Divomor - Zlo se chystá udeřit!

Jessica Townsendová- Divomor

Originální název: Wundersmith
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 496
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Albatros

Prokletím to jenom začalo!

Až do nedávné doby si Morigan Crowová myslela, že je stižená neprolomitelnou kletbou a její dny ve světě smrtelníků jsou sečteny. Jak se však ukázalo, osud s ní měl jiné plány. Dívka jako zázrakem unikla své vlastní smrti a dostala se do „Nikdyuše“, kouzelné země, kde konečně může být sama sebou, nemusí se strachovat o holý krk a lidé od ní zhnuseně neodvrací pohled kdykoliv, když se jejich cesty protnou. Nyní je dokonce poctěna a smí vstoupit do „Divínské společnosti“, elitního spolku těch nejtalentovanějších hlaviček ze všech.

Jenže nic na světě není jen černé, nebo bílé. Mog se do této chvíle až pozoruhodně dařilo, jenže dívenka přitahuje problémy jako velký magnet. A tak místo bezpečí, lásky, týmového ducha a ochrany, jež jí elitářské řady slibovaly se jí dostává spíše vydírání a záhadných zmizení. Někdo má na jejich jednotku spadeno a je odhodlaný udělat cokoliv, aby prozradil křehké tajemství. Zlo se pomalu probouzí a chystá se udeřit. Jen malá holka ho může zastavit, ale bude na to její kuráž stačit?

„Půjdeme… dovnitř?“ zafuněla Morrigan. Ještě pořád ji píchalo v boku.

„Myslíš sem?“ Jupiter přejel Novou delfskou síň pohrdlivým pohledem. „Proboha, to ne. Tam bych ani nepáchnul.“

Kradmo se ohlédl přes rameno a zavedl ji do uličky za Novou delfskou síní; rázem se ocitli o samotě. Ulička byla tak úzká, že museli jít za sebou a překračovat hromádky bůhvíjakých odpadků a cihly, které popadaly ze zdí. Tady žádná světla nebyla. Ve vzduchu visel pronikavý zápach něčeho odporného a s každým krokem sílil. Jako zkažená vejce nebo mrtví nečichové, nebo snad obojí.

Morrigan si zakryla pusu a nos. Zápach byl tak nechutný, že musela přemáhat nutkání zvracet. V tu chvíli si nic nepřála víc než se otočit a jít zpátky, ale Jupiter šel za ní a postrkoval ji dál.

„Zůstaň stát,“ řekl, když už byli skoro na konci uličky. „Je tohle…? Ne. Počkat, je to…“

Otočila se a viděla, že si prohlíží část zdi, která vypadala úplně stejně jako všechny ostatní. Konečky prstů opatrně zatlačil na maltu mezi cihlami, naklonil se, přičichl k ní a pak zeď zkusmo olízl.

Slibná série pro všechny malé, i velké snílky!

„Divomor“ je pokračováním úspěšného middle grade počinu s názvem „Nikdyuš“, který je určen zejména čtenářkám a čtenářům ve věku jedenácti let. Nicméně nenechte se zastrašit, pokud jste si zamilovali J.K. Rowlingovou, tak vám i Jessica Towsend přijde vhod. Dimenzi, kterou pro své příznivce na stránkách svých knih vytváří, opravdu nelze nic vytknout, je kouzelná, plná nástrah, uliček, jež mění své vlastnosti, i osobitých míst, které si vás jednoduše získají. Město, i jeho přilehlé čtvrti si zkrátka a dobře vymínily svou vlastní nezkrotnou existenci a mnohdy i sami obyvatelé netuší, co na ně číhá za dalším ohybem cesty.

Druhý díl je navíc o poznání lepší než ten zahajovací. Tu a tam se sice objeví krátké popisné pasáže, či nezbytný historický exkurz, ale je to spíše ojedinělou záležitostí. Příběh jest opravdu vrcholem skvostu, čarovný, pestrý, nabitý akcí a překvapivými zvraty. Dějová linie poklidně plyne, ale není to žádná stereotypní záležitost. Myslíte si, že víte, co vás čeká v další kapitole? Omyl, překvapením totiž knížka přímo hýří a vy budete nejednou valit oči překvapením!

