Adam Silvera - Oba na konci zenřou

Originální název: They Both Die at..
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Jak prožít svůj soudný den? 

Když se vám pár minut po půlnoci rozřinčí telefon, tak si buďte jistí, že to není vůbec dobré znamení. Právě v těchto nočních hodinách úřaduje organizace s názvem „Hodina smrti“. Společnost, která dokáže předpovědět skon každého na planetě Zemi. Přičemž je úplně putna, jestli jste zdravý jako řípa, nebo dlouhodobě neopouštíte nemocniční pokoje. Pokud se vám tito pracovníci ozvou, tak se můžete připravit na posledních bezmála dvacet čtyři hodin existence. Už žádné další zítřky, jen jeden den.

V intervalu plus mínus čtyřiceti minut obdrží zprávu o svém blížícím se konci dva mladí kluci. Rufus, zpupný puberťák, který nedávno přišel o rodinu a jeho jediná opora, tudíž holka, kterou měl nadevše rád mu právě dala košem. Toho zastihne smutné hlášení uprostřed pouliční bitky, kde si to snaží vyříkat s tím, kdo mu přebral jeho lásku. Naproti tomu kliďas Mateo brázdí vody internetu ve snaze najít si nějakou tu zábavu, když se ozve osudová znělka, je v šoku, dnes umře. Měl by jít ven a užít si trochu zábavy, nicméně opustit svou ulitu pro něj představuje obrovskou výzvu. Dva kluky, kteří se nikdy předtím nepotkali svede dohromady mobilní aplikace pro umírající. „Poslední přítel“ je jejich jedinou nadějí na dobrodružství před tím, než se budou muset navždy rozloučit!

Volají mi z Hodiny smrti, za chvíli mi sdělí varování, které se člověku poštěstí jen jednou za život – dnes zemřu. Zapomeňte na to, „varování“ je příliš silné slovo, protože varování značí něco, čemu se lze vyhnout, jako když auto troubí na člověka, co právě přechází ulici na červenou, a dává mu tak šanci vyhnout se střetu. Tohle je spíš takové „a je to tady“. Z mého telefonu na druhé straně místnosti teď zaznívá výstražný tón, jasně a nekonečně zvučící signál podobný vyzvánění kostelních zvonů v sousedství. Už mnou zmítá panika, stovky myšlenek zastřely všechno dění okolo. Přesně tohle určitě zažívá člověk, který se chystá poprvé skočit padákem z letadla nebo pianista na svém prvním koncertu. Nic z toho už nepoznám na vlastní kůži.

Je to šílené. Ještě asi před minutou jsem si četl článek zveřejněný včera na blogu Poslední vteřiny – ztracenci tam prostřednictvím příspěvků a fotek v reálném čase dokumentují své poslední chvíle, tenhle psal jeden vysokoškolák, co se snažil najít domov pro svého zlatého retrívra – a teď zemřu i já.

Já brzo… ne… ale ano. Ano. Sevřela se mi hruď. Dnes zemřu.

Ze smrti jsem měl vždycky strach. Nevím, proč jsem si myslel, že by se to díky tomu nemuselo stát. Určitě ne nikdy, ale aspoň do chvíle, než dospěju. Táta mi vždycky vtloukal do hlavy, že bych si měl říkat, že jsem hlavní hrdina z nějakého příběhu, kterému se nikdy nemůže stát nic zlého, a hlavně nikdy nemůže zemřít, protože hrdina tady zkrátka musí být, aby mohl zachránit svět. Hučení v hlavě se ale zklidňuje a na druhé straně čeká posel Hodiny smrti, aby mi mohl sdělit, že dnes zemřu, ve věku osmnácti let.

Páni, vlastně ani…

Román, který vás naučí žít, milovat a přemýšlet o každodenní rutině!

Adam Silvera patří mezi vycházející hvězdy zahraniční Young Adult scény. Právě svým debutem „Oba na konci zemřou“ si prorazil cestu skrz literární džungli a získal přízeň milionů. Tenhle příběh vás jednoduše srazí do kolen a po dočtení ve vás zanechá pěknou řádku otázek. Doporučuji si ke čtení přibalit i větší množství papírových kapesníčků, protože vaše oko pravděpodobně nezůstane suché. Pokud patříte mezi příznivce „Smrtky“ od Neila Shustermana, tak byste si tuto žhavou novinku neměli nechat proklouznout mezi prsty.

Naprosto nepřekonatelná je hlavně myšlenka, okolo níž se celá dějová linka točí. Dává totiž čtenářům možnost zamyslet se nad tím, jak by svět vypadal, kdyby lidé dokázaly předpovídat budoucnost, či lépe řečeno životní cyklus. Jen si zkuste po pravdě odpovědět, chtěli byste vědět, kdy vydechnete naposled, či raději přebýváte v klidné nevědomosti všedních dnů? Zkrátka kniha má tu schopnost nasadit svému majiteli brouka do hlavy, a to na hodně dlouhou dobu.

„Haló, tady Hodina smrti. Jsem Andrea. Ty jsi Timothy, viď?“

Timothy.

Já se nejmenuju Timothy.

„S někým jste si mě spletli,“ odpovídám Andree. Bušící srdce se zklidní, i když je mi toho Timothyho líto. Opravdu. „Já se jmenuju Mateo.“ To jméno jsem dostal po tátovi, který bude rád, když ho jednou předám dál. Teď vlastně budu moct, pokud ovšem někdy budu mít dítě.

Slyším, jak něco vyťukává na klávesnici, asi opravuje zápis nebo něco jiného v databázi. „Ach, omlouvám se. Timothy je ten gentleman, se kterým jsem mluvila před chvílí. Ta zpráva ho trochu sebrala, chudáčka. Ty jsi Mateo Torrez, je to tak?“

A tak ze mě vyprchala i poslední kapička naděje.

„Mateo, můžeš mi prosím potvrdit, že jsi to skutečně ty? Bohužel dnes v noci musím vyřídit ještě hodně hovorů.“

Vždycky jsem si představoval, že můj posel – to byl jejich oficiální název, ne můj výmysl – se mnou bude soucítit a zprávu mi předá ohleduplně, dokonce vyjádří lítost nad tou tragédií, protože jsem přece ještě tak mladý. Popravdě řečeno by mi nevadilo, kdyby zněla veseleji, řekla mi, abych se šel někam pobavit a užít si života, když teď vím, co se nevyhnutelně stane. Abych netvrdnul doma a nepouštěl se do skládání tisícidílkového puzzle nebo nemasturboval, protože skutečný sex s člověkem mě děsí. Z tohohle posla mám ale dojem, že se tváří, jako bych ji jen obtěžoval, protože na rozdíl ode mě má ona ještě spoustu práce.

„Jasně. Mateo, to jsem já. Jsem Mateo.“

Láska hory přenáší, ale dokáže čelit dámě s kosou? 

