Shannon Messenger - Strážce ztracených měst

Originální název: Keeper of the Lost Cites..
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2012)
Počet stran: 400
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Ocelot

Kukaččí mládě v lidském hnízdě!

Sophie byla odjakživa opravdu podivné dítě. Ve svých dvanácti letech by se inteligenčně mohla rovna osmdesátiletým profesorům, má fenomenální paměť i vyjadřovací schopnosti. A to ještě není zdaleka všechno, slyší totiž hlasy, a to nejen tak ledajaké, nýbrž umí číst myšlenky. To, co by se pro jiné mohlo zdát jako splněný sen je pro ni doslova nehynoucí utrpení. Neví, jak uniknout. Lidské radosti, tužby i smutek se na ní lepí doslova ze všech stran. Všechno se, ale změní ve chvíli, kdy potká pohledného mladíka jménem Fitz, který zdá se, že jí nejen rozumí, ale také jí odhalí šokující pravdu o jejím původu.

Fosterová totiž není člověk, nýbrž elf, který byl v dětství coby kukaččí mládě odložen do hnízda úplně jiné rasy. Vyrůstala v zakázaném městě, obklopená lží a prostoduchou myslí. Nyní přišel čas vrátit se do své vlasti a začít úplně nový život plný vzrušujících dobrodružství. Jenže osud zrovna nepřeje šťastným shledáním, mladou elfku se snaží do svých spárů dostat i temné síly, které s ní mají velkolepé, leč nepříliš šlechetné plány. Minulost, i budoucnost se rázem protnou a dívčina se ocitne na prahu jedné velké záhady.

„Takže co?“ vypravila ze sebe Sophie, když se vzpamatovala. „Chceš říct, že jsem … vetřelec?“ Zadržela dech. Fitz propukl v smích. Začervenala se, ale současně se ji ulevilo. Nechtěla být vetřelec. „Ne,“ odpověděl, když se dost nasmál. „chci říct, že jsi elf.“ Elf. To slovo zůstalo viset ve vzduchu mezi nimi – jako cizí předmět, který tam nepatřil. „Elf,“ zopakovala. Hlavou se jí mihl obraz pohádkových bytůstek se špičatýma ušima, oblečených do kabátků a legín. Proti své vůli se zahihňala. „Nevěříš mi.“ „Vážně jsi čekal, že ti to uvěřím?“  „Asi ne.“ Prohrábl si rukama vlasy, až mu na hlavě zůstaly trčet ježaté vlny – jako nějakému rockerovi. Mohl by být někdo takhle pohledný blázen? „Říkám ti pravdu, Sophie. Nevím, co k tomu dodat.“ „Skvělé. Takže jsem elfka. Mám pomoct Frodovi zničit prsten a zachránit Středozemí? Nebo budu muset vyrábět hračky na severním pólu?“

Nové Bradavice, nová magie, sympatická hlavní hrdina!

„Strážce ztracených měst“ je úvodním klíčem k osmidílné fantasy sérii, která umně spadá do sekce middle -grade, tedy počinů typu „Harryho Pottera“, či „Nikdyuš“, jež se snaží oslovit čtenáře ve věku dvanácti let. A jak už je pro tento žánr typické, ani v tomto případě se nemůžeme vyhnout přirovnání ke kouzelníkovi s jizvou na čele. Kromě stěžejní věkové kategorie, magického prostředí i školy pro nadané studenty zde lze natrefit na větší, či menší „velikonoční vejce“, které proslavenou ságu z pera J.K. Rowlingové připomínají, ale i tak se jedná o zdařilý počin, který zaujme hlavně čtenářky.

Shannon Messenger velmi umně zvolila jednoduchý styl psaní, ve kterém kombinuje jak akční pasáže, tak i popisné prvky. Krom toho nechybí ani úsměvné dialogy, které spolu vedou pilotní protagonisté, či barvité vykreslení elitářské atmosféry privátní akademické půdy. No a pokud je řeč o postavách, tak i ty jsou opravdu zdařilé. Největším vývojem si prochází zejména hlavní hrdinka, která v sobě postupně objevuje obrovskou sílu, i velké nadání.

„Dejte ji chvilku. Musí si na svou novou schopnost zvyknout.“ Alden jí položil ruku na rameno „Zhluboka se nadechni, uvolni se a zjistíš, co jiného ještě dokážeš. A pamatuj, že mysl nemá na rozdíl od fyzického těla žádné hranice.“

Nemusela svým uším přikazovat, aby slyšely – slyšely samy od sebe. Ale naslouchání je činnost. Člověk se musí soustředit. Se čtením myšlenek je to možná stejné, jako by měla další smysl.

Chcete si zavzpomínat na bezstarostnost svého dětství? 

Jistě, trocha naivity a nelogičnosti se v příběhové linii přeci jen najde. Nechybí samozřejmě ani první zamilování a trable s rodiči. Jenže, když se to vezme kolem a kolem, knížka je určena zejména mladší populaci, která právě takový vývoj událostí jistě ocení. Autorka ukázala, že má fantasknímu světu ještě mnoho co nabídnout, v zahraničí dílo slaví nebývalé úspěchy, a i v našich luzích a hájích už stihlo schytat pár pěkných ohlasů.

Nevím, možná je to dobou, kdy jsem se k tomuto dílku dostala, ale mně se spisovatelka zaryla hluboko do srdce. Rozhodně nevynechám ani další díly. Za mě maximální hodnocení v podobě 5. z 5. možných hvězdiček a obrovské doporučení pro všechny, kdo ještě stále věří na magické chvilky. Mimochodem, o vnějším vzhledu a rozhodnutí ponechat původní obálku se snad ani zmiňovat nemusím! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

V tom musel mít prsty nějaký elf. A jedině elf to mohl zastavit.

Neměla v úmyslu běžet povědět Radě, k čemu se ji Černá labuť snažila navést, ale ani nemohla dál nečinně sedět. Někdo musel něco udělat.

Alden řekl, že potřebuje důkaz, aby mohli vznést obvinění. Tak ten důkaz obstará. Nevěděla jak, ale nějaký způsob najde!

Cara Delevingne - Zrcadlo, zrcadlo

Originální název: Mirorr, Mirorr
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Yoli

Kdo určuje, kým vlastně jsi?

Zrzi, Rose, Leo a Naomi, banda středoškolských outsiderů, kteří marně bojují s větrnými mlýny. Tihle čtyři by se nikdy nepotkali, dozajista by spolu nepromluvili ani slovo, přesto, že jsou spolužáci. Každý z nich se snaží zůstat ve své vlastní ulitě, ponořen do soukromého utrpení. Jejich cesty zkříží až náhodný středoškolský projekt, který konečně odhalí jejich pravou identitu. Ze zprvu nezáživné kapely se postupem času stává fenomén mládežnického hnutí a fantastická čtyřka se dostává do záře reflektorů, zdá se, že život má konečně smysl! Tedy až do chvíle, kdy se stane ta strašlivá tragédie.

Najednou totiž zmizí Nai, doslova se po ní slehne zem. Nikdo netuší, kde je jí konec. Jistě, utíkala už dříve, ale proč by to dělala zrovna teď? Vždyť konečně začali žít a plnit si svůj sen, není důvod zdrhat. Všichni jen nešťastně lámou rukama, případ nakonec spadne pod stůl jako pubertální nerozvážnost. Když je po nějaké době nalezena na prahu smrti, staré běsy znovu vyvstávají. Dospělí zastávají názor, že se pokusila o sebevraždu, ale členové „Zrcadla“ vědí své – dívka taková není. Jenže kdo stojí za jejím únosem a proč má na ruce tetování, když je tolik nesnáší? Co se vlastně stalo té osudové noci?

Noc hodinu za hodinou míjela a my jsme si byli s každým uplynulým okamžikem jistější, že ji najdeme, že prostě trucuje, což občas dělávala, když se cítila ublížená a potřebovala, aby si jí lidi všimli. Byli jsme si jistí, že naše nejlepší kamarádka a členka naší kapely Naomi bude na některém z míst, která známe jenom my. Že bude čekat, až ji najdeme.

Pokus o sebevraždu, sektářství, nebo hledání vlastní identitty? 

„Zrcadlo, zrcadlo“ je kniha, která vzbudila poprask ještě před svým vydáním. Může za to pravděpodobně Cara Delevinge, slavná modelka, herečka, jež ztvárnila jednu ze dvou hlavních rolí v populárním snímku „Valerian a město tisíce planet“. Hollywoodská hvězda se nyní představila v poněkud jiném kabátku, když po boku Rowan Colemanové vydala svou debutovou literární tvorbu, která bohužel striktně kopíruje tradiční YA vzorce. Láska, problémové vztahy i uvědomění si sebe sama, to už je moderní mantra našich všedních dnů, a tak se není čemu divit, že se tento stereotyp dostává i do knižní tvorby pro mládež. A jak je vidět, zrno stále padá na úrodnou zem, neboť si počin drží úctyhodné hodnocení před 80 % na knižní databázi.

I styl psaní není ničím neobvyklí. Klasická ich forma nepochybně napomáhá k větší čtivosti a lepšímu ztotožnění se s interiérem, i exteriérem dějové linie. Dílo se čte celkem dobře, neobsahuje žádné zdlouhavé popisné pasáže, ani nesmyslné dialogy. Velkým oživením jsou nepochybně sms zprávy, stejně jako příspěvky ze sociálních síti, či četný přepis hudebních textů.  Také Londýn, coby hlavní dějiště příběhu jistě působí přípustným dojmem a navazuje tu správnou anonymitu velkoměsta, kde můžete být doslova tím, kým skutečně chcete.

