Už tu máme nový rok 2017, to zas bude překlepů, než si člověk zvykne psát na konci místo šestky sedmičku. Všichni už jste dozajista stihli provést shrnutí toho nejdůležitějšího z hlediska roku minulého, včetně evaluace „Čtecí výzvy“, jen já se k tomu nějak nemám. Upřímně už to plánuji poměrně dlouho, ale čas ten bohužel není. Budu si ho muset udělat, ale už teď vím, že to nepůjde dříve než v únoru, protože teď trávím většinu svého dne s učebnicí v ruce, jen dnes mám volno, a proto vám píšu, abyste věděli, že mi na webu ještě pořád záleží.

Nicméně i tak přidám trochu těch statistik, sice je jich poskromnu, ale přeci jen. Za uplynulý kalendářní rok se mi podařilo navázat několik nových spoluprací, zvýšit návštěvnost a publikovat 25 knižních recenzí! Mezi nejčtenější nakladatelství patří jednoznačně CooBoo a nejvyhledávanějším žánrem bylo i letos fantasy. Nejlepší knihou roku bych zvolila Pomstu a rozbřesk, zato největším zklamáním bylo Všichni jsme hleděli vzhůru. V roce 2016 jsem se též zúčastnila mého prvního knižního festivalu Humbook, který byl naprosto dokonalý!

A teď několik knižních restů, jenž si sebou nesu do „Nového roku“. V knihovničce na mě čeká Sůl moře, Dům, ve kterém…, Akta Iluminae – všechno jsou to přírůstky z Humbooku a také Měsíční kroniky, respektive jejich poslední díl Winter, kterou mi přinesl Mikuláš! Už se těším, až budu mít volno, protože tyhle kousky rozhodně stojí za pozornost!

No a posledním milníkem, který bych tu ráda zmínila, jsou Vánoční svátky. Kromě nekonečného učení jsem si stihla dvakrát zajít do kina a to sice na „animák“ Zpívej, který byl tak trochu lepším průměrem a na Pasažéry, na ty jsem se těšila hlavně kvůli hereckému obsazení. První půlka byla super, ale ta druhá mohla být lepší, ale i tak stáli za to! Pokud by byl zájem, mohu sepsat recenzi. V neposlední řadě musím ještě zmínit svou knižní nadílku, pod stromečkem jsem našla Mrazivý oheň, který má naprosto úchvatnou obálku a aktuálně mi dělá po večerech společnost!

A když už jsme u těch knih, tak moje Knižní výzva pro 2017 činní 30 kousků, já vím je to málo, ale raději budu navyšovat v průběhu (což se určitě stane), než se hnát do extrémů hned z kraje. To je pro dnešek ode mne vše a já se zas ozvu, ale asi až v únoru. Tak se mějte hezky a čtěte!

Včera jsem se stejně jako spoustu jiných „literárních“ nadšenců vydala na knižní festival Humbook, který společně pořádali dvě nakladatelství CooBoo a Fragment. Já jsem o návštěvě téhle akce přemýšlela už opravdu dlouho, ale jakmile mi minulý týden ve schránce přistála pozvánka od knihkupectví KNIHY DOBROVSKÝ, tak bylo definitivně rozhodnuto.

Na místo, před sál Elektra jsem dorazila s předstihem, potkala jsem se tam s kamarádkou a společně jsme počkali na otevření sálu. Nejprve jsme si dali věci do šatny a vyzvedli dárečky, za které KNIHÁM DOBROVSKÝ opravdu moc děkuji.

 V taštičce na mě totiž čekala papírová verze Stránek světa (já jí měla jako e-knihu k recenzi, ale moc jsem si přála i její „skutečnou“ knižní verzi), kterou mi hned po příchodu domů zabavil bratr. Taky jsem tam našla již dosud nevydané Illuminae (které se na pulty knihkupectví dostane až 7. listopadu), zatím jsem na tuhle chystanou novinku slyšela samou chválu. No a posledním dárečkem byl Dům, ve kterém... od nakladatelství Fragment, podle anotace vzadu to vypadá na skvělé čtení. Také jsem tam našla diář, propisku a spoustu dalších drobností, které mě hrozně moc potěšily!