Pozitivem je beze sporu i styl, jímž autor své dílko sepisuje. Jednoduché věty. Bravurně vykreslené pasáže, které se vám doslova zhmotňují před očima a samo sebou extra dávka čtivosti. V knížce totiž nenajdete žádné vycpávkové pasáže, a to i přesto, že jednotlivé kapitoly jsou rozděleny na hodinové období. Kdo umí, ten umí, a to o tomto spisovateli platí dvojnásob. Ani se nestačíte pořádně rozkoukat a už jste na konci. Stránky vám pod rukama prolétnou rychlostí blesku. Budete se střídavě smát a pak zas brečet, ale i přesto tuto „pecku“ z CooBoo redakce nebudete moci odložit.

Ačkoliv se nejedná o příliš veselé téma, tak se ho neostýchejte a dejte mu šanci. Pilotní postavy si zkrátka nelze nezamilovat. Jsou bezprostřední, jsou sví, ale hlavně jsou plní života a nadšení pro pořádnou švandu. Buďte pozorní, ať vám nic neunikne. Skrytých detailů je tu opravdu hodně. Za mě velké doporučení a solidní hodnocení v podobě 4.5 z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Victor si odkašle. „Chceš, abych se zachoval jako člověk, Rufusi? Chceš, abych se zvedl z toho svýho zadku a byl k tobě upřímnej? Fajn. Před hodinou jsem volal jedné paní, která se rozbrečela, když zjistila, že dnes přijde o svou čtyřletou dceru a už nebude máma. Prosila mě, abych jí poradil, jak může svý dceři zachránit život, nikdo ale nemá takovou moc. A pak jsem ji navíc musel nahlásit na Oddělení pro mladistvý, aby k ní poslali policajty pro případ, že by za smrt byla zodpovědná ona, a je mi jedno, jestli mi věříš, nebo ne, ale tohle není ta nejhnusnější záležitost, co jsem kdy v týhle práci musel řešit. Rufusi, je mi to líto, opravdu. Já ale za tvou smrt nemůžu a bohužel toho dnes večer musím ještě hodně obvolat. Můžeš se k tomu postavit jako chlap a trochu se mnou spolupracovat?“

Zatraceně.

Po zbytek telefonátu nekladu odpor, přestože tenhle chlapík rozhodně nemá v popisu práce vyprávět mi o osudech jiných lidí, ale to jediné, na co dokážu myslet, je ta máma a její dcerka, která nikdy nebude chodit do školy, co stojí za mými zády. Na závěr telefonátu Victor pronese větu neodmyslitelně spojenou se jménem společnosti, která se mi časem vryla do paměti, protože ji přebíraly stále další a další televizní pořady a filmy ztvárňující téma Hodiny smrti jako součást každodenního života postav: „Za nás za všechny tady v Hodině smrti bych ti chtěl říct, že je nám líto, že nás opustíš. Dnešní den si ale užij naplno.“

Marie Rutkovski - Kletba vítězů

Originální název: The winner's curse
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2014)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Přepych rozhodně není všechno!

Kestrel v životě opravdu nic nechybí, jako dcera bohatého armádního generála vyrůstala v bohatství a blahobytu. Může mít všechno na co si jen vzpomene, tedy kromě své vlastní svobody. V osmnácti letech na ní čeká velké rozhodnutí, které všechno změní. Buď se vdá a podřídí svému manželovi, nebo narukuje do služby. Jenže ona netouží ani po jedné z možností, nejraději by svůj čas věnovala hudbě, která pro ni znamená všechno na světě. Jenže tatínek její vášeň neschvaluje, myslí si, že odvádí přílišnou pozornost od jejího skutečného potenciálu, kterým je strategické plánování.

Možná právě pro to, jí na trhu s otroky upoutá mladík s kudrnatými vlasy. Kovář, který stejně jako ona prahne po změně. Postupem času k sobě stále více a více nacházejí cestu. Dávají vzniknout novému přátelství, jenž má tu moc všechno změnit. Avšak oba stojí na opačných stranách barikády. Ona je dívkou z vyšší společnosti, on válečným zajatcem, který je předurčen jí navždy sloužit. Dá se mu věřit? Jaká tajemství ukrývá?

Dlaní lehounce přejela po hladkém lesklém povrchu piana uprostřed místnosti. Tenhle hudební nástroj byl jednou z mála věcí, které si její rodina přivezla z hlavního města. Kdysi patřil její matce.

Kestrel pootevírala několikery prosklené dveře vedoucí do zahrady. Plnými doušky vdechovala noc a nočním vzduchem si postupně nechala zaplnit plíce. Cítila vůni jasmínu. Představovala si jeho maličké kvítky, jak ve tmě rozkvétají, každý z okvětních lístků krásně pevný, zakončený do špičky a dokonalý. Nevěděla proč, ale znovu si vzpomněla na otroka.Pohlédla na svoji zrádnou ruku, která se v aréně zvedla, aby upoutala pozornost dražitele.Pak potřásla hlavou. Už na něj nechtěla dál myslet. 

Posadila se před řadu černých a bílých kláves svého křídla, byla jich téměř stovka.Tohle nebyl trénink, který měl její otec na mysli. Narážel na její každodenní bojový výcvik s kapitánem jeho stráže. Ona ale nechtěla trénovat boj s noži, ani cokoliv jiného, co se podle otce měla naučit. Prsty spočinula na klávesách. Lehounce je stiskla, tak lehounce, že kladívka uvnitř piana ani nedosáhla na kovové struny, aby je mohla rozeznít. Zhluboka se nadechla a začala hrát.

Young Adult novinka, která si získala srdce českých čtenářů!

Kletba vítězů je rozhodně působivým začátkem nové série. Svým stylem mi připomněla jiné veleúspěšné dílko a to sice „Kroniky pozůstalých“.  Takže pokud jste si užili trilogii z prostředí CooBoo redakce, tak se vám jistě zavděčí i tato fragmentovská novinka. Kromě sympatických postav, které rozhodně nepůsobí přihlouplým dojmem, tu na vás čeká i příjemné prostředí připomínající viktoriánskou Anglii.

Ačkoliv se jedná o knihu z Young Adult žánru, kde se nějaké té romantické linky jen tak nezbavíte. Ano, jistě láska mezi dvěma hlavními hrdiny je více než patrná od prvních stránek a nelze jí vůbec opomenout. V tomto směru se jedná o velice předvídatelný vývoj situace. Ovšem hlavním středobodem je tu přeci jen něco jiného. Prim si zde uzurpuje téma otroctví. Otázka toho, jak se nadřazený národ může ze dne na den ocitnout na samém konci společenské pyramidy.

A tak mu prázdniny skončily. První den otrok v kovárně ukoval víc než padesát podkov – dost na to, aby zapůsobil jako odhodlaný a zkušený kovář, ale ne tolik, aby na sebe strhl pozornost.

