Recenze

Cinder & Ella - Popelka moderní doby

24.06.2018 20:16

K.Oram- Cinder a Ella

Originální název: Cinder and Ella
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2014)
Počet stran: 376
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

Stačí málo a vše co jste dosud znali zmizí!

E. Lockhartová - Ostrov lhářů

Originální název: We Were Liars 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2014)
Počet stran: 264
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Host

Ellin život je všechno, jen ne pohádkový. Pouhých pět vteřin rozhodlo o jejím nelítostném osudu. Jedna automobilová nehoda zahýbala vesmírem a obrátila ho vzhůru nohama. Před necelým rokem totiž vinou nepozornosti řidiče před nimi ztratila člověka, kterého milovala ze všeho nejvíce, svou maminku. Ona sama přitom sotva unikla ze spárů smrti. Nesčetné jizvy a popáleniny ji však ani na okamžik nenechají zapomenout na hrůzy toho dne, který měl být pro ni tím nejlepším. A teď se navíc musí přestěhovat k otci, kterého sotva zná. Tatínek ji totiž opustil ještě když byla malá holčička. Nyní má novou rodinu jako vystřiženou z módního časopisu, avšak ona sama mezi ně jen stěží zapadá.

Chmury všedních dnů ji pomáhá odvrátit Cinder, tajemný internetový kamarád. Vlastně se jedná o jediného přítele, který ji zbyl. Nicméně dívence to vůbec nevadí, protože on je tím jediným v celé galaxii, kterému může říct naprosto všechno, protěže ji chápe. Má rád stejné filmy a knížky jako ona. Navíc je vtipný a pro slovíčka nechodí daleko. Jenže když se z jejího virtuálního druha vyklube slavná hvězda Hollywoodu začne její mizerné živoření nabírat zcela jiné obrátky.

S pohádkami je problém v tom, že většina z nich začíná tragédií. Chápu, proč tomu tak je. Nikdo nechce číst o rozmazlené hlavní hrdince. Skvělá postava potřebuje překonávat překážky, potřebuje zkušenosti, které jí dodají hloubku a zranitelnost a díky nimž se s ní čtenáři lépe ztotožní a oblíbí si ji. Dobré postavy si svou sílu musejí tvrdě vydřít. Dává to smysl, jenže to stojí za prd, když tou hlavní hrdinkou jste právě vy.

 

Můj život neměl s pohádkou nikdy moc společného. Nikdy se mi nesplnila kouzelná přání, nikdy mě ale ani nepostihla skutečná tragédie. Když mi bylo osm, táta měl nemanželský poměr a mámu a mě opustil, ale krom toho jsem měla opravdu dobrý život.

 

Jsem docela hezká díky chilským předkům z máminy strany mám dlouhé vlnité černé vlasy a hebkou, zlatavě hnědou pokožku. Oči mám však po tátovi velké a jasně modré. Jsem i docela chytrá mívám jedničky, přestože se moc neučím. A jsem taky celkem oblíbená o přátele a občasné sobotní rande jsem nikdy nouzi neměla.

Jak by si počínala taková princezna našeho století?

Cinder & Ella“ je příběhem, který se inspiroval slavnou a všemi oblíbenou pohádkou. Tak trochu kouzelně také působí. Jedná se o první knihu známé americké autorky Kelly Oram, která si našla cestu i na pulty českých knihkupectví. Počin má na starosti nakladatelství Baronet, které nezahálelo a díky velkému čtenářskému úspěchu přivedlo k životu i pokračování s názvem „Šťastně až na věky“.  Sama spisovatelka má na svém kontě již nespočet skvělých knih, z nichž většina je právě romantického ražení.

Dílo je sepsáno v ich formě času minulého a jak už je dnes milým zvykem, střídají se nám pohledy dvou pilotních postav. Zatímco „ženská část“ působí poněkud pochmurným dojmem, jelikož Ellamara nemá zrovna na růžích ustláno a okolnosti posledních dvanácti měsíců ji zanechaly silné rány nejen na těle, ale i na duši. Tak Brian je jejím přesným opakem. Herecká hvězdička, která zažívá své nejslavnější období, díky filmovému trháku, který se má brzy objevit na plátnech kin.

Žádné podrobnosti z nehody si nepamatuju, jasně si však vybavuju strach, který jsem toho dne cítila. V jednom kuse se mi zdají noční můry. Jsou pokaždé stejné – několik rozmazaných výjevů a pak kakofonie chaotických zvuků, jenže mě paralyzuje strach tak silný, až zapomenu dýchat, dokud se s křikem neprobudím. Sen je vždy prodchnutý naprostou hrůzou.

 

Kdyby mi do obličeje nepálilo slunce a tělo mě nebolelo z více než pětihodinového letu z Bostonu, říkala bych si, že se mi nejspíš zdá další takový sen. Tak strašně vyděšená jsem byla, když jsem z příjezdové cesty hleděla na svůj nový domov.

 

Cestou z letiště do domu mého otce jsem z okna auta neviděla nic než kopce zvedající se nad Los Angeles. Už to stačilo, aby mi došlo, že Los Angeles nemá s Bostonem nic společného – ačkoli dopravní ruch na dálnici se mi snažil namluvit pravý opak.

 

Kéž by jediný rozdíl byl ve scenerii. Na intenzivní péči jsem strávila osm týdnů a dalších šest měsíců v rehabilitačním centru. Celkem osm měsíců hospitalizace a teď mě propustili do péče muže, který před deseti lety zmizel z mého života – do péče mého otce a ženy, kvůli níž mě opustil a s níž vychovával dvě dcery, kterými mě nahradil.

 

Milý příběh, který vám vykouzlí úsměv na tváři a zahřeje u srdce!

Pokud se to vezme kolem a kolem, tak hrdinové jsou rozhodně více než zajímavý. Ano, nějakému tomu klišé se jen stěží vyhneme, ale zas na druhou stranu protagonisté rozhodně nejsou černobílí. Každý z nich má své světlé stránky, a naopak i ti největší andílci ukrývají ve skříni nejednoho kostlivce. Navíc počáteční dějová linie, která je z velké části tvořená zprávami a komunikací pomocí chatu se velmi rychle mění v něco víc. A samozřejmě nesmím opomenout ani Los Angeles, do kterého je celý tento románek umně zasažen.

Závěr se „nečekaně“ nese ve stylu „a byli spolu, dokud je smrt nerozdělila“, nicméně i tak si tuhle sladkou jednohubku užijete. Na zaláskované knihy mě normálně moc neužije, ale této jsem jednoduše podlehla. Možná je to tím, že Kelly má opravdu čtivý styl, a tak její tvorbu vůbec nedáte z ruky. Nevím, každopádně už se nemohu dočkat, až se ke mně dostane druhý díl! Hodnotím 5. z 5. hvězdiček a vřele doporučuji jako ideální letní čtení někam k vodě nebo jen tak na zkrácení dlouhých chvil.  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

No konečně žádné depresivní téma. „Nevím,“ odpověděla jsem upřímně. „O místo na Bostonské univerzitě jsem přišla, všichni přátelé na mě zapomněli. Nebylo by to stejné, kdybych se vrátila, takže bych si asi vybrala jiné město.“

 

„A kam byste šla?“ zeptala se doktorka Parishová znovu. „Co byste dělala se svým životem?“

 

„Nejdřív bych si přes internet dokončila střední školu. Přes internet bych mohla začít hned a maturitu bych si udělala už za pár měsíců, místo abych musela opakovat celý čtvrtý ročník. Potom bych šla na vysokou. Chci studovat žurnalistku. Jen se asi musím rozhodnout, kam jít. Mohla bych jít kamkoli, ale chtěla bych psát recenze a kulturní články, takže bych mohla zůstat tady nebo jet do New Yorku. Asi bych spíš vybrala ten New York, protože to mám na východním pobřeží ráda.“

 

Jakmile doktorka Parishová přimhouřila oči, pochopila jsem, že jsem řekla něco špatně. „Odešla byste? Jen tak? Na vysokou, do města, kde byste byla sama a nikoho neznala? Neměla tam žádné přátele?“

 

Zrádce trůnu - Poušť přináší změnu!

16.05.2018 20:26

Alwyn Hamiltonová - Zrádce trůnu

Originální název: Traitor to the Thorne
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 440
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Schyluje se ke krvavé válce!

Amání mladá dívka s nadpřirozenými schopnostmi jen o vlásek unikla vlastní smrti. Díky tomu, že jejím otcem není nikdo jiný než mocná první bytost, je pro všechny lákavou kořistí. Mnozí věří, že má léčivou moc a dokáže zacelit jakékoliv neduhy. Díky tomu je ona, i všichni jí podobní, neustále pronásledována. Teď se navíc připletla k tajemnému spolku, „Nový úsvit, nová poušť“ který je nově se formulující povstaleckou skupinou mající za cíl svrhnout krutého sultána, který neváhal zavraždit svého vlastního otce jen proto, aby se dostal na trůn, a nastolit vládu rebelského prince.

Jenže tahle malá holka z pouště přitahuje problémy jako jeden obrovský magnet, a tak není divu, že ji cesty zavedou rovnou do zajetí. Jenže jejím věznitelem není nikdo jiný než zlovolný panovník. Nyní se nachází za zdmi jeho harému, ze kterého zdá se, není úniku. Avšak i tak neztrácí naději v úspěch své věci, tajně slídí po paláci a sbírá informace, které by mohli pomoci jejím přátelům i budoucnosti celé Miradži. Jenže si po čase začíná uvědomovat, že mocný despota toho ví mnohem více, než je ochoten připustit.

Tuhle košili jsem měla vždycky ráda. Škoda té krve.  Aspoň že většina nebyla moje. Vlastně moje nebyla ani   ta košile, tu jsem si vypůjčila od Šazád a nikdy jsem se ji neobtěžovala vrátit. No, teď už ji nejspíš chtít nebude. 