„Je v tom život,“ odpověděla mi. „Ve věcech, co tu zůstanou zapomenuté.“

Jenže uvnitř, uvnitř se té holce chce každou vteřinu řvát. Uvnitř vříská a nemůže se dostat ven. Uvnitř je ztracená a osamělá a unavená, tak unavená předstíráním, že se diví, jestli udrží srdce v chodu, protože předstírat, že je vším, čím není, strašně bolí.

Slavná jména, leč průměrný román v nápaditém obalu!

Pilotní postavy jsou vlastně docela obyčejné, každá z nich má nějaký ten trn v patě, který se zuby nehty pokouší vytáhnout. Každý ze čtveřice hrdinů se snaží postavit se svým strachům čelem a nalézt své místo pod sluncem. Bohužel, ale tomu něco chybí – mladí dospělí působí ploše, až standartně, jako každý druhý protagonista z dílka s podobným námětem. Čtenář postrádá ozvláštnění, možná větší práci s lidskou psychologií, spíše, než příběhovou linkou se prokousává příručkou o dospívání.

Také detektivní část by chtěla trochu doladit a utáhnout šroubky, zprvu je to opravdu jízda, která postupem času upadá, jako by snad autorkám došly nápady. Není to špatné, ale není to ani žádný hit. Na poli produktů pro mladé dospívající se jistě najdou jak lepší, tak i slabší články. Jedná se o průměr s nevyužitým potencionálem, leč dobrou myšlenkou. Je mi líto, ale za mě je to zklamání, které se nutně odráží i v hodnocení v podobě 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Na posteli ve vedlejším pokoji leží máma, usnula oblečená s nahnutou sklenicí vodky s tonikem v ruce. Napadlo mě, že bych jí tu sklenici vzala, když jsem ji tam uviděla, ale neudělala jsem to. Chci, aby se někdy v noci probudila šokem, že má studenou tekutinou na stehnech, nebo třeba zvukem rozbíjejícího se skla. Možná jí pak bleskne hlavou, v jakém je to stavu.

Claire Legrand - Furyborn

Originální název: Furyborn
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 520
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Krev, zrada a nesmírná moc!

Ve světě obdařeném legendami čekají na svou spasitelku. Z lidského rodu povstanou dvě královny. Dívky, které dokáží poručit všem sedmi živlům. Jedna bude mít moc učinit z království místo, ta druhá ho vyhladí z povrchu zemského. Osud pomalu míchá karty, které určí, kdo je, čeho hoden. Staré mýty, i dávné neshody se probouzejí k životu, aby konečně dostály své pomstě. Jen jeden druh může vládnout nad ostatními. Andělé, kteří byli dlouho vězněni kdesi v temném zákoutí zakusily svobodu, ale prahnou po větší metě než jen po volném pohybu. Chtějí se znovu stát pány tvorstva. Pouze stará rodová linie má moc nastolit mír, ale skutečně k němu dojde, nebo všechno pohltí tma?

Královna Rielle čelí těžkým zkouškám, aby prokázala, že je hodna toho, aby usedla na trůn a sloužit sloužila svému lidu. O pouhých tisíc let později však její jméno vyšumělo do prázdna. Stala se z ní pohádka, obraz minulosti. Krátký závan vzpomínky, která sotva vyvstane na mysli. Tedy až do doby, kdy se „Ďas“ – profesionální vražedkyně zaplete do šarvátek s Imperátorem, který drží krutou ruku nad prostými poddanými. Schyluje se k válce, která konečně naplní krvavé proroctví předků.

Královnin křik utichl krátce před půlnocí. Simon se schovával v její skříni, prsty nacpané do uší, aby nic neslyšel. Se skloněnou hlavou a koleny přitaženými k hrudníku se tam krčil snad celou věčnost.

Královniny komnaty se totiž jejím křikem otřásaly už dlouhé hodiny. Z ničeho nic se rozhostilo ticho. Simon zadržel dech a odpočítával vteřiny, jako při hromobití. Zahřmí, nebo nezahřmí? Jedna. Dva. Tři. Napočítal do dvaceti a pomalu si odkryl uši.

Ticho protnul křik malého dítěte. Simon se usmál a zvedl se ze země. Tělem mu projela obrovská vlna úlevy. Královna porodila – konečně. Teď mohou s otcem prchnout z města a už se nikdy neohlédnout zpět.

Simon roztrhl královniny roby a vyklopýtal ven ze skříně. „Otče? „zeptal se se zatajeným dechem.

Temná magie i nadupaná akce! Teskníte po Hře o trůny? Už nemusíte!

„Furyborn“, tedy první díl z nové fantasy trilogie „Empirium“ v českých luzích a hájích spustil opravdu velkou vlnu všemožných reakcí. Jedni si dílko nemohou vynachválit, ti druzí ho naopak ostře kritizují. V čem tedy spočívá Achillova pata? Zprvu je nutné podoktnout, že tato kniha rozhodně nepatří k typickým klišé YA literatury. Jedná se spíše o komplexní fantasy tvorbu, kterou ocení zejména četní příznivci ságy „Hra o trůny“, či „Kolo času“. Autorka totiž vytváří soběstačný komplex s množstvím postav, vlastní historií i mýtickými bájemi. S každým detailem si hraje opravdu do nejmenších podrobností, díky čemuž do sebe všechny prvky s přesností do milimetru zapadají a vytváří ucelený obraz exteriéru i interiéru, který se velmi výrazně podobá Evropě v ranném středověku.

Avšak nejen vnější aspekty jsou pozoruhodné. Velké pozornosti se těší rovněž postavy, a to nejen ty pilotní. Na první pohled nelze přesně určit, kdo je hrdina a kdo padouch. Jistě, nějaké náznaky tu jsou, ale každý protagonista má ke svému chování nějaký důvod. Všichni se snaží v prvé řadě přežít a získat pro sebe a své blízké nějakou tu výhodu. Čtenář je tak vržen do spletité sítě vztahů, milostných i politických intrik a chytračení.

„Jdi do Borsvallu“, řekla mu Rielle „Najdi krále Ilmaira a velitele Ingridia. Ukaž mu tenhle náhrdelník, ukryjí vás. “ Dveře Riellina předpokoje se roztřásly. „Rielle“? Zařval Corien.

Rielle položila Simonovi dlaň na tvář a podívala se mu zpříma do očí. „Ať se stane cokoliv, nedovol mu, aby tě spatřil“.

Když se otočila chystala se odejít, Simon jí popadl za ruku. Bez ní zůstane s dítětem sám a on si najednou ze všeho nejvíc přál, aby schoulit v Riellině náručí. Ať už byla, nebo nebyla zrůda, teď byla matkou, a to byla věc, po které teď Simon prahl ze všeho nejvíc.

„Neodcházej prosím“, zašeptal. Ztěžka se na něj usmála. „Jsi silný Simone, vím že to dokážeš.“

Poté spěchala zpátky dovnitř a uprostřed pokoje se setkala s Corinem.

Začátek, opravdu slibně se tvářicí, epické fantasy série je tady!

Dějová linie opravdu svižně odsýpá. Jedna akce střídá druhou a v knížce se tak nevyskytují žádná hluchá místa. Velkým plusem je taktéž značná absence milostných trojúhelníků, či neblahých intimních scén. Sem, tam se sice vyskytují, ale jsou pouze mezerou, respektive krátkým momentem odreagování v jinak natřískané bichli. Věrní příznivci fantaskních zápletek navíc jistě ocení přehlednou tabulku, která umně objasňuje hierarchické linie, předních představitelů.

Jestliže se pídíte po neotřelé tvorbě, která do světa klasických vzorců vnáší závan něčeho nového, tak jste tu na správné adrese. Nenechte se strnout vlnou negací a pomluv. Dejte Claire Legrandové šanci. Dostanete štědrou porci všeho, čeho si vaše čtenářské srdce žádá. Pro mne se jedná bezesporu o jedno z nejlepších, ne-li nejlepší dílo tohoto roku, proto nemohu jinak než ohodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček. Již s napětím očekávám návrat do této dimenze! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Corie zavrčel a vrazil jí facku. Rielle zavrávorala, ret celý od krve a její pohled se setkal se Simonovým. Královniny zlatě planoucí oči byly nelítostné, naplněné pocitem vítězství. Z jejího jinak unaveného obličeje vyřazovala síla, kterou nikdy předtím neviděl.

Poslala jsem jí daleko pryč. S někým natolik mocným, že jí v životě nenajdeš. Jsi silný Simone, vím, že to dokážeš. Simon to zčistajasna pochopil, nikdo jim na pomoc nepřijde. To on byl někým mocným.

A bylo jen na něm samotném, aby zachránil princeznu. Bude muset použít své kouzlo – kouzlo marquejů, lidí dvojí krve; přednášecí kouzlo, které zahubilo téměř všechen marquejský lid – které je oba může poslat na míle daleko do bezpečí Borsvallu.

Rielle se otočila zpátky ke Corinovi.

Gwenda Bond - Temný experiment

Originální název: Suspicious minds
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 320
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fobos

Hawkins je v ohrožení!

Mohlo to být obyčejné poklidné léto, které by nebylo ničím zajímavé. Terry právě dokončila letní semestr na vysoké škole a už se nemůže dočkat, až se ponoří do nudné šedé rutiny, která zahrnuje party s kamarády, práci v baru a trávení volného času s přítelem. Život je přeci krásný, zvlášť když jste školou povinní a zajímají vás jen běžné denní starosti. Jenže ideálním horkým dnům byl účinně utrum v okamžiku, kdy se jí Stacey, její nejlepší kamarádka svěří s děsivými zážitky z jednoho vládního experimentu. Za městem totiž ze dne na den vyrostla obrovitá laboratoř, jež shání dívky vysokoškolského věku. Kromě kreditů a možnosti osobního růstu nabízí také 15.dolarů za jedno sezení, vskutku božská odměna pro chudého studenta.

