Evžen Boček - Poslední aristokratka

Český název: ...
Rok vydání: 2012 
Počet stran: 250
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Druhé město

Život Kostkových není žádná pohádka! 

František Antonín Kostka z Kostky je potomkem starého českého šlechtického rodu, který si ovšem nyní pokojně žije ve Spojených státech amerických. V New Yourku zaujímá vcelku nenápadný post učitele literatury. Kolegové a studenti mu říkají Franku. Nikdo z nich netuší, že je to český aristokrat. Lépe řečeno, nikdo z nich nemá  ponětí, že nějaké existují Čechy.

 

Nicméně po pádu komunistického režimu se všechno změní, neboť je František Kostka povolán zpět do vlasti, aby převzal do vlastní správy rodový barokní zámek Kostka. Rodina Kostkových je tedy nucena opustit svůj domov za "Velkou louží" a vydat se do neznámých končin, aby se konečně ujmuli svého šlechtického sídla.

 

***

 

Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí. Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbíváni v zatlučených rakvích. Zatlučená je i rakev Marie II., která při jednom z pokusů o výrobu kamene mudrců vynalezla zřejmě dynamit. Do rakve zatloukli pouze část jejího šatníku a paruku, protože tělo zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř. Obě jsou naše strašidla. Ani jedna se nedožila dvaceti.

Švejkovství a typicky český humor, to je to, oč tu běží!

 

No ano, kniha je doslova napsaná tak, aby vám dokázala vykouzlit úsměv na tváři za každých okolností. Od samého začátku se budete při čtení chytat za hlavu a nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak jsou postavy místy až až naivní. Dokonce i postavy jsou vytvořeny tak, aby s trochou nadsázky poukazovaly na všechny neduhy češštví. 

 

Mary Kostková je vlastně obyčejná osmnáctiletá dívka, která se do České republiky dostává vůbec poprvé. S českým chováním a mentalitou se dosud neměla možnost setkat a tak na všechny situace nahlíží poněkud odevzdaným a nevinným pohledem. O to více se čtenář pobaví při líčení nejrůznějších "vtipných" a místy i trapných situací, protože jsou vyprávěny právě Marií, tak jak to ona sama vnímá. 

 

Brno není v žádném případě oním pulzujícím velkoměstem, jež si cestou stvořila ve své fantazii matka. Údajně v něm žije čtyři sta tisíc obyvatel, ale my jsme jich během necelých dvou hodin potkali dvanáct, počítajíce v to i dvoučlennou policejní hlídku, s níž jsme se minuli několikrát. Když jsme se viděli naposledy, pozdravili jsme se jako staří známí. Rozčarovaná matka mě nutila, abych se jich zeptala, jestli je zákaz vycházení nebo proběhla evakuace.

 

Dobré zakončení prvního dílu vás jistě donutí sáhnout i po tom druhém!

 

Autor dozajista umí psát, což dokazuje i skutečnost, že svůj příběh končí v tom nejlepším a pro čtenáře nejzajímavějším bodě, což vás automaticky donutí zašátrat po pokračování, které slibuje větší vývoj příběhu a ještě zábavnější prostředí!

 

Pokud bych měla teď knihu ohodnotit, tak se přiznám, že jsem trochu v rozpacích, na jednu stranu jsem se u čtení místy "až za břicho popadala“, ale na tu druhou děj nebyl nikterak pestrý, autor tady pořád dokola omýval myšlenku "těžkého" zámeckého života, což bylo místy, zejména uprostřed knihy už docela nuda. Když to vezmu kolem a kolem, tak si myslím, že 3,5 z 5 hvězdiček je pro knihu vcelku pěkné a spravedlivé hodnocení. 

Omlouvám se, že Ti ten článek nemůžu poslat, ale z druhé strany je fotka mojí matky. Vylézá na ní z krbu. Je špinavá od sazí, ve vlasech má vysušeného netopýra a v ruce smeták, jímž na požádání fotografů markýrovala čištění krbu. Vypadá jak čarodějnice, která se právě spustila komínem. Přes fotku je obrovský titulek: BABA JAGA? NE!!! HRABĚNKA KOSTKOVÁ!!! Milada ovšem považuje matčinu fotku na titulní straně nejčtenějších českých novin za „fantastický zářez“, který Kostce zadarmo udělal reklamu, jež by stála miliony. Asi má pravdu. Matka je ovšem ze svého mediálního zářezu poněkud rozpačitá, zvláště když jsem jí vysvětlila termín BABA JAGA.