Jenže já samozřejmě nemohla odolat a honem rychle jsem spěchala ke zmiňovanému stánku KNIHY DOBROVSKÝ, kde jsem se musela opravdu hodně krotit, abych neutratila celé kapesné. Tam bylo totiž tolik krásných knih, ale nakonec jsem si koupila Sůl moře od Ruty Sepetysové a kamarádka si pořídila ilustrovanou Tajemnou komnatu, kterou jsme si hned nadšeně prolistovali.

Pak jsme zamířili na workshop s CooBoo s názvem „Jak se vaří kniha“, který byl opravdu velmi zajímavý. Člověk si mnohdy ani neumí představit, co všechno předchází samotnému vydání knihy. A setkat se „na živo“ s CooBoolíny byl taky skvělý zážitek sám o sobě!

Na a třešničkou na dortu byly pak dvě skvělé besedy. Nejprve ta s Rutou Sepetysovou, kde nám vyprávěla o tom, proč píše zrovna o vážných tématech z druhé světové války, o svém životě a o všem, co je potřeba světu ještě říci. Jak říkala sama Ruta „Nezapomínejte světu vykládat svůj příběh, nebojte se toho“. Byla to neskutečně zajímavá a inspirativní beseda, navíc Ruta je pořád neskutečně usměvavá a pozitivní.

Ke konci povídání se samozřejmě strhlo hotové šílenství všech, kdo si toužil ukořistit její podpis do některé ze svých knih. Nejprve jsme myslela, že bohužel odejdu s nepořízenou, ale nakonec se na mě usmálo štěstí a mám autogram i s věnováním, nádhera! Už se těším, až si Sůl moře přečtu, i když prý si k tomu mám vzít balíček papírových kapesníčků.

Avšak zdaleka největší pozornost na sebe strhnul Američan Christhoper Paolini, jenž napsal Odkazy dračích jezdců. Dokázal perfektně zaujmout a jeho úryvkům v elfštině, či trpasličí řeči jsme se všichni náležitě zasmáli. A to ani nemluvím o autogramiádě, která trvala myslím si dokonce i něco přes dvě hodiny!

Zkrátka a dobře jsem si Humbook skvěle užila a klidně bych šla zas. Moc děkuji KNIHÁM DOBROVSKÝ za pozvání a budu se těšit zase na viděnou při nějaké další parádní akci! P. S. Kdo z vás také včera navštívil Humbook?

Tak se vám konečně po třech týdnech hlásím… Jsem zpátky doma, hurá, hurá, hurá! Předvčírem pozdě v noci jsme konečně přistáli na vojenském letišti v pražských Kbelích. Let byl velmi dlouhý, kolem patnácti hodin, i když dlužno říci, že jsme si první let nečekaně prodloužili neplánovanou nocí na Kapverdských ostrovech, které patří Africe. Poněvadž nám do křídlového motoru vletěl nějaký opeřenec, což je nanejvýš pozoruhodné, protože na Kapverdách jich opravdu moc není. 

Předně bych VÁM VŠEM hrozně ráda poděkovala za všechna milá slova, přání a jiné vzkazy, které jste mi tu zanechali. Hrozně moc mě to potěšilo. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou vám povím, že to byl slovy nepopsatelný zážitek, na který budu hrozně ráda vzpomínat. Vidět na živo jak na nad vaší hlavou plápolá paralympijský oheň, soutěžit a setkávat se s těmi nejlepší, to je slovy nepopsatelný zážitek!

Já jsem nakonec po dvou kolech skončila na 13. místě z 26. startujících s průměrným výsledkem 68.5%. A své první paralympijské hry tedy zakončila zároveň první polovinou startovního pole. Pro mě to je nádherný výsledek, když vezmu v potaz, že se jedná o subjektivní sport, protože vás hodnotí jen a pouze rozhodčí.

