Rytmus, Já a Malchyn - Láska existuje!

Marianna Zapata - Rytmus, já..

Originální název: Rhytm, Chord..
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2015)
Počet stran: 296
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Hudba nás spojuje za všech okolností!

Po rozchodu se svým přítelem ztratila Gaby veškerou půdu pod nohama. Tolik se snažila, obětovala pro jejich vztah všechno a stejně se pouto přetrhlo. Utápění se v žalu a pojídání zmrzliny z kelímků možná chvilkově od bolesti uleví, ovšem ne na dlouho. Dívka neví, co si počít se svým životem. Vztah se rozpadl, nemůže najít práci, zkrátka a dobře v pěti vteřinách se jí doslova sesypal celý její vesmír. Co bude dělat dál, to je velkou neznámou, na kterou teprve musí najít odpověď. Právě v těchto mučivých vteřinách beznaděje se ozve řinčení telefonu.

Bratr – dvojče má nabídku, která se neodmítá. Příležitost poznat svět a trochu si přivydělat. Ve zkratce řečeno bláznivé turné amatérské rockové kapely plné namakaných testosteronů. Možnost hodit všechno za hlavu, bavit se bez zábran a na chvíli zapomenout na problémy každodenního bytí. Osudová nabídka, která mladé ženě ukáže, jak být znovu sebejistou, věřit v sebe i v lásku na první pohled, či spíše na první takty kytary.

Poslední rozhovor, který mi obrátil život naruby, začínal slovy: „Gaby, musíme si promluvit.“

Přesně o čtyři minuty a padesát pět vteřin později jsem podle všeho A) už neměla přítele, B) ani domov a C) byla jsem naprosto trapná. Ačkoli o tom, že jsem trapná, jsem věděla jen já... a moje nejlepší kamarádka... a rodiče... a moji bratři... a sestra... a všechny moje neteře.

Krucinál. Co jsem si namlouvala? Když moje nejlepší kamarádka Laila mým rodičům řekla, že jsem dostala kopačky, všichni rázem věděli, že jsem trapná. Pak taky všem vykecala, že jsem týden po tom rozchodu bulela jako želva a následně si celý měsíc každý večer pouštěla film Moje první láska. Ta tři kila navíc a obličej plný beďarů, daň za to, že jsem se cpala skoro výhradně pálivými chipsy a čokoládovými donuty, taky ničemu moc neprospěly.

Takže když mi zavolal Eli, který mi jinak telefonoval sotva dvakrát do měsíce a pokaždé u toho byl zpitý pod obraz, a oslovil mě zpěvavým hlasem „Gaby-Gaby“, bylo mi jasné, že se něco děje. Nikdy mě neoslovoval jménem, leda by po něm následovala nějaká nadávka. „Máš čas si promluvit?“ zeptal se mě a zněl u toho zcela střízlivě. To už jsem čekala pohromu apokalyptických rozměrů. Minimálně žádost, abych mu darovala nějaký životně důležitý orgán.

Roztomilé romantické čtení, které nadchne všechny citlivé dušičky!

Marianna Zapatta je mistryní v konstruování pomalu se vyvíjejících romancí, kdy vztah hlavních protagonistů zakouší nejrůznější verze her osudu. Její prvotina „Kulti“ si získala nespočet srdcí českých čtenářů, či lépe řečeno čtenářek, které si pochvalovaly nejen čtivost, důvtip a prostředí do nějž je kniha zasazena, ale především velkou míru uvěřitelnosti a originality. Drobnější letní jednohubka v podobě „Rytmus, já a Malchyn“ jede na obdobné vlně jako její předchůdkyně.

Zápletka je poměrně přímočará, snadno předvídatelná a bez žádných větších odboček. Čtenář zde ve velké míře dostane přesně to, co očekává. Dějovou linii zaměřující se především na postupné „oteplení vztahů“ mezi hlavními hrdiny. Jako pod drobnohledem sledujete nesmělé krůčky od vzájemného porozumění, k hlubokému přátelství, jež přerůstá v něco víc. Autorka si navíc pro své dějství zvolila atraktivní kulisy hudebního koncertování napříč kontinenty. Četné dialogy, humorné momenty i myšlenkové pochody jednotlivých postav skvěle umocňují již i tak perfektní počtenou.