To by v tom byl čert, aby se mladá žena nepodílela na tak významné události. Záhady, tajemství a vědecký pokrok jí přímo přitahují, proto se rozhodne, že naskočí do rozjetého vlaku a do náborového řízení se s chutí přihlásí. Nicméně blaho národa, které jim byl vštěpováno od prvních dnů vědeckých prací brzy vystřídá temná předtucha. Něco zlého visí ve vzduchu, zlovolné síly se pomalu, ale jistě snaží pohltit klidné městečko Hawkins do svých pařátů. Utéct je zhola nemožné.

Osmička se nevzbudila, ani když vystoupil z auta a přešel k jejím dveřím. Pomalu je otevřel a holčičku přidržel, aby nevypadla na parkoviště. Pro jistotu jí dal na cestu sedativa. Byla příliš cenným majetkem, než aby ji svěřil někomu jinému. Schopnosti ostatních subjektů byly dosud … neuspokojivé.

„Osmičko“. Skrčil se a jemně jí zatřásl ramenem. Holčička zavrtěla hlavou a oči měla stále zavřené. „Kali“ zamumlala.

Její pravé jméno. Trvala na něm. Většinou jí nevyhověl, ale dnešek byl výjimkou. „Kali, vzbuď se,“ řekl „Jsi doma“

Zamrkala a v očích jí zajiskřilo. Nechápala to. „Tohle je tvůj nový domov.“ Jiskra pohasla.

Na pozadí studené války s SSSR je možné nehrát plně fér!

Příběh party školáků, kteří na počátku osmdesátých let objevily vchod do paralelního světa doslova otřásl internetem. Dnes již neexistuje téměř nikdo, kdo by o tomto kultovním fenoménu něco neslyšel. A tak není divu, že společně s třetí sérií populárního amerického sitkomu spatřuje světlo světa taktéž knižní prequel, který slibuje zodpovědět mnohé svízelné otázky a vnést trochu světla do začátků jedné obří katastrofy. Papírová adaptace své nadšence přenese do horkých dnů léta páně 1969, kdy je celý americký kontinent zmítán všeobecnými nepokoji, jež mají co do činění s krvavou válkou ve Vietnamu. Zdánlivě daleko od krušných záchvěvů se nachází slečna Ivesová, která v tomto zpracování hraje prim. Zatímco v seriálu se jen letmo mihne, tady dostáváte možnost tuhle svéráznou mladou dámu poznat osobně.

Předně je třeba vyzdvihnout naprosto bravurně vykreslenou atmosféru, jež čtenáře provází napříč celou dějovou linii. Drobná „velikonoční vejce“ v podobě přistání na Měsíci, či vražd ve Woodstocku, jen dodávají pocit reálnosti a utvrzují prvotní dojem. V kombinaci s douškem čtivosti a sympatickými hlavními hrdiny tak dostanete dílo, které si zamilují jak skalní fanoušci, tak i ti, kdož jsou zatím tímto trendem zcela nepolíbení. Jedná se totiž o nadprůměrnou literární tvorbu, které nechybí jak dobrodružství, tak i špetka hororového nádechu.

Do psychologického pavilonu Terry během studia ještě nikdy nezavítala. Byl zastrčený v zadním koutě kampusu: měl tři patra a částečně ho skrývaly stromy, jejichž větve se zrcadlily v oknech. Koruny se vlnily proti šedému nebi, které věštilo déšť.

Před budovou stál podél chodníku zaparkovaný nablýskaný mercedes a dvě černé dodávky – přestože na parkovišti bylo teď přes léto, kdy v kampusu pobývalo méně studentů, spousta volného místa.

Dodávky jako dělané pro vraždu, pomyslela si Terry. To je tedy ironie, Možná skutečně jsem něčemu na stopě.

Když to důkladněji promyslela, připadala jí náhle představa, že by se tu měl odehrávat nějaký důležitý experiment... spíš nepravděpodobná. Přesto se však dostavila. Když se Stacey vyptávala, co by měla vědět, spolubydlící jí sdělila, že stačí, když se ohlásí v jedné místnosti v prvním patře. S Terry se rozloučila uklidňujícími slovy: „Taj snad to přežiješ ve zdraví.“

Netflix přichází s novinkou v papírové podobě, která vás ohromí!

„Temný experiment“ vychází z obdobného nápadu na jaký mohou být fantasy příznivci zvyklí třeba z trilogie „DC Icons“ a to sice z rozvoje již existující dimenze. Jedná se totiž o volně navazující romány z univerza „Stranger Things“, které lze číst jak samostatně, tak v kombinaci s filmovým plátnem. Každý díl utváří v kontextu jeden celek, a tak lze jen doufat, že se na český trh dostanou i další knížky z této řady, které budou mít ovšem na svědomí jiní spisovatelé nežli Gwenda Bond.

Zkrátka a dobře, jestliže jste skalní fandové, tak si poznamenejte do diářů datum 8.7.2019, protože právě v tento den se tato kráska objeví na pultech všech knihkupectví. No a pokud vám tento svět čistě náhodou nic neříká, nezoufejte a dejte konceptu šanci. Uvidíte, že vás příjemně překvapí a zabaví na více než jedno letní odpoledne! Za mě maximální hodnocení 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Na druhou stranu – kolik spisů se do něj může vejít? Za stolem stála vysoká dřevěná kartotéka. Bezhlesně se pomodlila a zkusila druhou zásuvku odspodu.

Hladce se vysunula. Terry se pustila do listování složkami a v záhlaví zahlédla spolu s razítky TAJNÉ slova MK ULTRA a INDIGO. Ani jedno jí nic neříkalo. Listovala dál a hledala výrazy, o nichž se zmiňovala Gloria, ale nic. Takže další šuplík. Když Terry došlo, na co narazila, zahořela zvědavostí.

Tyhle složky nebyly označeny jmény. Byly označeny čísly. 001,002,003. A pokračovaly až do 010. Po nich následovala slova PROJET INDIGO. V záhlavích lejster našla další razítka TAJNÉ. Na co vlastně narazila jí však prozradily fyzické popisy. Nízké hmotnosti. Výšky, které začínaly kolem metru. A konečně čísla v rubrice nastoupil/a ve věku. Čtyři roky.

Nichole Chase- Princezna

Originální název: Recklessy Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2014)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

Nafoukaná krasavice nebo citlivá duše?

Catherine potkal úděl o němž sní miliony malých holčiček, je totiž princeznou. Jenže na rozdíl od pohádkových scenérií není její život ani trochu růžový. Být dědičkou trůnu samo o sobě představuje obrovský krajíc zodpovědnosti nejen vůči sobě, ale i vůči lidu, jenž reprezentuje. Kat je přímím ztělesněním tradice – skromná, vždy dobře naladěná a stojíce nohama na zemi. Ideální ikona malé, leč hrdé země. Tedy téměř ideální, jeden háček by přeci jen měla, je sama. O osoby opačného pohlaví již po delší dobu nejeví prach žádný zájem.

Avšak její apatii prolomí americký ornitolog David, který přijede na svatbu své kamarádky, jež se před nedávnou dobou stala „Americkou vévodkyní“. V nobl prostředí šlechtické smetánky si připadá značně nepatřičně, nemá mezi všemi těmi snobskými povýšenci vůbec, co dělat. A, aby toho nebylo málo, odjíždí Samantha a její nastávající na líbánky, takže mladičký pedant bude muset převzít odpovědnost za chod „Nadace pro budoucnost ptactva“. Což znamená plně proniknout do víru intrik, polopravd a denní rutiny lidí s modrou krví.

Kdyby samotná královna Alžběta oznámila, že se kolem sídla v Rousseau hodlá promenovat ve spodních kalhotkách za zpěvu britské národní hymny, nepřilákala by tolik novinářů, kolik se jich dneska shromáždilo před bránou. Obhlížela jsem situaci škvírou v záclonách v horním patře, když se rozezněl zvonek u dveří – nepochybně oznamující dodávku dalších darů pro budoucí novomanžele. Zhluboka jsem se nadechla a ustoupila od okna.

Nešlo mi na rozum, proč jsem z nadcházející svatby svého bratra tak nervózní. Otočila jsem se k zrcadlu v hostinském pokoji a s povzdechem jsem se opatrně dotkla kruhů pod očima. Odhrnula jsem si z obličeje pramínek vlasů. Modré oči jsem měla vybledlé, ve sterilním osvětlení koupelny bezmála šedé. Celý uplynulý týden jsem se snažila svému bratrovi a Samantě ulevit od předsvatebního stresu a skoro jsem nespala. Před odjezdem na měsíc dlouhou svatební cestu ještě chtějí dotáhnout nedokončenou práci v Nadaci pro budoucnost ptáků a přitom vyřizují jak královské povinnosti, tak neodkladné úkoly na svých panstvích.

Vím, že usilují o to, abychom s Maxem, mým bratrem, neměli v jejich nepřítomnosti přespříliš závazků, přesto mě to rozčiluje. Je mi jasné, že mě chtějí šetřit, ale co naplat, spíš mi připadá, že mají obavy, že tak velkou odpovědnost nezvládnu.

Šťastná existence, či snad zlatá klec? Jaký je to život?

