Kletba Vítězů - Výhra umí být i hořká!

Marie Rutkovski - Kletba vítězů

Originální název: The winner's curse
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2014)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Přepych rozhodně není všechno!

Kestrel v životě opravdu nic nechybí, jako dcera bohatého armádního generála vyrůstala v bohatství a blahobytu. Může mít všechno na co si jen vzpomene, tedy kromě své vlastní svobody. V osmnácti letech na ní čeká velké rozhodnutí, které všechno změní. Buď se vdá a podřídí svému manželovi, nebo narukuje do služby. Jenže ona netouží ani po jedné z možností, nejraději by svůj čas věnovala hudbě, která pro ni znamená všechno na světě. Jenže tatínek její vášeň neschvaluje, myslí si, že odvádí přílišnou pozornost od jejího skutečného potenciálu, kterým je strategické plánování.

Možná právě pro to, jí na trhu s otroky upoutá mladík s kudrnatými vlasy. Kovář, který stejně jako ona prahne po změně. Postupem času k sobě stále více a více nacházejí cestu. Dávají vzniknout novému přátelství, jenž má tu moc všechno změnit. Avšak oba stojí na opačných stranách barikády. Ona je dívkou z vyšší společnosti, on válečným zajatcem, který je předurčen jí navždy sloužit. Dá se mu věřit? Jaká tajemství ukrývá?

Dlaní lehounce přejela po hladkém lesklém povrchu piana uprostřed místnosti. Tenhle hudební nástroj byl jednou z mála věcí, které si její rodina přivezla z hlavního města. Kdysi patřil její matce.

Kestrel pootevírala několikery prosklené dveře vedoucí do zahrady. Plnými doušky vdechovala noc a nočním vzduchem si postupně nechala zaplnit plíce. Cítila vůni jasmínu. Představovala si jeho maličké kvítky, jak ve tmě rozkvétají, každý z okvětních lístků krásně pevný, zakončený do špičky a dokonalý. Nevěděla proč, ale znovu si vzpomněla na otroka.Pohlédla na svoji zrádnou ruku, která se v aréně zvedla, aby upoutala pozornost dražitele.Pak potřásla hlavou. Už na něj nechtěla dál myslet. 

Posadila se před řadu černých a bílých kláves svého křídla, byla jich téměř stovka.Tohle nebyl trénink, který měl její otec na mysli. Narážel na její každodenní bojový výcvik s kapitánem jeho stráže. Ona ale nechtěla trénovat boj s noži, ani cokoliv jiného, co se podle otce měla naučit. Prsty spočinula na klávesách. Lehounce je stiskla, tak lehounce, že kladívka uvnitř piana ani nedosáhla na kovové struny, aby je mohla rozeznít. Zhluboka se nadechla a začala hrát.

Young Adult novinka, která si získala srdce českých čtenářů!

Kletba vítězů je rozhodně působivým začátkem nové série. Svým stylem mi připomněla jiné veleúspěšné dílko a to sice „Kroniky pozůstalých“.  Takže pokud jste si užili trilogii z prostředí CooBoo redakce, tak se vám jistě zavděčí i tato fragmentovská novinka. Kromě sympatických postav, které rozhodně nepůsobí přihlouplým dojmem, tu na vás čeká i příjemné prostředí připomínající viktoriánskou Anglii.

Ačkoliv se jedná o knihu z Young Adult žánru, kde se nějaké té romantické linky jen tak nezbavíte. Ano, jistě láska mezi dvěma hlavními hrdiny je více než patrná od prvních stránek a nelze jí vůbec opomenout. V tomto směru se jedná o velice předvídatelný vývoj situace. Ovšem hlavním středobodem je tu přeci jen něco jiného. Prim si zde uzurpuje téma otroctví. Otázka toho, jak se nadřazený národ může ze dne na den ocitnout na samém konci společenské pyramidy.

A tak mu prázdniny skončily. První den otrok v kovárně ukoval víc než padesát podkov – dost na to, aby zapůsobil jako odhodlaný a zkušený kovář, ale ne tolik, aby na sebe strhl pozornost.

Následujícího dne okoval všechny koně, dokonce i ty, co měli podkovy úplně nové. Podkoní ho varoval, že někteří z koní jsou poměrně nebezpeční, obzvlášť pak generálovi hřebci, ale on s nimi žádné potíže neměl. Dal si však záležet na tom, aby mu práce zabrala celý den. Rád naslouchal tichému ržání koní a cítil jejich něžný, horký dech.

Ve stájích také bylo poměrně snadné zaslechnout nejrůznější novinky – tedy bylo by, kdyby se nějaký voják zastavil provětrat některého z koní.

Nebo kdyby se tam zastavila ta dívka.

Harman se nakonec nechal slyšet, i když poněkud neochotně, že otrok byl přece jen dobrá koupě a že má lady Kestrel dobré oko. Otrok tak dostal svěřeno několik zbraní k opravě a také rozkaz vykovat další.

Nenáročné počteníčko, ve kterém si každý něco najde!

K umocnění čtenářského zážitku napomáhá i čtivý styl autorky. Píše sice v er-formě, nicméně stránky vám v ruce sviští jedna za druhou. Příběh graduje a na konci se dočká svého velkého vyvrcholení, které jak už bývá v této branži zvykem okamžitě navnadí ke koupi pokračování. Zkrátka ideální čtivo pro chmurné podzimní večery. Nutno podotknout, že ačkoliv se tato série řadí mezi „fantasy“, tak v ní nenatrefíte na žádné draky, kouzelníky, ani jiné magické potvůrky. Marie Rutkovski se soustřeďuje spíše na spletitý chuchvalec mezilidských vztahů.

Rozhodně čtěte mezi řádky, přijde vám to vhod. Knížka v sobě skrývá daleko více, než se na první pohled zdá. Spisovatelka si pro své čtenáře, jak vidno připravila i pár es v rukávu se kterými zřejmě hodlá vytasit o něco později. Nevadí, kdo si počká, ten se snad brzy dočká. Na další dobrodružství si já, stejně jako stovky dalších příznivců budu brousit zuby! Závěrem ještě příjemné hodnocení v podobě 3.5 z 5. hvězdiček!  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Když už se bavíme o oblečení,“ ozvala se Jessa, „pořád jsme ještě nerozhodli, co si na ten piknik mám obléct.“

„Co třeba tyhle?“ postavila se Kestrel, ráda za to, že má nějaký důvod zvednout se z pohovky. Přešla na druhou stranu šatny, aby vytáhla šaty, jejichž rukáv vyčuhoval z otevřené skříně. Zvedla je a zadívala se na jejich neobyčejně světlý šeříkový odstín. Nadzvedla jeden z rukávů a nechala jej zase spadnout. Kochala se tím, jak se stříbřitě zaleskl. „Ta látka je překrásná.“

„Kestrel, ty ses snad úplně zbláznila,“ vykulila na ni Jessa oči. Ronan se rozesmál a Kestrel si uvědomila, že si myslel, že jen vtipkuje.

„Ani nevím, proč tyhle šaty vůbec mám,“ pokračovala Jessa. „Ta barva je tak nemoderní. Vždyť jsou vlastně skoro šedé!“

Kestrel se na Jessu vylekaně podívala, ale v tu chvíli neviděla obličej své kamarádky. Vybavily se jí otrokovy zahořklé, překrásné oči.