Recenze

Svět démonů - Kontinent vyzývá do zbraně!

30.03.2020 18:32

Sally Greenová - Svět démonů

Originální název: The Demon World
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2019)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

 Zkáza přichází, budou padat hlavy!

Catherine, Tash, Edyon, Ambrose a March, tahle nesourodá pětice se zprvu neměla vůbec potkat. Jejich osudy toho totiž mají jen pramálo společného, ale jedna válka změní všechno! Po tom, co jen o vlásek unikli smrti v Rossarbu jsou opět postavení před nelehký úkol. Musí zdolat severní planinu, místo, kde se ukrývají krvelační démoni. Jen tudy vede cesta do relativního bezpečí, ovšem i pokud překonají nástrahy, které na ně číhají na cestě, vyhráno rozhodně nemají. Krveprolití je na spadnutí, ve vzduchu je cítit krev, pletichy jsou všudypřítomné. Laskavost a velkorysost ustoupily do pozadí, teď je klíčové uzurpovat si pro sebe moc. Kostky jsou vrženy, již není cesty zpět!

Všechny známé i neznámé, jistoty, ale i strachy se doslova obrátily vzhůru nohama. Každý se snaží nastalého chaosu využít ve svůj vlastní prospěch. Někdo sní o nadvládě nad velkým územím, někdo o svobodě a seberealizací, jiný touží poznat, kým skutečně je. Otázkou je, kdo dokáže situaci nejlépe využít a stanovit tak „šach mat“ v celé partii?

Knížeti Theloniovi, vládci Calidoru

Píšu tento dopis, když už začala bitva o Rossarb, takže musím být stručný. Váš bratr králAloysius Brigantský napadl Pitorii a již pozabíjel spoustu věrných poddaných mého otce, krále Arella.

Nejde ale o pouhou dobyvačnou válku. Váš bratr má další cíl. Zde v Rossarbu se mnou pobývá Vaše neteř, princezna Catherine, a podle jejího názoru bylo cílem Vašeho bratra odjakživa zbavit Vás vlády nad Calidorem. Všechny Aloysiovy činy, včetně mého domluveného sňatku s Catherine a pokusu o vraždu mého otce, byly jen zástěrkou pro to, aby jeho armáda mohla vtrhnout na Severní planinu a získat její nejcennější zdroj – dým démonů.

Aloysius má v plánu vytvořit neporazitelnou armádu z chlapců, užívajících dým purpurových démonů. Pokud takový dým vdechují mladí lidé, ať už chlapci nebo dívky, získají nesmírnou sílu a rychlost, takovou, že se s nimi nemůže měřit ani ten nejzocelenější voják. Viděl jsem na vlastní oči, co takový dým dokáže, a jeho účinky jsou prostě nepředstavitelné.

Berte prosím tento dopis jako varování i jako žádost.

Varuji Vás, že jakmile se král Aloysius zmocní Severní planiny a díky dýmu vytvoří svou neporazitelnou armádu, vytáhne na Calidor.

Aby se tak nestalo, žádám Vás, abyste se připojil k našemu boji proti němu.

Průměrné dějství je předurčením epického finále plného překvapení!

Svět démonů“ patří mezi rozporuplné pokračování plánované trilogie. Těšili se na něj snad všichni, ale ne všichni z něj poté byli nadšení. Příznivci Sally Green zaujímají pozice na opačných stranách barikády. Jedni pějí na střed série jen samou chválu, druzí si spíše pochvalují úvodní knihu. Nicméně všichni do jednoho se shodují na tom, že zakončení této patálie bude více než epické. A co konkrétně je příčinou názorové rozepře mezi čtenáři?

Zprvu lze říci, že pokud očekáváte alespoň krátkou rekapitulaci toho, co se odehrálo na počátku, tak budete zklamaní. Pokračování se totiž ničím extra nezdržuje a vrhá vás rovnou do víru emocí a střetů. Tempo je sice o trochu pomalejší, než na jaké jste byli doposud zvyklí, ovšem spisovatelský um tento drobný přešlap bravurně vynahrazuje. Akce tu doslova a do písmene ustupuje dvorní politice a spřádání tenkých uzlů spojenectví, takže pokud zrovna neholdujete logickým úvahám a mocenským taktikám, tak se zřejmě ukoušete nudou.

„Dost na to, aby bylo jisté, že nás porazí.“ Ambrose rozhlédl po jejich hloučku a hořce se zasmál. „Takže by stačilo pět chlapů.“

Starý Ambrose by nic tak cynického nikdy nevyslovil, ale možná se těšil na boj. To bylo přece motto brigantské armády: „Lepší boj než útěk.“ Lepší tasit meč proti bývalým kamarádům, než umrznout nebo se nechat zabít démonem.

Catherine ale bojovat nechtěla. Nechtěla prohrát. Vzpomínala na knihy o válkách, které četla. Když nad nimi sedávala v otcově knihovně, nikdy by ji nenapadlo, jak tohle sebevzdělávání jednou využije, ale těšilo ji pomyšlení, že by si to nikdy nedokázal představit ani její otec. Vzdělávání dívek – zvlášť v bojových strategiích – mu vždycky připadalo jako zbytečný nesmysl. „Myslím, že pošlou dvojnásobek mužů, než je nás. Jak říkáš, budou si chtít pojistit vítězství.“

I kdyby se všichni vzdali, Briganťané je stejně pobijí. Kromě jí a Ambrose, je takové milosrdenství nečeká. Jsou zrádci a budou odvezeni do Brigantska, aby je tam před popravou mohli mučit.

Čtivo, které rozhodně neurazí a ukrátí nejednu dlouhou chvíli!

Svou chvilku slávy v tomto případě dostává hlavně princezna, na níž se tato knížka majoritně soustředí. Ta se snaží odhalit své přátele a oddělit je od těch, kdo by ji nejraději viděli mrtvou. Ve svém úsilí udržet všechny v bezpečí však ve své osobě čím dál, tím častěji přebírá mužské vzorce chování, ač zejména šlechtické smetánce to zrovna neimponuje.  Zbytek „party“ je tak spíše upozaděn a plní roli jakéhosi okrašlovacího konceptu, což je možná trochu škoda. Pro milovníky napětí a neznáma se přeci jen najde místečko, neboť se spolu s Tash vydají přímo do podzemí stvůr.

Co zůstává stejné, a rozhodně to nejen dějové linii prospívá, je styl psaní. Dílo se čte dobře, stránky ubíhají rychle, ale stejně jim schází krapet dynamičnosti a drobet nepředvídatelnosti, jež byly tak vlastní právě „Dýmu démonů“. Bohužel musím konstatovat, že šlo o vesměs vycpávkový příběh, který neurazil, ale ani nenadchl. Avšak zakončení se zase vrátilo do starých dobrých kolejí, a tak nezbývá než si počkat na to, jak se všecičko vyvrbí! Za mě prozatím 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Bude to mnohem horší. Měli byste ty slabší nechat tady,“ navrhla. „Stejně budete mít kliku, jestli vás nedoženou Briganťani. Utýct zvládnou jen ty nejrychlejší.“

„Nikoho nebudeme nikde nechávat.“

„Buď necháte umřít slabší, nebo umřou všichni.“ Rafyon se zamračil, když to vyslovila. „Nekoukej se na mě tak. Víš, že mám pravdu. Stejně je to všechno k ničemu. Natáhnete všichni bačkory, ať se dostanete včas mezi stromy, nebo ne. A všichni si to zasloužíte.“

„Tash.“ Rafyon jí položil dlaň na paži, ale ona před ním ucukla a vykřikla: „Nesahej na mě! Nemusím s váma zůstávat. To kvůli vám je Gravell po smrti. Kvůli vám ho trefili oštěpem a nechali jsme ho tam. Proti tomu nikdo neprotestoval, co? Nikdo tam nezůstal, aby mu pomoh. Doufám, že všichni umřete.“

Nevěděla, proč to řekla. Nechtěla, aby Rafyon umřel. Měla ho docela ráda. A princeznu Catherine. A Edyona. Tanyu moc ne, ale taky nechtěla, aby umřela. Ale stejně to nebylo fér. Gravell byl mrtvý a mohli za to oni. Cítila, že začíná brečet, takže se otočila k Rafyonovi zády a zadívala se na sever, nechala vítr, aby jí bičoval obličej.

„Gravella je mi líto, Tash. Ale zabili ho Briganťani, ne my.“

 

iPohádka - Když internet všechno změní!

23.02.2020 18:09

Karel Kovy Kovář- iPohádka

Originální název: -
Rok vydání: 2019 (originál vydán -)
Počet stran: 184
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: BizBooks

Trochu jiné vladařské povinnosti!