„Princezna“ je druhým dílem z plánované trilogie ze života šlechty. Stejně jako její předchůdkyně, tak i ona sází na klasické vzorce, které zvednou ze židle nejednu mladou ženu. Namakaní pánové, blyštivé prostředí a láska všude, kam se podíváš. Zkrátka a dobře, Nichole Chase vám naordinuje přesně to, co slibuje – krásnou obálku, sympatickou anotaci a obstojný příběh, který je obalen v moři cukrových slov a mužných svalů.  Pravda prostředek série je o něco slabší než úvodní dílko, poněvadž se tu nedějí žádné převratné a dechberoucí momenty, ale i tak se jedná o obstojné počteníčko.

Pilotní protagonistka je každým coulem ideální ženská. Krásná, milá a velice oblíbená. Zkrátka jako vystřižená z módního časopisu, avšak ani krásky to nemají jednoduché. Musí se potýkat s obrovským množstvím problémům od ideálního rozvržení svého dne, až po stalking, či krutou zradu svých nejbližších. A k tomu všemu jí ještě tikají biologické hodiny. Ovšem jak má najít toho pravého? Někoho, kdo by jí miloval takovou, jaká ve skutečnosti je? Kdo dokáže míti rád ztřeštěnou puberťačku a přehlédnou královský lesk spolu s nepřeberným bohatstvím?

Zakryla jsem si oči předloktím. Chtěla jsem umřít. Takovou kocovinu jsem v životě neměla. Kdybych nutně nepotřebovala na záchod, zůstala bych v posteli navěky, jenže můj močový měchýř měl jiné plány. Se zaúpěním jsem se překulila na bok a zamžourala jedním okem.

Na nočním stolku u postele jsem objevila láhev vody a dvě malé pilulky. Jako by božstvo alkoholu vědělo, co potřebuju. Nebo co Chadwick prozíravě předvídal. Sáhla jsem pro pilulky a potom, co jsem rozeznala logo aspirinu, hodila jsem si je na kořen jazyka a zapila vodou. S rozechvělým nádechem jsem spustila nohy na podlahu a odvlekla se do koupelny.

Bezmyšlenkovitě jsem rozsvítila a zmučeně zakňourala. Poslepu jsem nahmatala vypínač a opřela se o chladivé dlaždičky na stěně. Otočila jsem hlavu, přitiskla tvář ke studenému povrchu a vzdychla. Proč jen jsem včera tolik pila? Kdy jsem polkla tu pověstnou poslední kapku, při níž přetekl pohár? Pomalu jsem se odšourala k umyvadlu a ošplíchla si obličej. Pamatuju si láhev šampaňského a pár dalších skleniček. Co jiného jsem ještě provedla?

Jednoduchý příběh, který vám vykouzlí úsměv na tváři!

Dějová linie opět neoplývá žádnými dramaty, tragickými rozchody, či snad thrillerovými okamžiky. Poklidný úvod střídá vcelku promyšlená zápletka, která je tu a tam proklatá milostnými scénkami, jež však nepůsobí vůbec rušivě, možná právě naopak. Obyčejná rutina rovnice v podobě dvou proměnných v roli mladičké panovnice a prosťáčka z lidu odvádí svou práci na výbornou. Jistě, je to ohrané, každodenní a předvídatelné, ale i tak se jedná čtivo, kterým nepohrdne žádná dívka. Celkem vzato, i přes pár much a jednoduché zakončení, se jedná o skvělou kamarádku třeba někam k vodě. Jestliže hledáte něco nenáročného, ale zároveň logicky strukturovaného, dejte knížce šanci.

Za sebe mohu dílko doporučit především představitelkám něžného pohlaví. Dámy, ruku na srdce, která z nás si aspoň jednou nechtěla přečíst něco neochvějně kouzelného, ač nepříliš reálného? Proč nedat průchod svým choutkám zrovna teď? Sedněte si na lavičku v parku, lízejte zmrzlinu a ponořte se do novodobého zázraku. Mám za to, že 3.5 z 5. hvězdiček bude perfektně reflektovat hlavní myšlenku tohoto počinu. Rozhodně plánuji sledovat i další tvorbu této spisovatelky. Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Tak to musel být on, kdo brzy ráno připravil kafe.“ David zvedl hrnek a zakabonil se. Vstal a šel si znovu nalít.

„On nebo Margie.“ Napila jsem se a snažila se nevnímat, že stojí hned vedle mě.

„Margie?“ Upřel na mě tmavé oči. Rázem mi bylo jasné, proč jsem ho v opilosti požádala, ať se svlékne. „Je absolutně senzační. kuchařka.“ Při dalším loku jsem se přinutila nevnímat, jak ostré linie jeho tváří zvýrazňují čokoládové oči.

„Kuchařka.“ Vzdychl a opřel se o linku. „Kolik lidí tady pracuje?“

„Moc ne.“ Pokrčila jsem rameny. „Snad deset? Početnější personál by Sam znervózňoval.“

„Deset,“ opakoval. „Tak to je podle mě dost početný personál.“

„Představte si to jako rekreační letovisko. Jsou tady, aby všechno fungovalo a my měli k dispozici to, co potřebujeme.“ Samo sebou jsem neřekla, že v D’Lynsal je zaměstnanců dvakrát tolik a v paláci desetinásobek.

Napřímil se a upřel zachmuřený pohled do hrnku. Vypadal tak nesvůj, až mi ho bylo líto. Je těžké nechat svůj obvyklý život za zády a dělat něco jiného. A David je tady jenom proto, že mu Sam bezmezně důvěřuje, svěří mu práci v Nadaci pro budoucnost ptáků, která se za uplynulý rok stala jejím dítětem, a navíc ho ubytuje u sebe doma, zatímco bude pryč.

Katherine Arden - Dívka ve veži

Originální název: The Girl in the Tower
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 370
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Kdo určuje, kým skutečně jsme?

Vasilisa je žena, ale mnohem raději by se narodila jako příslušník opačného pohlaví. Konvence její doby ji neúprosně sužují. Očekává se, že bude pokorná, hodná, ale především skrz na skrz podřízena svému manželovi, který ji povede pevnou rukou. Jenže ona touží po něčem mnohem větším. Ráda by se vydala vstříc dobrodružství, které jí pomůže zapsat se do dějin, stát se částí starodávné historie. Poslední kapkou v moři jejího vzteku je prachsprosté obvinění z čarodějnictví. Vasja už tohle ponížení nehodlá dále snášet, proto si sbalí své saky paky a vydává se na dlouhou pouť za lepším životem. Společnost jí dělá jen kouzelný kůň Slavík, jenž je obtěžkán sedlovými brašnami přetékajícími stříbrem, které dostala darem od Mrazíka.

Cesta osudu dívčinu zavede přímo před brány kláštera, ve kterém působí její bratr Alexandr, nyní rádce moskevského knížete. Dívka má jen dvě možnosti, buď se prozradí a přijde o krk, nebo se bude chovat jako muž. S druhou variantou se jí najednou otevírá široké spektrum příležitostí, které by coby křehké stvoření nemohla nikdy využít. Avšak teď vidí nejen pozitiva jiné genderové role, ale i negativní důsledky spletitých šlechtických intrik, před kterými dívčinu nedokáže ochránit ani Pán Zimy.

"Klidně mi můžete říkat, abych šla domů, ale já se můžu rozhodnout, že to neudělám. Myslíte, že to je všechno, co v životě chci? Tučné věno a muže, kterému bych rodila děti?"

Mrazík nebyl o moc vyšší než ona, ale přesto se musela pod tím jeho bledým pátravým pohledem zklidnit. "Mluvíš jako dítě. Myslíš, že někoho v tom tvém světě zajímá, co chceš? Ani knížata nemají, co chtějí, a panny už vůbec ne. Na cestě tě nečeká nic dobrého. Nic než smrt, dřív nebo později."

"Pokaždé, když si zvolíš jednu cestu, musíš žít se vzpomínkou na tu druhou, na život, jejž ses vzdala. Rozhodni se pro to, co ti připadá nejlepší. Ať zvolíš kteroukoli cestu, každá má své hořké i sladké stránky.“

Tajemné báje, nebo krutá pravda? Kde se nachází realita?

Knižní série, ve kterých figuruje odvážná, nezranitelná a kurážná hlavní hrdinka nejsou v dnešní době nikterak výjimečné. Obzvláště v žánru YA je silná protagonistka sázkou na jistotu, jež se více, či méně předpokládá. Ardenové se i přes striktně vyhraněné vzorce podařilo stvořit svéhlavou mladou ženu, která na rozdíl od svých kolegyň není bez chybičky. Její boji vzdornost je mnohdy klíčem ke všem potížím, o něž až tak nezdravě často zakopává. Klidně se pustí do rozepře s démonem mrazu, nebo nakope zadek nejednomu jinochovi, ale ve výsledku trpí stejně jako obyčejní smrtelníci. Poněvadž ona je obyčejná, i když značně svá.

Atmosféru, kterou autorka tak barvitě líčí si jednoznačně zamilujete. Tentokrát se společně s divenou vydáte až do samotného srdce Ruska, do Moskvy. Styl, kterým je příběh napsán je doslova strhující, nenajdete v něm žádná slepá místa, buďte si tedy jistí, že se u čtení rozhodně nudit nebudete. S postavami je to jako na horské dráze, některé si zamilujete, jiné budete z duše nesnášet, ale všechny vám budou naprosto perfektně zapadat do primární dějové linie.

