Sara Bergmark Elfgren- Norra Latin

Originální název: Norra Latin
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 480
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: King Cool

Duchové neexistují, nebo ano? 

V samém srdci Stockholmu se nachází ráj všech herců a hereček. Výběrová střední, která svým absolventům doslova otevírá brány do velké branže. Jenže těžké přijímací zkoušky, a ještě náročnější studijní program způsobují to, že do konce čtvrtého ročníku vytrvají opravdu jen ti nejlepší. Ve starodávných budovách vzdělávacího centra však na studenty kromě edukativních svízelí čeká ještě něco jiného, mnohem, mnohem temnějšího. Pradávná zlotřilá tragédie se vrací zpět na scénu, duchové minulosti, přítomnosti i budoucnosti již nechtějí nečinně přihlížet. Touží zbavit se svých okovů a pocítit svobodu.

Pro Tamar je divadlo doslova vším. Celý rok tvrdě dřela, a to jen proto, aby jí kroky donesly do alma mater, jestli uspěje, zapíše se do historie. Pro svou chvilku slávy je ochotná obětovat doslova a do písmene všecičko. Ovšem přání mají moc, za každé „prosím, udělám cokoliv...“ se tvrdě platí a v některých případech může být v hledáčku i váš život. Tami zaprodala duši ďáblu, fantomovi, jenž již léta na škole straší. Nyní musí vykoupit svůj slib, ale čas se krátí a mrtvé duše nejsou zrovna trpělivá stvoření...

„Dřepí přede mnou policistka v uniformě a snaží se mě přimět, abych se na ní podívala. Tmavé oči, světlehnědá pleť, černé vlasy. Hlas má klidný, sebejistý, pevný. Mluví se mnou. Pokládá otázky. Nevím, co odpovídám, jestli vůbec odpovídám. Nepamatuji si, kdy mi přes ramena přehodila přikrývku, udělala to vůbec ona? Jak jsem se sem dostala?

Na fasádě Norra Latin se odráží blikající světlo majáčku a mně přijde, že je to jako v televizním seriálu. Ze vchodu vychází policisté, z kabiny sanitky vystupují záchranáři, členové ostrahy vyslání bezpečnostní společností spolu mluví a postávají – všechno to jsou komparzisté. 

Magický realismus v YA kabátě ve stylu dnešní doby! 

Netypická YA kniha již na samém prvopočátku slibuje nevšední knižní zážitek. Zapomeňte na Velkou Británii, či Spojené státy americké, tentokrát vás vítr zavane přímo do švédské metropole. Vždyť jak název napovídá, podíváte se právě do „Norra Latin“, budovy, jež ve skutečnosti existuje, avšak není to tak úplně školička, nýbrž konferenční centrum. Autorka si nicméně hlavní město přizpůsobila k obrazu svému a přímo do domovů svých příznivců přináší trochu místní kultury. Velkým oživením je mimo jiné i vhled do každodenních stereotypů hvězd teatrálního mola, stejně jako četné úryvky ze známých, i méně známých Shakespearovských her.

Ústřední dějová linie se v tomto případě zmítá mezi Cleo a Tamar. První z nich vás zavede do středu aktérské smetánky, kdežto druhá poskytne nadhled na život mimo městské reflektory. Ač se to na první pohled nezdá, příběh nabídne více než jen klasické mládežnické patálie. Dočkáte se záhad, magie i hororových prvků. Celé je to vlastně koncipované ve stylu několika trnitých cest, jež se ke konci spojí v jednu a nastane velkolepé odhalení. Tento koncept můžete mimo jiné znát třeba z Greenovského „Sněží, sněží“. Kromě postupného „odkrývání“ spletitých intrik se dočkáte i celé škály nejrůznějších emocí, kromě problémů s dospíváním se lehce dotknete i bohemistického stylu života, jakožto i negativních aspektů sociálních sítí.

Smích. Ten nelidský smích, na který nikdy nezapomenu. Divám se na školu, majáček, který pulzuje jako tlukot srdce. Modrá je uklidňující. Mysli na modrou. Majáček. Modré světlo. Modrou. Mysli na stromy.

Mrznu, třu o sebe rukama, abych je zahřála. Na dlaně se mi lepí krev.

„Čí je to krev, Cleo?“

Nůž. Jak zlé to bylo? Vypadalo to zle.

„Ten Erling Jensen, byl také v aule“?

„Neříkejte jeho jméno.“ Zašeptám. Teď už se třesu, mrznu, kousám se do rtů, až začínají krvácet. Hvězdy opuští nebe a tančí kolem nás. Tamar mě bere za ruku.

„Tamar…“ Řeknu. „Tamar Lominadzová, je tady?“

Policistka svraští čelo, vidím, jak se chystá odpovědět.

Já to nechci vědět. Chci si zacpat uši, chci vykřiknout. 

Zdánlivě jednoduchý příběh toho ve skutečnosti skrývá mnohem více!

Sara B. Elfgren rozhodně není žádným nováčkem, má za sebou velkolepý debut v podobě trilogie „Kruh“, kterou sepsala coby spoluautorka v duetu s Matsem  Strandbergem. Nyní se rozhodla konečně vydat své vlastní miminko a světlo světa tak spatřil první díl fantasy série, jež si pro své působiště zvolila právě severskou zemi. Není, ale zřejmé, zda se v dalších úsecích potkáme s protagonisty této knihy, anebo půjde o úplně jinou linku.

Za sebe musím říct, že se jednalo o neuvěřitelné, leč příjemné překvapení, které rozhodně mělo, co nabídnout. Pokud patříte mezi milovníky fantasy a magického realismu, tak budete doslova chrochtat blahem. Pro ostatní se bude jednat i příjemné zpestření „šedé klasiky“, kterou je knižní trh proklatý skrz na skrz. Hodnotím 4. z 5. hvězdiček a upřímně doufám, že se se Sarou opět brzy shledám!  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Já a moji kamarádi jsme věděli, jaké to je nedostat v den jedenáctých narozenin dopis z Bradavic. Věděli jsme, jaké to je zamilovat se do kreslené postavy. Poznali jsme se, protože jsme měli rádi stejné věci a pak jsme si oblíbili i jeden druhého. Drželi jsme spolu ve všech nesnázích a těžkých chvílích.

Měli mě za pošuka, ale já byla spokojená. Nepřestěhovala jsem se do Stockholmu, protože bych chtěla pryč. Přestěhovala jsem se, protože jsem měla ráda divadlo.

Všichni říkají, jdi za svými sny! A přesně to jsem udělala To moje sny a moje rozhodnutí je následovat, tohle všechno odstartovaly. Aspoň si to myslím. 

Nichole Chase - Princ

Originální název: Reluctanty Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2014)
Počet stran: 256
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

I slavné osobnosti mají šrámy!

Maxwell James Trevor je sice synem královny Lilarie, avšak svůj titul i postavení z duše nenávidí. Světské večírky pro smetánku, i pozornost v záři reflektorů, tohle všechno je mu úplně cizí. Nejraději by ty novinářské hyeny rukama. Před všemi těmi paparazzi a lovci žhavých okamžiků se skrývá ve svém malířském ateliéru. Jedině tam může hodit za hlavu své démony a oddat se tomu, co skutečně z hloubi duše miluje – obrazům a umění. Skrze svá výtvarná díla žije, realizuje se a stává se svobodným. Štětec, olovnaté barvy, malířské plátno, to jsou tři proměnné, které ho dokáží povzbudit a přivést na jiné myšlenky.

Nicméně jeho zarytým stereotypům je teď konec, dostal totiž od svého bratra úkol, o nějž se za boha vůbec neprosil. Musí oznámit zdrcené vnučce starého zesnulého vévody tragickou novinu. Lady Thysmerová není zrovna partií pro někoho, kdo je královské krve. Pochází z nuzných poměrů a teprve se snaží vypořádat s vyhlídkami na to, že jí teď patří titul, i uznání druhých. Ze všech sil se zuby nehty snaží zajistit lepší budoucnost pro sebe, i svého šestiletého syna. Jenže se smrtí milované osoby všechny její plány vezmou za své a ona se musí rozhodnout, zda zůstane trčet ve zlaté kleci, anebo se navrátí zpět k nevalným kořenům.

„Lady Meredith.“ Max osvobodil svou dlouhou postavu ze sedadla, a než mi podal ruku, vstal. „To bylo překrásné.“

Hřejivými prsty uchopil moji ruku a zvedl ji ke rtům. Zpod světle hnědých vlasů ke mně vzhlédly jasně zelené oči. Na okamžik se o mě pokoušely mrákoty, ale rychle jsem se vzpamatovala. Pohledná tvář je ideální zástěrka pro falešné hráče. Mám s tím své zkušenosti. Moc dobře vím, jak rychle se takový úsměv umí změnit v úšklebek.