Za devatero horami a devatero řekami, v království nevábného internetového připojení vládl ctihodný panovník Bořivoj II., ale jeho malému plácku se nevedlo zrovna nejlépe. V královských pokladnicích se spíše proháněl vítr, drahá choť Ljuba IV. totiž před nedávnou dobou rozfrncala téměř všechny úspory za „výhodné“ internetové nákupy. Teď je čas přemítat, jak z dluhů ven. Naštěstí však existuje „rodičinder“ umná aplikace, která svým uživatelům dokáže během zlomku vteřiny najít vhodného adepta na ženění jejich krásných dcer. Nastala vhodná chvíle na to, aby se princezna trochu zklidnila a vrhla se do víru rodinného života, vždyť věk na to má, tak proč otálet?

Jenže, ještě před tím, něž královský pár svůj chytrý plán zrealizuje stanou se hrozivé věci. Vladař i jeho manželka z nenadání zmizí, doslova se po nich slehne zem. Nad územím létá drak, který se hrozí, že spálí všechno na popel. A rychtář, z lidu vzešlý, využívá nelehké situace k celostátnímu převratu a svým krutým válečným plánům. Amálie a její kamarádky budou muset rychle vymyslet, jak z toho ven, dříve něž jejich milovaný pohádkový svět pohltí nicota.

Za devatero horami, devatero plastovým odpadem znečištěnými řekami a jedním vysílačem na vysoké skále se nachází malé království. V malebném údolí se tu tyčí hrad s vysokou věží, obklopený labyrintem uliček a roztomilými domky. Všichni lidé se tu mají náramně dobře, protože jim moudře vládne osvícený král Bořivoj. Osvícený tedy, nutno podotknout, nikoli rozumem, ale sluncem, které se právě skrze okno vkradlo do jeho královské komnaty. K čemu by ale v dnešní době nějaký rozum byl, když král všechno pohodlně najde na Králopedii?

„Drahá, kolikrát vám mám připomínat, abyste zatahovala ty žaluzie!“ obrátil se panovník od monitoru na svou choť Ljubu. „Už zase mi svítí na displej a já na něm pak nic nevidím.“

„Tak si zvyšte jas, Bořivoji. Měli jsme k obědu čočku, okno zůstane otevřené,“ odvětila s očividným nezájmem královna a dál cukala prstem po displeji. Její nepřítomný výraz přiměl krále k ustarané otázce, co tak zaujalo její pozornost.

„Rodičinder,“ odvětila a stále upřeně hleděla na obrazovku tabletu.

„Rodičinder? Nebude to snad jako minule, když nám šest dní v kuse vozili balíčky z Pohádkozonu, protože jste si spletla hru s e-shopem?“

„To mi nevyčítejte, Bořivoji! Myslela jsem, že mám do košíku naházet co nejvíc věcí. Mělo to takové hezké animace. Rodičinder je úplně o něčem jiném.“

Klasika, v trochu jiném, trendovějším provedení!

Není to tak dávno, co se na pultech českých knihkupectví objevila prvotina známého Youtubera Kovyho. Líčil v ní především své zážitky z dětství, dospívání, ale i cestování, či influencerského zákulisí. Ke konci roku 2019 přichází s poněkud neobvyklým debutem. Na paškál si bere oblíbené dětské příběhy a dodává jim nádech modernismu a současnosti. „iPohádka“ v sobě spojuje technologie a klasickou dějovou linii v čele s krásnou pannou v nesnázích, rytíři na bílém koni a zlovolnou bestií, tedy až na to, že všechny proměnné nejsou zdaleka klasicky černobílé, ale mají daleko hlubší význam.

Kromě ústředního vypravěčského slohu, jež je vtipný, nadčasový a se spoustou „velikonočních vajec“, tedy hádanek a narážek, které musí pozorný čtenář odhalit, je nutno zmínit i ilustrace. Ty umně doplňují útlou knížečku a dodávají jí jakýsi třetí rozměr. Poněvadž jsou opravdu různorodé, od malinkých, jež působí jako od dítěte z mateřské školky, až po abstraktní dvojstránkové umělecké dílo. Rozhodně se jedná o interesantní tah a oživení.

Elvíra sice uhasila vznikající hádku hned v zárodku, kdyby však tušila, jaká hrozivá historka bude následovat, možná by raději bývala nezasahovala. Ale už nebylo cesty zpět. Popelčin pravdivý příběh musel zaznít. Markéta se zhluboka nadechla.

„Bylo to samozřejmě úplně jinak, než se tvrdí v pohádce …

Opravdová Popelka žila v Koprodukčním království, jenom pár set kilometrů od nás. Ve skutečnosti postřelila šípem prince, byla označena za nebezpečnou teroristku a vyhlásili po ní pátrání. Její otec, velmi populární moderátor silvestrovských bálů v Koprodukčním království, byl kvůli tomu, co jeho dcera udělala, okamžitě propuštěn ze služeb tamního režimu. Popelka se ocitla na útěku a jediné, co s sebou měla, byla mluvící sova, po které dala otci vědět, kde se skrývá. Prosila ho, aby jí přivezl nějaké jídlo. Jenže režim v Koprodukčním království mu sebral všechen majetek a on chodil po žebrotě. Jediné, co jí mohl dát, byl pytlík arašídů. Oříšky. Bohužel netušil, že je na ně alergická, a tak mu v náručí skonala. Stačilo, aby snědla jen tři.“

„Ježiš, to je příšerný,“ vydechla s pusou dokořán Amy, sedící na kraji postele.

„No je jasný, že se to muselo pro svět lidí přepsat. Dovedete si představit, že by tam u nich rok, co rok pod stromkem celé rodiny čučely na příběh teroristky, kterou zabije alergická reakce na arašídy?“

Neurazí, nenadchne, ale zasmějete se, tedy hlavně ti dospělí!

Styl psaní je vtipný a svižný, i když některé pasáže působí značně našroubovaným a nuceným dojmem. Jistě, z určitého úhlu pohledu lze říci, že se jedná o Karlovu přemíru, protože je zvyklí více mluvit nežli psát, a to je bohužel dost znát. Rozhodně se při čtení nudit nebudete, s postavami se rychle sžijte a strávíte příjemnou hodinku, ne-li dvě, ale stejně nikdy nezískáte ten celistvý pocit zadostiučinění. Dílko má obrovský potenciál, který ovšem naplnilo jen z poloviny, což je poněkud škoda. Stejně jako fakt, že koncept osloví spíše starší publikum a fanoušky autorovi tvorby. Dětičky si z něj, žel bohu příliš nevezmou.

Za mě můžu říct, že se jednalo o pěkný průměr s excelentním, byť trochu nedotaženým nápadem. Ve výsledku, ale budete docela spokojení, protože relaxační účel je zde splněn na výbornou. Dávám střední hodnocení a doufám, že se dočkáme i lepších kousků, poněvadž Kovář na to rozhodně má. Mám za to, že 3.5 z 5. hvězdiček odráží mé pocity naprosto přesně! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Do ždímání aktuálního trendu se pustila i Elvíra. Ta pro změnu vytáhla svůj tablet a začala s náčrty šatů s dračími motivy. Pro novou limitovanou kolekci vybrala název Nežli budou hlavy sťaty, nahoď rychle dračí šaty. Obě slečny — Markéta a Elvíra — teď ležely na princeznině posteli. Venku se stmívalo, a místnost tak výrazně osvětlovaly namodralé pruhy světla z displejů, do kterých obě dívky koukaly.

„Volal táta, že nám včera zase ukradli z obchodu troje šaty, tak musíme vykompenzovat ztráty něčím aktuálním. Drak už není jenom báj, nahoď šaty a buď fly!“

„Ještě jeden slogan a …“ vrčení Markéty však nepřerušilo nic jiného než další zvučný verš: „Drak pln touhy bude řvát, až spatří tvůj krásný šat.“

„… a hodím po tobě tablet. Budeš taky řvát,“ dokončila výhrůžku Markéta. „I když uznávám, že ty slogany jsou vzletný.“

„Vzletný,“ drbala se na hlavě Elvíra, „nevím, co to znamená, ale děkuju.“

Markéta se Elvíry vyptávala na krádeže v krejčovství a s překvapením zjistila, že jich za poslední dva měsíce proběhlo šest. To bylo číslo skutečně nevídané. Než stihla Elvíra popsat, jaká bezpečnostní opatření její otec chystá, a ujistit Markétu, že „bodání ostrovtipem“ v plánu určitě nemá, přerušila jejich debatu dramatickým rozražením dveří Amálka.

„Tak jsem se právě dozvěděla, že jsem nejohroženější osoba v království, dámy!“ vykřikla.

Naprosto pozoruhodná věc - Návštěvníci z vesmíru přichází!

16.02.2020 16:15

Hank Green - Naprosto pozuruhodná..

Originální název: An Absolutely...
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 328
Vazba knihy: Pevná
Nakladatelství: Fobos

Velké jablko je městem zázraků!

April nikdy nebyla světoznámým influencerem, ani hvězdou každé středoškolské party. Je to jen mladá holka, co se po studiu na prestižní vysoké škole realizuje jako designer v New Yorském startupu, podniku, který je spíše nudný a monotónní, přesto však tvrdě dře a doufá, že se jí za její píli a neutichající nadšení dostane kýžené odměny. Při jednom pozdním návratu domů ovšem natrefí na velice zajímavou sochu, která si okamžitě získá její pozornost. Vrcholné umělecké dílo donutí mladou holku zapomenout na únavu, i frustraci po dlouhém dni. Rozhodne se zavolat svému nejlepšímu kamarádovi a trochu se pobavit.