„Stůj!“ 

Trhnutím mě zastavili. Měla jsem svázané ruce a provaz se mi bolestivě zařezával do odřených zápěstí. Sprostě jsem zaklela a zvedla hlavu, abych konečně odlepila oči od svých zaprášených bot a upřela pohled do pouštního slunce. Hradby Saramotai v posledních paprscích denního světla vrhaly opravdu dlouhé stíny.

Byly přímo mytické.  Netečně přestály jednu z největších bitev První války, mezi hrdinou Attalláhem a Ničitelkou světů. Byly tak starobylé, že vypadaly, jako by je tvořily kosti samotné pouště. Avšak ta slova, ledabyle načrtnutá nad branou bílou barvou... ta byla nová. VÍTEJTE VE SVOBODNÉM MĚSTĚ.

Tajemný svět ožívá v představivosti svých čtenářů!

Konečně jsem se dočkala a po dlouhých pochybách, zda vydat pokračování, či nikoliv je „Zrádce trůnu“ konečně na světě. Po akci nabytém začátku mě kniha do sebe doslova vtáhla. Jedno napětí střídá druhé. Nicméně autorka si najde nějakou tu mezeru mezi těmi všemi přestřelkami a připomene svým věrným příznivcům, co se stalo v mezičase, kdy byli od svých oblíbených hrdinů odloučení.

Zvraty a velká odhalení se tady střídají doslova jako na běžícím páse, až budete mít během čtení pocit, že vám srdce buší až v krku. A pak přijde srdcervoucí konec a vy máte pocit, že to s vámi jednoduše sekne. Alwyn Hamiltonová je zkrátka mistryně intrik, servíruje vám je pod nos stránku, co stránku.

Teď jsem však přemýšlela nad tím malinkým sluncem v rukou Raná’a. Bylo neškodné, jak si ho, tak držela v dlaních. Ale kdyby se stokrát znásobilo, už by tak neškodné být nemuselo. Najednou vypadaly   sultánovy vyhlídky poněkud nadějněji.

 „Vaše povstání ho zatím udrželo mimo tuhle část pouště. Jak dlouho si myslíš, že to ještě vydržíte?“ 

Tak dlouho, jak bude potřeba. Radši se propadnu, než bych sultánovi dovolila, aby nějakému jinému demdži udělal to, co Núršamovi. Raná’a sice možná byla vypiplaný fracek s hlavou v oblacích z toho, jak jí celý život lili do hlavy, že je reinkarnací mytické princezny. Ale byla demdži. A my se o svoje lidi starali.

 „Můžu ji odvést do bezpečí.“ Tady jsem ji nechat nemohla. Ne, když existovala možnost, že ji najdou a já na ni budu koukat a mířit na ni revolverem. „Ven z města.“ „Já s tebou nikam nechci,“ vzpírala se Raná’a. Obě jsme ji ignorovaly.

Skvělá autorka a ještě lepší knižní série! 

Spisovatelka píše opravdu skvostně. Strhující styl a perfekcionistickou zápletku si jednoduše zamilujete. Po přečtení poslední kapitoly si tak budete přát, aby příběh nikdy neskončil. Dokonalé využití bujné fantasie ve spojitosti s perfektním dějovým načasováním je opravdovou zárukou úspěchu. A samozřejmě nechybí ani trocha té exotiky, cizokrajných slov a příchutě dalekých končin. Vytříbené postavy, které rozhodně nejsou černobílé, jen přidávají ke kvalitě celkového dojmu!

Čekala jsem velkolepé knižní dobrodružství, ale dostala něco mnohem většího. „Poušť v plamenech“ je vskutku výjimečnou sérií na poli Young adult žánru. Snoubí v sobě klasické westernovky s trochou fantasie a špetkou orientu k tomu. Zajímává kombinace, nemám snad pravdu? Já jsem více než nadšená a hodnocení 5. z 5. hvězdiček tomu jen a jen nasvědčuje! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Jednoho dne dorazila k Hawá do Izmánu zpráva o tom, že velké město na druhém konci pouště je v obležení ghúlů a bojuje tam i Attalláh. Město se každý den snažilo vybudovat nové obranné valy, ale ghúlové je každou noc znovu   strhli a nutili tak obyvatele, aby za úsvitu, až ghúlové zmizí, začali znovu.  Jakmile Hawá uslyšela, že Attalláha čeká téměř jistá smrt, vyšla do pouště za Izmánem a ronila tak   mučivé slzy, že jeden z búraqi, nesmrtelných koní z písku   a větru, se nad ní slitoval a přišel jí na pomoc. Přecválala na   něm poušť a zpívala tak krásně, že jakmile dojela Attalláhovi po bok, na oblohu vyšlo slunce.

Když dorazila do Saramotai, udržela slunce na nebi a tím i ghúly od města po   celých sto dní, dost dlouho na to, aby lidé ze Saramotai postavili svoje vysoké neproniknutelné hradby, a tak na nich   pracovali dnem i nocí, dokud nebyli v bezpečí. Když byla práce konečně hotová, Hawá slunce pustila a v bezpečí za městskými hradbami se provdala za svou lásku, Attalláha. 

Hawá pak na hradbách hlídkovala každou noc, když    Attalláh vyjížděl do bitvy, a pokaždé se jí za úsvitu vrátil.  Dalších sto nocí Attalláh vyjížděl za brány hájit město. V bitvě byl nedotknutelný. Žádný z ghúlů mu nedokázal zkřivit ani vlásek. Princezna Hawá stála na hradbách každou noc a o stoprvní noci její hlídky zasáhl hradby zbloudilý šíp z bitvy a skolil ji.

Když ji Attalláh viděl padat z hradeb, srdce se mu zastavilo žalem. Ochrana, která mu po sto nocí tak dobře sloužila, najednou zmizela, ghúlové ho přemohli a vyrvali mu srdce z hrudi. Ale v okamžiku, kdy Attalláh a Hawá zemřeli, slunce naposledy zazářilo uprostřed noci. Ghúlové na slunci bojovat nemohli. Místo toho je jeho záře spálila a Hawá s Attalláhem tak město svým posledním dechem zachránili.

Replika - Dvě dívky, jedna minulost!

29.04.2018 23:09

Lauren Oliverová - REPLIKA 

Originální název: REPLICA
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2016)
Počet stran: 456
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Věda je jen dobrým sluhou!

Lyra toho zatím moc nezažila. Veškerá její existence je spjatá s Havenovým institutem, jehož zdi nikdy neopustila. Je to její jediný domov, ve kterém vládne řád, čistota a sterilnost. Děvče je jedním z mnoha obyvatel tohoto zdravotnického zařízení, kteří mají místo jména číslo a jejichž jediným smyslem je plnit příkazy zdravotnického personálu. Pokud je někdo příliš slabí a neprospívá, tak zkrátka zemře. Jednoho večera se však stane něco strašného, teroristický útok, jenž zničí jediný svět, který je dívence tak důvěrně známí.

Naproti tomu Gemma vyrůstá v luxusu. Jakožto dcera farmaceutického giganta má všechno, co si jen může v životě přát. Milující matku, oborské rodinné sídlo se spoustou personálu a věrného psího kamaráda. Jenže po ničem z toho zrovna dvakrát neprahne. Už ji nebaví být pořád vzorný maminčin mazánek. Ráda by okusila trochu toho dobrodružství. A tak se rozhodne podniknout něco šíleného, utéct z domova, a ještě k tomu se spolužákem, kterého zná jen od vidění!

Testování soukolí probíhalo ve velké místnosti v oddělení D, kde táhlo a kde dřív byly klece s králíky, takže to tu pořád bylo cítit granulemi a králičí močí. Lyra nevěděla, co se s těmi králíky stalo. Havenův institut byl obrovský a řada místností byla nepřístupná, takže měla za to, že králíky prostě někam přesunuli. Anebo možná králíci taky neprospívali, jako některé repliky.

Každý týden bylo Testování soukolí trochu jiné: někdy měly repliky posbírat co nejrychleji malé, kluzké špendlíky, nebo měly poskládat 3D skládačku, nebo vybrat na papíru vzor, který nepatřil mezi ostatní. Trvalo to celý den. Ženské repliky, všech devět set šedesát, chodily dovnitř po čtyřiceti podle barev. Rosalgin už se vrátila z Krabice a posadila se vedle Lyry.

Originálně zpracovaná kniha, kterou je radost číst!

Dvě mladé dospívající dívky jsou odlišné asi jako den a noc. Vlastně se nikdy neměli setkat, ale přesto se tak stalo. Dvě na první pohled různorodá individua však sdílejí stejný osud. Pojí je hluboká pravda o jejich minulosti. Pravda, která měla zůstat skrytá, a přesto se nyní dere na povrch odhodlána změnit vše, co děvčata doposud tak důvěrně znala.

Lauren Oliverová vnáší do světa literatury pro mládež zcela nový aspekt. Replika je totiž knihou, kterou můžete číst hned několika způsoby. Tohle dílo v sobě snoubí dva příběhy, dvou hlavních hrdinek Lyry a Gemmy. Můžete tak začít se čtením jednoho a postupně se propracovat k druhému. Důrazně se však doporučuje postupovat střídavě po kapitolách. Díky tomu vám totiž jednotlivé detaily lépe zapadnou a začnou dávat větší smysl. Nicméně já jsem četla oba příběhy odděleně a musím říct, že i tento princip měl své kouzlo.

Pak Línej Zadek ohlásila, že čas vypršel, a sestra No Jasně papíry vybrala a všechny repliky seděly, ani nedutaly, zatímco se vyhodnocovaly jejich výsledky, propočítávaly se a zapisovaly do jejich složek. Lyře se potily dlaně. Teď to přijde.

„Zapomněla jsem ty písmenka,“ kňourala Rosalgin. „Nemohla jsem si vzpomenout na ty písmenka.“ „Tak fajn, to by stačilo.“ Línej Zadek se ztěžka zvedla ze židle a zaškvířila se, jako vždycky po testování. Repliky se taky postavily. Jediná Lyra zůstala sedět a srdce se jí v hrudi svíralo a zase uvolňovalo.