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj, protože jsem na nás cítila pohledy těch, co zůstali v hledišti. „Co vás přivádí do Londýna?“

„Přijel jsem na vernisáž obrazů –“

„To je báječné! Vystavoval jste něco?“ Usmála jsem se. Slyšela jsem, že princ je znamenitý malíř, ještě jsem však neměla příležitost vidět jeho díla.

„Ano –“

„Musím se jít podívat.“ Skousla jsem si ret a v duchu si vynadala, že mu skáču do řeči. Ale to dělám pokaždé, když jsem z něčeho nadšená.

„Nevěděl jsem, že vás zajímá umění.“ Oči se mu na chvilku rozzářily a vážný výraz vyjasnil. Doufejme, že mi mou nezdvořilost nebude mít za zlé.

„Líbí se mi všechny druhy umění.“ Usmála jsem se. A taky se mi líbilo, jak se mu košile a sako napíná přes širokou hruď.

Moderní Popelka pro všechny romantické příznivce!

U nakladatelství Baronet vyšel závěrečný díl trilogie, „Royal“ jenž především čtenářky nechá nahlédnout pod pokličku šlechticů a osob s modrou krví. Zatímco v úvodním díle se čtenáři teprve seznamovali s prostředím, do nějž je děj situován, poznávali postupně všechny důležité postavy a „učili se chodit v kramflecích“ té nejvyšší vrstvy. Tak zakončení celé ságy poodhaluje jednoho z nejtajemnějších protagonistů, jeho veličenstvo prince, který nejen příslušnice něžného pohlaví okouzlí svým gentlemanstvím a grácií.

Stejně jako v předchozích úsecích této dějové linie, tak i zde najdeme přirozenou ich-formu vypravování, ve které se střídají dva úhly pohledu ve stylu „ona“ a „on“. Obě „hrdličky“ jsou samozřejmě zcela odlišní, asi jako den a noc. A tak zatímco Max hýří emocemi, impulzivností a tunou svalové hmoty, kterou se nebojí v případě potřeby použít. Meredith je umírněnější, tichá a empatická žena, která si ve skrytu duše prožívá své vlastní sny a útrapy.

„Počkej.“ Vzdal jsem únikový plán, bral schody po dvou a posadil se vedle něho na zem. Fajn. Jsem tady s ním. A dál? „Víš co… Tvoje máma za tebou určitě brzo přijde.“

Mlčky pokrčil rameny.

To nebylo dobré znamení. Musím ho uklidnit, a aby se mi to podařilo, potřebuju, aby mi řekl, co ho opravdu trápí – i když to pravděpodobně vím. Jak přimět malého kluka, aby se svěřil cizímu člověku? Vzpomněl jsem si na svou sestru Cathy, která ustavičně mele něco o otevřených otázkách, které hodlá využít ve svém projektu pro základní školy. O dotazech, na něž se nedá odpovědět ano, nebo ne.

„Kde je tvůj pokoj?“

„Tamhle.“ Ukázal na pootevřené dveře.

„Hm… Máš nějaké videohry?“ Do háje. To nebyla otevřená otázka.

„Jo.“ Pokrčil rameny, jako by to byl ten nejpitomější dotaz na světě.

„Jaké máš nejradši?“

„Všechny.“ Zadíval se na mě úkosem skrz mokré řasy.

„Třeba automobilové závody?“ V hlavě se mi líhnul plán. Nebo jsem si to aspoň myslel.

„Jasně. Ty jsou bezva. V Indy 2000 jsem fakt dost dobrej.“ Otřel si nos o hřbet ruky. „Chcete si zahrát?“

„Chceš prohrát?“ Šťouchl jsem ho loktem.

Nenáročná kniha jako společník pro dlouhé zimní večery!

Příznivci tvorby Nichole Chase, dostanou to, na co jsou zvyklí, a to lehké, nenáročné čtivo, ve kterém kromě primárních romantických prvků, nechybí ani hlubší myšlenka. Knížka si vás jednoduše získá, je totiž čtivá, s dobře vykreslenou atmosférou plnou pozlátka a intrik. Okouzlující panna a její rytíř na bílém koni k sobě postupně hledají cestu, přičemž celý jejich vztah jim komplikuje situace, v níž se „dívka v nesnázích“ nepřízní osudu ocitla.

Něžná milostná romance rozhodně není jen laciným harlekýnem bez komplikací. Život příslušníků elity je sice v lecčems jednoduší než živoření běžných smrtelníků, ale rozhodně se nejedná o pohádku. Lze se tu setkat s běžnými zvraty, i osudovými „klacky“, jenž se objevují pod nohama oblíbených charakterů. Tento počin lze rozhodně doporučit všem křehkým dušičkám i těm, kteří si chtějí přečíst “něco lehčího“, co má smysl. Za mě rozhodně povedené dílko, které si zaslouží 3. 7 hvězdiček z 5. možných! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Do očí mi vstoupily slzy. Honem jsem je vymnula sevřenými dlaněmi. Pláč naší rodině nepomůže. Možná budu muset odejít ze školy, abych měla jistotu, že nám otec nezničí šanci na nový život. Kdyby nenastala ta zásadní změna, pořád bych pracovala jako servírka v restauraci v Southamptonu. Opřela jsem hlavu o panel dveří a zavřela oči. Pořád můžu dokončit studia, jen ne na vysoké škole múzických umění. Jakákoli akademická hodnost bude lepší než žádná, nehledě na to, že ještě nedávno by mě vůbec nenapadlo, že se mi naskytne příležitost nastoupit na konzervatoř.

„Milostivá paní, večeře je hotová.“ Do chodby vešel hlavní komorník a ukázal směrem k jídelně.

„Děkuju.“ Odlepila jsem se od dveří a přála si, abychom se mohli najíst u kuchyňského ostrůvku společně s dědečkem. Stravování ve formální jídelně nesnášel. Obvykle jsme jedli u televize v obývacím pokoji. Slavnostní nábytek, prostírání a stříbrné nádobí nám byly dočista cizí.

„Mami! Co máme k večeři? Nic hnusnýho, že ne?“ Marty seskákal ze schodů. Narovnala jsem ramena a usmála se. „Nejradši bych si dal pizzu.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Pizza nebude. Myslím, že máme pečené kuře.“

„To je otrava…“

„Třesky plesky.“ Přitáhla jsem ho k sobě a zamířili jsme k jídelně. „Držíš se?“

„Já nevím.“ Sklopil hlavu. „Je mi smutno, ale Max mi trochu zlepšil náladu. Bavilo mě hrát s ním videohry.“

Marc Elsberg - Helix

Originální název: Helix - Sie werden..
Rok vydání: 20159 (originál vydán 2016)
Počet stran: 407
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

I ty budeš nahrazen! 

Lidstvo dosáhlo pomyslného vrcholku evolučního vývoje, žije si v jistém dobře udržovaném blahobytu. Již léta nepadla tato rasa za oběť žádné velké epidemii, války a nepokoje taktéž přílišně nehrozí. Nastal zlatý věk klidu a míru, ovšem člověk je od přírody tvor zvídavý a pouze nečinné přihlížení a klidná koexistence ho doslova rozpalují do běla, chtěl by poznávat nové dimenze, napomáhat velkým věcem, jenže jak tenká je hranice mezi poznáním a hrozbou?

Tuto otázku si již nyní klade celý svět. Poté, co během státní návštěvy Mnichova dojde k tragické události, jenž si vyžádá smrt ministra zahraničních věcí Spojených států amerických se otázka etiky a vědecké činnosti stále více a více dostává do popředí, a to nejen v diskuzích světových odborníků. Během pitvy bylo totiž na těle oběti nalezeno zvláštní znamení, které způsobily zřejmě dosud neznámé bakterie. Avšak kdo stojí za tak krutou vraždou, jaký je jeho motiv a může mít tento případ souvislost s dalšími genetickými anomáliemi, jež se vyskytují v chudších částech zeměkoule?

„Stojíme před mnohem závažnější otázkou,“ namítl George Vanouskaukis, profesor filosofie a etiky ze Stanfordu. „Byly nově definovány samy hranice lidství. A v budoucnu budou stále přepisovány. Jsou tyhle děti lidmi v běžném slova smyslu? A pokud ne, kým vlastně jsou? Platí pro ně lidská práva? A pokud jsou oni novými lidmi, kým jsme my? Odpovídají-li popisy a propagační videa skutečnosti, budeme pro ně zhruba tím, čím jsou mladší sourozenci nebo geniální lidoopi pro nás! Budou pak lidská práva platit pro nás? A to je teprve začátek!“

Strhujicí příběh o honbě za poznáním, jež sebou nese krutou cenu!

