Recenze

Devět dní - Spása je na dosah, stačí jen věřit!

12.11.2017 21:25

Devět dní - Zuzana Strachotová 

Originální název: Devět dní
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 320
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fantom Print

Věřit a nepochybovat, tak zní heslo!

Vítejte v novém temnějším světě. V dimenzi, která byla zmítána nespočtem válek. Lidstvo si prošlo doslova peklem, a to vše jen díky demokracii a svobodomyslnosti, tomu všemu byla nyní učiněna přítrž. Lidé se navrací do lůna božího. Sabrie, s hlavním městem Citadelou je pevně v rukou otců představených, kteří si rozhodně umějí srovnat pořádek. Důležité je zachovat víru v systém, jako celek a nikdy nevybočovat z řady. Jen s poslušností je totiž možné přežít a postavit nový svět. Avšak dobromyslnost citadelských kněží stále pokoušejí špinavý povstalci, kteří žijí ideály starého světa.

Povstaleckou skupinu je třeba likvidovat hned v základech, než se rozšíří a svými kacířskými myšlenkami nakazí ostatní poddajné obyvatelstvo. Je třeba zorganizovat vojenskou operaci, která nadobro vymýtit předáky odboje jako nebezpečný parazitující hmyz. Jeden z nejlepších vojáků církve Lee Parker je vyslán na tuto nebezpečnou misi, aby chytil a přivedl před soud Seru Trantorovou, dceru předáka povstalců. Jenže osud mu zkříží nebezpečný přírodní úkaz, růžová  bouře. Díky běsnění živlů je nucen s dívkou jiného smýšlení strávit celých devět dní v izolaci. Mohou pro něj tyto dny změnit vše, co doposud znal? 

Nechal se ovládnout zvědavostí a prošel bránou na pozemek školy. Chlapci mezitím pokračovali v soupeření a jemu nemohla uniknout mladíkova vítězství. Sám protivníky vyzýval a několikrát jim dokonce určité pohyby vysvětloval. 

Jakmile ho skupina spatřila, daly se děti na ústup. Popošel blíž a střetl se s černovlasou ženou, která se před ním hluboce uklonila. 

„Věřit a nepochybovat, je mi ctí setkat se s vykonavačem citadelské vůle,“ řekla.

 „Věřit a nepochybovat, to je váš syn?“

 „Ano, pane,“ odpověděla, postrčila chlapce dopředu a rychle poupravila jeho postoj. 

„No tak, jak jsme se to učili? 

Omlouvám se. Je nervózní z vaší hodnosti.“

 „Kolik je mu let?“ zeptal se.

 „V létě mu bude třináct.“

„Zdá se, že je vysoce pohybově nadaný. Už jsi, hochu, přemýšlel, jak Citadele posloužíš, až vyrosteš?“

Epická knižní jízda od začátku až do samotného konce!

Devět dní je strhujícím úvodním dílem postapokalyptické série české autorky Zuzany Strachotové. Jedná se vlastně o její prvotinu. Musím říci, že nejsem velkým příznivcem dystopií, respektive alternativních poválečných světů, jenž si prošly určitou katastrofou. Již dříve jsem přečetla opravdu nespočet knih s touto tématikou, ale v současné době se najde jen hrstka děl z tohoto žánru, která by mě dokázala něčím opravdu překvapit! Většinou se totiž jedná o tuctová a ničím nezajímavá témata, která se opakují stále dokola. Proto jsem byla k této novince poměrně skeptická.  A víte vy co, Zuzana Strachotová mě dokázala přesvědčit o opaku a já si čtení vážně užila!

Vytvořila totiž velice originální prostředí, které se v ničem nepodobalo tuctovým stereotypům. Velkým plusem jsou rozhodně promyšlené detaily týkající se samotného fungování světa, do nějž je příběh zasazen. Zvláštní přírodní úkazy, které postihují jen živé tvory. Ničivé blesky, růžová obloha a ohlušující rána. Podivuhodné zmutované druhy zvířat, či nové nemoci. To vše dodávalo knížce reálný ráz. 

Sera rychle promyslela své možnosti. Mohla by vylézt po sesuvu někam nahoru a doufat, že se schová v puklině skály. Toho by si ovšem určitě všiml. Ani na sekundu ji nenapadlo, že by pronásledovatele setřásla. Může být za ní maximálně tři sta metrů, hned by ji uviděl. Další možnost skýtala skupina stromů asi dvacet metrů vepředu. Kdyby mezi ně stihla doběhnout dřív, než se on dostane na okraj svahu, mohla by mu zmizet. Do kapradin šikmo vlevo se vběhnout nedalo. Rostly tak hustě, že by se v nich zasekla po pár krocích. Déšť naneštěstí začal polevovat a viditelnost se pomalu zvyšovala. Všechno hrálo proti. Mozek jí pracoval na maximum, adrenalin držel tep až nezdravě vysoko.

Musím se rozhodnout!

Z příruční tašky vytáhla otlučené zrcátko a opatrně ho zvedla. V odraze se objevil svah, ze kterého sklouzla. Zaúpěla při zjištění, že její tělo vytvořilo v bahně jasně viditelnou brázdu. Ve chvíli, kdy v duchu vymyslela dostatečně drsnou nadávku, která by vystihla nespravedlnost situace, se z kapradin vyřítil on. Jen taktak se zastavil na okraji, aby neopakoval Seřin skluz. Stopy po její přítomnosti si ale všiml okamžitě. Vzápětí se rozhlédl po mýtině.

Nadějná hvězdička české spisovatelské scény je tady! 

Co se spisovatelce musí nechat jsou jednoznačně příjemné pilotní postavy. Sera i Parker měli něco do sebe. Rozhodně mi během čtení nelezli na nervy a nechovali se vyloženě hloupě. I když jsem si více oblíbila ženskou hlavní hrdinku, tak i Lee nakonec nebyl špatný, i když na počátku mi přišel poněkud zamlklý. Naopak Otce Felibiuse jsem z duše nesnášela, už dlouho my žádný záporák nelezl tolik na nervy. Na něm jsem opravdu nedokázala najít žádné pozitivum, a to jsem se opravdu snažila!

Česká fantaskní prvotina mne opravdu mile potěšila. Stránky rychle ubíhaly a já se nemohla dočkat, až zjistím, jak to celé dopadne! I přesto, že se jedná o poměrně tlustší úvodní díl, tak to vůbec není na škodu, spíše naopak! Spisovatelka se se svým poprvé skvěle vyrovnala a troufám si říct, že svou tvorbou předčila i mnohé zahraniční autory. Za sebe dávám 4.5 z 5. hvězdiček a doufám, že se brzy dočkám pokračování! Jen tak dál! Toto recenzí bych velice ráda poděkovala autorce za poskytnutí recenzní e-knihy. Na oficiálních stránkách naleznete více informací a také ODKAZ na koupi knihy!

Lee Parker zamžoural do paprsků planoucího slunce a rychle se posadil. Několika zkušenými pohyby si osvobodil ruce a pak sáhl do boty, aby vytáhl záložní nůž. Přeřízl pouta na nohou a postavil se. Nic mu nedávalo smysl. Zatímco prohledával batoh, aby zjistil, co mu ukradla, přemýšlel.

Probral se přesně ve chvíli, kdy ho ta holka vytahovala ven. Samozřejmě na ni mohl hned zaútočit, ale nemohl si dovolit, aby došlo k nějakým vážným zraněním. Kněží dali jasné příkazy: přivést tu holku, ať už se jmenovala jakkoli, bez úhony k výslechu. Z toho, co si stačil všimnout, usoudil, že měla zlomená nebo naražená žebra. Kdyby se s ní začal prát, mohlo by jí zlomené žebro způsobit vnitřní krvácení, a on si byl jist, že by se bránila dost tvrdě. Navíc nemusel ani nikam pospíchat. Jeho kořist mu nikdy neuteče, ať se pokusí schovat kdekoli. Ovšem hlavní důvod pro předstírání bezvědomí byla její nečekaná reakce. Zaslechl, co si pro sebe říkala, a popravdě ho zajímalo, co bude dělat. Vůbec nechápal, proč mu pomohla, a pravděpodobně by se asi opravdu utopil, kdyby nezasáhla. Zamyšleně si přejel rukou po obvazu. Docela slušná práce.

Políbená ledem - Ukaž mi, co skrýváš!

29.10.2017 22:19

Amanda Hockingová - Políbená ledem

Originální název: Ice Kissed
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2015)
Počet stran: 227
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Blíží se opravdu zlé časy!

Svět trollů zachvátila panika, několika násobný vrah Konstantin Black uprchl na svobodu a dokud dýchá, tak není nikdo v bezpečí. Ty nejhorší noční můry se naplní ve chvíli, kdy se ztratí Skojarská královna. Na její záchranu jsou povoláni elitní jednotky spojenců, respektive dva z jejich představitelů Bryn a Rydley. Díky vysoké míře profesionality a zdravému úsudku se jim nakonec podaří její veličenstvo najít a dopravit bezpečně domů. Jenže s „vodním královstvím“ je něco velice v nepořádku. Strážci se chovají divně, ztratily veškerou morálku i smysl pro disciplínu. Království je v troskách, palác chátrá a mladičký král Mikko se ani neopováží hnout prstem.

