Recenze

Princezna popela - Otrok ve své vlastní zemi!

14.05.2019 22:41

Laura Sebastianová - Princezna popela

Originální název: Ash Princess
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 360
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CPress

Sláva, nebo bída? Co je pravdou?

Ztratila úplně všechno – matku, svůj lid i svou svobodu. Nezbylo jí zhola nic, stala se princeznou popela, jež pokorně sklání hlavu před novým tyranským imperátorem. Zatímco její lid umírá v dolech, coby lůza, otrocká pracovní síla v rukou bohatých a mocných, ona se nechává ponižovat v samém srdci království. Jenže Theodosia se nemíní jen tak vzdát. Celé roky se stále více a více zaplétala do prohnilých lží, nebezpečných intrik a zrady. Hledala světlo na konci tunelu. Marnou jiskřičku naděje, pro kterou by stálo za to bojovat. Nyní konečně našla ztracený impuls, příslib lepších zítřků, který si rozhodně nenechá proklouznout mezi prsty.

Theo bude muset brojit. Postavit se čelem svým nejhorším nočním můrám. Riskovat i ten kousek pohodlí a záchvěvu minulosti, který jí ještě zbyl proto, aby ochránila nevinné. Dokáže se vymotat z jámy lvové? Proklouznout netvorovi mezi drápy a znovu získat to, co jí bylo neprávem odňato? Má jen jednu šanci, pokud selže, draze za to zaplatí. Ovšem pro některé vize se vyplatí bojovat do posledního muže. Je čas povstat, je čas bít se na život a na smrt!

„Víš, kdo jsi,“ nabádala mě. Hlas se jí nezachvěl, ani když čepel poranila kůži a  z  hrdla vytryskly krůpěje krve. „Jsi jediná naděje našeho lidu, Theodosie.“

Potom jí podřízli krk a připravili mě o jméno.

„Thoro!“

Otočím se a uvidím Crescentii, jak se ke mně žene pozlacenou chodbou paláce. Sukně z růžového hedvábí má vykasané a milovaná tvář jí hýří úsměvem.

Její dvě komorné mají co dělat, aby s ní udržely krok. Jsou vyzáblé a úplně se ztrácejí v podomácky ušitých šatech.

Nedívej se jim do obličeje! nabádám se. Nevzešlo by z toho nic dobrého. Copak je něco pěkného na otupělých očích a hladových ústech? Nemusím si připomínat, že vypadají jako já. Snědá pleť a havraní vlasy. Jen hlas v mé hlavě zní o to silněji, až ho nedokážu v sobě udržet, slova se proderou přes rty a císaře jenom víc rozzuřím.

Dříve byla předurčena stát se vládkyní, nyní vládne jen svému srdci!

Princezna popela“ je další z řady klasických YA fantasy knih, kterými dnešní trh doslova překypuje. Avšak, čím více obdobných vzorců nám knihkupci a nakladatelé nabízejí, tím těžší je najít ten, který se něčím vyjímá z šedé masy. Nicméně je nutné předem konstatovat, že pokud doufáte v zázrak, tak nejste na té úplně nejlepší cestě. Toto dílo totiž nepřekypuje žádnou novotou, originalitou nebo bravurním vykreslením prostředí. Právě naopak, hluboce zabředává do pevně zajetých kolejí a odmítá z nich vybočit, byť jen o píď.

Klasika střídá klasiku. Malá nešťastná princeznička si celý úvodní díl stěžuje na to, že se zatím neobjevil její princ na bílém koni. Celou dobu přitom působí značně ploše a své emoce nedává příliš najevo, snaží se podřídit se režimu, ale přitom by ráda zažehla oheň rebelie. Až to místy působí, že drahá Thea pořádně neví, co si se sebou samotnou má vlastně počít. Paradoxně vedlejší charaktery, které, ale v příběhové linii nedostávají až tak moc prostoru, jsou daleko lépe vykreslené než ona pilotní protagonistka, která působí až směšně dětinsky.

Ale teď je většina vzbouřenců po smrti a o rebelii se jen nenápadně šeptá, když dvořanům dojdou klepy. Od chycení posledního rebela uplynula spousta let. Po trestu, který následoval, se mi nestýská, protože byl krutý a ponižující, avšak schází mi naděje a pocit, že nejsem na světě sama. Že jednoho dne třeba moji lidé uspějí a ukončí mou mizérii.

Za námi se ozvaly kroky příliš těžké na to, aby patřily Cressiným otrokyním.

„Lady Crescentie, lady Thoro,“ zvolal mužský hlas. Cítila jsem, jak mi přítelkyně tiskne ruku a zadrhává se jí dech.

„Vaše Výsosti,“ zadrmolí Cress, otočí se, udělá pukrle a mě stáhne s sebou. Při zaslechnutí tohoto titulu se mi rozbuší srdce, přestože vím, že nemluví k císaři. Jeho hlas bych poznala všude. Přesto se úplně neuklidním, dokud se nenarovnám a nepřesvědčím se, že se nemýlím.

Cizinec má tytéž dlouhé světlé vlasy, chladné modré oči a hranatou bradu jako císař, ale muž, jenž přede mnou stojí, je o hodně mladší. Možná o rok starší, než jsem já.

Překvapeně si uvědomím, že je to princ Sóren. O jeho návratu ke dvoru nikdo nemluvil, což je zvláštní, protože Kalovaxiané jsou princem okouzleni daleko víc než císařem.

Další z řady tuctových YA fantasy s princezničkou v hlavní roli!

Jedním z mála plusů je bezesporu nápad s kameny elementálů. Magické využití jejich síly vnáší do tohoto chaotického startu, alespoň trochu pořádku. Vzato kolem a kolem, ale i něco takového už tu bylo. O žádné novum se tedy nejedná. Pokud jste četli třeba „Rudou královnu“ nebo „Jiskru v popelu“, tak budete pravděpodobně umírat nudou, jelikož se knížka ubírá plus, mínus stejným směrem jako tyto dvě výše zmíněné. Snahou vybruslit z velkého stereotypního průšvihu je téma otroctví vs. uchvatitelské síly, jež je zde vcelku umně uchopeno. Nutno podotknout, že si autorka nebere příliš servítky a násilí servíruje bez příkras – surově, bezcitně a naprosto reálně.

Vcelku se nedá konstatovat nic jiného než velké zklamání. Od všemi opěvované fantaskní pecky se zkrátka čekalo daleko více. Dílko mé představy nenaplnilo. Po dlouhé době jsem se musela do čtení nutit a nezískala jsem z něj kýžený požitek. Pokud vám nevadí neustálé opakování téhož, tak dejte Lauře Sebastianové šanci. V opačném případě od ní raději běžte pryč. Je mi líto, ale tentokrát uděluji rekordně nízké hodnocení v podobě 2.7 z 5. hvězdičekTouto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Ne?“ zašeptá císař. Jediné slovo pronesené ve ztichlé místnosti způsobí, že mi naskočí husí kůže.

V ústech mi vyschne, a když promluvím, moje slova skřípou. „Slíbil jste mu milost, když promluví. A on promluvil.“

„Opravdu?“ zapochybuje císař. „Vaši řeč sice neovládám, ale nezdá se mi, že by byl nějak vstřícný.“

Věty se ze mě vyřinou dřív, než se stačím ovládnout. „Povídal, že mu zbyla jen hrstka kumpánů. Ostatní jste zničil. Domnívá se, že zbývající muži a ženy zahynuli při důlním otřesu, ale kdyby náhodou přežili, mají se s ním setkat jižně od rozvalin Englmaru. V cypřišovém háji.“

Je na tom přinejmenším zlomek pravdy. Když matka podnikala každoroční cestu po království, často jsem si na tom místě hrála. Město Englmar srovnalo se zemí ničivé zemětřesení, jež přišlo rok před mým narozením. Toho dne zemřelo na pět set lidí. Až do obléhání to byla největší tragédie, jaké Astrea kdy čelila.

Císař nachýlí hlavu a pozoruje mě tak zblízka, jako by mi četl myšlenky. Nejradši bych se přikrčila, ale přinutím se stát zpříma a směle čelit jeho pohledu, aby mé lži uvěřil.

Vévodkyně - Ze dne na den šlechtičnou!

28.04.2019 17:25

Nichole Chase - Vévodkyně

Originální název: Suddenly Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2013)
Počet stran: 368
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

Novopečená Popelka!

Samantha Russeauová je tichá šedá myška. Postgraduální studentka, která miluje dravce a tráví s nimi prakticky veškerý svůj volný čas. Krom toho se snaží šetřit, kde se dá, aby vyšla s penězi, ačkoliv oplývá vynikajícím prospěchem, jež jí zajišťuje stipendium, stejně se jí financí nedostává. Veškeré své příjmy utrácí ve snaze pomoci svému nevlastnímu otci v boji proti zloradné nemoci. Její život sice není zrovna procházka růžovou zahradou, ale příliš si nestěžuje. Má totiž milující rodinné zázemí a věrné přátele, kteří vždy stojí po jejím boku, ať se děje cokoliv. Kdo ví, třeba až konečně ukončí své studium, tak bude moci volně vylétnout z hnízda, stejně jako její oblíbení opeření svěřenci.

Jenže, když USA poctí svou návštěvou dva příslušníci starodávného šlechtického rodu z malé, ale hrdé Lilarie, tak se dívenčin život obrátí doslova a do písmene vzhůru nohama. Právě oni zvěstují dívce šokující novinku. Je potomkem smetánky, modré krve, která byla nucena opustit svou vlast a hledat útočiště za velkou louží. Zlé časy, ale pominuly, a tak se Sam může vydat zpět na svou rodnou hroudu. Mladá žena se bude muset rozhodnout, jestli příjme familiární odkaz se všemi jeho plusy, i mínusy. Být vévodkyní totiž není žádná legrace a ve světě pozlátka není vše tak úžasné, jak se zprvu zdá!

Snažila jsem se přijít na to, proč jsou všichni jako u vytržení, ale žádný kloudný důvod mě nenapadl. Sponzoři jsou ve škole bezmála dnes a denně a většina zaneprázdněného studentstva jim vůbec nevěnuje pozornost. Muž na schodech byl natolik přitažlivý, že mohlo jít o nějakého slavného filmového herce, a to tisícihlavé stádo musel přivábit právě on.