„Helix“, to je název velkolepé novinky z péra spisovatele a novináře Marca Elsberga, pokud autora alespoň trochu znáte, tak víte, že stejně jako v předchozí tvorbě, tak i tady si bere na paškál jednu z možných hrozeb civilizace. Německý mistr slova již oslnil své příznivce lehce pochmurnou vizí budoucnosti, varoval kupříkladu před závislostí na moderních technologiích, či katastrofickému zhroucení nejen světové ekonomiky, v případě trvalé ztráty dodávek elektrické energie. Tentokrát zašel ještě dál a ukazuje svou apokalyptickou představu genetického inženýrství.

Jeho knihy jsou v mnohém výjimečné, svému čtenáři se po pár stránkách snadno dostávají pod kůži, nasadí mu brouka do hlavy a nutí ho zamýšlet se nad dějově vykreslenými situacemi. Mimo jiné nádherně ilustrují staré známé pořekadlo, že „cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“. Z neškodné myšlenky, dobrého záměru se totiž rázem může stát předmět manipulace, hrozby a vražedný nástroj, stačí jen, aby se dostal do rukou nesprávné osoby. Ideál bezpečného společenství je ve skutečnosti pouze jen „Potěmkinovou vesnicí“.

Na podiu plně obsazeného hotelového sálu stál už jen řečnický pult, americký ministr zahraničí ležel bezvládně vedle něj. Posluchači v první řadě vyskočily ze sedadel, zbytek sálu vzápětí následoval. K podiu vyrazilo několik mužů v černém, jiní členové ochranky se skláněli, aby vlastním tělem chránili ostatní přítomné; německou kancléřku, britského premiéra, francouzského premiéra. Jessica Robertsová pozorovala situaci ze svého místa v jedné ze zadních řad. Žádný výstřel neslyšela. Dav, ale nepřemýšlí. Každý následuje svého šéfa nebo souseda a přenáší paniku na ostatní.

Co je ještě etické, pokud se jedná o přelomový objev?

Středobodem celého příběhu jsou obyčejní hrdinové, lidé jako vy, nebo já. Sám Elsberg bez mučení přiznává, že se ve svých dílech snaží působit jako jakýsi „zlí policajt“, jehož úkolem je varovat prosté občany před mezinárodním dopadem liniové křivky vývoje. Věda a technika jsou sice dobrými sluhy, ale špatnými pány. A právě zasazení děje do reálného, všemi známého světového rozpoložení v tomto případě funguje na výbornou, během čtení totiž budete mít dojem naprosté realističnosti, nic vám nepřijde smyšlené, či přitažené za vlasy, ba naopak, každá jednotlivá kapitola bude postupně utvářet celistvou skládačku emocí.

Jestli už vám lezou krkem všemožné fantaskní dimenze, elfové, kouzelníci, či jednorožci. Zkuste pro jednou něco nového a sáhněte po jakékoliv trojici z těchto „utopistických dítek“. Dostanete nejen parádní příběh, ale i pár podnětů k hloubání. Bude vás z toho mrazit, nedá vám to spát, ale stejně to budete milovat! Za mě se jedná o naprostý strop, co se kvality týče, proto nemohu jinak, než knížce přiřadit 5. z 5. hvězdiček! Opravdu ji vřele doporučuji vaší pozornosti, nebudete litovat, to mi věřte! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Co…?“ začal Američan, ale hned zase zmlkl. Čím byly skvrny na mrtvém srdci Jacka Dunbraitha světlejší, tím jasněji dokázal Heschke rozeznat jejich tvar. Dva kruhy, třetí skvrna a pod nimi čára připomínající úšklebek. „Je to…?“ začal Američan znovu. „To přece…to není možné!“

 Theresa Hannig - Ideální svět

Originální název: Die Optimierer
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2017)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

Kam patříš? 

Evropská unie měla být symbolem blahobytu a sjednocení všech, avšak nic netrvá věčně, a tak i na toto společenství jednou dojde. Píše se rok 2031 a EU struktura se nenávratně rozpadá, stává se pouze součástí dějin. Nejsilnější kontinentální státy však nechtějí zůstat osamocené, proto si vytváří vlastní formaci, nástupnickou organizaci s přízračným jménem Spolková republika Evropa. Tyto špičky starého světadílu jsou přesvědčené, že kapitalismu, již odzvonilo, proto přichází s revolučním modelem optimálního blaha, jenž se vrací ke komunistickým kořenům a inklinuje k moderní formě diktatury.

A k nezištné kontrole všech obyvatel tentokrát neslouží strana, ale instituce zvaná „Agentura pro životní poradenství“, její zaměstnanci se postarají doslova o každého a každému dají, co jeho jest. Nemusíte se složitě shánět po zaměstnání, životním stylu, ani hledat jádro pudla – jednoduše si zamluvte schůzku u jednoho z mnoha vedoucích pracovníku, projděte pohovorem a začněte žít v novém ideálním seskupení, kde je každý na svém místě.

Lusknutím prstů e-mail odeslal, a ještě jednou si zkontroloval svůj vlastní občanský profil.
Sociální body: 980
Poslední dobrý skutek: pomoc při policejním vyšetřování vandalismu.
Už jen dvacet bodů a povýšení měl jisté.

Co sebou přináší blízká budoucnost?

S dystopickými příběhy z budoucnosti se doslova roztrhl pytel, dnes je to „moderní“ žánr, avšak položme si otázku, zda veškeré tituly, jenž do něj knihkupci s oblibou řadí skutečně dostojí svému jménu. Někdy se totiž jedná o dost pochybný marketingový tah, ale v tomto případě nešlápnete vedle! Theresa Hannnig skutečně ví, o čem píše a pomocí svého talentu vdechuje život Německu, ve kterém byste s relativně malými obměnami chtěli pobývat i vy sami. Prostředí, v němž se celá dějová linie odehrává je vykreslené více než zdařile, kromě všelijakých moderních technologií nahlédnete pod pokličku sociální politiky, zdravotnictví, či obsazenosti pracovního trhu.

Prim zde hraje Samson, muž po třicítce, který je mírumilovný, lehce obsedantní a až fanaticky důvěřující v systém, v němž vyrůstá a realizuje se. Vždyť, co může být lepšího než populace lidí, kde každý ví, co je jeho posláním? Milující civilizace, v níž jsou vymýceny nemoci, kriminalita i chudoba. Nicméně nenechte se zmást, za všechno se platí a idea plné svobody je více než jen pomíjivá.

Tak jako se do hodinového strojku dokonale zasadí poslední šroubek, tak jako se kousek skládačky hodí jen na jediné místo, tak by měli lidé po životním poradenství najít své místo ve společnosti...

Najednou si Samson uvědomil, že všichni tito lidé jsou na svém místě. Toto bylo místo, které jim bylo systémem, společností, ekonomikou optimálního blaha předurčeno. Byla to strašidelná představa...

Technický pokrok je požehnáním nebo zkázou lidstva?

Jestliže vás nadchla stará dobrá klasika v podobě „1984“, či třeba fragmentovské dílko „Banka těl – mladší“, tak si zajisté „Ideální svět“ musíte pořídit do své knihovničky. Zprvu by se mohlo pozdávati, že proměnná s jedním ústředním hlavním hrdinou je již od počátku odsouzena k neúspěchu, ale nenechte se zmást. Jistě, jeden mužské element je možná tím, na koho se obracejí světla reflektoru, ale rozhodně se nejedná o žádný nudný prvek. Jednotlivé pasáže svižně odsýpají, o zvraty a překvapení není nouze a čtenář se ve finále od knížky nebude moci odtrhnout.

 Pokud si chcete dát na pár dní pauzu od fantasy, či milostných románů a ponořit se do něčeho, co vás jednoznačně pohltí, tak byste měli sáhnout právě po této autorce. Antiutopické politicky laděné sci-fi rozhodně nabídne mnoho podmětů k přemýšlení a celé zakončení probouzí nehynoucí zvědavost a potřebnost pokračování! Za mě jednoznačně jedna z nejlepších sérií letošního roku, proto nemohu jinak, než hodnotit plným počtem 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Samson pustil volant a vyhlédl ven. Za okny se míhaly tucty volebních plakátů. Velké, malé, pestře potištěné hesly a portréty. Někdo však tváře politiků zohyzdil. Z očí zbyly jen začmárané černé fleky a z úst trčely špičaté zuby. Samson dvakrát zamrkal a zakroutil očima ve směru hodinových ručiček. V levém oku se z pohotovostního režimu okamžitě probudila komunikační čočka a v zorném poli se mu rozprostřel poloprůhledný závoj rozšířené reality.