Bryn Averová je proto vyslaná na zvláštní misi, aby ochránila mladou naivní panovnici. Někdo ji totiž jde po krku, ale kdo to jen může být? A co se vlastně u všech všudy děje? Proč je panovník tak neschopný, snaží se snad něco skrývat? Dívka je odhodlaná přijít všem tajemstvím na kloub. Musí však být opatrná, čím více z klubka tajemství rozplétám, tím více touží tajemný nepřítel po její hlavě. Dokáže uniknout smrti a vyluštit přitom tuhle nelehkou hádanku? 

Do obličeje mě štípaly sněhové vločky, takže jsem zavřela oči, sklonila hlavu a pobídla Blooma k rychlejšímu běhu. Na to, že patřil k největším z trallských koní v Doldastamu, byl překvapivě rychlý. Od těžkých kopyt mu odletoval sníh, když uháněl kolem kamenných hradeb města.

V hlavě mi zase začalo škubat – tupou bolestí od tržné rány na pravém spánku, těsně nad linií vlasů. Ránu drželo pohromadě šest stehů. Snažila jsem se ji ignorovat stejně jako pokaždé, když se během posledních dvou dní ozvala, a chytila jsem Bloomovy otěže pevněji.

Včera pozdě v noci jsme se s Ridleym Dresdenem vrátili domů ze skojarského hlavního města Storvattenu. Bylo sice oficiálně rozhodnuto, že naše mise je u konce, ale s tím jsem se nedokázala smířit. Konstantin Black uprchl a královna Skojarů, kterou jsme měli najít, zůstávala dál pohřešovaná.

Nádherná obálka skrývajicí obstojný fantasy příběh!

Po přečtení prvního dílu s názvem „Mrazivý oheň“ jsem měla opravdu velké pochybnosti ohledně toho, zda v sérii pokračovat. Nicméně má zvědavost nakonec zvítězila a já se rozhodla dát autorce ještě šanci. A podívejme se ona má očekávání splnila. Pokračování se totiž nese v úplně jiném duchu, než jaký byl charakteristický pro pilotní knihu. Nyní se příběh mnohem více rozvíjí, nechybí ani pořádná akce a překvapivé zvraty. Přibila také velká dávka čtivosti a emocí. Zkrátka už se nejedná o černobílou siluetu, nyní jsou v ní dokonce i barvy.

Co se týče samotných postav, tak i ty nám s pokračovací trilogií poněkud zmoudřely. Hlavní hrdinka se sice místy stále chová jako velká husa, ale už je pravda poněkud snesitelnější. Hlavně se naučila pořádně logicky uvažovat, což rozhodně není na škodu. Kasper, i poněkud moc vlezlý princ Kennet také nejsou na škodu, ba naopak. Dokonce i poněkud chladní Skojarové se najednou začínají projevovat více „lidštěji“ než tomu bylo doposud. 

Když nás Linnein švagr princ Kennet Biâelse vyprovázel ze zámku, spíš jako by měl obavy z toho, abychom si to příliš nevyčítali.

Kennet s námi došel do majestátní haly storvattenského paláce s ojíněnými stěnami tvarovanými tak, jako by nás obklopovaly vlny, a zastavil se s Ridleym a se mnou u dveří. „Je mi moc líto, že jsme nedokázali udělat víc,“ omluvila jsem se mu před rozloučením ještě jednou.

„Udělali jste, co se dalo.“ Kennet si mě prohlížel a jeho akvamarínové oči jiskřily jako démanty. Ztěžka si povzdychl, až se mu téměř průsvitné žábry pod čelistí zatřepetaly.

Pak mě vzal za ruku a vroucně ji sevřel. Horkost a síla jeho velkých dlaní mě sice překvapily, ale byla jsem tak otupělá, že jsem si to stěží uvědomovala. Neúspěch našeho poslání mě rozrušil a deprimoval a po ráně do hlavy předtím v noci jako bych pořád plula v mlze bolesti.

„Nebuďte na sebe příliš tvrdá, Bryn,“ pronesl Kennet zvuč­ným hlasem. „Jste lepší, než si myslíte.“

„Jestli se chceme do Doldastamu dostat do setmění,“ ozval se Ridley, „měli bychom jet.“ „Ovšem.“ Kennet se mdle pousmál, ale odmítal mou ruku pustit. Pokusila jsem se mu úsměv oplatit, jenže ve svém sta­vu jsem to nedokázala.

Otázkou je, co přinese závěr celé téhle epické série!

Co se musí Amandě nechat je opravdu obrovský posun směrem vzhůru. Konečně sepsala něco, co se dá číst! Navíc vám ono čtení neskutečně rychle uteče, jelikož kapitoly nejsou nikterak zdlouhavé, a tak se knížka čte jako po másle a než se nadějete tak už otáčíte na poslední stránku. No a pokud už jsme u té poslední stránky, tak byste měli vědět, že vás rozhodně čeká šokující konec, který nenechá nikoho chladným. Ještě, že už vyšlo pokračování, protože to čekání by mě nejspíš opravdu ubíjelo!

Doufám, že i závěr série bude minimálně tak povedený, jako „Políbená ledem“. Hockingová ukázala, že má svým příznivcům ještě stále, co nabídnout. Nuže, sem s tím, jsem opravdu neskonale zvědavá, zda se bude jednat naprostou „bombu“ v Young Adult fantasy světle. Nemůžu popřít to, že se opravdu upřímně těším na další setkání s touto spisovatelkou. Zatím hodnotím 4.5 z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Jenže jsem přežila, a tušila jsem, že za to můžu nějak děkovat Konstantinovi.

Uteč, bílý králíčku, jak nejrychleji můžeš, zašeptal mi, když

jsem za ním přišla do vězení. Sice unikl, ale vypadal poraže­ně – šedé oči měl mírné a smutné, tělo shrbené a ramena svě­šená, jeho olivová pokožka byla pod strništěm vousů bledá. A nechtěl, aby se mi něco stalo.

Byla jsem přesvědčená, že Black pro někoho pracoval, když napadl mého tátu a také když šel po podvržencích. Nic z toho nebyl jeho nápad. Ve Storvattenu mi to fakticky přiznal, když řekl, že to udělal z lásky. Ať už tím myslel cokoli.

„Co se stalo ve Storvattenu?“ Ember ke mně přistoupila blíž. „O Dåligovi jsi mi vůbec neřekla, musela jsem se to do ­ zvědět od jiných,“ dodala a snažila se, aby to neznělo uraženě. „A co ses doslechla?“ Naklonila jsem hlavu ke straně. Zají­malo mě, co o tom říkají jiní lidé.

„Že tě překvapil a přemohl a pak s Konstantinem utekli,“ odpověděla s drobným pokrčením ramen. „Stalo se ještě něco dalšího? Mluvil na tebe Dålig?“

Řezník otevřel dveře krámu, vyklonil se z nich a zabušil do kovové pánve, aby vyplašil toho psa. Husky se ještě jednou hladově ohlédl mým směrem, než odběhl a ztratil se ve sněhu.

„Ne, nemluvil,“ zavrtěla jsem hlavou. „Ale...“


Krverůž - Pradávné mýty vstávají z mrtvých!

02.10.2017 20:33

A.G. Howardová - Krverůž 

Originální název: RoseBlood
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 464
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Opera může být velice nebezpečná!

Znáte to pořekadlo „mít zlato v hrdle“? Prý se to jen tak říká, ale opak je pravdou a Rune o tom ví své. Mladá dospívající dívka netouží po ničem jiném než být normální, ale zdá se, že tahle banalita je ji již od dětství zapovězená. Vládne totiž nádherným hlasem, tak čistým a neposkvrněným, že s ním dokáže zazpívat jakýkoliv ton. Jenže v momentě, kdy k jejím uším dolehnou tony operní árie, tak se ji hudba doslova zmocní, trýzní ji, dokud nezačne zpívat a následně neomdlí. Právě kvůli tomu se děvče dostává do Krverůže, nechvalně proslulé akademie zpěvu, která se nachází nedaleko Paříže. Jedná se o soukromou internátní školu pro nadané děti, kam ji matka posílá s vidinou budoucí kariéry coby operní divy.  A hlavně, tady by se Rune měla zbavit své „trémy“ a mdlob.

Nicméně ona nic z toho nechce a francouzského vzdělávacího institutu se bojí jako čert kříže. Je nechvalně proslulý různými mýty a historkami, prý tam straší. V hustém lese za školními pozemky se dějí strašlivé věci a dobrý mesiáš školy není nikdo jiný než proslulý Fantom opery. Kdepak, dívčina vůbec nemá zájem o takovéto studium, ale maminka je neoblomná. Zdá se, že tak bude muset čelit nejen stovky let starým legendám, ale i své tetě, místní ředitelce, kterou nikdy předtím neviděla. 

