Škola dobra a zla - Dostane princezna své šťastné navěky?

S. Chaimani- Škola dobra... Poslední navěky

Originální název: The last ever after
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2015)
Počet stran: 504
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Dobro vždy přemůže zlo, anebo ne?

Agátu by ani ve snu nenapadlo, že se může stát princeznou nejkrásnějšího mladíka v pohádkovém království. Vždy se šťastným koncům a lásce obecně spíše vyhýbala. Naopak její nejlepší kamarádka celý život snila o živobytí v přepychu, po boku pohledného jinocha. Jenže najednou je všechno jinak. Agáta společně s kamelotským dědicem trůnu uprchla zpět do vesnice knihomolů. Zatímco Sofie je vydána napospas mladému školníkovy, jehož srdce je skrz na skrz protkáno tím nejzazším zlem, které se kdy mohlo zrodit.  

Avšak ani Agáta nemá v Galvadonu na růžích ustláno. Poněvadž je nucena se společně se svou pravou láskou,  Teodosem, schovávat v malém domku na úpatí kopce. Obyvatelé vesnice totiž obviňují dvě kdysi nejlepší kamarádky z čarodějnictví a zlých neduh, které postupně sužují malou vísku. Zdá se, že šťastný konec obou dívek je v nedohlednu. Ba co víc, každým dnem jejich srdce stále více sužuje smutek pro tu druhou. Jenže dokáží si k sobě dvě děvčata opět najít cestu, anebo jim v tom zabrání jejich chlapecké protějšky? Jedno je jasné, osudové "šťastné až navěky" je v nedohlednu. 

Ani Kmotřička se nedala dlouho pobízet a vrhla se na Tedrosovu tvář, jako by ho chtěla sežrat. „Potíž je spíš v tom, že toho o tobě vím až moc,“ zavrčela Agáta předtím, než prince popadla za nepořádně uvázaný obvaz pod modrým límcem. Tedros se ji snažil odstrčit, ale Agáta ho hned zase napadla. Princ ze sebe ještě tak tak stačil sundat drápající kočku a hodit ji na hlavu její majitelce. Agáta hbitě uhnula, takže Kmotřička letěla plavným obloukem rovnou do koupelny. Ani zoufalé mávání lysými, vrásčitými tlapami ji nezachránilo před tvrdým přistáním hlavou napřed v záchodové míse. „Kdybys mě znala, věděla bys, že rád dělám věci sám,“ durdil se Tedros, když si utáhl tkaničky od košile.

Pohádková trilogie dospěla ke svému konci!

  P  oslední navěky je závěrečným článkem originální pohádkové trilogie. Nicméně i v posledním dobrodružství nás kniha opět zavede do pohádkového lesa, kde potkáme nejednoho známého hrdinu. Ovšem ti nám věkem nejen zmužněli, ale i zestárli. A tak zajisté taková obtloustlejší Popelka, či senilní Jeníček vykouzlí nejeden úsměv na tváři. Ale můžete si být jistí tím, že ochuzeni nebudete ani o klasicky vynikající dějové zvraty, či dlouhé filosofické hloubání pilotních postav. No, a pozor tentokráte se dočkáme i několika epických bitev, ke kterým přibude i početného množství nejrůznějších vražd, anebo zabití. Zkrátka a dobře, pohádka jak se sluší a patří. Nemám, liž pravdu?

Autor je skutečně jedním slovem třída. Dokázal své postavy vypilovat do nejmenších detailů. Ony to totiž působí absolutně nenuceně. V příběhu se dočkáme tolika překvapení, až za chvíli začnete přemýšlet o tom, zda jsou pohádky tak, jak je znáte ve skutečnosti pravdivé, či nikoliv. Soman si zkrátka hraje s oběma stranami mince. S dobrem a zlem, s obětavostí a vychytralostí. Staré a nové, slučitelné a neslučitelné mísí spolu a vytváří tak něco naprosto úžasného. Čtivou knihu, od které se nebudete moci odtrhnout!

„Už tři týdny vězíme v jejím domě, Agáto. Všecko sním, jsem hotovej uklízecí anti talent, pořád ucpávám záchod a navíc jí asi neuniklo, že na sebe v jednom kuse štěkáme. Pokud mě ještě nemá plný zuby, nebude to dlouho trvat.“ „Máma tě prostě vidí jen jako další komplikaci už tak složité situace.“ „Agáto, venku je plná vesnice lidí, kteří by nás zabili, jakmile bychom vystrčili nos ze dveří. Co je na tom složitého?“ nadhodil Tedros, když si klekl na postel a napřímil záda. „Podívej, za měsíc mi bude šestnáct, takže budu moct převzít vládu nad Kamelotem jako král a právoplatný dědic.

Naprosto úžasné relaxační počteníčko!

  I   když se primárně jedná spíše o počin, který je určen mladším generacím. Garantuji vám, že si u jeho čtení nebudete kousat lokty nudou. Ba právě naopak, jsem přesvědčená, že si tento příběh užijete mnohem více, než ti mladší. Třetí díl Školy dobra a zla totiž svým zpracováním předčil své předchozí části. Myslím, že ještě neexistovala kniha, u které bych se tak ráda upřímně zasmála. Právě tenhle kouzelný svět je tím pravým antistresovým čtením, které zaručeně zažene všechny chmury těžkého pracovního dne. 

Za sebe se zmůžu jen na kladné ohodnocení 5 z 5 hvězdiček. Přijměte tedy prosím moje vřelé doporučení a s chutí se ponořte do téhle výpravy za hledáním vytouženého šťastného konce. Pokud stále váháte, zda vám tento knižní skvost stojí za pozornost, tak si pusťte vskutku povedenou upoutávku k TÉTO knížce.  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

 „Vážně si myslíš, že je tohle tvůj šťastný konec, Agáto?“ zeptala se Callis. „Musí být, protože já už Tedrose nikdy neopustím. A tebe taky ne,“ žadonila Agáta. „Myslela jsem si, že své štěstí najdu v lese, že můžu opravdovému životu prostě utéct, ale… Nejde to. Nikdy jsem nechtěla žádnou pohádku a přála si jen se budit každé ráno tady na Hrobovém vršku a vědět, že mám tebe a svou spřízněnou duši. Jak jsem mohla vědět, že to bude zrovna princ?“ Agáta si osušila oči. „Vůbec nevíš, co jsme si zažili, než jsme se našli. Netušíš, jaké zlo jsme nechali za sebou. Je mi jedno, jestli tu budeme muset sedět zavření sto let. Aspoň budeme spolu a šťastní. Jen nám musíš dát šanci.“ Uhelnatou kuchyni zalilo ticho. Callis se otočila na dceru. „A Sofie?“ „Je pryč,“ odpověděla Agáta ledově.