Půlnoční klenot - Blýská se na lepší časy!

Richelle Mead- Půlnoční klenot

Originální název: The Midnight Jewel
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Domino

Život dokáže být pěkně krutý!

Mirabel to v životě neměla vůbec jednoduché. Osud si s ní již od počátku jejich mladých let nemile pohrává. Byla totiž vyhnána ze své rodné země, která se utápí ve válečné vřavě. A co je ještě horší, přišla o všechnu svou rodinu. Otec zůstal v rodných končinách, odhodlán bojovat za spravedlnost a ochraňovat ty, kteří to nejvíce potřebují. Naopak její milovaný bratr Lonzo upadl do otroctví. Ona ani netuší, jak se mu teď daří a zda je vůbec naživu. Zůstala sama. 

Její jedinou nadějí na lepší život je velkolepý podnik „Třpytný dvůr“, místo, kde se i ta nejchudší dívka může cítit jako královna. Tohle místo totiž dává takovým jako je Mira naději na nový začátek. Možnost zbavit se okovů minulosti a stát se strůjcem svého štěstí.  Je to příležitost, stačí jen podepsat smlouvu, naučit se základy etikety a vyrazit daleko po moři vstříc branám koloniálního světa. Navíc právě ony kolonie jsou posledním místem, kde byl její bratříček spatřen. Dívčina neponechá nic náhodě, zachrání bratra a získá lepší živobytí pro ni, i Lonza a to třeba s manželem po boku!

Na místě jsem ztuhla. Stála jsem uprostřed schodů vedoucích do katedrály Kyriel.

Za sebou jsem uslyšela hlasitý dupot těžkých bot a v příštím okamžiku mi cestu zastoupil mladý člen stráže. Byl snad o třicet centimetrů vyšší než já a tmavé vlasy měl oholené téměř až na lebku stejně jako většina ostatních příslušníků hlídky. O těch se ovšem nedalo říct, že by vládli dýkou se stejným sebevědomím jako tenhle mladík. Nejčastěji se spokojili s těžkou palicí.

Klidně jsem se mu podívala do očí. „To si vyprošuji, pane. Jdu se pomodlit.“

„Nevěš mi tady bulíky na nos,“ zavrtěl hlavou a ušklíbl se. „Všichni vědí, že vy Simové jste alanzané a pohané. A já tě navíc znám. Pamatuju si tebe i toho vraha, tvého bratra.“

Rozhořel se ve mně plamínek vzteku, ale zatím jsem ho dokázala skrýt. Ignorování podobných poznámek jsem měla dobře nacvičené. „Vlastně jsem se chtěla modlit právě za jeho duši. Jsem oddanou služebnicí Ura. Nebo si myslíte, že by andělé dovolili vstoupit na tuto svatou půdu nějakému kacíři?“

Ukázala jsem na impozantní dvoukřídlé dveře nad námi. Vstup byl skutečně majestátní také díkyohromnému oblouku vytesanému do kamenných zdí katedrály, v nichž byly dveře zasazeny. Právě jimi vyšel ven mnich Vaielova řádu v tmavě zelené kápi a jako by potvrdil posvátnost místa, na kterém jsme stáli.

Netradiční pohled na věk mořeplaveckých objevů a přesidlování! 

Půlnoční klenot je druhým dílem ze série právě „Třpytného dvora“, který vypráví trochu přeformátované koloniální dějiny. Co byste řekli na výhodný sňatek se šlechticem nové éry? I chudoba může jednou skončit. Právě dvůr něco takového nabízí. Výhodnou smlouvu pro prosté dívky, kteří výměnou za svou krásnou tvářičku mohou získat bohatství a vliv, stačí se jen výhodně provdat. Vždyť koloniální panstvo má peněz dost!

Richell Mead konečně opustila svou upírskou tématiku a jala se objevovat nové žánry. Právě tato řada je skvělým romantickým čtivem, které na sebe strhne pozornost nejedné čtenářky. Kromě krásných obálek, na nichž je vždy zobrazována pilotní hrdinka příběhu, může totiž nabídnout i opravdu zajímavý příběh s propracovaným, realistickým světem, ve kterém není nic zadarmo. I když jisté podobnosti s kolonialismem 18-19. století spatřovat lze. Ovšem i přes tento drobný detail si spisovatelka rozhodně zaslouží pochvalu, napsala totiž dílo „tlustšího“ rázu, které v sobě neskrývá ani špetku magie, ale přesto je opravdu čtivé! 

„Slyšíš mě?“ křičela jsem. „Ještě jedno slovo, jediná zmínka o tomhle, a budeš toho do konce života litovat!“

Má soupeřka, Clara Hayesová, odpověděla vzdorovitým úšklebkem, i když v očích jsem jí četla nejistotu. Bylo těžké cítit se přehnaně sebevědomě, když vás někdo tiskl k venkovní stěně domu nožem téměř zapíchnutým do hrdla. Kolem nás vytrvale padal déšť, ale já jsem vnímala jen ženu před sebou, nikoli promočené vlasy a noční košili.

