Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy?

„Dětské zoubky“ jsem dlouho odmítala, protože jsem si nebyla jistá, jak se autorka popasuje s poměrně problematickou psychologií dítěte, které je v tomto případě navíc prezentováno jako psychicky narušené. Nakonec mě nesčetné převážně kladné ohlasy přinutily po knize sáhnout. Ač stále zastávám názor, že o stoprocentní thriller se příliš nejedná, tak musím konstatovat, že mě zatím knížka mile překvapuje. Je čtivá, nechybí jí spád a malá Hanna je navíc pěkně zapeklité kvítko. Rozhodně nelituji, že jsem autorce a jejímu debutu dala šanci. Jo a nezapomeňte se mrknout na trailer, který rozhodně stojí za to! ZDE. 

Ukázka z knihy Dětské zoubky - Zoje Stage 

„Jestli mluvit odmítá… tak to vyžaduje jiného lékaře, než pokud mluvit nemůže.”

Suzette cítila, jak rudne. Jako by z ní někdo vymačkával život. „Já – my – nevíme co s tím. Už nemůžeme.“ Zalapala po dechu.

Lékař propletl prsty obou rukou a věnoval jí soucitný, pokřivený úsměv. „Behaviorální problémy můžou být stejně obtížně léčitelné jako ty fyzické, a možná ještě hůře.“

Přikývla na souhlas. „Pokaždé si říkám – dělám něco špatně?“

„Chápu, že je to pro rodinu náročné. Možná by se dalo zkusit… mohl bych vám doporučit dětského psychologa. Nedoporučoval bych psychiatra, alespoň ne dokud nebudeme vědět diagnózu. V tomto věku se příliš snadno předepisují léky a možná je to něco, co byste mohli společně odstranit.“

***

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

Nová „Škola dobra a zla“ ani tentokrát nezklamala. Je přesně taková, jakou jí mám ráda. Vtipná, čtivá a se skvělou obálkou! Naprosto si její čtení užívám. Jedná se přesně o ten typ knihy, který si rádi přečtete ať je vám deset nebo třeba šedesát. Ideální čtení pro večery, kdy se domů připlazíte naprosto utahaní po celodenní práci, či sezení ve škole, a ještě se potřebujete učit. Po takto perném dni si člověk rád odpočine u nějaké té srandy. „Vzhůru za slávou“ vám zaručeně padne do noty, pokud patříte mezi příznivce „Země příběhů“. Za mě je to jednoznačně jedna z nejlepších knížek, od které se jednoduše nemohu odtrhnout!

Ukázka z knihy Škola dbra a zla: Vzhůru za slávou - S. Chainani 

„Dívá se někdy po jiných?“ „Ne,“ zavrčela Agáta odpověď na poslední dotaz a měla se co držet, aby nedodala: „Hlavně ne, pokud se před ním kroutí něco tak pitomého, jako jsi ty.“ Nakonec ale přece jen zůstala zticha. Vydržela to skoro celou hodinu, než pohár její trpělivosti přetekl.

„Plánujete s Tedrosem děti?“ vyzvídala Bettina. „Proč? Hledáš, kdo by si tě adoptoval?“ štěkla Agáta a rázem bylo po interview.

 Podruhé se málem neudržela, když musela dětem předčítat pohádku O Lvu a Hadu, která byla v kraji Kamelotu tolik oblíbená. Zpovykané děti boháčů ji neustále přerušovaly, protože příběh stejně znaly nazpaměť. Když si ve zvěřinci vybrala párek holubic a zhroutila se celá zpocená do sedačky kočáru, málem se rozplakala. Byla utahaná k smrti, a to ji ještě čekala hodina valčíku a výuka etikety.

 „Král se o tobě ani nezmínil,“ běžela jí hlavou slova lady Gremliny. Snažila se věřit, že ta protivná bába lhala, ale věděla, že tentokrát mluvila čistou pravdu.

Kdykoli Agáta na Tedrose náhodou na hradě narazila, složil jí prázdný kompliment, zeptal se, zda se jí pohodlně žije, a zmizel jako vyplašená veverka. Včera v noci ho poprvé po dlouhých měsících viděla bez nepřirozeného úsměvu, který už na dálku hlásal, že se nemá ptát, jak se mu daří, protože králi Tedrosovi se přece může dařit jen výborně.