Kody Keplingerová - The Duff

Český název: OTKA
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2010)
Počet stran: 280
Vazba knihy: ...
Nakladatelství: CooBoo - říjen 2015

Hamiltonská střední vám otevírá své brány!

Bianca je obyčejná 17-ti letá středoškolačka.  Možná není kdovíjak hezká, ale zato je docela chytrá a rozhodně pro ostřejší slovo nechodí nijak daleko. No a ještě ke všemu má dvě věrné nejlepší kamarádky. Kdepak, ona není tou, která by se nechala polapit do sítí školního hezouna a sukničkáře Wesleyho Rushe.

Ovšem situace doma není teď zrovna nejlepší a Bianca zoufale touží po útěku od reality. A tak se ocitá v náručí svého největšího nepřítele Wesleyho. Nejhorší na tom ovšem je, že se ji to líbí. No a co víc, Bianca odkrývá jeho hluboko pohřbená tajemství a zjišťuje, že není tak špatný, jak se zdá. Panebože ještě ke všemu zdá se k němu začíná něco cítit!

***

"Je mi fajn," zalhala jsem. "Mám se skvěle. Víš, že neumím tančit. Stála bych ti v cestě. Jděte… žít, nebo co. Tady budu v pohodě." Casey na mě přimhouřila své oříškově hnědé oči. "Opravdu?" zeptala se.  "Sto pro."  

Klasická středoškolská "love story", která v sobě ovšem nese nečo víc!

Zpočátku se kniha zdá býti takovou tou "tuctovkou" ze žánru Young Adult. Poněkud kýčovitě vykreslená americká střední škola, první velká zamilovanost a kupa životních trablí s tím spojených. Nicméně, vezte, že vše není tak, jak se na první pohled zdá. Pokud se dokážete prokousat první polovinou knihy, tak se konečně dostane k jádru celého příběhu. Najednou si uvědomíte, že se vlastně začíná něco dít. Příběh dostává rychlý spád a vy naráz nejste schopni knihu vůbec odložit.

Hlavní hrdinka si totiž konečně přestává hrát na ublíženou, vzchopí se a začíná svým problémům čelit. S tím úzce souvisí, také to, že skoncuje se svou přetvářkou a my se ji tak budeme moci podívat přímo do hloubi duše. Vlastně všechny postavy se nám postupně otevírají a odhalují svou pravou tvář. Každopádně největší proměna čeká právě na školního playboye Rushe. Buďte si jistí, že pokud jste ho na začátku knihy nenáviděli, tak na jejím konci ho budete přímo milovat.

"Budu upřímný." Wesley se zamračil na zrcadlo. Mám jen jednoho přítele - jednoho opravdového přítele. Harrison je jediný člověk, který bude se mnou viděn, a to je proto, že se nesnažíme zlákat stejné publikum, pokud víš, jak to myslím."

Těšte se na říjen 2015, to už si budete moci knihu přečíst v českém překladu!

Konec knihy není nikterak překvapující, ale garantuji vám, že zejména čtenářky se u něj budou culit od ucha k uchu. Určitě se vyplatí knihu si přečíst, byť má trochu pomalejší rozjed, ale i tak vezte, rozhodně za to stojí. Ačkoliv jsem měla možnost si příběh přečíst v originále i já sama se moc těším na český překlad, který nás čeká letos v říjnu u Cooboo.

Závěrem bych snad už jen doplnila hodnocení a nechala vás těšit se na to, až si knížku budete moci sami přečíst. Takže můj verdikt pro dnešek zní 3,5 z 5 hvězdiček. Dala bych i čtyři, ale trochu mi vadila první polovina knihy, ale i tak to bylo moc pěkné čtení. Za sebe můžu The Duff jen a jen doporučit. Tak tedy, počkejte si na ní!

"Tak vzhůru za ním."  Převrátila jsem oči, aniž by to dávalo smysl. Bylo to automatické.  "Ježíš, Toby," řekla jsem, "to zní jako hláška ze špatného filmu."  Toby pokrčil rameny. "Možná, ale já to myslím vážně, Bianco. Když k němu něco takového cítíš, měla bys tam jít."

Rainbow Rowellová - Fangirl

Originální název: Fangirl 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2013)
Počet stran: 456
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Yoli

Vejška je od toho, abys poznala nový lidi!

