Kůže plná stínů - Dívka s duší medvěda!

Frances Hardinge- Kůže plná stínů

Originální název: A Skinful of Shadows
Rok vydání: 2018 (originál vydán -)
Počet stran: 408
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knihy Omega

Dar nebo rodové prokletí? 

Makepeace se na první pohled jeví jako prachobyčejné děvče s nuzných poměrů, které společně se svou matkou žije u svých příbuzných, protože na vlastní střechu nad hlavou se jim zkrátka nedostává prostředků. Osud si s ní krutě pohrává na všech frontách. Každou noc se s křikem budí ze spáru nočních můr, ve kterých na ni někdo ustavičně znovu a znovu útočí. Právě pro její běsy je každý soumrak zamykána na hřbitově, kde se spolu s dušemi mrtvých musí postavit svým hrůzám tváří v tvář.

Ovšem jedné nenadálé události přeci jen čelit nedokáže. V okamžiku, kdy její maminka umírá náhlou smrtí je dívenka coby dlouho nechtěný vyvrhel poslána na panství svého otce, který se k ní nechová dvakrát vřele. V nehostinném panském domě, ale přeci najde spojence, svého nevlastního bratra Jamese, se kterým postupně odkrývají prohnilá rodinná tajemství, která jsou schopna zavrtat se svému hostiteli až do morku kostí. Poslání této divné famílie je přinejmenším hrozivé, dívka se proto musí rozhodnout buď zachrání sama sebe, nebo bude čelit tragickým následkům.

Musela se před ním chránit, byl prosycený šepotem. Ale okenice uprostřed nedoléhaly, jejich petlice byla rozbitá. Za škvírou mezi nimi se šklebila odporná noc, v níž se hvězdy houpaly a třpytily jako uvolněné knoflíky. Makepeace se opřela do okenic celou svou silou, ale noc vdechovala své přízraky do místnosti se stejnou intenzitou. Tváře jako z rozteklého vosku nebo rozplývajícího se dýmu se na ni s kvílením vrhaly ze všech stran. Makepeace si zakryla uši a pevně zavřela oči i ústa, protože věděla, že se chtějí dostat dovnitř, do její hlavy. Hučely a skučely jí do uší a ona se snažila jim nerozumět, nenechat ty vtíravé chorobné zvuky, aby se proměnily ve slova. Mezi víčka se jí vkrádalo bledé světlo, šeptání pronikalo do jejích uší a vzduch jejich přítomností zhoustl, takže se nedalo ani nedechnout. A když už to nemohla bez dechu vydržet…

Milovníci fantasy a nadpřirozena, zbystřete!

Dějová linie již je celý příběh umně proklát se zakládá na skutečných událostech. V popředí na první pohled fantaskního rámce lze totiž nalézt historický kontext občanské války, která sužovala Anglii ve 40. letech 17. století. Životy obyčejných lidí jsou poznamenány zoufalstvím, rozkladem a všudypřítomnou směsicí strachu, která jen umocňuje nejistotu dalšího dne. Zkáza, válečná vřava a ukrutná snaha přežít ve světě, kde naděje již dávno vzala za své jsou patrné na každé stránce, kterou otáčíte.

Autorka útočí především na smysly, což dokazuje i umně vykreslené prostředí. Mokřady, vřesoviště a rozlehlé usedlosti, to jsou jen střípky toho, co v sobě kniha ukrývá. O politické intriky, šarvátky a nějakou tu nekalou lest také nebude nouze. Král nebo Parlament? To je otázka, která zmítá celým dílem. Právě v těchto krušných chvílích musí mladá dušička bojovat nejen o holý život, ale také o svou budoucnost. Situace si žádá velkou dávku kuráže, trpělivosti a rozvahy, jen s těmito vlastnostmi lze uspět.

S nadlidským vypětím vůle zavřela oči a uzamkla se s Medvědem v temnotě. Byla to noc plná němých zvuků, protože její mysl v panice řvala stejně jako Medvěd.

Něco se stalo. Náhlý úder otřásl její myslí od základů. Na kratičký okamžik ucítila, jak se její duše scvrkla, a jen s velkým úsilím se zase narovnala. Paměť krvácela, myšlenky byly rozervané. Medvěd ji napadl.

„Takhle to dál nejde!“ prohlásil strýcův hlas. „Polovinu času tady leží jako mrtvola a druhou půlku… No vždyť jsi viděla! Zármutek ji připravil o rozum. Musíme myslet na naše děti! S ní nejsou v bezpečí!“

Chcete si vychutnat pořádnou duchařinu se špatkou dobové atmosféry?

Francis Hardinge je spisovatelkou, která se specializuje převážně na psaní mytologických děl. Proslavil ji především „Strom lží“, který si získal srdce nejednoho příznivce duchařských dílek. „Kůže plná stínů“ není v tomto směru výjimkou, přesto v sobě skloubí nadpřirozeno s kapkou pravdivých reálií, díky nimž si čtení ještě víc užijete. Za zmínku stojí také jazyk, respektive styl psaní, jež je přímo úměrný době, v níž se knížka odehrává.

I přes trochu rozvleklejší začátek a občasná hluchá místa, lze konstatovat, že se jedná o velmi povedený počin, který nadchne nejednoho milovníka kvalitní fantasy literatury. Perfektně graficky vyvedená obálka knihy je jen dalším malým bonusem k působivému vnitřku. Za mě dobré hodnocení v podobě 3.5 z 5. hvězdiček a doporučení zejména fanouškům série „Sirotčince Slečny Pellegriniové“. Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také zakoupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Následujícího večera, den po příběhu s vlkem vzala matka Makepeace bez vysvětlení na starý hřbitov.

V noci se kostel zdál stokrát vyšší, jeho věž se tyčila jako neúprosný obdélník naprosté černoty. Pod nohama cítily trsy trávy, která ve stínu hvězd působila šedavě. V rohu hřbitova stála malá, dlouho neužívaná kaple z cihel. Matka zvedla Makepeace dovnitř a do kouta malé stavby hodila hromadu pokrývek. 

„Nepůjdeme už domů?“ Makepeace se začaly ježit chlupy po těle. Něco se blížilo, něco bylo všude kolem ní. Cítila tu vtíravou blízkost, jako kdyby se její mysli dotýkaly pavoučí nohy. „Ne“ řekla matka. 

„Jsou tu přízraky!“ Makepeace bojovala se svou vzrůstající panikou. „Cítím je!“ S hrůzou poznávala ten pocit. Její noční můry začínaly stejným mravenčením děsu, stejným tušením plíživě pronikajícího nebezpečí. „Ti démoni z mých snů...“ „Já vím.“