Jedna ze studentek z mé třídy mě zatahala za paži. „Vidíte ho, Sam? Vidíte prince?“

„Prince? Ano, vidím.“ Princ? Opravdický princ s korunou a trůnem? Není divu, že davy vyšly do sněhu. Královský sponzor je obrovský tahák. Filmoví herci jsou fajn – ovšem princ? Toho nevidíte každý den. Ráda bych zjistila, proč chce člen královské rodiny obdarovat naši univerzitu, ale neměla jsem v plánu tvrdnout na mrazu a dívat se na flirtujícího chlapa. Co nevidět potřebuju odjet do výzkumného střediska a do té doby musím ještě leccos stihnout.

„Je úžasnej,“ rozplývala se dívka a její kamarádky souhlasně přizvukovaly.

„Jo, ujde.“ Protočila jsem panenky.

„I vy musíte uznat, že je sexy.“ Rozesmála se. Co to sakra mělo znamenat? Nejsem slepá. Samo sebou jsem si všimla, že je sexy. A k čemu mi to jako bude? Už ho v životě neuvidím. Je to přece zatracenej princ, že jo.

Dívčí kniha, která si okamžitě získá své fanynky!

Vévodkyně v sobě nabízí přesně to, co od ní očekáváte. Pod povedeným přebalem a slibným tématem, na které navnadí již samotná anotace se skrývá příjemné čtivo. Oddychová pohádka pro dospělé, slaďoučké počteníčko, plné medu a cukrových slov. O romantiku, okořeněnou mírnou špetkou choulostivějších scén zde není nouze. Nicméně, co je třeba opravdu vyzdvihnout je autorčin smysl pro humor, kterého si v tomto případě užijete opravdu po libosti. Budete se za břicho popadat, chechtat se na celé kolo a vůbec vám to nepřijde trapné. Naproti tomu se v knížce vyskytnou i chvilky, kdy nejedno oko nezůstane suché.

Vcelku vzatu se jedná o jednoduchou dějovou linii, která pozvolna ubíhá. Žádná velká dramata, srdcervoucí hádky, ani milostné trojúhelníky se nekonají. Pilotní postavy jsou rozhodně příjemné, i když na první pohled oplývají až přílišnou dokonalostí. Princ Alex se již od první stránky tváří jako sexy idol, ze kterého si nejedna čtenářka sedne na zadek, krásný, milý, hotový džentlmen.  „Americká vévodkyně“ taktéž nevykazuje žádné mouchy, byť se zprvu tváří jako netykavka. Prostředí, do něhož je děj situován tak jen doplňuje rámec neposkvrněnosti. Suma sumárum, v tomto případě zafungovaly tradiční proměnné v podobě zlotřilých médií, panny v nesnázích a zachránce na bílém koni v překrásném koutku Evropy.

Přijížděla jsem k hotelu a pick-up sténal, jako by byl v posledním tažení. Protože byla příšerná zácpa, nestihla jsem zaparkovat sama, a tak se vyhnout trapasu s parkovací službou. S polohlasným klením jsem se pokoušela nacpat aspoň část krámů pod přední sedadlo, než obsluha otevře dveře auta.

Obdařila jsem mladíka ve stejnokroji zářivým úsměvem. „Bentley je bohužel v servisu.“

„Řekl bych, že jste si spíš polepšila, paní. Tohle je klasika.“ Natáhl ruku a pomohl mi vystoupit. Protože jsem se nechala od Jess přemluvit, abych si vzala podpatky, vděčně jsem se na něj usmála. Podal mi lístek a já jemu klíče.

Než se rozjel, můj náklaďáček žalostně zanaříkal. Bezděčně jsem se přikrčila. Prosklenými dveřmi mě pozorovala hosteska, a tak jsem se zhluboka nadechla, zvedla hlavu a celou dobu se v duchu modlila, abych se v těch zatracených lodičkách nevymázla. Otevřel mi vrátný, ale i on si mě prohlížel s neskrývaným opovržením.

Už teď mi chilli připadalo jako mnohem lepší volba. Doufejme, že jídlo bude stát za to. A nebude příliš drahé. Zrovna jsem poslala do nemocnice tři sta dolarů, pravidelnou měsíční částku za péči o tátu. Byla jsem finančně na dně – slušně řečeno. Usmála jsem se na hostesku v naději, že fiasko s pick-upem vyžehlím zdvořilostí.

„Zdravím! Mám schůzku s vévodkyní Sverelleovou.“

„Ví, že máte přijít?“ Hlas světlovlasé ženy mi rval uši. Byl pronikavý a nosový. Kdo stojí při prvním dojmu o tohle? Jsou mraky příjemných blondýn, kterým by se ta práce líbila. Přimhouřila oči a s nelibostí mě přejela od hlavy k patě.

Slibný úvod do nové, sladké trilogie ze života elity!

Máte rádi „Deníky princezny“, ale už jste s této série poněkud vyrostly? Nezoufejte, tato trilogie je prakticky totéž jen v novém kabátě. Pěkná, pozitivní jednohubka, kterou sloupnete jako malinu na posezení. Jestliže patříte k menšině ženského pokolení, která příliš neholduje erotickým románům, ale čas od času si přečte „něco lehčího“, tak vězte, že jste na správné adrese. Dostanete přesný mix dobře odměřeného relaxačního čtiva bez zbytečných hloubavých myšlenek. Krátce po zdolání tohoto dílka se budete přihlouple uculovat a dožadovat se pokračování.

A nebudete vyčkávat příliš dlouho. Jelikož volně navazující druhý díl spatří světla světa již 13. května tohoto roku, což je prosím pěkně přímo ideální. Tahle knížečka je totiž bravurní parťačkou pro letní dny a noci, takže směle do ní! Nezbývá než dodat, že se upřímně těším, protože čas od času si potřebuji odpočinout od napětí a intrik, a byť i na malou chviličku si nasadit pomyslné růžové brýle. Za sebe hodnotím 3.7 z 5. hvězdiček a doufám, že i příště dostanu stejnou dávku pozitivních emocí! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu Pal mKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TA M si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Samantho, v naší zemi je rodina na prvním místě. Tak to vnímají nejen šlechtici, ale i všichni naši občané. Základem našeho právního systému je ochrana rodiny. Vévoda z Rousseau udělal všechno pro to, aby svou rodinu ochránil. Tenkrát zákony nic takového nezaručovaly a on věděl, že jeho blízkým hrozí nebezpečí.“ Alex mi sevřel prsty. Sklopila jsem oči na naše ruce. Měl ruku mnohem větší než já, a přestože jsme se znali jen pár minut, jeho dotek mě z nějakého důvodu uklidňoval.

„A jak to souvisí se mnou? Co ode mě chcete?“ Myslela jsem, že jsem tady proto, abych projednala sponzorování našeho programu pro dravé ptáky. A místo toho se mi život pomalu, ale jistě obrací naruby.

„Jak jsem řekla, královna vám chce vrátit vaše panství, Samantho.“ Rose nevzrušeně složila ruce v klíně. „Chce vám vrátit váš titul.“

„Titul?“ Měla jsem v hlavě guláš. Vůbec jsem nechápala, co mi ti dva říkají.

„Ano. Po právu jste vévodkyně z Rousseau. Zákonná dědička.“

Zírala jsem na ni, zatímco se můj mozek snažil zpracovat, co mi říká. „To není možné. Určitě jste se spletli. Já nejsem vévodkyně. Jsem postgraduální studentka.“ Jemně jsem vyprostila ruku z Alexovy dlaně.

„Samantho, položte si pár otázek. Proč si vaše matka nechala své rodné jméno? Proč nezvolila pro sebe a pro vás příjmení vašeho nevlastního otce?“ pokračovala Rose a s trpělivým výrazem čekala, až si to nechám projít hlavou.

  

Zloději dýmu - Bojuj, nebo zahyneš!

21.04.2019 13:03

Sally Greenová - Zloději dýmu 

Originální název: The Smoke Thives
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 416
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo 

Rozděl a panuj, nebo ne? 

Kdo vládne světu? Kdo třímá v rukou karty osudu? Je to snad vladař, princezna nebo urozený šlechtic? Dokáže zeměkoulí pohnout třebas i malá holka, kterou její vlastní rodiče přenechali napospas krutému osudu? A co takový zlodějíček, který ač ví, že koná nesprávnou věc, tak si nedokáže pomoci, aby se odvrátil od cesty pokušení a zkázy. Zmůže pozměnit dějiny jeden chrabrý válečník, který nehodlá porušit prastarou přísahu krve, či snad zrádce, kterého ke zradě dovedla právě válka, jež ho připravila o všechno včetně rodné země? Kdo z nich zvítězí, kdo změní chod světa, než se dým navždy rozplyne?

Princezna Katherine neměla nikdy zrovna na růžích ustláno, jenže teď se situace ještě daleko více zhoršila. Její otec, krutý tyran, který se nezastaví před ničím, ji hodlá využit jako živou zbraň. Má sloužit coby obětní beránek, který mu prokličkuje cestu k ještě většímu vlivu a moci. Politická svatba, jež se na první pohled zdá jako záminka k uzavření smíru mezi dvěma znesvářenými sousedy vyústí v kruté krveprolití. Hra o trůny začíná, přežije jen ten nejsilnější!

To on ji naučil, že má být opatrná, všechno dvakrát kontrolovat. Teď dělala první zkoušku. Vzdálila se od jámy na sto kroků mezi stromy a rozběhla se k ní zpátky. Řítila se čím dál rychleji lesem, kde na zemi ležel sněhový poprašek, až doběhla na mýtinu. Tam byl sníh hlubší, ale ona ho předtím udupala na tvrdou krustu. Teď už letěla plnou rychlostí, pumpovala nohama, předkláněla se, bodce bránily tomu, aby uklouzla, ale nezdržovaly ji. Pak přeskočila okraj jámy, dopadla s křupnutím na její ledové dno, koleny vyrovnala náraz, ale hned se zase narovnala, doběhla až na konec pasti a… čekala.