Následujícího dne okoval všechny koně, dokonce i ty, co měli podkovy úplně nové. Podkoní ho varoval, že někteří z koní jsou poměrně nebezpeční, obzvlášť pak generálovi hřebci, ale on s nimi žádné potíže neměl. Dal si však záležet na tom, aby mu práce zabrala celý den. Rád naslouchal tichému ržání koní a cítil jejich něžný, horký dech.

Ve stájích také bylo poměrně snadné zaslechnout nejrůznější novinky – tedy bylo by, kdyby se nějaký voják zastavil provětrat některého z koní.

Nebo kdyby se tam zastavila ta dívka.

Harman se nakonec nechal slyšet, i když poněkud neochotně, že otrok byl přece jen dobrá koupě a že má lady Kestrel dobré oko. Otrok tak dostal svěřeno několik zbraní k opravě a také rozkaz vykovat další.

Nenáročné počteníčko, ve kterém si každý něco najde!

K umocnění čtenářského zážitku napomáhá i čtivý styl autorky. Píše sice v er-formě, nicméně stránky vám v ruce sviští jedna za druhou. Příběh graduje a na konci se dočká svého velkého vyvrcholení, které jak už bývá v této branži zvykem okamžitě navnadí ke koupi pokračování. Zkrátka ideální čtivo pro chmurné podzimní večery. Nutno podotknout, že ačkoliv se tato série řadí mezi „fantasy“, tak v ní nenatrefíte na žádné draky, kouzelníky, ani jiné magické potvůrky. Marie Rutkovski se soustřeďuje spíše na spletitý chuchvalec mezilidských vztahů.

Rozhodně čtěte mezi řádky, přijde vám to vhod. Knížka v sobě skrývá daleko více, než se na první pohled zdá. Spisovatelka si pro své čtenáře, jak vidno připravila i pár es v rukávu se kterými zřejmě hodlá vytasit o něco později. Nevadí, kdo si počká, ten se snad brzy dočká. Na další dobrodružství si já, stejně jako stovky dalších příznivců budu brousit zuby! Závěrem ještě příjemné hodnocení v podobě 3.5 z 5. hvězdiček!  Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Když už se bavíme o oblečení,“ ozvala se Jessa, „pořád jsme ještě nerozhodli, co si na ten piknik mám obléct.“

„Co třeba tyhle?“ postavila se Kestrel, ráda za to, že má nějaký důvod zvednout se z pohovky. Přešla na druhou stranu šatny, aby vytáhla šaty, jejichž rukáv vyčuhoval z otevřené skříně. Zvedla je a zadívala se na jejich neobyčejně světlý šeříkový odstín. Nadzvedla jeden z rukávů a nechala jej zase spadnout. Kochala se tím, jak se stříbřitě zaleskl. „Ta látka je překrásná.“

„Kestrel, ty ses snad úplně zbláznila,“ vykulila na ni Jessa oči. Ronan se rozesmál a Kestrel si uvědomila, že si myslel, že jen vtipkuje.

„Ani nevím, proč tyhle šaty vůbec mám,“ pokračovala Jessa. „Ta barva je tak nemoderní. Vždyť jsou vlastně skoro šedé!“

Kestrel se na Jessu vylekaně podívala, ale v tu chvíli neviděla obličej své kamarádky. Vybavily se jí otrokovy zahořklé, překrásné oči.

Michael Atamov- Sektor osm

Originální název: Sector Eight
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2015)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fantom Print

Mezigalaktické bitevní pole vás vítá!

Ruslan je průměrný mladý muž, který se životem spíše bezduše potlouká. Ujíždí na lahváčích a počítačových hrách. Většinu svého dne tak tráví s nosem zabořeným do obrazovky. V alternativním světě z pixelů a zdrojových kódu je dokonalým hrdinou. Stratégem, který si s prstem v nose poradí s kdejakou vesmírnou flotilou. Dokáže zorganizovat na první pohled neznámé hráče a vytvořit z nich smrtící tým. A právě po jedné obzvláště vydařené misi ho kontaktuje cizinec, který pro něj má nabídku, která se neodmítá. Velký balík peněz spolu s pozvánkou do virtuální reality, která je určena pouze světové elitě. Jenže, co když je v tom nějaký háček?

Avšak zvědavost je mocná dáma, a tak mladík na schůzku přeci jen dorazí. Po dlouhém večeru plném klábosení, popíjení drahých alkoholických nápojů a konzumaci obrovského množství jídla se chlapík najednou probudí uprostřed ničeho. Prostředí, v němž se z nenadání ocitá vůbec nepoznává, stejně jako postavu, kterou obývá. Obtloustlý muž středního věku, který je navíc závislý na drogách? Že by to byla ta počítačová hra? Jenže jak se do ní dostal a proč podepsal půlroční kontrakt? Kostky jsou vrženy, a tak nezbývá nic jiného než hrát, a především pak vyhrát!

„Ach!“ Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude šokovat pohled na mou vlastní ruku.

 Ani nevím, co mě vyděsilo víc: fakt, že jsem měl nehty nalakované tmavě modře a zeleně, černozelený prsten na mém ukazováku, zlatý řetěz na zápěstí s medailonem, na kterém byla dvě objímající se těla, nebo samotná ruka. Baculatá s krátkými prsty, které vypadaly, jako by jim chyběly poslední články. Za strach asi mohla kombinace toho všeho a přesvědčení, že ta ruka není moje! Sen zmizel jako mávnutím kouzelného proutku. Prudce jsem se posadil na posteli a rozhlédl se.

 Netušil jsem, kam jsem se to dostal. Byl jsem v souměrné místnosti průměrné velikosti, bez jakýchkoli oken nebo dveří. Stěny tvořily kamenné dlaždice drsné na dotek a vlažné, jako by skrývaly topení. Neviděl jsem žádný zdroj světla, ale viděl jsem dost dobře, abych rozeznal hrany objektů. V místnosti byl jediný kus nábytku, postel, na níž jsem se probral. Obrovská postel, dost velká pro tři nebo čtyři lidi. Na podlaze byl tlustý rudý koberec, který se mi pod nohama prohýbal…

Skutečnost nebo vymoženost moderních technologií? To je nejisté!

Ze začátku se ocitáme v našem světě, ale netrvá to dlouho a jsme bezhlavě vrženi do jiné reality plné jedniček a nul. Skok do neznáma, který trápí spíše hlavního hrdinu než samotné čtenáře, pro která se příběh nevyvíjí až tak obrovskou rychlostí. Ti jsou naopak postupně seznamováni s tím, jak online dimenze funguje. Před fanoušky Lit.RPG se rozprostírá celé neprobádané území sestávající z mnoha nejen lidských ras, které, ale společně čelí velké hrozbě v podobě silného nepřítele, který má tu moc vymazat všechny a všechno z povrchu zemského.

V této dimenzi se nehraje jen na ostré lokty, bystrou hlavu a taktické vedení. Ke slovu se dostává především politika a vztahy s ostatními. Ono lavírování mezi menším zlem může mít ve výsledku dalekosáhlejší dopad, než se zprvu může zdát. Pilotní představitel tak nemá vůbec na růžích ustláno, právě naopak, musí napravit chyby svého předchůdce ještě dřív, než mu někdo šeredně půjde po krku. I když ono samotné napravování reputace také něco stojí.

