Recenze

Sherwood - Robin v sukních přebírá velení!

22.01.2020 23:11

Megan Spoonerová - Sherwood

Originální název: Sherwood
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Když zlo vítězí, dobro povstane!

Robin nebyl jen tak někdo, byla to láska jejího života, jenže teď je mrtvý. Padl ve snaze chránit svého krále, z boží země se již nevrátil, Svatá válka ho pohltila. Jediné, co po něm Marian zbylo je prsten po jeho matce. Tento kus šperku měl být její zásnubní radostí, teď jí připomíná velké hoře. Ten, jehož tak bezmezně milovala odešel bez rozloučení a dívce zbyly jen oči pro pláč. Naděje je pryč, on již není a podaným zůstala jen bída, která se den ode dne stále prohlubuje na vrub neustále se zvyšujících daní. Dívenka se již nemůže dívat na to, jak nevinní trpí, zatímco si panstvo plní své bezmezné žaludky.

Děvče si tolik přeje pomoc a napravit nespravedlnost, která vládne světu, že se rozhodne převléknout za ducha. Díky jejímu bezmyšlenkovému jednání tak pan z Lockley opět povstane, avšak zatímco legenda dává jedním naději, ti druzí v ní vidí nepřítele, kterého je třeba zlikvidovat. Sherwood již není bezpečný, neboť hra na kočku a myš právě započala.

Probouzí ho řinčení oceli, hluk plamenů a křik nějaké Saracénky. Ještě dřív, než vyskočí na nohy, svírá v ruce meč. Zdálo se mu o pleskání dešťových kapek o listy, o zvucích a vůních deštivého dne v Sherwoodu. Vyběhne ze stanu v Angličany obsazené části města a do obličeje ho udeří suché horko. Na okamžik je zmatený, seno zeleni, vlhku a vůni půdy je příliš čerstvý. Písek bodá do očí.

Kolem se prožene splašený kůň bez jezdce, krev z dlouhého šrámu mu barví bok jako rudý plášť. Než stačí rozlišit přítele od nepřítele, protne žhavou půlnoční tmu čepel a míří mu přímo na obličej. Automaticky odrazí ránu svým mečem a úder plnou silou zasáhne rameno. V boji se vzpamatuje a divoké supění a hekání, skřípání oceli o kosti a svištění šípů zaplaší poslední útržky snu o domově. O vteřinu nebo dvě později jeho protivník s výkřikem padá a drží se za břicho.

Není čas Saracéna dorazit. Robin ho musí nechat, kde je, a odráží ránu dalšího útočníka. Sráží ho úderem lokte do žaludku.

Feministické tendence se již pomalu prokousávají i do YA literatury!

Převyprávění klasických knižních příběhů je v dnešní době opravdu moderní záležitostí. Na trhu se objevilo nespočet variací na „Krásku a zvíře“, „Malou mořskou vílu“, či dokonce „Popelku“, ale vyprávění o muži, který bohatým bral a chudým dával, to tu ještě nebylo. A tak není divu, že tato kniha vyvolala u fanoušků velký ohlas a nadšení. Všichni byli zvědaví, zda se autorka s tímto nelehkým úkolem popere, koneckonců v tomto umění není žádným nováčkem, jelikož na svém kontě již jeden retelling v podobě „Na lovu“ má. Nicméně bohužel po vcelku zdařilém debutu následoval prudký pád.

Od prvopočátku, až do poslední stránky se jedná o jednoduchou jakoby předem nalinkovanou dějovou linii, která sice neurazí, ale kdovíjak ani nenadchne. Po celou dobu čtení na vás totiž nečeká žádná větší akce, která by se nedala predikovat, o překvapivých zvratech ani nemluvě. Přepjatý konec pak v celém kontextu působí směšně, až nemístně. Jediným zpestřením nudné šedi byly kapitoly z pohledu nebožtíka, které umně doplňovaly nudný a zbytečný balast.

Marian seběhla po schodech na nádvoří osvětlené několika loučemi. Muška už čekal venku a osedlanou Jonquille držel za uzdu. Vypadalo to, že se otec zatím neprobudil. Byla ráda – neměla čas se dohadovat, jestli má, nebo nemá jet. Kolem postávalo několik sloužících v nočních košilích, ve světle svíček jejich tváře vypadaly jako voskové masky. U stájí stál nějaký mladík, byl celý rudý, rukama se opíral o kolena a lapal po dechu. Poznala v něm syna jednoho ze sedláků ze statku za Robinovým sídlem. Musel běžet celou cestu z Locksley, aby Marian tu zprávu přinesl. I nejrychlejším během to byla cesta na celou hodinu.

Marian si nikoho nevšímala, vykasala si sukni na stehna, vyšvihla se na grošovanou klisnu a vzala od Mušky otěže.

Jonquille vycítila, že její paní má naspěch, a jakmile Marian povolila otěže, klisna vyrazila. Světlo loučí na nádvoří sídla zůstalo daleko za ní a teď se hnala tmou.

Dobrý, leč dosti nedotažený nápad, který tak nemá co nabídnout!

Hlavní hrdinka zrovínka nikterak neoslní. Snaha o vykreslení mužné, nebojácné a možná trochu feministicky založené protagonistky se vyloženě vymkla z rukou. Příslušnice opačného pohlaví má sice působit jako „Wonder woman“ středověku, ale ve skutečnosti jedná jako pětileté děcko, kterému byla odepřena zmrzlina. Zbrklá, hysterická a bezhlavě přesvědčená o své pravdě. Celou dobu tak jen brnká na vaše nervová zakončení.

očekávaného čtivého počinu, který pobaví, ale i poučí se nakonec vyklubalo něco mezi jednodušším knižním dílkem a naprostou zbytečností, která akorát tak těží z dobře vymyšleného konceptu. Rozhodně se nejedná o žádný skvost, který by si Spoonerová „mohla dát za rámeček“. I když v naší komunitě se zřejmě nachází i tací, kteří by tomuto zjevně negativnímu názoru moc rádi oponovali. Zvažte si sami, na své vlastní nebezpečí, zda se do knihy pouštět. Za mě se jedná o velké zklamání, v němž jsem nejednou musela velice silně přeskakovat, jen abych se vůbec dobrala konce. Možná, kdybych byla tak o deset let mladší, k značnému negativismu by u mě nedošlo, takže pokud máte „menšího“ sourozence, tak mu tuto jednohubku pořiďte, jistě bude nadšený! S těžkým srdcem dávám jen 2. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Tentokrát se Gisbornovi podařilo vzít ji jemně za ruku a otočit ji, aby jí mohl něco vložit do ledové dlaně. „Přesto je to pravda.“

Marian se stále mračila a pohlédla na svoji dlaň. Zatímco spolu mluvili o Willovu osudu, vyšlo slunce, takže dobře viděla, co jí Gisborne dal. Byl to prsten Robinovy matky. Drobný, nenápadný splétaný zlatý kroužek s jediným rubínem ve tvaru slzy. Marian ho dobře znala. Dennodenněho nosila od chvíle, kdy jí ho dal, dokud s ním, na řetízku kolem krku, neodjel do Svaté země.

„Je mi to líto, má paní.“ Gisborne ji stále držel za ruku.

Komisař - Krev smyje jen krev!

11.01.2020 13:06

Paulina Swist - Komisař

Originální název: Komisarz
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Kontrast

Krevní msta ve 21. století!

Zuzana si donedávna žila jako ve zlaté kleci. Bohatý, leč milující otec byl ochoten splnit každý její vrtoch. Kromě laskavostí od tatínka navíc měla i skvělou práci a inteligentního přítele. Jenže osud měl s touto mladou ženou jiné plány, a tak se její život pomalu začíná sesypávat jako domeček z karet. Postupně odhaluje spletitou síť nekalých ilegálních praktik, do nichž byl její táta zapojený, i způsob odplaty, který čeká na ty, kdo poruší pravidla hry. A, aby toho nebylo málo, tak z pozorného a milého známého se vyklubal agent provokatér, jenž je nyní ustanoven do role jejího osobního strážce.

Kriminální gang má mezi sebou nevyřízené účty, nebojí se nikoho a ničeho, jsou odhodlání pomstít se svým sokům.  Zuza se tak stává pouhou loutkou uprostřed bitevního pole mezi policií a šedým podsvětím. Ze dne na den přišla naprosto o všechno o svůj blahobyt, sny i střechu nad hlavou. Temná mračna se pomalu stahují, brzy začne bouře, která ukončí nejednu lidskou existenci. Její jedinou nadějí je ten, o kom si myslela, že je mužem jejích snů. Z ukázněného džentlmena se však vyklubal zahořklý, leč upřímný komisař místního kriminálního oddělení!  