Cath a Wren jsou osmnáctiletá dvojčata, která spolu sdílí úplně všechno oblečení, trable s rodiči, i lásku ke knihám o Simonu Snowovi. Jenže jednoho krásného dne se tahle sesterská "idylka" změní v noční můru. Wren totiž přijde s nápadem, že by na vysoké škole měly bydlet každá zvlášť. 

To pro Cath není zrovna dvakrát dobrá zpráva, na rozdíl od její sestry je totiž spíše introvert. Spíše než "reálnou společnost", vyhledává spíše tu virtuální, kde na internetu píše fanfikce o Simonu a Bazovi. Představa nekonečného bludiště školních budov a nových obličejů v ní vyvolává přímo děs a hrůzu. A k tomu všemu se zdá, že se ji její sestra vzdaluje každým dnem víc a víc. 

***

"Je to jak nemocniční pokoj, akorát menší. A bez televize." "Máš krásnou vyhlídku na kampus,"nedal se. Wren přešla k onku. "Můj pokoj má vyhlídku na parkoviště." "Jak to víš?" zeptala se Cath. "Google Earth." Wren se nemohla dočkat, až se vrhne do víru středoškolského života. Se svou spolubydlící - Cortney - to rozebírala už celé týdny.

Bravůrně vykroslený vysokoškolský život v kombinaci se skvělými postavami!

Příběh nás zavede do prostředí vysokoškolského kampusu. Značná jeho část se odehrává na kolejích v  Poundově budově. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že příběh nese nudný, místy až "monotónní" charakter běžného vysokoškolského života. Není tomu zdaleka tak, autorka si totiž naprosto excelentně poradila s celou zápletkou příběhu, takže vám, ani nepřijde, že se vlastně nacházíte pořád na jednom místě. Zároveň však napsala tak jednoduchý a milý příběh, který vás zaujme především díky své věrohodnosti. 

Největší důraz příběh klade na postavy samé, vidíme tedy, jak se postupně vyvíjí a utváří mezi sebou vazby. Největší změna je nicméně patrná na samotné Cath, která se v průběhu celé knihy odhodlává pomalu vylézt ze své ulity, zjišťuje, že se dokáže vypořádat se svým životem sama, bez pomoci své sestry a zajisté, dojde i na lásku. Nic z toho, však vám jako čtenáři nepřipadá přemrštěné a zbytečně kýčovité, naopak je to miloučké a taky trochu bezstarostné. 

"Podvádíš," protestovala Cath. "Jen jsem nás popstrčil," prohlásil, "abysme se líp rozjeli." Sebrala mu tehdy sešit a začala psát přes jeho text, vpisovat do něj, vtěsnávat na okraje stránek nové repliky a škrtat věty, které už byly přes čáru. (Nick někdy stylistickými nápady moc plýtval. Potom připsala pár vlastních odstvaců. Už si zvykla psát na papír, i když se jí pořád někdy stýskalo po klávesnici...

Krásné zakončení, které dozajista potěší nejednu čtenářku ( i čtenáře ☺)!

Ano, na konci příběhu samozřejmě nechybí ani "Happy end", nicméně není nafouknutý, ani přeslazený. Je to prostě, takový ten konec, který dozajista potěší každého čtenáře. 

Myslím si, že po téhle skvělé knize si dám Rainbow Rowellovou do svého knižního hledáčku. Už teď na mě doma čeká její prvotina - Eleanor & Park.  Doufám, že bude stejně skvělá a nenucená, jako právě Fangir. Mno a co se týče hodnocení, tak Fangirl si ode mne vysloužila 4 z 5 hvězdiček. Jednu hvězdičku strhávám za místy nudné fanfikce o Simonu a Bazovi. Místy jich tam bylo zkrátka až moc, jsem toho názoru, že ta prvotní dějová linie z Cathina života byla zkrátka daleko zajímavější.

" Já mám strach," začala profesorka, "strach, že nikdy nezjístíte, co doopravdy můžete dokázat. Že nikdy neuvidíte - že já nikdy neuvidím-, jaké se ve vás skrývají. Máte pravdu, nic z toho, co jste v minulém semestru odevzdala, nedosahuje kvalit Simona Snowa a Mágova dědice. Ale mělo to v sobě takový potenciál.  Vaše postavy se chvějí jako struny, Cath, jako by se snažily samy dotvořit a vyskočit z papíru."

A.G. Howardová - Divotání 

Originální název: Unghiled 
Rok vydání: 2015 (originál vydán 2014)
Počet stran: 432
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Výlet do temnější Říše divů pokračuje!

