Adam Christopher - Temnota na okraji..

Originální název: Darkness on the Edge..
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2019)
Počet stran: 408
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fobos

To co se stalo, nejde vzít zpět!

Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody. Také Jim Hopper by rád strávil tyto oblíbené sváteční chvilky relaxováním nad sklenicí jablečného punče. Jeho adoptivní dcera Eleven má však jiné plány. Pozorování padající sněhu a sezení u vyhřátého krbu ji k smrti nudí. Útěchu nenabízí ani televize. Rozhodne se tedy vydat na průzkum do sklepa. Honba za pokladem však přinese jiné odhalení, než by původně vůbec zamýšlela. Stará, trochu omšelá krabice s nápisem „New York“ v sobě ukrývá střípky dávných časů na něž by její otec již velice rád zapomněl.

Na neutichající naléhání své dcerušky se Jim pouští do vypracování příběhu, který je založen na skutečných událostech. Dostává se do téměř deset let staré vzpomínky, kdy ještě coby mladý policista věřil v ideály, chtěl pomáhat a chránit jedno z největších a nejznámějších měst USA. Pravdu nelze popřít, a právě teď se ona pravda dere na povrch z temných hlubin.

Neměl rád Vánoce, ani trochu, od té doby, co... zkrátka už hodně dlouho. Od té doby, co přišel o Sáru. Věděl to, bral to jako holý fakt a celých šest let, z nichž se mělo brzy stát sedm, které strávil zpátky v Hawkinsu, se s blížícím se obdobím svátků podvoloval narůstajícímu pocitu mizérie a stesku.

Podvoloval se? Ne, to není úplně přesné. Vlastně ten pocit ví­tal a uděloval sám sobě svolení, aby se jím nechal zahltit, protože to bylo tak... snadné. Pohodlné. A zvláštním způsobem uklidňující. Přitom za to sám sebe nenáviděl, za takovou rezignaci, za to, že nechal semínko zoufalství ve své mysli každý rok znovu růst, dokud nevyklíčilo. Hněv jej přitom jen zatlačoval hlouběji do temnoty, a tak se to pak opakovalo rok co rok, znovu a znovu, pořád dokola.

Ale s tím je konec. Teď už ano. Počínaje letoškem. Protože tento rok se konečně něco změnilo. Změnil se jeho život a ta změna mu umožnila prohlédnout, jak hluboko padl a co se z něj stačilo stát.

Již druhá kniha, která odkrývá tajemství oblíbených postav!

V pořadí již druhý prequel ke kultovnímu sitcomu „Stranger things“ je již nějaký ten pátek na pultech českých knihkupectví. Stejně jako jeho předchůdce, tak i tento krasavec byl vydán pod značkou „Fobos“, jež patří do rodiny „Naše nakladatelství“. Oproti prvotině s názvem „Temný experiment“ se tento počin vyšplhal ještě o třídu výše a nabízí perfektně vybalancovaný thriller s prvky mystického nadpřirozena.

Dějová linie se umně půlí na současnost, tedy na rok 1984 a na události, které již odvál čas, tedy léta páně 1974. V obou případech sledujeme již všem fandům dobře známého a milovaného detektiva, který se neblahými hrátkami osudu nachomýtne k do detailů vypilovaným karetním vraždám, které v sobě skýtají hrůzné poselství.

Odpovědí na jeho otázku bylo jen ticho. Znovu se ohlédl přes ameno. El se na gauči otočila a pohled, jímž se na něj dívala, by se dal přinejlepším popsat jako... nepříliš nadšený. Hopper se zasmál. „To byl jen takový návrh. Tak si třeba čti knížku.“ Domyl nádobí a vytáhl ze dřezu špunt. Zatímco voda odtékala,

sušil si ruce a díval se oknem ven. V odrazu ve skle viděl pohovku a stále puštěnou televizi, ale po El ani stopy.

Fajn, pomyslel si. S počasím nic udělat nemohl, ale možná to vlastně nebylo tak špatné, být takhle v chatě odříznutý od světa. O vánočních svátcích prožili pár perných dní, El trávila čas se svými kamarády a Hopper využil příležitosti, aby trochu pobyl s Joyce. Vypadalo to, že se drží a má z jeho společnosti radost. Stejně jako Jonathan.

Hopper se otočil a zamířil k červenému čtvercovému stolu u stěny naproti kuchyňské lince, na němž ležela otevřená krabice Hladových hrošíků. Pohrával si s myšlenkou, že by si je možná zkusil zahrát sám, a už si přitahoval židli, když El znovu vyšla ze svého pokoje. Pohlédla na něj s výrazem tak vážným, že Hopper s rukou na opěradle židle zkameněl.

„Ech... všechno v pořádku?“ El naklonila hlavu jako pes, který postřehl zvuk daleko za hranicemi lidského sluchu. Oči stále upírala na Hoppera. „Copak je?“ zeptal se Hopper. „Proč jsi polda?“

Napínavý čtivo s prvky mystiky, které si jednoduše zamilujete!

Autor ukazuje, že je minstrem ve svém oboru. Kromě scén, ve kterých si napětím ukoušete všechny nehty na rukou, i nohou, dostanete taktéž mnoho vtipných momentů. Nechybí ani pár životných mouder a velké množství „velikonočních vajec“ ukrývajících dobové reálie, včetně jména skutečného sériového vraha.

Tuhle knížku si vychutnáte, ať již patříte ke skalním příznivcům této série, nebo se prostě pídíte po dobrém a napínavém vzrušení. Retro duch, i krimi prostředí se postarají o to, že tohle dílko jen tak nedáte z ruky. O nečekané zvraty a chvíle překvapení rozhodně nouze nebude. Pár probdělých nocí, budiž garantováno! Za sebe, jakožto milovníka dobré počtené dávám hodnocení 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Tehdejší Hopper byl někdo jiný, než je Hopper dnes. Jeho život se totiž dělil jen na dvě období.

Před Sárou. A po Sáře. Nic jiného nehrálo roli. Včetně Vietnamu. Nebyl si ale vůbec jistý, jakým způsobem by to měl vysvětlit El.

„Protože,“ řekl Hopper s úsměvem, „Vietnam, to už je dávno. Chci říct, opravdu hodně dávno. A já už jsem jiný člověk.“ Na­klonil se nad stůl, opřený o lokty. „Hele, promiň, vážně. Chápu, že tě to zajímá. A chápu, že o mně chceš vědět víc. Jsem přece tvůj...“ Zarazil se... El pozvedla obočí a znovu napřímila bradu. Če­kala, až to dořekne.

Hopper s úlevou vydechl. „Jsem teď tvůj táta. A máš pravdu, nevíš o mně ještě dost věcí Včetně Vietnamu. Až budeš větší, povyprávím ti o něm.“ El se zamračila. Hopper pozvedl ruku na obranu před námit­kou, kterou čekal. „V tomhle mi prostě budeš muset věřit,“ řekl Hopper. „Jed­noho dne na to budeš připravená, stejně jako já. Ale pro teď to budeme muset nechat být. Souhlasíš?“ El našpulila rty; pak konečně přikývla.

Marianna Zapata - Rytmus, já..

Originální název: Rhytm, Chord..
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2015)
Počet stran: 296
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Hudba nás spojuje za všech okolností!

Po rozchodu se svým přítelem ztratila Gaby veškerou půdu pod nohama. Tolik se snažila, obětovala pro jejich vztah všechno a stejně se pouto přetrhlo. Utápění se v žalu a pojídání zmrzliny z kelímků možná chvilkově od bolesti uleví, ovšem ne na dlouho. Dívka neví, co si počít se svým životem. Vztah se rozpadl, nemůže najít práci, zkrátka a dobře v pěti vteřinách se jí doslova sesypal celý její vesmír. Co bude dělat dál, to je velkou neznámou, na kterou teprve musí najít odpověď. Právě v těchto mučivých vteřinách beznaděje se ozve řinčení telefonu.

Bratr – dvojče má nabídku, která se neodmítá. Příležitost poznat svět a trochu si přivydělat. Ve zkratce řečeno bláznivé turné amatérské rockové kapely plné namakaných testosteronů. Možnost hodit všechno za hlavu, bavit se bez zábran a na chvíli zapomenout na problémy každodenního bytí. Osudová nabídka, která mladé ženě ukáže, jak být znovu sebejistou, věřit v sebe i v lásku na první pohled, či spíše na první takty kytary.

Poslední rozhovor, který mi obrátil život naruby, začínal slovy: „Gaby, musíme si promluvit.“

Přesně o čtyři minuty a padesát pět vteřin později jsem podle všeho A) už neměla přítele, B) ani domov a C) byla jsem naprosto trapná. Ačkoli o tom, že jsem trapná, jsem věděla jen já... a moje nejlepší kamarádka... a rodiče... a moji bratři... a sestra... a všechny moje neteře.

Krucinál. Co jsem si namlouvala? Když moje nejlepší kamarádka Laila mým rodičům řekla, že jsem dostala kopačky, všichni rázem věděli, že jsem trapná. Pak taky všem vykecala, že jsem týden po tom rozchodu bulela jako želva a následně si celý měsíc každý večer pouštěla film Moje první láska. Ta tři kila navíc a obličej plný beďarů, daň za to, že jsem se cpala skoro výhradně pálivými chipsy a čokoládovými donuty, taky ničemu moc neprospěly.