Veškeré náznaky citů, které jsem vůči ní choval, zmizely, jakmile jsme měli jít nakupovat. Kurva! Jak dlouho si člověk může zkoušet hadry? Proč jsem se do hajzlu vůbec stal policajtem? Po zasraných šestnácti letech práce jsem už dvě hodiny seděl na vínovém sedátku a zíral na princeznu, co si zkouší oblečky.

Moje bláboly se jí nejspíš zalíbily. Poselství toho představení jí však nebránilo v tom, aby si o necelou hodinu později dala v exkluzivní restauraci večeři za tři sta třicet zlotých. Raději jsem nepřepočítával, kolik by za to bylo big maců, aby mě netrefil šlak.

Láska i napětí, to všechno umí Swistová propojit v dokonalé souznění!

Právnička a nyní i nadějná hvězdička sousedské spisovatelské scény opět vystrkuje drápky. Po zdařilém debutu „Prokurátor“ bere své příznivce na další exkurz napříč zlodějskými živly, tentokrát se podívá na kobylku nelegálnímu provozování starodávného řemesla, i obchodu s nezletilými osobami. I v tomto případě se však nelze vyhnout pozoruhodné kombinaci protichůdných hrdinů, u nichž je nakonec chemie silnější než jakákoliv nenávist.

Stejně jako úvod trilogie, tak i její prostředek nepostrádá tři stěžejní prvky – čtivost, dobře propracované prostředí, i chytlavou zápletku. Jestliže se však pídíte po klasické „červené knihovně“, tak jste pravděpodobně na špatné adrese. Krom milého „romantického příběhu“ totiž dostanete i špetku složitých životních situací a hrstku toho detektivního napětí. Zkrátka a dobře pořádnou směsku kvalitní oddechové četby, která potěší nejednu příslušnici něžného pohlaví.

Zuzana se mě rozhodla vytrestat a přestala se mnou mluvit. Už dlouho jsem nebyl šťastnější. Když byla v poradně, zašel jsem si na střelnici. Musel jsem se trochu vybít. Bál jsem se, že když to neudělám, tak večer vybuchnu zlostí. Vedle hodin s malými dětmi měla ještě nějaké papírování, takže jsem ji teprve v devět. Stále ještě se mnou nemluvila, a to až do monetu, kdy jsem místo směr domů najel na dálnici A4 a zamířil si to do Glivnic.

Prostředek trilogie je ještě kvalitnější než byl jeho úvod!

Autorka sází na jistotu, v knížce totiž nenajdete sáhodlouhé popisné pasáže, či přehnaně protáhlé kapitoly. Lépe řečeno, na kapitoly v ní nenarazíte vůbec. Ty jediné jsou zde naprosto opomíjené, jednotlivé dějové části totiž umně oddělují odstavce, ohraničené tematickými paragrafy. Paulina pracuje se střídáním dvou různých úhlů pohledů, stereotyp ženského a mužského uvažování se tady projevuje více než kde jinde. Jednu a tu samou situaci totiž může vnímat maskulinum úplně v jiných barvách než femininum, ač si to mnohdy ani neuvědomují.

Zkrátka, „Komisař“ opravdu mile překvapil a potěšil. Kromě dobře vyváženého románu totiž nabízí i krapet trefného humoru, jenž je prokládán melancholickými situacemi. Jestliže byste si rádi přečetli něco „lehčího“, leč smysluplného, tak směle do toho! Za mě se jedná o opravdu vyvedený kousek, který hodnotím 4. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Proč se s ním vůbec zlobím, pomyslela jsem si a oblékla si teplé kalhoty a hledala čepici. Iritoval mě, byl škodolibý a protivný, ale v podstatě... Vzpomněla jsem si na tu charakteristiku, kterou jsem sesmolila na portál Sympatia. Zdála se mi na úrovni a správná, ale ve skutečnosti to znělo, jako bych byla nějaká náctiletá blbka. Oblékla jsem si rukavice a vkročila do předsíně, kde Radek nasazoval psovi vodítko.

Z domu jsme vyrazili poklidnou uličkou ve vilové čtvrti směrem k lesu. Po sto metrech Radek Dinga pustil a ten začal lítat jako splašený po okolních polích. Zkusila jsem Radkovi nabídnout rámě. Byla jsem zvědavá, jaká bude jeho reakce, nedočkala jsem se žádné.

Divomor - Zlo se chystá udeřit!

26.12.2019 16:07

Jessica Townsendová- Divomor

Originální název: Wundersmith
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 496
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Albatros

Prokletím to jenom začalo!

Až do nedávné doby si Morigan Crowová myslela, že je stižená neprolomitelnou kletbou a její dny ve světě smrtelníků jsou sečteny. Jak se však ukázalo, osud s ní měl jiné plány. Dívka jako zázrakem unikla své vlastní smrti a dostala se do „Nikdyuše“, kouzelné země, kde konečně může být sama sebou, nemusí se strachovat o holý krk a lidé od ní zhnuseně neodvrací pohled kdykoliv, když se jejich cesty protnou. Nyní je dokonce poctěna a smí vstoupit do „Divínské společnosti“, elitního spolku těch nejtalentovanějších hlaviček ze všech.

Jenže nic na světě není jen černé, nebo bílé. Mog se do této chvíle až pozoruhodně dařilo, jenže dívenka přitahuje problémy jako velký magnet. A tak místo bezpečí, lásky, týmového ducha a ochrany, jež jí elitářské řady slibovaly se jí dostává spíše vydírání a záhadných zmizení. Někdo má na jejich jednotku spadeno a je odhodlaný udělat cokoliv, aby prozradil křehké tajemství. Zlo se pomalu probouzí a chystá se udeřit. Jen malá holka ho může zastavit, ale bude na to její kuráž stačit?

„Půjdeme… dovnitř?“ zafuněla Morrigan. Ještě pořád ji píchalo v boku.

„Myslíš sem?“ Jupiter přejel Novou delfskou síň pohrdlivým pohledem. „Proboha, to ne. Tam bych ani nepáchnul.“

Kradmo se ohlédl přes rameno a zavedl ji do uličky za Novou delfskou síní; rázem se ocitli o samotě. Ulička byla tak úzká, že museli jít za sebou a překračovat hromádky bůhvíjakých odpadků a cihly, které popadaly ze zdí. Tady žádná světla nebyla. Ve vzduchu visel pronikavý zápach něčeho odporného a s každým krokem sílil. Jako zkažená vejce nebo mrtví nečichové, nebo snad obojí.

Morrigan si zakryla pusu a nos. Zápach byl tak nechutný, že musela přemáhat nutkání zvracet. V tu chvíli si nic nepřála víc než se otočit a jít zpátky, ale Jupiter šel za ní a postrkoval ji dál.

„Zůstaň stát,“ řekl, když už byli skoro na konci uličky. „Je tohle…? Ne. Počkat, je to…“

Otočila se a viděla, že si prohlíží část zdi, která vypadala úplně stejně jako všechny ostatní. Konečky prstů opatrně zatlačil na maltu mezi cihlami, naklonil se, přičichl k ní a pak zeď zkusmo olízl.

Slibná série pro všechny malé, i velké snílky!

Divomor“ je pokračováním úspěšného middle grade počinu s názvem „Nikdyuš“, který je určen zejména čtenářkám a čtenářům ve věku jedenácti let. Nicméně nenechte se zastrašit, pokud jste si zamilovali J.K. Rowlingovou, tak vám i Jessica Towsend přijde vhod. Dimenzi, kterou pro své příznivce na stránkách svých knih vytváří, opravdu nelze nic vytknout, je kouzelná, plná nástrah, uliček, jež mění své vlastnosti, i osobitých míst, které si vás jednoduše získají. Město, i jeho přilehlé čtvrti si zkrátka a dobře vymínily svou vlastní nezkrotnou existenci a mnohdy i sami obyvatelé netuší, co na ně číhá za dalším ohybem cesty.

Druhý díl je navíc o poznání lepší než ten zahajovací. Tu a tam se sice objeví krátké popisné pasáže, či nezbytný historický exkurz, ale je to spíše ojedinělou záležitostí. Příběh jest opravdu vrcholem skvostu, čarovný, pestrý, nabitý akcí a překvapivými zvraty. Dějová linie poklidně plyne, ale není to žádná stereotypní záležitost. Myslíte si, že víte, co vás čeká v další kapitole? Omyl, překvapením totiž knížka přímo hýří a vy budete nejednou valit oči překvapením!