***

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

Ještě ne, připomínala jsem si s každým pohybem štětce, s každým tahem, který jsem během oněch týdnů udělala. Bleskurychlá pomsta by nikomu a ničemu neprospěla, pokud nepočítám svou vlastní planoucí zuřivost. Přestože jsem pokaždé, když jsem s nimi mluvila, slyšela, jak Elain vzlyká, když ji nutili vstoupit do Kotlíku. Přestože jsem pokaždé, když jsem na ně pohlédla, viděla, jak Nesta míří prstem na krále Hybernu v příslibu smrti.  Přestože mi pokaždé, když jsem je ucítila, zaplnil nos pach Cassianovy krve vytékající na tmavé kameny kostěného hradu.

Ukázka z knihy Dvůr křídel a zmaru - S.J. Maas 

Zlomila jsem štětec v prstech. Rozštípla jsem ho vpůli. Bledá rukojeť byla natolik zničená, že ji nepůjde opravit. Tiše jsem zaklela a ohlédla se k oknům a dveřím. Dům byl plný slídivých očí, takže jsem štětec nemohla vyhodit do koše. Zapátrala jsem myslí, jako bych rozhazovala síť, abych vypátrala, jestli je nablízku možný svědek nebo špeh. Nikoho jsem nenašla. vedla jsem ruce před sebe, abych měla na každé dlani jednu polovinu štětce. Na okamžik jsem si dovolila prohlédnout skrz kouzlo ukrývající tetování na mé pravici a předloktí. Na symboly mých pra­vých citů. Mého skutečného titulu. Vladařka Nočního dvora.

Stačil náznak pomyšlení a zlomený štětec zahořel plameny. Oheň mě nespálil, přestože pohltil dřevo, štětec i barvu. Nezbylo nic než kouř a popel a já přizvala vítr, aby mi je smetl z dlaní otevřenými okny ven. Pro jistotu jsem přivolala ze zahrady vánek, který prolétl pokojem, odnesl pozůstatky stuh kouře a naplnil místnost omamnou, dusivou vůní růží. Třeba až bude mé poslání tady u konce, vypálím do základů i tenhle dům. A začnu těmi růžemi.

***

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

Krvavé právo mě zatím velmi mile překvapilo, musím říct, že je na něm hned vidět, že ho sepsal právník. Skvěle reflektuje angloamerické trestní právo. Včetně problematiky precedentů, které byly v knize nejednou zmíněné. Také terminologie zůstala zachována, což vnímám jako velký bonus českého překladu. A navíc, autor skvěle vysvětluje, jak celý systém funguje, takže se nemusíte bát, že byste něčemu neporozuměli. Právní pasáže jsou ještě k tomu umně proloženy „oddechovou“ částí, která nám přibližuje probíhající vyšetřování a osobní život hlavní hrdinky. Za mě zatím TOP detektivka, což taky dokládá i tempo s jakým knihu doslova hltám. 87. stran za cca dvě hodiny! 

Ukázka z knihy Krvavé právo - Philip Margolin 

Dva dny poté, co Amanda a Larry Frederick odevzdali své poznámky, zavolala Amandě sekretářka soudce Changa a řekla jí, že soudce se s ní chce co nejdříve sejít ve své soudní síni. Diváků zde tentokrát mnoho nebylo, ale Amanda si všimla, že v poslední řadě sedí Dale Masterson.

Tom Beatty seděl u poradního stolu. Vedle něj stáli dva dozorci. Alan Hotchkiss a Greg Nowick seděli u druhého poradního stolu spolu s Larrym Frederickem.

„Co se to děje?“ zeptal se Beatty, když k němu Amanda přisedla. „Nemám nejmenší ponětí“, odpověděla právě ve chvíli, kdy dosedla na svou stolici.

„Prosím, aby bylo do zápisu uvedeno, že jsme se sešli v této soudní síni, abychom projednali případ Stát vs. Beatty. Jsou zde přítomni pan Beatty a Amanda Jaffeová, jeho právní zástupkyně, dále zástupce okresního prokurátora Larry Frederick a detektivové Grey Nowick a Alan Hotchkiss“.