Co víc k tomu říct? Viděla jsem sochu Krista spasitele, žehnajícího Riu, svezla jsem se lanovkou na Cukrové homoli, kde se mi otevřel výhled na celé Rio de Janeiro. Cachtala jsem se v Atlantském oceánu a konečně závodila po boku těch nejlepších! Nádhera, co víc si přát!

Teď jsem však konečně zpátky a tak to tady bude opět žít, můžete se těšit na spoustu knižních recenzí, unboxingů a mnoho, mnoho dalšího! A já se zas těším na vás, mí milovaní čtenáři!

Určitě to všichni znáte.  Ten pocit, když máte velký sen, kterého byste chtěli dosáhnout, ale většina ostatních vám říká, že byste měli stát spíše nohama na zemi. Přesně to se stalo mě a celkem nedávno. Já jsem měla velký sen, který se však zdál až příliš vzdálený. Jenže já byla ochotná k němu jít stůj co stůj, i kdyby to znamenalo pořádně si natlouct a přesto pokračovat dál.

Mým velkým koníčkem je jezdectví, což není nic neobvyklého. Jenže není tomu úplně tak, já jsem handicapovaná a tak pro mě cesta k ježdění nebyla vždy lehká, jelikož většina trenérů se mě bála vzít takříkajíc na triko a trénovat. Avšak já se nevzdala a pokračovala v pátrání. Nakonec jsem našla skvělé zázemí a bezvadný kolektiv, který mi ve všem pomáhá.

Jenže já chtěla víc, chtěla jsem se dostat až na vrchol, až na paralympijské hry a opravdu se mi to povedlo. Splnil se mi sen, dnes večer odjíždím na sraz Paralympijského týmu a zítra odlétáme do brazilského Ria de Janeira, kde budu Českou republiku vůbec poprvé reprezentovat v paradrezuře. Stále tomu nemohu uvěřit, ale jsem hrozně šťastná, protože sny se plní! Pokud chcete, podívejte se na naší cestu do Ria a fanděte nám všem, paralympionikům, kteří to nevzdali a postavili se svému problému čelem. 

Vracím se až dvacátého září někdy večer, to té doby zde na webu asi nebude příliš živo. Nicméně přidala jsem pro vás pár nových knižních recenzi TADY a třeba TADY, či TADY. No a též jednu filmovou, kterou naleznete ZDE. Jakmile se vrátím, tak budu zase plně aktivní.

Tak se tu zatím mějte hezky, následujte své sny a nezapomeňte, věřte v neuvěřitelné! 

Včerejšek měl pro nás přichystáno vskutku plno zážitků. Vše to začalo tím, že mi ráno okolo čtyř dvaceti zazvonil budík.  Počáteční šok z toho, že mě v průběhu volna něco budí v takto nekřesťanskou hodinu, po chvíli vystřídalo nadšení. V plánu byl totiž výlet do rakouské Vídně. A tak už jsme v pět patnáct ráno razili cestou, necestou směr Rakousko, vstříc dobrodružství!

Po tří a půl hodinovém sezení v autě jsme konečně dojeli k místu určení. Nutno podotknout, že z Vídně přímo dýchá dlouholetý duch imperialismu, všechny budovy by mohli hravě vyprávět svůj příběh, jen škoda, že neumí mluvit! Až mi několikrát vytanulo na mysli, co by se stalo, kdyby v důsledků mnohých problémů monarchie nezanikla.  I když pokud stojíte v srdci Vídně, tak vám ani nepřijde, že je jiná doba, protože čas jako by se zastavil a vy se ocitli zpět v době Rakouska – Uherska a Císaře pána!

My jsme se nejprve vydali na prohlídku pamětihodností, prošli jsme si komplex Hoffburgu, posléze se do loudali až k Maria-Theresien Platz, prošli si přilehlý parčík a poté se loudavou chůzí dobelhali ke Španělské jezdecké škole. Tam jsme měli možnost shlédnout dech beroucí představení, toho nejlepšího, co svým nadšencům může vysoké jezdectví nabídnout. ZDE máte malou ukázku, kterou jsem vypátrala na internetu. Bylo to úžasné, zvláště když vezmu na vědomí, že se tato tradice zrodila již roku 1735, kdy byla stavba tohoto budovy dokončena (začátek se datuje rokem 1729).