Na růžovém gauči se rozvalovala tlustá stará dáma v dlouhém županu. Na vlasech měla zlaté natáčky a obličej měla pokrytý vrstvou nějakého mastného krému. Pomalu ke mně otočila hlavu a podrážděně vyštěkla: „Georgi, já to myslím vážně! Už toho mám dost! Pokud se mě budeš snažit vyděsit a ječet, jako by tě na nože brali, vždycky, když se probereš po krystalech, tak se s tebou opravdu konečně rozvedu! Rozumíš, co ti říkám?“

 V jejím proslovu mě okamžitě zaujalo několik věcí. První a nejdůležitější fakt: ta stará tlustá kráva je moje manželka. Tomu se mi nechtělo věřit, protože opravdu nebyla můj typ. Ale když jsem se na ni znovu podíval, mohl jsem si přečíst informace v okénku, které se objevilo vedle.

 Marta royl Valesy ton Mesfelle-Kyle, princezna hvězdného království Fastel, vládkyně planety Fastel-XI

Věk: 38

Rasa: člověk

Pohlaví: žena Vztah

k tobě: manželka

Třída: aristokratka

Úspěchy: žádné

Sláva: +2

Reputace: -9

Předpokládaný osobní názor na tebe: -57 (nenávist)

Názor království Fastel na tebe: -11 (nechuť)

Opravdu to byla má manželka! A z nějakého důvodu mě nenáviděla! To je ale překvapení. Druhou zajímavostí byla výhrůžka, že se se mnou opravdu konečně ně rozvede. Co to mělo znamenat? Že jsme už byli v podstatě rozvedení, ale ještě to nebylo úplné? Přišlo mi to divné, ale nebyl jsem schopný najít víc informací o tom, proč máme tak napjaté vztahy.

Prudce se rozvíjející žánr opět chrlí novinky nejen pro zapálené hráče!

Knižní hrdinové byli opravdu obstojní. Jen od androidí sekretářky jsem toho čekala krapet víc. Dobře vymyšlený dílek skládačky se záhy ukázal býti poměrně rušivým elementem. Naproti tomu zdánlivě vedlejší charakter, princezna Lika, která měla hrát druhé housle si mě okamžitě získala. Dívenka překypující fantazií,jenž se nezalekne žádné výzvy byla přesně tím pravým hybatelem příběhu.

Dobře rozjetý začátek série, který v sobě skrývá opravdu moře potenciálu. Příjemní protagonisté a výborné prostředí do něhož je dějová linka situována. Jen škoda toho useknutého konce, který byl po všech stránkách zbytečný. Jistě je třeba vygradovat závěr a nalákat příznivce na další díl, ale čeho je moc, toho je příliš. Pokud patříte mezi herní nadšenci, popřípadě sháníte lahodnou jednohubku se kterou byste si zpříjemnili pár podzimních večerů, tak jste na správné adrese! Hodnotím 3.5 z 5. hvězdiček a příště prosím větší důraz nejen na mezigalaktické bitevní šarvátky! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

„Mluvil něco o zničených vejcích a pomstě na Oranžovém rodu. Ale abych pravdu řekl, moc jsem nechápal, co to mělo znamenat.“ „Tak takhle to bylo…“ řekl můj zaměstnavatel překvapeně a zjevně mu to nahnalo strach. „Takže kudlani opravdu měli důvod, i když je to stará záležitost. Při prvním kontaktu s jejich rasou jsme my lidé jednali poněkud přehnaně. Občas naši průzkumníci našli pěknou planetu, kde by mohli vybudovat lidskou civilizaci, ale už tam byl inteligentní život. Naši zvědové hlásili, že kudlanky obývající Sival-II jsou hodně technologicky zaostalé a příliš agresivní, než aby se s nimi dalo rozumně vyjednávat. Chybně se rozhodli jednat v přesvědčení, že se o události na vzdálené zapadlé planetě nikdo nedozví… Admirál Bayagor royl Stashek ton Mesfelle jednal na základě nedostatečných informací a podcenil vojenskou i ekonomickou sílu Roje a jejich spojenců. Po té osudové chybě následovalo padesát let mezihvězdné války. Mezi Gamma Isejeky zůstávají ještě neporažení fanatici. Nenávidí naši rasu a myslí si, že Oranžový rod, k němuž admirál Bayagor royl Stashek patřil, nezaplatil za tu dávnou chybu dostatek lidské krve.“

 V hlavě mi vířila spousta otázek, ale Georgij mi náhle oznámil, že náš hovor bude končit, protože se brzy proberu. Hned poté mě do očí udeřilo prudké světlo, nos mi zaplnil zápach čpavku a já se probudil.

Connie Glynnová - Princezna v utajení

Originální název: Undercover Princess
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fragment

Být princeznou je pěkná dřina!

Ellie je skutečnou princeznou s královskou krví, ale má to háček. Po nějakém princeznování totiž ani zbla netouží. Ze všeho nejraději by byla jen normální třináctiletou puberťačko, která by honila kluky, navštěvovala koncerty a užívala si čas s kamarády. Politické šarvátky, hodiny etikety nebo třeba jen přednášky o panování, to není vůbec její šálek čaje. Naštěstí se nad ní její rodiče slitují a dovolí jí studovat na nobl internátní škole.

Lottie naproti tomu patří mezi klasické šedé myšky. Poté, co navždy ztratila svou milovanou maminku se uzavřela do sebe a pilně studovala, aby splnila její poslední vůli. Nakonec opravdu dostala stipendium na Rosewoodské škole. Prestižním vzdělávacím institutu, který by si jinak vůbec nemohla dovolit. Holčička si ze všeho nejvíc přeje změnit svou budoucnost směrem k lepším zítřkům, jenže je to složité. Žije s tetou, která ji spíše přehlíží a v kapse toho zrovna dvakrát mnoho nemá. Avšak vysněná škola by jí mohla pomoci stát se někým lepším!

Anastacia se snažila zůstat klidná, ale zavlnily se jí rty. „Opravdu?“ procedila skrz zaťaté zuby.

 „Ano. A taky miluju tuhle uniformu. Je o tolik hezčí než cokoli, co jsem obvykle nosila.“ Tohle tak úplně pravda nebyla, ale Lottii bavilo takhle přehrávat.

 Lola zrudla a vypadalo to, že si kouše jazyk. Funguje to!

K postrčení Loly přes okraj útesu už Lottii chyběla jen jediná věc. Dlouze si povzdechla a položila si bradu na dlaní. „Kéž by můj dosavadní život býval taky takový,“ prohlásila a zasněný tón v hlase přitom ani nemusela předstírat. Otočila se k Lole, která v tu chvíli vybuchla. „JÁ UŽ TO NEVYDRŽÍM!“

Sladký úvod do série, který si získá nejednu mladou slečnu!