„Ále, vždyť víš… Žijí na obloze. Rádi létají. Mají křídla a používají je. Cassiel je v nebešťanských kruzích důležitá osoba. Jestli doopravdy zmizel… ale mám za to, že se Israfel mýlí. Nebo přehání – on starouš Izzy rád všechno dramatizuje. Už nám to jede. Jsi připravená naskočit?“

Přesně ve správnou chvíli Morrigan a Jupiter zahákovali své deštníky do ocelových kruhů na horním rámu projíždějící Paraplové dráhy a pak už se drželi jako o život, zatímco se řítili spletí nikdyušských čtvrtí. Nevyzpytatelně uspořádané kabely Paraplové dráhy vedly po celém městě, projížděly křížem krážem nízko nad hlavními třídami a zapadlými uličkami, aby se hned nato vznesly vysoko nad střechy a koruny stromů. Morrigan to připadalo nesmyslně nebezpečné, takhle si svištět nad celým městem, když člověka před tím, aby spadl dolů a rozplácl se na zemi, chrání jen to, jak pevně svírá svůj deštník. I když to bylo děsivé, bylo to zároveň i úchvatné, vidět všechny ty lidi a domy, jak se míhají kolem, zatímco ji vítr šlehal do tváře. Byla to jedna z věcí, které se jí na životě v Nikdyuši líbily nejvíc.

„Poslechni, musím ti něco říct,“ prohlásil Jupiter, když konečně oba zatáhli za páky, uvolnili své deštníky, seskočili z Paraplové dráhy, která se řítila dál, a přistáli ve své čtvrti. „Nebyl jsem k tobě úplně upřímný. Myslím… co se týká tvých narozenin.“

Morrigan přimhouřila oči. „Cože?“ zeptala se ledově.

Dechberoucí dobrodružná jízda, která si vás jednoduše získá!

Za zmínku určitě stojí i pan Medek, coby překladatel, jelikož zas a znovu prokazuje, že je opravdu mistrem ve svém oboru. Společně s autorkou totiž odvedl pořádný kus práce, díky čemuž budete mít pocit, jako byste veškeré strasti i radosti zažívali po boku svých oblíbených postav. Pokud jde o hrdiny, tak ty nám za dobu krátkého odloučení značně povyrostly a statečně se popraly se svou rolí budoucích vůdců. Již nečinní unáhlená dětinská rozhodnutí, ale zároveň stále zůstávají nohama na zemi v reálném rámci svého věku. Každý kladný, i záporný charakter má něco do sebe, jeho činy nejsou pouhou náhodou, ale pečlivým sledem událostí, jenž působí naprosto věrohodně.

Sečteno a podtrženo, „Síly, jež v sobě objevila Morigan Crowová“ je rozhodně povinnou četbou pro všechny milovníky fantasy, kouzel i tajných zákoutí. Čtivost, i dobrodružný duch dělají z tohoto titulu naprostou top záležitost nejen pro malé příznivce. Nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček a doufat, že další patálie této dívenky na sebe nenechají dlouho čekat! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Devět nejnovějších členů Divinské společnosti stálo bok po boku před její bránou, pod hvězdnou oblohou, na které nebylo ani mráčku; tváře měli zmuchlané spánkem a byla jim zima.

Morrigan by nejspíš bývala byla zděšená, když se probudila uprostřed noci na studených nikdyušských ulicích, na sobě jenom pyžamo, nebýt dvou věcí:

Za prvé, brána Divispolu se proměnila v obrovskou, na toto roční období nebývale botanickou tabuli – v květinovou tapisérii ve všech barvách duhy, z růží, pivoněk, sedmikrásek, hortenzií a zkroucených zelených šlahounů vinné révy –, která je vítala vzrušující výzvou:

Pojďte dál a připojte se k nám.

Za druhé, chlapec, který stál napravo od ní – vyčouhlý, s kudrnatými vlasy a jedním koutkem úst umazaným od zbytků čokolády na dobrou noc –, byl její nejlepší kamarád na celém světě. Hawthorne Swift si protíral oči a rozespale se na ni zašklebil.