„Sama jsi tu diskusi viděla,“ odpovídám, „plán Opery Garnier je inspirován budovou, kterou v osmnáctém století vlastnil jeden excentrický bohatý Pařížan. Soukromá opera na venkově Le Théâtre Liminaire čili moje nová škola. Tam také měla vzniknout legenda o fantomovi.“ Na telefonu si projedu výsledky posledního vyhledávání a ukážu je mámě, aby si přečetla text doprovázející nádherně morbidní ilustraci muže v kápi s půlkou obličeje skrytou maskou a krvavou růží v ruce. „Takže máš pravdu. Neřítím se rovnou do muzikálu, ale do hororového příběhu plného posedlostí a násilí.“ ¨

Tentokrát auto nadskočilo na dvou muldách těsně za sebou, takže jsme se málem bouchly do hlavy o vypolstrovaný strop limuzíny. Máma si nakvašeně povzdychla, což jistě patřilo spíš mně než řidiči. „Už jsem ti říkala, že se to na takových fórech hemží samými rádoby studenty, kteří ani neudělali přijímačky na univerzitu. Lidi říkají hrozné věci, když mají pocit, že je někdo přehlíží.“ Podvacáté otevře informační brožurku o škole: „Tady stojí, že budova prošla rekonstrukcí a z původní stavby toho mnoho nezůstalo. Čili je to v podstatě úplně jiný dům.“ Nervózně si žužlám konec copu. „Jen mi to prostě nehraje. Proč trvalo sto let, než se tam zase někdo nastěhoval a budovu opravil?“

Tajemné legendy ožívají ve zcela jedinečném díle!

A.G. Howardová je v řadách příznivců Young Adult a fantasy žánru vcelku známou osobností. Její trilogie „Šepotání“ na motivy „Alenky v Říši divů“ si brzy získala mnohé příznivce i mezi českými čtenáři. Možná právě díky velmi pozitivním ohlasům se nakladatelství CooBoo rozhodlo obšťastnit její fanoušky dalším knižním skvostem – „Krverůží“, která nás má zavést do světa tajuplného fantoma. O autorce je mimo jiné známo, že si své příběhy pečlivě promýšlí a nic neponechává náhodě. Vysvětlení všech souvislostí a myšlenkových postupů pak najdete shrnuté v doslovu, který rozhodně stojí za pozornost.

Já jsem se knihy nemohla dočkat, kromě toho, že se mi líbí styl Howardové a její schopnost přenést vás do děje je opravdu pozoruhodná, tak jsem i velkým fanouškem Fantoma. Zamilovala jsem si ho už při návštěvě stejnojmenného muzikálu, který mě neskutečně okouzlil, i když jinak nejsem přílišný fanoušek klasické hudby a už vůbec ne operního zpěvu jako takového. Jenže příběh strašidelného přízraku má v sobě něco, co vás zkrátka chytne a nepustí. Je to vyprávění o velké, čiré a nehynoucí lásce. Tahle „historka“ má obrovský potenciál, který spisovatelka velmi zdárně naplnila. 

Táta poprvé objevil můj dar, když mi byly čtyři roky. Zrovna jsem si v obýváku stavěla věž z kostek, zatímco on cvičil na své milované stradivárky. Do té chvíle v mé přítomnosti hrál jen koncerty, předehry a sonáty, ale ten den se rozhodl pustit do operního doprovodu.

Jakmile z houslí vylétly první tóny, všeho jsem nechala a jako hypnotizovaná zírala na nástroj. Táta pak vyprávěl, že jsem se tvářila, jako bych housle viděla poprvé v životě, i když jsem ho slýchala koncertovat už od kolébky. Shodila jsem celou věž z kostek, která mi stála v cestě, docupitala jsem k němu, položila mu ruku na koleno a zabroukala operní melodii, kterou jsem od něho nikdy nemohla slyšet. To vše dokonale čistě.

Young Adult tvorba s trochou magie a nadpřirozena!

Velké plus si bezesporu zaslouží i postavy, které jsou opravdu velmi dobře propracované. Anita na nich krásně ukazuje skutečnost, že každý máme jak svou dobrou, tak i špatnou stránku. Zlý člověk se zlým nenarodí, to okolnosti ho takovým dotvoří. Stejně jako i ten největší dobrák není hrdinou bez chybičky, ale má i své mouchy. S jejími hrdiny se zkrátka nudit nebudete. Navíc, každý z nich je jiný a svým způsobem osobitý, což dodává celému zpracování reálnějšího dojmu.

Jedinou slabší stránkou celé knihy je upírská tématika. Nemějte mi to za zlé, mé patnáctileté já by pravděpodobně nadšením zaplesalo, ale ve dvaadvaceti už mne tihle tvorové bohužel nenadchnou. Je mi líto, ale takovéto klišé už je v mém věku asi moc. Nicméně, jak říkám, být mi o sedm let méně, tak má radost nebere hranic. Dnes bohužel hodnotím průměrnými 3.5 hvězdičkami z celkových 5. Nicméně, pokud hledáte „něco lehčího“, tak jste rozhodně na správné adrese. Jo a mimochodem, pokud se chystáte na Humbook, tak by vám knížka rozhodně neměla uniknout, protože Howardová bude jedním z hostů letošního ročníku festivalu! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Někde v dálce za zahradou je vidět hřbitov a věž kaple. Ta stojí ve své opuštěnosti hrdě dál, i když je tak zvětralá a otlučená jako náhrobní kameny a sochy kolem. Rozbitá vitrážová okna se třpytí jako pařáty duhového draka protínající mlhu. Přes svou zlověstnou krásu se ale zdá, že se hřbitov poděšeně krčí před postupujícím stínem nedalekého lesa.

Naše limuzína přejede na druhou stranu akademie a na parkoviště přesně naproti zahradě. Pod pneumatikami zaskřípou kamínky štěrku. Máma se zanoří do kabelky a mumlá něco o rtěnce. Koutkem oka zahlédnu za růžovým keřem někoho, kdo se nahýbá přes železný bodec. Nakloním se, abych ho lépe viděla, a bezděčně přilepím nos na sklo.

Jeho štíhlé vysoké tělo se otočí, jak nás ten člověk sleduje, napružený jako kočka. Potom popadne trs růží tak rudých, že na okrajích přecházejí do sametové černi. V druhé ruce se mu zablesknou zahradnické nůžky. Cípy jeho pláště divoce vlají ve větru a bodají do mlhy kolem jeho zablácených holínek. Jeho staromódní šaty se sice vůbec nehodí do našeho století, sem ale výtečně zapadají.

Malé černé - Šaty dělají člověka!

27.09.2017 13:36

Jane L.Rosenová - Malé černé

Originální název: Nine Women, one dress
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 224
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Metafora

Oděvní průmysl je magie štěstí!

Morris Siegel je známá módní ikona na odchodu. Celý svůj život zasvětil navrhování šatů značky Max Hammar, jenže už není nejmladší, a tak nadešel čas odejít do zasloužené penze. Avšak nechce zanechat své kariéry jen tak bez rozloučení, proto týden před svým odchodem vypustí do světa hit sezony malé černé koktejlky, ve kterých si každá žena jakéhokoliv věku budu zákonitě připadat neodolatelná. Šušká se, že tyhle šaty oplývají jakýmsi kouzlem učinit svou majitelku šťastnou, ale je to pravda? Tyhle šaty jsou totiž naprosto dokonalé, stoprocentní ruční práce a bezvadná kvalita! Na tenhle výtvor může být právem pyšný!

Tenhle trendy kousek je opravdu žhavou novinkou, která mizí z pultů luxusních butiků rychlostí blesku. Každá bytost něžného pohlaví je touží vlastnit. Kdo by je nechtěl, když si v nich můžete připadat naprosto neodolatelně? Devíti ženám se poštěstilo tento skvost vlastnit, obléct si ho. A světe div se, on jim navždy změnil život!

Rozhlédla jsem se. Měl pravdu. Ještě minulý týden jsem byla ta hubená, nejhubenější holka na jih od Pensylvánie. Říkali mi špagetka Sally a ptali se mě, jestli musím ve sprše tancovat, abych se namočila. A teď jsem velká holka.

„Zařaď se!“

 zařval. Zařadila jsem se. Snažila jsem se soustředit: nádech, výdech, jedna noha, druhá noha. Nádech. Výdech. Holka za mnou mě vytrhla z koncentrace tím nejsilnějším newyorským přízvukem, který jsem kdy slyšela.

„Myslím, že máš možná šaty sezony,“ řekla. Znělo to spíš jako varování než konstatování.

„Šaty sezony?“ Nechápala jsem, o čem mluví. Byla jsem ráda, že dýchám. Přibližovaly jsme se k molu.

 „Každej rok jsou to jedny šaty,“ začala vysvětlovat. „Vybíraj je támhle ty lidi, co sedí v první řadě. Vidíš je?“ Ukázala k mezeře mezi dvěma obřími závěsy. Jak se zavlnily, na chvilku jsem zahlédla diváky. A hned jsem toho litovala.

Mluvila dál. „Jak přijde podzim, tyhle lidi v první řadě dostanou ty šaty na obálky časopisů, na červený koberce a do výloh. A většinou jsou to malý černý, jako ty tvoje.“

Láska číhá doslova na každém kroku, jen o ní stát!

Jane L. Rosenová má naprosto osobitý styl, kterým okouzlí nejednoho čtenáře. Přestože kniha pojednává o více postavách, tak se vám nikdy nestane, že byste netušili „která bije“. Každá kapitola je vedena z pohledu jiné postavy, a to vždy v ich-formě. Nemálo zajímavý je také fakt, že přestože se jedná primárně o román s ženskými postavami, setkáme se tu i s mužskými názory. Všechny aktéry, ale nakonec spojí právě ony „malé černé“. Autorka píše velice lehce, čtivě s náznakem humoru, ale i situací ve kterých si popláčete.