Jakmile byla Línej Zadek na nohou, začala si okamžitě stěžovat, jako obvykle. „Zatracený boty. Zatracený počasí. A teď musím ten svůj línej zadek dostat až do Adminu. Tam a zpátky mi to zabere dvacet minut. A k tomu ještě dneska dorazí ti muži.“ Línej Zadek normálně pracovala na recepci a u testování jen vypomáhala. Měla aspoň padesát kilo nadváhy a v horku jí natékaly kotníky, až byly nakonec stejně oblé a tlusté jako kmeny palem na dvoře.

Příběh nejen pro milovníky sci-fi, ale i pro romantické snílky!

Za zmínku stojí i postavy, které se v průběhu celého příběhu velice výrazně vyvíjí. Zatímco na začátku jsou obě nesmělé. Gem se v prvopočátcích docela dost podceňuje, myslí si, že je k ničemu. Jenže jak přichází napětí a ve vzduchu je cítit nebezpečí, vše se rapidně mění. Dívčina vylézá ze své bezpečné komfortní zóny a je připravena postavit se tváří v tvář realitě, byť je sebevíc krutá.

Autorka zkrátka umí psát. Stvořila realistické dílko, které je postaveno na v dnešní době velice diskutovaném tématu. Na mušku ji totiž tentokráte přišlo klonování a jeho možné dopady na lidské pokolení jako takové. Musím říct, že ze všech Oliverových knih je tato, tedy alespoň pro mě tou nejlepší. Nechybí v ní totiž kromě napětí, dobrodružství a záhad, i trocha té lásky a mezilidských vztahů. Já ji rozhodně doporučuji a dávám 5. z 5. hvězdiček! Kéž by brzo vyšlo pokračování! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Nikdo se jí ale neptal. Prošla kolem sesterny, kde sedělo několik sester a smály se dvěma ženám v televizi – repliky, pomyslela si Lyra a bodl ji osten nadšení, ale pak si všimla drobných rozdílů a došlo jí, že jsou to jen dvojčata. Potom šla kolem ubikací zaměstnanců: menších pokojů, kde na palandách vždycky spali až čtyři lidé, sestry nebo mladší výzkumníci, a prostornějších ložnic doktorů. Nakonec přišel Hrnec. Z pachu dušeného masa se jí okamžitě zvedl žaludek.

Sklopila hlavu a spěchala dál. Když si bzučákem otevřela dveře do oddělení A, hlídač, který měl službu, sotva vzhlédl. Prošla mramorovou recepcí, kde stála kamenná busta Richarda Havena, prvního Boha, které někdo natáhl červenomodrý plášť a směšný klobouček. Lyra chápala, že je to nějaká hra, že má něco společného s místem zvaným Penn, odkud přišel první i druhý Bůh. Kousek za hlavním vchodem stál umělý vánoční stromek, původně koupený na každoroční havenský večírek, ale teď už tři roky neuklizený. Jen ho od jara do podzimu zhasínali. Ze zdí se usmívaly fotky cizích lidí, a na jedné z nich byli Richard Haven a doktor Saperstein, mnohem mladší než dnes a oblečení v červenomodré. Dokonce měli pomalované tváře.

Dneska se u nich ale Lyra nezastavovala. Prošla dveřmi ke schodišti. Bylo to tu slabě cítit po cigaretách.

Kiera Cassová - První

Originální název: The One
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2014)
Počet stran: 280
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Dvůr křídel a zmaru -Epické zakončení série!

20.04.2018 21:55

S.J. Maasová - Dvůr křídel a zmaru

Originální název: A Court of Wings...
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 720
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Válka se nevyhnutelně přibližuje!

Feyre, kdysi smrtelná dívka a nyní vznešená víla je vtažena do víru nebezpečných intrik, které mají tu moc navždy změnit uspořádání světa. Mladá panovnice se musí vrátit na Jarní dvůr, do míst, které ze srdce nenávidí. Předstírat lásku k muži, který ji zradil a usmívat se na své někdejší přátelé, kteří nyní stojí na druhé straně barikády. Má se stát špehem, stínem, který vyčkává, až přijde jeho chvíle. Jen a jen ona se totiž může dovědět cenné detaily o postupu hybernských vojsk. Zdá se, že nová válka je na spadnutí!

Nenasytný vladař dychtí po pomstě. Touží získat odvetu za veškerá léta křivd a trápení, které se jeho lidu děly. Nezastaví se před ničím a nyní má navíc v ruce mocnou zbraň, Kotlík, který stvořil veškerý život. Avšak pokud jeho magické schopnosti i nadále zůstanou v rukou hybernského panovníka, přinese to pouze zkázu. Dokáže „Ničitelka kleteb“ zareagovat včas a předejít tak apokalypse?

Dva roky před zbudováním zdi.

Bzučení much a křik přeživších dávno vystřídaly dunění válečných bubnů. 

Válečné pole se změnilo ve spletenec bezvládných těl lidí i víl, který pouze sem tam narušovala zlámaná křídla čnící k šedé obloze či mohutná koňská mršina.

V tom horku bude jejich puch zanedlouho nesnesitelný, a to i navzdory pokrývce těžkých mraků.  Kolem očí hledících nehybně vzhůru už lezly mouchy. Ty nedělaly rozdíl mezi masem lidí a nesmrtelných víl.

Kráčel jsem po kdysi travnaté pláni a všímal si zástav napůl pohřbených v blátě a krvi. Stálo mě většinu sil, co mi ještě zbývaly, abych nevláčel křídla po mrtvých a kusech zbroje. Z mé moci zbyla vyprázdněná studnice už předtím, než krveprolití ustalo. Poslední hodiny jsem bojoval tak jako smrtelníci po mém boku mečem i pěstmi, s brutálním, nepomíjejícím soustředě­ním.  Drželi jsme linie proti Ravenniiným legiím.  Hodinu za hodinou jsme je drželi, jak mi otec přikázal, a já věděl, že není jiná možnost.  Pokud bychom zklamali, zasadilo by to smrtící ránu naší již beztak rozdrolené obraně.

Pevnost, jež se mi tyčila za zády, byla příliš cenná na to, abychom ji nechali padnout do rukou králových přívrženců.  Nejen kvůli její poloze v srdci světadílu, ale také kvůli zásobám za jejími zdmi. Kvůli kovárnám na západní straně, z nichž dnem i nocí stoupal dým a kde kováři v potu tváře pracovali na výzbroji pro naše vojska.

Bravurní závěr nadupané trilogie je konečně tady!

A je to tady, volejte sláva! Konečně jsme se dočkali. Třetí díl trilogie „Dvůr trnů a růží“ si našel cestu i do našich knihovniček. Je to sice pořádný kus, čítající více než 700.stran, ovšem nudit se u něj rozhodně nebudete. Zatímco prostředek série byl spíše romantický, se zaměřením na vztahovou linii mezi hlavními postavami. Závěrečný díl prudce otočil a chrlí na své čtenáře jednu akční scénu za druhou. Avšak nic se nebojte o lásku, či měla bych říci spíše o Rhysanda, rozhodně nepřijdete.

Zajímavý je taktéž vývoj pilotních aktérů. Ohledně nich vyjdou najevo skutečnosti, které měly zůstat nadosmrti skryté a vy se nestačíte divit. Máte se rozhodně na co těšit, protože někteří „kostlivci ve skříni“ jsou více než šťavnatí. Ovšem zdaleka největším vývojem si prošla „naše hlavní hrdinka“ z křehké smrtelnice s naivními představami, se nám změnila v neohroženou bojovnici, která si naprosto nekompromisně hodlá vzít to, co ji právem patří.

Ať Jurian naznačoval cokoli ohledně toho, jak se bude Rhysand k mým sestrám chovat, sdělila jsem mu, ať je Noční dvůr, jaký chce, oni mým sestrám takhle neublíží aspoň prozatím.  Rhysand zná  vynalézavější způsoby, jak je trápit. Zdálo se, že o tom Lucien stále pochybuje. Na druhou stranu jsem při kratičkých „návratech“ paměti také naznačila, že já takovéto vynalézavosti nebo pozornostem unikla.

To, že tomu tak snadno uvěřili, že se domnívali, že by kdy Rhysand někoho nutil... Tu urážku jsem přidala na dlouhý, předlouhý seznam věcí, za které mi zaplatí.

Odložila jsem štětec, sundala si zástěru plnou skvrn a opatr­ně jsem ji odložila na stoličku, na níž už jsem dvě hodiny seděla. „Půjdu se převléknout,“ zamumlala jsem a přehodila si cop přes rameno.

Tamlin přikývl a sledoval každý můj pohyb, když jsem k nim zamířila. „Ten obraz je nádherný.“ „Ještě zdaleka není hotový,“ odpověděla jsem a oprášila jsem přitom tón dívky, která není zvyklá na chválu a poklony a nestojí o pozornost. „Pořád vyžaduje spoustu práce.“

Popravdě řečeno byl to jeden z mých nejlepších výtvorů, ovšem to, že postrádá ducha, bylo zřejmé jenom mně. „To se asi dá říct o nás všech,“ nadhodil Tamlin s váhavým úsměvem. Potlačila jsem nutkání protočit panenky a oplatila jsem mu úsměv. Když jsem ho míjela, přejela jsem mu rukou po rameni. Deset minut nato jsem se vynořila ze své nové ložnice a Lucien na mě už čekal.

To pravé ořechové pro příznivce kvalitní fantasy pro mládež!

 Kniha v sobě mísí romantickou a fantaskní část. Ačkoliv jsem příznivcem spíše fantasy žánru nežli červené knihovny, tak musím uznat, že ani ta romantika ve výsledku není vůbec špatná. O konci, který byl nervy drásající a natolik emotivní, že doslova rval srdce z těla, radši ani nemluvě. Téměř jsem si napětím okousala všechny nehty, co mi to ta autorka proboha dělá?