Problém byl v tom, že i když jsem nerada dělala věci, které by mohly vést k průšvihu, stejně jsem tuhle trojku následovala, kdykoli se do nějakého řítili. A tak jsem si odfrkla a obdivně si prohlížela nehty na nohou, které jsem si předchozího dne nalakovala tyrkysovou barvou. „Sranda? Mačkat se s vámi v autobuse má být sranda? Děláš si ze mě prdel?“

Eli si rozčileně odfoukl, ale jeho povzdech odnesl závan větru v místech, odkud mi telefonoval. Zmínil se, že jsou u benzinky a tankují. „Pojedeme do Austrálie a do Evropy...,“ protáhl a pak se na vteřinu odmlčel. „Nic? To mi na to fakt nic neřekneš?“

Ani jsem nepípla, což ho jen přimělo žvanit dál. To, že zmínil tyhle dva kontinenty, totiž ani zdaleka nestačilo, abych nechala plavat svoje nejmíň oblíbené vzpomínky na to, co jsem s nimi před lety na turné zažila.

„Koaly, klokani...,“ lákal mě dál. „Croissanty, bagety, Eiffelovka...“, Když jsem okamžitě nezakřičela „JO!“, zkusil v uplácení přitlačit. Fajn. Dostaneš deset procent z prodeje plus veškerý dýška, co si vyděláš, ty lakomče nenasytná,“ sykl. Cink cink cink.

Zapata je ideálním společníkem pro prosluněné dny!

Obrovským tahounem je tu jednoznačně „zamilovaný páreček“. Jak jeho, tak jí, si hned zamilujete a bude se vám s nimi dobře trávit čas. Jsou bezprostřední, na nic si nehrají a s každou, byť i nelehkou situací se vypořádají s grácií jim vlastní. Jednoznačně lze konstatovat, že milovníci „zaláskovaných“ dějství budou chrochtat blahem, ti ostatní dostanou dobrý příběh, se kterým mohou vyrazit třeba k vodě v průběhu teplých letních dnů.

Já osobně jsem se spisovatelkou rozhodně neskončila, ráda si od ní v budoucnu ještě něco přečtu. Tato útlá knížečka naprosto splnila má očekávání ve vodách oddychové četby po náročném studijním odpolední. Za sebe tedy hodnotím 4.5 z maximálně 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Cestou jsem si v taxíku neustále nervózně mnula ruce a úpěnlivě se modlila, aby zbytek večera vydržel i můj deodorant. Zalétla jsem pohledem k hodinkám, bylo po sedmé. Eli říkal, že Ghost Orchid hrají tak od devíti. Taxikář mě vysadil na konci ulice. Vytočila jsem na mobilu bratrovo číslo.

Zvedl to po druhém zazvonění. „Už jsi tady?“ „Ne, jsem na Antarktidě.“ Táhla jsem svůj kufr k budově. Poutač nad vchodem naproti přes ulici hlásal nepřehlédnutelným písmem:

DNES VEČER

RHYTHM & CHORD TOUR

VYPRODÁNO

Prohlížela jsem si obrovský autobus stojící na ulici asi deset metrů ode mě a nostalgicky jsem zavzpomínala na Pepeho, stařičkou dodávku, ve které dřív bratrova kapela jezdila na turné. Byl to patnáctimístný chevrolet s vybledlým červeným přívěsem. Lak se z něj olupoval, sedadla byla slepená izolepou a dveře držely jen na čestné slovo – starého Pepeho jste prostě nemohli nemilovat. Najezdili jsme v něm přes tři sta dvacet tisíc kilometrů, než musel do šrotu. Ale díky jeho věrnosti jsem měla některé ze svých nejkrásnějších vzpomínek. Teď, když kapela vydělávala víc peněz, mohla si dovolit malé vylepšení vozového parku.