Čekání na tom bylo nejhorší. Právě v těchhle chvílích si člověk nejčastěji nadělal strachy do gatí, když na něj všechny instinkty ječely, že se má chytit provazu, ale on nesměl podlehnout, musel čekat, až démon seskočí dolů. Teprve když padal, když se dotkl dna jámy, vřískal a řval a klouzal se po ledu vpřed, mohl člověk popadnout lano a uvolnit kladku.

Tash zatáhla za provaz, pověsila se na něj celou svou vahou, pravou botou přišlápla nejnižší, nejpevnější uzel. Dřevěný mechanismus povolil a Tash vylétla vzhůru, přirozeně a lenivě, jako by si jen zívla, tak vyvážená, že se konečky prstů skoro ani nedotýkala provazu. Na vrcholu oblouku se zastavila a zůstala na okamžik viset ve vzduchu, naprosto svobodná. Pak lano pustila, předklonila se a natáhla se k nejbližší ­jedli, paže rozevřené k objetí jejích větví. Chvíli zůstala viset na stromě, než nonšalantně sklouzla po kmeni dolů. Obličej jí poškrábala jedlová šiška a dole skončila téměř po kolena v hromadě sněhu, kterou si tam nachystala.

Vrátila se nastavit past znovu. Jámu obklopovala hlína a stopy. Musí si očistit podrážky, aby bodce nebyly obalené špínou,

„Krvácíš.“

Tash si sáhla na tvář a podívala se na krev na konečcích prstů. Když démoni ucítili krev, rozběsnilo je to ještě víc. Olízla si prsty a prohodila: „Tak jdeme na to.“

Epický začátek nové, intrikami nadupané fantasy série!

Sally Green není na českém rybníčku žádným nováčkem. S její tvorbou byli již mnozí čeští příznivci detailně obeznámeni hlavně díky trilogii „Half bad“, na níž se názory značně různí. Nyní na český trh přichází další kniha. Kniha, která již při svém vydání v zahraničí upoutala značnou pozornost a stala se hitem. V naší sociální sféře už ji četl nejeden knižní nadšenec, ale i po tolika recenzích a proplouvání českou blogosférou nezazněl jediný negativní názor!

Již prvotní anotace má tu snahu nalákat na velkolepý příběh se čtyřmi různými hrdiny, jejichž cesty osudu se nakonec zkříží v jednom nejméně vhodném okamžiku. Jistě v prvopočátku se tento scénář jeví jako poněkud ošoupaná předloha, která by možná dříve někoho srazila do kolen, ale v dnešní době sotva dosahuje průměru. Nenechte se však zmást, žádná nudná šeď klasického tříhvězdičkového díla se nekoná, autorka totiž svůj příběh od začátku až do konce naprosto bravurně rozehrává a v rukávu si schovává nejedno eso. Je tak potřeba zaměřovat se především na drobné a snadno přehlédnutelné detaily, protože právě ty řídí celou dějovou linii.

Lady Anne Norwendová měla na sobě šaty z modrého hedvábí se stříbrnou krajkou. Její šperky se třpytily ve slunečním světle a plavé vlasy, vyčesané vysoko na temeni, se leskly jako zlato. Lady Anne za běžných okolností považovali za krasavici, ale dnešek měl k běžným dnům daleko. Teď byla bolestně vyhublá, bledá, za chůze ji podpírali dva strážní. Nejvíc ale přitahovala pozornost její ústa: z horního rtu ke spodnímu je křižovala černá klikatá čára silné niti, bradu a krk pokrývala zaschlá krev. Jazyk už jí vyřízli. Catherine se zatoužila podívat na Ambrose, ale neodvažovala se k němu otočit, navíc by pohled na něj nesnesla. Co mu asi běží hlavou, když vidí svou sestru takhle? Snažila se dívat na lady Anne. Zjistila, že nejsnesitelnější to je, když se soustředí na strážného, který odsouzenou podpíral. Na to, jak tlusté má prsty, jak silně ji svírá.

Králův mluvčí předstoupil, aby oslovil dav. Vyžádal si ticho. Když se šum hlasů utišil, začal předčítat ze svitku a vypočítávat zločiny lady Anne. „Svedla ženatého muže“, to byla narážka na její vztah se sirem Oswaldem Pencem. „Odmítla se dostavit na žádost krále“ znamenalo, že se sirem Oswaldem uprchla, když je chtěl zatknout Noyes a jeho poskoci. „Vražda králových mužů“, to se rovněž týkalo inkvizice. Při pohle­du na to, jak lady Anne vypadala teď, se tomu dalo jen těžko uvěřit, ale v boji, po němž zůstali na zemi tři mrtví včetně sira Oswalda, sama probodla jednoho králova vojáka. „Vražda“ byla hlavním důvodem její popravy. Zabití královského vojáka se v očích zákona rovnalo zabití samotného panovníka, byl to ten nejtěžší zločin, a tak mluvčí zakončil svůj projev vzletným prohlášením: „… čímž zradila Brigantsko i našeho milovaného krále.“

Dav začal šílet.

„Zrádkyně, vražedkyně a děvka pozbývá všeho pozemského majetku, který tímto propadá králi.“

Jeden z černě oděných mužů přistoupil k lady Anne a začal jí sundávat šperky, jeden po druhém. Pokaždé, když jí něco vzal – brož, prsten, náramek –, ozval se jásot shromážděných přihlížejících. Každý z nich uložil do truhličky, kterou držel další z mužů. Když lady Anne přišla o všechny šperky, muž vzal nůž a rozřízl jí na zádech šaty. Diváci zavyli nadšením, když inkvizitor strhl mladé ženě hedvábnou látku z ramen tak prudce, až málem upadla. Strážný ji ale zachytil a přidržel ji ve vzpřímeném postoji. Dav zase zavyl jako smečka zuřivých psů a začal skandovat: „Do naha! Do naha!“

Že by populární sága "Her o trůny" dostala nový převlek i námět?

Nelze nevyzdvihnout ani dobře propracované prostředí, i postavy, kterých je sice v knize opravdu hojně, ale na kvalitě jim to rozhodně neubírá. Každý protagonista je totiž svým způsobem osobitý, každý má nějaké tajemství, které se snaží skrývat, své toužebné sny a také cíl, ke kterému se snaží směřovat. Jenže rozhodnutí jednoho chamtivého krále navždy zhatí plány všem.

Jistě, kniha se na první pohled jeví jako jedno velké klišé. Domluvený sňatek, trocha složitého politikaření, i zakázaná láska, která se vyvrbí v milostný trojúhelník. Klasické předpoklady Young Adult tvorby, avšak přeci jiné. Spisovatelka totiž na známé obraty nahlíží zcela z jiného úhlu pohledu, a navíc do profláklé rovnice vnáší novou proměnou v podobě dýmu démonů. Neškodná droga, může napáchat víc zla, než se na první pohled zdá! Za mě zatím jedna z nejlepších knih roku 2019 a to jak svým obsahem, tak i grafickou stránkou! Nemohu jinak, než jí udělit plný počet 5. z 5. hvězdiček a vřele doporučit vaší pozornosti! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Právo přechodu je moderní forma souboje, která získala oblibu zejména po vypuknutí války s Calidorem a používá se jako důkaz mužovy cti. Rytíř nebo rytíři se zmocní nějakého přístupového místa, například mostu, a vyzvou jiné muže, kteří se jim postavením vyrovnají, aby jím zkusili projít. Pokud je výzva přijata, následuje klání nebo souboj, přičemž průchod je dovolen jen tomu silnějšímu, ačkoli oba si zachovají svou čest. Pokud je výzva odmítnuta, vyzvaný musí odevzdat svoje ostruhy a vzdát se své cti, aby mohl projít. Souboje při Právu přechodu obvykle končí první prolitou krví, ale občas také vážným zraněním nebo smrtí.

Rytířství v moderních časech, Crispin Hayrood

Catherine od včerejší popravy lady Anne Ambrose neviděla. Strach o něj jí celou noc bránil usnout. Jen se na sebe dívali, ale věděla, že to Borisovi i Noyesovi postačí, aby proti ní zasáhli, anebo pravděpodobněji proti Ambrosovi. Její obavy se mísily s doznívajícím šokem z popravy. Catherine na ni toužila zapomenout, jenže to nešlo. Vybavovala si také ­znaky, které lady Anne udělala, a čím víc na ně myslela, tím si byla jistější, že se nezmýlila. Lady Anne se s ní v posledních vteřinách svého života snažila komunikovat. Polibek pravou rukou a pěst levičky, pak chlapec a něco, co se Catherine nepodařilo zahlédnout, doprovázené pohledem na jejího otce. Znamenalo to, že se všechno nějak týkalo krále?

Když se Catherine převlékala, zeptala se komorné Sarah, jestli neví, co znamená znak pro polibek a pěst. Sarah, nejlogičtější a nejpraktičtější z komorných, odpověděla: „Když se jiné znamení spojí s polibkem, znamená to změnu významu druhého posunku, i když s pěstí se polibek většinou nepojí. Jestli ale měla zlomené ruce, možná to nedokázala udělat pořádně.“

„Ale i tak – mohlo to znamenat buď dech, nebo vzduch.“

„Možná to měly být dva různé vzkazy,“ navrhla Sarah.

Světla na obloze - Najdi svůj osud!

14.04.2019 22:04

Lisa Lueddecke- Světla na...

Originální název: A Shiver of...
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Spasení nebo apokalypsa? 

Na odlehlém sněhem zavaleném ostrově Skan všechno zamrzlo ve víru pověr a znamení. Sama Bohyně nad ním drží ochranou ruku a pomocí světelné záře na obloze předpovídá budoucnost. Jenže dnes není zrovna šťastný den. Po sedmnácti letech se nad ostrovem objevují výstražná červená světla. Krev a zkáza se již blíží. Smrt je nevyhnutelná, stejně jako odplata krutých nájezdníků, kteří si přišli vzít to, co jim bylo dňato.

Všichni se již chystají na nejhorší, střet, který může být pro mírumilovné horaly posledním tažením. Osud se zkrátka nedá zvrátit, je třeba se smířit s nicotou nadcházejících dnů. Jen Osa se nehodlá vzdáti bez boje, snaží se zachránit sebe, i svůj lid. Její jedinou nadějí je nalézt Matku stvořitelku a požádat ji o moudro. Bude se muset vydat na strastiplnou cestu, ze které se možná nevrátí živá. Avšak, co je jeden život ve srovnání s blahobytem celého kmene?

