Poslední aristokratka - Být šlechtičnou není vůbec lehké!

František Antonín Kostka z Kostky je potomkem starého českého šlechtického rodu, který si ovšem nyní pokojně žije ve Spojených státech amerických. V New Yourku zaujímá vcelku nenápadný post učitele literatury. Kolegové a studenti mu říkají Franku. Nikdo z nich netuší, že je to český aristokrat. Lépe řečeno, nikdo z nich nemá  ponětí, že nějaké existují Čechy.

Nicméně po pádu komunistického režimu se všechno změní, neboť je František Kostka povolán zpět do vlasti, aby převzal do vlastní správy rodový barokní zámek Kostka. Rodina Kostkových je tedy nucena opustit svůj domov za "Velkou louží" a vydat se do neznámých končin, aby se konečně ujmuli svého šlechtického sídla.

***

Jmenuji se Marie Kostková z Kostky. V rodové historii jsem v pořadí třetí. Marii I. pochovali v roce 1450 do rodinné hrobky, aniž se přesvědčili, že je dostatečně mrtvá. Když o pár let později hrobku otevřeli, seděla na schodech. Od té doby jsme pohřbíváni v zatlučených rakvích. Zatlučená je i rakev Marie II., která při jednom z pokusů o výrobu kamene mudrců vynalezla zřejmě dynamit. Do rakve zatloukli pouze část jejího šatníku a paruku, protože tělo zmizelo spolu s věží, kde měla laboratoř. Obě jsou naše strašidla. Ani jedna se nedožila dvaceti.

Švejkovství a typicky český humor, to je to, oč tu běží!

Brno není v žádném případě oním pulzujícím velkoměstem, jež si cestou stvořila ve své fantazii matka. Údajně v něm žije čtyři sta tisíc obyvatel, ale my jsme jich během necelých dvou hodin potkali dvanáct, počítajíce v to i dvoučlennou policejní hlídku, s níž jsme se minuli několikrát. Když jsme se viděli naposledy, pozdravili jsme se jako staří známí. Rozčarovaná matka mě nutila, abych se jich zeptala, jestli je zákaz vycházení nebo proběhla evakuace.

Autor dozajista umí psát, což dokazuje i skutečnost, že svůj příběh končí v tom nejlepším a pro čtenáře nejzajímavějším bodě, což vás automaticky donutí zašátrat po pokračování, které slibuje větší vývoj příběhu a ještě zábavnější prostředí!

Omlouvám se, že Ti ten článek nemůžu poslat, ale z druhé strany je fotka mojí matky. Vylézá na ní z krbu. Je špinavá od sazí, ve vlasech má vysušeného netopýra a v ruce smeták, jímž na požádání fotografů markýrovala čištění krbu. Vypadá jak čarodějnice, která se právě spustila komínem. Přes fotku je obrovský titulek: BABA JAGA? NE!!! HRABĚNKA KOSTKOVÁ!!! Milada ovšem považuje matčinu fotku na titulní straně nejčtenějších českých novin za „fantastický zářez“, který Kostce zadarmo udělal reklamu, jež by stála miliony. Asi má pravdu. Matka je ovšem ze svého mediálního zářezu poněkud rozpačitá, zvláště když jsem jí vysvětlila termín BABA JAGA.