Už na předsádce najdete zmínku na známý film „Láska nebeská“, pokud se vám líbí a jste jeho příznivci, tak se určitě do tohoto díla pusťte. Budete z něj totiž opravdu nadšení. Láska na první pohled doslova kam se podíváš. Vlastně se jedná o takovou malou příjemnou pohádku pro dospělé, ale ruku na srdce dámy, která z nás přesně tohle občas nepotřebuje?

Cestou výtahem do šestnáctého patra jsem si na okamžik dovolil se zasnít a představit si obálku Women’s Wear Daily. Za ta léta jsme se na obálku dostali několikrát, ale tohle byla moje poslední šance, poslední týden módy před tím, než odejdu do penze. Máme jedny šaty, do kterých jsem vkládal naději. Od chvíle, kdy mi náš návrhář ukázal nákres, věděl jsem, že tenhle kus bude něco extra. Skrz těžké prosklené dveře jsem viděl, že nám dovnitř prostrčili tisk, stejně jako každé ráno. Zaostřil jsem a srdce mi poskočilo. Jsou tam! Letošní malé černé jsou moje.

Dokonale předvedené nějakou modelkou s velkýma nevinnýma očima, která vypadala, že stojí na molu vůbec poprvé. Ty šaty jsem dělal vlastníma rukama. Šaty sezony! Do obchodů se dostanou zhruba v srpnu, což je za pár měsíců, a než se prodají poslední kusy, bude prosinec a já budu oslavovat konec kariéry. Je to dobrý pocit, odcházet na vrcholu.

 Do předváděcí místnosti Maxe Hammera přicházím každý den první, v šest hodin ráno. I dnes, kdy na ulicích Manhattanu leží poslední sněhový poprašek letošní zimy, jsem tady včas. Tedy včas podle mých měřítek. Ostatní se začnou trousit až za několik hodin.

Odemknu těžké skleněné dveře, tahem je otevřu a cítím se při tom jako vítěz. Na devadesátiletého chlapa to ujde.

Pro romantické dušičky je tento příběh to pravé ořechové!

Pokud se rozhodnete dát „Malým černým“ šanci, tak se rozhodně není čeho obávat. Nevybafnou na vás složité věty, ba ani sáhodlouhé popisy děje. Nenajdete tu nic než krásnou romantickou atmosféru. Kolikrát se přistihnete při pomyšlení, že se při čtení naprosto pitomě uculujete a sníte o tom, že se něco podobného přihodí vám. Musím říci, že takovouto romantickou idylku bych si klidně také nechala líbit. Ostatně, kdo by nesnil o krásném princi?

Rychle odvyprávěny příběh, sympatické hlavní postavy a opravdu velice „náhodná“ setkání je to, co z tohoto díla tvoří něco víc než jen průměrný příběh z vínku červené knihovny. Knížku jsem přelouskala ani ne za týden, a to jsem zrovna na čtení neměla ani moc čas, takže se opravdu jedná na příjemnou oddychovou na pochmurné podzimní večery. A nebojte se, šťastný konec je samozřejmě zaručen! Za sebe hodnotím hezkými 4.5 z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Doufala jsem, že na sobě nemám šaty sezony. Vypadaly tak prostě. Čekala bych, že šaty sezony budou tak nějak okázale křiklavý, asi jako ta holka, co mi vykecává díru do hlavy. Ty moje jsou vcelku nenápadný. Já teda o módě vím houby.

Znám jen to, co jsem viděla v časopisech, a ty jsem si prohlížela jen párkrát, když jsme byly s mámou a s Carly v Batesvillu na nehtech. Tam vlastně moje cesta do New Yorku začala. V jednom časopise byl článek „Mohla byste být modelkou?“. Prošla jsem seznam podmínek. Výška: 175–180 cm. Mám. Prsa: 78–86 cm. Mám. Pas: 56–61 cm. Mám. Boky: 78–89 cm.

Mám. V salonu mě hned přeměřily. Než zaschly dvě vrstvy višňově červenýho laku, bylo rozhodnuto. Rodiče si stejně nemohli dovolit, abysme šly studovat obě, a „Carly na to měla buňky“. „Jeď!“ Postrčili mě a byla jsem pryč. Bylo to jako skočit z letadla. O skákání z letadla teda taky vím houby. Vstoupila jsem na molo a blesky začaly lítat ze všech stran, přesně jak říkala ta holka. Málem to se mnou seklo. Upřímně.

Láska mezi písmenky - Zamilovanost dokáže divy!

26.08.2017 22:35

Jodi Picoultová.. - Láska mezi písmenky 

Originální název: Off the Page
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2015)
Počet stran: 349
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Bylo nebylo, ale asi spíše bylo!

Deliah je vcelku nevýrazná šestnáctiletá středoškolačka, která mnohem radši tráví svůj čas s nosem zabořeným v knize nežli ve společnosti svých spolužáků. Možná právě díky její neskonalé lásce ke knihám se ji podaří opravdový zázrak. Vzkřísí jednu z pilotních postav pohádkového příběhu „Mezi řádky“. Díky jejímu přání přichází do našeho světa krásný princ Oliver, naopak na jeho místo ve dvojrozměrné dimenzi nastupuje Edgar, syn spisovatelky, která pohádku stvořila. Oba chlapci se musí potýkat s nástrahami jejich nových životů. Zatímco Oliver se musí naučit být správným americkým středoškolákem, Edgar je vystavěn roli hrdiny a zachránce.

Nicméně všechno není tak růžové, jak se zdá. Knížka totiž začíná mít dost změn, které v ní oba chlapci provedli a snaží se vrátit zpátky k starému dobrému šťastně až na věky. Nicméně tento návrat může mít daleko hlubší důsledky, než se na první pohled zdá. Hoši se tak musí pustit do boje s časem a rozložit si své priority, zvítězí pravá láska, či předepsaný konec? 

Neberte si to osobně. Vůbec netvrdím, že nejste důležití. Jakmile jste se pustili do čtení, probudili jste svou představivostí celý příběh.

 Opravdu v lese spadne strom, když jeho pád nikdo neslyší? Opravdu žije postava v knížce, kterou nikdo nečte? Když očima hltáte řádky a příběh se vám přehrává v hlavě, postavy se dají do pohybu, promlouvají k vám a ožívají.

Komu příběh vlastně patří? Spisovateli, který jej vytvořil? Postavám, které ho rozvíjejí? Nebo snad vám, čtenářům, kteří mu vdechnete život?

 Možná jeden nemůže existovat bez ostatních.

 Možná že bez téhle kouzelné trojice by příběh byl jen prázdnými slovy na papíře.

Láska i hory přenáší, je tomu opravdu tak? 

Lásku mezi písmenky společně napsaly dvě ženy, a to sice matka s dcerou. Možná je zezačátku také dobré připomenout, že se jedná o druhý díl série, ten první „Mezi řádky“ u nás zatím nevyšel. Avšak nevěšte hlavu, jelikož jeho vydání se chystá u nakladatelství CooBoo. Pokud jste tedy výše zmíněnou úvodní knihu nečetli nezoufejte, děj se dá lehce pochopit i bez toho. Navíc v prvních pár kapitolách nás autorky stručně seznámí s událostmi, které „Lásce mezi písmenky předcházely“.

Asi vám nemusím říkat, že si při čtení velice rychle uvědomíte, kam se to celé budu asi tak ubírat. Není divu, přeci jen jde o pohádkový konec, a tak je happy end více než žádoucí. Ovšem i přesto vás příběh okouzlí, je totiž neuvěřitelně miloučký. Navíc hrdinové jsou milý a v žádném případě se nejedná o černobílý kontrast. Třešničku na dortu mají na svědomí zajímavé filozofické pasáže, které celý děj skvěle doplňují. 

Na Olivera jsem čekala celý život, takže byste řekli, že další čtvrthodina navíc mě nevytrhne. Jenže během téhle čtvrthodiny je Oliver poprvé sám a bez dohledu v autobuse. V autobuse, který je plný těch nejbezcitnějších, nejzlomyslnějších a nejzákeřnějších stvoření na světě -  středoškoláků.

Chodit na střední je jako se každé ráno vzbudit a vší silou narážet čelem do stejné cihlové zdi. Každý den jste svědkem Darwinovy teorie o přežití nejsilnějších v praxi -  evoluční výhody, jako dokonale bílé zuby, pevná prsa nebo třeba fotbalový dres, je to jediné, co vás může zachránit před tyrany, kteří se živí strachem vyděšených prváků. V takových chvílích vypadají přinejmenším třikrát větší, než doopravdy jsou, a prváci si po setkání s nimi připadají jako nicky. Po letech strávených ve škole už vím, jak na sebe nepoutat pozornost. Máte pak větší šanci, že vás nechají být.

Jenže Oliver nic z toho neví. Až doteď byl vždycky středem pozornosti.

Každý občas potřebuje nějaký ten životní zázrak!

Důležitou roli tu hraje především fantasie, ta je při čtení přímo nepostradatelná. Bez ní si asi jen těžko představíte plochý svět, mezery mezi stránkami, které je nutno přeskočit, či portál z copyrightu. Jen je trochu škoda, že se většinou pohybujeme právě v „papírové“ respektive pohádkové dimenzi, namísto té naší. Myslím si, že Jodi by mohla celému příběhu dodat více šťávy, ale bohužel se tak nestalo.