Gregor se mi zadíval do očí a já cítila, jak se mi ježí chlupy na zátylku a mrazení se mi rozběhlo dolů po páteři. „Vyprávěl, že tam viděl a zažil celou řadu podivných věcí. Svrchu na něj padaly kameny, které nemělo co uvolnit. Někdy viděl stín, který nemohlo vrhat nic živého, a přesto se pohyboval jako živá bytost. Slyšel zvuky a hlasy, které k ničemu nepatřily. Někdy celé hodiny pátral po tom, kdo nebo co ty zvuky vydává a šel po těch prchavých hlasech pořád hlouběji do nitra Kallských hor, dokud se neztratil a všechny ty skály a led se mu neslily v jedno. Mnohokrát už nedoufal, že ještě někdy najde cestu ven, a i kdyby ano, bál se, že zešílí dřív, než se tak stane.

Tradiční motivy, ale dosti netradiční pojetí!

Tahle kniha vás bezpochyby zaujme již na první pohled. Skvostně propracovaná obálka, která dokonale imponuje s prioritní dějovou linií si přímo říká o vaši pozornost. Nenechte se však zmást, nejde o žádné dětské příběhy, ani o klasiku ze žánru pro mládež. Tento pilotní díl je totiž něčím víc než jen směsicí magie, záhad a náctileté hrdinky.

Spisovatelka se opravdu předvedla v celé své kráse a čtenářům nabízí bravurně vykreslené prostředí, které tak trochu naráží na severské mýty, ačkoliv se jimi přímo neinspiruje. Právě v onom exteriéru, respektive v jeho všemožných detailech se ukrývá největší síla tohoto dílka. Fanoušci postupně objevují ostrůvek se všemi jeho divy. Luddecke navíc opravdu výtečně pracuje i se samotnými postavami, které rozhodně nejsou ploché. Přirostou vám rychle k srdci a donutí vás tak k tomu, abyste společně s nimi prožívaly jak jejich radosti, tak i jejich strasti. Celkový obrázek dokreslují emoce, kterých tu je opravdu hojně, valí se na čtenáře jako masivní vlny a společně s trochou napětí vytváří dokonalou směsku pro dlouhé večery.

„Hrůza se ve mně probudila a zažehla spalující peklo slepého strachu a úzkosti. I dýchat mě stálo spoustu sil, každý krok byl utrpením. Žilami se mi rozlila osamělost – hmatatelná, tíživá, zdrcující. Chtěla jsem se rozběhnout. Chtěla jsem křičet a plakat a ulevit si od té bolesti v srdci, ale musela jsem jít dál. Noha nohu mine. Počítala jsem kroky, soustředila se na každý nádech a výdech a snažila se ignorovat vlny hrůzy, které mě zalévaly od hlavy až k patě.“

„Nebyla jsem statečná, ani je užitečná. Neuměla jsem číst běh nebo loď, ale raději bych zemřela v náručí hory, než abych se seděla a sledovala, jak můj svět a víko někdo pohladí na kousky a topí jej v krvi, v mé vlastní krvi. Jestli máme zemřít, nebude to bez boje. Nikdo nás neuvidí na kolenou škemrat o život. Jen ať sem přijdou. Jejich hlavy jim s radostí pošlu po vodě! “

Pěkný start do nové fantasktní etapy!

Světla na obloze“ jsou jednoznačně skvělým úvodem do série, který nepostrádá potenciál dalšího růstu. Autorka si od počátku, až do samotného závěru na nic nehraje a svým příznivcům servíruje to, na co jsou zvyklí. Pěkný příběh s rychlým sledem událostí, který odsýpá. I milovníci romantických chvilek si přijdou na své, i když tato část je v knížce poněkud upozaděna. Zkrátka se jedná o příjemné čtivo, které je dechberoucí, nikoliv však nezapomenutelné. I přes drobné škraloupy se jedná o slušný počin, který zaujme nejednoho milovníka fantasy.

Za sebe jen dodám, že tato tvorba vyšla pod značkou „King cool“, která se zaměřuje především na YA skupinu, i když vám to leckdy tak nepřipadá, jelikož vydávají samé nadčasové knihy s hlubokou myšlenkou. Nejinak je tomu i v případě této krásky, není to jen příběh o dívce, která se vydává na záchranou misi. Nezapomeňte tedy číst mezi řádky a objevovat to, co může zůstat zprvu skryté. Za mě solidní 4 z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Když na nebi zazáří barva zelená,

naše královna je šťastná, spokojená.

Když modrá záře bude se ti zdát,

bouře ti vezme vše, co máš teď rád.

Rudé, rudé jako krev je dnešní nebe,

pro koho smrt přijde si, když ne pro tebe?“

„Strach se nad vesnicí vznášel jako ledové krystalky ve vzduchu. Ne ten tichý strach usazený v nitru, který za sebou nechává ustrašené tváře a vytřeštěné oči. Tento strach kutálel slzy po bledých tvářích a vyvolával vzlyky těch, kteří už je nedokázali polykat. Rodiny se semkly do pevných klubek a hltaly poslední společné okamžiky předtím, než přijde nemoc a její krvavá žízeň.“

Výpadek systémů - Když se umělá inteligence probudí!

08.04.2019 22:53

Martha Wells - Výpadek systémů

Originální název: All Systems Red
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 160
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fobos

Je budoucnot opravdu lepší?

Budoucnost není tak růžová, jak by se mohlo zdát. Věda, znalosti a výzkum jdou ruku v ruce s byrokratickým aparátem. Chcete změnit dějiny, dokázat nemožné? Prosím, ale nejprve si laskavě opatřete povolení společnosti. Teprve až s propustkou je možné oddávat se slastem poznání. Jenže vesmírná korporace není pohádkově bohatá, a tak šetří, kde to jen jde. Pro své systémy a technickou vybavenost využívá jednoduchý spotřební materiál, a tak není divu, že její technologické vymoženosti vykazují obrovskou míru poruchovosti. Místo kýženého pocitu bezpečí sebou stroje přináší spíše hromadu starostí a velkou nejistotu.

Elitní skvadra badatelů včele se zelenou aktivistkou nemá zrovna klidnou chvilku. Do cesty se jim připletl poměrně nehostinný zvířecí druh, stačilo málo a jejich kolegyně vypustila duši. Vypadá to, že jim vesmírné společenství něco ošklivého zatajilo. Celé sektory zmapovaných míst najednou zmizely, dokonce i údaje o místní floře a fauně se zdají býti poněkud neúplné. Druhá skupinka nalézající se na protějším konci planety jim přestala odpovídat na signál. A nejen spojení selhává, i další strojírenské zařízení se zdá být nefunkční. Jenže v tomto případě jde o víc, než jen o běžný blackout!

Poté, co jsem se naboural do svého vlastního řídicího centra, se ze mě klidně mohl stát masový vrah. Jenže mě napadlo, že jsem si tím vlastně zajistil stálý přísun zábavních programů vysílaných ze satelitů naší společnosti. Bylo to zhruba něco přes 35 000 hodin, během kterých jsem nikoho nezabil, a skoro 35 000 hodin filmů, seriálů, knih, divadelních her a hudby. Na bezcitný zabíjecí stroj prostě nic moc.

Pořád jsem dělal svou práci, a i ve svém novém zaměstnání doufal, že doktor Volescu a doktorka Bharadwajová si se svým výzkumem pospíší a my se dostaneme včas na základnu, kde jsem plánoval stihnout 397. epizodu seriálu „Vzestup a pád měsíční rezervace“.

Součástky a kov jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem!

Výpadek systémů“ je poměrně krátká novela z oblasti sci-fi žánru. Svým obsahem jen o fous překročila hranici sto padesáti stran. Není proto divu, že se v knize nevyskytují kdovíjaké spletité dějové linie, či hluboké myšlenky. Ani jedno totiž nebylo v plánu. Prim zde hraje humor, dobře vykreslené prostředí a sympatičtí protagonisté, které si zkrátka nelze nezamilovat.

Dílko, ač útlé, přesto slavné jest! Autorka s ním posbírala pěknou řádku významných literárních cen. Včetně „Huga“ a „Nebuly“. Své příznivce si získalo hlavně bezprostředností, troufalým vtipem a originální hlavní postava. Robokat, který na rozdíl od mnohých jemu podobných, netouží stát se člověkem, vlastně lidi ani moc v lásce nemá. Ochraňovat je, to patří k náplni jeho práce, ale rozhodně s nimi nechce trávit víc času, než je nezbytně nutné. Ze všeho nejraději se zašije někam do soukromí a sleduje televizní pořady.

Na tísňové volání nebyl čas. Stihl jsem jen poslat záznam z polní kamery doktorky Mensahové a rovnou skočil do kráteru. Zatímco jsem se sunul po písčitém svahu, zaslechl jsem, jak doktorka Mensahová na někoho křičí, ať hned pošlou modul. Jenže vzhledem k tomu, že je od nás dělilo jen nějakých deset kilometrů a pracovali v jiné části ostrova, nemohli se k nám dostat s pomocí včas.

Přicházely mi rozporuplné příkazy, ale ignoroval jsem je. Pohotovostní režim se spustil i přesto, že jsem se naboural do svého vlastního řídícího centra, a automatický chod společenského systému začal, jak vyžadovat, tak i posílat data, které jsem potřeboval, stejně jako tematické signály z modulu Mensahové.

Novela, která posouvá sci-fi na úplně jinou úroveň literárního zážitku!

Příběh i přes svou krátkost plyne svižným tempem, nikde se moc nezastavuje a strká své hrdiny přesně k jádru pudla. Moc dobře se čte, o pestré výrazy a rozvité věty rozhodně není nouze. I přesto, že se jedná o poměrně triviální dějovou zápletku, která nezachází do popisů moderních technologií, ani politického uskupení. Tato jednohubka vás stejně bude bavit, protože je neotřelá, klasická, ale stejně něčím jiná.