„Princezna v utajení“ je vskutku miloučkým úvodem do série. Spisovatelka a taktéž úspěšná hvězdička Youtobe stvořila pohádkový příběh, který vás vtáhne nejen do nablýskaného světa plesů, krásných princů a úchvatných šatů, ale ukáže vám i odvrácenou stranu téže mince. Připravte se na nečekané zvraty, boje o moc a strastiplnou cestu za sebepoznáním.

Pokud hledáte čtivo, které by bylo vhodné pro mladou slečnu, řekněme ve věku od jedenácti let výše, tak jste na správné adrese. Jedná se o poměrně útlou, nenáročnou knížečku, která v sobě neobsahuje zhola nic pohoršujícího. Nejen svým vzhledem se až velice nápaditě podobá oblíbeným filmům z prostředí Walt Disney studios „Deník princezny“. Connie píše čtivě, svižně i když místy trochu kostrbatě. Její styl vypravování se nese ve velice rychlém duchu a rozhodně se s ničím nepáře. Krátké kapitoly, které vždy končí nějakým strastiplným dobrodružstvím jen umocní vaši touhu číst dál a dál.

 „Lolo!“ vykřikla Anastacia, ale evidentně už bylo pozdě. Vzduch se naplnil napjatým tichem. Raphael měl zjevně co dělat, aby nevybuchl smíchy, a Lottie to cítila stejně. Micky, který žádné napětí nevnímal, se naklonil a vzal si jahodu z Lottiina talířku. Většinu lidí by to naštvalo, Lottii to však připadalo, jako by tím ještě podtrhl směšnost celé situace.

„Zajímavé…,“ pronesla pomalu. Přestože měla nutkání začít se řehtat na celé kolo a povědět jim, že se zbláznili, zůstala klidná a řekla: „Ovšem myslím, že máte špatnou osobu.“ Anastacia se zamračila, až Lottii přeběhl mráz po zádech. „Lichotí mi to, ale není mi jasné, proč si to myslíte.“

 „Protože –“ rozhořčila se Lola a zkřivila rty do úšklebku. „Je to zřejmé!“ skočila jí do řeči ji Anastacia s otráveným výrazem ve tváři. „Před námi to neutajíš! Vypadáš přesně jako tvoje matka… a tvoje jméno je, mám-li být upřímná, směšné –“ Au! – „navíc ti uniklo, že jsi z jiné země, ale když jsme se tě na to zeptali, úplně jsi ztuhla.“

Výborně zpracovaný middlegrade, který nebudete chtít dát z ruky!

I když příběh na první pohled působí růžově, béžově a úžasně, tak postavy rozhodně nejsou jen černobílé bezduché schránky. Právě naopak, kromě pilotních hrdinek zde nalezneme celou řadu vedlejších, i když neméně důležitých charakterů. Krom poutavého přátelství a touhy po nějakém tom vzrušujícím okamžiku se tu, ale začínají vykreslovat i první lásky, ale nebojte se, nejde o nic světoborného.

Jistě, já už se nacházím poněkud za horizontem cílové skupiny, ale i tak jsem si čtení užívala. Jedná se totiž o krásné relaxační čtivo, které si užije kdokoliv. Pokud hledáte pěkný, ale vskutku dobře vypracovaný svět s milou protagonistkou, tak dejte této novince šanci! Určitě nebudete litovat! Za mě 3. z 5. hvězdiček a doporučení pro vás! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Bingo. Lottie měla co dělat, aby se nerozesmála. „Víme, že jsi princezna z Maradovie, že tajíš svou identitu a předstíráš, že jsi někdo jiný. Slibujeme, že to nikomu neprozradíme. Víme to jenom my, Binah a Saskia a neřekneme to živé duši. SLIBUJEME!“

Cože? Rychle pokračoval. „Jestli chceš udržet svou identitu princezny v tajnosti, budeš vážně potřebovat naši pomoc.“ Ale, no tak! Lottie měla pocit, že se jí každou vteřinu rozskočí hlava.

„Jenže… já nelžu. Já jsem opravdu Lottie Pumpkinová.“ Tohle přimělo Raphaela znovu se rozesmát a tentokrát se začali hihňat i Lola a Micky.

 „Přestaň, panebože, já nemůžu dýchat!“ Lottie v duchu zaúpěla. Snažila se říct jim pravdu a taky jim ji řekla, ovšem zdálo se, že ať jim řekne cokoli, stejně jí neuvěří. Hlasitě zasténala a schovala si hlavu do paží opřených o stůl.

„Slibujeme, že to nikomu neřekneme,“ zopakovala Lola. „Tvoje tajemství je u nás v bezpečí.“ Lottie nechala hlavu na stole. „Dík.“ Takhle si svůj první den ve škole rozhodně neplánovala.

Bez šance - Neil Shusterman

Originální název: Unwind
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2007)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub

Jaký má význam existovat?

Představte si budoucnost nového tisíciletí, kde je právo na život nedotknutelnou veličinou od doby početí až do věku třinácti let. Jenže to, zda se dožijete dospělosti už je velká neznámá. Pokud děláte problémy, patříte mezi sirotky anebo jste se znelíbili svým rodičům, pošlou vás jednoduše rozpojit. Tohle nenápadné slovíčko v sobě skrývá konec všeho, co znáte. Pokud se jednou dostanete do sběrného tábora, není z něj cesty zpět. Jednoduše budete rozebráni na miliony malinkatých kousíčků. Vnitřní orgány, končetiny, či třeba oční bulvy dostane ten, kdo je nejvíce potřebuje. Fakticky tedy žijete dál, i když v poněkud odděleném stavu.

Risa, Connor a Lev jsou tři naprosto odlišní dospívající, které osud svedl dohromady. Za normálních okolností by se zřejmě nikdy nesetkali, ale teď je pojí jedna chmurná skutečnost. Jejich životy tak, jak je znají brzy skončí. Jedná se o rozhodnutí, které učinil někdo jiný. Budou užiteční pro ty, kdož si jejich pomoc žádají a vlastně ani neumřou, ale bůhví proč, je to nikterak neuklidňuje. Májí jedinou naději, zůstat pohromadě a pokusit se změnit smyšlení lidstva. Jenže co zmůžou tři rozpojenci na útěku?

Druhá občanská válka, známá také jako „Válka o vnitrozemí“, byla dlouhý a krvavý konflikt vedený kvůli jedné jediné věci. Aby válka skončila, bylo schváleno několik ústavních dodatků známých jako „Zákon o životě“.

Uspokojil armády zastánců obou stran: jak práva na ochranu života, tak práva volby. Zákon o životě říká, že lidský život je nedotknutelný od okamžiku početí do dovršení třináctého roku dítěte. Ale mezi třináctým a osmnáctým rokem se rodič může rozhodnout, že pošle dítě zpětně na „potrat“ pod podmínkou, že život dítěte „fakticky „nebude ukončen. Proces, kterým je dítě usmrceno a zároveň uchováno při životě, se nazývá „rozpojení“. Rozpojování je nyní společností přijímáno jako běžný postup.