Takže když mi zavolal Eli, který mi jinak telefonoval sotva dvakrát do měsíce a pokaždé u toho byl zpitý pod obraz, a oslovil mě zpěvavým hlasem „Gaby-Gaby“, bylo mi jasné, že se něco děje. Nikdy mě neoslovoval jménem, leda by po něm následovala nějaká nadávka. „Máš čas si promluvit?“ zeptal se mě a zněl u toho zcela střízlivě. To už jsem čekala pohromu apokalyptických rozměrů. Minimálně žádost, abych mu darovala nějaký životně důležitý orgán.

Roztomilé romantické čtení, které nadchne všechny citlivé dušičky!

Marianna Zapatta je mistryní v konstruování pomalu se vyvíjejících romancí, kdy vztah hlavních protagonistů zakouší nejrůznější verze her osudu. Její prvotina „Kulti“ si získala nespočet srdcí českých čtenářů, či lépe řečeno čtenářek, které si pochvalovaly nejen čtivost, důvtip a prostředí do nějž je kniha zasazena, ale především velkou míru uvěřitelnosti a originality. Drobnější letní jednohubka v podobě „Rytmus, já a Malchyn“ jede na obdobné vlně jako její předchůdkyně.

Zápletka je poměrně přímočará, snadno předvídatelná a bez žádných větších odboček. Čtenář zde ve velké míře dostane přesně to, co očekává. Dějovou linii zaměřující se především na postupné „oteplení vztahů“ mezi hlavními hrdiny. Jako pod drobnohledem sledujete nesmělé krůčky od vzájemného porozumění, k hlubokému přátelství, jež přerůstá v něco víc. Autorka si navíc pro své dějství zvolila atraktivní kulisy hudebního koncertování napříč kontinenty. Četné dialogy, humorné momenty i myšlenkové pochody jednotlivých postav skvěle umocňují již i tak perfektní počtenou.

Problém byl v tom, že i když jsem nerada dělala věci, které by mohly vést k průšvihu, stejně jsem tuhle trojku následovala, kdykoli se do nějakého řítili. A tak jsem si odfrkla a obdivně si prohlížela nehty na nohou, které jsem si předchozího dne nalakovala tyrkysovou barvou. „Sranda? Mačkat se s vámi v autobuse má být sranda? Děláš si ze mě prdel?“

Eli si rozčileně odfoukl, ale jeho povzdech odnesl závan větru v místech, odkud mi telefonoval. Zmínil se, že jsou u benzinky a tankují. „Pojedeme do Austrálie a do Evropy...,“ protáhl a pak se na vteřinu odmlčel. „Nic? To mi na to fakt nic neřekneš?“

Ani jsem nepípla, což ho jen přimělo žvanit dál. To, že zmínil tyhle dva kontinenty, totiž ani zdaleka nestačilo, abych nechala plavat svoje nejmíň oblíbené vzpomínky na to, co jsem s nimi před lety na turné zažila.

„Koaly, klokani...,“ lákal mě dál. „Croissanty, bagety, Eiffelovka...“, Když jsem okamžitě nezakřičela „JO!“, zkusil v uplácení přitlačit. Fajn. Dostaneš deset procent z prodeje plus veškerý dýška, co si vyděláš, ty lakomče nenasytná,“ sykl. Cink cink cink.

Zapata je ideálním společníkem pro prosluněné dny!

Obrovským tahounem je tu jednoznačně „zamilovaný páreček“. Jak jeho, tak jí, si hned zamilujete a bude se vám s nimi dobře trávit čas. Jsou bezprostřední, na nic si nehrají a s každou, byť i nelehkou situací se vypořádají s grácií jim vlastní. Jednoznačně lze konstatovat, že milovníci „zaláskovaných“ dějství budou chrochtat blahem, ti ostatní dostanou dobrý příběh, se kterým mohou vyrazit třeba k vodě v průběhu teplých letních dnů.

Já osobně jsem se spisovatelkou rozhodně neskončila, ráda si od ní v budoucnu ještě něco přečtu. Tato útlá knížečka naprosto splnila má očekávání ve vodách oddychové četby po náročném studijním odpolední. Za sebe tedy hodnotím 4.5 z maximálně 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Cestou jsem si v taxíku neustále nervózně mnula ruce a úpěnlivě se modlila, aby zbytek večera vydržel i můj deodorant. Zalétla jsem pohledem k hodinkám, bylo po sedmé. Eli říkal, že Ghost Orchid hrají tak od devíti. Taxikář mě vysadil na konci ulice. Vytočila jsem na mobilu bratrovo číslo.

Zvedl to po druhém zazvonění. „Už jsi tady?“ „Ne, jsem na Antarktidě.“ Táhla jsem svůj kufr k budově. Poutač nad vchodem naproti přes ulici hlásal nepřehlédnutelným písmem:

DNES VEČER

RHYTHM & CHORD TOUR

VYPRODÁNO

Prohlížela jsem si obrovský autobus stojící na ulici asi deset metrů ode mě a nostalgicky jsem zavzpomínala na Pepeho, stařičkou dodávku, ve které dřív bratrova kapela jezdila na turné. Byl to patnáctimístný chevrolet s vybledlým červeným přívěsem. Lak se z něj olupoval, sedadla byla slepená izolepou a dveře držely jen na čestné slovo – starého Pepeho jste prostě nemohli nemilovat. Najezdili jsme v něm přes tři sta dvacet tisíc kilometrů, než musel do šrotu. Ale díky jeho věrnosti jsem měla některé ze svých nejkrásnějších vzpomínek. Teď, když kapela vydělávala víc peněz, mohla si dovolit malé vylepšení vozového parku.

Kalyn Josephsonová- Bouřná vrána

Originální název: The storm Crown
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2019)
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Pomsta je slepá a daleko nedojde!

Rhodanie je oázou života uprostřed vedrem zpustošené krajiny. Tahle malá zemička stojí a padá spolu s magickými opeřenci, jenž ji zajišťují blaho. Přerostlý černí ptáci si umí vzít na povel, vodu, půdu i hromobití. Díky nim vzkvétá zemědělství, politika i dobyvatelské choutky místních. Jednoho dne se však karta obrátí a hrdý lid přijde o svou chloubu, o vrány, které jsou dlouhé roky jejich symbolem a spásou. Bez svých mazlíčků sou ničím, z prosperující populace se stala chátra, která živoří na pokraji přežití. Jeden jediný den změnil jejich osudy jednou pro vždy.

Teď nezbývá než čekat, až je sousední panovnice Illucie rozdrtí napadrť. Místo krveprolití však přijde od uchvatitelských sousedů mírová nabídka k sňatku. Dvě na smrt znepřátelené linie se mají navždy spojit ve svazku manželském. Jenže tato svatba je jen zástěrkou pro intriky, lsti a cestu k moci. Šach, mat – hra už započala a na jejím konci vzejde jen jeden, jediný vítěz. Na zlomené srdce a hlasy minulosti teď jednoduše není čas.

Tiskla jsem se mezi vraní křídla a připravovala se k letu střemhlav. V žilách mi koloval adrenalin. Iylino hřejivé teplo mi poskytovalo oporu dokonce i tady, stovky metrů nad zemí, ale štiplavý ledový vítr si vybíral svou daň. Bral mi dech a uvolněné prameny vlasů mě šlehaly do tváře kolem leteckých brýlí.

Tenké opotřebované sedlo nebylo ničím víc než pruhem kůže, na kterém byly připnuty třmeny. Otěže, vedoucí k Iylině zobáku, představovaly jen iluzi ovládání – let závisel na důvěře a vzájemném respektu. Kdyby to bylo jinak, žádné množství kůže by mě na Iyliných zádech neudrželo.

Hlavou mi běžely roky Estreliných rad: Při letu střemhlav drž zpevněné tělo nízko. Povol otěže. Kolena měj vzadu, abys netlačila vráně na klouby křídel. Znala jsem je jako svoje boty.

Přitiskla jsem se k vráně ještě víc a společně jsme se vrhly dolů.

Kůži mi pokryla rosa, jak Iylino bouřné kouzlo prořízlo mrak jen chvíli předtím, než jsme jím prolétly a řítily se k zemi. S každou uplynulou vteřinou se ve mně bouřila čirá, nezkalená radost a srdce mi zpívalo až v krku. Jak jsme padaly, zadržela jsem dech a odpočítávala čas – mohly jsme nabrat jen určitou rychlost, jinak by Iyla nedokázala roztáhnout křídla včas.

Patnáct, šestnáct, sedmnáct…

Dobrý nápad, kterému chybí bravurní stvárnění, které zaujme!

Dračím časům již definitivně odzvonilo. Šupinaté trojhlavé saně nahradila přerostlá krákající stvoření, která doslova zaplnila pulty světových, i českých knihkupectví. Po bestsellerech jako „Šest vran“, „Nikdynoc“, či „Zjizvený král“ přispěla se svou špetkou do mlýna i Josephsonová, která přichází se zcela novou fantasy sérií, jež se zaměřuje na mladé dospělé.

Bohužel samotný dobrý námět nestačí a jakkoliv se autorka snažila vnést trochu kreativity do moře jednotvárnosti a tradičních vzorců, tak to prostě nestačilo. Tři čtvrtiny knížky máte pocit neustálého Déjà vu.  Milostný trojúhelník, tyranského rodiče, či obři magické kreace, tohle všechno nám už bylo nabídnuto jinými fantaskními díly. Zkrátka a dobře, je mi líto, ale všecičko tu působí jako prohnané přes kopírák. K tomu všemu přidejte ještě zcela nekorektně našroubovanou LGTB tématiku, která v celé dějové linii působí doslova jako pěst na oko a je zasažená do pasáží, do nichž se prostě vůbec nehodí.