„Ále, vždyť víš… Žijí na obloze. Rádi létají. Mají křídla a používají je. Cassiel je v nebešťanských kruzích důležitá osoba. Jestli doopravdy zmizel… ale mám za to, že se Israfel mýlí. Nebo přehání – on starouš Izzy rád všechno dramatizuje. Už nám to jede. Jsi připravená naskočit?“

Přesně ve správnou chvíli Morrigan a Jupiter zahákovali své deštníky do ocelových kruhů na horním rámu projíždějící Paraplové dráhy a pak už se drželi jako o život, zatímco se řítili spletí nikdyušských čtvrtí. Nevyzpytatelně uspořádané kabely Paraplové dráhy vedly po celém městě, projížděly křížem krážem nízko nad hlavními třídami a zapadlými uličkami, aby se hned nato vznesly vysoko nad střechy a koruny stromů. Morrigan to připadalo nesmyslně nebezpečné, takhle si svištět nad celým městem, když člověka před tím, aby spadl dolů a rozplácl se na zemi, chrání jen to, jak pevně svírá svůj deštník. I když to bylo děsivé, bylo to zároveň i úchvatné, vidět všechny ty lidi a domy, jak se míhají kolem, zatímco ji vítr šlehal do tváře. Byla to jedna z věcí, které se jí na životě v Nikdyuši líbily nejvíc.

„Poslechni, musím ti něco říct,“ prohlásil Jupiter, když konečně oba zatáhli za páky, uvolnili své deštníky, seskočili z Paraplové dráhy, která se řítila dál, a přistáli ve své čtvrti. „Nebyl jsem k tobě úplně upřímný. Myslím… co se týká tvých narozenin.“

Morrigan přimhouřila oči. „Cože?“ zeptala se ledově.

Dechberoucí dobrodružná jízda, která si vás jednoduše získá!

Za zmínku určitě stojí i pan Medek, coby překladatel, jelikož zas a znovu prokazuje, že je opravdu mistrem ve svém oboru. Společně s autorkou totiž odvedl pořádný kus práce, díky čemuž budete mít pocit, jako byste veškeré strasti i radosti zažívali po boku svých oblíbených postav. Pokud jde o hrdiny, tak ty nám za dobu krátkého odloučení značně povyrostly a statečně se popraly se svou rolí budoucích vůdců. Již nečinní unáhlená dětinská rozhodnutí, ale zároveň stále zůstávají nohama na zemi v reálném rámci svého věku. Každý kladný, i záporný charakter má něco do sebe, jeho činy nejsou pouhou náhodou, ale pečlivým sledem událostí, jenž působí naprosto věrohodně.

Sečteno a podtrženo, „Síly, jež v sobě objevila Morigan Crowová“ je rozhodně povinnou četbou pro všechny milovníky fantasy, kouzel i tajných zákoutí. Čtivost, i dobrodružný duch dělají z tohoto titulu naprostou top záležitost nejen pro malé příznivce. Nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček a doufat, že další patálie této dívenky na sebe nenechají dlouho čekat! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Devět nejnovějších členů Divinské společnosti stálo bok po boku před její bránou, pod hvězdnou oblohou, na které nebylo ani mráčku; tváře měli zmuchlané spánkem a byla jim zima.

Morrigan by nejspíš bývala byla zděšená, když se probudila uprostřed noci na studených nikdyušských ulicích, na sobě jenom pyžamo, nebýt dvou věcí:

Za prvé, brána Divispolu se proměnila v obrovskou, na toto roční období nebývale botanickou tabuli – v květinovou tapisérii ve všech barvách duhy, z růží, pivoněk, sedmikrásek, hortenzií a zkroucených zelených šlahounů vinné révy –, která je vítala vzrušující výzvou:

Pojďte dál a připojte se k nám.

Za druhé, chlapec, který stál napravo od ní – vyčouhlý, s kudrnatými vlasy a jedním koutkem úst umazaným od zbytků čokolády na dobrou noc –, byl její nejlepší kamarád na celém světě. Hawthorne Swift si protíral oči a rozespale se na ni zašklebil.

E. Lockhartová - Ostrov lhářů

Originální název: We Were Liars 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2014)
Počet stran: 264
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Host

 

Norra Latin - Maska v sobě skrývá děs!

15.12.2019 20:13

Sara Bergmark Elfgren- Norra Latin

Originální název: Norra Latin
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 480
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Rainbow Rowellová - Fangirl

Originální název: Fangirl 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2013)
Počet stran: 456
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Yoli

Duchové neexistují, nebo ano? 

V samém srdci Stockholmu se nachází ráj všech herců a hereček. Výběrová střední, která svým absolventům doslova otevírá brány do velké branže. Jenže těžké přijímací zkoušky, a ještě náročnější studijní program způsobují to, že do konce čtvrtého ročníku vytrvají opravdu jen ti nejlepší. Ve starodávných budovách vzdělávacího centra však na studenty kromě edukativních svízelí čeká ještě něco jiného, mnohem, mnohem temnějšího. Pradávná zlotřilá tragédie se vrací zpět na scénu, duchové minulosti, přítomnosti i budoucnosti již nechtějí nečinně přihlížet. Touží zbavit se svých okovů a pocítit svobodu.

Pro Tamar je divadlo doslova vším. Celý rok tvrdě dřela, a to jen proto, aby jí kroky donesly do alma mater, jestli uspěje, zapíše se do historie. Pro svou chvilku slávy je ochotná obětovat doslova a do písmene všecičko. Ovšem přání mají moc, za každé „prosím, udělám cokoliv...“ se tvrdě platí a v některých případech může být v hledáčku i váš život. Tami zaprodala duši ďáblu, fantomovi, jenž již léta na škole straší. Nyní musí vykoupit svůj slib, ale čas se krátí a mrtvé duše nejsou zrovna trpělivá stvoření...

„Dřepí přede mnou policistka v uniformě a snaží se mě přimět, abych se na ní podívala. Tmavé oči, světlehnědá pleť, černé vlasy. Hlas má klidný, sebejistý, pevný. Mluví se mnou. Pokládá otázky. Nevím, co odpovídám, jestli vůbec odpovídám. Nepamatuji si, kdy mi přes ramena přehodila přikrývku, udělala to vůbec ona? Jak jsem se sem dostala?

Na fasádě Norra Latin se odráží blikající světlo majáčku a mně přijde, že je to jako v televizním seriálu. Ze vchodu vychází policisté, z kabiny sanitky vystupují záchranáři, členové ostrahy vyslání bezpečnostní společností spolu mluví a postávají – všechno to jsou komparzisté. 

Magický realismus v YA kabátě ve stylu dnešní doby! 

Netypická YA kniha již na samém prvopočátku slibuje nevšední knižní zážitek. Zapomeňte na Velkou Británii, či Spojené státy americké, tentokrát vás vítr zavane přímo do švédské metropole. Vždyť jak název napovídá, podíváte se právě do „Norra Latin“, budovy, jež ve skutečnosti existuje, avšak není to tak úplně školička, nýbrž konferenční centrum. Autorka si nicméně hlavní město přizpůsobila k obrazu svému a přímo do domovů svých příznivců přináší trochu místní kultury. Velkým oživením je mimo jiné i vhled do každodenních stereotypů hvězd teatrálního mola, stejně jako četné úryvky ze známých, i méně známých Shakespearovských her.

Ústřední dějová linie se v tomto případě zmítá mezi Cleo a Tamar. První z nich vás zavede do středu aktérské smetánky, kdežto druhá poskytne nadhled na život mimo městské reflektory. Ač se to na první pohled nezdá, příběh nabídne více než jen klasické mládežnické patálie. Dočkáte se záhad, magie i hororových prvků. Celé je to vlastně koncipované ve stylu několika trnitých cest, jež se ke konci spojí v jednu a nastane velkolepé odhalení. Tento koncept můžete mimo jiné znát třeba z Greenovského „Sněží, sněží“. Kromě postupného „odkrývání“ spletitých intrik se dočkáte i celé škály nejrůznějších emocí, kromě problémů s dospíváním se lehce dotknete i bohemistického stylu života, jakožto i negativních aspektů sociálních sítí.

Smích. Ten nelidský smích, na který nikdy nezapomenu. Divám se na školu, majáček, který pulzuje jako tlukot srdce. Modrá je uklidňující. Mysli na modrou. Majáček. Modré světlo. Modrou. Mysli na stromy.

Mrznu, třu o sebe rukama, abych je zahřála. Na dlaně se mi lepí krev.

„Čí je to krev, Cleo?“

Nůž. Jak zlé to bylo? Vypadalo to zle.

„Ten Erling Jensen, byl také v aule“?

„Neříkejte jeho jméno.“ Zašeptám. Teď už se třesu, mrznu, kousám se do rtů, až začínají krvácet. Hvězdy opuští nebe a tančí kolem nás. Tamar mě bere za ruku.

„Tamar…“ Řeknu. „Tamar Lominadzová, je tady?“

Policistka svraští čelo, vidím, jak se chystá odpovědět.

Já to nechci vědět. Chci si zacpat uši, chci vykřiknout. 

Zdánlivě jednoduchý příběh toho ve skutečnosti skrývá mnohem více!