 Společnost chce vaše vnitřnosti, vy chcete přežít!

Neil Shusterman není rozhodně na poli literatury pro mládež žádným nováčkem. Jedná se o úspěšného uchazeče o dvanáct amerických literárních cen, který šokoval společnost již svým románem „Smrtka“, který u nás vydalo nakladatelství Yoli. V roce 2015 se stal držitelem prestižního „National Book Award“ za přínos v oblasti Young Adult tvorby. Jeho díla se těší velmi pozitivnímu hodnocení napříč celosvětovou fanouškovskou základnou. Jen na české knižní databázi trhá rekordy, jelikož neklesá pod solidních 85 %.

 Samotné „Bez šance“ se četlo velice příjemně. Za vyzdvihnutí stojí především kapitoly, které byly psané z pohledu vedlejšího charakteru, který v celém kontextu nehrál až tak velkou roli. Autorův styl je opravdu chvályhodný, ať už se jedná o způsob, jakým se hlavní protagonisté potkali, či o vykreslení vcelku reálného prostředí do nějž je kniha nenásilně situovaná. Jen škoda, že pilotním postavám chyběla určitá jiskra, která by je odlišovala od „obyčejné“ šedé masy.

Connor uvažuje, jak by mohl místu, kde žije, říkat domov, když z něho má být vykázán – nejenom z místa, kde přespává, ale také ze srdcí těch, kteří ho mají mít rádi. Když Connor vstoupí, otec sedí v křesle a dívá se na zprávy.

„Ahoj, táto.“ Otec ukáže na jakési nahodilé krveprolití ve zprávách. „Zase tleskači.“ „Co odbouchli tentokrát?“ „V Severním Akronu vyhodili do vzduchu obchod Old Navy v nákupním centru.“ „Hm,“ řekne Connor. „Člověk by čekal, že budou mít lepší vkus.“ „Mně to jako legrace nepřipadá.“ Jeho rodiče netuší, že Connor ví, že má jít na rozpojení.

Neměl to vůbec zjistit, jenže vyčmuchávat tajemství mu šlo vždycky. Když před třemi týdny v tátově domácí pracovně hledal sešívačku, objevil letenky na Bahamy. Na Den díkůvzdání měli odletět na rodinnou dovolenou. Ale mělo to jeden háček. Letenky byly jen tři. Pro matku, pro otce a pro mladšího bratra. Pro něho žádná. Nejdřív si jenom myslel, že jeho letenka je někde jinde, ale čím víc o tom přemýšlel, tím míň se mu to zamlouvalo. Pustil se tedy do trochu důkladnějšího pátrání, když byli rodiče mimo dům, a našel to. Příkaz k rozpojení. Byl podepsaný na starém tiskopise se dvěma kopiemi. Bílý originál už byl pryč – vzaly si ho úřady. Žlutá kopie měla Connora doprovodit na jeho poslední cestě a růžová zůstane jeho rodičům jako důkaz toho, co udělali. Třeba si ji zarámují a pověsí vedle jeho fotografie z první třídy.

Dimenze, v níž je lidské bytí obchodovatelné není jen výmysl!

Příběh sám o sobě je proklán zcela nezvyklé novotvary, jakými jsou například „čapnutí“ nebo „tleskači“. Ke chmurnému nádechu a navození autentičnosti přispívají i krátké pasáže na počátku některých kapitol, které se týkají přímo nechvalně proslulého chirurgického zákroku, který děti nedobrovolně podstupují. A tak vám nejednou při čtení naskočí husí kůže. Jenže od tohohle dílka se zkrátka nelze odtrhnout.

Čtenář tak má možnost v ruce držet něco, co se zcela vymyká klasickému klišé stylu. Ano, sice i tady narazíte na romantickou linku, ale ta je upozaděna, a navíc působí zcela přirozeným, nenásilným dojmem. Logická návaznost je přímo excelentní díky čemuž vše funguje přesně tak, jak má. Tahle dystopie vás jednoduše dostane. Já na ní nedokážu přestat myslet a byla bych opravdu nadšená, kdyby se mi do rukou co nejdříve dostalo i její pokračování. Naprosto jasných 5. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Risa přechází v zákulisí a čeká, až na ni u klavíru dojde řada. Ví, že by tu sonátu dokázala zahrát ze spaní – dokonce to často dělá. Mnohokrát se v noci probudila a cítila, jak svými prsty hraje po prostěradlech. Tóny jí zněly v hlavě a ona hrála ještě několik chvil po probuzení, než se hudba rozplynula do noci a zanechala za sebou jenom prsty bubnující do přikrývek. Musí tu sonátu znát. Musí jí připadat stejně přirozená jako dýchání.

„Není to žádná soutěž,“ říká jí pokaždé pan Durkin. „Recitál nemá vítěze ani poražené.“

Jason Matthews - Rudá Volavka

Originální název: Red Sparrow 
Rok vydání: 2014 (originál vydán 2013)
Počet stran: 488
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub

Moc dokáže doslova zabíjet!

Dominika Jegorová je mladá, úspěšná a ambiciózní dáma. Mluví se o ní jako o vycházející hvězdě ruského baletu. Velké osobnosti v oboru ji předpovídají zářivou budoucnost, plnou slávy a blahobytu. Jenže, její úspěch znamená překážku v životním snu někoho jiného. Svým přirozeným talentem zkřížila cestu své méně schopné spolužačce, která na přijetí do elitního baletního sboru dřela celý život. Rozhodne se proto konkurentku odstranit jednou pro vždy. Kdo by také toužil po umělkyni, která pajdá? Cesta na výsluní je holt nelítostná a musí se o ní bojovat.

Dívka se tak rázem ocitá v úplně jiné dimenzi. Poté, co se jí roztříštil její koníček se dostává do víru tajných služeb. Nepřetržité sítě, her, intrik a předstírání. Pokud chce přežít, a přitom si uchovat dekorum, bude se muset stát nejlepší ve svém oboru. Volavkou, která je sice krásná navenek, ale vražedná uvnitř. Její úkol je jasný, najít, identifikovat, a především eliminovat zrádce ve svých řadách. Jenže klubko polopravd se stále více zašmodrchává a ona už neví, komu může věřit. Jedno je, ale jisté, chce zůstat na živu!

Po dvanácti hodinách detekce sledování byl Nathaniel Nash od pasu dolů promrzlý. Na dláždění vedlejší moskevské uličky mu připadalo, že má nohy ze dřeva. Dávno se už setmělo, přesto pokračoval v detekci, jejímž cílem bylo napnout pavučinu sledovačů do krajnosti a znervóznit je natolik, aby se odhalili. Ničeho si nevšiml, žádné jednotky si nevyměňovaly místa, nikdo se za ním s odstupem neskrýval, žádné zvláštní zvuky za rohy bloků neslyšel, nic a nikdo nereagoval na jeho pohyby. Byl čistý? Nebo ho sledoval hodně početný tým? V samotné povaze téhle Hry spočívalo, že nevidět, kdo vás sleduje, je ještě horší než vědět, že vás mají pod dozorem.