Svatí mě museli nenávidět. Už to bylo téměř půl roku, co Illuciánská říše zničila můj život. Od té doby jsem sotva opustila svou komnatu. Stěží jsem se dokázala dostat z postele. Dokonce i teď jsem měla chuť se pohřbít pod přikrývkami a zmizet v temnotě. A když jsem se konečně zvládla dohrabat po schodech dolů, přesvědčená, že by to mohl být jakž takž slušný den, zůstala jsem tu trčet a musím zírat na Illuciána.

Propaloval mě pohledem a mě stálo všechny síly, abych se na něj nepodívala. Bála jsem se, co bych mohla udělat, kdybych na něm spočinula očima.

Na žalář žalu a bolesti, který mě věznil, útočil žhavý vztek, který ve mně jiskru po jiskře posledních pár měsíců doutnal. Nenáviděla jsem skutečnost, že mu dovolili přijet do Rhodaire a umožnili mu vstup do paláce. Nenáviděla jsem, že musíme vyslechnout požadavky jeho královny, že nemám vránu, která by ho popadla za jeho dokonale střiženou uniformu a zvedla ho vysoko, vysoko do vzduchu…

„Dostaví se královna brzy?“ zeptal se už podruhé s lehkým přízvukem.

Znělo to jako škrábání vraních spárů po kameni a mně se navzdory slunci zježily vlasy v zátylku, jak mě zamrazilo. Čekali jsme na mou sestru už dobrých deset minut.

Série, která nadchne spíše mladší generaci čtenářek!

 A aby toho nebylo málo, celý příběh postrádá akci a napětí. Místo srdceryvných scén dostáváte jenom popisy okolí, či charakteristiku postav. Pokud vás spisovatelka zrovna netrápí dlouhými popisnými litaniemi, tak pro změnu vyrukuje se zcela nelogickým a nicneříkajícím přirovnáním, které vás tak akorát dokonale zmate. K tomuhle všemu mišmaši si ještě přidejte nebetyčně otravnou hrdinku, která se pořád jen utápí v sebelítosti a fňuká nad tím, jak je život nespravedlivý a všichni jsou na ní jen a jen hnusní.

Bohu dík za posledních pár kapitol, ve kterých se konečně začalo něco dít. V té totiž Kalyn otočí o sto osmdesát stupňů a konečně dá knížce ty správné grády, takže skalní nadšenci dostanou to, po čem prahnou. Velkou bitvu dobra se zlem i rychlý útěk na cestě za povstáním. No, nevím, jestli mě tento pilotní díl uspokojil na tolik, abych dala šanci i pokračování. Spíše mám za to, že „Bouřná vrána“ se bude zamlouvat těm, kdož jsou dosud tvorbou žánru YA nepolíbení. Zarytí fanoušci budou mít totiž tendenci ve všem hledat nápodobu s jinými epickými dílky a čtení si tak příliš neužijí. Je mi to opravdu velmi líto, ale i já jsem spadla do té druhé skupiny, proto ode mne pouze 2.7 z maximálních 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Přesunula jsem poslední kámen a ztuhla jsem.

Věděla jsem, na co se dívám. Už když jsem se dotkla té neskutečné skořápky, jiskřící jako noční obloha uzamčená ve skle, dokonce i když můj mozek popíral tu obrovskou velikost, ten hedvábný pocit na omak i ten nepochybný šum magie, věděla jsem to.

Bylo to vejce bouřné vrány.

Opatrně, abych nezavadila o zbývající vratkou hromadu kamení, jsem pro ně sáhla a přitáhla si vejce k sobě. Bylo skoro stejně velké jako můj hrudník, a čím víc jsem se ho dotýkala, tím hlasitější byl bzukot. Opřená o kolena jsem se sehnula a zvedla vejce do náruče.

Ozvalo se prasknutí a pak už se všechno odehrálo strašně rychle. Kameny se pohnuly a já jsem si vejce pevně přitiskla k sobě, právě když mě cosi popadlo za šaty a prudce mě strhlo od drolícího se pilíře. Země se otřásala, jak se sloup zhroutil a drtil spadané trámy a rozbité sklo. Do vzduchu vyletěl popel a prach a místo, kde jsem před chvilkou stála, pohřbila hromada suti.

Ležela jsem, mrkala na tečky vířící ve slunečním světle a vraní vejce jsem si tiskla k hrudi. Srdce mi bušilo do jeho skořápky. Vedle mě stála Kiva, ruce na kolenou, a popadala dech. Vyčítavě se na mě dívala světlýma očima.

Emily A. Duncan - Hříšní světci

Originální název: Wicked Saints
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2019)
Počet stran: 384
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Svatí lačnící po krvi!

Naděžda Laptěva zasvětila celý svůj život bohům. Vyvolili si jí a promlouvají k ní, ona jediná jim dokáže naslouchat. Žije v klášteře, kde také vyrostla, kromě jeho masivních zdí nic jiného nepotkala. O světě, kde zuří krutá válka o moc, se dozvídá jen skrze legendy a vyprávění. Svaté prostory dívence poskytují útočiště i školu, až plně pochopí svou úlohu, stane se klíčovou zbraní, která s pomocí posvátné síly na ní seslané ukončí mučivé krveprolití. Malá, nevinná dívka je klíčovou figurkou na šachovnici intrik a moci, jen ona dokáže zastavit kacířské krvavé mágy.

Serafin v sobě sice ukrývá královské geny, lépe řečeno je přímím následníkem trůnu, ale jeho otec ho příliš v lásce nemá. Před jeho krutými způsoby utekl na frontu, kde si vybojoval respekt a uznání svých poddaných. Nyní čelí obtížnému úkolu, vyhledat a zajmout svatodějku, jen s její pomocí dokáže obrátit misky vah ve svůj prospěch a ukončit trýznění, jemuž je podroben jeho lid. Avšak ještě netuší, že bude muset obětovat mnohem více nežli svou hrdost. Cena míru je příliš vysoká!

Stačilo, aby na to Naďa jen pomyslela, a už ji v ruce chytala písařská křeč.

„Naďo.“ Konstantin jí strčil do lokte, až jí vypadl nůž z ruky.

„Co blázníš, Kosťo?“

Můj rekord čítající padesát čtyři spirálek zůstane nepřekonán, pomyslela si zamračeně. Utřela si rucedo haleny a pohlédla na Konstantina.

Jeho tmavé oči soustředěně hleděly na zavřené dveře vedoucí ke schodišti vzhůru na povrch. Nebylo slyšet vůbec nic, až na…

Ach ne.

Brambora jí náhle vypadla z ruky na zaprášenou podlahu. Ani si nevšimla, že zvuky mše nad jejich hlavami náhle ztichly. Kosťovy prsty se jí zaryly do paže, ale i jeho dotyk vnímala jen velmi mlhavě.

To přece není možné.

„Děla,“ zašeptala, jako by se hrozba měla stát skutečnou teprve poté, co ji vysloví. Bezmyšlenkovitě mezi prsty převrátila nůž a uchopila ho, jako by to byl vorjen, útočná dýka s tenkou čepelí, a nejen tupá

kuchyňská pomůcka.

Každé kaljazinské dítě dokázalo bez váhání poznat zvuk střelby z děl. Koneckonců za těch zvuků děti vyrůstaly, před usnutím jim z dáli bez ustání zněly do ukolébavek. Válka byla stále nablízku a kaljazinské děti dobře věděly, že musejí utíkat hned, jakmile děla zaslechnou a jakmile ve vzduchu ucítí kovovou příchuť magie.

Temná a akční fantasy série ze které tuhne krev v žilách!

„Hříšní světci“ jsou prvním dílem temné americké série pod názvem „Bohové a netvoři“, která si zejména ve Spojených státech vydobyla obrovskou popularitu. Smíchat slovanský folklor s prvky „Her o trůny“ okořeněné o velkou porci akce, temnoty a intrikánských pletich byla opravdu sázka na jistotu, která funguje výtečně za každých okolností. Bitva ideologií a lidského přesvědčení je totiž kýženým tématem za kterýchkoliv okolností.

Dějová linie má jistý šmrnc, který trefně a přesně potrhuje temné stránky nejen pilotních postav, ale i surového exteriéru do něhož je všechno zasazeno. Velkým plusem je určitě i fakt, že v knížce nenajdete téměř žádná slepá místa, jistě u některých prvků budete nevěřícně protáčet oči a kroutit hlavou, ale těch je v bezmála čtyři sta stránkové bichli poskromnu.

„Světlo?“ To slovo vyřkl blahosklonně, spíš jako nenápadný příkaz nežli prosbu. Kdykoliv jindy by měl poněkud víc ohledů ke Kašparovým citům, ale únava v něm vzbudila neomalenost.

„Jistě, promiň.“ Kašpar se sehnul k zemi pro zhaslou pochodeň a znovu ji zapálil.

Prošli kolem komory, kde se předtím obě dívky skrývaly, a hned za ní narazili na Serafínova generálporučíka Teodora Kijeka.

„Nechte zpravit mého otce o průběhu dnešní bitvy,“ přikázal mu Serafín. O kněžkách se ho neobtěžoval informovat. Bude lepší, když si otec bude myslet, že uprchly. Nemusí vědět, že je Serafín nechal jít úmyslně.

