Krverůž - Pradávné mýty vstávají z mrtvých!

A.G. Howardová - Krverůž 

Originální název: RoseBlood
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 464
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Opera může být velice nebezpečná!

Znáte to pořekadlo „mít zlato v hrdle“? Prý se to jen tak říká, ale opak je pravdou a Rune o tom ví své. Mladá dospívající dívka netouží po ničem jiném než být normální, ale zdá se, že tahle banalita je ji již od dětství zapovězená. Vládne totiž nádherným hlasem, tak čistým a neposkvrněným, že s ním dokáže zazpívat jakýkoliv ton. Jenže v momentě, kdy k jejím uším dolehnou tony operní árie, tak se ji hudba doslova zmocní, trýzní ji, dokud nezačne zpívat a následně neomdlí. Právě kvůli tomu se děvče dostává do Krverůže, nechvalně proslulé akademie zpěvu, která se nachází nedaleko Paříže. Jedná se o soukromou internátní školu pro nadané děti, kam ji matka posílá s vidinou budoucí kariéry coby operní divy.  A hlavně, tady by se Rune měla zbavit své „trémy“ a mdlob.

Nicméně ona nic z toho nechce a francouzského vzdělávacího institutu se bojí jako čert kříže. Je nechvalně proslulý různými mýty a historkami, prý tam straší. V hustém lese za školními pozemky se dějí strašlivé věci a dobrý mesiáš školy není nikdo jiný než proslulý Fantom opery. Kdepak, dívčina vůbec nemá zájem o takovéto studium, ale maminka je neoblomná. Zdá se, že tak bude muset čelit nejen stovky let starým legendám, ale i své tetě, místní ředitelce, kterou nikdy předtím neviděla. 

„Sama jsi tu diskusi viděla,“ odpovídám, „plán Opery Garnier je inspirován budovou, kterou v osmnáctém století vlastnil jeden excentrický bohatý Pařížan. Soukromá opera na venkově Le Théâtre Liminaire čili moje nová škola. Tam také měla vzniknout legenda o fantomovi.“ Na telefonu si projedu výsledky posledního vyhledávání a ukážu je mámě, aby si přečetla text doprovázející nádherně morbidní ilustraci muže v kápi s půlkou obličeje skrytou maskou a krvavou růží v ruce. „Takže máš pravdu. Neřítím se rovnou do muzikálu, ale do hororového příběhu plného posedlostí a násilí.“ ¨

Tentokrát auto nadskočilo na dvou muldách těsně za sebou, takže jsme se málem bouchly do hlavy o vypolstrovaný strop limuzíny. Máma si nakvašeně povzdychla, což jistě patřilo spíš mně než řidiči. „Už jsem ti říkala, že se to na takových fórech hemží samými rádoby studenty, kteří ani neudělali přijímačky na univerzitu. Lidi říkají hrozné věci, když mají pocit, že je někdo přehlíží.“ Podvacáté otevře informační brožurku o škole: „Tady stojí, že budova prošla rekonstrukcí a z původní stavby toho mnoho nezůstalo. Čili je to v podstatě úplně jiný dům.“ Nervózně si žužlám konec copu. „Jen mi to prostě nehraje. Proč trvalo sto let, než se tam zase někdo nastěhoval a budovu opravil?“

Tajemné legendy ožívají ve zcela jedinečném díle!

A.G. Howardová je v řadách příznivců Young Adult a fantasy žánru vcelku známou osobností. Její trilogie „Šepotání“ na motivy „Alenky v Říši divů“ si brzy získala mnohé příznivce i mezi českými čtenáři. Možná právě díky velmi pozitivním ohlasům se nakladatelství CooBoo rozhodlo obšťastnit její fanoušky dalším knižním skvostem – „Krverůží“, která nás má zavést do světa tajuplného fantoma. O autorce je mimo jiné známo, že si své příběhy pečlivě promýšlí a nic neponechává náhodě. Vysvětlení všech souvislostí a myšlenkových postupů pak najdete shrnuté v doslovu, který rozhodně stojí za pozornost.