V tuto chvíli byl aktivní navigační software, který ho decentní modrou šipkou informoval o trase. Samson pomalu klouzal pohledem po plakátech, aby čočkou natočil co možná nejvýmluvnější záběry, a video hned poslal policii.

Před nastávajícími volbami do spolkového sněmu by občané přeci jen měli mít možnost vytvořit si vlastní názor.

Elizabeth Weinová - Krycí jméno Verity

Originální název: Opposite of Always 
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 448
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Pro lásku, šel bych světa kraj!

Jack je zářivým příkladem šedivé průměrnosti. Není premiant, špičkový sportovec, dokonce ani oblíbenec třídy. Všechny tyhle životní milníky měl málem na dosah, ale nikdy se mu nepodařilo je uchvátit za pačesy. Situace se opakovala i v případě jeho nejlepší kamarádky Jillian, kterou už nějaký ten pátek tajně miluje, ale když dívka jeho dětství začne chodit s jeho nejlepším kamarádem, nezbývá mu nic jiného než, tiše zůstat v ústranní. A tak ho život zavane na nudnou vysokoškolskou party, kde jako obvykle pouze posedává mimo středobod veškerého dění, ale právě tam, na starých zaprášených schodech potká někoho, kdo prolomí jeho koloběh bytí.

Zpočátku se mohlo zdá, že je to setkání jako každé jiné, formální a chvilkové, které za pár okamžiků vyšumí do ztracena. Jenže Jackie má za sebou dost těžkých bojů s osudem, a proto se rozhodne vzít rozhodování do svých rukou a s Kate se pomalu stávají něčím víc nežli jen dobrými přáteli. Avšak jejich láska není obyčejná, je proklatá tajemstvím, které si vyžaduje lidský život, existuje jen jedno východisko – cestovat časem a přepsat dějiny, ale čím víc se chlapec snaží zasahovat do spletitých vláken minulosti, tím větší dopad to na něj, i na jeho blízké má. Kam až je ochoten zajít, aby spasil tu, která je jeho vyvolenou?

Když Kate umírá potřetí, jsem tváří naplácnutý na kufr policejního auta. Krabička, která jí měla zachránit život, se mi zmačkaná válí u nohou.

Cestou jsem dostal pár lekcí. Například: oblečením se nezdržujte.

Venku je zima na svetr. Já mám na sobě triko s krátkým rukávem, flanelové kalhoty od pyžama a pár okopaných conversek, které nosím, když sekám trávník. Zevnitř jsou vlhké a v pravé mě dře chuchvalec trávy, ale na ponožky nebyl čas. Ponožky a oděv uzpůsobený danému počasí, to je luxus. Vyžaduje čas. A času já nemám nazbyt.

Ne dnes večer. Vlastně nikdy.

Protože velká lekce číslo jedna zní: ani cestování v čase nemůže zachránit ty, které milujete.

Chcete nějaký "starý dobrý" YA "doják"? No prosím!

„Opak věčnosti“ už na první dobrou evokuje typicky letní čtení, které se skvěle hodí k dlouhým dnům nic nedělání. Ovšem nenechte se zmást zářivě žlutou obálkou a krásnou grafikou, jenž zdobí začátek každé kapitoly. V ruce totiž nedržíte nic „klasického“, jelikož se dílo v mnoho ohledech vyhýbá starým stereotypům, ale zároveň se k nim i oklikou vrací.

Pilotní protagonista je normálním dospívajícím jedincem, středoškolákem v maturitním ročníku, jehož doprovází vcelku běžné naděje a sny. Neoplývá žádnými super schopnostmi, ani neumí pohnout zeměkoulí. Ke svým cestovatelským schopnostem přišel doslova jako slepý k houslím. A přesto tu je jedna holka, Kat, jež trpí vzácnou genetickou chorobou, kvůli ní je ochoten obětovat cokoliv. Hodný kluk, nemocná holka a svízele osudu, to všechno už tu nejednou bylo, třeba takový „John Green“ by mohl vyprávět. Nicméně i tak je tahle knížka něčím výjimečná, je vtipná, čtivá a donutí vás přemýšlet o lidech kolem sebe.

Lidi strašně rádi říkají, že láska někde čeká na každého z nás.

Je to jedna z těch věcí, co vám máma řekne, abyste se cítili líp, když vám totálně ztroskotá vztah, nebo co zamumlá váš obvykle nekomunikativní táta, než vás poplácá mezi lopatkami a prohlásí: „Dobře jsme pokecali.“ Ale vesměs je to pravda. Když uvážíte, kolik lidí se toulá po téhle planetě, musí tu přece být někdo, kdo se k vám dokonale hodí, nebo ne? Člověk, kvůli kterému bude vaše srdce blábolit šílenosti typu „Vždycky tě budu milovat“, „Nemůžu se dočkat, až poznám tvoje rodiče“ a „No jasně, že si dám tvoje jméno vytetovat na krk.“ Potíž je v tom, že se většinu času jen honíme za někým, kdo ve skutečnosti patří k někomu jinému, a nakonec nám zbyde maximálně třetina času, který jsme bývali mohli strávit s osobou, co k nám skutečně patří. Pokud se s ní tedy nemineme úplně.

I ze stereotypů se dá stvořit originální kousek!

Dějová linie v mnohém připomíná jiné vlajkové trháky, zejména „Hvězdy nám nepřály“, „Chvíle před koncem“, či filmový snímek „Všechno nejhorší“. Hlavní hrdina se zas a stále vrací do předem vybraného časového úseku a snaží se napravit (ne)jen své pochybení, ale není to pochopitelně vůbec jednoduchý úkol, a proto se do tříměsíčního intervalu navrací hned pětkrát za sebou, což vám postupem času může trochu lézt na nervy a snižovat tak i celou atraktivitu knížky. Dílko je to tloušťkou lehce nadprůměrné, ale zde by běžná třistastránková norma přišla vhod.

Autorův styl psaní není vůbec špatný, ale není to ten běžný způsob, na který je čtenář YA literatury zvyklí. Z toho lze usuzovat jediné, ne každému sedne, a ne každý z něj bude nutně nadšený. Ich forma není žádné novum, ale čtivější a méně čtivé pasáže, jenž se neustále prostřídávají nepatří mezi typizované prvky. Vcelku lze tvrdit, že se jedná o počin, který určitě stojí za přečtení, ale na zadek si z něj rozhodně nekecnete. Jestliže hledáte relaxační oddychovou záležitost, tak budete uspokojeni, v opačném případě se porozhlédněte v jiných spisovatelských končinách! Za mě solidní průměr v podobě 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Jsem Jack King. Ten kluk, co na párty plné lidí sedí s půldenním strništěm a starou flanelkou u paty schodiště v obýváku, v ruce drží prázdnou sklenici a po očku sleduje basketbalový zápas v televizi, ale většinu času prostě zírá do kuchyně na…

Pokaždé na tu samou. Jillian.

Když jsme se hlásili na den otevřených dveří na Whittierově univerzitě, představoval jsem si, že budeme mít s Jill konečně trochu času pro sebe. Že strávíme víkend spolu a ona konečně pochopí, že jsem (celkem) okouzlující a (vlastně docela) cool a (více méně) zajímavý. Že můžu být víc než jen kámoš Jack, chápete?

Místo toho tu ale už dobrou půl hodinu sedím sám. Ačkoli přísně vzato nejsem tak úplně sám; celkem dost lidí do mě vráží po cestě nahoru a dolů po schodišti. Přísahám, že obvykle nejsem takový stydlín, takový asociál.

Vysvětlím.

Maureen Johnsonová - Křiváci

Originální název: Truly Devious
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Elitní zařízení pro mladé génie!

Ellinghamova akademie je skvostem na poli středoškolského vzdělávání. Slavný institut ve Vermontu poskytuje přístřeší všem nadaným žákům bez ohledu na barvu pleti, náboženství nebo sociální status. Pokud projdete netradičním příjímacím řízením, tak máte vyhráno, o všechno ostatní se postará škola. Jenže tohle místo není jen studijní idylkou, je to také místo, kde se stala dosud nevyřešená vražda, která i po téměř jednom století nepřestává zanechávat stopy. A právě kriminalistická hádanka je hlavním lákadlem pro Stevie Bellovou, která se v budoucnu hodlá stát brilantní vyšetřovatelkou. Podaří se jí rozlousknout více než sto let starý oříšek?