Společnými silami natočí rozhovor s poměrně neznámým cizincem, který si od dvojce přátel vyslouží přezdívku „Carl“. Svůj malý experiment se rozhodnou sdílet se světem, a tak ho nahrají na všemi sledovanou platformu YouTube, ale to ještě netuší, že se do zítřejšího rána stanou mediálními hvězdami. Tyto impozantní monumenty se totiž v jednom jediném okamžiku objeví doslova na celičké zeměkouli, přičemž nikdo netuší, kde se probůh vzali. Nestandartní materiál, neprobádané prvky. Jedná se o mimozemskou civilizaci? Co si přejí od lidstva? Přichází v míru, a jakou roli v tom všem hraje jedna Američanka?

Hele, je mi jasné, že jste tu kvůli epické story plné intrik a záhad a dobrodružství a úniků před smrtí a taky smrti, jenže abyste se k tomu dostali (jestli teda nechcete rovnou přeskočit na třináctou kapitolu – nejsem vaše máma, abych vám to zakazovala), budete se muset vypořádat s tím, že já. April Mayová, jsem kromě jedné z nejvýznamnějších věcí, co se lidstvu přihodila, také holka po dvacítce, co udělala pár chyb. Mám vás v hrsti. Je to můj příběh a povyprávím ho tak, jak chci já. To znamená, že musíte pochopit nejenom příběh, ale taky mě, takže nebuďte překvapení trochou emočních dramat. Celé se to budu snažit vylíčit upřímně, ale také se přiznám, že si dost významně straním. Jestli si z tohohle čtení máte něco odnést, ideálně by to neměl být příklon k jedné, nebo druhé straně, ale prostě pochopení, že jsem (nebo jsem aspoň byla) člověk.

Naprosto nadčasová tvorba, kterou si zamiluje nejen cílová skupina!

Hank Green je bratrem, stále ještě slavnějšího Johna Greena, který je příznivcům YA tvorby více než známý. Jeho hity jako „Hvězdy nám nepřáli“, „Hledání Aljašky“, či „Papírová města“ se dokonce dočkaly svého uvedení na filmová plátna. Hank rozhodně netouží jen tak nečinně stát ve stínu svého sourozence, proto přichází s kůží na trh a představuje svůj velkolepý počin, jenž je směsicí contenporary s příměsí sci-fi prvků a záhady. Prim zde hrají moderní technologie, i když nejde o nic převratného – Facebook, Twitter, či Instagram je každému průměrnému uživateli internetového připojení důvěrně známí, ač do příběhu vnáší tolik potřebný realistický prvek.

Mayová rychle zjišťuje, jakou mají mobilní aplikace moc. Pomocí nich prosazuje své názory, zajišťuje si popularitu a snaží se ovlivňovat myšlení a jednání mladých lidí. V tomto směru se zřejmě autor nechal inspirovat svou vlastní zkušeností, jelikož je populárním producentem podcastů a tweetů. Autenticita prezentovaných výstupů je téměř hmatatelná, přesto v sobě skrývá dobře míněné varování před „ovládajícími“ a „ovládanými“.

Nakonec jsem dílo přestala soudit a jenom ho vstřebávala. Začínalo se mi vážně hodně líbit. Nejenom jako něčí výtvor, ale takovým tím způsobem, jakým zbožňujete opravdu dobré umění... prostě si ho užíváte. Bylo tak jiné než všechno ostatní, co jsem kdy viděla. A v té svojí „transformerskosti“ působilo tak neohroženě. Já bych třeba měla strach udělat něco, co vizuálně jakkoliv připomíná mecharoboty… Nikdo nechce být srovnávaný s něčím, co je mainstreamově populární. Neexistuje horší osud.

Tenhle kousek toho v sobě měl ale mnohem víc. Jako kdyby vycházel z něčeho úplně jiného než cokoliv, co jsem kdy v sochařství i jinde viděla.

Vynikajicí prvotina, která si zaslouží vaší plnou pozornost!

Postavy, stejně jako prostředí, do něhož je celý děj umně stylizovaný nepřináší nic, co byste neznali. Hlavní hrdinové si žijí své průměrné životy, přičemž se snaží vyrovnat s existencí něčeho, co daleko přesahuje hranice jejich chápaní. Společnost se čím dál, tím více rozděluje na „příznivce“ a „odpůrce“ podivuhodné návštěvy z universa. I když to může znít na první pohled jako klasické klišé, tak vězte, že tomu tak není. Argumenty obou stran jsou naprosto pochopitelné, srozumitelné a nikterak nepřitažené za vlasy. I styl, jakým je debut napsaný vás srazí do kolen. Sledem událostí čtenáře provází pilotní protagonista, která nezapomíná ani na mládežnický slang a špetku konstruktivní sebekritiky.

Na to, že se jedná o absolutní prvotinu se „Naprosto pozoruhodné věc“ povedla opravdu na jedničku s hvězdičkou. Neotřelé, nápadité, s pořádnou dávkou „šmrncu“. Tohle na české knižní scéně dlouho chybělo. Rozhodně lze přidat doporučení pro všechny, kteří rádi experimentují a objevují nové talenty. Za mě se jedná o jednu z nejlepších knih, jež se mi zatím dostala do rukou, proto vás asi ani nepřekvapí maximální hodnocení v podobě 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu  KNIHY DOBROVSKÝ  za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Možná to bude znít hloupě, ale cítila jsem se důležitě – už jenom proto, že jsem dvacetiletá holka v New Yorku. I když jsem nedělala opravdové umění, aspoň jsem se v tomhle městě, daleko od nudného rodinného podniku dokázala udržet.

Nezdálo se, že by se Andy chtěl vzdát, a já jsem si nakonec řekla, že o nic moc nejde, takže jsem si pod tričko strčila mikrofon. Kabel byl teplý od Andyho těla. Světlo mi svítilo do očí a skoro jsem neviděla na objektiv. Byla zima, trochu foukalo, a na chodníku kromě nás nikdo.

  

Sherwood - Robin v sukních přebírá velení!

22.01.2020 23:11

Megan Spoonerová - Sherwood

Originální název: Sherwood
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Když zlo vítězí, dobro povstane!

Robin nebyl jen tak někdo, byla to láska jejího života, jenže teď je mrtvý. Padl ve snaze chránit svého krále, z boží země se již nevrátil, Svatá válka ho pohltila. Jediné, co po něm Marian zbylo je prsten po jeho matce. Tento kus šperku měl být její zásnubní radostí, teď jí připomíná velké hoře. Ten, jehož tak bezmezně milovala odešel bez rozloučení a dívce zbyly jen oči pro pláč. Naděje je pryč, on již není a podaným zůstala jen bída, která se den ode dne stále prohlubuje na vrub neustále se zvyšujících daní. Dívenka se již nemůže dívat na to, jak nevinní trpí, zatímco si panstvo plní své bezmezné žaludky.

Děvče si tolik přeje pomoc a napravit nespravedlnost, která vládne světu, že se rozhodne převléknout za ducha. Díky jejímu bezmyšlenkovému jednání tak pan z Lockley opět povstane, avšak zatímco legenda dává jedním naději, ti druzí v ní vidí nepřítele, kterého je třeba zlikvidovat. Sherwood již není bezpečný, neboť hra na kočku a myš právě započala.

Probouzí ho řinčení oceli, hluk plamenů a křik nějaké Saracénky. Ještě dřív, než vyskočí na nohy, svírá v ruce meč. Zdálo se mu o pleskání dešťových kapek o listy, o zvucích a vůních deštivého dne v Sherwoodu. Vyběhne ze stanu v Angličany obsazené části města a do obličeje ho udeří suché horko. Na okamžik je zmatený, seno zeleni, vlhku a vůni půdy je příliš čerstvý. Písek bodá do očí.

Kolem se prožene splašený kůň bez jezdce, krev z dlouhého šrámu mu barví bok jako rudý plášť. Než stačí rozlišit přítele od nepřítele, protne žhavou půlnoční tmu čepel a míří mu přímo na obličej. Automaticky odrazí ránu svým mečem a úder plnou silou zasáhne rameno. V boji se vzpamatuje a divoké supění a hekání, skřípání oceli o kosti a svištění šípů zaplaší poslední útržky snu o domově. O vteřinu nebo dvě později jeho protivník s výkřikem padá a drží se za břicho.

Není čas Saracéna dorazit. Robin ho musí nechat, kde je, a odráží ránu dalšího útočníka. Sráží ho úderem lokte do žaludku.

Feministické tendence se již pomalu prokousávají i do YA literatury!

