Úryvkové úterý - #20

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

Ještě ne, připomínala jsem si s každým pohybem štětce, s každým tahem, který jsem během oněch týdnů udělala. Bleskurychlá pomsta by nikomu a ničemu neprospěla, pokud nepočítám svou vlastní planoucí zuřivost. Přestože jsem pokaždé, když jsem s nimi mluvila, slyšela, jak Elain vzlyká, když ji nutili vstoupit do Kotlíku. Přestože jsem pokaždé, když jsem na ně pohlédla, viděla, jak Nesta míří prstem na krále Hybernu v příslibu smrti.  Přestože mi pokaždé, když jsem je ucítila, zaplnil nos pach Cassianovy krve vytékající na tmavé kameny kostěného hradu.

Ukázka z knihy Dvůr křídel a zmaru - S.J. Maas 

Zlomila jsem štětec v prstech. Rozštípla jsem ho vpůli. Bledá rukojeť byla natolik zničená, že ji nepůjde opravit. Tiše jsem zaklela a ohlédla se k oknům a dveřím. Dům byl plný slídivých očí, takže jsem štětec nemohla vyhodit do koše. Zapátrala jsem myslí, jako bych rozhazovala síť, abych vypátrala, jestli je nablízku možný svědek nebo špeh. Nikoho jsem nenašla. vedla jsem ruce před sebe, abych měla na každé dlani jednu polovinu štětce. Na okamžik jsem si dovolila prohlédnout skrz kouzlo ukrývající tetování na mé pravici a předloktí. Na symboly mých pra­vých citů. Mého skutečného titulu. Vladařka Nočního dvora.

Stačil náznak pomyšlení a zlomený štětec zahořel plameny. Oheň mě nespálil, přestože pohltil dřevo, štětec i barvu. Nezbylo nic než kouř a popel a já přizvala vítr, aby mi je smetl z dlaní otevřenými okny ven. Pro jistotu jsem přivolala ze zahrady vánek, který prolétl pokojem, odnesl pozůstatky stuh kouře a naplnil místnost omamnou, dusivou vůní růží. Třeba až bude mé poslání tady u konce, vypálím do základů i tenhle dům. A začnu těmi růžemi.

***