„Samozřejmě, Vaše Jasnosti.“

„Už víme, kolik Kaljazinců přežilo?“

„Bude jich kolem tuctu,“ odpověděl Teodor.

Serafín pokýval hlavou a zamyslel se. Bude se muset rozhodnout, co udělají se zajatci. Z mučení a výslechů neměl žádnou radost.

„Už víme, jestli ta dívka byla jediným mágem v klášteře?“ Nedovedl si představit, že by měl takové štěstí, aby jich objevil víc najednou, ale přesvědčit se o tom musí.

Příběh, který vás pohltí a srazí do kolen, tuhle knihu nepustíte z rukou!

Za zmínku určitě stojí i protagonisté, a to nejen ti pilotní, ale i četní vedlejší představitelé. Všichni jsou totiž opravdu výtečně vykreslení. Mají své světlé, ale i stinné stránky a téměř jeden a každý z nich skrývá i kostlivce v podobě nelichotivé minulosti. Ironický, leč trochu ostřejší jazyk posunu čtenářský zážitek na úplně jinou úroveň, čímž se dostane do hledáčků i lecjakých starších milovníků fantaskní literatury.

Stručně řečeno, jedná se o dobře vystavěnou trilogii, která má našlápnuto k absolutnímu hitu ve svém žánru. Leč mně osobně k dokonalosti ještě něco chybělo, proto nemohu hodnotit maximem, ale musím pár bodíků ubrat. Za mě tedy zatím 3.7 z celkových 5. hvězdiček, doufám, že další díl mne doslova posadí na zadek! Zatím mohu úvod do nové dimenze doporučit zejména příznivcům magie, nadpřirozena a mocenských otázek – ti si tuto počtenou opravdu vychutnají a budou ji hltat plnými doušky! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Naďo,“ vydechl a něco na způsobu, jakým vyslovil její jméno, ji zároveň zahřálo i zamrazilo. Zamrkala a ucítila, jak se jí do nitra vkrádá strach. Malachiáš vypadal otřeseně a ona si ani nechtěla představovat, co by asi mohlo takhle vyděsit mága krve. „Jsou tu Supové.“

Po zádech jí přejel mráz. V zátylku ucítila zmatek. Bohové byli rozčílení. Klouby jí ztuhly a kosti se proměnily v led. Jak je tohle možné? Nejdřív se tu objeví Nejvyšší princ, a teď ještě Supové? Před Supy nedokázala uniknout. Bylo nemožné prchnout před nejhorší noční můrou, jakou kdy Tranavie stvořila.

Sally Greenová - Svět démonů

Originální název: The Demon World
Rok vydání: 2020 (originál vydán 2019)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

 Zkáza přichází, budou padat hlavy!

Catherine, Tash, Edyon, Ambrose a March, tahle nesourodá pětice se zprvu neměla vůbec potkat. Jejich osudy toho totiž mají jen pramálo společného, ale jedna válka změní všechno! Po tom, co jen o vlásek unikli smrti v Rossarbu jsou opět postavení před nelehký úkol. Musí zdolat severní planinu, místo, kde se ukrývají krvelační démoni. Jen tudy vede cesta do relativního bezpečí, ovšem i pokud překonají nástrahy, které na ně číhají na cestě, vyhráno rozhodně nemají. Krveprolití je na spadnutí, ve vzduchu je cítit krev, pletichy jsou všudypřítomné. Laskavost a velkorysost ustoupily do pozadí, teď je klíčové uzurpovat si pro sebe moc. Kostky jsou vrženy, již není cesty zpět!

Všechny známé i neznámé, jistoty, ale i strachy se doslova obrátily vzhůru nohama. Každý se snaží nastalého chaosu využít ve svůj vlastní prospěch. Někdo sní o nadvládě nad velkým územím, někdo o svobodě a seberealizací, jiný touží poznat, kým skutečně je. Otázkou je, kdo dokáže situaci nejlépe využít a stanovit tak „šach mat“ v celé partii?

Knížeti Theloniovi, vládci Calidoru

Píšu tento dopis, když už začala bitva o Rossarb, takže musím být stručný. Váš bratr králAloysius Brigantský napadl Pitorii a již pozabíjel spoustu věrných poddaných mého otce, krále Arella.

Nejde ale o pouhou dobyvačnou válku. Váš bratr má další cíl. Zde v Rossarbu se mnou pobývá Vaše neteř, princezna Catherine, a podle jejího názoru bylo cílem Vašeho bratra odjakživa zbavit Vás vlády nad Calidorem. Všechny Aloysiovy činy, včetně mého domluveného sňatku s Catherine a pokusu o vraždu mého otce, byly jen zástěrkou pro to, aby jeho armáda mohla vtrhnout na Severní planinu a získat její nejcennější zdroj – dým démonů.

Aloysius má v plánu vytvořit neporazitelnou armádu z chlapců, užívajících dým purpurových démonů. Pokud takový dým vdechují mladí lidé, ať už chlapci nebo dívky, získají nesmírnou sílu a rychlost, takovou, že se s nimi nemůže měřit ani ten nejzocelenější voják. Viděl jsem na vlastní oči, co takový dým dokáže, a jeho účinky jsou prostě nepředstavitelné.

Berte prosím tento dopis jako varování i jako žádost.

Varuji Vás, že jakmile se král Aloysius zmocní Severní planiny a díky dýmu vytvoří svou neporazitelnou armádu, vytáhne na Calidor.

Aby se tak nestalo, žádám Vás, abyste se připojil k našemu boji proti němu.

Průměrné dějství je předurčením epického finále plného překvapení!

„Svět démonů“ patří mezi rozporuplné pokračování plánované trilogie. Těšili se na něj snad všichni, ale ne všichni z něj poté byli nadšení. Příznivci Sally Green zaujímají pozice na opačných stranách barikády. Jedni pějí na střed série jen samou chválu, druzí si spíše pochvalují úvodní knihu. Nicméně všichni do jednoho se shodují na tom, že zakončení této patálie bude více než epické. A co konkrétně je příčinou názorové rozepře mezi čtenáři?

Zprvu lze říci, že pokud očekáváte alespoň krátkou rekapitulaci toho, co se odehrálo na počátku, tak budete zklamaní. Pokračování se totiž ničím extra nezdržuje a vrhá vás rovnou do víru emocí a střetů. Tempo je sice o trochu pomalejší, než na jaké jste byli doposud zvyklí, ovšem spisovatelský um tento drobný přešlap bravurně vynahrazuje. Akce tu doslova a do písmene ustupuje dvorní politice a spřádání tenkých uzlů spojenectví, takže pokud zrovna neholdujete logickým úvahám a mocenským taktikám, tak se zřejmě ukoušete nudou.

„Dost na to, aby bylo jisté, že nás porazí.“ Ambrose rozhlédl po jejich hloučku a hořce se zasmál. „Takže by stačilo pět chlapů.“

Starý Ambrose by nic tak cynického nikdy nevyslovil, ale možná se těšil na boj. To bylo přece motto brigantské armády: „Lepší boj než útěk.“ Lepší tasit meč proti bývalým kamarádům, než umrznout nebo se nechat zabít démonem.

Catherine ale bojovat nechtěla. Nechtěla prohrát. Vzpomínala na knihy o válkách, které četla. Když nad nimi sedávala v otcově knihovně, nikdy by ji nenapadlo, jak tohle sebevzdělávání jednou využije, ale těšilo ji pomyšlení, že by si to nikdy nedokázal představit ani její otec. Vzdělávání dívek – zvlášť v bojových strategiích – mu vždycky připadalo jako zbytečný nesmysl. „Myslím, že pošlou dvojnásobek mužů, než je nás. Jak říkáš, budou si chtít pojistit vítězství.“

I kdyby se všichni vzdali, Briganťané je stejně pobijí. Kromě jí a Ambrose, je takové milosrdenství nečeká. Jsou zrádci a budou odvezeni do Brigantska, aby je tam před popravou mohli mučit.

Čtivo, které rozhodně neurazí a ukrátí nejednu dlouhou chvíli!

Svou chvilku slávy v tomto případě dostává hlavně princezna, na níž se tato knížka majoritně soustředí. Ta se snaží odhalit své přátele a oddělit je od těch, kdo by ji nejraději viděli mrtvou. Ve svém úsilí udržet všechny v bezpečí však ve své osobě čím dál, tím častěji přebírá mužské vzorce chování, ač zejména šlechtické smetánce to zrovna neimponuje.  Zbytek „party“ je tak spíše upozaděn a plní roli jakéhosi okrašlovacího konceptu, což je možná trochu škoda. Pro milovníky napětí a neznáma se přeci jen najde místečko, neboť se spolu s Tash vydají přímo do podzemí stvůr.