„Pane Fredericku, řekněte prosím, slečně Jeffeové, co jste mi zhruba před hodinou a půl sdělil.“

„Včera ráno bylo pod Burnise Bridge nalezeno tělo ženy. Byla identifikována jako Carol Whiteová.“

Amanda byla ohromena. „Jak zemřela?“

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

„Tisíc kousků tebe“ mě zaujala již svou anotací. Cestovaní časoprostorem mám totiž ze všech Sci-fi/fantasy vymožeností prostě nejraději. Mé srdce mimo jiné zaplesalo při představě futuristického Londýna. Tolik moderních technologií, brala bych je všechny! Vznášedla, holografické hovory i prsten, který má svého nositele ochránit. Skvělý nápad s těmi alternativními dimenzemi. Navíc nejsem fyzik, takže mne některé teoretické neshody zas až tolik netrápí. Pokud k tomu přidám nádhernou obálku, tak máte hned o důvod více, proč po knize sáhnout!  Těším se na další pokračování, doufám, že nezklame. V tuto chvíli jsem z knihy vyloženě nadšená! ♥ 

Ukázka z knihy Tisíc kousků tebe - Claudia Grayová

Hologram s bliknutím zmizí. Přestože hypnotizuju prsten pohledem a doufám, že Theo zavolá zpátky, kroužek zůstává pohaslý, tichý a temný kov. A tak jdu domů.

Můj blikající prsten má v sobě zabudovanou GPS, a když ho požádám, aby mě navigoval domů, ukáže mi cestu. Bezmyšlenkovitě následuji jeho instrukce a vůbec netuším, kde skončím. Ukáže se, že bydlím v obzvlášť snobském domě – není tak okázalý a nevkusný jako ty okolo, působí ale stejně chladně. Dům má venkovní skleněný výtah. Mám pocit, že takové výtahy existují jen proto, aby děsily lidi, co mají strach z výšek. Očekávám, že uvnitř se budu cítit lépe, protože tetin byt musí být částečně i můj byt, ale když projdu dveřmi, okamžitě mě napadne, že jsem snad ještě nikdy nebyla někde, kde by to ani trochu nepřipomínalo domov.

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

O Radce Třeštíkové se poslední dobou mezi knižními nadšenci opravdu hodně mluvilo, všude se objevovaly upoutávky na její nový román „Osm“. Osobně jsem od ní ještě nic nečetla, a tak jsem se nechala zlákat davem a onu osmičku si pořídila i do své čtečky. Po chvilce váhání, zda se do téhle detektivky pustit, nebo ne jsem nakonec Třeštíkové šanci dala, nicméně teď toho trochu lituji. Příběh je sice čtivý, ale jeho celkové provedení by mohlo býti lepší – šíleně dlouhá souvětí, nelogické postavy a málo pravé detektivní linie. Pro mne spíše zklamání, ale stejně ji nejspíše z principu dočtu.

Ukázka z knihy Osm - Radka Třeštíková

„Ona za mnou neleze, ona si nepamatuje, že odešla.“ „To je vtip?“„Není.“ „Hele, já nevím, vo co tady přesně jde, ale zní to kurva šíleně.“

„To jo,“ uzná Honza, ale stejně je rád, že má Míšu doma. Že spolu zase bydlí a ona si pořád zpívá a směje se a uklízí, dokonce víc než dřív, protože pokaždé zapomene, že už uklidila, že v sobotu dělá palačinky s marmeládou a přes týden připravuje Honzovi svačiny do školy, protože neví, že už ve škole nepracuje, že ho líbá, že ho hladí, že se k němu v noci tiskne, že ho zase miluje, jo, je to šílené.

„Takže to auto je pro ni?“„Pro nás.“ „Takže pro ni.“ „Jo, je to dárek.“„A Alici jsi dal co? Kopačky?“

 „Nějak jsme se domluvili,“ ošije se Honza. Nechce s Pavlem o Alici mluvit, dobře ví, že Pavel má Alici mnohem radši než Míšu, už jenom proto, že Alice se vždycky smála jeho vtipům a nikdy o něm neřekla, že je prase. „Nějak jste se domluvili, jo?“ uchechtne se Pavel. „Dyť je to tvoje žena.“ 

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy?