Převyprávění klasických knižních příběhů je v dnešní době opravdu moderní záležitostí. Na trhu se objevilo nespočet variací na „Krásku a zvíře“, „Malou mořskou vílu“, či dokonce „Popelku“, ale vyprávění o muži, který bohatým bral a chudým dával, to tu ještě nebylo. A tak není divu, že tato kniha vyvolala u fanoušků velký ohlas a nadšení. Všichni byli zvědaví, zda se autorka s tímto nelehkým úkolem popere, koneckonců v tomto umění není žádným nováčkem, jelikož na svém kontě již jeden retelling v podobě „Na lovu“ má. Nicméně bohužel po vcelku zdařilém debutu následoval prudký pád.

Od prvopočátku, až do poslední stránky se jedná o jednoduchou jakoby předem nalinkovanou dějovou linii, která sice neurazí, ale kdovíjak ani nenadchne. Po celou dobu čtení na vás totiž nečeká žádná větší akce, která by se nedala predikovat, o překvapivých zvratech ani nemluvě. Přepjatý konec pak v celém kontextu působí směšně, až nemístně. Jediným zpestřením nudné šedi byly kapitoly z pohledu nebožtíka, které umně doplňovaly nudný a zbytečný balast.

Marian seběhla po schodech na nádvoří osvětlené několika loučemi. Muška už čekal venku a osedlanou Jonquille držel za uzdu. Vypadalo to, že se otec zatím neprobudil. Byla ráda – neměla čas se dohadovat, jestli má, nebo nemá jet. Kolem postávalo několik sloužících v nočních košilích, ve světle svíček jejich tváře vypadaly jako voskové masky. U stájí stál nějaký mladík, byl celý rudý, rukama se opíral o kolena a lapal po dechu. Poznala v něm syna jednoho ze sedláků ze statku za Robinovým sídlem. Musel běžet celou cestu z Locksley, aby Marian tu zprávu přinesl. I nejrychlejším během to byla cesta na celou hodinu.

Marian si nikoho nevšímala, vykasala si sukni na stehna, vyšvihla se na grošovanou klisnu a vzala od Mušky otěže.

Jonquille vycítila, že její paní má naspěch, a jakmile Marian povolila otěže, klisna vyrazila. Světlo loučí na nádvoří sídla zůstalo daleko za ní a teď se hnala tmou.

Dobrý, leč dosti nedotažený nápad, který tak nemá co nabídnout!

Hlavní hrdinka zrovínka nikterak neoslní. Snaha o vykreslení mužné, nebojácné a možná trochu feministicky založené protagonistky se vyloženě vymkla z rukou. Příslušnice opačného pohlaví má sice působit jako „Wonder woman“ středověku, ale ve skutečnosti jedná jako pětileté děcko, kterému byla odepřena zmrzlina. Zbrklá, hysterická a bezhlavě přesvědčená o své pravdě. Celou dobu tak jen brnká na vaše nervová zakončení.

očekávaného čtivého počinu, který pobaví, ale i poučí se nakonec vyklubalo něco mezi jednodušším knižním dílkem a naprostou zbytečností, která akorát tak těží z dobře vymyšleného konceptu. Rozhodně se nejedná o žádný skvost, který by si Spoonerová „mohla dát za rámeček“. I když v naší komunitě se zřejmě nachází i tací, kteří by tomuto zjevně negativnímu názoru moc rádi oponovali. Zvažte si sami, na své vlastní nebezpečí, zda se do knihy pouštět. Za mě se jedná o velké zklamání, v němž jsem nejednou musela velice silně přeskakovat, jen abych se vůbec dobrala konce. Možná, kdybych byla tak o deset let mladší, k značnému negativismu by u mě nedošlo, takže pokud máte „menšího“ sourozence, tak mu tuto jednohubku pořiďte, jistě bude nadšený! S těžkým srdcem dávám jen 2. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Tentokrát se Gisbornovi podařilo vzít ji jemně za ruku a otočit ji, aby jí mohl něco vložit do ledové dlaně. „Přesto je to pravda.“

Marian se stále mračila a pohlédla na svoji dlaň. Zatímco spolu mluvili o Willovu osudu, vyšlo slunce, takže dobře viděla, co jí Gisborne dal. Byl to prsten Robinovy matky. Drobný, nenápadný splétaný zlatý kroužek s jediným rubínem ve tvaru slzy. Marian ho dobře znala. Dennodenněho nosila od chvíle, kdy jí ho dal, dokud s ním, na řetízku kolem krku, neodjel do Svaté země.

„Je mi to líto, má paní.“ Gisborne ji stále držel za ruku.

Komisař - Krev smyje jen krev!

11.01.2020 13:06

Paulina Swist - Komisař

Originální název: Komisarz
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Kontrast

Krevní msta ve 21. století!

Zuzana si donedávna žila jako ve zlaté kleci. Bohatý, leč milující otec byl ochoten splnit každý její vrtoch. Kromě laskavostí od tatínka navíc měla i skvělou práci a inteligentního přítele. Jenže osud měl s touto mladou ženou jiné plány, a tak se její život pomalu začíná sesypávat jako domeček z karet. Postupně odhaluje spletitou síť nekalých ilegálních praktik, do nichž byl její táta zapojený, i způsob odplaty, který čeká na ty, kdo poruší pravidla hry. A, aby toho nebylo málo, tak z pozorného a milého známého se vyklubal agent provokatér, jenž je nyní ustanoven do role jejího osobního strážce.

Kriminální gang má mezi sebou nevyřízené účty, nebojí se nikoho a ničeho, jsou odhodlání pomstít se svým sokům.  Zuza se tak stává pouhou loutkou uprostřed bitevního pole mezi policií a šedým podsvětím. Ze dne na den přišla naprosto o všechno o svůj blahobyt, sny i střechu nad hlavou. Temná mračna se pomalu stahují, brzy začne bouře, která ukončí nejednu lidskou existenci. Její jedinou nadějí je ten, o kom si myslela, že je mužem jejích snů. Z ukázněného džentlmena se však vyklubal zahořklý, leč upřímný komisař místního kriminálního oddělení!  

Veškeré náznaky citů, které jsem vůči ní choval, zmizely, jakmile jsme měli jít nakupovat. Kurva! Jak dlouho si člověk může zkoušet hadry? Proč jsem se do hajzlu vůbec stal policajtem? Po zasraných šestnácti letech práce jsem už dvě hodiny seděl na vínovém sedátku a zíral na princeznu, co si zkouší oblečky.

Moje bláboly se jí nejspíš zalíbily. Poselství toho představení jí však nebránilo v tom, aby si o necelou hodinu později dala v exkluzivní restauraci večeři za tři sta třicet zlotých. Raději jsem nepřepočítával, kolik by za to bylo big maců, aby mě netrefil šlak.

Láska i napětí, to všechno umí Swistová propojit v dokonalé souznění!

Právnička a nyní i nadějná hvězdička sousedské spisovatelské scény opět vystrkuje drápky. Po zdařilém debutu „Prokurátor“ bere své příznivce na další exkurz napříč zlodějskými živly, tentokrát se podívá na kobylku nelegálnímu provozování starodávného řemesla, i obchodu s nezletilými osobami. I v tomto případě se však nelze vyhnout pozoruhodné kombinaci protichůdných hrdinů, u nichž je nakonec chemie silnější než jakákoliv nenávist.

Stejně jako úvod trilogie, tak i její prostředek nepostrádá tři stěžejní prvky – čtivost, dobře propracované prostředí, i chytlavou zápletku. Jestliže se však pídíte po klasické „červené knihovně“, tak jste pravděpodobně na špatné adrese. Krom milého „romantického příběhu“ totiž dostanete i špetku složitých životních situací a hrstku toho detektivního napětí. Zkrátka a dobře pořádnou směsku kvalitní oddechové četby, která potěší nejednu příslušnici něžného pohlaví.

Zuzana se mě rozhodla vytrestat a přestala se mnou mluvit. Už dlouho jsem nebyl šťastnější. Když byla v poradně, zašel jsem si na střelnici. Musel jsem se trochu vybít. Bál jsem se, že když to neudělám, tak večer vybuchnu zlostí. Vedle hodin s malými dětmi měla ještě nějaké papírování, takže jsem ji teprve v devět. Stále ještě se mnou nemluvila, a to až do monetu, kdy jsem místo směr domů najel na dálnici A4 a zamířil si to do Glivnic.

Prostředek trilogie je ještě kvalitnější než byl jeho úvod!

Autorka sází na jistotu, v knížce totiž nenajdete sáhodlouhé popisné pasáže, či přehnaně protáhlé kapitoly. Lépe řečeno, na kapitoly v ní nenarazíte vůbec. Ty jediné jsou zde naprosto opomíjené, jednotlivé dějové části totiž umně oddělují odstavce, ohraničené tematickými paragrafy. Paulina pracuje se střídáním dvou různých úhlů pohledů, stereotyp ženského a mužského uvažování se tady projevuje více než kde jinde. Jednu a tu samou situaci totiž může vnímat maskulinum úplně v jiných barvách než femininum, ač si to mnohdy ani neuvědomují.