Co na to říci? Spisovatelky nám předhazují krásné, miloučké a úsměvné čtivo. Pokud máte mladší sourozence, pořiďte jim jeden exemplář, pokud chcete po knize sáhnout sami, tak vězte, že se jedná o skvělý relax na jedno (ideálně letní) odpoledne. Mně se tohle dobrodružství vážně líbilo, dost jsem se u něj nasmála a pobavila. Hodnotím 3.7 z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Obleču se, vyčistím si zuby a zamířím dolů po točitých schodech. Přemýšlím, odkud se line ta božská vůně, která zaplavila celý zámek. Nakonec zjistím, že za ni může královna Maureen. Má na sobě stříbrný superoblek a ruce, až po zápěstí ozdobené platinovými náramky, má zabořené v míse těsta.

„Dobré ráno, Edgare!“ pozdraví mě a vesele se usměje. „Jak se ti spalo?“

 „Dobře, dokud neletěl kolem ten drak“

 „Máš pravdu, vážně vstává brzo,“ zamyslí se. „Časem si zvykneš.“

Vezmu si z pekáče ještě teplý koláč a souhlasně zamručím. Maureen zaváhá a váhavě se usměje. „Říkala jsem si... Nevadilo by, kdybych přišla na zkoušku, až dopeču? Nikdo si nás nepřečetl už několik týdnů... tak by snad nevadilo, kdybych strávila ještě hodinu tady nad čokoládovými taštičkami?“

Neodpovím hned a Maureen si začne pomalu otírat ruce do utěrky.

Tichá modlitba - Když nezbývá více, než doufat!

24.08.2017 14:41

Angela Marsonsová - Tichá modlitba 

Originální název: Lost Girls
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2015)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub

Když se to nejhorší stane skutečností!

Dvě nejlepší kamarádky Amy a Charlie se beze stopy ztratily hned po své pravidelné hodině plavání. Jak je to ovšem možné? Sportovní areál se nachází v lidnaté čtvrti a dívčiny sem docházely naprosto pravidelně, celý objekt byl navíc střežen kamerovým systémem. Tak, kde se stala chyba? Proč se mamince jedné z holčiček porouchalo auto těšně před tím, než dívkám skončila plavecká lekce? A co májí obě rodiny společného? Kam se mohly podít dvě dívenky ve věku devíti let, naprosto sami a bez dozoru?

Vystrašení rodiče okamžitě kontaktují místní policii, bojí se totiž nejhoršího. Naneštěstí se noční můry opravdu vyplní ve chvíli, kdy ztrápené manželské páry dostanou nelítostnou textovou zprávu – jejich děti byly uneseny, zatím jsou obě na živu, avšak domů se vrátí pouze jedna z nich. V rodinách nastane panika, rozhořčení a beznaděj. K případu je na žádost jedné z matek povolaná vyšetřovatelka Kim Stoneová, ona a její tým musí sehrát zoufalou bitvu s časem, aby dostala obě kamarádky živé a zdravé do bezpečí. 

Únor 2014
 
Výkřik Emily Billinghamové zanikl v dlani, která zakrývala ústa. Tenké silné prsty bolestivě tiskly spodní čelist. Škubla dozadu hlavou, aby se neznámému vytrhla. Temenem však narazila na něco tvrdého, na žebra. „Nech toho, ty blbá malá čubko,“ zavrčel a dál ji vlekl dozadu. Bušení v uších téměř přehlušilo jeho slova. Vnímala, jak prudce tluče srdce. Kus hadru zavázaného přes oči znemožňoval vidět okolí, ale pod nohama cítila štěrk. Každým krokem se vzdalovala od Suzie. 
 
Emily se znovu vzepřela. Pomocí nadloktí se pokusila od něj odstrčit, přitáhl si ji však ještě pevněji k tělu. Snažila se vymanit z jeho sevření, ale jen víc zatnul paže. Nechtěla s ním jít. Musí se osvobodit. Musí najít pomoc. Táta by věděl co dělat. Táta by je zachránil obě. Uslyšela zaskřípání dveří od auta. Ach ne, zase ta dodávka. Emily napjala všechny síly a znovu se pokusila vykřiknout. Nechtěla, aby ji zavřel zpátky do dodávky. „Ne… prosím…“ naříkala, zatímco se mu snažila vykroutit. Surově ji zezadu kopl do podkolenní jamky. Noha se podlomila a Emily zavrávorala dopředu, ale muž ji popadl za vlasy a zabrzdil tak její pád na zem.

S minulostí je potřeba bojovat důstojně,  tváří v tvář!  

Tichá modlitba je již třetím dílem britské detektivní série s názvem „Případy Kim Stoneové“. V hlavní roli zde tedy máme mladou ženu, policistku se svými vlastními ideály, ale také s vlastní nepříliš veselou minulostí. Možná právě kvůli nelibým vzpomínkám z období dospívání je Stoneová naprosto uzavřená a nikoho si moc nepouští k tělu. Jediným přítelem, kterého má je parťák Bryant, on jediný měl dovoleno nahlédnout pod pokličku její minulosti a zjistit, co se nachází pod pečlivě udržovanou maskou.

Samotný případ je pak velice zajímavý hned z hlediska dvou faktorů. Zaprvé se jedná o opravdu reálno situaci, která se dost dobře může někde stát. Postavy se chovají opravdu přirozeně prostředí, do kterého jsou vtaženy. Nenajdeme tu žádné zbytečné popisy, či emocionální úskoky, při kterých byste si ťukali na čelo a měli za to, že se jedná o „scénu přitaženou za vlasy“. 

Black Country březen 2015
 
Kim Stoneová cítila, jak se v postupně rozhořívá hněv. Z ohniska v mozku putoval jako elektřina do chodidel a pak se znovu začal šířit vzhůru. Kdyby teď vedle stál její parťák Bryant, nabádal by ji, aby se uklidnila. Aby nejdříve myslela a teprve potom jednala. Aby zvážila svou kariéru, své živobytí. 
 
Takže bylo jenom dobře, že teď byla sama. Fitcentrum Pure Gym se nacházelo na Level Street v Brierley Hill a táhlo se od obchodního centra Merry Hill až ke komplexu kanceláří a restaurací Waterfront. 
 
Bylo nedělní poledne a parkoviště praskalo ve švech. Kim ho jednou objela, než uviděla auto, které hledala. Potom zaparkovala motocykl Ninja venku u hlavního vchodu. Nehodlala se tam zdržet dlouho. Vešla do vestibulu a přistoupila k recepci. Hezká žena s vysportovaným tělem se na ni zářivě usmála a napřáhla ruku. Kim si domyslela, že recepční od ní očekává nějakou členskou kartu. Ale Kim měla vlastní speciální kartu. Policejní průkaz. „Nejsem členka, ale potřebuju si krátce promluvit s jednou vaší klientkou.“ Žena se rozhlédla, jako by hledala nějakou radu. „Policejní záležitost,“ prohlásila Kim. Svým způsobem, dodala v duchu. Žena přikývla.
 

Kolik stojí takový obyčejný život malého človíčka?

Tento příběh vás zkrátka vtáhne a nepustí, jednoduše nebudete moci přestat číst, protože každá kapitola, respektive každičká jednotlivá stránka v sobě skrývá nespočet napětí. Budete si kousat nehty strachem, budete příbuzným dětiček držet palce a doufat ve šťastný konec, ale především budete nedočkavostí hltat jednotlivé pasáže, protože prostě potřebujete vědět, kdo za tím vším stojí.

Ačkoliv nepatřím mezi velké příznivce detektivek, tak musím konstatovat, že si mne Angela Marsons naprosto získala. Její dílo nemělo chybu, tedy alespoň já jsem žádnou nenašla. Takže dámy a pánové, dnes je to naprosto bez přemýšlení maximální hodnocení 5. z 5. hvězdiček. Mám takový pocit, že nutně potřebuji další autorčinu tvorbu. Tak tedy, šup sem s ní, už se nemohu dočkat! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Kim, díky bohu. Děkuju, žes přišla. Děkuju ti.“

 Kim strpěla, aby jí stiskla ruku na celé tři vteřiny, pak ji zase stáhla. Vedle Karen se objevila druhá žena. Strach v jejích očích vystřídala naděje. Karen ustoupila stranou. „Kim, to je Elizabeth, matka Amy.“ Kim kývla na pozdrav ženě s černými kruhy pod očima od rozmazané řasenky. Ořechově hnědé vlasy měla hladce sčesané, takže vypadaly jako helma. Měla o nějaké to kilo víc než Karen a oblečená byla v krémových bavlněných kalhotách a svetru třešňové barvy. 

„A ty jsi máma Charlie?“ otočila se Kim zpět na Karen. Karen horlivě přikývla. „Našli jste je?“ zeptala se Elizabeth napjatě. Kim zavrtěla hlavou a odvedla je zpátky do kuchyně. „Jsem tu, abych shromáždila základní údaje pro…“ „Nepomůžeš nám najít…“ „Ne, Karen, v současnosti se formuje tým. Jsem tu, jen abych zjistila první detaily.“ 

Karen otevřela ústa, aby něco namítla, ale Kim zvedla ruku a konejšivě se na ni usmála. „Můžu ti slíbit, že na tu práci budou přiděleni ti nejlepší policisté, s mnohem většími zkušenostmi s takovými případy. Čím dřív mi poskytneš ty informace, tím rychleji je předám a vaše děvčátka se dřív vrátí domů.“

Tady končí svět - Každý máme tajemství!