„Jsi stvořená ze sněhu,“ varoval ji Mrazík. „Nemůžeš milovat smrtelníka.“ Zima ztrácela na síle, a spolu s ní i Mrazík. „Zrodila ses ze sněhu a budeš žít věčně. Ale jestli se dotkneš ohně, zemřeš.“

„Byla bílá jako kost,“ šeptala Darinka. „Propadlé rty a místo očí temné jámy, ve kterých by se utopil svět. Zírala na mě, jak byla, bez těch rtů, a já chtěla začít křičet, ale nevydala jsem ani hlásku.“

Saša zůstal stát, jako by vrazil do zdi.

Tu tvář viděl naposledy před osmi lety, a i když teď vypadala dospělejší, Saša ji neomylně poznal a oněměl úžasem.

Perfektně propracovaná trilogie, která vnáší nové barvy do světa YA!

Tato trilogie je bezesporu tím nejlepším, co lze na poli literatury pro mládež objevit. Rozhodně by knížky snesly své vyobrazení i na filmovém plátně, když už nic jiného, tak by se jednalo o velmi zdařilý počin. Pokud se trochu strachujete, že se ve všem tom folkloru a středověké atmosféře ztratíte. Odhoďte své obavy stranou. Katherine nemá v plánu své čtenáře přehltiti, pouze dodat příběhu ten správný pohádkový nádech, které z obyčejného čtení účinní něco kouzelného.

Za sebe mohu říci jen jediné, jak úvod do trilogie, tak i pokračování mě upřímně opravdu mile překvapily. Rozhodně si nenechám ujít ani závěr, který bude, jak doufám opravdu šťastný, protože si ho všichni zaslouží! Zřejmě se to dá očekávat, ale co naplat. Nelze hodnotit jinak, nežli plným počtem hvězdiček – 5. z 5. je tedy mým finálním verdiktem. Na závěr si dovolím jedno malé doporučení, jelikož v červenci pro nás vášnivé čtenáře nastává okurková sezona a nových titulů vychází jen pomálu, tak tu je skvělá možnost k rozečtení právě těchto literárních skvostů! Každý přeci potřebujeme občas snít, no ne? Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Pozdní nocí cválal hnědák s dívkou v sedle bezejmenným lesem daleko od Moskvy, daleko od všeho. Všude ležel sníh a jeho bíle ticho narušovalo jen chřestění zamrzlých stromů.

Byla skoro půlnoc, a ta hříšná hodina tající v sobě ledu a bouře a propasti beztvaré oblohy. A přesto ta dívka a její kůň jeli zarputile dál.

Led obalil zvířeti jemné chloupky na čelisti, ve slabinách se mu kupil sníh. Ale jeho oči pod ofinou byly laskavé, uši se radostně pohybovali dopředu, dozadu.

Jejich stopy vedly hluboko do lesa, napůl pohlcené čerstvým sněhem.

Najednou kůň zastavil a zvedl hlavu. Mezi chřestícími stromy před nimi ležel ledový háj. Jako by opeřené větvičky jedlí se proplétaly mezi sebou, jejich kmeny ohnuté jako hřbety starých mužů.

Sníh teď padal hustěji a zachycoval se dívce na řasách a na šedé kožešině její kapuce. Nebylo slyšet nic než skučení větru.

Michael Palin- Erebus

Originální název: Erebus - One ship...
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Pangea

Něco záhadného se blíží!

Lodě „MHS“, „Erebus“ a jejich sesterské plavidlo „HMS Terror“ byly původně válečnými loděmi. V bitevních vřavách se ovšem příliš nezapotily. Píše se období krátce po „Napoleonských válkách“, Britské ostrovy i celý svět se snaží vylízat si rány. Vládne příměří. Ovšem plavidla nehodlají jen tak nečinně kotvit v přístavu. Vydávají se na nejrůznější průzkumné expedice. Obzvláště jeden cíl je opravdu vytoužený – objev bájné Severozápadní cesty, která by spojovala Atlantský a Tichý oceán je něco, co by se rozhodně vrylo hluboko do historie! Tento průsmyk je klíčem k obchodování se zeměmi dálného východu, Čínu nevyjímaje. Jenže to má jeden háček, průjezd je po většinu roku zamrzlý a dostat se skrz něj, tož činní opravdovou výzvu!

Námořnické hvězdy jako jsou John Franklin, či Francis Crozie však tuto výzvu přijali. Byly ochotní riskovat cokoliv, včetně svých krků ve jménu vyššího dobra. Urputné chtění se jim, ale stalo osudným. Lodě podlehly ledové krustě, posádka beze stopy zmizela. O osudu těch, kdož byli na palubě kolují podivné fámy, eskymácký kanibalismus nevyjímaje. Co se skutečně stalo onoho osudného roku? Je zde něco, co nám může povědět vrak „Erebusu“, jež byl znovuobjeven teprve v roce 2014? Kam vedou tajemné indicie?

 James Fitzjames – vedoucí výzkumu

 

Jsem ospalý a unavený, ale nechtěl jsem ulehnout bez toho, abych nejdřív napsal o prvním dni, kdy jsme zahlédli Arktidu. Vzduch je tu lahodně chladný a osvěžující, všichni mají dobrou náladu a jsou laskavý k sobě i k druhým. Celý den jsem strávil na palubě pozorováním...

 

„..ať si každý představí zamrzlou loď s palubou pokrytou sněhem hlubokým třicet čísel... teplotu mínus 30 nebo 40 stupňů se silným větrem... návěj jemného sněhu..., který se prodere dovnitř a všechno pokryje, zatímco vítr skučí v plachtoví: tohle ať si představí spolu s jedinou svíčkou ukrytou v lucerně ozařující zakrytou palubu, pět nebo šest důstojníků přecházejících na pravoboku v tlumeném hovoru a dvacet či třicet dokonale mlčenlivých mužů na levoboku, zamuchlaných až po uši, pokrytých sněžným popraškem či zmrzlou párou... pak bude mít pojem o tom, jak takový zimní den často vypadal.“

Jeden příběh, mnoho otazníků, ale jen jediná odpověď!

„Erebus – Příběh ztracené lodi“ možná není na první pohled románem, které běžně recenzuji. Ani YA klasikou se striktně zarytými vzorci se špetkou romantiky. Spíše se jedná o pojednání, které je skrz na skrz narvané mapami, fotografiemi, nákresy. O množství historických faktů a zajímavých postřehů ze života tehdejších námořníků, se ani není třeba dvakrát zmiňovat, protože to se rozumí samo, sebou. Máme tak možnost nahlédnout pod pokličku jedné velkolepé éry civilizace. Pomocí všemožných úryvků z deníkových záznamů, dobových literárních děl, či novinových článků tak budete mít pocit, jako kdybyste překonali čas a sami se ocitli na palubě.

Spisovatel navíc umně pracuje se svým poněkud suchým, leč velmi trefným, místy až břitkým smyslem pro humor. Právě pomocí něj dokáže jemně poukázat na některé archaické libůstky, které by jinak běžnému lidskému oku zůstaly skryty. Z každé stránky navíc číší opravdové nadšení pro věc, autor příběhem doslova žije. Sám navštěvuje místa, jež tak barvitě lýčí, porovnává jejich tehdejší a dnešní podobu. Nebojí se podívat se problému skutečně na kobylku a cituje z mnoha zdrojů.

Když konečně rozrazí vodu, jásot přejde v nadšený řev. Loď se houpe, poskakuje a chvěje jako novorozené vodní ptáče. Její jméno je Erebus.  máme sůl v krvi, potu a slzách. Jsme spjatí s oceánem. A až se vrátíme do moře... půjdeme tam, odkud jsme přišli.“

Cestopis, který rozhodně stojí za to číst! Ponořte se do dějin!

Ačkoliv se jedná o jednu z nejtragičtějších etap britské historie. Jen tak na okraj dodávám, že právě „Terror“, respektive jeho neblahý skon, posloužil coby předloha známému hororovému dílku z pera Dana Simmonse se stejnojmenným názvem. A pokud byste spíše raději něco digitálního, prosím, k dispozici je i seriál, jež nese stejné jméno. Kolem a kolem, tato mystika nedala spát mnohým. Leckdo se snažil hádanku rozklíčovat, ale Michael Palin je nejblíže k jádru pudla.

Závěrem lze říci jen jediné, ačkoliv literaturu faktu běžně nevyhledávám. Mám raději něco lehčího, u čehož nemusím moc přemýšlet, tak tahle novinka se mi opravdu dostala hluboko pod kůži. Tento skvost sepsaly dějiny sami. Čtivost, napětí i krásná práce se slovy tomu rozhodně nechybí. V mých očích se dílo jeví jako obrovské příjemné překvapení, které mohu jen doporučit. Stojí za to, fakt! Hodnocení 4. z 5. hvězdiček je zcela zasloužené! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

  Joseph Dalton Hooker – pomocný lékař

Mezi námi důstojníky nebylo žádným tajemstvím, že se nám představa vyhlídek naprosté jednotvárnosti a bídného života, které nás čekaly, zcela protiví a že ani na jedné lodi není člověk, který by se nevzdal svého platu, kdyby to znamenalo, že nás ta oběť se ctí vypraví na kterékoliv jiné místo. 

... ode dne, kdy vyplujeme z přístavu, do dne, kdy znovu spustíme kotvu, neexistuje žádná radost. 

(z dopisů otci, které nepodléhaly Admiralitě – do deníku by něco takového napsat nemohl)

Laura Sebastianová - Princezna popela

Originální název: Ash Princess
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 360
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CPress

Sláva, nebo bída? Co je pravdou?