Byl sice teprve začátek září, ale mezi první a třetí hodinou detekční trasy začalo sněžit. Pomohlo to zakrýt, že vystoupil z auta. Pozdě dopoledne Nate vyskočil z jedoucí Lady Kombi, kterou řídil Leavitt z expozitury. Leavitt změřil mezeru mezi nimi a sledovači, a když zahnuli za roh do ulice v industriální části města, beze slova zvedl tři prsty. Pak poklepal Nateovi na rameno. Sledovači z FSB, Federální služby bezpečnosti, je během tří vteřin nedohnali a projeli kolem Natea ukrytého za hromadou sněhu. Leavitt je odvedl pryč. Nate nechal svůj aktivní mobilní telefon registrovaný na ekonomickou sekci velvyslanectví v Leavittově autě. FSB tak klidně mohla přes retranslační stanice přístroj zaměřovat nejméně další tři hodiny. Když Nate vyskočil z auta, natloukl si koleno. Prvních několik hodin ho měl ztuhlé, ale ten v něm díky zimě bolest necítil. Padla tma a Nate se procházel, skrýval a proklouzával přes polovinu Moskvy, aniž zahlédl cokoli podezřelého. Zdálo se, že je opravdu čistý.

Knížka, která je inspirovaná skutečnými událostmi!

Ještě, než tato kniha spatřila světlo světa, byl tady jeden docela obyčejný muž. Jmenoval se Jason Matthews. Vystudoval žurnalistiku a přesídlil do hlavního města Spojených států amerických. Doufal, že získá vysněnou práci v nějaké příjemné redakci, místo toho, ale přišla nabídka od federálních tajných služeb. V kariérním žebříčku se vyšplhal až na posty nejvyšší. Mnoho toho prožil, stejně joho viděl. Až po odchodu na penzi nastal čas ke splnění pisatelského snu. Právě psaní mu sloužilo jako terapie, při níž své lehce poupravené zážitky zformuloval do napínavého špionážního thrilleru.

Již od prvních okamžiků si autor nebere servítky. Děj je přímočarý, bez příkras a jakkoliv dlouhých romantických, či vedlejších scén, které by mohly působit coby rušivý element. Jeho pozornost je soustředěna především na práci. Na více jak čtyři sta stránkách jemně odhaluje delikátní tajemství špionážní praxe. Jak sám ostatně zcela otevřeně uvádí, některé postupy a metody jsou změněny tak, aby neodhalovaly jádro pudla, ale princip zůstává stejný. A tak vás při čtení tohoto díla bude zaručeně mrazit v kostech.

Nate sáček opatrně otevřel a přidržel ho roztažený. MARBLE sáhl dovnitř a vyndal baterie, které technici pečlivě zabalili v laboratořích ve Virginii. Na oplátku vhodil do sáčku dva disky. „Odhaduju, že na těch discích bude přibližně pět metrů složek,“ prohlásil. „Že nechám pozdravovat.“

 Nate si všiml, že starý špion dál přemýšlel v objemu papírových složek, ačkoli kradl digitální tajemství. „Díky. Je tam i shrnutí?“ Centrála požádala Natea, aby MARBLEOVI připomněl, že u každé předávky potřebují souhrn, aby mohli stanovit priority pro překlady a zpracování zpráv. „Ano, tentokrát jsem nezapomněl. Na druhém disku je také nový telefonní seznam úřadu. Několik změn, ale nic překvapivého. Také je tam plán mých zahraničních cest na příští rok. Vždy pro ně hledám nějaké pracovní zdůvodnění. Podrobnosti jsem uvedl,“ vysvětloval MARBLE a hlavou kývl směrem k diskům.

 „Těším se, až se sejdeme mimo Moskvu,“ prohlásil Nate. „Rozhodnutí je na vás.“ Čas utíkal. Došli spolu na konec uličky a vraceli se zpátky.

Tahle série se vám zaručeně dostane pod kůži!

Postavy i prostředí působí opravdu realistickým dojmem. Navíc díky četnému střídání několika pohledů máte možnost zformulovat si o celé záležitosti svůj vlastní obrázek. Porozumíte tomu, proč jednotlivý hrdinové jednají tak, jak jednají, protože jim doslova a do písmene vidíte do hlavy. Pilotní charaktery „DIVU“ a „Nathea“ si navíc nelze nezamilovat. A tak jim budete držet palce od začátku až do konce. Mimochodem závěr prvního dílu je opravdu šokující, takže u něj buďte opravdu obezřetní!

Pro milovníky kvalitních krimi a napínavého čtení je „Rudá volavka“ jasnou volbou. A mimochodem, pokud jste to ještě nepostřehli, tak jsme se v březnu dočkali i filmové adaptace, která ovšem není pro slabé povahy. Já teď budu muset co nejrychleji vyrazit do knihkupectví, protože nutně potřebuji vědět, jak si bude osud s hlavními protagonisty i nadále pohrávat. Pro mě je to jeden z nejlepších románů tohoto žánru a jednoznačně ho doporučuji vaší pozornosti. Jednoznačných 5. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Na zlomek vteřiny se podíval na MARBLEA a vzápětí se oba dali do pohybu. Odhodili starosti kvůli špionskému prášku, zapomněli na všechno ostatní. Nate pomohl staršímu muži svléct si tmavý kabát a současně mu ho obrátil naruby, takže se z něj najednou stal barevný a jiného střihu, špinavý a odřený na loktech a ve švech. Pak pomohl MARBLEOVI do kabátu vklouznout. Sáhl do kapsy a vyndal starou kožešinovou beranici. Byla prožraná od molů a používal ji pro vlastní maskování, ten ji však narazil MARBLEOVI na hlavu. MARBLE z kapsy vyndal brýle se širokými obroučkami a jednou nožičkou oblepenou bílou náplastí. Nasadil si je na nos. Nate hmátl do jiné kapsy a vyndal krátkou tyčku. Namířil jí dolů, pružinový napíná uvnitř cvakl a najednou Nate držel v ruce hůlku, kterou vtiskl MARBLEOVI do ruky.

Moskvan středního věku zmizel, protože ho během osmi vteřin nahradil vetchý penzista v levném oblečení, který se stěží šoural o holi. Nate ho mírným postrčením nasměroval ke křižovatce a stanici metra. Použít metro sice bylo v rozporu se všemi příručkami, protože agent se mohl pod zemí snadno ocitnout v pasti, ale pokud by se tak MARBLE dostal pryč z oblasti, stálo by to za to. Jeho maskování by mělo ošálit i řady bezpečnostních kamer na nástupištích.