Sara B. Elfgren rozhodně není žádným nováčkem, má za sebou velkolepý debut v podobě trilogie „Kruh“, kterou sepsala coby spoluautorka v duetu s Matsem  Strandbergem. Nyní se rozhodla konečně vydat své vlastní miminko a světlo světa tak spatřil první díl fantasy série, jež si pro své působiště zvolila právě severskou zemi. Není, ale zřejmé, zda se v dalších úsecích potkáme s protagonisty této knihy, anebo půjde o úplně jinou linku.

Za sebe musím říct, že se jednalo o neuvěřitelné, leč příjemné překvapení, které rozhodně mělo, co nabídnout. Pokud patříte mezi milovníky fantasy a magického realismu, tak budete doslova chrochtat blahem. Pro ostatní se bude jednat i příjemné zpestření „šedé klasiky“, kterou je knižní trh proklatý skrz na skrz. Hodnotím 4. z 5. hvězdiček a upřímně doufám, že se se Sarou opět brzy shledám!  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Já a moji kamarádi jsme věděli, jaké to je nedostat v den jedenáctých narozenin dopis z Bradavic. Věděli jsme, jaké to je zamilovat se do kreslené postavy. Poznali jsme se, protože jsme měli rádi stejné věci a pak jsme si oblíbili i jeden druhého. Drželi jsme spolu ve všech nesnázích a těžkých chvílích.

Měli mě za pošuka, ale já byla spokojená. Nepřestěhovala jsem se do Stockholmu, protože bych chtěla pryč. Přestěhovala jsem se, protože jsem měla ráda divadlo.

Všichni říkají, jdi za svými sny! A přesně to jsem udělala To moje sny a moje rozhodnutí je následovat, tohle všechno odstartovaly. Aspoň si to myslím. 

Princ - Love story jako z pohádky!

26.11.2019 17:16

Nichole Chase - Princ

Originální název: Reluctanty Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2014)
Počet stran: 256
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

I slavné osobnosti mají šrámy!

Maxwell James Trevor je sice synem královny Lilarie, avšak svůj titul i postavení z duše nenávidí. Světské večírky pro smetánku, i pozornost v záři reflektorů, tohle všechno je mu úplně cizí. Nejraději by ty novinářské hyeny rukama. Před všemi těmi paparazzi a lovci žhavých okamžiků se skrývá ve svém malířském ateliéru. Jedině tam může hodit za hlavu své démony a oddat se tomu, co skutečně z hloubi duše miluje – obrazům a umění. Skrze svá výtvarná díla žije, realizuje se a stává se svobodným. Štětec, olovnaté barvy, malířské plátno, to jsou tři proměnné, které ho dokáží povzbudit a přivést na jiné myšlenky.

Nicméně jeho zarytým stereotypům je teď konec, dostal totiž od svého bratra úkol, o nějž se za boha vůbec neprosil. Musí oznámit zdrcené vnučce starého zesnulého vévody tragickou novinu. Lady Thysmerová není zrovna partií pro někoho, kdo je královské krve. Pochází z nuzných poměrů a teprve se snaží vypořádat s vyhlídkami na to, že jí teď patří titul, i uznání druhých. Ze všech sil se zuby nehty snaží zajistit lepší budoucnost pro sebe, i svého šestiletého syna. Jenže se smrtí milované osoby všechny její plány vezmou za své a ona se musí rozhodnout, zda zůstane trčet ve zlaté kleci, anebo se navrátí zpět k nevalným kořenům.

„Lady Meredith.“ Max osvobodil svou dlouhou postavu ze sedadla, a než mi podal ruku, vstal. „To bylo překrásné.“

Hřejivými prsty uchopil moji ruku a zvedl ji ke rtům. Zpod světle hnědých vlasů ke mně vzhlédly jasně zelené oči. Na okamžik se o mě pokoušely mrákoty, ale rychle jsem se vzpamatovala. Pohledná tvář je ideální zástěrka pro falešné hráče. Mám s tím své zkušenosti. Moc dobře vím, jak rychle se takový úsměv umí změnit v úšklebek.

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj, protože jsem na nás cítila pohledy těch, co zůstali v hledišti. „Co vás přivádí do Londýna?“

„Přijel jsem na vernisáž obrazů –“

„To je báječné! Vystavoval jste něco?“ Usmála jsem se. Slyšela jsem, že princ je znamenitý malíř, ještě jsem však neměla příležitost vidět jeho díla.

„Ano –“

„Musím se jít podívat.“ Skousla jsem si ret a v duchu si vynadala, že mu skáču do řeči. Ale to dělám pokaždé, když jsem z něčeho nadšená.

„Nevěděl jsem, že vás zajímá umění.“ Oči se mu na chvilku rozzářily a vážný výraz vyjasnil. Doufejme, že mi mou nezdvořilost nebude mít za zlé.

„Líbí se mi všechny druhy umění.“ Usmála jsem se. A taky se mi líbilo, jak se mu košile a sako napíná přes širokou hruď.

Moderní Popelka pro všechny romantické příznivce!

U nakladatelství Baronet vyšel závěrečný díl trilogie, „Royal“ jenž především čtenářky nechá nahlédnout pod pokličku šlechticů a osob s modrou krví. Zatímco v úvodním díle se čtenáři teprve seznamovali s prostředím, do nějž je děj situován, poznávali postupně všechny důležité postavy a „učili se chodit v kramflecích“ té nejvyšší vrstvy. Tak zakončení celé ságy poodhaluje jednoho z nejtajemnějších protagonistů, jeho veličenstvo prince, který nejen příslušnice něžného pohlaví okouzlí svým gentlemanstvím a grácií.

Stejně jako v předchozích úsecích této dějové linie, tak i zde najdeme přirozenou ich-formu vypravování, ve které se střídají dva úhly pohledu ve stylu „ona“ a „on“. Obě „hrdličky“ jsou samozřejmě zcela odlišní, asi jako den a noc. A tak zatímco Max hýří emocemi, impulzivností a tunou svalové hmoty, kterou se nebojí v případě potřeby použít. Meredith je umírněnější, tichá a empatická žena, která si ve skrytu duše prožívá své vlastní sny a útrapy.

„Počkej.“ Vzdal jsem únikový plán, bral schody po dvou a posadil se vedle něho na zem. Fajn. Jsem tady s ním. A dál? „Víš co… Tvoje máma za tebou určitě brzo přijde.“

Mlčky pokrčil rameny.

To nebylo dobré znamení. Musím ho uklidnit, a aby se mi to podařilo, potřebuju, aby mi řekl, co ho opravdu trápí – i když to pravděpodobně vím. Jak přimět malého kluka, aby se svěřil cizímu člověku? Vzpomněl jsem si na svou sestru Cathy, která ustavičně mele něco o otevřených otázkách, které hodlá využít ve svém projektu pro základní školy. O dotazech, na něž se nedá odpovědět ano, nebo ne.

„Kde je tvůj pokoj?“

„Tamhle.“ Ukázal na pootevřené dveře.

„Hm… Máš nějaké videohry?“ Do háje. To nebyla otevřená otázka.

„Jo.“ Pokrčil rameny, jako by to byl ten nejpitomější dotaz na světě.

„Jaké máš nejradši?“

„Všechny.“ Zadíval se na mě úkosem skrz mokré řasy.

„Třeba automobilové závody?“ V hlavě se mi líhnul plán. Nebo jsem si to aspoň myslel.

„Jasně. Ty jsou bezva. V Indy 2000 jsem fakt dost dobrej.“ Otřel si nos o hřbet ruky. „Chcete si zahrát?“

„Chceš prohrát?“ Šťouchl jsem ho loktem.

Nenáročná kniha jako společník pro dlouhé zimní večery!

Příznivci tvorby Nichole Chase, dostanou to, na co jsou zvyklí, a to lehké, nenáročné čtivo, ve kterém kromě primárních romantických prvků, nechybí ani hlubší myšlenka. Knížka si vás jednoduše získá, je totiž čtivá, s dobře vykreslenou atmosférou plnou pozlátka a intrik. Okouzlující panna a její rytíř na bílém koni k sobě postupně hledají cestu, přičemž celý jejich vztah jim komplikuje situace, v níž se „dívka v nesnázích“ nepřízní osudu ocitla.

Něžná milostná romance rozhodně není jen laciným harlekýnem bez komplikací. Život příslušníků elity je sice v lecčems jednoduší než živoření běžných smrtelníků, ale rozhodně se nejedná o pohádku. Lze se tu setkat s běžnými zvraty, i osudovými „klacky“, jenž se objevují pod nohama oblíbených charakterů. Tento počin lze rozhodně doporučit všem křehkým dušičkám i těm, kteří si chtějí přečíst “něco lehčího“, co má smysl. Za mě rozhodně povedené dílko, které si zaslouží 3. 7 hvězdiček z 5. možných! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Do očí mi vstoupily slzy. Honem jsem je vymnula sevřenými dlaněmi. Pláč naší rodině nepomůže. Možná budu muset odejít ze školy, abych měla jistotu, že nám otec nezničí šanci na nový život. Kdyby nenastala ta zásadní změna, pořád bych pracovala jako servírka v restauraci v Southamptonu. Opřela jsem hlavu o panel dveří a zavřela oči. Pořád můžu dokončit studia, jen ne na vysoké škole múzických umění. Jakákoli akademická hodnost bude lepší než žádná, nehledě na to, že ještě nedávno by mě vůbec nenapadlo, že se mi naskytne příležitost nastoupit na konzervatoř.