Ztratila úplně všechno – matku, svůj lid i svou svobodu. Nezbylo jí zhola nic, stala se princeznou popela, jež pokorně sklání hlavu před novým tyranským imperátorem. Zatímco její lid umírá v dolech, coby lůza, otrocká pracovní síla v rukou bohatých a mocných, ona se nechává ponižovat v samém srdci království. Jenže Theodosia se nemíní jen tak vzdát. Celé roky se stále více a více zaplétala do prohnilých lží, nebezpečných intrik a zrady. Hledala světlo na konci tunelu. Marnou jiskřičku naděje, pro kterou by stálo za to bojovat. Nyní konečně našla ztracený impuls, příslib lepších zítřků, který si rozhodně nenechá proklouznout mezi prsty.

Theo bude muset brojit. Postavit se čelem svým nejhorším nočním můrám. Riskovat i ten kousek pohodlí a záchvěvu minulosti, který jí ještě zbyl proto, aby ochránila nevinné. Dokáže se vymotat z jámy lvové? Proklouznout netvorovi mezi drápy a znovu získat to, co jí bylo neprávem odňato? Má jen jednu šanci, pokud selže, draze za to zaplatí. Ovšem pro některé vize se vyplatí bojovat do posledního muže. Je čas povstat, je čas bít se na život a na smrt!

„Víš, kdo jsi,“ nabádala mě. Hlas se jí nezachvěl, ani když čepel poranila kůži a  z  hrdla vytryskly krůpěje krve. „Jsi jediná naděje našeho lidu, Theodosie.“

Potom jí podřízli krk a připravili mě o jméno.

„Thoro!“

Otočím se a uvidím Crescentii, jak se ke mně žene pozlacenou chodbou paláce. Sukně z růžového hedvábí má vykasané a milovaná tvář jí hýří úsměvem.

Její dvě komorné mají co dělat, aby s ní udržely krok. Jsou vyzáblé a úplně se ztrácejí v podomácky ušitých šatech.

Nedívej se jim do obličeje! nabádám se. Nevzešlo by z toho nic dobrého. Copak je něco pěkného na otupělých očích a hladových ústech? Nemusím si připomínat, že vypadají jako já. Snědá pleť a havraní vlasy. Jen hlas v mé hlavě zní o to silněji, až ho nedokážu v sobě udržet, slova se proderou přes rty a císaře jenom víc rozzuřím.

Dříve byla předurčena stát se vládkyní, nyní vládne jen svému srdci!

„Princezna popela“ je další z řady klasických YA fantasy knih, kterými dnešní trh doslova překypuje. Avšak, čím více obdobných vzorců nám knihkupci a nakladatelé nabízejí, tím těžší je najít ten, který se něčím vyjímá z šedé masy. Nicméně je nutné předem konstatovat, že pokud doufáte v zázrak, tak nejste na té úplně nejlepší cestě. Toto dílo totiž nepřekypuje žádnou novotou, originalitou nebo bravurním vykreslením prostředí. Právě naopak, hluboce zabředává do pevně zajetých kolejí a odmítá z nich vybočit, byť jen o píď.

Klasika střídá klasiku. Malá nešťastná princeznička si celý úvodní díl stěžuje na to, že se zatím neobjevil její princ na bílém koni. Celou dobu přitom působí značně ploše a své emoce nedává příliš najevo, snaží se podřídit se režimu, ale přitom by ráda zažehla oheň rebelie. Až to místy působí, že drahá Thea pořádně neví, co si se sebou samotnou má vlastně počít. Paradoxně vedlejší charaktery, které, ale v příběhové linii nedostávají až tak moc prostoru, jsou daleko lépe vykreslené než ona pilotní protagonistka, která působí až směšně dětinsky.

Ale teď je většina vzbouřenců po smrti a o rebelii se jen nenápadně šeptá, když dvořanům dojdou klepy. Od chycení posledního rebela uplynula spousta let. Po trestu, který následoval, se mi nestýská, protože byl krutý a ponižující, avšak schází mi naděje a pocit, že nejsem na světě sama. Že jednoho dne třeba moji lidé uspějí a ukončí mou mizérii.

Za námi se ozvaly kroky příliš těžké na to, aby patřily Cressiným otrokyním.

„Lady Crescentie, lady Thoro,“ zvolal mužský hlas. Cítila jsem, jak mi přítelkyně tiskne ruku a zadrhává se jí dech.

„Vaše Výsosti,“ zadrmolí Cress, otočí se, udělá pukrle a mě stáhne s sebou. Při zaslechnutí tohoto titulu se mi rozbuší srdce, přestože vím, že nemluví k císaři. Jeho hlas bych poznala všude. Přesto se úplně neuklidním, dokud se nenarovnám a nepřesvědčím se, že se nemýlím.

Cizinec má tytéž dlouhé světlé vlasy, chladné modré oči a hranatou bradu jako císař, ale muž, jenž přede mnou stojí, je o hodně mladší. Možná o rok starší, než jsem já.

Překvapeně si uvědomím, že je to princ Sóren. O jeho návratu ke dvoru nikdo nemluvil, což je zvláštní, protože Kalovaxiané jsou princem okouzleni daleko víc než císařem.

Další z řady tuctových YA fantasy s princezničkou v hlavní roli!

Jedním z mála plusů je bezesporu nápad s kameny elementálů. Magické využití jejich síly vnáší do tohoto chaotického startu, alespoň trochu pořádku. Vzato kolem a kolem, ale i něco takového už tu bylo. O žádné novum se tedy nejedná. Pokud jste četli třeba „Rudou královnu“ nebo „Jiskru v popelu“, tak budete pravděpodobně umírat nudou, jelikož se knížka ubírá plus, mínus stejným směrem jako tyto dvě výše zmíněné. Snahou vybruslit z velkého stereotypního průšvihu je téma otroctví vs. uchvatitelské síly, jež je zde vcelku umně uchopeno. Nutno podotknout, že si autorka nebere příliš servítky a násilí servíruje bez příkras – surově, bezcitně a naprosto reálně.

Vcelku se nedá konstatovat nic jiného než velké zklamání. Od všemi opěvované fantaskní pecky se zkrátka čekalo daleko více. Dílko mé představy nenaplnilo. Po dlouhé době jsem se musela do čtení nutit a nezískala jsem z něj kýžený požitek. Pokud vám nevadí neustálé opakování téhož, tak dejte Lauře Sebastianové šanci. V opačném případě od ní raději běžte pryč. Je mi líto, ale tentokrát uděluji rekordně nízké hodnocení v podobě 2.7 z 5. hvězdiček!  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Ne?“ zašeptá císař. Jediné slovo pronesené ve ztichlé místnosti způsobí, že mi naskočí husí kůže.

V ústech mi vyschne, a když promluvím, moje slova skřípou. „Slíbil jste mu milost, když promluví. A on promluvil.“

„Opravdu?“ zapochybuje císař. „Vaši řeč sice neovládám, ale nezdá se mi, že by byl nějak vstřícný.“

Věty se ze mě vyřinou dřív, než se stačím ovládnout. „Povídal, že mu zbyla jen hrstka kumpánů. Ostatní jste zničil. Domnívá se, že zbývající muži a ženy zahynuli při důlním otřesu, ale kdyby náhodou přežili, mají se s ním setkat jižně od rozvalin Englmaru. V cypřišovém háji.“

Je na tom přinejmenším zlomek pravdy. Když matka podnikala každoroční cestu po království, často jsem si na tom místě hrála. Město Englmar srovnalo se zemí ničivé zemětřesení, jež přišlo rok před mým narozením. Toho dne zemřelo na pět set lidí. Až do obléhání to byla největší tragédie, jaké Astrea kdy čelila.

Císař nachýlí hlavu a pozoruje mě tak zblízka, jako by mi četl myšlenky. Nejradši bych se přikrčila, ale přinutím se stát zpříma a směle čelit jeho pohledu, aby mé lži uvěřil.

Nichole Chase - Vévodkyně

Originální název: Suddenly Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2013)
Počet stran: 368
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

Novopečená Popelka!

Samantha Russeauová je tichá šedá myška. Postgraduální studentka, která miluje dravce a tráví s nimi prakticky veškerý svůj volný čas. Krom toho se snaží šetřit, kde se dá, aby vyšla s penězi, ačkoliv oplývá vynikajícím prospěchem, jež jí zajišťuje stipendium, stejně se jí financí nedostává. Veškeré své příjmy utrácí ve snaze pomoci svému nevlastnímu otci v boji proti zloradné nemoci. Její život sice není zrovna procházka růžovou zahradou, ale příliš si nestěžuje. Má totiž milující rodinné zázemí a věrné přátele, kteří vždy stojí po jejím boku, ať se děje cokoliv. Kdo ví, třeba až konečně ukončí své studium, tak bude moci volně vylétnout z hnízda, stejně jako její oblíbení opeření svěřenci.

Jenže, když USA poctí svou návštěvou dva příslušníci starodávného šlechtického rodu z malé, ale hrdé Lilarie, tak se dívenčin život obrátí doslova a do písmene vzhůru nohama. Právě oni zvěstují dívce šokující novinku. Je potomkem smetánky, modré krve, která byla nucena opustit svou vlast a hledat útočiště za velkou louží. Zlé časy, ale pominuly, a tak se Sam může vydat zpět na svou rodnou hroudu. Mladá žena se bude muset rozhodnout, jestli příjme familiární odkaz se všemi jeho plusy, i mínusy. Být vévodkyní totiž není žádná legrace a ve světě pozlátka není vše tak úžasné, jak se zprvu zdá!

Snažila jsem se přijít na to, proč jsou všichni jako u vytržení, ale žádný kloudný důvod mě nenapadl. Sponzoři jsou ve škole bezmála dnes a denně a většina zaneprázdněného studentstva jim vůbec nevěnuje pozornost. Muž na schodech byl natolik přitažlivý, že mohlo jít o nějakého slavného filmového herce, a to tisícihlavé stádo musel přivábit právě on.