Dvůr křídel a zmaru“ byl jednoznačně TOP záležitostí. Nicméně pár drobných chybiček by se přeci jen našlo. Pominu-li trochu vleklý prostředek knihy, tak pro mě asi největším zklamáním bylo poměrně dosti otevřené zakončení. Jistě, chápu, že Maasová má v plánu doprovodnou novelu k trilogii. Ovšem od pomyslné třešničky na dortu bych očekávala přeci jen o něco víc. Jenže i přes všechny drobné mouchy nemohu hodnotit jinak než 5. z 5. hvězdičkami. Pokud patříte mezi příznivce Young Adult fantasy, tak vězte, že toto dílko vám rozhodně nesmí proklouznout mezi prsty! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Mým prvním úkolem bylo zjistit, kde se chystají udeřit a jak  

dlouho Kotlíku potrvá doplnit veškerou moc. A pak tu infor­maci tajně doručit Rhysandovi a ostatním. 

Další den jsem se oblékla nanejvýš pečlivě. Po večeři s Ianthe, která se užírala vinou a mohla se přetrhnout, aby mně a Lu­cienovi lezla do zadku, jsem se příliš dobře nevyspala. Zdálo se, že velekněžka chce počkat, až si hybernští velitelé odpočinou po cestě, než před ně předstoupí. Zavrkala něco v tom smyslu, že jim chce dopřát příležitost, aby nás poznali, než mezi nás vstoupí, ale mně stačil jediný pohled na Luciena, abych pocho­pila, že jsme výjimečně zajedno. Nejspíš měla v úmyslu vejít na scénu ve velkém stylu.

Pro mě se tím nic neměnilo. Ani pro mé plány. Plány, které jsem ráno potom vyslala po duševním poutu v po­době slov a výjevů nesoucích se chodbou pohrouženou do noci. Netroufala jsem si pouto využívat příliš často. Od svého pří­chodu sem jsem s Rhysandem hovořila jen jednou. Pouze jed­nou, hodiny poté, co jsem vešla do své staré ložnice a uviděla trny, které ji porostly.

Bajky Barda Beedleho - kouzelné poučení!

02.04.2018 18:03

J.K. Rowlingová - Bajky Barda..

Originální název: The Tales of...
Rok vydání: 2008 (originál vydán 2008)
Počet stran: 128
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Albatros

Kouzelnické pohádky plné poučení!

Pohádky a nejrůznější historky mají sloužit zejména jako mravní poučení pro nejmenší. Máme si z nich odnést, že člověk má být čestný, hodný a pomáhat ostatním. Dobro vždy zvítězí nad zlem. Laskavé srdce bude odměněno, kdežto to prohnilé se dočká odplaty. Také kouzelnické ratolesti slýchali nejrůznější příběhy, ale na rozdíl od nás mudlů v nich není magie vnímána jako něco nadpřirozeného a prapodivného, ale jedná se o běžnou součást každodenního bytí.

Bard Beedley žil v patnáctém století, ale víme toho o něm poměrně málo. Jedna zachovalá dřevořezba nám ukazuje, že měl neobyčejně dlouhý a hustý plnovous. Pokud bychom měli vycházet z obsahuje jeho tvorby, tak ta poukazuje na autorův vřelý vztah k nečarům. Považuje je za příjemné společníky, kteří jsou spíš nevědomí, co se světa, čar a kouzel týče, ovšem nikoliv zákeřní. Ve svých bajkách, které se čtou dětičkám na dobrou noc upozorňuje na fakt, že každá kouzelná formule má svou cenu a nic se nesmí brát na lehkou váhu.

V jednom domě malé holčičce ve spánku zmizely bradavice, ztraceného osla našlo přivolávací kouzlo ve vzdáleném trnitém houští a jemně ho uložilo do stáje, nemocné dítě polil odvar z dobromysli, takže se probudilo zdravé a usměvavé. Ve všech domech sužovaných nemocí a žalem udělal čaroděj vše, co bylo v jeho silách, hrnec po jeho boku postupně přestával sténat a chroptět a byl znovu tichý lesklý a čistý. „Tak co, hrnku?“ zeptal se roztřesený čaroděj ve chvíli, kdy se na oblohu vyhouplo slunce.

 Hrnec si říhl, vyplivl bačkoru, kterou do něj čaroděj hodil, a nechal se ji navléknout na mosaznou nohu. Když se pak společně vydali zpět k čarodějovu domu, byly kroky hrnce konečně ztlumené. Od onoho dne však čaroděj vesničanům pomáhal stejně jako před ním jeho otec, aby hrnec neodhodil bačkoru a nezačal opět skákat.

Starý příběh dostal druhou šanci i nový vzhled!

Tuhle tenkou knížečku, která je skvělým doplněním série o čaroději s jizvou na čele, bylo možno spatřit na pultech knihkupectví již v roce 2008. Tehdy se jednalo o malou, modrou nevýraznou obálku. Minulý rok přišla změna, v podobě nového kabátku, který má rozhodně potenciál zaujmout nejednoho nového příznivce kouzlení. Avšak obsah zůstal téměř netknutý. Autorka si pro nás přichystala pět krátkých příběhů, které navíc umně doplnila o trefné ilustrace. A samozřejmě nesmí chybět ani odborný nadhled bradavického ředitele, který k vyprávění připojil i svá moudra.

Velkým plusem je zejména vykreslení postav, které rozhodně nejsou ploché a jednotvárné. Kromě kýžených vlastností, jakými jsou čestnost a ochota přiložit ruku k dílu, se tu setkáváme i s temnou stránkou lidské existence, chamtivost, touha po moci a sebestřednost. Každý hrdina je něčím jiný a nikdo není „jen dobrý“ nebo „jen zlí“ v každém se mísí jeho světlá i temnější stránka. Nakonec si každý z nás v pohádkách najde to své. Někdo zábavu a někdo životní lekci.

Vysoko na kopci v začarované zahradě, ukrytá za mohutnými zdmi a chráněná mocnými kouzly, tryskala fontána příznivé sudby.

Jednou do roka, vždy v době mezi sluncem východem a západem nejdelšího dne roku, se jedinému nešťastníkovi dostalo příležitosti probojovat si cestu až k fontáně, vykoupat se v jejích vodách a po zbytek života se pak těšit přízni osudu. Onoho určeného dne mířily k zahradě stovky lidí z celého království tak časně, aby ještě před rozbřeskem dospěly k jejím zdem. Muži i ženy, bohatí i chudí, mladí i staří, čarodějové i mudlové se scházeli v temnotě a každý z nich doufal, že právě on bude tím jedním, který bude smět do zahrady vstoupit.

Na okraji shromážděného davu se setkaly tři čarodějky, každá obtížená vlastním břemenem žalu, vyprávěly si navzájem o svých strastech a čekaly na svítání.

 První z nich se jmenovala Asha a trpěla chorobou, již nedokázal vyléčit žádný z léčitelů. Doufala, že ji fontána jejich příznaků zbaví a umožní jí žít dlouhým a šťastným životem.

Bajky jsou milou povinností pro každého správného fanouška!

 Příběh tří bratří se dokonce objevil na filmovém plátně, coby vysvětlení původu relikvií smrti. Magických předmětů, které propůjčují jeho majiteli ohromnou moc díky níž se stává téměř neporazitelným. Rozhodně se jedná o záležitost, která se těší velké popularitě z řad fanoušků Harryho Pottera. Pokud tedy milujete svět J.K.Rowlingové, tak vězte, že tohle je něco, co by vám nemělo uniknout.

Já sama jsem opravdu ráda, že jsem se k bajkám konečně dostala. Rozhodně se jednalo o velice zajímavé dílo, jehož čtení jsem si opravdu užila. Nyní mám v plánu pustit se i do dalších doprovodných knih. Breedleyho zcela určitě doporučuji vaší pozornosti a dávám maximální hodnocení 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

,,Fontána příznivé sudby“ je pohádkou nadčasovou a natolik oblíbenou, že se stala předmětem dosud jediného pokusu obohatit vánoční oslavy v Bradavicích o divadelních představeních. Náš tehdejší učitel bylinkářství, profesor Herbert Beere, nadšený příznivec ochotnického divadla, přišel s návrhem upravit tuto dětmi milovanou pohádku do podoby vánočního představení pro učitele i studenty. Já sám jsem tehdy byl mladým učitelem přeměňování a Herbert mě pověřil zajištěním,, speciálních efektů“, k nimž patřilo vytvoření plně fungující fontány příznivé sudby a miniaturního travnatého pahorku, po němž měli naše tři hrdinky a jeden hrdina zdánlivě stoupat vzhůru, zmíněného dojmu bylo dosaženo tím, že se pahorek pomalu propadal pod jevištěm a mizel obecenstvu z dohledu .

Génius - "Hodina H" se kvapem blíží!

25.03.2018 22:51

Leopold Gout - Génius: hra

Originální název: Genius - The Game
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2016)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fragment

Připravte se, hra právě začíná! 

Jen si to představ, někdo tě sleduje doslova na každém kroku. Televize, počítače, tablety nebo třeba mobilní telefony, tyhle přístroje jsou jedno velké ucho a jedno velké oko. Před nimi se neschováš, sledovací zařízení si tě najdou, ať jsi kdekoliv. Internet je dobrý sluha, ale špatný pán. Jenže právě internetová síť je poslední možností, jak najít ztraceného bratra, nebo svést boj s korupcí. Právě vody internetového prostředí dají dohromady tři geniální puberťáky, kteří by se jinak neměli šanci potkat. Barevná vlčice je populární blogová aktivistka, která se snaží nastolit spravedlnost. Thunde je naopak nadaným konstruktérem, který i z kousku šrotu dokáže stvořit veledílo. A Rex je tím nejlepším programátorem široko daleko.