16.08.2017 13:15

Amy Zhamgová - Tady končí svět

Originální název: This Is Where..
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 248
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Přátelství na věky věků!

Janie a Micah, Micah a Janie nerozlučná dvojice mající své tajemství. Přátelé na věky věků, ale nikdo, absolutně nikdo se o tom nesmí dozvědět. Ačkoliv své hluboké pouto pečlivě střeží, tak oni dva o sobě vědí naprosto všechno, nemají totiž žádná tajemství. Jsou navždy spolu a vůbec nic je nedokáže rozdělit. Tedy alespoň tomu tak bývalo do doby, než oba nastoupily do posledního ročníku na střední, než se odstěhovala do nobl čtvrti a luxusního domu, který nenávidí. Najednou se všechno, úplně všecičko změnilo.

On je slušný kluk, možná tak trochu šprt, i když s matematikou svádí tvrdý boj. Je hodný, tichý, má smysl pro spravedlnost a nikdy, opravdu nikdy nepřekročí povolenou rychlost při řízení. Ona je všechno, co on ne. Hlučná, populární, plná touhy tvořit. Je královnou školy a sní o životě napěchovaném dobrodružstvím. Je to zkrátka jeho múza a tajná láska. Ovšem jednoho dne se Micah probudí v nemocnici a na nic si nepamatuje, snaží se ji najít, ale neúspěšně. Co se mezi nimi stalo té osudné noci, kdy pořádala obrovskou party? Proč se všichni tváří tak divně a nechtějí mu nic říct? 

Všechno končí. To je jasné. To je ta jednodušší část. V to věřím: v nevyhnutelné, v katastrofu, v apokalypsu. Těžší je přijít na to, kdy se to všechno začalo hroutit. Podle mě to šlo do řiti celou dobu, ale kdy jsme si toho konečně začali všímat?

 Poslední den toho léta před posledním ročníkem střední školy se Janie Vivianová odstěhovala. Seděli jsme naproti sobě každý u svého psacího stolu, okna mezi námi byla otevřená. Mezi parapety ležela police z knihovny, ale ona po ní nepřelezla. Taky nebrečela. Přemýšlela. To bylo horší.

„Vždycky se můžeš nastěhovat ke mně,“ navrhl jsem. A nebyl to tak docela vtip.

Neodpověděla. Seděla a vůbec se nehýbala, až na prsty. Ty nepřestaly mnout její oblíbený oblázek z Metafory od té chvíle, kdy jí rodiče řekli, že si má sbalit věci ze svého pokoje. Palec měla černý od fixy.

Jednou přijde apokalypsa a pak nastane konec!

Musím přiznat, že jsme k téhle knize přišla takříkajíc jako slepý k houslím. Martinus.cz mi ji prostě nabídl k přečtení a já souhlasila, aniž bych věděla, do čeho jdu, střílela jsem úplně na slepo a vyplatilo se to. „Tady končí svět“ je totiž přesně takové dílo, které si nejlépe užijete bez zbytečných spoilerů a informací. Zkrátka se musíte jen začíst a nechat se dějem samovolně unášet, jen tehdy si ho doopravdy užijete.

Amy je skutečně pozoruhodná vypravěčka a psát opravdu umí. I když jsou kapitoly poměrně krátké a je jich poměrně dost, tak i přesto obsahují nosné informace a napětí, které by se dalo krájet. Knížka v sobě střídá dva pohledy, respektive časové linie „předtím“ a „potom“. Přičemž ta první je většinou vyprávěna z pohledu hlavní hrdinky a lýčí nám události před onou osudovou party, naopak dějová line odehrávající se poté, přibližuje čtenářům pocity mužské pilotní postavy a ta už se odehrává v reálném čase. Vše je navíc doplněno dívčinými deníky, které jsou opravdu nádherně zpracované, protože Janie je umělkyně, a to je mimo jiné vidět na všem co dělá. 

DENíK JANIE VIVIANOVÉ

 Žila byla jedna malá holčička a ta si postavila domeček z fixů značky Skarpie. Byly levnější než pravé Sharpie a mnohem trvanlivější – aby se jich člověk zbavil, musel se nejdřív zbavit celé vrstvy kůže. Seděla na podlaze svého domečku a kreslila si po rukou, dokud se rodiče nezačali zlobit, že fixy jsou na papír, ne na kůži. A kromě toho, varovali ji, dostane otravu inkoustem.

Holčička tedy zastrčila fixy do kapsy a šla si stavět domeček ze sirek. Vysypala je z krabiček a dívala se, jak hoří skoro až ke špičkám prstů. Vždycky si něco přála a pak sirku sfoukla.

Skládala je do viklavých hraniček a představovala si, jak shoří, protože se jí zdálo, že by to bylo krásné. Skládala sirky výš a výš, dokud se učitelé nezačali zlobit, že malé holčičky by si neměly hrát s nebezpečnými věcmi. A kromě toho, varovali ji, je to proti školnímu řádu.

Žila byla jedna princezna, která byla opravdu hodně nešťastná!

Zhamgová napsala velice poutavý příběh o životě a mezilidských vztazích. O tom, jak je důležité si věřit, sdělovat své pocity a nikdy se neoctnout tváří v tvář svému neštěstí. Je třeba si uvědomit, co znamená opravdové přátelství a kdo statečně jsou naši kamarádi. „Nesmíme mlčet, musíme o svých problémech mluvit. Dospívaní není jednoduché, ale zvládnout se dá.“ Přesně takové je poselství, které chce spisovatelka poslat do světa. Tohle a spoustu dalších životních pouček si uvědomíte až ve chvíli, kdy knihu dočtete. Garantuji vám, že ve vás zanechá směs nejrůznějších pocitů.

Rozhodně nelituji času, který jsem s Janie a Micahem strávila. Jejich příběh totiž přinesl mnoho ponaučení a samotný konec vás donutí zamyslet se nad hodnotami, respektive tím, co je a není důležité. Osobně mne udivuje průměrné hodnocení, které toto dílo provází. U mě totiž obstálo daleko lépe, hodnotím tedy 4.5 z 5. hvězdiček a přidávám své vřelé doporučení. Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Můj mozek je tekutý. Cpou do něj jednu informaci za druhou, ale můj mozek je tekutý. Dotknou se hladiny, ta se zavlní a pak je zase hladká. To je na tom nejhorší. Cítím, jak se mozek vyprázdní, ale pak zapomenu i to.

Co si pamatuju, co mi říkali už dostatečně často, je tohle:

Konala se party. Konal se táborák a oheň se vymkl kontrole. Janiin dům vyhořel. Když dům hořel, byla tam spousta lidí, protože se konala party.

Ale Janie mezi nimi nebyla. Neřekli mi ale, kde byla nebo kde je teď. Nebo možná řekli. Nevím.

 Hodně spím. Když se vzbudím, obvykle je tam Dewey. To on mi řekl, že táta dělá směny navíc, aby zaplatil účty z nemocnice. On mi taky nejvíc povídá o tom požáru. Asi. Je tu pořád. Normálně je to kamarád na prd, takže je divné, jak je najednou vytrvalý. To asi ten Xbox.

Stačí jen chtít - Každé přání má svou cenu!

13.08.2017 16:37

Joelle Charbonneau - Stačí jen chtít

Originální název: NEED
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2015)
Počet stran: 267
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Co naprosto zoufale potřebujete? 

Představte si, že vám mailem přijde pozvánka na jednu z nejúžasnějších sociálních sítí na NEED. Takhle bezva stránka dokáže jejímu uživateli splnit každičké přání. Chceš nový chytrý telefon, kabelku, či snad lístky na koncert populární kapely? Žádný problém, stačí splnit malý úkol, který vám síť zadá a hned druhý den vám bude vaše přání doručeno. Všechny interakce jsou navíc prováděny v naprosté anonymitě. Pozvat na tyhle webovky pár přátel, nebo doručit krabici sušenek snad není zločin, že?

Kaylee Dunhamová žádné levné cetky nepotřebuje, chce něco víc. Její mladší bratr JT pomalu umírá a zachránit ho může jen nová ledvina. Kaylee není blázen a ví, že nikdo není tak pošetilý, aby rozdával drahé věci jen tak, jenže je zoufalá. Po marných snahách najít vhodného dárce se přeci jenom obrací na NEED. Nicméně, když všude kolem začnou záhadně umírat spolužáci, je dívka odhodlaná odhalit pravou tvář NEEDu a jeho strůjců, ať to stojí, co to stojí. 