Jedna ze studentek z mé třídy mě zatahala za paži. „Vidíte ho, Sam? Vidíte prince?“

„Prince? Ano, vidím.“ Princ? Opravdický princ s korunou a trůnem? Není divu, že davy vyšly do sněhu. Královský sponzor je obrovský tahák. Filmoví herci jsou fajn – ovšem princ? Toho nevidíte každý den. Ráda bych zjistila, proč chce člen královské rodiny obdarovat naši univerzitu, ale neměla jsem v plánu tvrdnout na mrazu a dívat se na flirtujícího chlapa. Co nevidět potřebuju odjet do výzkumného střediska a do té doby musím ještě leccos stihnout.

„Je úžasnej,“ rozplývala se dívka a její kamarádky souhlasně přizvukovaly.

„Jo, ujde.“ Protočila jsem panenky.

„I vy musíte uznat, že je sexy.“ Rozesmála se. Co to sakra mělo znamenat? Nejsem slepá. Samo sebou jsem si všimla, že je sexy. A k čemu mi to jako bude? Už ho v životě neuvidím. Je to přece zatracenej princ, že jo.

Dívčí kniha, která si okamžitě získá své fanynky!

Vévodkyně v sobě nabízí přesně to, co od ní očekáváte. Pod povedeným přebalem a slibným tématem, na které navnadí již samotná anotace se skrývá příjemné čtivo. Oddychová pohádka pro dospělé, slaďoučké počteníčko, plné medu a cukrových slov. O romantiku, okořeněnou mírnou špetkou choulostivějších scén zde není nouze. Nicméně, co je třeba opravdu vyzdvihnout je autorčin smysl pro humor, kterého si v tomto případě užijete opravdu po libosti. Budete se za břicho popadat, chechtat se na celé kolo a vůbec vám to nepřijde trapné. Naproti tomu se v knížce vyskytnou i chvilky, kdy nejedno oko nezůstane suché.

Vcelku vzatu se jedná o jednoduchou dějovou linii, která pozvolna ubíhá. Žádná velká dramata, srdcervoucí hádky, ani milostné trojúhelníky se nekonají. Pilotní postavy jsou rozhodně příjemné, i když na první pohled oplývají až přílišnou dokonalostí. Princ Alex se již od první stránky tváří jako sexy idol, ze kterého si nejedna čtenářka sedne na zadek, krásný, milý, hotový džentlmen.  „Americká vévodkyně“ taktéž nevykazuje žádné mouchy, byť se zprvu tváří jako netykavka. Prostředí, do něhož je děj situován tak jen doplňuje rámec neposkvrněnosti. Suma sumárum, v tomto případě zafungovaly tradiční proměnné v podobě zlotřilých médií, panny v nesnázích a zachránce na bílém koni v překrásném koutku Evropy.

Přijížděla jsem k hotelu a pick-up sténal, jako by byl v posledním tažení. Protože byla příšerná zácpa, nestihla jsem zaparkovat sama, a tak se vyhnout trapasu s parkovací službou. S polohlasným klením jsem se pokoušela nacpat aspoň část krámů pod přední sedadlo, než obsluha otevře dveře auta.

Obdařila jsem mladíka ve stejnokroji zářivým úsměvem. „Bentley je bohužel v servisu.“

„Řekl bych, že jste si spíš polepšila, paní. Tohle je klasika.“ Natáhl ruku a pomohl mi vystoupit. Protože jsem se nechala od Jess přemluvit, abych si vzala podpatky, vděčně jsem se na něj usmála. Podal mi lístek a já jemu klíče.

Než se rozjel, můj náklaďáček žalostně zanaříkal. Bezděčně jsem se přikrčila. Prosklenými dveřmi mě pozorovala hosteska, a tak jsem se zhluboka nadechla, zvedla hlavu a celou dobu se v duchu modlila, abych se v těch zatracených lodičkách nevymázla. Otevřel mi vrátný, ale i on si mě prohlížel s neskrývaným opovržením.

Už teď mi chilli připadalo jako mnohem lepší volba. Doufejme, že jídlo bude stát za to. A nebude příliš drahé. Zrovna jsem poslala do nemocnice tři sta dolarů, pravidelnou měsíční částku za péči o tátu. Byla jsem finančně na dně – slušně řečeno. Usmála jsem se na hostesku v naději, že fiasko s pick-upem vyžehlím zdvořilostí.

„Zdravím! Mám schůzku s vévodkyní Sverelleovou.“

„Ví, že máte přijít?“ Hlas světlovlasé ženy mi rval uši. Byl pronikavý a nosový. Kdo stojí při prvním dojmu o tohle? Jsou mraky příjemných blondýn, kterým by se ta práce líbila. Přimhouřila oči a s nelibostí mě přejela od hlavy k patě.

Slibný úvod do nové, sladké trilogie ze života elity!

Máte rádi „Deníky princezny“, ale už jste s této série poněkud vyrostly? Nezoufejte, tato trilogie je prakticky totéž jen v novém kabátě. Pěkná, pozitivní jednohubka, kterou sloupnete jako malinu na posezení. Jestliže patříte k menšině ženského pokolení, která příliš neholduje erotickým románům, ale čas od času si přečte „něco lehčího“, tak vězte, že jste na správné adrese. Dostanete přesný mix dobře odměřeného relaxačního čtiva bez zbytečných hloubavých myšlenek. Krátce po zdolání tohoto dílka se budete přihlouple uculovat a dožadovat se pokračování.

A nebudete vyčkávat příliš dlouho. Jelikož volně navazující druhý díl spatří světla světa již 13. května tohoto roku, což je prosím pěkně přímo ideální. Tahle knížečka je totiž bravurní parťačkou pro letní dny a noci, takže směle do ní! Nezbývá než dodat, že se upřímně těším, protože čas od času si potřebuji odpočinout od napětí a intrik, a byť i na malou chviličku si nasadit pomyslné růžové brýle. Za sebe hodnotím 3.7 z 5. hvězdiček a doufám, že i příště dostanu stejnou dávku pozitivních emocí! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu Pal mKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TA M si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Samantho, v naší zemi je rodina na prvním místě. Tak to vnímají nejen šlechtici, ale i všichni naši občané. Základem našeho právního systému je ochrana rodiny. Vévoda z Rousseau udělal všechno pro to, aby svou rodinu ochránil. Tenkrát zákony nic takového nezaručovaly a on věděl, že jeho blízkým hrozí nebezpečí.“ Alex mi sevřel prsty. Sklopila jsem oči na naše ruce. Měl ruku mnohem větší než já, a přestože jsme se znali jen pár minut, jeho dotek mě z nějakého důvodu uklidňoval.

„A jak to souvisí se mnou? Co ode mě chcete?“ Myslela jsem, že jsem tady proto, abych projednala sponzorování našeho programu pro dravé ptáky. A místo toho se mi život pomalu, ale jistě obrací naruby.

„Jak jsem řekla, královna vám chce vrátit vaše panství, Samantho.“ Rose nevzrušeně složila ruce v klíně. „Chce vám vrátit váš titul.“

„Titul?“ Měla jsem v hlavě guláš. Vůbec jsem nechápala, co mi ti dva říkají.

„Ano. Po právu jste vévodkyně z Rousseau. Zákonná dědička.“

Zírala jsem na ni, zatímco se můj mozek snažil zpracovat, co mi říká. „To není možné. Určitě jste se spletli. Já nejsem vévodkyně. Jsem postgraduální studentka.“ Jemně jsem vyprostila ruku z Alexovy dlaně.

„Samantho, položte si pár otázek. Proč si vaše matka nechala své rodné jméno? Proč nezvolila pro sebe a pro vás příjmení vašeho nevlastního otce?“ pokračovala Rose a s trpělivým výrazem čekala, až si to nechám projít hlavou.

Sally Greenová - Zloději dýmu 

Originální název: The Smoke Thives
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 416
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo 

Rozděl a panuj, nebo ne? 

Kdo vládne světu? Kdo třímá v rukou karty osudu? Je to snad vladař, princezna nebo urozený šlechtic? Dokáže zeměkoulí pohnout třebas i malá holka, kterou její vlastní rodiče přenechali napospas krutému osudu? A co takový zlodějíček, který ač ví, že koná nesprávnou věc, tak si nedokáže pomoci, aby se odvrátil od cesty pokušení a zkázy. Zmůže pozměnit dějiny jeden chrabrý válečník, který nehodlá porušit prastarou přísahu krve, či snad zrádce, kterého ke zradě dovedla právě válka, jež ho připravila o všechno včetně rodné země? Kdo z nich zvítězí, kdo změní chod světa, než se dým navždy rozplyne?

Princezna Katherine neměla nikdy zrovna na růžích ustláno, jenže teď se situace ještě daleko více zhoršila. Její otec, krutý tyran, který se nezastaví před ničím, ji hodlá využit jako živou zbraň. Má sloužit coby obětní beránek, který mu prokličkuje cestu k ještě většímu vlivu a moci. Politická svatba, jež se na první pohled zdá jako záminka k uzavření smíru mezi dvěma znesvářenými sousedy vyústí v kruté krveprolití. Hra o trůny začíná, přežije jen ten nejsilnější!

To on ji naučil, že má být opatrná, všechno dvakrát kontrolovat. Teď dělala první zkoušku. Vzdálila se od jámy na sto kroků mezi stromy a rozběhla se k ní zpátky. Řítila se čím dál rychleji lesem, kde na zemi ležel sněhový poprašek, až doběhla na mýtinu. Tam byl sníh hlubší, ale ona ho předtím udupala na tvrdou krustu. Teď už letěla plnou rychlostí, pumpovala nohama, předkláněla se, bodce bránily tomu, aby uklouzla, ale nezdržovaly ji. Pak přeskočila okraj jámy, dopadla s křupnutím na její ledové dno, koleny vyrovnala náraz, ale hned se zase narovnala, doběhla až na konec pasti a… čekala.