Afričan, Číňanka a Američan stejně jako sto devadesát sedm jim podobných mladých geniu dostalo svou životní příležitost. Byli pozváni na hru, kterou organizuje vizionář Kiran Biswas. Ten se dokázal vypracovat z chudoby až na vrchol společenského žebříčku. Nyní dává šanci dalším nadaným dětem vzít svůj osud do vlastních rukou. Vítěz bere vše, dokáže v pravém slova smyslu změnit budoucnost, bude totiž psát dějiny! Jediné, co je potřeba, je porazit ostatní při "hodině H". Tým z doupěte si věří, přesto, že se nikdy na živo neviděli, jsou to přátele na život a na smrt, ochotní si pomoc, ať jde o cokoliv. Jenže, co když hra v sobě ukrývá víc, než je blahosklonné poslání?

Od: Rex_n_effex@doupe_revoluce.com 

Předmět: Vítej na palubě

Albert Einstein kdysi prohlásil: „Pravým důkazem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“

Měl pravdu. Lidi, které znám, měli vždycky v rukávu trumf v podobě kreativity. A věk je nikdy nezastavil. Kimu Ungyongovi bylo osm let, když studoval v NASA astrofyziku. Taylor Wilson postavil fúzní reaktor ve čtrnácti. Síla, co? Moje maličkost napsala počítačový program, který jediným kliknutím najde pohřešovanou osobu. A to mi ještě nebylo dvacet.

Říkají o nás, že jsme „neobyčejní“, ale přesto jsme jako ty.  Chodíme do kina, hádáme se s rodiči, dovedeme se po uši zamilovat a litujeme, že nám to nejde drobátko líp na skateboardu. Akorát k tomu všemu máme mozek, kterému bílé pláště říkají „organický počítač“. Sami jsme si to nevybrali, zkrátka je to tak. A víš, co je na tom nejlepší? Všichni ostatní nás odepsali.  Ještě před dvaceti lety by po mně a mých kamarádech neštěkl pes. Po mně, protože jsem z chudé rodiny, po nich, protože pocházejí z míst, která jsou každému ukradená nebo je lidi nenávidí. Jenže teď máme technologii a ta nám dává křídla. Posaď mě k počítači a napíšu každý program, o kterém se ti kdy snilo. Dej kámoši Tundemu součástky z hodinek a postaví funkční mobil. Kámoška, co se jí říká Barevná vlčice, zase vyřeší jakýkoli problém.

Svět, v němž vyrostli naši rodiče, je tentam. Stará pravidla   jsme zahodili. Budoucnost tvoříme my. My jsme otcové zakladatelé. Zařiď nám dost rychlý internet a kuřecí křidýlka v medu a česneku a napravíme svět.

Novodobý román, který si prostě nesmíte nechat ujít! 

Fragment poslední dobou opravdu vydává jednu knižní „pecku“ za druhou. Na přeplněný trh s Young Adult literaturou totiž přichází neuvěřitelný román plný moderních technologií. Připravte se na parádní jízdu, ve které nepůjde o nic menšího než o záchranu světa před zlotřilými padouchy, kteří se snaží změnit lidskou populaci k obrazu svému. Jen se nebojte, o žádné sladké klišé se nejedná, právě naopak, nic podobného jste zatím ještě nečetli, to mi věřte!

Do popředí se dostávají v pravém slova smyslu různorodé postavy, a to nejen po kulturní stránce. Setkáváme se s lidmi z odlišných sociálních vrstev. Každá ze tří hlavních postav má odlišné smýšlení i světonázor. Jistě, trochu neuvěřitelných momentů kniha přeci jen nabízí. Přiznejme si, kdo z nás je tak talentovaný, aby se za deset minut naboural do kvantového počítače? Během hodiny stvořil důvtipnou aplikaci nebo z kusů starého plastu postavil zcela fungující solární elektrárnu? No, já to určitě nejsem, jelikož i zapojení tiskárny do počítače je pro mě pěkným oříškem. Nicméně, pokud se přes tento drobný „technický úlet“ dokážete přenést, tak na vás čeká opravdu napínavý příběh s neočekávanou zápletkou.

WALKABOUT byl ten nejsložitější program, který jsem napsal. Zdroják tak složitý, že jsem sám nevěděl, jak jsem ho dal dohromady. Tak šílený, že se dal pořádně rozběhat leda na kvantovém počítači, tedy na přístroji, který pracuje na kvantové úrovni. Ta nejostřejší technologická špička. Počítač, který běží deset miliardkrát rychleji než laptop, co máš na stole.  Takový se nevidí každý den.

WALKABOUT byl zkrátka a dobře mystický. Jo, drobátko přeháním, ale fakt jen trochu. V kultuře Austrálců neboli Aboridžinců je tradicí, že se mladí muži vypraví do divočiny a musí o samotě přežít až půl roku. Tomu se říká Walkabout. Je to zkouška dospělosti. Je to pauza, únik z normálnosti.  Čas vymezený k úvahám   o tom, co chceš v životě dokázat, čím chceš být. A je to taky posvátný obřad, při němž se adept může přenést i na duchovnější úroveň, do stavu, kterému se říká čas snění. Přítomnost se tu prolíná s minulostí a budoucností.  V čase snění můžeš navštívit své předky a skrze ně najít odpovědi na všechny otázky života.

Když Teo odcházel, řekl mi, že má před sebou výpravu na zkušenou.

Děj, jenž vás srazí na kolena a donutí přemýšlet o světě!

Body k dobru získává tahle série i za své grafické zpracování. Pokud si všichni chválili „Akta Iluminae“ jako naprostý skvost na poli sci-fi pro mládež, právě díky jejímu obsahu, tak „Hra“ se jim s přehledem vyrovná. Nákresy, náčrty, poznámky na okrajích stránek nebo třeba záznamy ze skrytých kamer, to je jen špetka toho, co si Leopold Gout přichystal pro své čtenáře. Navíc každý z pilotních hrdinů má svůj vlastní styl, díky němuž ho můžete skvěle odlišit od ostatních!

Musím říct, že já jsem byla s „Géniusem“ více než spokojená. Neotřelá dějová linie, která je navíc svižná a má „grády“. Ani chviličku jsem se při čtení nenudila. Autor mě navnadil na další díly a už teď se těším s čím opět přijde. Dávám 4.7 hvězdiček z 5.možných za ten trochu ufiknutý konec a rozhodně doporučuji vaší pozornosti! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Naija Boi: Barevná vlčice bude brzo online. Můžem zatím probrat goniofotometrie?

KingRx: Tak jo. Ale jakmile se přihlásí, všechno nám řekneš a nebudeš nás napínat. Přesně za jedenáct minut končí první poločas. 1.1

Tak jo, probereme goniofotometry. Když jsem o goniofotometru slyšel poprvé, taky jsem si musel

najít, co to je. Je to přístroj na měření světla. Tunde se snažil vylepšit svou solární elektrárnu (vysvětlí až k tomu), ale obnášelo se na dost komplikované kódování a se dostal k poměrně zastaralým počítačům. Asi tak dvacet let zastaralým. Jako PCDOS 6.3. Dalo by se toho nechat, ale měl kliku, protože já čirou náhodou rád trápím mozek psaní programů pro staré kompy. Je něco jako překládat HTML na papyrus.

Fungovalo to jednoduše. Tunde mi poslal hromadu údajů ke zlepšovákům pro tu svoji elektrárnu a taky obecné představě o tom, jak by to mělo nakonec vypadat. Já měl přijít na to, jak to vyřešit na softwarové úrovni. V tomhle případě nainstaloval nový heliostaty (zrcadla, které odrážejí sluneční světlo směrem k vrcholku sběrné věže).

Naija Boi: Takže ten goniofotometr se propojí se spektrometrem.

KingRx: Ehm, a to je co?

Naija Boi: To je snad jasný, ne? Měří spektrální intenzitu záření slunečního světla.

Konec léta - Noční můra přichází!

11.03.2018 16:51

A. de la Motte - Konec léta  

Originální název: Slutet Par Sommaren
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2016)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub

Letní rodinná tragédie přichází!

Léto 1983 zpočátku nebylo ničím abnormální. Pravda panovalo obrovské vedro, ale to bylo tak jediné. Nikdo nečekal, že se na jeho konci stane něco strašlivého. Pětiletý Billy si hrál sám venku před domem a pozoroval králíčka, který si hověl v trávě. A najednou zmizel. Jediné, co poměn zbylo je jedna teniska, která se povalovala v kukuřičném poli. Zoufalé příbuzenstvo vyburcuje všechny místní i policii. Jenže po kloučkovy jako by se slehla zem. Většina indicií nasvědčuje tomu, že byl chlapeček unesen. Vesničané dokonce našli i pachatele Problematický Tommy Roth, který si odjakživa zahrával se zákonem se pro tuto roli více než hodí. Jenže v případě nedostatku důkazů je třeba ctít presunkci neviny, a tak je Tommy krátce po svém zatčení propuštěn.

Po dvaceti letech však Billyho sestře zkříží cestu podivný mladík. Na skupinové terapii totiž začne vykládat podivnou historku o svém kamarádovy, který zmizel v kukuřičném poli. Veronika ihned zpozorní, zdá se, že jeho historka má až příliš mnoho podobností a její rodinnou tragédií. Kdo je ten prazvláštní cizinec a proč se objevil zrovna teď? Brzy začnou na povrch vyplouvat nebezpečné skutečnosti, které měli zůstat skryté. Minulost se vrací, ale tohle setkání nebude vůbec příjemné.

Králiček se krčil ve vysoké trávě. Srst měl mokrou a lesklou od rosy, která se právě vkradla do zahrady, aby dělala společnost soumraku.