Určitě se jedná o zajímavý začátek série, který má potenciál zaujmout i méně vášnivé čtenáře, protože jim nabízí kombinaci příjemné délky a dobrého čtiva. Osobně doufám v prudce stoupající kvalitu dalších pokračování a rozhodně doporučuji vaší pozornosti. Knížka za zkoušku určitě stojí. Já prozatím hodnotím 3.7 z 5. hvězdiček, protože mě namíchl lehce nedomyšlený konec! I tak musím přiznat, že i přes drobný škraloup si mě Martha Wells získala! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

VÝKONNOSTNÍ STAV SPADL NA 60 % A STÁLE KLESÁ!

Náš habitat měl standartní podobu. Sedm propojených kopulí postavených na pláni nedaleko úzkého údolí s řekou a o kus dál systém napájení a recyklace. Našel by se tu i systém na vyrovnávání prostředí, ale jelikož se vzduch dal dýchat, nebyly tu žádné uzamykatelné vzduchové komory. Z dlouhodobějšího hlediska se však lidem pobyt nedoporučoval. Jelikož nemám v popisu práce se o podobné věci starat, nezjistil jsem nikdy proč. 

Místo jsme vybrali pro jeho výhodnou pozici, uprostřed oblast, v níž probíhal průzkum, a také z toho důvodu, že okolní stromy rostoucí do výšky až patnáct metrů neposkytují ve svých řídkých korunách blížícímu se nepříteli mnoho příležitostí k úkrytu. Pochopitelně nikdo nepomyslel na tunel.

Ke vstupu do habitatu sloužily bezpečnostní dveře a centrální systém mi hned po přistání hlásil, že jsou jedny otevřené. Doktor Gurathin k nám už totiž mířil s pojízdným lehátkem. Oversová a Aradová udělaly, co mohly, a stabilizovaly Bharadwajovou natolik, že jsem ji mohl položit na lehátko a odejít s ostatními dovnitř.

Prokletá krev - Dějiny tak, jak je neznáte!

24.03.2019 10:02

Ange- Prokletá krev

Originální název: Sang Maudit 
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 440
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Ať žije nový král, i touha po pomstě!

Dokážete si představit Francii, ve které nikdy neproběhla slavná revoluce, jež by navždy vymýtila šlechtu? Dějiny této země tak zůstaly na věky věků, spjaty se smetánkou vyšší třídy.  Železná dáma dosud nebyla postavena a staré tradice se snaží o sblížení s moderními technologiemi. V této podivuhodné dimenzi se všechno připravuje na korunovaci Ludvíka XXIV., patnáctiletého chlapce, jenž má brzy usednout na trůn a rozhodovat o osudu svých poddaných. Jenže, zatímco jedni slaví, ti druzí se bouří. Konflikt monarchistů a republikánů je na spadnutí. A k všeobecnému zmírnění bojové vřavy nepřispívá ani skutečnost, že se kolem nadcházejícího panovníka uzavírá stále větší kruh spletitých intrik.

Tato éra je domovem Angeliky, na první pohled zcela obyčejné maturantky, která si užívá zaslouženého odpočinku před nástupem na vysokou. Ovšem prvotní dojem mnohdy klame, a to, co se zdá býti prosté, tak prosté zase není. Dívenka je totiž míšenec. Matka je významnou šlechtičnou, zatímco otec prosťáček z lidu. Panstvo na ni kouká skrze prsty a ti obyčejní si na ni naopak prstem ukazují, protože se ji dostává daleko lepšího zacházení, než je u místních Pařížanů zvykem. Nicméně její život plyne podle klidného vzorce, tedy až do doby, kdy se ji pokusily zabít dva nájemní vrazi z královské tajné bezpečnostní služby. Komu přešla cestu mladičká sedmnáctiletá dívka? Kdo touží vidět ji mrtvou?

Do metra se nahrnuly dámy z královského dvora ve Versailles. Kasaly nahoru své širokánské sukně vyšívané zlatem. Cestou ke svému spoji se proplétaly mezi muži v oblecích s mobilními telefony a ženami v trenčkotech vystupujícími z příměstských vlaků. Přes veškerou snahu pážat se krinolíny elegantních dam otřely o dva bezdomovce zachumlané do přikrývek, kteří jim to oplatili bohatou sprškou nadávek.

Procházející šlechtičny si s nadšením fotografovala skupinka japonských turistů, zatímco jim jejich průvodce šeptem prozrazoval ta nejznámější jména:

„Komtesa de Saint ‑Aignanová... markýza de Grammontová, tu jistě znáte, je to sestra věhlasné vévodkyně de Montesquieuové... madame de Guisová...“

Po schodech do metra scházela i sedmnáctiletá Angie Morettiová. Pobaveně si prohlížela skupinku Japonců, pak pohledem zamířila ke vznešeným dámám, za kterými se ve vzduchu táhl oblak parfému a spěchaly za nimi asistentky, které do telefonu potvrzovaly účast svých paní na plese ve Versailles.

„Člověk vážně nepochopí, proč musejí jezdit metrem,“ zabručela Angie za zády nějaká žena s lehkým venkovským přízvukem. „Chci říct, že kdybych měla tak drahou róbu a ty jejich peníze, objednala bych si limuzínu!“

Angie se pousmála. Pařížani tuhle podívanou už dobře znali, pro turisty byla však pokaždé překvapením.

„Za týden se koná korunovace krále,“ vysvětlila. „Pak přijdou na řadu plesy, oslavy a reprezentační akce. Silnice z Paříže do Versailles jsou věčně ucpané, takže dámy od dvora jezdí metrem. A protože premiér nedávno oficiálně zahájil provoz Královského expresu...“

„Ach ano, ten proslavený spoj, co pendluje akorát mezi Louvrem a Versailles,“ neodpustila si žena komentář. „Učený jen pro příslušníky šlechty. Na ten skandál si dobře vzpomínám...“

Mix trendů vdechl život nové fantastické dimenzi!

Prokletá krev“ vzbudila ještě před svým uvedením na pulty českých knihkupectví hotový poprask. Mnozí ji totiž přirovnávali k „upírské Selekci“. Co se knize rozhodně upřít nedá je neotřelý námět, ale i fakt, že se jedná o stand alone počin, který je ve světle vzrůstajícího trendu sériových příběhů rozhodně příjemnou změnou a jakýmsi svěžím vánkem skrz Young Adult žánr.

Idea o spojení historie a modernity je svým způsobem zavádějící. Autorka se nebojí o vytvoření pořádné směsice napříč různými pod žánry literatury pro mladé. Magie, upíři, nadpřirozeno a pozměněné vnímání reality činní toto dílko vskutku výjimečným. Někdy se dokonce budete chytat za hlavu s němou otázkou v očích, zda takováto směska je předurčena k fungování jako jeden celek. Věřte, nebo ne, nakonec do sebe vše zapadá jako dobře předpřipravené puzzle, které budou bavit svého čtenáře od první, až do poslední stránky.

O půl hodiny později se Angie s Mattem ocitli na komisařství.

Angie už přestala z rány na krku téct krev. Celá se třásla a Matt ji musel cestou k okýnku ve stanici, kde požádali o pomoc, podpírat. Ovšem pracovníci stanice metra si historku vyslechli s nevěřícným výrazem na tváři. Nikdo nevěděl, jak na ni zareagovat. Matt byl otrávený jejich ne‑ schopností, takže zavolal taxík, aby svou kamarádku odvezl do nemocnice.

Angie ale odmítla. Místo toho je taxík vysadil před komisařstvím ve 20. pařížském obvodu. Jestli chce mít šanci na dopadení útočníků, musí jednat rychle.

Stěny úzké čekárny byly okázale obložené mramorem. Pod třemi obligátními portréty – mladým králem, regentem a ministerským předsedou – trůnila abstraktní busta představující Královskou moc vítězně vedoucí Francii.

Takže ti týpci tě sledovali,“ zašeptal Matt, když usazení na plastových židličkách trpělivě čekali, až na ně při‑ jde řada.

„Uviděli mě hned ve vstupní hale, řekla bych... u turniketů...“

„Ale znali tvý jméno,“ trval na svém mladík se zakaboněným výrazem. „A co to povídali! Že jseš ‚označená‘...? To je fakt divný...“

Dobrý nápad, ale poněkud kulhaví protagonisté!

Název knížky není jen prostým výkřikem do tmy. Dějová linie je skrz na skrz proklatá krví. Červená tekutina teče proudem, nechybí ani špetka násilí, která v občasných pasážích téměř hraničí s krutostí. Atmosféra neustálého strachu, útlaku a souboje o přežití ve světle mocných je více než jenom hmatatelná. Jen je trochu škoda, že koncept zdařile vykresleného prostředí narušují postavy, které působí poněkud plochým dojmem. Chybí jim trocha empatie, laskavosti a možná i reálnosti. Zkrátka tihle hrdinové si budou jen stěží získávat přízeň u cílové skupiny.

Bezesporu se jedná o počin, po jehož dočtení budete překypovat různorodými pocity. Poměrně čtivé dílo se značně nelogickým koncem si své příznivce zřejmě přeci jen najde. Za sebe mohu říct, že se jedná o perfektní relaxační jednohubku, kterou sloupnete na posezení. S klidem v duši hodnotím 3. z 5. hvězdiček a doporučuji vaší pozornosti, coby nenáročné čtivo třeba někam k vodě, či na chalupu! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Vévodkyně de Noaillesová si svou dceru pozorně prohlížela od hlavy až k patě. Pak zjevně spokojená s tím, co vidí, prohlásila:

„Dceruško, přišel čas představit tě u dvora.“

Angie byla jako omráčená. Matka už rozsvítila displej telefonu a začala procházet svůj kalendář.

„Představení proběhne u příležitosti plesu Merkura ve čtvrtek večer ve Versailles,“ oznámila. „To znamená, že ve tři hodiny odpoledne budeš muset být nachystaná – ustrojená, učesaná, nalíčená, musíš vypadat jako někdo, kdo chce ve společnosti něčeho dosáhnout. Šaty na ples budeš mít s sebou v odpovídajícím zavazadle, o odvoz se postará mnou pověřená dáma. Na zámku budeme v sedm hodin večer, což by nám mělo poskytnout dostatek času, aby ses mohla připravit v šatně pro dvorní dámy, přístup do šatny s nimi domluvím. Doporučuji ti, abys s přípravami začala už v osm hodin ráno. Pošlu k tobě svého kadeřníka, vezme s sebou všechny potřebné věci a...“

„Možná,“ přerušila ji Angie.