„Pravda bolí, co?“ odsekla.

Není to pravda, a ty to víš. Celé sis to vymyslela.“

„Ale zní to věrohodně.“ Clara se pokusila pohnout, byť nepatrně, ale já jsem ji držela přišpendlenou ke zdi. „Proč jinak by si do domu pouštěl Simku? Teda, pokud by to samozřejmě nebyla uklízečka. Asi se ti nemůžu divit. On je fakt nádherný. Ale až to zjistí jeho otec, jako omluva ti to stačit nebude.“

Nehnula jsem ani brvou. Dokonce jsem nejspíš ani nemrkla, což nebylo lehké, protože se mi do očí řinula voda. Clara byla doslova mojí zhoubou už od okamžiku, kdy jsme dorazily do domu U Modrého pramene. Přesně jak mi předpověděl Cedric, chovaly se ke mně některé z místních dívek se stejnými předsudky, jaké jsem znala z města. Zcela upřímně, Claře byla má minulost zřejmě ukradená. Jednoduše jen ráda někoho ponižovala. Potřebovala oběti. Já jsem byla vůči jejím vtípkům a posměškům imunní, ale tenhle týden zašla moc daleko, protože začala roznášet, že jsem si místo ve Třpytném dvoře získala přes Cedrikovu postel. To mě hluboce zasáhlo, protože tím nechtěně probudila moje vzpomínky na dobu, kdy jsem byla nucena prodávat své tělo za různé výhody.

Sympatické dívčí postavy i vskutku zajimavý děj beze špetky magie! 

Dívky, které hrají v celém příběhu zásadní roli jsou opravdu bravurně vykreslené. Každá z nich je opravdu své, se svými klady, ale i zápory. A hlavně, všechny skrývají nějaké tajemství, které autorka vyjevuje postupně napříč celou sérii. Každá přišla do Dvora s určitým cílem, osobními sny a životními zkušenostmi. Jsou připraveny brát se o vlastní štěstí, ale přitom stále zůstávají nejlepšími přítelkyněmi, ať se děje cokoliv!

 Riechell mě opět velice silně překvapila. „Půlnoční klenot“ je totiž opravdu jedinečná kniha. Už od prvních chvil ve mně dokázala vzbudit zájem a souznění právě s Mirou, krásnou uprchlicí. Držela jsem ji pěsti od začátku až do konce, doufajíc v to, že najde své šťastně, dokud nás smrt nerozdělí. Přesto mi však něco málo chybělo, možná kapka té čtivosti vprostřed příběhu, který se na můj vkus až příliš dlouho vlekl a stál téměř na mrtvém bodě. Na druhou stranu, zakončení bylo opět fenomenální a plné napětí! Mám z pokračování smíšené pocity, ale zcela určitě vím, že sáhnu i po finální knize. Příběh Tamsin totiž nesmí uniknout! Za mě tedy dnes pěkných 3.7 hvězdiček z 5! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Čekala jsem, dokud jsem si nebyla jistá, že Adelaide s Tamsin spí, a pak jsem pro jistotu čekala ještě chvíli. Ležela jsem ve tmě, srdce mi divoce tlouklo a v ruce jsem svírala sadu šperháků. I když jsem se probděla do okamžiku, kdy už všichni v domě museli dávno spát, stále jsem váhala. Co kdyby po chodbě bloudil nějaký nespavec? Co kdyby si někdo šel do kuchyně dát něco malého na zub?

Bylo mi jasné, že jestli si budu těmihle možnostmi dál lámat hlavu, nevyrazím nikdy a zůstanu ležet v posteli. Myslela jsem na Lonzovu statečnost, na nadšené odhodlání mého otce, dokonce i na fantastické činy legendárních hrdinů, o nichž jsem si tak ráda četla v knize, kterou jsem si přivezla ze Sirminicie. Tohle zvládnu.

Vyklouzla jsem z naší ložnice, aniž by se některá z dívek pohnula. Chodba byla prázdná a všude ticho, stejně jako o patro níž. Pokaždé, když pod mými chodidly zaskřípala podlaha, přikrčila jsem se. Každé zavrzání mi připadalo jako ohlušující rámus a cesta ke kanceláři paní Mastersonové na míle vzdálená. Nacházela se v části domu, kam jsme chodily jen výjimečně.

Když jsem došla ke dveřím, nebylo tam moc světla a já jsem se musela orientovat spíš citem. Spoustu běžných zámků v domě, s nimiž jsem experimentovala, šlo s tím správným nástrojem otevřít poměrně snadno. Tenhle zámek byl pro mě novinkou, ale po několika pokusech a omylech jsem uspěla se zatočeným nástrojem, který jsem zatím nikdy nepotřebovala. I s ním jsem si však musela pěknou chvíli jemně hrát, než jsem uslyšela cvaknutí, které určitě bylo slyšet po celém domě. Co nejtišeji jsem otevřela dveře a pak je za sebou rychle zavřela. Jakmile jsem získala pocit, že jsem v bezpečí, rozsvítila jsem malou lampičku.