„Milostivá paní, večeře je hotová.“ Do chodby vešel hlavní komorník a ukázal směrem k jídelně.

„Děkuju.“ Odlepila jsem se od dveří a přála si, abychom se mohli najíst u kuchyňského ostrůvku společně s dědečkem. Stravování ve formální jídelně nesnášel. Obvykle jsme jedli u televize v obývacím pokoji. Slavnostní nábytek, prostírání a stříbrné nádobí nám byly dočista cizí.

„Mami! Co máme k večeři? Nic hnusnýho, že ne?“ Marty seskákal ze schodů. Narovnala jsem ramena a usmála se. „Nejradši bych si dal pizzu.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Pizza nebude. Myslím, že máme pečené kuře.“

„To je otrava…“

„Třesky plesky.“ Přitáhla jsem ho k sobě a zamířili jsme k jídelně. „Držíš se?“

„Já nevím.“ Sklopil hlavu. „Je mi smutno, ale Max mi trochu zlepšil náladu. Bavilo mě hrát s ním videohry.“

Helix - Co obětujete ve jménu vědy?

10.11.2019 21:12

Marc Elsberg - Helix

Originální název: Helix - Sie werden..
Rok vydání: 20159 (originál vydán 2016)
Počet stran: 407
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

I ty budeš nahrazen! 

Lidstvo dosáhlo pomyslného vrcholku evolučního vývoje, žije si v jistém dobře udržovaném blahobytu. Již léta nepadla tato rasa za oběť žádné velké epidemii, války a nepokoje taktéž přílišně nehrozí. Nastal zlatý věk klidu a míru, ovšem člověk je od přírody tvor zvídavý a pouze nečinné přihlížení a klidná koexistence ho doslova rozpalují do běla, chtěl by poznávat nové dimenze, napomáhat velkým věcem, jenže jak tenká je hranice mezi poznáním a hrozbou?

Tuto otázku si již nyní klade celý svět. Poté, co během státní návštěvy Mnichova dojde k tragické události, jenž si vyžádá smrt ministra zahraničních věcí Spojených států amerických se otázka etiky a vědecké činnosti stále více a více dostává do popředí, a to nejen v diskuzích světových odborníků. Během pitvy bylo totiž na těle oběti nalezeno zvláštní znamení, které způsobily zřejmě dosud neznámé bakterie. Avšak kdo stojí za tak krutou vraždou, jaký je jeho motiv a může mít tento případ souvislost s dalšími genetickými anomáliemi, jež se vyskytují v chudších částech zeměkoule?

„Stojíme před mnohem závažnější otázkou,“ namítl George Vanouskaukis, profesor filosofie a etiky ze Stanfordu. „Byly nově definovány samy hranice lidství. A v budoucnu budou stále přepisovány. Jsou tyhle děti lidmi v běžném slova smyslu? A pokud ne, kým vlastně jsou? Platí pro ně lidská práva? A pokud jsou oni novými lidmi, kým jsme my? Odpovídají-li popisy a propagační videa skutečnosti, budeme pro ně zhruba tím, čím jsou mladší sourozenci nebo geniální lidoopi pro nás! Budou pak lidská práva platit pro nás? A to je teprve začátek!“

Strhujicí příběh o honbě za poznáním, jež sebou nese krutou cenu!

Helix“, to je název velkolepé novinky z péra spisovatele a novináře Marca Elsberga, pokud autora alespoň trochu znáte, tak víte, že stejně jako v předchozí tvorbě, tak i tady si bere na paškál jednu z možných hrozeb civilizace. Německý mistr slova již oslnil své příznivce lehce pochmurnou vizí budoucnosti, varoval kupříkladu před závislostí na moderních technologiích, či katastrofickému zhroucení nejen světové ekonomiky, v případě trvalé ztráty dodávek elektrické energie. Tentokrát zašel ještě dál a ukazuje svou apokalyptickou představu genetického inženýrství.

Jeho knihy jsou v mnohém výjimečné, svému čtenáři se po pár stránkách snadno dostávají pod kůži, nasadí mu brouka do hlavy a nutí ho zamýšlet se nad dějově vykreslenými situacemi. Mimo jiné nádherně ilustrují staré známé pořekadlo, že „cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“. Z neškodné myšlenky, dobrého záměru se totiž rázem může stát předmět manipulace, hrozby a vražedný nástroj, stačí jen, aby se dostal do rukou nesprávné osoby. Ideál bezpečného společenství je ve skutečnosti pouze jen „Potěmkinovou vesnicí“.

Na podiu plně obsazeného hotelového sálu stál už jen řečnický pult, americký ministr zahraničí ležel bezvládně vedle něj. Posluchači v první řadě vyskočily ze sedadel, zbytek sálu vzápětí následoval. K podiu vyrazilo několik mužů v černém, jiní členové ochranky se skláněli, aby vlastním tělem chránili ostatní přítomné; německou kancléřku, britského premiéra, francouzského premiéra. Jessica Robertsová pozorovala situaci ze svého místa v jedné ze zadních řad. Žádný výstřel neslyšela. Dav, ale nepřemýšlí. Každý následuje svého šéfa nebo souseda a přenáší paniku na ostatní.

Co je ještě etické, pokud se jedná o přelomový objev?

Středobodem celého příběhu jsou obyčejní hrdinové, lidé jako vy, nebo já. Sám Elsberg bez mučení přiznává, že se ve svých dílech snaží působit jako jakýsi „zlí policajt“, jehož úkolem je varovat prosté občany před mezinárodním dopadem liniové křivky vývoje. Věda a technika jsou sice dobrými sluhy, ale špatnými pány. A právě zasazení děje do reálného, všemi známého světového rozpoložení v tomto případě funguje na výbornou, během čtení totiž budete mít dojem naprosté realističnosti, nic vám nepřijde smyšlené, či přitažené za vlasy, ba naopak, každá jednotlivá kapitola bude postupně utvářet celistvou skládačku emocí.

Jestli už vám lezou krkem všemožné fantaskní dimenze, elfové, kouzelníci, či jednorožci. Zkuste pro jednou něco nového a sáhněte po jakékoliv trojici z těchto „utopistických dítek“. Dostanete nejen parádní příběh, ale i pár podnětů k hloubání. Bude vás z toho mrazit, nedá vám to spát, ale stejně to budete milovat! Za mě se jedná o naprostý strop, co se kvality týče, proto nemohu jinak, než knížce přiřadit 5. z 5. hvězdiček! Opravdu ji vřele doporučuji vaší pozornosti, nebudete litovat, to mi věřte! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Co…?“ začal Američan, ale hned zase zmlkl. Čím byly skvrny na mrtvém srdci Jacka Dunbraitha světlejší, tím jasněji dokázal Heschke rozeznat jejich tvar. Dva kruhy, třetí skvrna a pod nimi čára připomínající úšklebek. „Je to…?“ začal Američan znovu. „To přece…to není možné!“

Ideální svět - Vybočovat je špatně!

28.10.2019 22:08

 Theresa Hannig - Ideální svět

Originální název: Die Optimierer
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

Kam patříš? 

Evropská unie měla být symbolem blahobytu a sjednocení všech, avšak nic netrvá věčně, a tak i na toto společenství jednou dojde. Píše se rok 2031 a EU struktura se nenávratně rozpadá, stává se pouze součástí dějin. Nejsilnější kontinentální státy však nechtějí zůstat osamocené, proto si vytváří vlastní formaci, nástupnickou organizaci s přízračným jménem Spolková republika Evropa. Tyto špičky starého světadílu jsou přesvědčené, že kapitalismu, již odzvonilo, proto přichází s revolučním modelem optimálního blaha, jenž se vrací ke komunistickým kořenům a inklinuje k moderní formě diktatury.

A k nezištné kontrole všech obyvatel tentokrát neslouží strana, ale instituce zvaná „Agentura pro životní poradenství“, její zaměstnanci se postarají doslova o každého a každému dají, co jeho jest. Nemusíte se složitě shánět po zaměstnání, životním stylu, ani hledat jádro pudla – jednoduše si zamluvte schůzku u jednoho z mnoha vedoucích pracovníku, projděte pohovorem a začněte žít v novém ideálním seskupení, kde je každý na svém místě.

Lusknutím prstů e-mail odeslal, a ještě jednou si zkontroloval svůj vlastní občanský profil.
Sociální body: 980
Poslední dobrý skutek: pomoc při policejním vyšetřování vandalismu.
Už jen dvacet bodů a povýšení měl jisté.