Allysa má konečně vše, co by si jen mohla přát. Milujícího přítele Zacha, který pro ni zdá se udělá první poslední. Navíc se s ním chystá po maturitě do Londýna, aby tam studovala na jedné z nejlepší uměleckých škol na světě. Její maminka je zpátky doma. Život zdá se konečně začíná dávat smysl, ovšem není tomu úplně tak. 

All je totiž praprapravnučkou slavné Alice Liddellové, kterou zná celý svět díky její literární předloze Alenka v Říši divů. Po své "slavné příbuzné" nezdědila jen zdánlivě stejné jméno, ale i klíč k tajuplné Říši divů, která je však ve skutečnosti mnohem, mnohem temnější než její literární předloha. No a právě temné stíny podsvětnické minulost se právě teď snaží zničit vše, co je Allyse tak drahé, proto je nucena vrhnout se znovu střemhlav do problému podsvětnického světa, aby zachránila vše, na čem ji záleží. Ovšem teď je v sázce daleko více, než jen její vlastní hlava!

***

"Pravda je ve tvé krvi. Copak tvé obrazy lžou?“  Nejraději bych mu vynadala, že mě špehoval i ve škole, ale to nezmění nic na faktu, že má pravdu. I když scénám na svých výtvorech příliš nerozumím, jedno je jasné - v téhle říši není něco v pořádku. A prsty v tom bude mít Červená Královna.

 

Další naprosto skvělá jízda od začátku, až do konce! 

Kniha nás opět zavede za našimi přáteli do světa lidí, ačkoliv (a musím říci, že k mé nemalé lítosti) se v tomto díle do Podzemní říše nepodíváme, nicméně o podsvětníky rozhodně nouze nebude, ba naopak potkáte je téměř na každém kroku. Musím podotknout, že bylo velmi komické pozorovat, jak si ty malé "podzemní zrůdičky" počínají v našem světě. S jejich náhlou  návštěvou se nám ovšem  začíná vyvíjet i samotná hlavní hrdinka. Zatímco v prvním díle se zdála býti poněkud zaujatá sama sebou a svými milostnými trablemi, tak tady si naopak začne více uvědomovat svou magickou, byť ne vždy světlou stránku, což je oproti prvnímu dílu výrazná změna k lepšímu. 

V druhém díle této série nám konečně autorka velice pomaloučku poodhaluje všechna ta "šokující tajemství", která už tak dlouho sužují celé pokolení Liddelový. Věci se daly do pohybu a zdá se, že tajemství a intriky, které měly zůstat spát hluboko pod zemských povrchem, se nyní derou ven. Kdo je vlastně přítel a kdo naopak zrádce? Zdá se, že Allysa už nemůže věřit dočista nikomu. 

Zvednu si karafu k očím, abych si Morfea lépe prohlédla. „Šach mat, zlatíčko. Uvědomuješ si, že tě porazila moje lidská stránka i bez kouzel?“ Na rozdíl od opravdové můry, která by se v karafě utloukla k smrti, visí Morfeus hrdě a elegantně pod zaobleným krkem a upřeně na mě zírá vypouklým hmyzím pohledem. Kdyby měl místo sosáku ústa, věděla bych hned, jestli září hrdostí, nebo soptí vzteky. Jak ho znám, možné je obojí.

Užasná kniha a ještě úžasnější konec, u kterého budete nevěřícně třeštit oči!

Závěr knihy byl jedním slovem ohromující, nevěřila jsem svým vlastním očím, že je konec. Proč to muselo skončit zrovna v tom nejzajímavějším momentu?  Autorka nás zkrátka před závěrečným dílem napíná jako kšandy. Ach, poslední díl bude zřejmě naprosto dokonalý, vždyť i druhý byl milionkrát lepší jak ten počáteční. 

S jistotou můžu říct jen jedno, tahle trilogie má nakročeno k tomu, stát se tou nejlepší, kterou jsem měla tu možnost letos přečíst. Za mě je to tedy absolutní hodnocení, tedy 5 z 5 hvězdiček. Tímto bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství  CooBoo za poskytnutí recenzní e-knihy!

Divoká bolest se mi zakousne až do páteře, podlomí se mi kolena a já se hroutím na tvrdý beton. Chci aspoň křikem upozornit ostatní, ale bolest mi sebere všechen vzduch z plic a zamkne mi hlasivky na klíč. v nohou. Křídlo mám na cáry a drahokamy z nich sněží na studenou zem.