Zkrátka, „Komisař“ opravdu mile překvapil a potěšil. Kromě dobře vyváženého románu totiž nabízí i krapet trefného humoru, jenž je prokládán melancholickými situacemi. Jestliže byste si rádi přečetli něco „lehčího“, leč smysluplného, tak směle do toho! Za mě se jedná o opravdu vyvedený kousek, který hodnotím 4. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Proč se s ním vůbec zlobím, pomyslela jsem si a oblékla si teplé kalhoty a hledala čepici. Iritoval mě, byl škodolibý a protivný, ale v podstatě... Vzpomněla jsem si na tu charakteristiku, kterou jsem sesmolila na portál Sympatia. Zdála se mi na úrovni a správná, ale ve skutečnosti to znělo, jako bych byla nějaká náctiletá blbka. Oblékla jsem si rukavice a vkročila do předsíně, kde Radek nasazoval psovi vodítko.

Z domu jsme vyrazili poklidnou uličkou ve vilové čtvrti směrem k lesu. Po sto metrech Radek Dinga pustil a ten začal lítat jako splašený po okolních polích. Zkusila jsem Radkovi nabídnout rámě. Byla jsem zvědavá, jaká bude jeho reakce, nedočkala jsem se žádné.

Divomor - Zlo se chystá udeřit!

26.12.2019 16:07

Jessica Townsendová- Divomor

Originální název: Wundersmith
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 496
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Albatros

Prokletím to jenom začalo!

Až do nedávné doby si Morigan Crowová myslela, že je stižená neprolomitelnou kletbou a její dny ve světě smrtelníků jsou sečteny. Jak se však ukázalo, osud s ní měl jiné plány. Dívka jako zázrakem unikla své vlastní smrti a dostala se do „Nikdyuše“, kouzelné země, kde konečně může být sama sebou, nemusí se strachovat o holý krk a lidé od ní zhnuseně neodvrací pohled kdykoliv, když se jejich cesty protnou. Nyní je dokonce poctěna a smí vstoupit do „Divínské společnosti“, elitního spolku těch nejtalentovanějších hlaviček ze všech.

Jenže nic na světě není jen černé, nebo bílé. Mog se do této chvíle až pozoruhodně dařilo, jenže dívenka přitahuje problémy jako velký magnet. A tak místo bezpečí, lásky, týmového ducha a ochrany, jež jí elitářské řady slibovaly se jí dostává spíše vydírání a záhadných zmizení. Někdo má na jejich jednotku spadeno a je odhodlaný udělat cokoliv, aby prozradil křehké tajemství. Zlo se pomalu probouzí a chystá se udeřit. Jen malá holka ho může zastavit, ale bude na to její kuráž stačit?

„Půjdeme… dovnitř?“ zafuněla Morrigan. Ještě pořád ji píchalo v boku.

„Myslíš sem?“ Jupiter přejel Novou delfskou síň pohrdlivým pohledem. „Proboha, to ne. Tam bych ani nepáchnul.“

Kradmo se ohlédl přes rameno a zavedl ji do uličky za Novou delfskou síní; rázem se ocitli o samotě. Ulička byla tak úzká, že museli jít za sebou a překračovat hromádky bůhvíjakých odpadků a cihly, které popadaly ze zdí. Tady žádná světla nebyla. Ve vzduchu visel pronikavý zápach něčeho odporného a s každým krokem sílil. Jako zkažená vejce nebo mrtví nečichové, nebo snad obojí.

Morrigan si zakryla pusu a nos. Zápach byl tak nechutný, že musela přemáhat nutkání zvracet. V tu chvíli si nic nepřála víc než se otočit a jít zpátky, ale Jupiter šel za ní a postrkoval ji dál.

„Zůstaň stát,“ řekl, když už byli skoro na konci uličky. „Je tohle…? Ne. Počkat, je to…“

Otočila se a viděla, že si prohlíží část zdi, která vypadala úplně stejně jako všechny ostatní. Konečky prstů opatrně zatlačil na maltu mezi cihlami, naklonil se, přičichl k ní a pak zeď zkusmo olízl.

Slibná série pro všechny malé, i velké snílky!

Divomor“ je pokračováním úspěšného middle grade počinu s názvem „Nikdyuš“, který je určen zejména čtenářkám a čtenářům ve věku jedenácti let. Nicméně nenechte se zastrašit, pokud jste si zamilovali J.K. Rowlingovou, tak vám i Jessica Towsend přijde vhod. Dimenzi, kterou pro své příznivce na stránkách svých knih vytváří, opravdu nelze nic vytknout, je kouzelná, plná nástrah, uliček, jež mění své vlastnosti, i osobitých míst, které si vás jednoduše získají. Město, i jeho přilehlé čtvrti si zkrátka a dobře vymínily svou vlastní nezkrotnou existenci a mnohdy i sami obyvatelé netuší, co na ně číhá za dalším ohybem cesty.

Druhý díl je navíc o poznání lepší než ten zahajovací. Tu a tam se sice objeví krátké popisné pasáže, či nezbytný historický exkurz, ale je to spíše ojedinělou záležitostí. Příběh jest opravdu vrcholem skvostu, čarovný, pestrý, nabitý akcí a překvapivými zvraty. Dějová linie poklidně plyne, ale není to žádná stereotypní záležitost. Myslíte si, že víte, co vás čeká v další kapitole? Omyl, překvapením totiž knížka přímo hýří a vy budete nejednou valit oči překvapením!

„Ále, vždyť víš… Žijí na obloze. Rádi létají. Mají křídla a používají je. Cassiel je v nebešťanských kruzích důležitá osoba. Jestli doopravdy zmizel… ale mám za to, že se Israfel mýlí. Nebo přehání – on starouš Izzy rád všechno dramatizuje. Už nám to jede. Jsi připravená naskočit?“

Přesně ve správnou chvíli Morrigan a Jupiter zahákovali své deštníky do ocelových kruhů na horním rámu projíždějící Paraplové dráhy a pak už se drželi jako o život, zatímco se řítili spletí nikdyušských čtvrtí. Nevyzpytatelně uspořádané kabely Paraplové dráhy vedly po celém městě, projížděly křížem krážem nízko nad hlavními třídami a zapadlými uličkami, aby se hned nato vznesly vysoko nad střechy a koruny stromů. Morrigan to připadalo nesmyslně nebezpečné, takhle si svištět nad celým městem, když člověka před tím, aby spadl dolů a rozplácl se na zemi, chrání jen to, jak pevně svírá svůj deštník. I když to bylo děsivé, bylo to zároveň i úchvatné, vidět všechny ty lidi a domy, jak se míhají kolem, zatímco ji vítr šlehal do tváře. Byla to jedna z věcí, které se jí na životě v Nikdyuši líbily nejvíc.

„Poslechni, musím ti něco říct,“ prohlásil Jupiter, když konečně oba zatáhli za páky, uvolnili své deštníky, seskočili z Paraplové dráhy, která se řítila dál, a přistáli ve své čtvrti. „Nebyl jsem k tobě úplně upřímný. Myslím… co se týká tvých narozenin.“

Morrigan přimhouřila oči. „Cože?“ zeptala se ledově.

Dechberoucí dobrodružná jízda, která si vás jednoduše získá!

Za zmínku určitě stojí i pan Medek, coby překladatel, jelikož zas a znovu prokazuje, že je opravdu mistrem ve svém oboru. Společně s autorkou totiž odvedl pořádný kus práce, díky čemuž budete mít pocit, jako byste veškeré strasti i radosti zažívali po boku svých oblíbených postav. Pokud jde o hrdiny, tak ty nám za dobu krátkého odloučení značně povyrostly a statečně se popraly se svou rolí budoucích vůdců. Již nečinní unáhlená dětinská rozhodnutí, ale zároveň stále zůstávají nohama na zemi v reálném rámci svého věku. Každý kladný, i záporný charakter má něco do sebe, jeho činy nejsou pouhou náhodou, ale pečlivým sledem událostí, jenž působí naprosto věrohodně.

Sečteno a podtrženo, „Síly, jež v sobě objevila Morigan Crowová“ je rozhodně povinnou četbou pro všechny milovníky fantasy, kouzel i tajných zákoutí. Čtivost, i dobrodružný duch dělají z tohoto titulu naprostou top záležitost nejen pro malé příznivce. Nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček a doufat, že další patálie této dívenky na sebe nenechají dlouho čekat! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Devět nejnovějších členů Divinské společnosti stálo bok po boku před její bránou, pod hvězdnou oblohou, na které nebylo ani mráčku; tváře měli zmuchlané spánkem a byla jim zima.

Morrigan by nejspíš bývala byla zděšená, když se probudila uprostřed noci na studených nikdyušských ulicích, na sobě jenom pyžamo, nebýt dvou věcí:

Za prvé, brána Divispolu se proměnila v obrovskou, na toto roční období nebývale botanickou tabuli – v květinovou tapisérii ve všech barvách duhy, z růží, pivoněk, sedmikrásek, hortenzií a zkroucených zelených šlahounů vinné révy –, která je vítala vzrušující výzvou:

Pojďte dál a připojte se k nám.