Co sebou přináší blízká budoucnost?

dystopickými příběhy z budoucnosti se doslova roztrhl pytel, dnes je to „moderní“ žánr, avšak položme si otázku, zda veškeré tituly, jenž do něj knihkupci s oblibou řadí skutečně dostojí svému jménu. Někdy se totiž jedná o dost pochybný marketingový tah, ale v tomto případě nešlápnete vedle! Theresa Hannnig skutečně ví, o čem píše a pomocí svého talentu vdechuje život Německu, ve kterém byste s relativně malými obměnami chtěli pobývat i vy sami. Prostředí, v němž se celá dějová linie odehrává je vykreslené více než zdařile, kromě všelijakých moderních technologií nahlédnete pod pokličku sociální politiky, zdravotnictví, či obsazenosti pracovního trhu.

Prim zde hraje Samson, muž po třicítce, který je mírumilovný, lehce obsedantní a až fanaticky důvěřující v systém, v němž vyrůstá a realizuje se. Vždyť, co může být lepšího než populace lidí, kde každý ví, co je jeho posláním? Milující civilizace, v níž jsou vymýceny nemoci, kriminalita i chudoba. Nicméně nenechte se zmást, za všechno se platí a idea plné svobody je více než jen pomíjivá.

Tak jako se do hodinového strojku dokonale zasadí poslední šroubek, tak jako se kousek skládačky hodí jen na jediné místo, tak by měli lidé po životním poradenství najít své místo ve společnosti...

Najednou si Samson uvědomil, že všichni tito lidé jsou na svém místě. Toto bylo místo, které jim bylo systémem, společností, ekonomikou optimálního blaha předurčeno. Byla to strašidelná představa...

Technický pokrok je požehnáním nebo zkázou lidstva?

Jestliže vás nadchla stará dobrá klasika v podobě „1984“, či třeba fragmentovské dílko „Banka těl – mladší“, tak si zajisté „Ideální svět“ musíte pořídit do své knihovničky. Zprvu by se mohlo pozdávati, že proměnná s jedním ústředním hlavním hrdinou je již od počátku odsouzena k neúspěchu, ale nenechte se zmást. Jistě, jeden mužské element je možná tím, na koho se obracejí světla reflektoru, ale rozhodně se nejedná o žádný nudný prvek. Jednotlivé pasáže svižně odsýpají, o zvraty a překvapení není nouze a čtenář se ve finále od knížky nebude moci odtrhnout.

 Pokud si chcete dát na pár dní pauzu od fantasy, či milostných románů a ponořit se do něčeho, co vás jednoznačně pohltí, tak byste měli sáhnout právě po této autorce. Antiutopické politicky laděné sci-fi rozhodně nabídne mnoho podmětů k přemýšlení a celé zakončení probouzí nehynoucí zvědavost a potřebnost pokračování! Za mě jednoznačně jedna z nejlepších sérií letošního roku, proto nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Samson pustil volant a vyhlédl ven. Za okny se míhaly tucty volebních plakátů. Velké, malé, pestře potištěné hesly a portréty. Někdo však tváře politiků zohyzdil. Z očí zbyly jen začmárané černé fleky a z úst trčely špičaté zuby. Samson dvakrát zamrkal a zakroutil očima ve směru hodinových ručiček. V levém oku se z pohotovostního režimu okamžitě probudila komunikační čočka a v zorném poli se mu rozprostřel poloprůhledný závoj rozšířené reality.

V tuto chvíli byl aktivní navigační software, který ho decentní modrou šipkou informoval o trase. Samson pomalu klouzal pohledem po plakátech, aby čočkou natočil co možná nejvýmluvnější záběry, a video hned poslal policii.

Před nastávajícími volbami do spolkového sněmu by občané přeci jen měli mít možnost vytvořit si vlastní názor.

Opak věčnosti - Když málem nestačí!

13.10.2019 20:17

Elizabeth Weinová - Krycí jméno Verity

Originální název: Opposite of Always 
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 448
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Pro lásku, šel bych světa kraj!

Jack je zářivým příkladem šedivé průměrnosti. Není premiant, špičkový sportovec, dokonce ani oblíbenec třídy. Všechny tyhle životní milníky měl málem na dosah, ale nikdy se mu nepodařilo je uchvátit za pačesy. Situace se opakovala i v případě jeho nejlepší kamarádky Jillian, kterou už nějaký ten pátek tajně miluje, ale když dívka jeho dětství začne chodit s jeho nejlepším kamarádem, nezbývá mu nic jiného než, tiše zůstat v ústranní. A tak ho život zavane na nudnou vysokoškolskou party, kde jako obvykle pouze posedává mimo středobod veškerého dění, ale právě tam, na starých zaprášených schodech potká někoho, kdo prolomí jeho koloběh bytí.

Zpočátku se mohlo zdá, že je to setkání jako každé jiné, formální a chvilkové, které za pár okamžiků vyšumí do ztracena. Jenže Jackie má za sebou dost těžkých bojů s osudem, a proto se rozhodne vzít rozhodování do svých rukou a s Kate se pomalu stávají něčím víc nežli jen dobrými přáteli. Avšak jejich láska není obyčejná, je proklatá tajemstvím, které si vyžaduje lidský život, existuje jen jedno východisko – cestovat časem a přepsat dějiny, ale čím víc se chlapec snaží zasahovat do spletitých vláken minulosti, tím větší dopad to na něj, i na jeho blízké má. Kam až je ochoten zajít, aby spasil tu, která je jeho vyvolenou?

Když Kate umírá potřetí, jsem tváří naplácnutý na kufr policejního auta. Krabička, která jí měla zachránit život, se mi zmačkaná válí u nohou.

Cestou jsem dostal pár lekcí. Například: oblečením se nezdržujte.

Venku je zima na svetr. Já mám na sobě triko s krátkým rukávem, flanelové kalhoty od pyžama a pár okopaných conversek, které nosím, když sekám trávník. Zevnitř jsou vlhké a v pravé mě dře chuchvalec trávy, ale na ponožky nebyl čas. Ponožky a oděv uzpůsobený danému počasí, to je luxus. Vyžaduje čas. A času já nemám nazbyt.

Ne dnes večer. Vlastně nikdy.

Protože velká lekce číslo jedna zní: ani cestování v čase nemůže zachránit ty, které milujete.

Chcete nějaký "starý dobrý" YA "doják"? No prosím!

Opak věčnosti“ už na první dobrou evokuje typicky letní čtení, které se skvěle hodí k dlouhým dnům nic nedělání. Ovšem nenechte se zmást zářivě žlutou obálkou a krásnou grafikou, jenž zdobí začátek každé kapitoly. V ruce totiž nedržíte nic „klasického“, jelikož se dílo v mnoho ohledech vyhýbá starým stereotypům, ale zároveň se k nim i oklikou vrací.

Pilotní protagonista je normálním dospívajícím jedincem, středoškolákem v maturitním ročníku, jehož doprovází vcelku běžné naděje a sny. Neoplývá žádnými super schopnostmi, ani neumí pohnout zeměkoulí. Ke svým cestovatelským schopnostem přišel doslova jako slepý k houslím. A přesto tu je jedna holka, Kat, jež trpí vzácnou genetickou chorobou, kvůli ní je ochoten obětovat cokoliv. Hodný kluk, nemocná holka a svízele osudu, to všechno už tu nejednou bylo, třeba takový „John Green“ by mohl vyprávět. Nicméně i tak je tahle knížka něčím výjimečná, je vtipná, čtivá a donutí vás přemýšlet o lidech kolem sebe.

Lidi strašně rádi říkají, že láska někde čeká na každého z nás.

Je to jedna z těch věcí, co vám máma řekne, abyste se cítili líp, když vám totálně ztroskotá vztah, nebo co zamumlá váš obvykle nekomunikativní táta, než vás poplácá mezi lopatkami a prohlásí: „Dobře jsme pokecali.“ Ale vesměs je to pravda. Když uvážíte, kolik lidí se toulá po téhle planetě, musí tu přece být někdo, kdo se k vám dokonale hodí, nebo ne? Člověk, kvůli kterému bude vaše srdce blábolit šílenosti typu „Vždycky tě budu milovat“, „Nemůžu se dočkat, až poznám tvoje rodiče“ a „No jasně, že si dám tvoje jméno vytetovat na krk.“ Potíž je v tom, že se většinu času jen honíme za někým, kdo ve skutečnosti patří k někomu jinému, a nakonec nám zbyde maximálně třetina času, který jsme bývali mohli strávit s osobou, co k nám skutečně patří. Pokud se s ní tedy nemineme úplně.

I ze stereotypů se dá stvořit originální kousek!