Dětské zoubky - Musím tě zabít, mami!

17.03.2019 12:33

Zoje Stage - Dětské zoubky

Originální název: Baby Teeth
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 360
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega 

Buď ona, nebo já, jedna z nás vyhraje!

Suzette a její dcera Hanna spolu nemají zrovna ideální vztah. Maminka a dceruška, zprvu by se mohlo zdát, že tyto dvě dívky budou spřízněnými dušemi. Jenže tak to není. Žena v domácnosti se zuby nehty snaží získat si přízeň svého dítka. Vymýšlí pro ni všelijaké hry, kreativní dílničky a kupuje jí drahé dárky. Barevné pastelky, voskovky, diáře a zarážky do sešitu. Krásné oblečení, hračky i oblíbené ovoce v čokoládě. Jenže ani jedna kapka nepadla na úrodnou zem. Holčička všechno odmítá, její tvář je stále bez výrazu a nic ji nebaví. K celkovému obrazu nepřispívá ani to, že školačka ve svých sedmi letech nevydala ani hlásku, ze všech vzdělávacích institucí byla kvůli svému problémovému chování vyloučena a nemá žádné přátele.

Jenže to se brzy změní. Jakmile odstraní svou zlotřilou matku z cesty, dostane to, po čem tolik touží. Bude mít svého milovaného tatínka, který jí tolik rozumí, jen a jen pro sebe. Zbývá jediné, sprovodit ze světa jeho ženušku tak, aby si toho nikdo nevšiml. Alex by totiž dvakrát nejásal, kdyby zjistil, že za tragickou smrt může jeho malá dívenka. Je čas sklapnou past jednou pro vždy a zbavit tátu zlé kletby.

Nech toho, to, když si Hanna usmyslela, že ji bude fixovat nemrkajícím pohledem. Nebo když se přiostřenými tužkami strefovala jako šipkami do zdi. Hanna měla spoustu výtečných nápadů, jak se zabavit, a bohužel většina jich byla totálně nemožná.

Možná, že se Hanna ještě stále zlobí za to, že jim došly banány. Ráno bušila pěstičkami do stolu a vztekle zírala na svou misku s cereáliemi, ve které chyběly. Nebo ji snad Hanna nemůže odpustit nějakou křivdu ze včerejška, z minulého týdne nebo snad z minulého měsíce?

Chtěli hodnou a milujicí dcerunku, mají psychopata toužícího po pomstě!

Debut americké autorky Zoji Stage již na první pohled zaujme svým netradičním námětem. Pouhé uvedení titulu na pulty českých knihkupectví strhlo masivní vlnu nadšení. Výtisky doslova mizely zájemcům pod rukama a nakladatel nestíhal dotisky. A není divu, to, co se na první pohled tváří jako průměrný thriller, však zaujme něčím daleko hlubším. Kromě mrazivé atmosféry, jež je naplněna touhou po krvi, tu lze natrefit i na fenomén rozpadajícího se ideálu. Na první pohled úspěšná americká rodinka, která si dokonale rozumí, totiž ve svém středu ukrývá opravdu ošklivého kostlivce.

Celou dějovou linií čtenáře provázejí tři pilotní postavy. Mamka, dcerka a tatíček. Ostatní protagonisté jsou spíše do počtu a vytvářejí celkovou kulisu dějového rámce. A i přesto, že by se na zpočátku mohlo zdát, že mužský hrdina bude hrát prim, není tomu tak. Ústřední roli si pro sebe uzurpovalo něžné pohlaví. Právě pohledy dvou hrdinek se neustále kapitolu, po kapitole střídají, čímž nabízí svému čtenáři dokonalý pohled do nitra obou charakterů a pomáhají k dotvoření toho správného prostředí.

Jestli mluvit odmítá… tak to vyžaduje jiného lékaře, než pokud mluvit nemůže.”

Suzette cítila, jak rudne. Jako by z ní někdo vymačkával život. „Já – my – nevíme co s tím. Už nemůžeme.“ Zalapala po dechu.

Lékař propletl prsty obou rukou a věnoval jí soucitný, pokřivený úsměv. „Behaviorální problémy můžou být stejně obtížně léčitelné jako ty fyzické, a možná ještě hůře.“

Přikývla na souhlas. „Pokaždé si říkám – dělám něco špatně?“

„Chápu, že je to pro rodinu náročné. Možná by se dalo zkusit… mohl bych vám doporučit dětského psychologa. Nedoporučoval bych psychiatra, alespoň ne dokud nebudeme vědět diagnózu. V tomto věku se příliš snadno předepisují léky a možná je to něco, co byste mohli společně odstranit.“

Kam až je ochotná zajít, aby dostala to, co chce?

Autorce se navíc nedá upřít velice chytlavý styl psaní, který svého adresáta zaujme již od první stránky a udrží si jeho pozornost do úplného konce. Lehké napětí, jenž je umně spojeno s očekáváním následného tahu jen podtrhne prvotní drama a dá knížce ten správný ráz. Důležitým středobodem celého příběhu je bezesporu jeho propracovanost, která jde v ruku v ruce s vývojem jednotlivých aktérů. Veškeré dění se upíná k reálnému sledu událostí, všechno to, co „Dětské zoubky“ popisují, jakkoliv to zní děsivé, se skutečně může stát. Dětičky totiž nemusí být jen roztomilý drobečci s andělskou tváří.

Tahle prvotina rozhodně stojí za to. Měli byste jí věnovat náležitou pozornost. Spisovatelka kromě rozboru pokřiveného ducha, kterého sužuje nemoc, klade důraz i na partnerské soužití. Vnitřní familiární vazby i vzájemnou důvěru, bez které se neobejde žádná slušná domácnost. Zpočátku jsem se zdráhala do knihy pustit, ale musím říct, že to byla chyba. S klidným srdcem vám jí doporučuji, hlavně pokud stejně jako já inklinujete k tomuto žánru. Myslím si, že 4. z 5. hvězdiček je adekvátním hodnocením! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Tak nebo onak, Hanně nedovolí, aby jí dál ničila život. Při odchodu se Suzette usmívala na okolní sestřičky. Odcházela ruku v ruce se svou dcerou, se kterou si vzájemně drtily dlaně v tichém souboji o to, která z nich dokáže stisknout bolestněji.

Teď už ale věděla, jak se jmenuje Hannina nová hra. Byla to hra Vyděsíme maminku. A proto bude schopná se bránit. I pod teplou sprchou jí ale při pomyšlení na její ďábelskou dceru vyskočila husí kůže.

Devět Nocí - Schyluje se ke změně starých pořádků!

20.02.2019 11:49

Zuzana Strachotová - Devět nocí

Originální název: -
Rok vydání: 2019 (originál vydán -)
Počet stran: 384
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fantom Print

Diktatura nebo demokracie, co vyhraje?

Šedé dny konečně pominuly, svítá na lepší časy. Sera a Lee si mohou užívat bezprostřední blízkosti. Jenže všechno není úplně černobílé. Zatímco oni riskovali krky i holý život pro záchranu Bloku, bašty rebelů, kteří se odmítají podřídit diktatuře církve. Jeho obyvatelé v tomto skvostném činu spatřují spíše svoji záhubu. Bez elektřiny, potravin a dodávky léčiv z druhé strany barikády nepřežijí ani první přízemní mrazíky. Vidina demokratického právního státu se tak, jako mávnutím kouzelného proutku rozpadá. Sídlo povstalecké skupiny zachvátily boje o moc a snaha prosadit si svou, ať to stojí, co to stojí.

Parker spolu se zbytkem svých věrných zorganizuje poslední zoufalou záchrannou misi, avšak při ní se přihodí něco opravdu hrozivého. Mocenská elita se nezastaví před ničím, aby získala nadvládu nad vším, co zbylo z kdysi prosperujícího světa. A aby toho nebylo málo, na území nevěřících směřuje smrtící bouře, která má tu moc srovnat všechno se zemí. Tři přátelé proto musí dát v sázku naprosto vše, aby uchránili svět před zkázou nevídaných rozměrů. Schyluje se k finální bitvě, která navždy změní osudy milionů.

Nenávidí je. Všechny je tak strašně nenávidí! Vzali mu všechno, ale tohle mu nevezmou. Jen na vteřinu před sebou znovu spatřil výraz v tváři umučené matky, již kněží popravili stejně jakou celou jeho rodinu. Jen na vteřinu znovu ucítil prst na spoušti, když zastřelil svou nejmladší sestřičku. Vše, co měl, zmizelo v jediné vteřině. Nenáviděl brány svého města, stejně jako ten bordel v Pajutě. I tu bábu, co té díře šéfovala. Byla to její vina. Nechali ji umřít.

„Zkapala v noci, panáčku. Nezvládla porod. Ale fracek po ní zůstal. Nejspíš bude tvůj,“ řekla.

Usmál se při vzpomínce na to, jak jí pěstí vyrazil půlku zubů. Ječela jako pominutá, přesto jí to bylo k ničemu. Nepamatoval si, jak zlikvidoval ostrahu, vše měl úplně zamlžené. První jasná myšlenka zaplála až při pohledu do krabice, odkud se na něj dívaly ty malé tmavé oči. Jeho oči. Byla na světě jen pár hodin a už neměla nic. Stejně jako on. Byli rodina. Poslední dva na celém světě.

Otočil se k té ženštině a jen s největším odporem vyštěkl otázku: „Kdy se narodila? Dostala něco k jídlu? Postaral se o ni někdo? Tak mluv!“

Krčila se na zemi jako ten největší lidský odpad. „F nofi. Nalodila fe f nofi,“ huhlala zkrvavenými ústy.

Debutová série české autorky, která se vyrovná světovým topkám!

Mladá česká autorka pokračuje ve své tvorbě. Po úspěšném debutu „Devět dní“ navazuje na již rozjetý příběh druhým dílem se stejnojmennou číslovkou. „Devět nocí“ vás tedy zavede přesně tam, kde jste v úvodu skončili. Jelikož start této nadupané série zanechal spoustu nezodpovězených otázek, které měly tendenci hlodat čtenáře hluboko v nitru, tak se již při rozjezdu pokračování naskytla naděje na jejich vyřešení. Doufat však bylo zcela marné. Spisovatelka své příznivce ráda napíná, takže si buďte jistí, že si ukoušete nejeden nehet, než některé z mnoha záhad přijdete na kloub.