Plní dojmu jsme se ještě rozhodli navštívit slavné muzeum Sisi, kde měli opravdu nádherné expozice. Nutno podotknout, že příběh této ženy je opravdu nesmírně zajímavý, i když velice tragický.

Směr domov nás naše milé autíčko dovezlo až kolem šesté večer, ale ty zážitky za to rozhodně stály. Večer mi pak společnost ještě dělal film Království lesních strážců, kde jsem se náramně bavila při pohledu na duo šnek + slimák, ale zkoukla jsem sotva polovinu a celá znavená ulehla do polštářů.

Tolik tedy k mým prázdninovým zážitkům, od zítřka zase očekávejte klasické knihomilské články, včetně velmi brzké recenze! Poněvadž právě dočítám Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala. No a nejen jí, takže o mé názory anebo postřehy opravdu nebude nouze.

Ahoj, tak se vám zase hlásím po téměř dvou měsíční pauze, asi už jste si určitě říkali, jestli se vůbec k blogování vrátím… Myslím, že důvod mé neaktivity je celkem snadno omluvitelný. Měla jsem totiž zkouškové období na vysoké škole, ale na rozdíl od většiny knihomilů nestuduji žurnalistiku, lingvistiku anebo literaturu, nýbrž  překvapivě obor Právo a právní věda na Univerzitě Karlově v Praze!

Minulých šest týdnů pro mě bylo celkem krušných, čekalo mě totiž osm zkoušek (počítáno i se zápočty) a z toho dvě byly dvoufázové. Takže jsem opravdu netušila, kde mi hlava stojí. Ovšem dnešním dnem počínaje to mám vše oficiálně za sebou a teď mě čekají tří měsíční prázdniny, jelikož zimní semestr začíná až 3. 10. 2016.

No už teď vám můžu slíbit, že na blogu budu opravdu aktivní, jak by také ne, vždyť mi čtení a blogování náramně chybělo!

O čemž mluví i fakt, že mi v červnu dorazily jen dva recenzní výtisky a to Tažení do Tearlingu (od Fantasya.cz), které je pokračováním stejnojmenné série Královna Tearlingu. Zatím jsem sice teprve v půlce, ale je to vážně skvělé čtení a líbí se mi víc, než prvotina! Z eReadingu mi před pár dny přišla žhavá novinka spisovatelky Kiery Cass – Dcera (pokračování Selekce). Povídá se dokonce, že by prý samotná Selekce měla být zfilmovaná, nevím, jak vy, ale já se těším!

Dnes na mě naopak z poštovní schránky vykoukl nový balíček z ČBDB, přišla mi Univerzita výjimečných, prý je dosti podobná Hunger games, které já ráda, tak uvidíme, jak se mi bude líbit.

To je zatím ode mne pro dnešek vše, já si půjdu lehnout, poněvadž jsem se dnes do jedné v noci učila, ale od zítřka zase očekávejte nové přívaly pravidelných článků. Jo, a abych nezapomněla, založila jsem si Facebookové stránky, které naleznete ZDE – budu moc ráda, když mě budete sledovat! 