Dějová linie v mnohém připomíná jiné vlajkové trháky, zejména „Hvězdy nám nepřály“, „Chvíle před koncem“, či filmový snímek „Všechno nejhorší“. Hlavní hrdina se zas a stále vrací do předem vybraného časového úseku a snaží se napravit (ne)jen své pochybení, ale není to pochopitelně vůbec jednoduchý úkol, a proto se do tříměsíčního intervalu navrací hned pětkrát za sebou, což vám postupem času může trochu lézt na nervy a snižovat tak i celou atraktivitu knížky. Dílko je to tloušťkou lehce nadprůměrné, ale zde by běžná třistastránková norma přišla vhod.

Autorův styl psaní není vůbec špatný, ale není to ten běžný způsob, na který je čtenář YA literatury zvyklí. Z toho lze usuzovat jediné, ne každému sedne, a ne každý z něj bude nutně nadšený. Ich forma není žádné novum, ale čtivější a méně čtivé pasáže, jenž se neustále prostřídávají nepatří mezi typizované prvky. Vcelku lze tvrdit, že se jedná o počin, který určitě stojí za přečtení, ale na zadek si z něj rozhodně nekecnete. Jestliže hledáte relaxační oddychovou záležitost, tak budete uspokojeni, v opačném případě se porozhlédněte v jiných spisovatelských končinách! Za mě solidní průměr v podobě 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Jsem Jack King. Ten kluk, co na párty plné lidí sedí s půldenním strništěm a starou flanelkou u paty schodiště v obýváku, v ruce drží prázdnou sklenici a po očku sleduje basketbalový zápas v televizi, ale většinu času prostě zírá do kuchyně na…

Pokaždé na tu samou. Jillian.

Když jsme se hlásili na den otevřených dveří na Whittierově univerzitě, představoval jsem si, že budeme mít s Jill konečně trochu času pro sebe. Že strávíme víkend spolu a ona konečně pochopí, že jsem (celkem) okouzlující a (vlastně docela) cool a (více méně) zajímavý. Že můžu být víc než jen kámoš Jack, chápete?

Místo toho tu ale už dobrou půl hodinu sedím sám. Ačkoli přísně vzato nejsem tak úplně sám; celkem dost lidí do mě vráží po cestě nahoru a dolů po schodišti. Přísahám, že obvykle nejsem takový stydlín, takový asociál.

Vysvětlím.

Křiváci - Děsivé hrůzy znovu ožijí!

24.09.2019 22:01

Maureen Johnsonová - Křiváci

Originální název: Truly Devious
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Elitní zařízení pro mladé génie!

Ellinghamova akademie je skvostem na poli středoškolského vzdělávání. Slavný institut ve Vermontu poskytuje přístřeší všem nadaným žákům bez ohledu na barvu pleti, náboženství nebo sociální status. Pokud projdete netradičním příjímacím řízením, tak máte vyhráno, o všechno ostatní se postará škola. Jenže tohle místo není jen studijní idylkou, je to také místo, kde se stala dosud nevyřešená vražda, která i po téměř jednom století nepřestává zanechávat stopy. A právě kriminalistická hádanka je hlavním lákadlem pro Stevie Bellovou, která se v budoucnu hodlá stát brilantní vyšetřovatelkou. Podaří se jí rozlousknout více než sto let starý oříšek?

Stevie je průměrně vypadající puberťačka, která ze všeho nejraději tráví svůj volný čas předčítáním thrillerů. Touží se stát novodobým Sherlockem, proto se vydává do destinace, která jse záhadami a krví přímo proklatá. Jenže vrah se nespokojí s málem, vrátil se zase do hor a je připraven dokonat to, co už jednou začal. Dívčina se tak pouští na tenký let v honbě za přízrakem. Čím hlouběji pátrá, tím katastrofálnější sled událostí zpustí. A zdá se, že jednou smrtí to zdaleka neskončí!

Osud si pro Dottie Epsteinovou přišel o rok dříve v podobě předvolání do ředitelny.

Nebyla v ní ani zdaleka poprvé.

Dolores Epsteinovou neposílali na kobereček kvůli nějakému obyčejnému prohřešku – neprala se, nepodváděla, nepropadala ani nechodila za školu. Dottie do ředitelny chodila kvůli závažnějším záležitostem – protože sama vymýšlela chemické experimenty, vyslovovala pochybnosti o odborných znalostech učitele v neeukleidovské geometrii nebo protože četla při hodinách knihy. Měla totiž pocit, že se tady nic nového stejně nenaučí, a tak ten čas v učebně může klidně strávit něčím užitečnějším.

„Dolores,“ říkával pan ředitel, „nemůžeš se chovat, jako bys byla chytřejší než ostatní.“

Ale já jsem,“ odpovídala. Nebyla namyšlená, prostě jen konstatovala pravdu.

Tentokrát si Dottie nebyla jistá, co provedla. Vloupala se sice do knihovny, aby našla jednu konkrétní knihu, ale byla přesvědčená, že o tom nikdo neví. Dottie už prošmejdila každý kout školy, překonala kdejaký zámek a nakoukla do všech přihrádek, kumbálů a zákoutí. Ale ne se zlými úmysly – většinou chtěla jen něco najít nebo zjistit, jestli se tam prostě dá dostat.

Nástupkyně legendární britské kriminální hlavičky!

Přiznejme si, kdo z nás se aspoň jednou nechtěl stát policistou, přijít na kloub něčemu velkému? A právě takováto dětská touha je ústředním motivem „Křiváků“ prvního dílu nové napínavé detektivní young adult série z produkce nakladatelství CooBoo. Ovšem nemějte strach, nezůstane jen u mrtvol a tajemna, na své si přijdou i romantické dušičky, či milovníci pořádné porce dobrodružství a napětí. Hned ve dvou dějových liniích současnosti a minulosti se totiž podíváte pod pokličku americké elity a zjistíte, že lesk a okázalost v sobě skrývají hluboké trhliny.

Příběhem čtenáře provází slečna Bellová, mladá nadějná studentka, která je přesně taková, jakou byste ji chtěli mít. Chytrá, empatická, ale i lehce introvertní. Není vždycky dokonalá a její zvědavost jí nejednou přivede do pořádného průšvihu, přesto však nepostrádá smysl pro povinnost a přátelství jí taktéž není cizí. Zkrátka je to postava, kterou si nejde nezamilovat a každý si v jejích povahových rysech najde kapku sebe sama.

„Musím jít,“ vyrazila ze sebe. Vydala se směrem k poklopu a osoba její pohyb napodobila. Byli jako dva hráči na šachovnici, kteří se postupně propracovávají k nevyhnutelnému závěru.

„Víš, že tě nemůžu nechat jít,“ pronesla osoba. „Kéž by to bylo možné.“

„Vždyť je,“ namítla Dottie. „Umím držet jazyk za zuby.“ Pevně stiskla výtisk Sherlocka Holmese. Dokud ho svírá, nic se jí nemůže stát. Sherlock ji ochrání.

„Prosím,“ žadonila.

„Omlouvám se,“ vydechl návštěvník a v jeho hlase byl cítit upřímný smutek.

Ve hře zbýval přesně jeden pohyb a Dottie věděla, že nehraje v její prospěch. Ale když už vám na desce nezbývají žádná políčka, uděláte, co musíte. Prudce vyrazila k poklopu. Neměla čas chytit se žebříku – upustila knihu a skočila přímo do temného otvoru. Naslepo hmátla rukama. Prsty jí sklouzly po kovových příčkách, zachytit se nedokázala. Padala. Podlaha ji přivítala smrtícím objetím.

Když přistála, na zlomek vteřiny se jí projasnila mysl. Cítila skoro až sladkou bolest a kolem ní začalo téct něco teplého a lepkavého. Osoba slézala po žebříku. Dottie se pokusila hnout, posunout se po podlaze, ale marně.

„Kéž bys sem nikdy nechodila,“ prohlásil návštěvník.

Když si pro Dottie přišla temnota, byla rychlá a definitivní.

Vítečný počátek skvěle vystavěné série pro mladé!

Samotný styl, jakým je knížka napsána by se dal zařadit mezi ty jednoduší kádry. Dominantní jsou především jednoduché věty, jenž propojují četné dialogy mezi nejen pilotními protagonisty. Velkou výhodou je i absence nadměrného popisného balastu. Jistě, některým obecnějším „scénám“ se nevyhnete, ale prim zde hraje především tragédie jako taková, právě kolem ní se točí veškeré další dějství. Zkrátka a dobře, čtení si užijete, ať už se budete nacházet v první, či poslední části tohoto úvodu.