Billy věděl, že by měl jít dovnitř. Mámě se nelíbilo, když byl venku sám, zvlášť když se stmívalo. Ale teď už je velký, brzy mu bude pět a soumrak měl moc rád. Už brzo se začnou pohybovat noční zvířata. Z pod velkých keřů vykouknou ježci a budou legračně kličkovat po trávníku. Mezi vysokými stromy začnou vířit netopýři a od kaštanové aleje na druhé straně obytného domu už se ozývá první houkání sov.

Ze všeho nejvíc se těšil na králíky. Vlastního králíka měl na seznamu přání hned na prvním místě. Hebké králičí mláďátko, přesně takové, jaké teď sedí támhle v trávě. Zvířátko na něj koukalo a krčilo čumáček, jako by nedovedlo posoudit Billyho pach. Poznat, jestli je nebezpečný, anebo neškodný. Billy udělal pár opatrných kroků k němu. Králík se dál nehýbal, zjevně pořád váhal.

Netradiční příběh, který se vymiká všem známým žánrům!

Konec léta je již šestou knihou z péra tohoto švédského spisovatele, který se u nás proslavil zejména díky své trilogii „hra“, která má za cíl varovat před nebezpečím, jenž v sobě skrývají tolik oblíbené a stále se rozvíjející moderní technologie. Za zmínku také stojí i autorova profese. Anders de la Motte je totiž bývalým policistou, který se dnes živí jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb. A tak není divu, že dokázal stvořit mrazivě napínavý děj.

Kniha žánrově nezapadá do rámce detektivky, ale ani thrilleru. Spíše se jedná o takový mix, který lze umístit někam mezi. Daleko spíš by se dalo konstatovat, že se jedná o jakousi „kriminálku“ v pravém slova smyslu. Na začátku je sice obsažen lehký nástřel vyšetřování, ale jedná se jen o lehký nástřel pro čtenáře. Jelikož je vám okamžitě jasné, že se dítě nenajde. Daleko větší pozornost je pak věnována sestřičce pohřešovaného, která si z oněch prázdnin nese doživotní trauma.

V kukuřici něco zachrastilo, Billy si nejdřív myslel, že je to zase vítr. Pak zahlédl bílý ocásek, jak mizí mezi vysokými rostlinami. Králík už nehopkal, teď běžel ze všech sil. Uši měl připlácnuté dozadu k hlavě, od pacek mu létala hlína. Teprve, když mu králík zmizel z dohledu, uvědomil si Billy, co se děje. Že citlivý zvířecí čenich zachytil pach někoho jiného. Někoho s ryšavou srstí a ostrými zuby, komu moc voní králíci. A malí kluci…

Srdce se mu rozbušilo rychle, ještě rychleji, splašilo se, jako by patřilo také vyděšenému králíčkovi. Nad ním se tyčily kukuřice jako tmaví klátící se obři a tlačily ho zpátky k plotu. Do krku mu stoupl pláč. Koutkem oka zahlédl, jak se něco hýbe, něco červeného. Otočil se a v tu chvíli si uvědomil, že cvrčci už dávno zmlkli. Mami! Stihl si ještě pomyslet. Mami…

Čtivý děj i dobře vykreslené postavy vás nenechají chladnými!

Jedná se o docela čtivé dílko, i když první polovina se na můj vkus až moc vleče. Ta druhá už daleko více odsýpá, ale zakončení je zbrklé. Až příliš rychle se odhalí celá zápletka, a tak žádné velké „wow“ v samotném závěru nepřijde, což je trochu škoda, protože Anders na to rozhodně má! Co se musí nechat je však detail s jakým je vylíčena pilotní postava. Charakterové vlastnosti i prožívání zvládl Motte popsat na jedničku s hvězdičkou, až budete mít někdy pocit, že vás z ní mrazí.

Určitě chápu důvody, pro které je tato kniha tak oblíbená. Sto tisíc švédských prodaných výtisku je určitě na místě. Rozhodně se jedná o TOP tvorbu svého druhu. Pokud máte rádi trocha toho napětí v kombinaci se záhadou, tak byste po titulu měli sáhnout. Velkým plusem je i absence krvavých scenárií. Takže s chutí do toho. Já hodnotím velice pozitivními 4.5 hvězdičkami z 5. možných! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Veronika má odjakživa ráda podzim, nebo skoro odjakživa. Byly doby, kdy si přávala, aby léto nikdy neskončilo. Aby světlo, teplo a čisté modré nebe trvaly věčně. Ale to bylo dávno. Na zcela jiném místě, ve zcela jiném životě.

Nástěnné hodiny ukazují, že do začátku sezení zbývá jedenáct minut. Zatím jde všechno dobře. Společně s Ruudem namazali housky a nalili kávu do pumpovacích termosek. Postavili židle do úhledného kruhu na šedý koberec. Dvanáct otlučených židlí z plechu, patrně víc, než bude potřeba, ale zas ne tolik, aby kruh zel prázdnotou a ke každému místu položili balíček levných papírových kapesníků.

Když bili hotoví, Ruud odemkl dvoukřídlé dveře do vestibulu. Vpustil dovnitř dva účastníky, kteří přišli dřív a spolu s nimi vůni teplého asfaltu po dešti. Tu má Veronika ze všech pachů města nejradši. Asi proto, že má v sobě něco očistného. Nový začátek. Jímž by měl být i dnešní den.

Čarodějka v zácviku - Být učněm je fuška!

04.03.2018 23:06

James Nicol - Čarodějka v zácviku

Originální název: The Apprentice Witch
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 308
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Vítejte ve světě plném čarodějek!

Arynwin je čerstvě patnáct, což znamená, že se musí podrobit té nejtěžší kouzelnické zkoušce ze všech. Examinaci, která má za cíl změřit výši jejich magických schopností. Pokud uspěje, stane se plnohodnotnou čarodějkou a bude přidělená do svého vlastního města, kde se bude starat o každodenní potřeby obyvatel. Jenže při slavnostním ceremoniálu přezkoušení na Úřadě pro čarodějnické záležitosti v Kingsportu se něco hrozně zvrtne a pro Arywin takovýto vývoj situace nevěstí vůbec nic dobrého.

Jen díky dobrým konexím své babičky, kdysi jedné z nejlepších kouzelnic své doby, dostane dívka ještě jedno malou šanci. Čarodějek je v důsledku války nedostatek a každá sebemenší magická pomoc se opravdu cenní. A tak Wyn ověnčená bronzovou měsíční broží „čarodějnické učednice“ vyráží vstříc novým dobrodružstvím do malého městečka jménem Limb. Místa, kde lišky dávají dobrou noc. Na takovém odlehlém, světem zapomenutém kraji se ji přeci nemůže nic zlého stát. Nebo snad ano?

Čarodějky odjakživa pomocí kouzelných symbolů nazývaných glyfy krotí, ovládají a využívají magii kolem nás. Existují čtyři základní glyfy a dva vedlejší. Magii si představujete jako nit a glyf jako jehlu. Jedno bez druhého nám příliš neposlouží.

 Čarodějka jednou nebo více glyfy přitahuje magii k sobě a v okamžiku, kdy se spojuje magie s glyfem, vznikne kouzlo. Všechny čarodějky používají stejné sady glyfů, ale schopnosti každého z nich a dostupné množství kouzel je každá kouzla zcela jedinečná.  – PŘÍRUČKA PRO ČARODĚJNÉ UČEDNICE

Ten pravý kouzelný příběh pro dlouhé chvíle je konečně tady!

Máme tady další magický příběh, na rozdíl od světa z péra J.K. Rowlingové v něm jsou kouzla na denním pořádku. O existenci magie všichni vědí, čarodějky se tak nemusí schovávat a mít obavy o svůj krk. Vybraní šťastlivci ji dokonce dokáží ovládat pomocí čtyř základních a dvou pomocných glyfů, což jsou tajemné symboly, jejichž původ je značně nejistý. S jejich dopomocí dokáží k sobě přitahovat kouzla, které je možné nalézt stejně jakou jakoukoliv jinou surovinu, ve volné přírodě.

Celý děj se sice odehrává ve smyšleném světě, ale ten není nikterak vzdálený od toho, ve kterém žijeme. Lidé jezdí v autech a autobusech. Používají telefon, či rádio. Jedinou odlišností je značná pověrčivost místních. Různé ochranné amulety, kamínky nebo zvonečky jsou totiž běžnou záležitostí bez které pomalu ani nemůžete vytáhnout paty z domu. Bezpečnost a ochrana jsou totiž dvě naprosto nejdůležitější věci!

Všechny čarodějky Hylundu,“ hlásal plakát, „vaše země si vás žádá! Ještě DNES se přidejte k nám!“  Arian wyn zírala na elegantní ženu hrdě shlížející z plakátu. Měla zlaté a bujné vlasy a zářivě rudé rty. Na sobě měla námořnicky modrou uniformu a na ní stříbrnou hvězdu čarodějky absolventky. Arianwyn se podívala na vlastní plášť a na místo, kde se brzy také bude třpytit hvězda.

Zvony v dálce odzvonily celou a jejich hlas prořízl lomoz hustého ranního provozu. Auta se hrnula ulicí jedno za druhým a čas od času se ozvalo ječivé zatroubení klaksonu. Jestli tu bude ještě chvíli takhle okounět a fantazírovat, tak přijde pozdě. Sebrala tašku, prohopkala davem kolemjdoucích, proběhla vysokou bránou z tepaného železa a vydala se za směrovkami, jež ji vedly k zápisu. Vy­stoupala po schodech a otevřenými dveřmi vešla do dlou­hé nablýskané chodby.

Kolem ní pospíchaly další čarodějky, některé hrdě vystavovaly na odiv zářivé hvězdy i úsměvy a nejrůznější úřednice a tajemnice se stohy papírů a desek. Bzučelo to tu vzrušeným brebentěním a ve vzduchu visel pach vlhkých vlněných kabátů a dezinfekce. Arianwyniny mokré boty na naleštěné podlaze pískaly. 

Prvotina mladého spisovatele pro všechny fanoušky Harryho Pottera!