Co zůstává stejné, a rozhodně to nejen dějové linii prospívá, je styl psaní. Dílo se čte dobře, stránky ubíhají rychle, ale stejně jim schází krapet dynamičnosti a drobet nepředvídatelnosti, jež byly tak vlastní právě „Dýmu démonů“. Bohužel musím konstatovat, že šlo o vesměs vycpávkový příběh, který neurazil, ale ani nenadchl. Avšak zakončení se zase vrátilo do starých dobrých kolejí, a tak nezbývá než si počkat na to, jak se všecičko vyvrbí! Za mě prozatím 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Bude to mnohem horší. Měli byste ty slabší nechat tady,“ navrhla. „Stejně budete mít kliku, jestli vás nedoženou Briganťani. Utýct zvládnou jen ty nejrychlejší.“

„Nikoho nebudeme nikde nechávat.“

„Buď necháte umřít slabší, nebo umřou všichni.“ Rafyon se zamračil, když to vyslovila. „Nekoukej se na mě tak. Víš, že mám pravdu. Stejně je to všechno k ničemu. Natáhnete všichni bačkory, ať se dostanete včas mezi stromy, nebo ne. A všichni si to zasloužíte.“

„Tash.“ Rafyon jí položil dlaň na paži, ale ona před ním ucukla a vykřikla: „Nesahej na mě! Nemusím s váma zůstávat. To kvůli vám je Gravell po smrti. Kvůli vám ho trefili oštěpem a nechali jsme ho tam. Proti tomu nikdo neprotestoval, co? Nikdo tam nezůstal, aby mu pomoh. Doufám, že všichni umřete.“

Nevěděla, proč to řekla. Nechtěla, aby Rafyon umřel. Měla ho docela ráda. A princeznu Catherine. A Edyona. Tanyu moc ne, ale taky nechtěla, aby umřela. Ale stejně to nebylo fér. Gravell byl mrtvý a mohli za to oni. Cítila, že začíná brečet, takže se otočila k Rafyonovi zády a zadívala se na sever, nechala vítr, aby jí bičoval obličej.

„Gravella je mi líto, Tash. Ale zabili ho Briganťani, ne my.“

Karel Kovy Kovář- iPohádka

Originální název: -
Rok vydání: 2019 (originál vydán -)
Počet stran: 184
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: BizBooks

Trochu jiné vladařské povinnosti!

Za devatero horami a devatero řekami, v království nevábného internetového připojení vládl ctihodný panovník Bořivoj II., ale jeho malému plácku se nevedlo zrovna nejlépe. V královských pokladnicích se spíše proháněl vítr, drahá choť Ljuba IV. totiž před nedávnou dobou rozfrncala téměř všechny úspory za „výhodné“ internetové nákupy. Teď je čas přemítat, jak z dluhů ven. Naštěstí však existuje „rodičinder“ umná aplikace, která svým uživatelům dokáže během zlomku vteřiny najít vhodného adepta na ženění jejich krásných dcer. Nastala vhodná chvíle na to, aby se princezna trochu zklidnila a vrhla se do víru rodinného života, vždyť věk na to má, tak proč otálet?

Jenže, ještě před tím, něž královský pár svůj chytrý plán zrealizuje stanou se hrozivé věci. Vladař i jeho manželka z nenadání zmizí, doslova se po nich slehne zem. Nad územím létá drak, který se hrozí, že spálí všechno na popel. A rychtář, z lidu vzešlý, využívá nelehké situace k celostátnímu převratu a svým krutým válečným plánům. Amálie a její kamarádky budou muset rychle vymyslet, jak z toho ven, dříve něž jejich milovaný pohádkový svět pohltí nicota.

Za devatero horami, devatero plastovým odpadem znečištěnými řekami a jedním vysílačem na vysoké skále se nachází malé království. V malebném údolí se tu tyčí hrad s vysokou věží, obklopený labyrintem uliček a roztomilými domky. Všichni lidé se tu mají náramně dobře, protože jim moudře vládne osvícený král Bořivoj. Osvícený tedy, nutno podotknout, nikoli rozumem, ale sluncem, které se právě skrze okno vkradlo do jeho královské komnaty. K čemu by ale v dnešní době nějaký rozum byl, když král všechno pohodlně najde na Králopedii?

„Drahá, kolikrát vám mám připomínat, abyste zatahovala ty žaluzie!“ obrátil se panovník od monitoru na svou choť Ljubu. „Už zase mi svítí na displej a já na něm pak nic nevidím.“

„Tak si zvyšte jas, Bořivoji. Měli jsme k obědu čočku, okno zůstane otevřené,“ odvětila s očividným nezájmem královna a dál cukala prstem po displeji. Její nepřítomný výraz přiměl krále k ustarané otázce, co tak zaujalo její pozornost.

„Rodičinder,“ odvětila a stále upřeně hleděla na obrazovku tabletu.

„Rodičinder? Nebude to snad jako minule, když nám šest dní v kuse vozili balíčky z Pohádkozonu, protože jste si spletla hru s e-shopem?“

„To mi nevyčítejte, Bořivoji! Myslela jsem, že mám do košíku naházet co nejvíc věcí. Mělo to takové hezké animace. Rodičinder je úplně o něčem jiném.“

Klasika, v trochu jiném, trendovějším provedení!

Není to tak dávno, co se na pultech českých knihkupectví objevila prvotina známého Youtubera Kovyho. Líčil v ní především své zážitky z dětství, dospívání, ale i cestování, či influencerského zákulisí. Ke konci roku 2019 přichází s poněkud neobvyklým debutem. Na paškál si bere oblíbené dětské příběhy a dodává jim nádech modernismu a současnosti. „iPohádka“ v sobě spojuje technologie a klasickou dějovou linii v čele s krásnou pannou v nesnázích, rytíři na bílém koni a zlovolnou bestií, tedy až na to, že všechny proměnné nejsou zdaleka klasicky černobílé, ale mají daleko hlubší význam.

Kromě ústředního vypravěčského slohu, jež je vtipný, nadčasový a se spoustou „velikonočních vajec“, tedy hádanek a narážek, které musí pozorný čtenář odhalit, je nutno zmínit i ilustrace. Ty umně doplňují útlou knížečku a dodávají jí jakýsi třetí rozměr. Poněvadž jsou opravdu různorodé, od malinkých, jež působí jako od dítěte z mateřské školky, až po abstraktní dvojstránkové umělecké dílo. Rozhodně se jedná o interesantní tah a oživení.

Elvíra sice uhasila vznikající hádku hned v zárodku, kdyby však tušila, jaká hrozivá historka bude následovat, možná by raději bývala nezasahovala. Ale už nebylo cesty zpět. Popelčin pravdivý příběh musel zaznít. Markéta se zhluboka nadechla.

„Bylo to samozřejmě úplně jinak, než se tvrdí v pohádce …

Opravdová Popelka žila v Koprodukčním království, jenom pár set kilometrů od nás. Ve skutečnosti postřelila šípem prince, byla označena za nebezpečnou teroristku a vyhlásili po ní pátrání. Její otec, velmi populární moderátor silvestrovských bálů v Koprodukčním království, byl kvůli tomu, co jeho dcera udělala, okamžitě propuštěn ze služeb tamního režimu. Popelka se ocitla na útěku a jediné, co s sebou měla, byla mluvící sova, po které dala otci vědět, kde se skrývá. Prosila ho, aby jí přivezl nějaké jídlo. Jenže režim v Koprodukčním království mu sebral všechen majetek a on chodil po žebrotě. Jediné, co jí mohl dát, byl pytlík arašídů. Oříšky. Bohužel netušil, že je na ně alergická, a tak mu v náručí skonala. Stačilo, aby snědla jen tři.“

„Ježiš, to je příšerný,“ vydechla s pusou dokořán Amy, sedící na kraji postele.

„No je jasný, že se to muselo pro svět lidí přepsat. Dovedete si představit, že by tam u nich rok, co rok pod stromkem celé rodiny čučely na příběh teroristky, kterou zabije alergická reakce na arašídy?“

Neurazí, nenadchne, ale zasmějete se, tedy hlavně ti dospělí!

Styl psaní je vtipný a svižný, i když některé pasáže působí značně našroubovaným a nuceným dojmem. Jistě, z určitého úhlu pohledu lze říci, že se jedná o Karlovu přemíru, protože je zvyklí více mluvit nežli psát, a to je bohužel dost znát. Rozhodně se při čtení nudit nebudete, s postavami se rychle sžijte a strávíte příjemnou hodinku, ne-li dvě, ale stejně nikdy nezískáte ten celistvý pocit zadostiučinění. Dílko má obrovský potenciál, který ovšem naplnilo jen z poloviny, což je poněkud škoda. Stejně jako fakt, že koncept osloví spíše starší publikum a fanoušky autorovi tvorby. Dětičky si z něj, žel bohu příliš nevezmou.

Za mě můžu říct, že se jednalo o pěkný průměr s excelentním, byť trochu nedotaženým nápadem. Ve výsledku, ale budete docela spokojení, protože relaxační účel je zde splněn na výbornou. Dávám střední hodnocení a doufám, že se dočkáme i lepších kousků, poněvadž Kovář na to rozhodně má. Mám za to, že 3.5 z 5. hvězdiček odráží mé pocity naprosto přesně! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Do ždímání aktuálního trendu se pustila i Elvíra. Ta pro změnu vytáhla svůj tablet a začala s náčrty šatů s dračími motivy. Pro novou limitovanou kolekci vybrala název Nežli budou hlavy sťaty, nahoď rychle dračí šaty. Obě slečny — Markéta a Elvíra — teď ležely na princeznině posteli. Venku se stmívalo, a místnost tak výrazně osvětlovaly namodralé pruhy světla z displejů, do kterých obě dívky koukaly.