Příběh navíc plyne světelnou rychlostí. Nevyskytuje se v něm téměř žádné hluché místo, všecičko sviští jako na drátkách. Jedna akce, střídá jinou. Bitvy, strasti, ale i politické pletichy, to, a ještě mnohem více v sobě ukrývá hluboké ponaučení, které vyplyne na povrch až těsně před koncem celé knížky. Zuzana Strachotová totiž barvitě vykresluje scénu z níž postupně odhaluje jen některé střípky, až ve výsledku vznikne barvitá mozaika skutečností.

Lee se rozhlédl kolem sebe a zkontroloval pozice obou bývalých Jestřábů, kteří měli se svými jednotkami na starost zneškodnění posledních agentů Citadely. Thomas Carter i John Hall drželi své muže rovnoměrně rozptýlené kolem budovy. Posunky jim naznačil strategii a přesunul se k jednomu z oken. Carter mu poslal dva muže, aby mu asistovali při otevírání okna a kryli ho. Stačilo se na ně jen podívat a zalitoval, že Stone není s ním. Na druhou stranu ho při vzpomínce na něj pokaždé zaplavila úleva, když si uvědomil, že jeho přítel jen o vlásek unikl smrti.

Lee trpělivě čekal na signál. Jakmile se z přední strany budovy ozvala palba, odpočítal na prstech tři vteřiny a jeden z povstalců vypáčil okno. Druhý muž přejel puškou prostor a pak uhnul na stranu, aby mohl Lee vlézt dovnitř.

Jakmile dopadl na podlahu, ucítil píchnutí, až se mu bolestí podlomila noha. Slabě sykl a na okamžik zapochyboval, jestli se neměl také nechat odvést do nemocnice. Zranění od ostrého úlomku kovu, jenž se mu při výbuchu granátu v přehradě zabodl zezadu do stehna, vysílalo i přes provizorní ošetření do těla vlny intenzivní bolesti. Jenomže představa, že tu někde běhají neobjevení agenti Citadely, nenechala jeho vojenské návyky na pokoji. Raději si tak přitáhl blíž k tělu břidlicově modrý kabát, který mu Rivera vnutil k zakrytí jestřábího stejnokroje. Poslední, co potřeboval, aby si někdo spletl jeho černý oděv s nepřítelovým.

Lee koutkem oka zahlédl, jak se za ním oknem soukají přidělení muži. V duchu zaúpěl. Jejich neohrabanost mu bude pouze přítěží. Mávl na ně, ať pouze kontrolují prostor, a sám se vydal dál mezi regály.

Dobře vykreslený postapokaliptický román s hromadou akčních scén!

Zpočátku máte pocit, že víte, kam se dějová linie asi tak bude ubírat. Jednání nejen pilotních postav vám přijde naprosto jasné a bezprostřední. Nenechte se zmást, čtěte mezi řádky, a především buďte pozorní k drobným detailům. Ony maličkosti jsou opravdu důležité, protože tvoří základ hlubšího poznání, jakési záhady, která čeká na to, až jí trpělivý čtenář přijde na kloub. Do oněch maličkostí bravurně zapadá i exteriér, který je v knížce popsán. Diktatura, skrytá trýzeň i ovlivnění propagandou je tu více než hmatatelné. Dobová atmosféra se vám rychle dostane pod kůži.

Zatímco vůči prvotině jsem si nechávala určitou rezervu se spoustou otazníků, zda si děj udrží svou kvalitu. Tak ukončení duologie nemohu vytknout absolutně nic. Snad jen podotknout, že toto dílo je velmi často zbytečně přehlíženo, dle mého skromného názoru by si nejen tato sága zasloužila o ždibíkem více pozornosti. Za mě naprosto jednoznačně úplné maximum 5. z 5. hvězdiček a striktní doporučení především pro fanoušky dystopií a postapokalyptických příběhů! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala autorce za poskytnutí recenzní knihy. Můžete si ji zakoupit na e-shopu eReading.cz a Fantom Print!

Trvalo to možná hodinu, než se jim podařilo obejít celou přehradu. A i když jeho hrdost trpěla, ke konci se už prostě musel nechat podpírat. Poslední desítky metrů viděl prakticky rozmazaně, a tak vděčně přijal pomoc. Koneckonců jim zachránil život a oba muži si to nejspíš uvědomovali. A co víc. Dokonce si toho vážili.

Do nemocnice vpadli zavěšeni jeden do druhého. Leeho krví nasáklý kabát změnil barvu na tmavě rudou a splýval s jeho jestřábí uniformou, takže když se dopotáceli do místnosti, která byla zařízena jako hlavní ordinace, ozvalo se hned několik výkřiků.

Jako první se k němu přiřítil Collins. Leemu stále ještě přišlo zvláštní vidět bývalého jestřábího medika v doktorském plášti. Hned za ním ho provrtaly důvěrně známé šedé oči. Sera byla v obličeji úplně bílá a na posteli seděla jen proto, že ji tam násilím přidržoval Rivera.

„Co se stalo? Jak rozsáhlá jsou zranění?“ zjišťoval Collins.

„Nic mi není,“ odpověděl Lee. A aby byla jeho potupa kompletní, omdlel.

Kůže plná stínů - Dívka s duší medvěda!

14.02.2019 22:25

Frances Hardinge- Kůže plná stínů

Originální název: A Skinful of Shadows
Rok vydání: 2018 (originál vydán -)
Počet stran: 408
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knihy Omega

Dar nebo rodové prokletí? 

James Patterson - Zpovědi podezřelé

Originální název: Confessions of a Murder Suspect
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2012)
Počet stran: 328
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Makepeace se na první pohled jeví jako prachobyčejné děvče s nuzných poměrů, které společně se svou matkou žije u svých příbuzných, protože na vlastní střechu nad hlavou se jim zkrátka nedostává prostředků. Osud si s ní krutě pohrává na všech frontách. Každou noc se s křikem budí ze spáru nočních můr, ve kterých na ni někdo ustavičně znovu a znovu útočí. Právě pro její běsy je každý soumrak zamykána na hřbitově, kde se spolu s dušemi mrtvých musí postavit svým hrůzám tváří v tvář.

Ovšem jedné nenadálé události přeci jen čelit nedokáže. V okamžiku, kdy její maminka umírá náhlou smrtí je dívenka coby dlouho nechtěný vyvrhel poslána na panství svého otce, který se k ní nechová dvakrát vřele. V nehostinném panském domě, ale přeci najde spojence, svého nevlastního bratra Jamese, se kterým postupně odkrývají prohnilá rodinná tajemství, která jsou schopna zavrtat se svému hostiteli až do morku kostí. Poslání této divné famílie je přinejmenším hrozivé, dívka se proto musí rozhodnout buď zachrání sama sebe, nebo bude čelit tragickým následkům.

Musela se před ním chránit, byl prosycený šepotem. Ale okenice uprostřed nedoléhaly, jejich petlice byla rozbitá. Za škvírou mezi nimi se šklebila odporná noc, v níž se hvězdy houpaly a třpytily jako uvolněné knoflíky. Makepeace se opřela do okenic celou svou silou, ale noc vdechovala své přízraky do místnosti se stejnou intenzitou. Tváře jako z rozteklého vosku nebo rozplývajícího se dýmu se na ni s kvílením vrhaly ze všech stran. Makepeace si zakryla uši a pevně zavřela oči i ústa, protože věděla, že se chtějí dostat dovnitř, do její hlavy. Hučely a skučely jí do uší a ona se snažila jim nerozumět, nenechat ty vtíravé chorobné zvuky, aby se proměnily ve slova. Mezi víčka se jí vkrádalo bledé světlo, šeptání pronikalo do jejích uší a vzduch jejich přítomností zhoustl, takže se nedalo ani nedechnout. A když už to nemohla bez dechu vydržet…

Milovníci fantasy a nadpřirozena, zbystřete!

Dějová linie již je celý příběh umně proklát se zakládá na skutečných událostech. V popředí na první pohled fantaskního rámce lze totiž nalézt historický kontext občanské války, která sužovala Anglii ve 40. letech 17. století. Životy obyčejných lidí jsou poznamenány zoufalstvím, rozkladem a všudypřítomnou směsicí strachu, která jen umocňuje nejistotu dalšího dne. Zkáza, válečná vřava a ukrutná snaha přežít ve světě, kde naděje již dávno vzala za své jsou patrné na každé stránce, kterou otáčíte.

Autorka útočí především na smysly, což dokazuje i umně vykreslené prostředí. Mokřady, vřesoviště a rozlehlé usedlosti, to jsou jen střípky toho, co v sobě kniha ukrývá. O politické intriky, šarvátky a nějakou tu nekalou lest také nebude nouze. Král nebo Parlament? To je otázka, která zmítá celým dílem. Právě v těchto krušných chvílích musí mladá dušička bojovat nejen o holý život, ale také o svou budoucnost. Situace si žádá velkou dávku kuráže, trpělivosti a rozvahy, jen s těmito vlastnostmi lze uspět.

S nadlidským vypětím vůle zavřela oči a uzamkla se s Medvědem v temnotě. Byla to noc plná němých zvuků, protože její mysl v panice řvala stejně jako Medvěd.

Něco se stalo. Náhlý úder otřásl její myslí od základů. Na kratičký okamžik ucítila, jak se její duše scvrkla, a jen s velkým úsilím se zase narovnala. Paměť krvácela, myšlenky byly rozervané. Medvěd ji napadl.

„Takhle to dál nejde!“ prohlásil strýcův hlas. „Polovinu času tady leží jako mrtvola a druhou půlku… No vždyť jsi viděla! Zármutek ji připravil o rozum. Musíme myslet na naše děti! S ní nejsou v bezpečí!“

Chcete si vychutnat pořádnou duchařinu se špatkou dobové atmosféry?