Stevie je průměrně vypadající puberťačka, která ze všeho nejraději tráví svůj volný čas předčítáním thrillerů. Touží se stát novodobým Sherlockem, proto se vydává do destinace, která jse záhadami a krví přímo proklatá. Jenže vrah se nespokojí s málem, vrátil se zase do hor a je připraven dokonat to, co už jednou začal. Dívčina se tak pouští na tenký let v honbě za přízrakem. Čím hlouběji pátrá, tím katastrofálnější sled událostí zpustí. A zdá se, že jednou smrtí to zdaleka neskončí!

Osud si pro Dottie Epsteinovou přišel o rok dříve v podobě předvolání do ředitelny.

Nebyla v ní ani zdaleka poprvé.

Dolores Epsteinovou neposílali na kobereček kvůli nějakému obyčejnému prohřešku – neprala se, nepodváděla, nepropadala ani nechodila za školu. Dottie do ředitelny chodila kvůli závažnějším záležitostem – protože sama vymýšlela chemické experimenty, vyslovovala pochybnosti o odborných znalostech učitele v neeukleidovské geometrii nebo protože četla při hodinách knihy. Měla totiž pocit, že se tady nic nového stejně nenaučí, a tak ten čas v učebně může klidně strávit něčím užitečnějším.

„Dolores,“ říkával pan ředitel, „nemůžeš se chovat, jako bys byla chytřejší než ostatní.“

Ale já jsem,“ odpovídala. Nebyla namyšlená, prostě jen konstatovala pravdu.

Tentokrát si Dottie nebyla jistá, co provedla. Vloupala se sice do knihovny, aby našla jednu konkrétní knihu, ale byla přesvědčená, že o tom nikdo neví. Dottie už prošmejdila každý kout školy, překonala kdejaký zámek a nakoukla do všech přihrádek, kumbálů a zákoutí. Ale ne se zlými úmysly – většinou chtěla jen něco najít nebo zjistit, jestli se tam prostě dá dostat.

Nástupkyně legendární britské kriminální hlavičky!

Přiznejme si, kdo z nás se aspoň jednou nechtěl stát policistou, přijít na kloub něčemu velkému? A právě takováto dětská touha je ústředním motivem „Křiváků“ prvního dílu nové napínavé detektivní young adult série z produkce nakladatelství CooBoo. Ovšem nemějte strach, nezůstane jen u mrtvol a tajemna, na své si přijdou i romantické dušičky, či milovníci pořádné porce dobrodružství a napětí. Hned ve dvou dějových liniích současnosti a minulosti se totiž podíváte pod pokličku americké elity a zjistíte, že lesk a okázalost v sobě skrývají hluboké trhliny.

Příběhem čtenáře provází slečna Bellová, mladá nadějná studentka, která je přesně taková, jakou byste ji chtěli mít. Chytrá, empatická, ale i lehce introvertní. Není vždycky dokonalá a její zvědavost jí nejednou přivede do pořádného průšvihu, přesto však nepostrádá smysl pro povinnost a přátelství jí taktéž není cizí. Zkrátka je to postava, kterou si nejde nezamilovat a každý si v jejích povahových rysech najde kapku sebe sama.

„Musím jít,“ vyrazila ze sebe. Vydala se směrem k poklopu a osoba její pohyb napodobila. Byli jako dva hráči na šachovnici, kteří se postupně propracovávají k nevyhnutelnému závěru.

„Víš, že tě nemůžu nechat jít,“ pronesla osoba. „Kéž by to bylo možné.“

„Vždyť je,“ namítla Dottie. „Umím držet jazyk za zuby.“ Pevně stiskla výtisk Sherlocka Holmese. Dokud ho svírá, nic se jí nemůže stát. Sherlock ji ochrání.

„Prosím,“ žadonila.

„Omlouvám se,“ vydechl návštěvník a v jeho hlase byl cítit upřímný smutek.

Ve hře zbýval přesně jeden pohyb a Dottie věděla, že nehraje v její prospěch. Ale když už vám na desce nezbývají žádná políčka, uděláte, co musíte. Prudce vyrazila k poklopu. Neměla čas chytit se žebříku – upustila knihu a skočila přímo do temného otvoru. Naslepo hmátla rukama. Prsty jí sklouzly po kovových příčkách, zachytit se nedokázala. Padala. Podlaha ji přivítala smrtícím objetím.

Když přistála, na zlomek vteřiny se jí projasnila mysl. Cítila skoro až sladkou bolest a kolem ní začalo téct něco teplého a lepkavého. Osoba slézala po žebříku. Dottie se pokusila hnout, posunout se po podlaze, ale marně.

„Kéž bys sem nikdy nechodila,“ prohlásil návštěvník.

Když si pro Dottie přišla temnota, byla rychlá a definitivní.

Vítečný počátek skvěle vystavěné série pro mladé!

Samotný styl, jakým je knížka napsána by se dal zařadit mezi ty jednoduší kádry. Dominantní jsou především jednoduché věty, jenž propojují četné dialogy mezi nejen pilotními protagonisty. Velkou výhodou je i absence nadměrného popisného balastu. Jistě, některým obecnějším „scénám“ se nevyhnete, ale prim zde hraje především tragédie jako taková, právě kolem ní se točí veškeré další dějství. Zkrátka a dobře, čtení si užijete, ať už se budete nacházet v první, či poslední části tohoto úvodu.

Maureen Johnson dala vzniknout jednoduchému, ale přitom zábavnému čtivu, které si užijí jako příznivci tvorby pro mladé dospělé, tak i ti, kdož hledají něco lehčího. Zejména pokud se pídíte po něčem, u čeho nebudete chtít moc přemýšlet, ale zároveň nechcete jen bezduchou červenou knihovnu, tak jste právě našli svého favorita. Za mě je to velmi zdařilý „nášlap“ nové trilogie, který toho rozhodně má mnoho, co nabídnout. Osobně považuji spisovatelčin počin za příjemné překvapení a hodnotím ho plným počtem 5. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Svah se pomalu srovnával a stromy začaly odhalovat rovnější cestu lemovanou zeleným trávníkem. Autobus se přiblížil k příjezdové bráně se sochami na podstavcích po obou stranách. Byla to kamenná okřídlená stvoření se čtyřmi tlapami, ocasem, usměvavými tvářemi a prázdným výrazem v očích.

„To jsou ale zvláštní andělé,“ pronesla máma a natahovala krk.

„To nejsou andělé,“ opravila ji Stevie. „Jsou to sfingy. Mýtická stvoření, která lidem pokládají hádanky, než je nechají projít. Pokud neuhádnou, sfinga je sežere. Jako v mýtu o Oidipovi a Antigoně. Neplést s Anticolem.“

Matka jí znovu věnovala svůj typický pohled. V zásadě jsme toužili po holčičce, co bude chodit po nákupech, tančit na diskotékách a prožívat svůj maturiťák, ale místo toho jsme skončili s touhle podivínkou, kterou máme vážně rádi, ale většinu času nemáme ani páru, o čem mluví.

Stevie své rodiče občas litovala. Do jejich kolonky zajímavý spadal jen hodně omezený soubor věcí. Pochybovala, že se dokážou bavit tak jako ona.

Germaininy velké oči za brýlemi zabloudily ke Stevie. Dívka měla v tváři stejně nečitelný výraz jako sfingy venku.

David D. Levine- Arabella z Marsu

Originální název: Arabella of Mars
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2016)
Počet stran: 400
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Omega

Mars už není jen snem!

Arabella celý svůj dosavadní život strávila na rudé planetě, obklopena domorodým obyvatelstvem. Skotačila se svým bratrem, nosila kalhoty a zajímala se o robotické figurky. Zkrátka a dobře, počínala si tak, jak by si mladá dáma počínat rozhodně neměla. Jednoho dne však pohár trpělivosti přetekl, lumpáren už bylo dost. Je načase vrátit se do civilizace a začít spořádaně koexistovat. Alespoň toto si myslí její matička anglická panička, každým coulem. Ashbyová tak musí dát sbohem blízkým končinám a vydat se zpět k zemské přitažlivosti. Jenže britské sytě zelené kopce v ní vyvolávají spíše úzkost a nejistotu.