Já jsem se knihy nemohla dočkat, kromě toho, že se mi líbí styl Howardové a její schopnost přenést vás do děje je opravdu pozoruhodná, tak jsem i velkým fanouškem Fantoma. Zamilovala jsem si ho už při návštěvě stejnojmenného muzikálu, který mě neskutečně okouzlil, i když jinak nejsem přílišný fanoušek klasické hudby a už vůbec ne operního zpěvu jako takového. Jenže příběh strašidelného přízraku má v sobě něco, co vás zkrátka chytne a nepustí. Je to vyprávění o velké, čiré a nehynoucí lásce. Tahle „historka“ má obrovský potenciál, který spisovatelka velmi zdárně naplnila. 

Táta poprvé objevil můj dar, když mi byly čtyři roky. Zrovna jsem si v obýváku stavěla věž z kostek, zatímco on cvičil na své milované stradivárky. Do té chvíle v mé přítomnosti hrál jen koncerty, předehry a sonáty, ale ten den se rozhodl pustit do operního doprovodu.

Jakmile z houslí vylétly první tóny, všeho jsem nechala a jako hypnotizovaná zírala na nástroj. Táta pak vyprávěl, že jsem se tvářila, jako bych housle viděla poprvé v životě, i když jsem ho slýchala koncertovat už od kolébky. Shodila jsem celou věž z kostek, která mi stála v cestě, docupitala jsem k němu, položila mu ruku na koleno a zabroukala operní melodii, kterou jsem od něho nikdy nemohla slyšet. To vše dokonale čistě.

Young Adult tvorba s trochou magie a nadpřirozena!

Velké plus si bezesporu zaslouží i postavy, které jsou opravdu velmi dobře propracované. Anita na nich krásně ukazuje skutečnost, že každý máme jak svou dobrou, tak i špatnou stránku. Zlý člověk se zlým nenarodí, to okolnosti ho takovým dotvoří. Stejně jako i ten největší dobrák není hrdinou bez chybičky, ale má i své mouchy. S jejími hrdiny se zkrátka nudit nebudete. Navíc, každý z nich je jiný a svým způsobem osobitý, což dodává celému zpracování reálnějšího dojmu.

Jedinou slabší stránkou celé knihy je upírská tématika. Nemějte mi to za zlé, mé patnáctileté já by pravděpodobně nadšením zaplesalo, ale ve dvaadvaceti už mne tihle tvorové bohužel nenadchnou. Je mi líto, ale takovéto klišé už je v mém věku asi moc. Nicméně, jak říkám, být mi o sedm let méně, tak má radost nebere hranic. Dnes bohužel hodnotím průměrnými 3.5 hvězdičkami z celkových 5. Nicméně, pokud hledáte „něco lehčího“, tak jste rozhodně na správné adrese. Jo a mimochodem, pokud se chystáte na Humbook, tak by vám knížka rozhodně neměla uniknout, protože Howardová bude jedním z hostů letošního ročníku festivalu! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Někde v dálce za zahradou je vidět hřbitov a věž kaple. Ta stojí ve své opuštěnosti hrdě dál, i když je tak zvětralá a otlučená jako náhrobní kameny a sochy kolem. Rozbitá vitrážová okna se třpytí jako pařáty duhového draka protínající mlhu. Přes svou zlověstnou krásu se ale zdá, že se hřbitov poděšeně krčí před postupujícím stínem nedalekého lesa.

Naše limuzína přejede na druhou stranu akademie a na parkoviště přesně naproti zahradě. Pod pneumatikami zaskřípou kamínky štěrku. Máma se zanoří do kabelky a mumlá něco o rtěnce. Koutkem oka zahlédnu za růžovým keřem někoho, kdo se nahýbá přes železný bodec. Nakloním se, abych ho lépe viděla, a bezděčně přilepím nos na sklo.

Jeho štíhlé vysoké tělo se otočí, jak nás ten člověk sleduje, napružený jako kočka. Potom popadne trs růží tak rudých, že na okrajích přecházejí do sametové černi. V druhé ruce se mu zablesknou zahradnické nůžky. Cípy jeho pláště divoce vlají ve větru a bodají do mlhy kolem jeho zablácených holínek. Jeho staromódní šaty se sice vůbec nehodí do našeho století, sem ale výtečně zapadají.