Na letní dny a noci jsem se opravdu hodně těšila. Už na první pohled mě neskutečně upoutala obálka a celkové zpracování této povídkové knihy. Fakt, že celou sbírku osobně sestavila Stephanie Perkinsová mé nadšení ještě více umocnil. Bohužel musím konstatovat, že se zatím z mého pohledu jedná o průměrné dílo. Některé příběhy se mi vyloženě líbily, ale jiné už tolik ne. Dokonce mne jeden a to sice „Poslední bitva v Krváku“ neskutečně vytočil a osobně si myslím, že v této sbírce nemá co pohledávat. Také bych ocenila méně povídek s LGBT tématikou, jelikož je to téměř každá druhá. Uvidíme, třeba mne knížka ještě příjemně překvapí, kdo ví. Každopádně, zas a znovu, ta obálka je naprosto dokonalá! ♥

Ukázka z knihy Létní dny a noci - Stephanie Perkinsová 

O Annalee Sapersteinové a o tom, proč se přistěhovala do Little Spindle, se tradovala spousta příběhů, ale Gracie měla nejraději ten o vlně veder.

 V roce 1986 postihlo New York nesnesitelně horké léto a každý, kdo mohl, odjel z města. Chodníky žárem měkly, jednoho muže našli mrtvého ve vaně s elektrickým větrákem napůl ponořeným ve vodě vedle jeho chlupatých kolen a proud ve vedení naskakoval a zase vypadával jako světlo v lapači hmyzu plném můr. V Upper West Side, nad pekařstvími a lahůdkářstvími, obchody Woolworth a Red Apple spali lidé jen na prostěradlech, cucali kapesníky plné drceného ledu, otevírali okna dokořán a modlili se, aby se zvedl aspoň vánek. Proto když jedné horké červencové noci řeka Hudson vystoupila z břehů a vydala se tropit neplechu, našla okno Ruth Blonské otevřené a zajištěné promáčknutou krabicí od bot z Candie’s.

 Ruth byla předtím ten den s přáteli v parku Riverside, kde si dávala citronovou zmrzlinu.

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy?

Lewise Carolla a jeho Říši divů naprosto miluji, vyhledávám ji v jakékoliv podobě – vyz. Knižní série Šepotání. Takže, když světlo světa spatřilo „Bez srdce“, tak hned muselo být mé. Zatím jsem teprve na začátku, ale vskutku se mi to zamlouvá. Dokonce možná i více, než původní předloha a to už je co říci. Upřímně doufám, že to takto skvělé čtivo zůstane až do samého konce a já budu bez sebe blahem… I když jak znám Marissu, tak si myslím, že se není čeho obávat.

P. S. Teď trochu vsuvka mimo mísu přečetla jsem kupu knih během začátku prázdnin, na kterou z nich chcete recenzi nejdříve? J  Celý seznam najdete pod „Knižní výzvou“ ZDE. Řekněte si, já se totiž nemohu rozhodnout!

Ukázka z knihy Bez srdce - Marissa Meyer

Soumrak chmurný, půlnoc čirá 
dámě bledost líčka svírá.“

Neprostupnou temnotou zazněl ponurý melodický hlas.

„Správná poznámka, můj opeřený příteli,“ odpověděl druhý hlas. Byl veselejší a živější. „Víš určitě, že tu nemáme čichací sůl?“

„V tom pro tebe nemám radu,

v plánu tvém však vidím vadu:

stěží bude dáma čilá,

leda by se vodou zlila.“

Něco udeřilo o zem vedle Cathina lokte a vzápětí se ozvalo tiché čvachtání vody. „Ne, Havrane, polévat ji nebudeme. Hledej dál. Nemáme šunkový sendvič? Nebo stéblo slámy? Na Krále platí vždycky.“ Šramocení, rachocení, cinkání a lomození. Povzdech. „Víš co? Zapomeň na to. Použijeme tohle.“

Ozvalo se šustění lístků a potom prasknutí, jak někdo zlomil větvičku. Cosi jemného ji pošimralo na nose. Catherine se zavrtěla, odvrátila hlavu a nasála jemnou růžovou vůni. „Aha! Funguje to.“