Nedlouho po návratu na modrou domovinu se všechno změní, ke dveřím dorazí poslíček s černou obálkou, jenž rozhodně nevěstí nic dobrého. Pochmurné zprávy spustí nečekanou lavinu událostí, jež rozhodně neústí ve šťastný konec vdovy a jejích dcer. Mladá dívka musí rychle jednat, je načase vrátit se do rodných luhů a hájů, zvrátit koloběh osudu a nastolit spravedlnost. Jestli zůstane pouhým pozorovatelem, její matka i sestry přijdou o všechno. Musí tak proklouznout na palubu vzducholodě a získat si vstupenku zpátky na Mars.

Pak si povzdechl a otočil se k matce „Můžeš s sebou vzít děvčata“, prohlásil rezignovaně. „Ale Michael zůstane tady a bude mi pomáhat s plantážemi“.

„Ale otče...“ spustila Arabella, otec však potřásl hlavou, aby jí umlčel. Pohled jeho očí jasně prozrazoval, že si nepřeje, aby někam odjížděly, ale všem bylo jasné, že tentokrát matku neuchlácholí.

Arabella pohlédla na Michaela a hledala u něj podporu. Oči se mu zalily slzami, ramena se mu roztřásla a jeho ruce, stále pokryté Arabellinou krví, bezvládně visely podél těla. „Je mi to moc líto,“ zašeptal.

Postava hraběte Zeppelina rázem získává nový rozměr!

„Arabella z Marsu“ je úvodem do trilogie z odvětví steampunkové tvorby. Tedy literárního žánru, který doslova přepisuje dějiny a vnáší do nich cosi nového a neotřelého. Myslíte si, že vás na napoleonské době nemůže nic překvapit? A co takhle vesmírné boje, mechaničtí navigátoři a velice konvenční anglická smetánka? S obdobně laděnou knihou jsme naposledy měli tu čest v roce 2014, kdy u nás vyšly „Úklony a úklady“ z produkce nakladatelství CooBoo. Bohužel se však série z pera Gail Cariger neujala, a tak si příznivci této počtené museli na nějakou tu velkou rybu chvíli posečkat, a teď je tady!

Nenáročný, leč čtivý příběh se sympatickou hlavní hrdinkou. I takto v kostce by se dala shrnout dějové linie tohoto dílka. Pokud jste s tímto žánrovým vymezením měli tu čest, tak jistě víte, že jsou pro něj typičtí charizmatičtí pilotní protagonisté, či lépe řečeno protagonistky– ne jinak je tomu i v tomto případě. Dívčina je vskutku pěkné kvítko, které svým rodičům nejednou způsobilo pořádný bolehlav. Jenže co jiného jí také zbývá? Obyčejné povinnosti dámy v nesnázích, to není nic pro dobrodružnou a zvídavou dušičku. Koho by bavilo vyšívání, či hra na klavír, když může lítat venku, hrát strategické kvízy a objevovat krásy přírody?

Arabella opatrně otevřela dveře své ložnice a neslyšně vkročila do temné chodby. V celém domě panovalo ticho a služebnictvo, i panstvo neslyšně oddychovalo ve svých postelích. Do noci se ozývalo jen tiché tikání starožitných hodin.

Našlapovala bosýma nohama na dřevěnou podlahu a na cestu si svítila svící. Držela se u zdi, kde prkna podlahy nevrzala. Udělala dlouhý, opatrný krok, aby překročila místo, o kterém věděla, že by mohlo hlasitě zaskřípat.

Sešla dolů po schodišti a proplížila se bludištěm tmavých chodeb až do salonku, kde v nejvzdálenějším koutě stálo cembalo a za ním seděla tichá postava.

Brenchleyho hračka na cembalo.

Alternativní dějiny v jedinečném knižním žánru!

Samotný první díl je rozdělen na čtyři tematické části, které věrně kopírují přelomové momenty v životní cestě mladé lady. Kromě fantaskního intergalaktického prostředí bude čtenář mít co do činění i s dobře známým Londýnem první poloviny devatenáctého století, a to včetně jeho předsudků a zakořeněných stereotypů. I s tímto společenským úskalím si David D. Levine poradil na výbornou. Neboť krom klasické příběhové linky, brouzdá i do sfér hlubokých filozofických a sociálních otázek jakými jsou rasizmus, zkreslené vnímání světa, i touha jít si za svým snem.

Mě osobně autorova tvorba do značné míry pozitivně překvapila. Toto literární vymezení je mi velice blízké, proto jsem byla opravdu hodně potěšena tím, že na pultech našich knihkupectví konečně přistála nějaká ta novinka. Škoda otevřeného a nedotaženého konce, stejně jako místy vleklé prostřední části. I tak se jedná o zdařilý počin, který potěší především fantasy a YA nadšence, ale nepohrdnou jím ani ty, kdo rádi hledají a objevují nové knižní vody. Zkrátka, pokud jste připraveni na pořádnou jízdu, tak směle do toho! Za sebe dávám 4.5 z 5. hvězdiček a tiše doufám, že se s Arabellou ještě někdy setkám! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Arabella Ashbyová ležela na břiše na vrcholku duny a celým tělem se tiskla k chladnému rudému písmu Marsu. Noční ticho proťal vzdálený výkřik khulekha na lovu. Pouští se prohnal vítr a Arabella ucítila směsici vůní: mízu khoreššského dřeva, skořicovou vůni Marťanů a typické ostré aroma písku. Pohlédla nahoru na Phobos – ještě několik centimetrů vzdálený od Arcturu – a pak zpět dolů do tmy údolí, kde se jistě za chvíli objeví Michael.

Pod koženým thughongem jí prudce bušilo srdce – ne námahou po rychlém běhu na vrcholek duny, ale radostným očekáváním. Byla si jistá, že tuto noc konečně bratra porazí ve hře šoroš khe kušora, neboli na psa a zajíce.

Hra byla velmi jednoduchá. Dnes v noci byl Michael kušura, hbitý běžec a Arabella byla šoroš, krutý a lstivý predátor. Jeho úkolem bylo utíkat asi čtyři kilometry od vyčnívajícího kamene, kterému říkali Starý zlomený nos, až k sušícím pecím, ležícím na jihu od jejich pánského domu. Jejím úkolem bylo ho zastavit.

Marie Lu - Divoká karta

Originální název: Wildcard
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 320
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Utopie nebo časovaná bomba?

NeuroLink již není synonymem bezpečnosti, Z úžasného divu techniky, jež představoval kýžené rozptýlení pro celosvětovou populaci se stalo obrovské sledovací zařízení, které se zaměřuje opravdu na všechny. Kriminalita však vzkvétá vesele dál a z dobrých úmyslů se stala dlážděná cesta do pekel. Algoritmus měl kosit znesvářené strany systému, místo toho nemilosrdně dopadá na ty, kdo nikdy zákon neporušili. Z Warcrossového turnaje se stala šachovnice, v níž několik let stará minulost bojuje s každodenní přítomností.

Slečna Chenová jen tak, tak vyvázla živá z posledního herního zápasu, ale i teď nemá na růžích ustláno. Na její hlavu je stále vypsána tučná odměna, která z ní činní vcelku lákavý živoucí terč. Teď, když konečně odhalila, co se skrývá za novým vylepšením beta čoček, už nemůže věřit tomu, ke komu od dětství vzhlížela s téměř božskou úctou. Hideo jí zradil, polapil do svých spárů a využil. I přesto, že mu ponechala své srdce, ho nyní musí pro dobro celé lidské populace zastavit.

Možná je to paranoia, která se vás zmocní, když se začnete živit lovem odměn. Jsi na ulici plné lidí, opakuju si. Nikdo tě nesleduje.

Od chvíle, co Hideo spustil svůj algoritmus, uběhly tři dny. Technicky vzato by měl být svět bezpečnější než kdy dřív. Každý, kdo někdy použil kontaktní čočky od Henka Games – byť třeba jen jednou –, by teď měl být zcela pod Hideovou kontrolou a mělo by mu být znemožněno jakkoli překročit zákon nebo komukoli ublížit.

Algoritmus nemá vliv jen na několik málo lidí, kteří podobně jako já ještě pořád požívají beta verzi čoček.

Takže bych si, teoreticky, neměla dělat hlavu s tím, že je mi někdo v patách. Algoritmus je nenechá ublížit mi.

Jak nad tím přemýšlím, zpomalím krok, abych přehlédla dlouhý zástup lidí čekajících před místní policejní služebnou. Musí jich být několik set. Všichni se jdou dobrovolně přiznat ke všemu protizákonnému, co kdy provedli – od nezaplacených pokut za parkování přes drobné krádeže v obchodech až po vraždy. Takhle to tu poslední tři dny chodí.