„Volal táta, že nám včera zase ukradli z obchodu troje šaty, tak musíme vykompenzovat ztráty něčím aktuálním. Drak už není jenom báj, nahoď šaty a buď fly!“

„Ještě jeden slogan a …“ vrčení Markéty však nepřerušilo nic jiného než další zvučný verš: „Drak pln touhy bude řvát, až spatří tvůj krásný šat.“

„… a hodím po tobě tablet. Budeš taky řvát,“ dokončila výhrůžku Markéta. „I když uznávám, že ty slogany jsou vzletný.“

„Vzletný,“ drbala se na hlavě Elvíra, „nevím, co to znamená, ale děkuju.“

Markéta se Elvíry vyptávala na krádeže v krejčovství a s překvapením zjistila, že jich za poslední dva měsíce proběhlo šest. To bylo číslo skutečně nevídané. Než stihla Elvíra popsat, jaká bezpečnostní opatření její otec chystá, a ujistit Markétu, že „bodání ostrovtipem“ v plánu určitě nemá, přerušila jejich debatu dramatickým rozražením dveří Amálka.

„Tak jsem se právě dozvěděla, že jsem nejohroženější osoba v království, dámy!“ vykřikla.

Hank Green - Naprosto pozuruhodná..

Originální název: An Absolutely...
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 328
Vazba knihy: Pevná
Nakladatelství: Fobos

Velké jablko je městem zázraků!

April nikdy nebyla světoznámým influencerem, ani hvězdou každé středoškolské party. Je to jen mladá holka, co se po studiu na prestižní vysoké škole realizuje jako designer v New Yorském startupu, podniku, který je spíše nudný a monotónní, přesto však tvrdě dře a doufá, že se jí za její píli a neutichající nadšení dostane kýžené odměny. Při jednom pozdním návratu domů ovšem natrefí na velice zajímavou sochu, která si okamžitě získá její pozornost. Vrcholné umělecké dílo donutí mladou holku zapomenout na únavu, i frustraci po dlouhém dni. Rozhodne se zavolat svému nejlepšímu kamarádovi a trochu se pobavit.

Společnými silami natočí rozhovor s poměrně neznámým cizincem, který si od dvojce přátel vyslouží přezdívku „Carl“. Svůj malý experiment se rozhodnou sdílet se světem, a tak ho nahrají na všemi sledovanou platformu YouTube, ale to ještě netuší, že se do zítřejšího rána stanou mediálními hvězdami. Tyto impozantní monumenty se totiž v jednom jediném okamžiku objeví doslova na celičké zeměkouli, přičemž nikdo netuší, kde se probůh vzali. Nestandartní materiál, neprobádané prvky. Jedná se o mimozemskou civilizaci? Co si přejí od lidstva? Přichází v míru, a jakou roli v tom všem hraje jedna Američanka?

Hele, je mi jasné, že jste tu kvůli epické story plné intrik a záhad a dobrodružství a úniků před smrtí a taky smrti, jenže abyste se k tomu dostali (jestli teda nechcete rovnou přeskočit na třináctou kapitolu – nejsem vaše máma, abych vám to zakazovala), budete se muset vypořádat s tím, že já. April Mayová, jsem kromě jedné z nejvýznamnějších věcí, co se lidstvu přihodila, také holka po dvacítce, co udělala pár chyb. Mám vás v hrsti. Je to můj příběh a povyprávím ho tak, jak chci já. To znamená, že musíte pochopit nejenom příběh, ale taky mě, takže nebuďte překvapení trochou emočních dramat. Celé se to budu snažit vylíčit upřímně, ale také se přiznám, že si dost významně straním. Jestli si z tohohle čtení máte něco odnést, ideálně by to neměl být příklon k jedné, nebo druhé straně, ale prostě pochopení, že jsem (nebo jsem aspoň byla) člověk.

Naprosto nadčasová tvorba, kterou si zamiluje nejen cílová skupina!

Hank Green je bratrem, stále ještě slavnějšího Johna Greena, který je příznivcům YA tvorby více než známý. Jeho hity jako „Hvězdy nám nepřáli“, „Hledání Aljašky“, či „Papírová města“ se dokonce dočkaly svého uvedení na filmová plátna. Hank rozhodně netouží jen tak nečinně stát ve stínu svého sourozence, proto přichází s kůží na trh a představuje svůj velkolepý počin, jenž je směsicí contenporary s příměsí sci-fi prvků a záhady. Prim zde hrají moderní technologie, i když nejde o nic převratného – Facebook, Twitter, či Instagram je každému průměrnému uživateli internetového připojení důvěrně známí, ač do příběhu vnáší tolik potřebný realistický prvek.

Mayová rychle zjišťuje, jakou mají mobilní aplikace moc. Pomocí nich prosazuje své názory, zajišťuje si popularitu a snaží se ovlivňovat myšlení a jednání mladých lidí. V tomto směru se zřejmě autor nechal inspirovat svou vlastní zkušeností, jelikož je populárním producentem podcastů a tweetů. Autenticita prezentovaných výstupů je téměř hmatatelná, přesto v sobě skrývá dobře míněné varování před „ovládajícími“ a „ovládanými“.

Nakonec jsem dílo přestala soudit a jenom ho vstřebávala. Začínalo se mi vážně hodně líbit. Nejenom jako něčí výtvor, ale takovým tím způsobem, jakým zbožňujete opravdu dobré umění... prostě si ho užíváte. Bylo tak jiné než všechno ostatní, co jsem kdy viděla. A v té svojí „transformerskosti“ působilo tak neohroženě. Já bych třeba měla strach udělat něco, co vizuálně jakkoliv připomíná mecharoboty… Nikdo nechce být srovnávaný s něčím, co je mainstreamově populární. Neexistuje horší osud.

Tenhle kousek toho v sobě měl ale mnohem víc. Jako kdyby vycházel z něčeho úplně jiného než cokoliv, co jsem kdy v sochařství i jinde viděla.

Vynikajicí prvotina, která si zaslouží vaší plnou pozornost!

Postavy, stejně jako prostředí, do něhož je celý děj umně stylizovaný nepřináší nic, co byste neznali. Hlavní hrdinové si žijí své průměrné životy, přičemž se snaží vyrovnat s existencí něčeho, co daleko přesahuje hranice jejich chápaní. Společnost se čím dál, tím více rozděluje na „příznivce“ a „odpůrce“ podivuhodné návštěvy z universa. I když to může znít na první pohled jako klasické klišé, tak vězte, že tomu tak není. Argumenty obou stran jsou naprosto pochopitelné, srozumitelné a nikterak nepřitažené za vlasy. I styl, jakým je debut napsaný vás srazí do kolen. Sledem událostí čtenáře provází pilotní protagonista, která nezapomíná ani na mládežnický slang a špetku konstruktivní sebekritiky.

Na to, že se jedná o absolutní prvotinu se „Naprosto pozoruhodné věc“ povedla opravdu na jedničku s hvězdičkou. Neotřelé, nápadité, s pořádnou dávkou „šmrncu“. Tohle na české knižní scéně dlouho chybělo. Rozhodně lze přidat doporučení pro všechny, kteří rádi experimentují a objevují nové talenty. Za mě se jedná o jednu z nejlepších knih, jež se mi zatím dostala do rukou, proto vás asi ani nepřekvapí maximální hodnocení v podobě 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu  KNIHY DOBROVSKÝ  za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Možná to bude znít hloupě, ale cítila jsem se důležitě – už jenom proto, že jsem dvacetiletá holka v New Yorku. I když jsem nedělala opravdové umění, aspoň jsem se v tomhle městě, daleko od nudného rodinného podniku dokázala udržet.

Nezdálo se, že by se Andy chtěl vzdát, a já jsem si nakonec řekla, že o nic moc nejde, takže jsem si pod tričko strčila mikrofon. Kabel byl teplý od Andyho těla. Světlo mi svítilo do očí a skoro jsem neviděla na objektiv. Byla zima, trochu foukalo, a na chodníku kromě nás nikdo.

Megan Spoonerová - Sherwood

Originální název: Sherwood
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Když zlo vítězí, dobro povstane!

Robin nebyl jen tak někdo, byla to láska jejího života, jenže teď je mrtvý. Padl ve snaze chránit svého krále, z boží země se již nevrátil, Svatá válka ho pohltila. Jediné, co po něm Marian zbylo je prsten po jeho matce. Tento kus šperku měl být její zásnubní radostí, teď jí připomíná velké hoře. Ten, jehož tak bezmezně milovala odešel bez rozloučení a dívce zbyly jen oči pro pláč. Naděje je pryč, on již není a podaným zůstala jen bída, která se den ode dne stále prohlubuje na vrub neustále se zvyšujících daní. Dívenka se již nemůže dívat na to, jak nevinní trpí, zatímco si panstvo plní své bezmezné žaludky.

Děvče si tolik přeje pomoc a napravit nespravedlnost, která vládne světu, že se rozhodne převléknout za ducha. Díky jejímu bezmyšlenkovému jednání tak pan z Lockley opět povstane, avšak zatímco legenda dává jedním naději, ti druzí v ní vidí nepřítele, kterého je třeba zlikvidovat. Sherwood již není bezpečný, neboť hra na kočku a myš právě započala.

Probouzí ho řinčení oceli, hluk plamenů a křik nějaké Saracénky. Ještě dřív, než vyskočí na nohy, svírá v ruce meč. Zdálo se mu o pleskání dešťových kapek o listy, o zvucích a vůních deštivého dne v Sherwoodu. Vyběhne ze stanu v Angličany obsazené části města a do obličeje ho udeří suché horko. Na okamžik je zmatený, seno zeleni, vlhku a vůni půdy je příliš čerstvý. Písek bodá do očí.