Za druhé, chlapec, který stál napravo od ní – vyčouhlý, s kudrnatými vlasy a jedním koutkem úst umazaným od zbytků čokolády na dobrou noc –, byl její nejlepší kamarád na celém světě. Hawthorne Swift si protíral oči a rozespale se na ni zašklebil.

E. Lockhartová - Ostrov lhářů

Originální název: We Were Liars 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2014)
Počet stran: 264
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Host

 

Norra Latin - Maska v sobě skrývá děs!

15.12.2019 20:13

Sara Bergmark Elfgren- Norra Latin

Originální název: Norra Latin
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 480
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Rainbow Rowellová - Fangirl

Originální název: Fangirl 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2013)
Počet stran: 456
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Yoli

Duchové neexistují, nebo ano? 

V samém srdci Stockholmu se nachází ráj všech herců a hereček. Výběrová střední, která svým absolventům doslova otevírá brány do velké branže. Jenže těžké přijímací zkoušky, a ještě náročnější studijní program způsobují to, že do konce čtvrtého ročníku vytrvají opravdu jen ti nejlepší. Ve starodávných budovách vzdělávacího centra však na studenty kromě edukativních svízelí čeká ještě něco jiného, mnohem, mnohem temnějšího. Pradávná zlotřilá tragédie se vrací zpět na scénu, duchové minulosti, přítomnosti i budoucnosti již nechtějí nečinně přihlížet. Touží zbavit se svých okovů a pocítit svobodu.

Pro Tamar je divadlo doslova vším. Celý rok tvrdě dřela, a to jen proto, aby jí kroky donesly do alma mater, jestli uspěje, zapíše se do historie. Pro svou chvilku slávy je ochotná obětovat doslova a do písmene všecičko. Ovšem přání mají moc, za každé „prosím, udělám cokoliv...“ se tvrdě platí a v některých případech může být v hledáčku i váš život. Tami zaprodala duši ďáblu, fantomovi, jenž již léta na škole straší. Nyní musí vykoupit svůj slib, ale čas se krátí a mrtvé duše nejsou zrovna trpělivá stvoření...

„Dřepí přede mnou policistka v uniformě a snaží se mě přimět, abych se na ní podívala. Tmavé oči, světlehnědá pleť, černé vlasy. Hlas má klidný, sebejistý, pevný. Mluví se mnou. Pokládá otázky. Nevím, co odpovídám, jestli vůbec odpovídám. Nepamatuji si, kdy mi přes ramena přehodila přikrývku, udělala to vůbec ona? Jak jsem se sem dostala?

Na fasádě Norra Latin se odráží blikající světlo majáčku a mně přijde, že je to jako v televizním seriálu. Ze vchodu vychází policisté, z kabiny sanitky vystupují záchranáři, členové ostrahy vyslání bezpečnostní společností spolu mluví a postávají – všechno to jsou komparzisté. 

Magický realismus v YA kabátě ve stylu dnešní doby! 

Netypická YA kniha již na samém prvopočátku slibuje nevšední knižní zážitek. Zapomeňte na Velkou Británii, či Spojené státy americké, tentokrát vás vítr zavane přímo do švédské metropole. Vždyť jak název napovídá, podíváte se právě do „Norra Latin“, budovy, jež ve skutečnosti existuje, avšak není to tak úplně školička, nýbrž konferenční centrum. Autorka si nicméně hlavní město přizpůsobila k obrazu svému a přímo do domovů svých příznivců přináší trochu místní kultury. Velkým oživením je mimo jiné i vhled do každodenních stereotypů hvězd teatrálního mola, stejně jako četné úryvky ze známých, i méně známých Shakespearovských her.

Ústřední dějová linie se v tomto případě zmítá mezi Cleo a Tamar. První z nich vás zavede do středu aktérské smetánky, kdežto druhá poskytne nadhled na život mimo městské reflektory. Ač se to na první pohled nezdá, příběh nabídne více než jen klasické mládežnické patálie. Dočkáte se záhad, magie i hororových prvků. Celé je to vlastně koncipované ve stylu několika trnitých cest, jež se ke konci spojí v jednu a nastane velkolepé odhalení. Tento koncept můžete mimo jiné znát třeba z Greenovského „Sněží, sněží“. Kromě postupného „odkrývání“ spletitých intrik se dočkáte i celé škály nejrůznějších emocí, kromě problémů s dospíváním se lehce dotknete i bohemistického stylu života, jakožto i negativních aspektů sociálních sítí.

Smích. Ten nelidský smích, na který nikdy nezapomenu. Divám se na školu, majáček, který pulzuje jako tlukot srdce. Modrá je uklidňující. Mysli na modrou. Majáček. Modré světlo. Modrou. Mysli na stromy.

Mrznu, třu o sebe rukama, abych je zahřála. Na dlaně se mi lepí krev.

„Čí je to krev, Cleo?“

Nůž. Jak zlé to bylo? Vypadalo to zle.

„Ten Erling Jensen, byl také v aule“?

„Neříkejte jeho jméno.“ Zašeptám. Teď už se třesu, mrznu, kousám se do rtů, až začínají krvácet. Hvězdy opuští nebe a tančí kolem nás. Tamar mě bere za ruku.

„Tamar…“ Řeknu. „Tamar Lominadzová, je tady?“

Policistka svraští čelo, vidím, jak se chystá odpovědět.

Já to nechci vědět. Chci si zacpat uši, chci vykřiknout. 

Zdánlivě jednoduchý příběh toho ve skutečnosti skrývá mnohem více!

Sara B. Elfgren rozhodně není žádným nováčkem, má za sebou velkolepý debut v podobě trilogie „Kruh“, kterou sepsala coby spoluautorka v duetu s Matsem  Strandbergem. Nyní se rozhodla konečně vydat své vlastní miminko a světlo světa tak spatřil první díl fantasy série, jež si pro své působiště zvolila právě severskou zemi. Není, ale zřejmé, zda se v dalších úsecích potkáme s protagonisty této knihy, anebo půjde o úplně jinou linku.

Za sebe musím říct, že se jednalo o neuvěřitelné, leč příjemné překvapení, které rozhodně mělo, co nabídnout. Pokud patříte mezi milovníky fantasy a magického realismu, tak budete doslova chrochtat blahem. Pro ostatní se bude jednat i příjemné zpestření „šedé klasiky“, kterou je knižní trh proklatý skrz na skrz. Hodnotím 4. z 5. hvězdiček a upřímně doufám, že se se Sarou opět brzy shledám!  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Já a moji kamarádi jsme věděli, jaké to je nedostat v den jedenáctých narozenin dopis z Bradavic. Věděli jsme, jaké to je zamilovat se do kreslené postavy. Poznali jsme se, protože jsme měli rádi stejné věci a pak jsme si oblíbili i jeden druhého. Drželi jsme spolu ve všech nesnázích a těžkých chvílích.

Měli mě za pošuka, ale já byla spokojená. Nepřestěhovala jsem se do Stockholmu, protože bych chtěla pryč. Přestěhovala jsem se, protože jsem měla ráda divadlo.

Všichni říkají, jdi za svými sny! A přesně to jsem udělala To moje sny a moje rozhodnutí je následovat, tohle všechno odstartovaly. Aspoň si to myslím. 

Princ - Love story jako z pohádky!

26.11.2019 17:16

Nichole Chase - Princ

Originální název: Reluctanty Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2014)
Počet stran: 256
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

I slavné osobnosti mají šrámy!

Maxwell James Trevor je sice synem královny Lilarie, avšak svůj titul i postavení z duše nenávidí. Světské večírky pro smetánku, i pozornost v záři reflektorů, tohle všechno je mu úplně cizí. Nejraději by ty novinářské hyeny rukama. Před všemi těmi paparazzi a lovci žhavých okamžiků se skrývá ve svém malířském ateliéru. Jedině tam může hodit za hlavu své démony a oddat se tomu, co skutečně z hloubi duše miluje – obrazům a umění. Skrze svá výtvarná díla žije, realizuje se a stává se svobodným. Štětec, olovnaté barvy, malířské plátno, to jsou tři proměnné, které ho dokáží povzbudit a přivést na jiné myšlenky.

Nicméně jeho zarytým stereotypům je teď konec, dostal totiž od svého bratra úkol, o nějž se za boha vůbec neprosil. Musí oznámit zdrcené vnučce starého zesnulého vévody tragickou novinu. Lady Thysmerová není zrovna partií pro někoho, kdo je královské krve. Pochází z nuzných poměrů a teprve se snaží vypořádat s vyhlídkami na to, že jí teď patří titul, i uznání druhých. Ze všech sil se zuby nehty snaží zajistit lepší budoucnost pro sebe, i svého šestiletého syna. Jenže se smrtí milované osoby všechny její plány vezmou za své a ona se musí rozhodnout, zda zůstane trčet ve zlaté kleci, anebo se navrátí zpět k nevalným kořenům.