„Koukni, Kaylee. Úžasný, viď?“ Nate se otočil v mojí židli a zazubil se, až odhalil rovnátka, kterých se příští týden konečně zbaví. Bojoval za to, aby mu je sundali ještě dřív, protože žádný šestnáctiletý kluk by neměl být nucen čelit dívkám s železem v puse, ale jeho otec i zubař mu řekli ne. Já osobně si myslím, že mu rovnátka ten jeho blonďatý kukuč trochu kazí, což není na škodu. Nate potřebuje nějakou vadu. Nebo třeba deset. Já mám samozřejmě dost chyb za nás za oba. Já jsem hysterka, která neustále vyhledává pozornost, on ten přehlížený bratr, kterému tolik nejde sport. Jsme tolik odlišní, a přesto jsme v jádru stejní.

„Nechápu,“ řekla jsem a obrátila svou pozornost ke svému Macu. „Myslela jsem, žes říkal, že tohle je ta stránka, ze které Jackovi poslali ten nový iPhone.“

Potřeba a přání se od sebe zásadní měrou liší, dej si pozor!

Joelle Charboenneau není na české Young Adult scéně tak úplně nové jméno, do našeho podvědomí se dostala hlavně díky perfektní dystopické sérii „Univerzita výjimečných“. Tentokrát šáhla do současnosti a nabídla svým příznivcům jednohubku ze světa internetu, kterou stejně jako výše zmíněnou trilogii vydalo nakladatelství Fragment.

Musím říci, že námět knihy je více než aktuální. Nedávno totiž Evropou otřásl neblahý fenomén sebevražedné hry, která nutila její aktéry plnit všemožné sebedestrukční úkoly. V jistých ohledech je NEED přeci jen jiný, on vám přání plní a nikoho navíc nenutí do něj vstoupit, všechno, co činíte, činíte dobrovolně. Jenže každé přání něco stojí a cena může být mnohdy opravdu vysoká. 

Nate ale zavrtěl hlavou. „Já taky myslel, že je to její práce, ale pak jsem zaslechl, jak si Jack povídá s nějakým kámošem. Říkal mu, že ten telefon dostal od svý nový sociální sítě. Musel tam za něj akorát přizvat pět vhodných kamarádů. A jakmile jeho pozvání přijali, bum, telefon byl jeho.“ „Takhle to na světě nechodí.“ Alespoň ne v tom mém. „Ta stránka od něj musela chtít číslo kreditky nebo tak něco. Nikdo nerozdává smartphony jenom za to, že pozveš pět kámošů do nový sociální sítě.“ „Tahle jo.“ Nate se znovu otočil k počítačové obrazovce. „Věř mi, můj brácha není dost chytrej na to, aby si něco takovýho vymyslel. A taky není jedinej, kdo něco dostal. Koukni sem.“

Nate klikl myší a trochu obrazovku otočil, abych na ni taky viděla. Normálně bych bez brýlí nic nepřečetla. Ale teď jsem na černém pozadí zřetelně viděla velká červená písmena.

POČET ČLENŮ SÍTĚ – 48

 PŘÁNÍ ČEKAJÍCÍ NA SPLNĚNÍ – 43

SPLNĚNÁ PŘÁNÍ – 7

 „Takže…“ Nate se na mě vesele usmál. „Co bych si měl přát? Nový kolo? Nebo počítač?“ 9 „Ani jedno z toho přece nepotřebuješ.“ „No a co?“ pokrčil rameny Nate. „Jack ten novej telefon taky nepotřeboval, a dostal ho.“

Ve vodách internetu není pro mladé vůbec bezezpečno!

Autorka své dílo zaciluje spíše na mladší čtenáře, s jasným cílem – varovat je před nebezpečím internetu. Příběh je vyprávěn jak z pohledu hlavní hrdiny, tak i z perspektivy jejich spolužáků. Máme tak možnost dozvědět se, jak se každý teenanger vypořádává s plněním svého úkolu a postoji k téhle síti. Velkým plusem je i svižné tempo, jenž celý příběh provází. Navíc v knížce chybí jakýkoliv milostný trojúhelník a romantická linka taktéž ustupuje do pozadí. Hlavní roli tak přebírá především akce a napětí.

Myslím, že dospívající v okruhu kolem patnácti let by měli „Stačí jen chtít“ číst naprosto povinně jako varování před nástrahami internetové sítě. Ti starší pak v tomto útlém paperbacku najdou něco na zamyšlení. Mně to celé připadalo místy opravdu až děsivé, ovšem nikoliv nereálné. Za sebe dávám 4.5 z 5. hvězdiček a budu se těšit na další tvorbu této spisovatelky.Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Zamyslela se nad tou otázkou. Co potřebujete?

Hmm… Nějaký výcuc z té knihy? Nebo třeba krásné nové šaty na silvestrovskou party? Kdepak. Aby upoutala Nateovu pozornost, bude muset vymyslet něco originálnějšího. A kdo ví, třeba se pokusí jí její přání splnit. A pokud ano, mělo by jít o něco náročnějšího než jen o cestu do obchoďáku. Chvíli zahazovala jednu myšlenku za druhou, až ji to konečně napadlo. „Potřebuju týden vánočních prázdnin navíc.“

 Páni, táta by byl nadšenej, kdyby to vyšlo. Učí sice rád, ale i on říkal, že letošní prázdniny jsou příliš krátké. Měl by tak víc času na sledování fotbalu a hraní videoher s jejími bratry. A ona by tu knihu mohla nechat ještě pár dnů ležet.

Táta by to označil za všestranně prospěšný návrh. Hodiny na obrazovce už začaly tikat.

Jakmile byl její požadavek přijat, pozvala do systému dalších sedm kamarádů a klikla na tlačítko Odeslat.

Láska & gelato - Romantika po Italsku!

30.07.2017 19:23

J.E. Welchová - Láska a Gelato

Originální název: Love and Gelato
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 288
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Mládí je období plné záhad!

Život mladého člověka je plný změn, ale tuhle rozhodně Lina nečekala. Její matka podlehla rychle postupující rakovině. Ještě před smrtí však dceru požádala, aby se vydala do Itálie za jedním jejím přítelem z dětství. Údajně se má jednat o dívčina otce, kterého však nikdy v životě neviděla. Dokáže vůbec tyhle prazvláštní prázdniny přežít? Ovšem slib je slib a ona si nedokáže představit, že by maminku zklamala. No co, jedno léto ve Florencii nějak přetrpí, pak se vrátí do Států a na vše zapomene.

Jenže osud má zjevně jiné plány. Po příjezdu na americký hřbitov padlých vojáků, kde její údajný táta bydlí, nachází Lina deník, který patřil její matce. Dokonce ho sem sama poslala těsně, před tím než umřela. Chtěla snad, aby ho našla? Touží ji po těchto končinách provést? Vždyť tyto zápisy jsou datovány do maminčiných studentských let, kdy byla stejně stará, jako je teď ona, mladá a plná energie. Dívka ovšem začíná mezi jednotlivými stránkami objevovat skryté poselství, pravdu, která dlouho zůstávala ukrytá. Pravdu, jenž ji může změnit život jednou pro vždy. 

Vsadím se, že i vy jste někdy měli špatný den. Jeden z těch, kdy vám nezazvoní budík, toast málem shoří na popel a vy si příliš pozdě uvědomíte, že se všechno vaše šatstvo až do posledního kousku válí promočené na dně pračky. Takže pádíte do školy o čtvrt hodiny později s tichou modlitbou, že si nikdo nevšimne vašeho účesu ve stylu Frankensteinovy nevěsty, ale jakmile vklouznete na své místo, zahřímá učitel: „Co tak pozdě, slečno Emersonová?“, všichni se otočí a civí jen na vás.

Tak takový den jste už určitě taky zažili, stejně jako asi každý. Ale co takhle opravdu nepodařené dny, které sežvýkají to úplně nejcennější, co máte, jen aby vám to vzápětí vyplivly do obličeje?

Den, kdy mi máma řekla o Howardovi, rozhodně patřil do té druhé kategorie, ale měla jsem tehdy jiné starosti než bádat zrovna nad ním.

Toskánskem prosluněný příběh plný životních změn!

Na první pohled vypadá, Laská a Gelato jako kterákoliv jiná kniha z žánru Young Andult. Sladká obálka, jednoduchá anotace a kupa milostných trablí. Musím říci, že takto působila zprvu i na mě, neočekávala jsem od ní nic víc, než jen prázdninovou oddechovku na maximálně dva večery. Nicméně jsem se k mému velkému překvapení vcelku šeredně spletla. Příběh totiž nabízí něco víc, než jen klasický letní románek. Zaměřuje se na vztah matky a její dospívající dcery, na povrch se derou skrytá tajemství, která měla být zamlčena. Navíc se jedná o pozoruhodně čtivé dílo, které vám zmizí pod rukama jedna báseň.

Kromě skvělé hlavní dějové linie navíc knížka výborně poslouží i jako průvodce dech beroucí Florencií. Musím říci, že po dočtení mám opravdu neskonalou chuť zabalit si svých pár švestek a vyrazit po stopách hlavních hrdinů vstříc novému dobrodružství. Pokud bych k tomu dostala ještě trochu toho výborného gelata, z jehož popisu se mi doslova sbíhaly sliny, vůbec bych si nestěžovala!