Tokio vykreslené v okovech virtuální reality!

Zatímco úvod do duologie měl za cíl zejména seznámit čtenáře se světem a virtuálním prostředí, v němž se po většinu času pohybuje, tak „Wildcard“ hraje na mnohem temnější strunu. Jistě, vždy se najde trocha místa pro nějakou tu romantiku, jenž je umně proklatá klišé momenty, na které dychtivý fanoušci přímo čekají, ale je jich tu poskromnu. Prim zde hraje především akce, kterou Marie Lu ve větších, či menších dávkách ordinuje již od samého počátku, a tak si můžete být jistí, že o šokující monety a velká odhalení nebude nouze.

Dějová line se protikladně liší od své prvotní sestřičky. Herní svět je upozaděn a objevuje se spíše namátkově, jako doplňkový element, stěžejným středobodem je snaha Emiky o sjednání nápravy nad příkořím, za tímto účelem se noří stále hlouběji a hlouběji do kalných vod časů minulých. Autorka zde rozehrává vcelku dobře míněnou kombinaci, která ovšem skýtá jeden stěžejní problém. Nevíme, kdo z koho, respektive která z postav je na straně dobra a která naopak stojí na opačné straně barikády.

Vím, že je to sen, protože ležíme v bílé posteli v nejvyšším patře mrakodrapu, který jsem nikdy předtím neviděla, a místnost kolem nás je celá ze skla. Když se podívám na podlahu, vidím skrz desítky a desítky pater pod námi, skrz stropy a podlahy, podlahy a stropy, které pokračují donekonečna, dokud se mi někde hluboko dole pod zemí neztratí z dohledu.

V patách temně modré tmě dopadají dovnitř jemné paprsky světla rozbřesku a osvětlují naši pokožku krémovou září, na jasné noční obloze je ale ještě pořád vidět dechberoucí hvězdná pokrývka, která jí dodává zlatobílý třpyt. Za stěnami ložnice se rozprostírá výhled na nekonečné město, jehož světla, která ubíhají stále dál a dál až za horizont, jako by odrážela zář hvězd nad ním.

Je toho na mě moc. V každém směru nekonečno. Nevím, kudy padat.

Pak se Hideovy rty dotknou mojí klíční kosti a závrať se najednou vypaří. Je tu. Zakloním hlavu a vlasy se mi rozprostřou po pokrývkách, lehce rozevřu ústa a stočím oči k proskleném stropu a souhvězdím vysoko nad ním.

Dobrý nápad, i solidně zpracovaná myšlenka!

Otázku protichůdných stran si zdá si pokládá i sama spisovatelka, jelikož z jejich postav číší nutná dávka nejistoty. Nikdo netuší, za co vlastně bojuje a proč riskuje svůj krk. I když se Lu ke konci knihy snaží o velkolepé odhalení, jež zřejmě pramení z faktu, že si konečně ujasnila, jak má příběh zakončit, tak bohužel nepadla snahou na úrodnou půdu a žádný obrovitánský šok se nekoná. Naopak zakončení působí našroubovaným dojmem, jako kdyby bylo šito horkou jehlou, čímž celku spíše škodí.

Bohužel pokračování mělo v mích očích spíše klesající tendenci, i když bylo vskutku čtivé. Jestliže se pídíte po dobře vyobrazené dimenzi, rozhodně se nebojte po tomto dílku sáhnout. Protagonisté jsou sympatičtí, exteriér vskutku propracovaný a co se zápletky týče, tak není vůbec špatná. Na poli YA tvorby se rozhodně jedná o ten lepší kousek. Za sebe hodnotím 3.7 z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Je tu Hammie, naše Lapka, a Roshan, náš Štít. Kapitán Asher sedí na barové židli a svoje zakázkové kolečkové křeslo má složené za sebou. Je tu dokonce i Tremaine, který technicky vzato hraje za Démonskou četu. Lokty se opírá o bar, a když zaznamená můj příchod, kývne mi na pozdrav. Obličej mu trochu halí pára, která stoupá z jeho misky ramenu. Sedí daleko od Roshana, který si hraje s modlitebními korálky na zápěstí a záměrně svého expřítele ignoruje.

Můj tým. Moji kamarádi. Podivný pocit, že mě někdo sleduje, se při pohledu do jejich tváří rozplyne.

Hammie na mě zamává, abych si k ní přisedla. Vděčně vklouznu na prázdnou barovou židli vedle ní. Kuchař přede mě postaví misku ramenu a poodstoupí, aby nám poskytl soukromí. „Celé město slaví,“ zamumlám. „Nikdo nemá ani ponětí o tom, co Hideo provedl.“

Hammie si shrábne kudrny do hustého, vysoko vyčesaného drdolu. Pak kývne směrem k virtuální obrazovce na zdi, na které právě běží záběry z finálového zápasu. „Jdeš právě včas,“ oznámí mi. „Hideo se chystá udělat prohlášení.“

K. McGeeová- Tisící patro

Originální název: The Thousandth...
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2016)
Počet stran: 416
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Egmont

Peníze zpředstavují prostředky!

New York, léta páně 2118. Uprostřed Manhattanu, v místech, kde kdysi stával proslulý Central park se nyní tyčí obrovská monumentální stavba, čítající tisíc pater. Je to vlastně takové menší město ve městě, přičemž váš společenský status je přímo úměrný patru, ve kterém bydlíte. Čím jste výše, tím lepší máte status. Každý by se rád podíval až na samotný vrchol, do víru společenské smetánky, která ovládá nuzné duše pod sebou. Peníze znamenají vliv, vliv znamená možnost intrikařit, vytvářet zamotané klubko lží, přetvářek a falešného přátelství.

Čím výše jste, tím hlouběji spadnete. Život nehraje čistou hru, a tak i ti, v nejvyšších patrech nemají všechno. Bohatství je sice studnicí nekonečných možností, ale lež má velice krátké nohy, daleko nedojde. Za pikle se tvrdě platí, a tou nejcennější měnou je život sám. Co všechno jste ochotni obětovat pro pomíjivý lesk a chvilkovou slávu? Zaplatíte největší cenu?

„Dnes večer jsem se skvěle bavil“, pronesl Zay Wagner, když doprovázel Avery Fullerovou ke dvařím luxusního střešního bytu jejich rodičů. Byli na večírku v newyorském Akváriu v osmistém třicátém patře, kde tančili v tlumeném světle vodní nádrže a známých tváří. Ne, že by Avery na tomto prostředí nějak záleželo. Ale jak vždycky říkávala její kamarádka Eris, párty je párty, ne?

„Já taky“. Avery naklonila hlavu se záplavou lesklých blonďatých vlasů ke snímači oční sítnice a dveře se odemkly. Usmála se na Zaye. „Dobrou“.

Zay ji vzal za ruku. „Napadlo mě, že bych mohl jít dál, když jsou tví rodiče pryč a tak...“

„Promiň“, zamumlala Avery, a předstírala zívnutí, aby zakryla rozmrzelost. Zay celý večer hledal důvody, aby se jí mohl dotknout, takže tohle měla tušit. „Jsem strašně unavená.“

Moderní velkoměsto v sobě skrývá mnoho lží a přetvařek!

„Tisící patro“ je debutovým YA románem mladé spisovatelky Katherine McGee, která stejně jako mnozí její předchůdci sází na dobře prověřenou kartu moderních technologií a zasazuje svou příběhovou linii do dystopického „Velkého jablka“. Široké spektrum počítačových vymožeností, které si pro své příznivce autorka vysnila, doslova připomínají oblíbené scény z klasických sci-fi filmů, avšak ani ony zde nehrají prim, spíše jsou zdobným doprovodným prvkem, který má ve čtenáři vzbudit tu správnou atmosféru. Dodat celé šedi velkoměsta nový lesk a připomenout, že se nacházíme v blízké budoucnosti.

Velkým plusem je, že ačkoliv se primárně pohybujeme v USA, MCGeeová neváhá a nabízí krátký, i když letmý exkurz do evropských metropolí, díky čemuž celé dílo dostává reálnější a uvěřitelnější ráz. Myšlenka růžové budoucnosti však naštěstí nezastiňuje prvotní poslání celé knihy. Příběh cílí hlavně na vztahy a lidskou psychologii, vlastně jeho motivy připomínají známí americký sitkom „Gossip Girl“. Nejenže se s ním tematicky shoduje, ale lze zde natrefit i na určité podrobnosti týkající se chování ústředních protagonistů.