Čarodějka v zácviku je poměrně typickou knihou pro mládež, ve které nesmí chybět ani pořádně nesnesitelná mrcha, která dokáže hlavní hrdince udělat ze života doslova peklo na zemi. Naproti tomu velké překvapení v sobě skrývá poměrně propracovaný vývoj hlavní postavy, která si celkem ochotně bere poučení ze svých počátečních selhání a snaží se je napravovat, což se ne vždy povede tak, jak bylo původně zamýšleno. Dalším velkým pluse přináší bezpochyby humor, který má v knížce opravdu silné slovo.

Musím říct, že ačkoliv se jedná primárně o dílko, které cílí na čtenářky okolo 13-16 let, tedy mladší věkovou kategorii. Na své si přijdeme i my starší. Debut britského autora Jamese Nicola je vskutku příjemným čtením, které vám rychle uteče. Já nevím, jak to ti Britové dělají, ale na tajuplné příběhy mají zkrátka čich! Jisté podobnosti s Harrym Potterem se sice nevyhneme, ale i přesto jde o velmi kvalitní dílo, které si vaši pozornost rozhodně zaslouží! Za mě pěkné 4.5 z 5. možných hvězdiček!  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Bronzová brož si hověla na tmavém kabátě, jako by   tam byla odjakživa. Co se to stalo? Ředitel se obrátil k čekajícímu publiku.

„Dámy a pánové, navzdory neklasifikovanému měření s potěšením udělujeme slečně Flintové měsíční brož. Tu získává studentka, která vykazuje určitý potenciál, ale její síly se ještě plně nerozvinuly. Úřad pro čarodějné záležitosti je pod nesmírným tlakem a máme tu pozici, která by jinak zůstala neobsazena.“

Arianwyn hořely tváře. Co se v té kanceláři stalo? Znovu se podívala na babičku, ale její tvář zůstávala skryta ve stínu. Co udělala?

Zazněl skomíravý potlesk, který skončil stejně náhle jako začal. Profesorka Newamová popošla o kousek blíž a promluvila přímo k Arianwyn: „Panu řediteli zřejmě záleží víc na přízni Rady starších než na dodržování postupů a protokolu.“

Pak vrhla babiččiným směrem kyselý pohled a pokra­čovala. „Vím o jednom městečku, vlastně spíš větší vesnici, poměrně odlehlé. Určitě se nechají přesvědčit, aby vás přijali jako nekvalifikovanou čarodějku. Budete se tam mít báječně, o tom nepochybuji.“

Život ve dvou - Rodičovství je parádním dobrodružstvím!

18.02.2018 15:50

Nicholas Sparks - Život ve dvou

Originální název: Two By Two
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 512
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Ikar

Manželství není vůbec hračka!

Třicetiletý Američan Russel Green může být se svým životem zcela jistě docela spokojený. Poté co úspěšně vystudoval vysokou školu dostal solidní práci, ve které setrval do dnešních dnů. Doma ho navíc vždy očekává krásná milující žena Vivian a rozmilá dcerka London pro kterou by udělal první poslední. Vlastní útulný byteček v dobré čtvrti a rodiče bydlí jen o pár bloků dál. Jeho starší sestra Marge je tu pro něj dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, stačí jen zvednout telefon a zavolat.  Zda se, že má opravdu všechno, co potřebuje, už to nemůže být lepší!

Jenže hezké živobytí se najednou začne zcela neočekávaně bortit jako domeček z karet. Ve firmě, kde pracuje se najednou propouští. Manželka je čím dál více nespokojená, a tak místo obvyklého sezení doma a obstarávaní rodinného blahobytu odchází do zaměstnání. Russ se tak najednou stává tátou na plný úvazek. Musí se naprosto sám postarat o pětiletou dcerku a vyřešit náhlé finanční problémy, které se pomalu, ale jistě derou na povrch. No a aby toho nebylo málo, do jeho každodenní rutiny vstoupí nečekaná tragédie. Dokáže dříve spokojený a vyrovnaný muž opět nalézt klid a mír?

„Páni!“ vykřikl jsem, když Vivian vyšla z koupelny a ukázala mi pozitivní těhotenský test. „To je skvělý!“ Popravdě řečeno by se moje pocity dali vyjádřit spíš výrazy... Fakt? Už?

Byl jsem v šoku a trochu vyděšený. Žili jsme spolu něco málo přes rok, a když jsme se rozhodli, že budeme mít dítě, Vivian prohlásila, že zůstane několik let doma. Souhlasil jsem s ní, přál jsem si totéž, ale v tu chvíli mi došlo, že brzy skončí život se dvěma příjmy. Ba co víc, nebyl jsem si jistý, zda jsem připravený stát se otcem, ale co jsem mohl dělat? Netajila se přemnou, že chce mít dítě a oznámila mi, když přestala brát antikoncepci. Já jsem pochopitelně taky chtěl děti, ale Vivian přestala brát pilulky teprve před třemi týdny. Pamatuji si, jak mě utěšovala, že to potrvá nejmíň několik měsíců, než se ženské tělo dostane do stavu vhodného k početí. Podle mých znalostí to znamenalo, že by mohla mít s otěhotněním potíže, což znamenalo, že to mohlo trvat i rok nebo dva.  

Král romantiky se vrací s další skvělou novinkou!

 Hlavní hrdina je opravdu tátou v sukni se vším všudy. Jedná se o milého a vnímavého člověk, kterého si prostě nelze nezamilovat. Oproti tomu jeho druhá polovička Vivian v sobě skrývá naprosto nesnesitelnou ženu, kterou budete během celého čtení spolehlivě nenávidět. Je to zkrátka pěkná mrcha se vším, co k tomuto pojmu patří, i když za ní Russel běhá doslova a do písmene jako poslušný pejsek. Splní ji všechno, co jí na očích vidí a neustále ji bezhlavě miluje. Někdy opravdu dokážeme být slepí, zvláště pokud bezhlavě milujeme a Sparks tohle lidové pravidlo jen a jen umocňuje.

Sám autor je přezdíván králem romantiky, na svém kontě má nejedno dílo, které slaví u čtenářek po celém světě obrovský úspěch. Ačkoliv je to muž dokáže své fanynky opravdu nadchnout lépe než kdokoliv jiný. Je zkrátka opravdu velmi talentovaný na všech frontách, pomocí svého textu míří hluboko do srdce. Jeho knihy obsahují více než jen jednoduchý příběh se šťastným koncem, který vás zabaví na pár večerů. Sparksova díla v sobě skrývají hluboké životní poselství a poučení. Dá se s jistotou konstatovat, že pokud si tohoto spisovatele vyberete, tak nikdy nemůžete minout, je to sázka na jistotu, protože si v něm každý najde to své!

Říká se, že narozená miminka vypadají buď jako Winston Churchill, nebo jako Mahátna Ghándí, ovšem mě ze všeho nejdřív napadlo, že naše dítě, protože kvůli anémii bylo pěkně bleďounké připomíná Yodu, pochopitelně bez těch uší. Krásného Yodu, úchvatného. Zrovna přijeli moji rodiče, celý nervózní a nadšený jsem je čekal na chodbě a vyhrkl první slova, která mě napadla.

„Máme šedivé dítě!“

Matka na mě koukala jako na blázna a otec si zašťoural prstem v uchu, jestli ho nemá ucpané špínou. Na moji poznámku nic neřekli, vstoupili do pokoje a spatřili Vivian s naší dcerkou v náručí. Zadíval jsem se stejným směrem a pomyslel si, že London musí být ta nejnádhernější holčička v dějinách.  Tohle si určitě myslí každý otec o svém dítěti, ale přesto je jasné, že nejnádhernější holčička v dějinách může být prostě jen jedna, a proto jsem se trochu divil, že naši dceru nechodí ostatní obdivovat.

Velice emotivní příběh, který vás rozhodně nenechá chladnými! 

První polovina knížky se trochu táhne, obsahuje detailnější popisy každodenní rutiny Russe a jeho dcerky. Nicméně posledních sto stran už opravdu odsýpá jako po másle. Nicholas opět vstupuje na scénu se svou nejsilnější zbraní v podobě mezilidských vztahů, poukazuje na jejich komplikovanost a propletenost. Na faktor přetvářky a krutosti lidské existence jako takové. Poněvadž během jedné minuty se může stát událost, která má tu moc vám obrátit život vzhůru nohama a vy s tím opravdu nic nenaděláte, ať se budete snažit sebevíc.

Život ve dvou lze s naprostou jistotou doporučit nejen romantickým dušičkám, pro které je Sparks troufám si říci už povinností, ale i všem příznivcům společenských románů. Pokud hledáte dramatickou příhodu s překvapivým koncem, tak jste na správném místě. Za sebe dávám 3.7 z 5 hvězdiček za poněkud nudnější úvod a rozhodně doporučuji vaší pozornosti. Věřte, že tento kousek z nakladatelství Ikar by vám rozhodně neměl uniknout!  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Možná se ptáte, co bylo dál?

Jako každá manželská dvojice jsme se ocitali jednou nahoře, jednou dole. Jsem přesvědčený, že manželství je aspoň teoreticky báječná věc. 

V praxi bych spíš použil slovo komplikovaná.

Manželství nikdy nedopadne tak, jak čekáte. Moje romantické já si ho nepochybně představovalo jako prodlouženou reklamu na filmový kanál. – svíčky, růže a samá láska a důvěra. Moje praktičtější já vědělo, že pokud spolu chcete vydržet, vyžaduje to oboustranné úsilí. Věrnost, ústupky, spolupráci, zvlášť pokud vám život hází klacky pod nohy, právě když to nejméně čekáte. V ideálním případě kolem vás proletí bez větší škody, jindy dvojici ještě víc spojí.

Ale občas vás zasáhnou do prsou blízko u srdce a zanechají tam modřiny, které se snad nikdy nezahojí.

Půlnoční klenot - Blýská se na lepší časy!

