Svět démonů - Kontinent vyzývá do zbraně!

Sally Greenová - Svět démonů

Originální název: The Demon World
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2019)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

 Zkáza přichází, budou padat hlavy!

Catherine, Tash, Edyon, Ambrose a March, tahle nesourodá pětice se zprvu neměla vůbec potkat. Jejich osudy toho totiž mají jen pramálo společného, ale jedna válka změní všechno! Po tom, co jen o vlásek unikli smrti v Rossarbu jsou opět postavení před nelehký úkol. Musí zdolat severní planinu, místo, kde se ukrývají krvelační démoni. Jen tudy vede cesta do relativního bezpečí, ovšem i pokud překonají nástrahy, které na ně číhají na cestě, vyhráno rozhodně nemají. Krveprolití je na spadnutí, ve vzduchu je cítit krev, pletichy jsou všudypřítomné. Laskavost a velkorysost ustoupily do pozadí, teď je klíčové uzurpovat si pro sebe moc. Kostky jsou vrženy, již není cesty zpět!

Všechny známé i neznámé, jistoty, ale i strachy se doslova obrátily vzhůru nohama. Každý se snaží nastalého chaosu využít ve svůj vlastní prospěch. Někdo sní o nadvládě nad velkým územím, někdo o svobodě a seberealizací, jiný touží poznat, kým skutečně je. Otázkou je, kdo dokáže situaci nejlépe využít a stanovit tak „šach mat“ v celé partii?

Knížeti Theloniovi, vládci Calidoru

Píšu tento dopis, když už začala bitva o Rossarb, takže musím být stručný. Váš bratr králAloysius Brigantský napadl Pitorii a již pozabíjel spoustu věrných poddaných mého otce, krále Arella.

Nejde ale o pouhou dobyvačnou válku. Váš bratr má další cíl. Zde v Rossarbu se mnou pobývá Vaše neteř, princezna Catherine, a podle jejího názoru bylo cílem Vašeho bratra odjakživa zbavit Vás vlády nad Calidorem. Všechny Aloysiovy činy, včetně mého domluveného sňatku s Catherine a pokusu o vraždu mého otce, byly jen zástěrkou pro to, aby jeho armáda mohla vtrhnout na Severní planinu a získat její nejcennější zdroj – dým démonů.

Aloysius má v plánu vytvořit neporazitelnou armádu z chlapců, užívajících dým purpurových démonů. Pokud takový dým vdechují mladí lidé, ať už chlapci nebo dívky, získají nesmírnou sílu a rychlost, takovou, že se s nimi nemůže měřit ani ten nejzocelenější voják. Viděl jsem na vlastní oči, co takový dým dokáže, a jeho účinky jsou prostě nepředstavitelné.

Berte prosím tento dopis jako varování i jako žádost.

Varuji Vás, že jakmile se král Aloysius zmocní Severní planiny a díky dýmu vytvoří svou neporazitelnou armádu, vytáhne na Calidor.

Aby se tak nestalo, žádám Vás, abyste se připojil k našemu boji proti němu.

Průměrné dějství je předurčením epického finále plného překvapení!

„Svět démonů“ patří mezi rozporuplné pokračování plánované trilogie. Těšili se na něj snad všichni, ale ne všichni z něj poté byli nadšení. Příznivci Sally Green zaujímají pozice na opačných stranách barikády. Jedni pějí na střed série jen samou chválu, druzí si spíše pochvalují úvodní knihu. Nicméně všichni do jednoho se shodují na tom, že zakončení této patálie bude více než epické. A co konkrétně je příčinou názorové rozepře mezi čtenáři?

Zprvu lze říci, že pokud očekáváte alespoň krátkou rekapitulaci toho, co se odehrálo na počátku, tak budete zklamaní. Pokračování se totiž ničím extra nezdržuje a vrhá vás rovnou do víru emocí a střetů. Tempo je sice o trochu pomalejší, než na jaké jste byli doposud zvyklí, ovšem spisovatelský um tento drobný přešlap bravurně vynahrazuje. Akce tu doslova a do písmene ustupuje dvorní politice a spřádání tenkých uzlů spojenectví, takže pokud zrovna neholdujete logickým úvahám a mocenským taktikám, tak se zřejmě ukoušete nudou.