Kolem se prožene splašený kůň bez jezdce, krev z dlouhého šrámu mu barví bok jako rudý plášť. Než stačí rozlišit přítele od nepřítele, protne žhavou půlnoční tmu čepel a míří mu přímo na obličej. Automaticky odrazí ránu svým mečem a úder plnou silou zasáhne rameno. V boji se vzpamatuje a divoké supění a hekání, skřípání oceli o kosti a svištění šípů zaplaší poslední útržky snu o domově. O vteřinu nebo dvě později jeho protivník s výkřikem padá a drží se za břicho.

Není čas Saracéna dorazit. Robin ho musí nechat, kde je, a odráží ránu dalšího útočníka. Sráží ho úderem lokte do žaludku.

Feministické tendence se již pomalu prokousávají i do YA literatury!

Převyprávění klasických knižních příběhů je v dnešní době opravdu moderní záležitostí. Na trhu se objevilo nespočet variací na „Krásku a zvíře“, „Malou mořskou vílu“, či dokonce „Popelku“, ale vyprávění o muži, který bohatým bral a chudým dával, to tu ještě nebylo. A tak není divu, že tato kniha vyvolala u fanoušků velký ohlas a nadšení. Všichni byli zvědaví, zda se autorka s tímto nelehkým úkolem popere, koneckonců v tomto umění není žádným nováčkem, jelikož na svém kontě již jeden retelling v podobě „Na lovu“ má. Nicméně bohužel po vcelku zdařilém debutu následoval prudký pád.

Od prvopočátku, až do poslední stránky se jedná o jednoduchou jakoby předem nalinkovanou dějovou linii, která sice neurazí, ale kdovíjak ani nenadchne. Po celou dobu čtení na vás totiž nečeká žádná větší akce, která by se nedala predikovat, o překvapivých zvratech ani nemluvě. Přepjatý konec pak v celém kontextu působí směšně, až nemístně. Jediným zpestřením nudné šedi byly kapitoly z pohledu nebožtíka, které umně doplňovaly nudný a zbytečný balast.

Marian seběhla po schodech na nádvoří osvětlené několika loučemi. Muška už čekal venku a osedlanou Jonquille držel za uzdu. Vypadalo to, že se otec zatím neprobudil. Byla ráda – neměla čas se dohadovat, jestli má, nebo nemá jet. Kolem postávalo několik sloužících v nočních košilích, ve světle svíček jejich tváře vypadaly jako voskové masky. U stájí stál nějaký mladík, byl celý rudý, rukama se opíral o kolena a lapal po dechu. Poznala v něm syna jednoho ze sedláků ze statku za Robinovým sídlem. Musel běžet celou cestu z Locksley, aby Marian tu zprávu přinesl. I nejrychlejším během to byla cesta na celou hodinu.

Marian si nikoho nevšímala, vykasala si sukni na stehna, vyšvihla se na grošovanou klisnu a vzala od Mušky otěže.

Jonquille vycítila, že její paní má naspěch, a jakmile Marian povolila otěže, klisna vyrazila. Světlo loučí na nádvoří sídla zůstalo daleko za ní a teď se hnala tmou.

Dobrý, leč dosti nedotažený nápad, který tak nemá co nabídnout!

Hlavní hrdinka zrovínka nikterak neoslní. Snaha o vykreslení mužné, nebojácné a možná trochu feministicky založené protagonistky se vyloženě vymkla z rukou. Příslušnice opačného pohlaví má sice působit jako „Wonder woman“ středověku, ale ve skutečnosti jedná jako pětileté děcko, kterému byla odepřena zmrzlina. Zbrklá, hysterická a bezhlavě přesvědčená o své pravdě. Celou dobu tak jen brnká na vaše nervová zakončení.

Z očekávaného čtivého počinu, který pobaví, ale i poučí se nakonec vyklubalo něco mezi jednodušším knižním dílkem a naprostou zbytečností, která akorát tak těží z dobře vymyšleného konceptu. Rozhodně se nejedná o žádný skvost, který by si Spoonerová „mohla dát za rámeček“. I když v naší komunitě se zřejmě nachází i tací, kteří by tomuto zjevně negativnímu názoru moc rádi oponovali. Zvažte si sami, na své vlastní nebezpečí, zda se do knihy pouštět. Za mě se jedná o velké zklamání, v němž jsem nejednou musela velice silně přeskakovat, jen abych se vůbec dobrala konce. Možná, kdybych byla tak o deset let mladší, k značnému negativismu by u mě nedošlo, takže pokud máte „menšího“ sourozence, tak mu tuto jednohubku pořiďte, jistě bude nadšený! S těžkým srdcem dávám jen 2. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Tentokrát se Gisbornovi podařilo vzít ji jemně za ruku a otočit ji, aby jí mohl něco vložit do ledové dlaně. „Přesto je to pravda.“

Marian se stále mračila a pohlédla na svoji dlaň. Zatímco spolu mluvili o Willovu osudu, vyšlo slunce, takže dobře viděla, co jí Gisborne dal. Byl to prsten Robinovy matky. Drobný, nenápadný splétaný zlatý kroužek s jediným rubínem ve tvaru slzy. Marian ho dobře znala. Dennodenněho nosila od chvíle, kdy jí ho dal, dokud s ním, na řetízku kolem krku, neodjel do Svaté země.

„Je mi to líto, má paní.“ Gisborne ji stále držel za ruku.

Paulina Swist - Komisař

Originální název: Komisarz
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Kontrast

Krevní msta ve 21. století!

Zuzana si donedávna žila jako ve zlaté kleci. Bohatý, leč milující otec byl ochoten splnit každý její vrtoch. Kromě laskavostí od tatínka navíc měla i skvělou práci a inteligentního přítele. Jenže osud měl s touto mladou ženou jiné plány, a tak se její život pomalu začíná sesypávat jako domeček z karet. Postupně odhaluje spletitou síť nekalých ilegálních praktik, do nichž byl její táta zapojený, i způsob odplaty, který čeká na ty, kdo poruší pravidla hry. A, aby toho nebylo málo, tak z pozorného a milého známého se vyklubal agent provokatér, jenž je nyní ustanoven do role jejího osobního strážce.

Kriminální gang má mezi sebou nevyřízené účty, nebojí se nikoho a ničeho, jsou odhodlání pomstít se svým sokům.  Zuza se tak stává pouhou loutkou uprostřed bitevního pole mezi policií a šedým podsvětím. Ze dne na den přišla naprosto o všechno o svůj blahobyt, sny i střechu nad hlavou. Temná mračna se pomalu stahují, brzy začne bouře, která ukončí nejednu lidskou existenci. Její jedinou nadějí je ten, o kom si myslela, že je mužem jejích snů. Z ukázněného džentlmena se však vyklubal zahořklý, leč upřímný komisař místního kriminálního oddělení!  

Veškeré náznaky citů, které jsem vůči ní choval, zmizely, jakmile jsme měli jít nakupovat. Kurva! Jak dlouho si člověk může zkoušet hadry? Proč jsem se do hajzlu vůbec stal policajtem? Po zasraných šestnácti letech práce jsem už dvě hodiny seděl na vínovém sedátku a zíral na princeznu, co si zkouší oblečky.

Moje bláboly se jí nejspíš zalíbily. Poselství toho představení jí však nebránilo v tom, aby si o necelou hodinu později dala v exkluzivní restauraci večeři za tři sta třicet zlotých. Raději jsem nepřepočítával, kolik by za to bylo big maců, aby mě netrefil šlak.

Láska i napětí, to všechno umí Swistová propojit v dokonalé souznění!

Právnička a nyní i nadějná hvězdička sousedské spisovatelské scény opět vystrkuje drápky. Po zdařilém debutu „Prokurátor“ bere své příznivce na další exkurz napříč zlodějskými živly, tentokrát se podívá na kobylku nelegálnímu provozování starodávného řemesla, i obchodu s nezletilými osobami. I v tomto případě se však nelze vyhnout pozoruhodné kombinaci protichůdných hrdinů, u nichž je nakonec chemie silnější než jakákoliv nenávist.

Stejně jako úvod trilogie, tak i její prostředek nepostrádá tři stěžejní prvky – čtivost, dobře propracované prostředí, i chytlavou zápletku. Jestliže se však pídíte po klasické „červené knihovně“, tak jste pravděpodobně na špatné adrese. Krom milého „romantického příběhu“ totiž dostanete i špetku složitých životních situací a hrstku toho detektivního napětí. Zkrátka a dobře pořádnou směsku kvalitní oddechové četby, která potěší nejednu příslušnici něžného pohlaví.

Zuzana se mě rozhodla vytrestat a přestala se mnou mluvit. Už dlouho jsem nebyl šťastnější. Když byla v poradně, zašel jsem si na střelnici. Musel jsem se trochu vybít. Bál jsem se, že když to neudělám, tak večer vybuchnu zlostí. Vedle hodin s malými dětmi měla ještě nějaké papírování, takže jsem ji teprve v devět. Stále ještě se mnou nemluvila, a to až do monetu, kdy jsem místo směr domů najel na dálnici A4 a zamířil si to do Glivnic.

Prostředek trilogie je ještě kvalitnější než byl jeho úvod!

Autorka sází na jistotu, v knížce totiž nenajdete sáhodlouhé popisné pasáže, či přehnaně protáhlé kapitoly. Lépe řečeno, na kapitoly v ní nenarazíte vůbec. Ty jediné jsou zde naprosto opomíjené, jednotlivé dějové části totiž umně oddělují odstavce, ohraničené tematickými paragrafy. Paulina pracuje se střídáním dvou různých úhlů pohledů, stereotyp ženského a mužského uvažování se tady projevuje více než kde jinde. Jednu a tu samou situaci totiž může vnímat maskulinum úplně v jiných barvách než femininum, ač si to mnohdy ani neuvědomují.