Čekání na tom bylo nejhorší. Právě v těchhle chvílích si člověk nejčastěji nadělal strachy do gatí, když na něj všechny instinkty ječely, že se má chytit provazu, ale on nesměl podlehnout, musel čekat, až démon seskočí dolů. Teprve když padal, když se dotkl dna jámy, vřískal a řval a klouzal se po ledu vpřed, mohl člověk popadnout lano a uvolnit kladku.

Tash zatáhla za provaz, pověsila se na něj celou svou vahou, pravou botou přišlápla nejnižší, nejpevnější uzel. Dřevěný mechanismus povolil a Tash vylétla vzhůru, přirozeně a lenivě, jako by si jen zívla, tak vyvážená, že se konečky prstů skoro ani nedotýkala provazu. Na vrcholu oblouku se zastavila a zůstala na okamžik viset ve vzduchu, naprosto svobodná. Pak lano pustila, předklonila se a natáhla se k nejbližší ­jedli, paže rozevřené k objetí jejích větví. Chvíli zůstala viset na stromě, než nonšalantně sklouzla po kmeni dolů. Obličej jí poškrábala jedlová šiška a dole skončila téměř po kolena v hromadě sněhu, kterou si tam nachystala.

Vrátila se nastavit past znovu. Jámu obklopovala hlína a stopy. Musí si očistit podrážky, aby bodce nebyly obalené špínou,

„Krvácíš.“

Tash si sáhla na tvář a podívala se na krev na konečcích prstů. Když démoni ucítili krev, rozběsnilo je to ještě víc. Olízla si prsty a prohodila: „Tak jdeme na to.“

Epický začátek nové, intrikami nadupané fantasy série!

Sally Green není na českém rybníčku žádným nováčkem. S její tvorbou byli již mnozí čeští příznivci detailně obeznámeni hlavně díky trilogii „Half bad“, na níž se názory značně různí. Nyní na český trh přichází další kniha. Kniha, která již při svém vydání v zahraničí upoutala značnou pozornost a stala se hitem. V naší sociální sféře už ji četl nejeden knižní nadšenec, ale i po tolika recenzích a proplouvání českou blogosférou nezazněl jediný negativní názor!

Již prvotní anotace má tu snahu nalákat na velkolepý příběh se čtyřmi různými hrdiny, jejichž cesty osudu se nakonec zkříží v jednom nejméně vhodném okamžiku. Jistě v prvopočátku se tento scénář jeví jako poněkud ošoupaná předloha, která by možná dříve někoho srazila do kolen, ale v dnešní době sotva dosahuje průměru. Nenechte se však zmást, žádná nudná šeď klasického tříhvězdičkového díla se nekoná, autorka totiž svůj příběh od začátku až do konce naprosto bravurně rozehrává a v rukávu si schovává nejedno eso. Je tak potřeba zaměřovat se především na drobné a snadno přehlédnutelné detaily, protože právě ty řídí celou dějovou linii.

Lady Anne Norwendová měla na sobě šaty z modrého hedvábí se stříbrnou krajkou. Její šperky se třpytily ve slunečním světle a plavé vlasy, vyčesané vysoko na temeni, se leskly jako zlato. Lady Anne za běžných okolností považovali za krasavici, ale dnešek měl k běžným dnům daleko. Teď byla bolestně vyhublá, bledá, za chůze ji podpírali dva strážní. Nejvíc ale přitahovala pozornost její ústa: z horního rtu ke spodnímu je křižovala černá klikatá čára silné niti, bradu a krk pokrývala zaschlá krev. Jazyk už jí vyřízli. Catherine se zatoužila podívat na Ambrose, ale neodvažovala se k němu otočit, navíc by pohled na něj nesnesla. Co mu asi běží hlavou, když vidí svou sestru takhle? Snažila se dívat na lady Anne. Zjistila, že nejsnesitelnější to je, když se soustředí na strážného, který odsouzenou podpíral. Na to, jak tlusté má prsty, jak silně ji svírá.

Králův mluvčí předstoupil, aby oslovil dav. Vyžádal si ticho. Když se šum hlasů utišil, začal předčítat ze svitku a vypočítávat zločiny lady Anne. „Svedla ženatého muže“, to byla narážka na její vztah se sirem Oswaldem Pencem. „Odmítla se dostavit na žádost krále“ znamenalo, že se sirem Oswaldem uprchla, když je chtěl zatknout Noyes a jeho poskoci. „Vražda králových mužů“, to se rovněž týkalo inkvizice. Při pohle­du na to, jak lady Anne vypadala teď, se tomu dalo jen těžko uvěřit, ale v boji, po němž zůstali na zemi tři mrtví včetně sira Oswalda, sama probodla jednoho králova vojáka. „Vražda“ byla hlavním důvodem její popravy. Zabití královského vojáka se v očích zákona rovnalo zabití samotného panovníka, byl to ten nejtěžší zločin, a tak mluvčí zakončil svůj projev vzletným prohlášením: „… čímž zradila Brigantsko i našeho milovaného krále.“

Dav začal šílet.

„Zrádkyně, vražedkyně a děvka pozbývá všeho pozemského majetku, který tímto propadá králi.“

Jeden z černě oděných mužů přistoupil k lady Anne a začal jí sundávat šperky, jeden po druhém. Pokaždé, když jí něco vzal – brož, prsten, náramek –, ozval se jásot shromážděných přihlížejících. Každý z nich uložil do truhličky, kterou držel další z mužů. Když lady Anne přišla o všechny šperky, muž vzal nůž a rozřízl jí na zádech šaty. Diváci zavyli nadšením, když inkvizitor strhl mladé ženě hedvábnou látku z ramen tak prudce, až málem upadla. Strážný ji ale zachytil a přidržel ji ve vzpřímeném postoji. Dav zase zavyl jako smečka zuřivých psů a začal skandovat: „Do naha! Do naha!“

Že by populární sága "Her o trůny" dostala nový převlek i námět?

Nelze nevyzdvihnout ani dobře propracované prostředí, i postavy, kterých je sice v knize opravdu hojně, ale na kvalitě jim to rozhodně neubírá. Každý protagonista je totiž svým způsobem osobitý, každý má nějaké tajemství, které se snaží skrývat, své toužebné sny a také cíl, ke kterému se snaží směřovat. Jenže rozhodnutí jednoho chamtivého krále navždy zhatí plány všem.

Jistě, kniha se na první pohled jeví jako jedno velké klišé. Domluvený sňatek, trocha složitého politikaření, i zakázaná láska, která se vyvrbí v milostný trojúhelník. Klasické předpoklady Young Adult tvorby, avšak přeci jiné. Spisovatelka totiž na známé obraty nahlíží zcela z jiného úhlu pohledu, a navíc do profláklé rovnice vnáší novou proměnou v podobě dýmu démonů. Neškodná droga, může napáchat víc zla, než se na první pohled zdá! Za mě zatím jedna z nejlepších knih roku 2019 a to jak svým obsahem, tak i grafickou stránkou! Nemohu jinak, než jí udělit plný počet 5. z 5. hvězdiček a vřele doporučit vaší pozornosti! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Právo přechodu je moderní forma souboje, která získala oblibu zejména po vypuknutí války s Calidorem a používá se jako důkaz mužovy cti. Rytíř nebo rytíři se zmocní nějakého přístupového místa, například mostu, a vyzvou jiné muže, kteří se jim postavením vyrovnají, aby jím zkusili projít. Pokud je výzva přijata, následuje klání nebo souboj, přičemž průchod je dovolen jen tomu silnějšímu, ačkoli oba si zachovají svou čest. Pokud je výzva odmítnuta, vyzvaný musí odevzdat svoje ostruhy a vzdát se své cti, aby mohl projít. Souboje při Právu přechodu obvykle končí první prolitou krví, ale občas také vážným zraněním nebo smrtí.

Rytířství v moderních časech, Crispin Hayrood

Catherine od včerejší popravy lady Anne Ambrose neviděla. Strach o něj jí celou noc bránil usnout. Jen se na sebe dívali, ale věděla, že to Borisovi i Noyesovi postačí, aby proti ní zasáhli, anebo pravděpodobněji proti Ambrosovi. Její obavy se mísily s doznívajícím šokem z popravy. Catherine na ni toužila zapomenout, jenže to nešlo. Vybavovala si také ­znaky, které lady Anne udělala, a čím víc na ně myslela, tím si byla jistější, že se nezmýlila. Lady Anne se s ní v posledních vteřinách svého života snažila komunikovat. Polibek pravou rukou a pěst levičky, pak chlapec a něco, co se Catherine nepodařilo zahlédnout, doprovázené pohledem na jejího otce. Znamenalo to, že se všechno nějak týkalo krále?

Když se Catherine převlékala, zeptala se komorné Sarah, jestli neví, co znamená znak pro polibek a pěst. Sarah, nejlogičtější a nejpraktičtější z komorných, odpověděla: „Když se jiné znamení spojí s polibkem, znamená to změnu významu druhého posunku, i když s pěstí se polibek většinou nepojí. Jestli ale měla zlomené ruce, možná to nedokázala udělat pořádně.“

„Ale i tak – mohlo to znamenat buď dech, nebo vzduch.“

„Možná to měly být dva různé vzkazy,“ navrhla Sarah.