„Dost na to, aby bylo jisté, že nás porazí.“ Ambrose rozhlédl po jejich hloučku a hořce se zasmál. „Takže by stačilo pět chlapů.“

Starý Ambrose by nic tak cynického nikdy nevyslovil, ale možná se těšil na boj. To bylo přece motto brigantské armády: „Lepší boj než útěk.“ Lepší tasit meč proti bývalým kamarádům, než umrznout nebo se nechat zabít démonem.

Catherine ale bojovat nechtěla. Nechtěla prohrát. Vzpomínala na knihy o válkách, které četla. Když nad nimi sedávala v otcově knihovně, nikdy by ji nenapadlo, jak tohle sebevzdělávání jednou využije, ale těšilo ji pomyšlení, že by si to nikdy nedokázal představit ani její otec. Vzdělávání dívek – zvlášť v bojových strategiích – mu vždycky připadalo jako zbytečný nesmysl. „Myslím, že pošlou dvojnásobek mužů, než je nás. Jak říkáš, budou si chtít pojistit vítězství.“

I kdyby se všichni vzdali, Briganťané je stejně pobijí. Kromě jí a Ambrose, je takové milosrdenství nečeká. Jsou zrádci a budou odvezeni do Brigantska, aby je tam před popravou mohli mučit.

Čtivo, které rozhodně neurazí a ukrátí nejednu dlouhou chvíli!

Svou chvilku slávy v tomto případě dostává hlavně princezna, na níž se tato knížka majoritně soustředí. Ta se snaží odhalit své přátele a oddělit je od těch, kdo by ji nejraději viděli mrtvou. Ve svém úsilí udržet všechny v bezpečí však ve své osobě čím dál, tím častěji přebírá mužské vzorce chování, ač zejména šlechtické smetánce to zrovna neimponuje.  Zbytek „party“ je tak spíše upozaděn a plní roli jakéhosi okrašlovacího konceptu, což je možná trochu škoda. Pro milovníky napětí a neznáma se přeci jen najde místečko, neboť se spolu s Tash vydají přímo do podzemí stvůr.

Co zůstává stejné, a rozhodně to nejen dějové linii prospívá, je styl psaní. Dílo se čte dobře, stránky ubíhají rychle, ale stejně jim schází krapet dynamičnosti a drobet nepředvídatelnosti, jež byly tak vlastní právě „Dýmu démonů“. Bohužel musím konstatovat, že šlo o vesměs vycpávkový příběh, který neurazil, ale ani nenadchl. Avšak zakončení se zase vrátilo do starých dobrých kolejí, a tak nezbývá než si počkat na to, jak se všecičko vyvrbí! Za mě prozatím 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Bude to mnohem horší. Měli byste ty slabší nechat tady,“ navrhla. „Stejně budete mít kliku, jestli vás nedoženou Briganťani. Utýct zvládnou jen ty nejrychlejší.“

„Nikoho nebudeme nikde nechávat.“

„Buď necháte umřít slabší, nebo umřou všichni.“ Rafyon se zamračil, když to vyslovila. „Nekoukej se na mě tak. Víš, že mám pravdu. Stejně je to všechno k ničemu. Natáhnete všichni bačkory, ať se dostanete včas mezi stromy, nebo ne. A všichni si to zasloužíte.“

„Tash.“ Rafyon jí položil dlaň na paži, ale ona před ním ucukla a vykřikla: „Nesahej na mě! Nemusím s váma zůstávat. To kvůli vám je Gravell po smrti. Kvůli vám ho trefili oštěpem a nechali jsme ho tam. Proti tomu nikdo neprotestoval, co? Nikdo tam nezůstal, aby mu pomoh. Doufám, že všichni umřete.“

Nevěděla, proč to řekla. Nechtěla, aby Rafyon umřel. Měla ho docela ráda. A princeznu Catherine. A Edyona. Tanyu moc ne, ale taky nechtěla, aby umřela. Ale stejně to nebylo fér. Gravell byl mrtvý a mohli za to oni. Cítila, že začíná brečet, takže se otočila k Rafyonovi zády a zadívala se na sever, nechala vítr, aby jí bičoval obličej.

„Gravella je mi líto, Tash. Ale zabili ho Briganťani, ne my.“