„Lady Meredith.“ Max osvobodil svou dlouhou postavu ze sedadla, a než mi podal ruku, vstal. „To bylo překrásné.“

Hřejivými prsty uchopil moji ruku a zvedl ji ke rtům. Zpod světle hnědých vlasů ke mně vzhlédly jasně zelené oči. Na okamžik se o mě pokoušely mrákoty, ale rychle jsem se vzpamatovala. Pohledná tvář je ideální zástěrka pro falešné hráče. Mám s tím své zkušenosti. Moc dobře vím, jak rychle se takový úsměv umí změnit v úšklebek.

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj, protože jsem na nás cítila pohledy těch, co zůstali v hledišti. „Co vás přivádí do Londýna?“

„Přijel jsem na vernisáž obrazů –“

„To je báječné! Vystavoval jste něco?“ Usmála jsem se. Slyšela jsem, že princ je znamenitý malíř, ještě jsem však neměla příležitost vidět jeho díla.

„Ano –“

„Musím se jít podívat.“ Skousla jsem si ret a v duchu si vynadala, že mu skáču do řeči. Ale to dělám pokaždé, když jsem z něčeho nadšená.

„Nevěděl jsem, že vás zajímá umění.“ Oči se mu na chvilku rozzářily a vážný výraz vyjasnil. Doufejme, že mi mou nezdvořilost nebude mít za zlé.

„Líbí se mi všechny druhy umění.“ Usmála jsem se. A taky se mi líbilo, jak se mu košile a sako napíná přes širokou hruď.

Moderní Popelka pro všechny romantické příznivce!

U nakladatelství Baronet vyšel závěrečný díl trilogie, „Royal“ jenž především čtenářky nechá nahlédnout pod pokličku šlechticů a osob s modrou krví. Zatímco v úvodním díle se čtenáři teprve seznamovali s prostředím, do nějž je děj situován, poznávali postupně všechny důležité postavy a „učili se chodit v kramflecích“ té nejvyšší vrstvy. Tak zakončení celé ságy poodhaluje jednoho z nejtajemnějších protagonistů, jeho veličenstvo prince, který nejen příslušnice něžného pohlaví okouzlí svým gentlemanstvím a grácií.

Stejně jako v předchozích úsecích této dějové linie, tak i zde najdeme přirozenou ich-formu vypravování, ve které se střídají dva úhly pohledu ve stylu „ona“ a „on“. Obě „hrdličky“ jsou samozřejmě zcela odlišní, asi jako den a noc. A tak zatímco Max hýří emocemi, impulzivností a tunou svalové hmoty, kterou se nebojí v případě potřeby použít. Meredith je umírněnější, tichá a empatická žena, která si ve skrytu duše prožívá své vlastní sny a útrapy.

„Počkej.“ Vzdal jsem únikový plán, bral schody po dvou a posadil se vedle něho na zem. Fajn. Jsem tady s ním. A dál? „Víš co… Tvoje máma za tebou určitě brzo přijde.“

Mlčky pokrčil rameny.

To nebylo dobré znamení. Musím ho uklidnit, a aby se mi to podařilo, potřebuju, aby mi řekl, co ho opravdu trápí – i když to pravděpodobně vím. Jak přimět malého kluka, aby se svěřil cizímu člověku? Vzpomněl jsem si na svou sestru Cathy, která ustavičně mele něco o otevřených otázkách, které hodlá využít ve svém projektu pro základní školy. O dotazech, na něž se nedá odpovědět ano, nebo ne.

„Kde je tvůj pokoj?“

„Tamhle.“ Ukázal na pootevřené dveře.

„Hm… Máš nějaké videohry?“ Do háje. To nebyla otevřená otázka.

„Jo.“ Pokrčil rameny, jako by to byl ten nejpitomější dotaz na světě.

„Jaké máš nejradši?“

„Všechny.“ Zadíval se na mě úkosem skrz mokré řasy.

„Třeba automobilové závody?“ V hlavě se mi líhnul plán. Nebo jsem si to aspoň myslel.

„Jasně. Ty jsou bezva. V Indy 2000 jsem fakt dost dobrej.“ Otřel si nos o hřbet ruky. „Chcete si zahrát?“

„Chceš prohrát?“ Šťouchl jsem ho loktem.

Nenáročná kniha jako společník pro dlouhé zimní večery!

Příznivci tvorby Nichole Chase, dostanou to, na co jsou zvyklí, a to lehké, nenáročné čtivo, ve kterém kromě primárních romantických prvků, nechybí ani hlubší myšlenka. Knížka si vás jednoduše získá, je totiž čtivá, s dobře vykreslenou atmosférou plnou pozlátka a intrik. Okouzlující panna a její rytíř na bílém koni k sobě postupně hledají cestu, přičemž celý jejich vztah jim komplikuje situace, v níž se „dívka v nesnázích“ nepřízní osudu ocitla.

Něžná milostná romance rozhodně není jen laciným harlekýnem bez komplikací. Život příslušníků elity je sice v lecčems jednoduší než živoření běžných smrtelníků, ale rozhodně se nejedná o pohádku. Lze se tu setkat s běžnými zvraty, i osudovými „klacky“, jenž se objevují pod nohama oblíbených charakterů. Tento počin lze rozhodně doporučit všem křehkým dušičkám i těm, kteří si chtějí přečíst “něco lehčího“, co má smysl. Za mě rozhodně povedené dílko, které si zaslouží 3. 7 hvězdiček z 5. možných! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Do očí mi vstoupily slzy. Honem jsem je vymnula sevřenými dlaněmi. Pláč naší rodině nepomůže. Možná budu muset odejít ze školy, abych měla jistotu, že nám otec nezničí šanci na nový život. Kdyby nenastala ta zásadní změna, pořád bych pracovala jako servírka v restauraci v Southamptonu. Opřela jsem hlavu o panel dveří a zavřela oči. Pořád můžu dokončit studia, jen ne na vysoké škole múzických umění. Jakákoli akademická hodnost bude lepší než žádná, nehledě na to, že ještě nedávno by mě vůbec nenapadlo, že se mi naskytne příležitost nastoupit na konzervatoř.

„Milostivá paní, večeře je hotová.“ Do chodby vešel hlavní komorník a ukázal směrem k jídelně.

„Děkuju.“ Odlepila jsem se od dveří a přála si, abychom se mohli najíst u kuchyňského ostrůvku společně s dědečkem. Stravování ve formální jídelně nesnášel. Obvykle jsme jedli u televize v obývacím pokoji. Slavnostní nábytek, prostírání a stříbrné nádobí nám byly dočista cizí.

„Mami! Co máme k večeři? Nic hnusnýho, že ne?“ Marty seskákal ze schodů. Narovnala jsem ramena a usmála se. „Nejradši bych si dal pizzu.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Pizza nebude. Myslím, že máme pečené kuře.“

„To je otrava…“

„Třesky plesky.“ Přitáhla jsem ho k sobě a zamířili jsme k jídelně. „Držíš se?“

„Já nevím.“ Sklopil hlavu. „Je mi smutno, ale Max mi trochu zlepšil náladu. Bavilo mě hrát s ním videohry.“

Helix - Co obětujete ve jménu vědy?

10.11.2019 21:12

Marc Elsberg - Helix

Originální název: Helix - Sie werden..
Rok vydání: 20159 (originál vydán 2016)
Počet stran: 407
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

I ty budeš nahrazen! 

Lidstvo dosáhlo pomyslného vrcholku evolučního vývoje, žije si v jistém dobře udržovaném blahobytu. Již léta nepadla tato rasa za oběť žádné velké epidemii, války a nepokoje taktéž přílišně nehrozí. Nastal zlatý věk klidu a míru, ovšem člověk je od přírody tvor zvídavý a pouze nečinné přihlížení a klidná koexistence ho doslova rozpalují do běla, chtěl by poznávat nové dimenze, napomáhat velkým věcem, jenže jak tenká je hranice mezi poznáním a hrozbou?

Tuto otázku si již nyní klade celý svět. Poté, co během státní návštěvy Mnichova dojde k tragické události, jenž si vyžádá smrt ministra zahraničních věcí Spojených států amerických se otázka etiky a vědecké činnosti stále více a více dostává do popředí, a to nejen v diskuzích světových odborníků. Během pitvy bylo totiž na těle oběti nalezeno zvláštní znamení, které způsobily zřejmě dosud neznámé bakterie. Avšak kdo stojí za tak krutou vraždou, jaký je jeho motiv a může mít tento případ souvislost s dalšími genetickými anomáliemi, jež se vyskytují v chudších částech zeměkoule?

„Stojíme před mnohem závažnější otázkou,“ namítl George Vanouskaukis, profesor filosofie a etiky ze Stanfordu. „Byly nově definovány samy hranice lidství. A v budoucnu budou stále přepisovány. Jsou tyhle děti lidmi v běžném slova smyslu? A pokud ne, kým vlastně jsou? Platí pro ně lidská práva? A pokud jsou oni novými lidmi, kým jsme my? Odpovídají-li popisy a propagační videa skutečnosti, budeme pro ně zhruba tím, čím jsou mladší sourozenci nebo geniální lidoopi pro nás! Budou pak lidská práva platit pro nás? A to je teprve začátek!“

Strhujicí příběh o honbě za poznáním, jež sebou nese krutou cenu!