Maureen Johnson dala vzniknout jednoduchému, ale přitom zábavnému čtivu, které si užijí jako příznivci tvorby pro mladé dospělé, tak i ti, kdož hledají něco lehčího. Zejména pokud se pídíte po něčem, u čeho nebudete chtít moc přemýšlet, ale zároveň nechcete jen bezduchou červenou knihovnu, tak jste právě našli svého favorita. Za mě je to velmi zdařilý „nášlap“ nové trilogie, který toho rozhodně má mnoho, co nabídnout. Osobně považuji spisovatelčin počin za příjemné překvapení a hodnotím ho plným počtem 5. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Svah se pomalu srovnával a stromy začaly odhalovat rovnější cestu lemovanou zeleným trávníkem. Autobus se přiblížil k příjezdové bráně se sochami na podstavcích po obou stranách. Byla to kamenná okřídlená stvoření se čtyřmi tlapami, ocasem, usměvavými tvářemi a prázdným výrazem v očích.

„To jsou ale zvláštní andělé,“ pronesla máma a natahovala krk.

„To nejsou andělé,“ opravila ji Stevie. „Jsou to sfingy. Mýtická stvoření, která lidem pokládají hádanky, než je nechají projít. Pokud neuhádnou, sfinga je sežere. Jako v mýtu o Oidipovi a Antigoně. Neplést s Anticolem.“

Matka jí znovu věnovala svůj typický pohled. V zásadě jsme toužili po holčičce, co bude chodit po nákupech, tančit na diskotékách a prožívat svůj maturiťák, ale místo toho jsme skončili s touhle podivínkou, kterou máme vážně rádi, ale většinu času nemáme ani páru, o čem mluví.

Stevie své rodiče občas litovala. Do jejich kolonky zajímavý spadal jen hodně omezený soubor věcí. Pochybovala, že se dokážou bavit tak jako ona.

Germaininy velké oči za brýlemi zabloudily ke Stevie. Dívka měla v tváři stejně nečitelný výraz jako sfingy venku.

Arabella z Marsu - Napoleonské války trochu jinak!

19.09.2019 13:26

David D. Levine- Arabella z Marsu

Originální název: Arabella of Mars
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2016)
Počet stran: 400
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

Mars už není jen snem!

Arabella celý svůj dosavadní život strávila na rudé planetě, obklopena domorodým obyvatelstvem. Skotačila se svým bratrem, nosila kalhoty a zajímala se o robotické figurky. Zkrátka a dobře, počínala si tak, jak by si mladá dáma počínat rozhodně neměla. Jednoho dne však pohár trpělivosti přetekl, lumpáren už bylo dost. Je načase vrátit se do civilizace a začít spořádaně koexistovat. Alespoň toto si myslí její matička anglická panička, každým coulem. Ashbyová tak musí dát sbohem blízkým končinám a vydat se zpět k zemské přitažlivosti. Jenže britské sytě zelené kopce v ní vyvolávají spíše úzkost a nejistotu.

Nedlouho po návratu na modrou domovinu se všechno změní, ke dveřím dorazí poslíček s černou obálkou, jenž rozhodně nevěstí nic dobrého. Pochmurné zprávy spustí nečekanou lavinu událostí, jež rozhodně neústí ve šťastný konec vdovy a jejích dcer. Mladá dívka musí rychle jednat, je načase vrátit se do rodných luhů a hájů, zvrátit koloběh osudu a nastolit spravedlnost. Jestli zůstane pouhým pozorovatelem, její matka i sestry přijdou o všechno. Musí tak proklouznout na palubu vzducholodě a získat si vstupenku zpátky na Mars.

Pak si povzdechl a otočil se k matce „Můžeš s sebou vzít děvčata“, prohlásil rezignovaně. „Ale Michael zůstane tady a bude mi pomáhat s plantážemi“.

„Ale otče...“ spustila Arabella, otec však potřásl hlavou, aby jí umlčel. Pohled jeho očí jasně prozrazoval, že si nepřeje, aby někam odjížděly, ale všem bylo jasné, že tentokrát matku neuchlácholí.

Arabella pohlédla na Michaela a hledala u něj podporu. Oči se mu zalily slzami, ramena se mu roztřásla a jeho ruce, stále pokryté Arabellinou krví, bezvládně visely podél těla. „Je mi to moc líto,“ zašeptal.

Postava hraběte Zeppelina rázem získává nový rozměr!

Arabella z Marsu“ je úvodem do trilogie z odvětví steampunkové tvorby. Tedy literárního žánru, který doslova přepisuje dějiny a vnáší do nich cosi nového a neotřelého. Myslíte si, že vás na napoleonské době nemůže nic překvapit? A co takhle vesmírné boje, mechaničtí navigátoři a velice konvenční anglická smetánka? S obdobně laděnou knihou jsme naposledy měli tu čest v roce 2014, kdy u nás vyšly „Úklony a úklady“ z produkce nakladatelství CooBoo. Bohužel se však série z pera Gail Cariger neujala, a tak si příznivci této počtené museli na nějakou tu velkou rybu chvíli posečkat, a teď je tady!

Nenáročný, leč čtivý příběh se sympatickou hlavní hrdinkou. I takto v kostce by se dala shrnout dějové linie tohoto dílka. Pokud jste s tímto žánrovým vymezením měli tu čest, tak jistě víte, že jsou pro něj typičtí charizmatičtí pilotní protagonisté, či lépe řečeno protagonistky– ne jinak je tomu i v tomto případě. Dívčina je vskutku pěkné kvítko, které svým rodičům nejednou způsobilo pořádný bolehlav. Jenže co jiného jí také zbývá? Obyčejné povinnosti dámy v nesnázích, to není nic pro dobrodružnou a zvídavou dušičku. Koho by bavilo vyšívání, či hra na klavír, když může lítat venku, hrát strategické kvízy a objevovat krásy přírody?

Arabella opatrně otevřela dveře své ložnice a neslyšně vkročila do temné chodby. V celém domě panovalo ticho a služebnictvo, i panstvo neslyšně oddychovalo ve svých postelích. Do noci se ozývalo jen tiché tikání starožitných hodin.

Našlapovala bosýma nohama na dřevěnou podlahu a na cestu si svítila svící. Držela se u zdi, kde prkna podlahy nevrzala. Udělala dlouhý, opatrný krok, aby překročila místo, o kterém věděla, že by mohlo hlasitě zaskřípat.

Sešla dolů po schodišti a proplížila se bludištěm tmavých chodeb až do salonku, kde v nejvzdálenějším koutě stálo cembalo a za ním seděla tichá postava.

Brenchleyho hračka na cembalo.

Alternativní dějiny v jedinečném knižním žánru!

Samotný první díl je rozdělen na čtyři tematické části, které věrně kopírují přelomové momenty v životní cestě mladé lady. Kromě fantaskního intergalaktického prostředí bude čtenář mít co do činění i s dobře známým Londýnem první poloviny devatenáctého století, a to včetně jeho předsudků a zakořeněných stereotypů. I s tímto společenským úskalím si David D. Levine poradil na výbornou. Neboť krom klasické příběhové linky, brouzdá i do sfér hlubokých filozofických a sociálních otázek jakými jsou rasizmus, zkreslené vnímání světa, i touha jít si za svým snem.

Mě osobně autorova tvorba do značné míry pozitivně překvapila. Toto literární vymezení je mi velice blízké, proto jsem byla opravdu hodně potěšena tím, že na pultech našich knihkupectví konečně přistála nějaká ta novinka. Škoda otevřeného a nedotaženého konce, stejně jako místy vleklé prostřední části. I tak se jedná o zdařilý počin, který potěší především fantasy a YA nadšence, ale nepohrdnou jím ani ty, kdo rádi hledají a objevují nové knižní vody. Zkrátka, pokud jste připraveni na pořádnou jízdu, tak směle do toho! Za sebe dávám 4.5 z 5. hvězdiček a tiše doufám, že se s Arabellou ještě někdy setkám! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Arabella Ashbyová ležela na břiše na vrcholku duny a celým tělem se tiskla k chladnému rudému písmu Marsu. Noční ticho proťal vzdálený výkřik khulekha na lovu. Pouští se prohnal vítr a Arabella ucítila směsici vůní: mízu khoreššského dřeva, skořicovou vůni Marťanů a typické ostré aroma písku. Pohlédla nahoru na Phobos – ještě několik centimetrů vzdálený od Arcturu – a pak zpět dolů do tmy údolí, kde se jistě za chvíli objeví Michael.

Pod koženým thughongem jí prudce bušilo srdce – ne námahou po rychlém běhu na vrcholek duny, ale radostným očekáváním. Byla si jistá, že tuto noc konečně bratra porazí ve hře šoroš khe kušora, neboli na psa a zajíce.

Hra byla velmi jednoduchá. Dnes v noci byl Michael kušura, hbitý běžec a Arabella byla šoroš, krutý a lstivý predátor. Jeho úkolem bylo utíkat asi čtyři kilometry od vyčnívajícího kamene, kterému říkali Starý zlomený nos, až k sušícím pecím, ležícím na jihu od jejich pánského domu. Jejím úkolem bylo ho zastavit.

Všechny články