Vévodkyně - Ze dne na den šlechtičnou!

Nichole Chase - Vévodkyně

Originální název: Suddenly Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2013)
Počet stran: 368
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

Novopečená Popelka!

Samantha Russeauová je tichá šedá myška. Postgraduální studentka, která miluje dravce a tráví s nimi prakticky veškerý svůj volný čas. Krom toho se snaží šetřit, kde se dá, aby vyšla s penězi, ačkoliv oplývá vynikajícím prospěchem, jež jí zajišťuje stipendium, stejně se jí financí nedostává. Veškeré své příjmy utrácí ve snaze pomoci svému nevlastnímu otci v boji proti zloradné nemoci. Její život sice není zrovna procházka růžovou zahradou, ale příliš si nestěžuje. Má totiž milující rodinné zázemí a věrné přátele, kteří vždy stojí po jejím boku, ať se děje cokoliv. Kdo ví, třeba až konečně ukončí své studium, tak bude moci volně vylétnout z hnízda, stejně jako její oblíbení opeření svěřenci.

Jenže, když USA poctí svou návštěvou dva příslušníci starodávného šlechtického rodu z malé, ale hrdé Lilarie, tak se dívenčin život obrátí doslova a do písmene vzhůru nohama. Právě oni zvěstují dívce šokující novinku. Je potomkem smetánky, modré krve, která byla nucena opustit svou vlast a hledat útočiště za velkou louží. Zlé časy, ale pominuly, a tak se Sam může vydat zpět na svou rodnou hroudu. Mladá žena se bude muset rozhodnout, jestli příjme familiární odkaz se všemi jeho plusy, i mínusy. Být vévodkyní totiž není žádná legrace a ve světě pozlátka není vše tak úžasné, jak se zprvu zdá!

Snažila jsem se přijít na to, proč jsou všichni jako u vytržení, ale žádný kloudný důvod mě nenapadl. Sponzoři jsou ve škole bezmála dnes a denně a většina zaneprázdněného studentstva jim vůbec nevěnuje pozornost. Muž na schodech byl natolik přitažlivý, že mohlo jít o nějakého slavného filmového herce, a to tisícihlavé stádo musel přivábit právě on.

Jedna ze studentek z mé třídy mě zatahala za paži. „Vidíte ho, Sam? Vidíte prince?“

„Prince? Ano, vidím.“ Princ? Opravdický princ s korunou a trůnem? Není divu, že davy vyšly do sněhu. Královský sponzor je obrovský tahák. Filmoví herci jsou fajn – ovšem princ? Toho nevidíte každý den. Ráda bych zjistila, proč chce člen královské rodiny obdarovat naši univerzitu, ale neměla jsem v plánu tvrdnout na mrazu a dívat se na flirtujícího chlapa. Co nevidět potřebuju odjet do výzkumného střediska a do té doby musím ještě leccos stihnout.

„Je úžasnej,“ rozplývala se dívka a její kamarádky souhlasně přizvukovaly.

„Jo, ujde.“ Protočila jsem panenky.

„I vy musíte uznat, že je sexy.“ Rozesmála se. Co to sakra mělo znamenat? Nejsem slepá. Samo sebou jsem si všimla, že je sexy. A k čemu mi to jako bude? Už ho v životě neuvidím. Je to přece zatracenej princ, že jo.

Dívčí kniha, která si okamžitě získá své fanynky!

Vévodkyně v sobě nabízí přesně to, co od ní očekáváte. Pod povedeným přebalem a slibným tématem, na které navnadí již samotná anotace se skrývá příjemné čtivo. Oddychová pohádka pro dospělé, slaďoučké počteníčko, plné medu a cukrových slov. O romantiku, okořeněnou mírnou špetkou choulostivějších scén zde není nouze. Nicméně, co je třeba opravdu vyzdvihnout je autorčin smysl pro humor, kterého si v tomto případě užijete opravdu po libosti. Budete se za břicho popadat, chechtat se na celé kolo a vůbec vám to nepřijde trapné. Naproti tomu se v knížce vyskytnou i chvilky, kdy nejedno oko nezůstane suché.

Vcelku vzatu se jedná o jednoduchou dějovou linii, která pozvolna ubíhá. Žádná velká dramata, srdcervoucí hádky, ani milostné trojúhelníky se nekonají. Pilotní postavy jsou rozhodně příjemné, i když na první pohled oplývají až přílišnou dokonalostí. Princ Alex se již od první stránky tváří jako sexy idol, ze kterého si nejedna čtenářka sedne na zadek, krásný, milý, hotový džentlmen.  „Americká vévodkyně“ taktéž nevykazuje žádné mouchy, byť se zprvu tváří jako netykavka. Prostředí, do něhož je děj situován tak jen doplňuje rámec neposkvrněnosti. Suma sumárum, v tomto případě zafungovaly tradiční proměnné v podobě zlotřilých médií, panny v nesnázích a zachránce na bílém koni v překrásném koutku Evropy.