Helix“, to je název velkolepé novinky z péra spisovatele a novináře Marca Elsberga, pokud autora alespoň trochu znáte, tak víte, že stejně jako v předchozí tvorbě, tak i tady si bere na paškál jednu z možných hrozeb civilizace. Německý mistr slova již oslnil své příznivce lehce pochmurnou vizí budoucnosti, varoval kupříkladu před závislostí na moderních technologiích, či katastrofickému zhroucení nejen světové ekonomiky, v případě trvalé ztráty dodávek elektrické energie. Tentokrát zašel ještě dál a ukazuje svou apokalyptickou představu genetického inženýrství.

Jeho knihy jsou v mnohém výjimečné, svému čtenáři se po pár stránkách snadno dostávají pod kůži, nasadí mu brouka do hlavy a nutí ho zamýšlet se nad dějově vykreslenými situacemi. Mimo jiné nádherně ilustrují staré známé pořekadlo, že „cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“. Z neškodné myšlenky, dobrého záměru se totiž rázem může stát předmět manipulace, hrozby a vražedný nástroj, stačí jen, aby se dostal do rukou nesprávné osoby. Ideál bezpečného společenství je ve skutečnosti pouze jen „Potěmkinovou vesnicí“.

Na podiu plně obsazeného hotelového sálu stál už jen řečnický pult, americký ministr zahraničí ležel bezvládně vedle něj. Posluchači v první řadě vyskočily ze sedadel, zbytek sálu vzápětí následoval. K podiu vyrazilo několik mužů v černém, jiní členové ochranky se skláněli, aby vlastním tělem chránili ostatní přítomné; německou kancléřku, britského premiéra, francouzského premiéra. Jessica Robertsová pozorovala situaci ze svého místa v jedné ze zadních řad. Žádný výstřel neslyšela. Dav, ale nepřemýšlí. Každý následuje svého šéfa nebo souseda a přenáší paniku na ostatní.

Co je ještě etické, pokud se jedná o přelomový objev?

Středobodem celého příběhu jsou obyčejní hrdinové, lidé jako vy, nebo já. Sám Elsberg bez mučení přiznává, že se ve svých dílech snaží působit jako jakýsi „zlí policajt“, jehož úkolem je varovat prosté občany před mezinárodním dopadem liniové křivky vývoje. Věda a technika jsou sice dobrými sluhy, ale špatnými pány. A právě zasazení děje do reálného, všemi známého světového rozpoložení v tomto případě funguje na výbornou, během čtení totiž budete mít dojem naprosté realističnosti, nic vám nepřijde smyšlené, či přitažené za vlasy, ba naopak, každá jednotlivá kapitola bude postupně utvářet celistvou skládačku emocí.

Jestli už vám lezou krkem všemožné fantaskní dimenze, elfové, kouzelníci, či jednorožci. Zkuste pro jednou něco nového a sáhněte po jakékoliv trojici z těchto „utopistických dítek“. Dostanete nejen parádní příběh, ale i pár podnětů k hloubání. Bude vás z toho mrazit, nedá vám to spát, ale stejně to budete milovat! Za mě se jedná o naprostý strop, co se kvality týče, proto nemohu jinak, než knížce přiřadit 5. z 5. hvězdiček! Opravdu ji vřele doporučuji vaší pozornosti, nebudete litovat, to mi věřte! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Co…?“ začal Američan, ale hned zase zmlkl. Čím byly skvrny na mrtvém srdci Jacka Dunbraitha světlejší, tím jasněji dokázal Heschke rozeznat jejich tvar. Dva kruhy, třetí skvrna a pod nimi čára připomínající úšklebek. „Je to…?“ začal Američan znovu. „To přece…to není možné!“

Ideální svět - Vybočovat je špatně!

28.10.2019 22:08

 Theresa Hannig - Ideální svět

Originální název: Die Optimierer
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

Kam patříš? 

Evropská unie měla být symbolem blahobytu a sjednocení všech, avšak nic netrvá věčně, a tak i na toto společenství jednou dojde. Píše se rok 2031 a EU struktura se nenávratně rozpadá, stává se pouze součástí dějin. Nejsilnější kontinentální státy však nechtějí zůstat osamocené, proto si vytváří vlastní formaci, nástupnickou organizaci s přízračným jménem Spolková republika Evropa. Tyto špičky starého světadílu jsou přesvědčené, že kapitalismu, již odzvonilo, proto přichází s revolučním modelem optimálního blaha, jenž se vrací ke komunistickým kořenům a inklinuje k moderní formě diktatury.

A k nezištné kontrole všech obyvatel tentokrát neslouží strana, ale instituce zvaná „Agentura pro životní poradenství“, její zaměstnanci se postarají doslova o každého a každému dají, co jeho jest. Nemusíte se složitě shánět po zaměstnání, životním stylu, ani hledat jádro pudla – jednoduše si zamluvte schůzku u jednoho z mnoha vedoucích pracovníku, projděte pohovorem a začněte žít v novém ideálním seskupení, kde je každý na svém místě.

Lusknutím prstů e-mail odeslal, a ještě jednou si zkontroloval svůj vlastní občanský profil.
Sociální body: 980
Poslední dobrý skutek: pomoc při policejním vyšetřování vandalismu.
Už jen dvacet bodů a povýšení měl jisté.

Co sebou přináší blízká budoucnost?

dystopickými příběhy z budoucnosti se doslova roztrhl pytel, dnes je to „moderní“ žánr, avšak položme si otázku, zda veškeré tituly, jenž do něj knihkupci s oblibou řadí skutečně dostojí svému jménu. Někdy se totiž jedná o dost pochybný marketingový tah, ale v tomto případě nešlápnete vedle! Theresa Hannnig skutečně ví, o čem píše a pomocí svého talentu vdechuje život Německu, ve kterém byste s relativně malými obměnami chtěli pobývat i vy sami. Prostředí, v němž se celá dějová linie odehrává je vykreslené více než zdařile, kromě všelijakých moderních technologií nahlédnete pod pokličku sociální politiky, zdravotnictví, či obsazenosti pracovního trhu.

Prim zde hraje Samson, muž po třicítce, který je mírumilovný, lehce obsedantní a až fanaticky důvěřující v systém, v němž vyrůstá a realizuje se. Vždyť, co může být lepšího než populace lidí, kde každý ví, co je jeho posláním? Milující civilizace, v níž jsou vymýceny nemoci, kriminalita i chudoba. Nicméně nenechte se zmást, za všechno se platí a idea plné svobody je více než jen pomíjivá.

Tak jako se do hodinového strojku dokonale zasadí poslední šroubek, tak jako se kousek skládačky hodí jen na jediné místo, tak by měli lidé po životním poradenství najít své místo ve společnosti...

Najednou si Samson uvědomil, že všichni tito lidé jsou na svém místě. Toto bylo místo, které jim bylo systémem, společností, ekonomikou optimálního blaha předurčeno. Byla to strašidelná představa...

Technický pokrok je požehnáním nebo zkázou lidstva?

Jestliže vás nadchla stará dobrá klasika v podobě „1984“, či třeba fragmentovské dílko „Banka těl – mladší“, tak si zajisté „Ideální svět“ musíte pořídit do své knihovničky. Zprvu by se mohlo pozdávati, že proměnná s jedním ústředním hlavním hrdinou je již od počátku odsouzena k neúspěchu, ale nenechte se zmást. Jistě, jeden mužské element je možná tím, na koho se obracejí světla reflektoru, ale rozhodně se nejedná o žádný nudný prvek. Jednotlivé pasáže svižně odsýpají, o zvraty a překvapení není nouze a čtenář se ve finále od knížky nebude moci odtrhnout.

 Pokud si chcete dát na pár dní pauzu od fantasy, či milostných románů a ponořit se do něčeho, co vás jednoznačně pohltí, tak byste měli sáhnout právě po této autorce. Antiutopické politicky laděné sci-fi rozhodně nabídne mnoho podmětů k přemýšlení a celé zakončení probouzí nehynoucí zvědavost a potřebnost pokračování! Za mě jednoznačně jedna z nejlepších sérií letošního roku, proto nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Samson pustil volant a vyhlédl ven. Za okny se míhaly tucty volebních plakátů. Velké, malé, pestře potištěné hesly a portréty. Někdo však tváře politiků zohyzdil. Z očí zbyly jen začmárané černé fleky a z úst trčely špičaté zuby. Samson dvakrát zamrkal a zakroutil očima ve směru hodinových ručiček. V levém oku se z pohotovostního režimu okamžitě probudila komunikační čočka a v zorném poli se mu rozprostřel poloprůhledný závoj rozšířené reality.

V tuto chvíli byl aktivní navigační software, který ho decentní modrou šipkou informoval o trase. Samson pomalu klouzal pohledem po plakátech, aby čočkou natočil co možná nejvýmluvnější záběry, a video hned poslal policii.

Před nastávajícími volbami do spolkového sněmu by občané přeci jen měli mít možnost vytvořit si vlastní názor.

Všechny články