Francis Hardinge je spisovatelkou, která se specializuje převážně na psaní mytologických děl. Proslavil ji především „Strom lží“, který si získal srdce nejednoho příznivce duchařských dílek. „Kůže plná stínů“ není v tomto směru výjimkou, přesto v sobě skloubí nadpřirozeno s kapkou pravdivých reálií, díky nimž si čtení ještě víc užijete. Za zmínku stojí také jazyk, respektive styl psaní, jež je přímo úměrný době, v níž se knížka odehrává.

I přes trochu rozvleklejší začátek a občasná hluchá místa, lze konstatovat, že se jedná o velmi povedený počin, který nadchne nejednoho milovníka kvalitní fantasy literatury. Perfektně graficky vyvedená obálka knihy je jen dalším malým bonusem k působivému vnitřku. Za mě dobré hodnocení v podobě 3.5 z 5. hvězdiček a doporučení zejména fanouškům série „Sirotčince Slečny Pellegriniové“. Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Následujícího večera, den po příběhu s vlkem vzala matka Makepeace bez vysvětlení na starý hřbitov.

V noci se kostel zdál stokrát vyšší, jeho věž se tyčila jako neúprosný obdélník naprosté černoty. Pod nohama cítily trsy trávy, která ve stínu hvězd působila šedavě. V rohu hřbitova stála malá, dlouho neužívaná kaple z cihel. Matka zvedla Makepeace dovnitř a do kouta malé stavby hodila hromadu pokrývek. 

„Nepůjdeme už domů?“ Makepeace se začaly ježit chlupy po těle. Něco se blížilo, něco bylo všude kolem ní. Cítila tu vtíravou blízkost, jako kdyby se její mysli dotýkaly pavoučí nohy. „Ne“ řekla matka. 

„Jsou tu přízraky!“ Makepeace bojovala se svou vzrůstající panikou. „Cítím je!“ S hrůzou poznávala ten pocit. Její noční můry začínaly stejným mravenčením děsu, stejným tušením plíživě pronikajícího nebezpečí. „Ti démoni z mých snů...“ „Já vím.“ 

Tajemství temného hvozdu - Je čas vstoupit do historie!

12.02.2019 12:15

V.A. Mahaněnko -Tajemství temného..

Originální název: Secret of..
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2014)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fantom Print

Figurka na šachovnici nebo osobnost?

Šaman je zdá se stále populárnější, kdekoliv se mihne, tam se začnou dít přímo nevídané věci. Má vskutku z pekla štěstí. Kdo to, kdy viděl, aby mladý neotrkaný zelenáč, a ještě navíc vězen získával tak lukrativní úkoly a šplhal vzhůru po společenském žebříčku doslova rychlostí blesku. Navíc, jako by se nechumelilo mu do klína spadne další hvězdná příležitost. Má totiž možnost, jako vůbec první hráč ze všech dobít mýty proklatý Temný hvozd, ale co když je jen figurkou na šachovnici v rukou někoho mnohem mocnějšího?  

Buď anebo, hackerovi nezbývá nic jiného než vzít osud do svých rukou a řídit se pokyny vývojářů. Na konci jeho dlouhé cesty ho buďto čeká nekonečná sláva, či hořký osten zklamání. Jedno už je však jisté, na pokoření prokletých plání bude třeba vybudovat neporazitelný manšaft a získat si jeho důvěru. Jenom silný vůdce může dovést svou jednotku k úspěchu a vyváznout z her osudu živý!

„Mahane, čekají nás ještě nějaká další překvapení, nebo už nám k tomu něco řekneš?“ Anastariina jednoduchá otázka zazněla v okolním tichu jako hrom a všechny kolem probrala z úžasu. Svět okolo nás pohltil jásot a křik. Hráči na vlastní oči spatřili draka, přečetli si oznámení o možnosti hrát za kartosskou stranu, a navíc po dlouhé a náročné bitvě ze sebe potřebovali konečně dostat všechny nastřádané emoce. Všichni najednou. Okolí se otřásalo všemožnými výkřiky jako: „No tohle! Drak!“, „Prý že už vymřeli, ale já ho viděl na vlastní oči!“ a „Kdo to sakra je?“ V okolí bylo tolik hluku, že jsem neslyšel ani sám sebe, natož abych se snažil o nějakou smysluplnou odpověď.

Jen pár hráčů přes hluk uslyšelo zvuk otevíraného portálu. Nedaleko palouku z portálu vyšel nový herold. Ustanovení nového císaře na trůn provází vytvoření celé jeho družiny kromě rádců, kteří se k císaři přidávají na jeho konkrétní přání. Mám dojem, že se celá záležitost zvládne za jeden den. Vývojáři si jistě pro takovou změnu vše dopředu připravili. Rozhlédl jsem se po davu hráčů, který hučel jako úl. Tisha vyvalenýma očima sledovala přicházejícího herolda. Dívka se stále neprobrala z šoku a dosud se jí nepodařilo pochopit, jak se ze dvou jejích nejbližších příbuzných stali vládcové dvou císařství.

Jen dobrý stratég dokáže vést vojsko k vítězství!

Již třetí díl veleúspěšné RPG ságy bohužel nepřináší žádné strastiplné objevy. Dějová linie se točí především okolo založení si vlastního klanu se všemi strastmi, které tato aktivita obnáší. Bloudí se tak v kruzích, doslova kolem horké kaše, ovšem i tak se tu najde prostor pro staré i nové tváře. Kniha čtenáře blíže seznamuje s tím, jak celý herní svět funguje a kam až sahají jeho virtuální chapadla. Jedná se totiž o multidimenzionální realitu, ve které je možné nejen oddávat se zábavě, ale taktéž vydělávat nějakou tu kačku. Avšak právě peníze jsou mnohdy trnem v oku, protože dokáží vnést zrnko sváru i mezi tu nejstmelenější grupu.

To, co knížka trochu postrádá jsou překvapivě klišé a levelování. Autor se snažil zacílit hlavně na politikaření a mezilidské vztahy, ve výsledku nicméně zapomíná na pilotní hybatel, a to na prachsprostý děj. Místy se příběhová linie až neskonale dlouho vleče, hutnou chvíli se až na Anastariino škemrání, které je opravdu velice otravné, nic neděje. No, a právě nejkrásnější dívka hry byla v tomto případě i nejotravnější hrdinkou široko daleko, ufňukaná a nervy drásající.

Nevím, zda to bylo rozbitým palácem nebo měsícem ve Vodnáři, ale při chůzi za císařem jsem necítil z odměny žádné vzrušení. Měl jsem pocit, jako by se má vnitřní zoo cítila pod psa a upadala do apatie. Především pohled na hrabivého křečka byl velmi smutný. Podle všeho měl cupitat za císařem v očekávání, že se mu do pacek dostanou nevýslovné bonusy. Realita nemohla být od představy vzdálenější. Jen tak seděl, smutně hleděl na zamračenou chamtivou žábu a slzy měl na krajíčku. Otevřel jsem seznam úkolů a prohlédl si je, abych nějak zahnal melancholii.

1. Noční teror vesnice. Vzácný. Splněno. Odměna: +400 reputace u provincie Krong, +500 zkušeností, +80 stříbrných, vzácný předmět od předáka.

2. Hon na temného koordinátora. Unikátní. Splněno. Odměna: +4000 reputace u Malabarského císařství, +4000 zkušeností, +10000 zlatých, vylepšující se předmět od císaře.

3. Poslední naděje, část třetí. Vzácný. (Čas, než se vlci znovu objeví: 2 měsíce a 21 dnů.)

4. Oko černé vdovy. Legendární. Úkol se zpřístupní po dosažení levelu 100.

 5. Cesta šamanismu, část třetí. Dokončení zkoušky pro získání titulu: vyšší šaman. Úkol pro šamany.

6. Nastolení spravedlnosti. Unikátní úkol pro šamany.

Třetí kniha představuje určitý mezník v akci napěchované sérii!

Bezesporu jako největší překvapení v dobrém slova smyslu se jevil Plinto a jeho postupně se vyvíjející osobnost. Ostatní prvky působily spíše jako klasická vycpávka na cestě k lepším zítřkům. Po výborném rozjezdu bohužel následuje mírná stagnace, která doufejme nebude mít dlouhého trvání. Méně, či více občasné překlepy ke vší té smůle zrovna nepomáhají navodit lepší pocit ze čtení.

I přese všechny výše nastíněné mouchy se, ale jedná o čtivé dílko, při jehož louskání zaplesá zejména fanouškovské srdéčko. Přes tři sta stran slupnete jako malinu, a i přes některé přešlapy si další Mahanovo dobrodružství užijete! Pokud patříte mezi milovníky počítačových her, nebo jenom chcete zkusit něco nového, tak směle do toho! Za sebe hodnotím obstojnými 3. z 5. hvězdičkami a těším se, na pokračování! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

No… Bude mi to muset stačit. Aspoň mám nový recept, když nic jiného. Doufal jsem však v hodnotnější odměnu. Výraz na mé tváři císaře rozesmál.

 „Rozhodně musíš zapracovat na své mimice. Vypadáš, jako by ti někdo právě navrhl něco nepřijatelného. Uvědom si, že úkol nalezení sklice mohl být klidně automaticky odebrán ve chvíli, kdy okolo Beatwicku vypuknul boj, ale já jsem se rozhodl, že si odměnu zasloužíš. Teď tě však čeká odměna jistě bližší tvému gustu, za splnění honu na mě samotného.

 “ Odměna za splnění úkolu: Hon na temného koordinátora. +4000 reputace u Malabarského císařství, +4000 zkušeností, +10000 zlatých, vylepšující se předmět od císaře.

Všiml jsem si, že mi v peněžence přibylo přesně deset tisíc. Tato odměna je osvobozena od třicetiprocentní daně. Rychle jsem si snažil spočítat, kolik bych na dani zaplatil, ale vycházely mi jen zlomky, a ne celá čísla. No nic.

„Na stole před tebou je pět předmětů, které by se ti mohly hodit,“ pokračoval císař. „Můžeš si jeden z nich vybrat. Žádný z těchto předmětů nenabízejí Triciniáni, ani kdybys u nich měl nejvyšší úroveň reputace. Vlastnosti předmětu však uvidíš, až si daný předmět vybereš. Dobře se rozmysli.“

Všechny články