Přijížděla jsem k hotelu a pick-up sténal, jako by byl v posledním tažení. Protože byla příšerná zácpa, nestihla jsem zaparkovat sama, a tak se vyhnout trapasu s parkovací službou. S polohlasným klením jsem se pokoušela nacpat aspoň část krámů pod přední sedadlo, než obsluha otevře dveře auta.

Obdařila jsem mladíka ve stejnokroji zářivým úsměvem. „Bentley je bohužel v servisu.“

„Řekl bych, že jste si spíš polepšila, paní. Tohle je klasika.“ Natáhl ruku a pomohl mi vystoupit. Protože jsem se nechala od Jess přemluvit, abych si vzala podpatky, vděčně jsem se na něj usmála. Podal mi lístek a já jemu klíče.

Než se rozjel, můj náklaďáček žalostně zanaříkal. Bezděčně jsem se přikrčila. Prosklenými dveřmi mě pozorovala hosteska, a tak jsem se zhluboka nadechla, zvedla hlavu a celou dobu se v duchu modlila, abych se v těch zatracených lodičkách nevymázla. Otevřel mi vrátný, ale i on si mě prohlížel s neskrývaným opovržením.

Už teď mi chilli připadalo jako mnohem lepší volba. Doufejme, že jídlo bude stát za to. A nebude příliš drahé. Zrovna jsem poslala do nemocnice tři sta dolarů, pravidelnou měsíční částku za péči o tátu. Byla jsem finančně na dně – slušně řečeno. Usmála jsem se na hostesku v naději, že fiasko s pick-upem vyžehlím zdvořilostí.

„Zdravím! Mám schůzku s vévodkyní Sverelleovou.“

„Ví, že máte přijít?“ Hlas světlovlasé ženy mi rval uši. Byl pronikavý a nosový. Kdo stojí při prvním dojmu o tohle? Jsou mraky příjemných blondýn, kterým by se ta práce líbila. Přimhouřila oči a s nelibostí mě přejela od hlavy k patě.

Slibný úvod do nové, sladké trilogie ze života elity!

Máte rádi „Deníky princezny“, ale už jste s této série poněkud vyrostly? Nezoufejte, tato trilogie je prakticky totéž jen v novém kabátě. Pěkná, pozitivní jednohubka, kterou sloupnete jako malinu na posezení. Jestliže patříte k menšině ženského pokolení, která příliš neholduje erotickým románům, ale čas od času si přečte „něco lehčího“, tak vězte, že jste na správné adrese. Dostanete přesný mix dobře odměřeného relaxačního čtiva bez zbytečných hloubavých myšlenek. Krátce po zdolání tohoto dílka se budete přihlouple uculovat a dožadovat se pokračování.

A nebudete vyčkávat příliš dlouho. Jelikož volně navazující druhý díl spatří světla světa již 13. května tohoto roku, což je prosím pěkně přímo ideální. Tahle knížečka je totiž bravurní parťačkou pro letní dny a noci, takže směle do ní! Nezbývá než dodat, že se upřímně těším, protože čas od času si potřebuji odpočinout od napětí a intrik, a byť i na malou chviličku si nasadit pomyslné růžové brýle. Za sebe hodnotím 3.7 z 5. hvězdiček a doufám, že i příště dostanu stejnou dávku pozitivních emocí! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu Pal mKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TA M si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Samantho, v naší zemi je rodina na prvním místě. Tak to vnímají nejen šlechtici, ale i všichni naši občané. Základem našeho právního systému je ochrana rodiny. Vévoda z Rousseau udělal všechno pro to, aby svou rodinu ochránil. Tenkrát zákony nic takového nezaručovaly a on věděl, že jeho blízkým hrozí nebezpečí.“ Alex mi sevřel prsty. Sklopila jsem oči na naše ruce. Měl ruku mnohem větší než já, a přestože jsme se znali jen pár minut, jeho dotek mě z nějakého důvodu uklidňoval.

„A jak to souvisí se mnou? Co ode mě chcete?“ Myslela jsem, že jsem tady proto, abych projednala sponzorování našeho programu pro dravé ptáky. A místo toho se mi život pomalu, ale jistě obrací naruby.

„Jak jsem řekla, královna vám chce vrátit vaše panství, Samantho.“ Rose nevzrušeně složila ruce v klíně. „Chce vám vrátit váš titul.“

„Titul?“ Měla jsem v hlavě guláš. Vůbec jsem nechápala, co mi ti dva říkají.

„Ano. Po právu jste vévodkyně z Rousseau. Zákonná dědička.“

Zírala jsem na ni, zatímco se můj mozek snažil zpracovat, co mi říká. „To není možné. Určitě jste se spletli. Já nejsem vévodkyně. Jsem postgraduální studentka.“ Jemně jsem vyprostila ruku z Alexovy dlaně.

„Samantho, položte si pár otázek. Proč si vaše matka nechala své rodné jméno? Proč nezvolila pro sebe a pro vás příjmení vašeho nevlastního otce?“ pokračovala Rose a s trpělivým výrazem čekala, až si to nechám projít hlavou.