Ahoj, věřte mi to nebo ne, ale opravdu jsem chtěla napsat recenzi, ovšem nepovedlo se. Já vím, poslední dobou je tady spíše mrtvo, nicméně vezte, že skutečně nevím, kde mi hlava stojí. První měsíc na akademické půdě není zrovna kdovíjaká sranda, i když by se to tak mohlo kdekomu jevit. Ke knížkám (a svému vlastnímu čtení) se teď dostanu spíše o víkendu a je to pro mě jakási odměna za ten náročný "školní" týden. Nicméně víte co, na střední školu bych se opravdu nevrátila, mám ráda svou vysokou školu a všechny její předměty, no a také se tomu chci naplno věnovat, z čehož bohužel (tak trochu) strádá můj knižní blog. Avšak i tak si vás dovolím oslovit s prosbou, abyste na něj stále ještě mysleli a nezanevřeli na něj. No, takovým lákadlem vám budíš příslib brzké knižní recenze - dočetla jsem totiž (jak již bylo minule avizováno) Královnu Tearlingu, k tomu ovšem světe, div se jsem už přečetla i Krycí jménu Verity, takže si dokonce můžete vybrat, kterou recenzi chcete zveřejnit dřív.  Možná jste se při četbě mých myšlenek pozastavili nad "úvodním avatarem" - jde totiž o to, že jsem se o minulém víkendu zúčastnila mezinárodních jezdeckých závodů v Itálii a ve finále pro šest nejlepších dvojic obsadila třetí místo (69,7%), právě z těchto závodů je i tato momentka s mou výhrou (zkrátka se mi líbila a tak jsem jí dala i coby pozadí k tomuto článku). Jinak mimochodem, brzy tady máme Halloween a k tomu patří i trocha toho strašení, už máte tak nějak představu s kterou knihou ho strávíte? Já tedy ještě upřímně řečeno vůbec netuším. Hm, jak vidíte, napsala jsem celkem hutný článek a téměř nic vám nesdělila, to jsem celá já, každopádně se budu snažit sem zítra přidat alespoň jednu recenzi a ne jen samé whishlisty. Mějte se zatím tedy krásně, užijte si víkend, a pokud budete mít náladu, tak třeba i zanechte komentář, budu za něj jen ráda! Tak tedy, zatím dobrou noc!

Ahoj mojí milí návštevníci, nebo alespoň ti z vás, kdož jste ještě zbyli. Je mi to moc líto, ale momentálně nemám na tenhle web vůbec čas, respektive nemám teď žádný čas skoro na nic. Důvod je vcelku jednoznačný, začal mi zimní semestr na vysoké škole. Pokud by vás zajimalo co studuji, tak je to Právo a právní věda na Univerzitě karlově v Praze. Mimochodem úvodní avatar mluví zcela za vše,  spánek, jídlo a právo, to je tak jediné, co momentálně stíhám dělat. Už jen smutně koukám na Královnu Tearlingu na kterou pomalu, ale jistě usedá prach, ale dneska se k ní snad konečně dostanu, je přece sobota!  Kamarádka z gymplu mi navíc slíbila, že mi půjčí knihu Babička pozdravuje a omlouvá se, takže mám o to větší motivaci tu Královnu Tearlingu přeci jen dočíst.. Nicméně nezoufejte, budu se snažit na tenhle web přispívat, tedy alespoň o víkendech, ale už to asi nebude takové, jako v létě. Holt vzdělání je priorita, i když nutno podotknout, že mě právničina vážně moc baví a jsem z ní nadšená, dokonce si i s radostí čtu povinou četbu. A víte, kdo nám přednáš politologi? Sám bývalý předseda vlády Peter Pithart. No nic, já už pomalu půjdu, nemůžu se totiž dočkat, až si budu moci zas po dlouhé době číst ve vyhřáté posteli!

Ahoj milí návštěvníci, s potěšením vám oznamuji, že jsem konečně dokončila poslední drobné úpravy a tak už je tahle stránka konečně v plném provozu. Doufám, že se sem budete spokojeně vracet. Jak už asi víte, začal nám nový školní rok, ačkoliv pro mě naštěstí začne ten vysokoškolský až začátkem října, tudíž o články nouze rozhodně nebude. Mám tady ještě několik recenzních restů, na které se můžete v nejblížší době těšit. Také jsme poslední srpnové dny měla možnost shlédnout Papírová města, takže bych se s vámi rozhodně ráda podělila i o tyto dojmy. Nicméně nevím, jestli dnes už něco přidám, či nikoliv, poněvadž večer jdu s kamarádkami do kina a nevím, kdy se vrátím domů, ale pokud už nic nepřidám dnes, tak zítra určitě! Tak tedy přežijte další školní týden ve zdraví, nejlépe s nějakou dobrou knihou!