V tisícím patře skomíraly zvuky smíchu a hudby. Večírek končil, protože i ti nejbujařejší hosté konečně doklopýtali k výtahům a vydali se domů. Okna od podlahy až ke stropu vypadala jako obdélníky sametové tmy, ačkoli v dálce už tiše vycházelo slunce a obzor se barvil do okrova, světle růžova a

třpytivě zlatova.

Ticho však náhle protnul výkřik dívky padající k zemi. Její tělo se řítilo stále rychleji a rychleji chladným vzduchem.  

Za pouhé tři minuty měla dívka dopadnout na nemilosrdný beton Východní avenue. Ale zatím jí vlasy vlály jako prapor, hedvábné šaty jí obepínaly křivky těla a zářivě rudá ústa byla znehybnělá v dokonalém vylekaném O. Teď, v tomto okamžiku, byla krásnější než kdy dřív.

Dívčí čtivo, které je napěchované moderními vymoženostmi!

Celkově lze v knížce narazit na vícero postav, z nichž každá vypráví svůj příběh a svou verzi událostí, jež se tu více, či tu méně protínají s osudy ostatních. Právě díky možnosti různorodých úhlů pohledů do sebe jednotlivé pasáže skvěle zapadají a utváří napínavý celek, který pohltí zejména dívčí spektrum. Skombinovat existenci několika lidí do jedné ucelené linie není vůbec jednoduchý úkol, ale tady byl splněn na výbornou a je originálním zpestřením tohoto díla.

Shrnutím lze jen podotknout, že se jedná o skvělý úvod do série, který kromě nádherné původní obálky, nabízí i skvělou čtivost a dobrou zápletku. Ideální kombinace, pokud hledáte něco nenáročného, ale zároveň smysluplného. Za mě velké pozitivní překvapení, které musím nutně odrazit i v hodnocení v podobě maxima 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Říká se, že před smrtí lidem proběhne před očima jejich život. Ale když se dívka přibližovala k zemi, nemyslela na nic jiného než na posledních pár hodin, na cestu, po níž se vydala a která zde

končila. Kéž by s ním nemluvila. Kéž by nebyla tak hloupá. Kéž by tam nahoru v první řadě vůbec nechodila.

Když správce doku našel, co zbylo z jejího těla, a otřesený ohlásil tu nešťastnou událost, věděl jen, že ta dívka byla první člověk, který za uplynulých dvacet pět let spadl z Věže. Netušil, o koho jde, ani jak se tam nahoru dostala.

Nevěděl, jestli spadla, jestli ji někdo strčil, nebo jestli se – pod tíhou nevyřčených tajemství – rozhodla skočit.

Paulina Šwist - Prokurátor

Originální název: Prokurator
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 320
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Kontrast

Je dokonalost jen iluze?

Kinga měla ještě před nedávnou dobou naprosto šťastné živobytí. Skvěle rozjetou kariéru, dokonalého manžela a dobré přátele. Teď se, ale všechno hroutí jako domeček z karet. Jedenáct let manželství padlo vniveč, když svého chotě načapala v objetí jejich osmnáctileté sousedky. Jediné, co jí zůstalo je její vysokoškolský právnický titul, ale i ten se jí doslova vysmívá do očí. Na stůl ji totiž přistane případ „Šedivák“, jež není nikým jiným než jejím bratrem, jehož z hloubi duše nenávidí. Jenže pokud se nechopí jeho obhajoby, vystaví tím nejen sebe, ale i zbytek své rodiny smrtelnému nebezpečí.

Život nehraje fér, proto se třicátnice rozhodne překročit své morální zásady a jednou za uherský rok se pořádně odvázat. Bar, drinky, tančící mladá těla a vysoký, urostlý chlap jménem Lukazs, mělo to být dostaveníčko na jednu noc. Rande bez závazků, ale osud tomu chtěl jinak. Zatímco včera spolu sdíleli lože, dnes zjišťuje, že žhavý neznámí je státním zástupcem v soudní tahanici, jejíž je ona součástí. Stojí na opačných stranách barikády, ale přesto je cosi přitahuje.

"Kinga nemá whisky ráda," řekl Tom a usmál se. "Dospěli jsme k tomu asi před měsícem v Anyway. Kdybych tušil, že tě tu potkám, přinesl bych přísady na Long Island," pokračoval

"Longy mi moc neprospívaj," řekla jsem a zírala na Lukaszova záda. Zrovna míchal maso na pánvi.

"V takovym množství neprospívaj nikomu," nepřestával se Tom smát. "Varoval jsem tě, ale neposlouchala jsi mě. Ještě jsi mi říkala, že se chovám jako tvoje matka."

Žhavý románek s velkou dávkou sarkastických narážek!

Milostné romány nejsou zrovna můj šálek kávy, nejedná se o čtivo, které bych běžně vyhledávala. Nicméně právnické prostředí a vysoké hodnocení na databázi knih mě přeci jen přesvědčilo o tom, abych dala polským sousedům šanci. Příběhová linie naštěstí nesestává jen z postelových scén, ty se v knize vyskytují spíše okrajově a jsou jakousi mezerou mezi jinak celkem našlapanou detektivní zápletkou. Určitě se tedy nedá konstatovat, že by se jednalo o erotickou četbu, protože lichotivých pasáží tu je opravdu poskromnu. Únosy, střelba, konspirace, ale i velká dávka odměřeného, dobře míněného humoru spolu se hrou „na kočku a myš“, jež spolu provozují oba hlavní hrdinové rozhodně dává tušit, že se při čtení nebudete nudit.

Ich forma vypravování k celému kontextu skvěle sedne. Knížka jako taková je neuvěřitelně čtivá a jen těžko se odkládá. Pilotní postavy rozhodně nejsou žádné křehotinky, nebo bezduché nádoby bez vlastního mozku. Naopak, dokáží vás leckdy příjemně překvapit, jednají s rozmyslem a mluví pěkně od plic. Pokud si libujete v sarkasmu, dvojsmyslech a trefných narážkách, okamžitě se tady najdete. O ironii a upřímnost, i když mnohdy trochu krutou také není nouze. Protagonisté sice nejsou idealisté, ale rozhodně jsou realisté, stejně jako oni by se ve stejné situaci zachovala valná většina z nás.

Kingo, vysvětli mi, jak je možný, že ty piješ jako chlap, nadáváš jako chlap, vyznáš se ve fotbale jako chlap, ale někdy se chováš jako ta nejhloupější peroxidová blondýna z nějaký venkovský diskotéky?"

"Nevěřícně jsem zíral, co se děje. Jako by se mě to netýkalo. Celou dobu jsem se díval do hlavně, která na mě mířila, ale jak jsem poslouchal Šediváka, chápal jsem čím dál míň. Vyčítal jí, že ho podfoukla. Úplně stejně jako já včera. O co tady kurva jde?"

Pěkné počteníčko k vodě, nebo na chalupu, zkrátka relaxační záležitost!

Autorka ukázala, že toho má ve světle literatury pro ženy ještě mnoho, co nabídnout. Utvořila vcelku dobrý počin, který ocení zejména něžné pohlaví. Vykreslení prostředí soudní síně, i trestního procesu jako celku taktéž více méně odpovídalo realitě, za což může i fakt, že Paulina tak říkající ví, o čem píše, neboť je sama práva znalá. A právě umění práce s prostředím je tu jednoznačně největším tahounem, neboť dodává celé této směsce originality a jedinečnosti, které dílo odlišují od ostatní obdobné šedé masy.

Jestliže toužíte po něčem odpočinkovém, u čeho nebudete chtít příliš zapojovat své mozkové závity, tak jste na správné adrese! Kromě velké dávky vtipných situací, u kterých se neubráníte přiblblému úsměvu, ale dostanete i sympatický exteriér a pár, který se k sobě hodí asi tak, jako černá a bílá, jenže protiklady se přitahují a v tomto případě to platí dvojnásob! Navíc se se spisovatelkou nemusíme loučit na dlouho, již v říjnu se můžete těšit na volně navazující pokračování s názvem „Komisař“.  Já si počteníčko vcelku užila a s největší pravděpodobností si nenechám ujít ani další tvorbu, za sebe dávám 3. z 5. hvězdiček a doporučení, zejména coby nenáročnou společnici někam k vodě! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Nebul. Příští organizovanej zločin dostaneš na starosti ty. Marcin to zmínil na poslední schůzi.“
„Chladnej, vždyť Glivice nejsou Neapol. Další takovej případ tu bude za deset let. Do tý doby mě zavřou do blázince, kde budu v kazajce mlátit hlavou do zdi bytostně přesvědčenej o tom, že jsem faktura za benzin.“