V dálce se tyčil osvětlený dům jako maják v moři náhrobních kamenů. To určitě nemohl být jeho domov, nebo ano? Prostě šlo jen o nějaký zvláštní italský zvyk – nově příchozího nejdřív zavezou na hřbitov, aby se seznámil s místní kulturou. Jo, to bude ono. Propletla jsem si ruce složené v klíně a cítila, jak se mi svírá žaludek. Hřbitov se každou vteřinou blížil. Bylo to jako koukat na Čelisti, vynořující se z hlubin oceánu. Tamdamdam. Jenže tohle nebyl film, ale realita. A dělila mě od ní už jen jedna jediná zatáčka. Nepanikař. Tam určitě nebydlí. Máma by tě neposlala na hřbitov. Nebo by tě varovala. Máma by...

 Když Howard zapnul směrovku, zalapala jsem po dechu, jako by mi někdo vysál z plic všechen vzduch. Prostě mi to neřekla.

 Howard čili můj táta, jak bych mu asi měla říkat, si mě změřil ustaraným pohledem. Asi proto, že jsem nezdravě zasípala.

Příběh o první lásce, který je trochu jiný než ty ostatní!

Zkrátka a dobře mi Jenna Evans Welch padla do noty. Dostala jsem všechno, co jsem očekávala a ještě mnohem víc. Pokud k tomu přidám ještě krásně vykreslené postavy, nádhernou krajinu a spoustu spletitých mezilidských vztahů, tak je vám asi jasné, že se jedná o dílo, které si vaší pozornost rozhodně zaslouží. Já jsem byla blahem bez sebe, když jsem se dozvěděla, že autorka chytá pokračování, které se tentokrát zaměří na Addie, nejlepší kamarádku Lii. Doufám, že ho pro nás CooBoo také brzy vydá, už se totiž nemohu dočkat.

Na závěr bych snad jen řekla, že si tuhle italskou tak trochu Love story prostě musíte přečíst. Když už nic jiného, tak vězte, že se výborně hodí k tomuto ročnímu období. Za mě maximálních 5 z 5 hvězdiček a vřelé doporučení k tomu! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

I když je Sadie Danesová jedním z nejhorších lidí, kteří kdy chodili po Zemi, vždycky pro ni budu mít slabost, protože mi pomohla k nejlepší kamarádce.

Stalo se to na začátku sedmé třídy. Addie se zrovna přestěhovala z Los Angeles do Seattlu a jednoho dne po tělocviku zaslechla, jak Sadie rozhlašuje, že některé spolužačky ještě vůbec nepotřebují podprsenky. Pravdou je, že v sedmičce podprsenku potřebuje tak jedno procento holek, ale zrovna já jsem byla z  těch, které tam opravdu neměly co dát, takže všichni hned věděli, na koho Sadie naráží. Zatímco já jsem její řeči ignorovala (což znamená, že jsem strčila hlavu do skřínky a mrkala tak dlouho, dokud jsem nezahnala slzy), Addie se rozhodla vzít spravedlnost do vlastních rukou a poslala Sadie cestou ke skřínkám zápasnickým chvatem k zemi. Ten den se mě poprvé zastala, a tak to zůstalo až doteď.

 „Vystřel, to určitě volá Lina,“ zazněl dutě kamarádčin hlas, jako by telefon držela hodně daleko od ucha. „Haló?“ houkla už zblízka.

Lord John a důvěrná záležitost - I bohatí mají své mouchy!

26.07.2017 18:51

 

Diana Gabaldon - Lord John a...

Originální název: Lord John and...
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2003)
Počet stran: 288
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

Tichou společností otřese vražda!

Léta páně 1753 byly plné okázalého bohatství, přetvářky a touhy po přežití. Právě v takovémto světě se setkáváme s Lordem Johnem, majorem armády jejího Veličenstva anglické královny.  John se stane svědkem šokující události, jenž potká snoubence její mladší sestřenky. Zdá se, že pověstný gentleman trpí smrtelnou, nakažlivou chorobou – neštovicemi.  Grey tomuto musí přijít na kloub a zabránit tak nejen budoucí svatbě, ale i veřejnému ponížení jeho rodiny. Londýnská společnost má totiž velké uši a jakékoliv drby jsou pro ní vítaným rozptýlením.

Jenže, co čert nechtěl, Johnovo soukromé pátrání v důvěrné záležitosti náhle přeruší podivuhodná vražda jeho přítele ve zbroji. Vysokého důstojníka někdo brutálně napadl a poté zabil. Jenže, proč by někdo něco takového dělal? Na povrch začínají vyplouvat hrůzná tajemství a podezření. Byl snad jeho druh špionem ve francouzských službách? Major musí tohle složité klubko intrik a tajemství rozklíčovat, na a pokud možno nepřijít o svou vlastní hlavu!

„Pryč, kde?“ zeptal se ostře Grey „Vrátí se?“

„O, jo. Jen si šla promluvit s knězem o pohřbu. Vy budete o její ztrátě vědět, předpokládám?“ Scanlonovy oči přelétly z jednoho důstojníka na druhého. Jako by posuzoval jejich záměry. „Samozřejmě“ řekl krátce Stubbs, otrávený nepřítomností paní O´ Connelové. Neměl nejmenší přání jejich pochůzku protahovat. „To je, proč jsme přišli. Vrátí se brzy?“

Ach, o tom bych nemohl říci, pane. Mohlo by to chvíli trvat.“ Muž vstoupil do světla ze dveří. Ve středních letech, všiml si Grey, se stříbrnými nitkami v pečlivě stažených vlasech, ale dobře stavěný a s přitažlivou, hladce oholenou tváří a tmavýma očima. 

Nic není takové, jaké se na první pohled jeví!

O Lordu Johnovi a důvěrné záležitosti se opravdu hodně mluví, vlastně se není ani čemu divit, vždyť její autorkou je samotná Diana Gabaldon.  Vy všichni ji zajisté budete znát hlavně díky jejímu bestselleru Cizinka, na jehož motivy byl natočen i stejnojmenný seriál. Pro mě byl však příběh Johna prvním seznámením s touto spisovatelkou a musím podotknout, že vskutku zdařilým. Musím se přiznat, že jsem ani netušila, do čeho vlastně jdu, střílela jsem na slepo. Zaujala mne anotace a já se rozhodla dát knize šanci.

Vskutku detektivní román zasažený do prostředí anglické smetánky má své nepopiratelné kouzlo. Musím říci, že při čtení jsem kolikrát pomýšlela na jiného britského detektiva Pana Holmes. On a John mají vskutku podobný styl uvažování, jsou detailisté a shůry nic jim neunikne. Ačkoliv se jednalo o detektivku, tak bohužel postrádala trochu toho napětí a větší příliv akce. Nemohu si pomoci, ale přišlo mi, že se děj místy až zbytečně vlekl. 

V pondělí přišel Grey ke snídani pozdě. Hraběnka už dávno dojedla a odešla, ale u stolu seděla jeho sestřenka Olivia. Neformálně oděna do mušelínového plédu a s vlasy v copu spadajícími na záda otevírala dopisy a ukusovala z toustu.

„Šla jsi spát pozdě?“ řekl a kývl na ni, když vklouzl na židli. „Ano“. Zívla a roztomile si malou ručkou zakryla ústa. „Večírek u lady Quintonové. Co ty?“

„Nic tak zábavného, obávám se.“ Po dlouhém a blaženě osvěžujícím spánku strávil večer v domě Bernarda Sydella tím, že poslouchal nekonečné stížnosti na nedostatek disciplíny v moderní armádě, morální slabiny mladších důstojníků, lakotnost politiků, kteří očekávají, že se války budou bojovat bez náležitého vybavení, krátkozrakost současné vlády, nářky nad odchodem Pitta z pozice premiéra – ačkoliv když byl ve funkci, bylo mu tak nemilosrdně spíláno – a podobné poznámky ve stejném duchu. 

Hit tohoto léta, který vám nesmí uniknout!

Velký plus patří naopak postavám, jelikož ty jsou zpracovány opravdu bravurně a to nejen hlavní charaktery. Diana zachází opravdu do drobných detailů a ukazuje nám nejen tu světlou stránku šlechticů, ale i tu odvrácenou tvář, kterou by oni sami nejraději před zraky ostatních zcela skryly. Díky tomuto vyšperkovanému popisu a jazyku, jímž je celé dílo psané působí kniha opravdu velice realistickým dojmem.

Trochu mne mrzí celé zakončení napínavé zápletky, to totiž, alespoň na mně působí zbytečně unáhleným dojmem. A ten otevřený konec, co mi to děláte? Takhle si budu kousat nehty nedočkavostí, dokud mi nenaservírujete druhý díl. Doufám, že bude brzy! Sečteno a potrženo, hodnotím 4. hvězdičkami z 5. možných a říkám vám, že si to zkrátka musíte přečíst!  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Ano?“ Sklenice v Greyově ruce bykla rudá, ne zlatá, jako by obsahovala archivní víno jménem Schilder, zářivou látku barvy krve. Ale pak uviděl stoupající bublinky a uvědomil si, že ohňostroje změnily barvu, a že světlo kolem nich zrudlo a zbělelo a znovu zrudlo a francouzskými dveřmi k nim zavanul pach kouře, jako by stáli uprostřed bombardování.

„Zrovna jsem mluvil s tím německým chlapem, von Namtzenem. Chce, abys šel s ním a byl tak nějak součinný s jeho regimentem. Už o tom mluvil s Vojenskou kanceláří, tvrdí. Zdá se, že k tobě začal chovat velkou úctu, Greyi.“

Všechny články