Zkrátka, „Komisař“ opravdu mile překvapil a potěšil. Kromě dobře vyváženého románu totiž nabízí i krapet trefného humoru, jenž je prokládán melancholickými situacemi. Jestliže byste si rádi přečetli něco „lehčího“, leč smysluplného, tak směle do toho! Za mě se jedná o opravdu vyvedený kousek, který hodnotím 4. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Proč se s ním vůbec zlobím, pomyslela jsem si a oblékla si teplé kalhoty a hledala čepici. Iritoval mě, byl škodolibý a protivný, ale v podstatě... Vzpomněla jsem si na tu charakteristiku, kterou jsem sesmolila na portál Sympatia. Zdála se mi na úrovni a správná, ale ve skutečnosti to znělo, jako bych byla nějaká náctiletá blbka. Oblékla jsem si rukavice a vkročila do předsíně, kde Radek nasazoval psovi vodítko.

Z domu jsme vyrazili poklidnou uličkou ve vilové čtvrti směrem k lesu. Po sto metrech Radek Dinga pustil a ten začal lítat jako splašený po okolních polích. Zkusila jsem Radkovi nabídnout rámě. Byla jsem zvědavá, jaká bude jeho reakce, nedočkala jsem se žádné.

Jessica Townsendová- Divomor

Originální název: Wundersmith
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 496
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Albatros

Prokletím to jenom začalo!

Až do nedávné doby si Morigan Crowová myslela, že je stižená neprolomitelnou kletbou a její dny ve světě smrtelníků jsou sečteny. Jak se však ukázalo, osud s ní měl jiné plány. Dívka jako zázrakem unikla své vlastní smrti a dostala se do „Nikdyuše“, kouzelné země, kde konečně může být sama sebou, nemusí se strachovat o holý krk a lidé od ní zhnuseně neodvrací pohled kdykoliv, když se jejich cesty protnou. Nyní je dokonce poctěna a smí vstoupit do „Divínské společnosti“, elitního spolku těch nejtalentovanějších hlaviček ze všech.

Jenže nic na světě není jen černé, nebo bílé. Mog se do této chvíle až pozoruhodně dařilo, jenže dívenka přitahuje problémy jako velký magnet. A tak místo bezpečí, lásky, týmového ducha a ochrany, jež jí elitářské řady slibovaly se jí dostává spíše vydírání a záhadných zmizení. Někdo má na jejich jednotku spadeno a je odhodlaný udělat cokoliv, aby prozradil křehké tajemství. Zlo se pomalu probouzí a chystá se udeřit. Jen malá holka ho může zastavit, ale bude na to její kuráž stačit?

„Půjdeme… dovnitř?“ zafuněla Morrigan. Ještě pořád ji píchalo v boku.

„Myslíš sem?“ Jupiter přejel Novou delfskou síň pohrdlivým pohledem. „Proboha, to ne. Tam bych ani nepáchnul.“

Kradmo se ohlédl přes rameno a zavedl ji do uličky za Novou delfskou síní; rázem se ocitli o samotě. Ulička byla tak úzká, že museli jít za sebou a překračovat hromádky bůhvíjakých odpadků a cihly, které popadaly ze zdí. Tady žádná světla nebyla. Ve vzduchu visel pronikavý zápach něčeho odporného a s každým krokem sílil. Jako zkažená vejce nebo mrtví nečichové, nebo snad obojí.

Morrigan si zakryla pusu a nos. Zápach byl tak nechutný, že musela přemáhat nutkání zvracet. V tu chvíli si nic nepřála víc než se otočit a jít zpátky, ale Jupiter šel za ní a postrkoval ji dál.

„Zůstaň stát,“ řekl, když už byli skoro na konci uličky. „Je tohle…? Ne. Počkat, je to…“

Otočila se a viděla, že si prohlíží část zdi, která vypadala úplně stejně jako všechny ostatní. Konečky prstů opatrně zatlačil na maltu mezi cihlami, naklonil se, přičichl k ní a pak zeď zkusmo olízl.

Slibná série pro všechny malé, i velké snílky!

„Divomor“ je pokračováním úspěšného middle grade počinu s názvem „Nikdyuš“, který je určen zejména čtenářkám a čtenářům ve věku jedenácti let. Nicméně nenechte se zastrašit, pokud jste si zamilovali J.K. Rowlingovou, tak vám i Jessica Towsend přijde vhod. Dimenzi, kterou pro své příznivce na stránkách svých knih vytváří, opravdu nelze nic vytknout, je kouzelná, plná nástrah, uliček, jež mění své vlastnosti, i osobitých míst, které si vás jednoduše získají. Město, i jeho přilehlé čtvrti si zkrátka a dobře vymínily svou vlastní nezkrotnou existenci a mnohdy i sami obyvatelé netuší, co na ně číhá za dalším ohybem cesty.

Druhý díl je navíc o poznání lepší než ten zahajovací. Tu a tam se sice objeví krátké popisné pasáže, či nezbytný historický exkurz, ale je to spíše ojedinělou záležitostí. Příběh jest opravdu vrcholem skvostu, čarovný, pestrý, nabitý akcí a překvapivými zvraty. Dějová linie poklidně plyne, ale není to žádná stereotypní záležitost. Myslíte si, že víte, co vás čeká v další kapitole? Omyl, překvapením totiž knížka přímo hýří a vy budete nejednou valit oči překvapením!

„Ále, vždyť víš… Žijí na obloze. Rádi létají. Mají křídla a používají je. Cassiel je v nebešťanských kruzích důležitá osoba. Jestli doopravdy zmizel… ale mám za to, že se Israfel mýlí. Nebo přehání – on starouš Izzy rád všechno dramatizuje. Už nám to jede. Jsi připravená naskočit?“

Přesně ve správnou chvíli Morrigan a Jupiter zahákovali své deštníky do ocelových kruhů na horním rámu projíždějící Paraplové dráhy a pak už se drželi jako o život, zatímco se řítili spletí nikdyušských čtvrtí. Nevyzpytatelně uspořádané kabely Paraplové dráhy vedly po celém městě, projížděly křížem krážem nízko nad hlavními třídami a zapadlými uličkami, aby se hned nato vznesly vysoko nad střechy a koruny stromů. Morrigan to připadalo nesmyslně nebezpečné, takhle si svištět nad celým městem, když člověka před tím, aby spadl dolů a rozplácl se na zemi, chrání jen to, jak pevně svírá svůj deštník. I když to bylo děsivé, bylo to zároveň i úchvatné, vidět všechny ty lidi a domy, jak se míhají kolem, zatímco ji vítr šlehal do tváře. Byla to jedna z věcí, které se jí na životě v Nikdyuši líbily nejvíc.

„Poslechni, musím ti něco říct,“ prohlásil Jupiter, když konečně oba zatáhli za páky, uvolnili své deštníky, seskočili z Paraplové dráhy, která se řítila dál, a přistáli ve své čtvrti. „Nebyl jsem k tobě úplně upřímný. Myslím… co se týká tvých narozenin.“

Morrigan přimhouřila oči. „Cože?“ zeptala se ledově.

Dechberoucí dobrodružná jízda, která si vás jednoduše získá!

Za zmínku určitě stojí i pan Medek, coby překladatel, jelikož zas a znovu prokazuje, že je opravdu mistrem ve svém oboru. Společně s autorkou totiž odvedl pořádný kus práce, díky čemuž budete mít pocit, jako byste veškeré strasti i radosti zažívali po boku svých oblíbených postav. Pokud jde o hrdiny, tak ty nám za dobu krátkého odloučení značně povyrostly a statečně se popraly se svou rolí budoucích vůdců. Již nečinní unáhlená dětinská rozhodnutí, ale zároveň stále zůstávají nohama na zemi v reálném rámci svého věku. Každý kladný, i záporný charakter má něco do sebe, jeho činy nejsou pouhou náhodou, ale pečlivým sledem událostí, jenž působí naprosto věrohodně.

Sečteno a podtrženo, „Síly, jež v sobě objevila Morigan Crowová“ je rozhodně povinnou četbou pro všechny milovníky fantasy, kouzel i tajných zákoutí. Čtivost, i dobrodružný duch dělají z tohoto titulu naprostou top záležitost nejen pro malé příznivce. Nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček a doufat, že další patálie této dívenky na sebe nenechají dlouho čekat! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Devět nejnovějších členů Divinské společnosti stálo bok po boku před její bránou, pod hvězdnou oblohou, na které nebylo ani mráčku; tváře měli zmuchlané spánkem a byla jim zima.

Morrigan by nejspíš bývala byla zděšená, když se probudila uprostřed noci na studených nikdyušských ulicích, na sobě jenom pyžamo, nebýt dvou věcí:

Za prvé, brána Divispolu se proměnila v obrovskou, na toto roční období nebývale botanickou tabuli – v květinovou tapisérii ve všech barvách duhy, z růží, pivoněk, sedmikrásek, hortenzií a zkroucených zelených šlahounů vinné révy –, která je vítala vzrušující výzvou:

Pojďte dál a připojte se k nám.

Za druhé, chlapec, který stál napravo od ní – vyčouhlý, s kudrnatými vlasy a jedním koutkem úst umazaným od zbytků čokolády na dobrou noc –, byl její nejlepší kamarád na celém světě. Hawthorne Swift si protíral oči a rozespale se na ni zašklebil.