14.12.2017 22:09

Richelle Mead- Půlnoční klenot

Originální název: The Midnight Jewel
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Domino

Život dokáže být pěkně krutý!

Mirabel to v životě neměla vůbec jednoduché. Osud si s ní již od počátku jejich mladých let nemile pohrává. Byla totiž vyhnána ze své rodné země, která se utápí ve válečné vřavě. A co je ještě horší, přišla o všechnu svou rodinu. Otec zůstal v rodných končinách, odhodlán bojovat za spravedlnost a ochraňovat ty, kteří to nejvíce potřebují. Naopak její milovaný bratr Lonzo upadl do otroctví. Ona ani netuší, jak se mu teď daří a zda je vůbec naživu. Zůstala sama. 

Její jedinou nadějí na lepší život je velkolepý podnik „Třpytný dvůr“, místo, kde se i ta nejchudší dívka může cítit jako královna. Tohle místo totiž dává takovým jako je Mira naději na nový začátek. Možnost zbavit se okovů minulosti a stát se strůjcem svého štěstí.  Je to příležitost, stačí jen podepsat smlouvu, naučit se základy etikety a vyrazit daleko po moři vstříc branám koloniálního světa. Navíc právě ony kolonie jsou posledním místem, kde byl její bratříček spatřen. Dívčina neponechá nic náhodě, zachrání bratra a získá lepší živobytí pro ni, i Lonza a to třeba s manželem po boku!

Na místě jsem ztuhla. Stála jsem uprostřed schodů vedoucích do katedrály Kyriel.

Za sebou jsem uslyšela hlasitý dupot těžkých bot a v příštím okamžiku mi cestu zastoupil mladý člen stráže. Byl snad o třicet centimetrů vyšší než já a tmavé vlasy měl oholené téměř až na lebku stejně jako většina ostatních příslušníků hlídky. O těch se ovšem nedalo říct, že by vládli dýkou se stejným sebevědomím jako tenhle mladík. Nejčastěji se spokojili s těžkou palicí.

Klidně jsem se mu podívala do očí. „To si vyprošuji, pane. Jdu se pomodlit.“

„Nevěš mi tady bulíky na nos,“ zavrtěl hlavou a ušklíbl se. „Všichni vědí, že vy Simové jste alanzané a pohané. A já tě navíc znám. Pamatuju si tebe i toho vraha, tvého bratra.“

Rozhořel se ve mně plamínek vzteku, ale zatím jsem ho dokázala skrýt. Ignorování podobných poznámek jsem měla dobře nacvičené. „Vlastně jsem se chtěla modlit právě za jeho duši. Jsem oddanou služebnicí Ura. Nebo si myslíte, že by andělé dovolili vstoupit na tuto svatou půdu nějakému kacíři?“

Ukázala jsem na impozantní dvoukřídlé dveře nad námi. Vstup byl skutečně majestátní také díkyohromnému oblouku vytesanému do kamenných zdí katedrály, v nichž byly dveře zasazeny. Právě jimi vyšel ven mnich Vaielova řádu v tmavě zelené kápi a jako by potvrdil posvátnost místa, na kterém jsme stáli.

Netradiční pohled na věk mořeplaveckých objevů a přesidlování! 

Půlnoční klenot je druhým dílem ze série právě „Třpytného dvora“, který vypráví trochu přeformátované koloniální dějiny. Co byste řekli na výhodný sňatek se šlechticem nové éry? I chudoba může jednou skončit. Právě dvůr něco takového nabízí. Výhodnou smlouvu pro prosté dívky, kteří výměnou za svou krásnou tvářičku mohou získat bohatství a vliv, stačí se jen výhodně provdat. Vždyť koloniální panstvo má peněz dost!

Richell Mead konečně opustila svou upírskou tématiku a jala se objevovat nové žánry. Právě tato řada je skvělým romantickým čtivem, které na sebe strhne pozornost nejedné čtenářky. Kromě krásných obálek, na nichž je vždy zobrazována pilotní hrdinka příběhu, může totiž nabídnout i opravdu zajímavý příběh s propracovaným, realistickým světem, ve kterém není nic zadarmo. I když jisté podobnosti s kolonialismem 18-19. století spatřovat lze. Ovšem i přes tento drobný detail si spisovatelka rozhodně zaslouží pochvalu, napsala totiž dílo „tlustšího“ rázu, které v sobě neskrývá ani špetku magie, ale přesto je opravdu čtivé! 

„Slyšíš mě?“ křičela jsem. „Ještě jedno slovo, jediná zmínka o tomhle, a budeš toho do konce života litovat!“

Má soupeřka, Clara Hayesová, odpověděla vzdorovitým úšklebkem, i když v očích jsem jí četla nejistotu. Bylo těžké cítit se přehnaně sebevědomě, když vás někdo tiskl k venkovní stěně domu nožem téměř zapíchnutým do hrdla. Kolem nás vytrvale padal déšť, ale já jsem vnímala jen ženu před sebou, nikoli promočené vlasy a noční košili.

„Pravda bolí, co?“ odsekla.

Není to pravda, a ty to víš. Celé sis to vymyslela.“

„Ale zní to věrohodně.“ Clara se pokusila pohnout, byť nepatrně, ale já jsem ji držela přišpendlenou ke zdi. „Proč jinak by si do domu pouštěl Simku? Teda, pokud by to samozřejmě nebyla uklízečka. Asi se ti nemůžu divit. On je fakt nádherný. Ale až to zjistí jeho otec, jako omluva ti to stačit nebude.“

Nehnula jsem ani brvou. Dokonce jsem nejspíš ani nemrkla, což nebylo lehké, protože se mi do očí řinula voda. Clara byla doslova mojí zhoubou už od okamžiku, kdy jsme dorazily do domu U Modrého pramene. Přesně jak mi předpověděl Cedric, chovaly se ke mně některé z místních dívek se stejnými předsudky, jaké jsem znala z města. Zcela upřímně, Claře byla má minulost zřejmě ukradená. Jednoduše jen ráda někoho ponižovala. Potřebovala oběti. Já jsem byla vůči jejím vtípkům a posměškům imunní, ale tenhle týden zašla moc daleko, protože začala roznášet, že jsem si místo ve Třpytném dvoře získala přes Cedrikovu postel. To mě hluboce zasáhlo, protože tím nechtěně probudila moje vzpomínky na dobu, kdy jsem byla nucena prodávat své tělo za různé výhody.

Sympatické dívčí postavy i vskutku zajimavý děj beze špetky magie! 

Dívky, které hrají v celém příběhu zásadní roli jsou opravdu bravurně vykreslené. Každá z nich je opravdu své, se svými klady, ale i zápory. A hlavně, všechny skrývají nějaké tajemství, které autorka vyjevuje postupně napříč celou sérii. Každá přišla do Dvora s určitým cílem, osobními sny a životními zkušenostmi. Jsou připraveny brát se o vlastní štěstí, ale přitom stále zůstávají nejlepšími přítelkyněmi, ať se děje cokoliv!

 Riechell mě opět velice silně překvapila. „Půlnoční klenot“ je totiž opravdu jedinečná kniha. Už od prvních chvil ve mně dokázala vzbudit zájem a souznění právě s Mirou, krásnou uprchlicí. Držela jsem ji pěsti od začátku až do konce, doufajíc v to, že najde své šťastně, dokud nás smrt nerozdělí. Přesto mi však něco málo chybělo, možná kapka té čtivosti vprostřed příběhu, který se na můj vkus až příliš dlouho vlekl a stál téměř na mrtvém bodě. Na druhou stranu, zakončení bylo opět fenomenální a plné napětí! Mám z pokračování smíšené pocity, ale zcela určitě vím, že sáhnu i po finální knize. Příběh Tamsin totiž nesmí uniknout! Za mě tedy dnes pěkných 3.7 hvězdiček z 5! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Čekala jsem, dokud jsem si nebyla jistá, že Adelaide s Tamsin spí, a pak jsem pro jistotu čekala ještě chvíli. Ležela jsem ve tmě, srdce mi divoce tlouklo a v ruce jsem svírala sadu šperháků. I když jsem se probděla do okamžiku, kdy už všichni v domě museli dávno spát, stále jsem váhala. Co kdyby po chodbě bloudil nějaký nespavec? Co kdyby si někdo šel do kuchyně dát něco malého na zub?

Bylo mi jasné, že jestli si budu těmihle možnostmi dál lámat hlavu, nevyrazím nikdy a zůstanu ležet v posteli. Myslela jsem na Lonzovu statečnost, na nadšené odhodlání mého otce, dokonce i na fantastické činy legendárních hrdinů, o nichž jsem si tak ráda četla v knize, kterou jsem si přivezla ze Sirminicie. Tohle zvládnu.

Vyklouzla jsem z naší ložnice, aniž by se některá z dívek pohnula. Chodba byla prázdná a všude ticho, stejně jako o patro níž. Pokaždé, když pod mými chodidly zaskřípala podlaha, přikrčila jsem se. Každé zavrzání mi připadalo jako ohlušující rámus a cesta ke kanceláři paní Mastersonové na míle vzdálená. Nacházela se v části domu, kam jsme chodily jen výjimečně.

Když jsem došla ke dveřím, nebylo tam moc světla a já jsem se musela orientovat spíš citem. Spoustu běžných zámků v domě, s nimiž jsem experimentovala, šlo s tím správným nástrojem otevřít poměrně snadno. Tenhle zámek byl pro mě novinkou, ale po několika pokusech a omylech jsem uspěla se zatočeným nástrojem, který jsem zatím nikdy nepotřebovala. I s ním jsem si však musela pěknou chvíli jemně hrát, než jsem uslyšela cvaknutí, které určitě bylo slyšet po celém domě. Co nejtišeji jsem otevřela dveře a pak je za sebou rychle zavřela. Jakmile jsem získala pocit, že jsem v bezpečí, rozsvítila jsem malou lampičku.

Všechny články