 „Odlákám je odsud,“ dodal ještě Nate, zatímco se MARBLE sehnul a začal se šourat ke křižovatce. Starý špion se na něho ještě jednou podíval, sice podmračeně, ale klidně, a mrkl. Tenhle člověk je legenda, pomyslel si Nate. Ten se jeho prioritou stalo odlákat sledovací vozy a přimět je, aby se vydaly za ním, pryč od MARBLEA. Ani on sám se však nesměl nechat zadržet. Disky v kapse by starého muže zabily stejně jistě, jako kdyby ho zadržela skupina sledovačů.

Vasilij Mahaněnko - Úkol přežít 

Originální název: Survival Quest 
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2015)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fantom Print 

Napínavá série, pro příznivce fantastiky!

IT specialista Daniel Mahan rozhodně není žádná bezduchá troska. Žije si celkem pohodlný život, aby také ne, když má doslova práci snů. Zastává totiž flek ve fantaskní online hře Barliona, která funguje coby virtuální realita. Jenže ani on se nevyhne krásné „lásce na první pohled“, která se však zdá býti krutým žertem osudu. Propadne kouzlu přitažlivé ženy, která si říká Marina, předvádí se před ní doslova jako kohout v kurníku, a tak když mu navrhne vskutku poťouchlou sázku s díky ji přijme.

Jeho úkolem je obelstít tajný systém městské kanalizace. Všechno se jeví být opravdu zábavné, vše je jen jako. K této akci má oficiální povolení a pokud to klapne, tak s ním ona tajemná dívka bude muset po určitou dobu randit. Ideální, lepší motivaci si snad ani nelze představit. Jenže kráska nečekaně vezme do zaječích a na Mahana sklapne past. Nyní musí strávit osm let uvěznění v počítačovém světě, kde si bude těžkou prací v dolech odpykávat svůj trest. Jeho jedinou šancí je zalíbit se dozorcům a dostat pozvánku do hlavního herního prostředí.

… shledal obžalovaného Daniela Mahana vinným z nabourání se do bezpečnostního systému městských kanalizací, což vyústilo v zastavení programu, a odsoudil ho k odnětí svobody v nápravné kapsli, jako pracovníka sběru surovin na dobu osmi let, dle článku 637, sekce 13 trestního zákoníku. Místo výkonu trestu bude obžalovanému přiděleno. Pokud vězeň splní podmínky předepsané v článku 78 sekce 24 trestního zákoníku, dostane nabídku přenést svou postavu do hlavního herního světa. Soud stanovuje obžalovanému následující vlastnosti: rasa ‒ člověk, třída ‒ šaman, hlavní profese ‒ klenotník. Filtry smyslového vnímání budou po celou dobu trestu vypnuty. Podmíněné propuštění je možné, pokud obžalovaný zaplatí částku sto milionů zlaťáků v herní měně. Rozsudek je konečný a není možné se odvolat.“

Říkají, že Bůh je Pravda. Opravdu nevím. Možná to tak je. Nikdy jsem to neověřoval, takže se nebudu hádat. Ale všechny hádky jsou zlé, velmi zlé. A to je Pravda, o které se nelze hádat. Slovní hříčka, chcete-li.

Ruský spisovatel je průkopníkem zcela nového žánru!

„Úkol přežít“ je prvním dílem několikadílné ságy „Cesta šamana“, kde autor popisuje to, co tak důvěrně zná. Mahněnko je hráč celou svou duší, proto mu činní neskonalou radost popisovat jako se jeho knižní já vypořádává se všemi těmi úkoly, které mu přidělil. Sledovat proces narůstání zkušeností, který má přímí vliv na jeho postup herními úrovněmi. Zkrátka srdce nejednoho gamblera při čtení této knihy zaplesá radostí. Bude mít pocit, jako kdyby se na plno ponořil do své oblíbené RPG.

Toto dílko, řadící se do nového žánru LitRPG, stejně jako kupříkladu „Ready player one“ vás buď pohltí a vy si ho zamilujete, nebo nad ním budete nevěřícně kroutit hlavou. Žádná zlatá střední cesta v tomto případě neexistuje. Ovšem jsem si jistá, že stejně jako já, a mnoho jiných přede mnou, i vy nakonec propadnete tomuto nově se vzmáhajícímu fenoménu. Přeci jen, takováto tvorba vnáší do ponuré a pořád se opakující tématiky fantasy knih zcela nový rozměr.

„No tak, skoč dovnitř!“ Smál se technik, když mě strkal do kapsle. Vtipálci. Všechny městské noviny mi jednohlasně přezdívaly „Ničitel kanalizace,“ což byla asi nejmírnější přezdívka, jakou jsem za tu dobu dostal. Především jsem však nestál o to, aby se na mě tahle přezdívka přilepila ve vězení. Před očima mi šlehl blesk a zůstal jsem na chvíli ochromený.

„Pozor! Probíhá vstup do Barliony! Vězeňská kapsle TK3.687PZ‒13008/LT12.“ Ocelově chladný hlas byl doprovázen bílým ubíhajícím textem na obrazovce. Hlas bez emocí působil nepříjemně. To bylo cílem. Věděl jsem, že stejný hlas může být i jemný a uklidňující. „Počáteční parametry byly nastaveny a nemohou být změněny. Pohlaví: Muž. Rasa: Člověk. Třída: Šaman. Vzhled: totožný se subjektem. Skenování subjektu dokončeno. Synchronizace fyzických dat s vlastnostmi vybrané rasy implementována. Fyzická data nastavena. Počáteční lokace zvolena. Místo trestu: Měděný důl Pryke. Účel trestu: těžba měděné rudy. Zahájeno vytváření postavy.“

Virtuální realita jako nový prostředek vězeňské služby!

Jak už samotní název pilotního dílu napovídá, děj se bude upínat především na přežití hlavního hrdiny. Úvod do série se nese v duchu seznamování se s novou dimenzí, i když v blízké budoucnosti, jako takové se příliš nezdržíme, jelikož nás spisovatel hned přemístí do prostoru tvořeného jedničkami a nulami. A tak, vám celé tohle dobrodružství bude spíše připomínat počáteční minuty vašich oblíbených RPGéček.

Pokud se hrdě řadíte mezi obdivovatele „World of Warcraft“, či jemu podobných počinů, tak si jistě přijdete na své. Vasilij vás totiž donutí nahlížet na vaši zálibu z trochu jiné perspektivy. Toužili jste někdy poznat, co se skrývá na druhé straně monitoru? Ano? Tak teď k tomu máte příležitost. Za mě to bylo výborné dobrodružství, které jsem si náležitě vychutnala, a tak nemohu jinak, než ohodnotit ho maximem 5. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Nedaleko stála osamocená budova. Na budově jsem spatřil ceduli s nápisem: „Vítejte v Měděném dolu Pryke.“ Aha, tohle bude zdejší administrativní kancelář. Tam bych měl najít strach nahánějícího předáka, který má pravomoc přesunout mě do hlavního světa.

Ano, přístup do hlavního světa. Těsně před umístěním do kapsle jsem si vyhledal obsah článku 78 sekce 24, který zmiňoval soudce, když mluvil o možnosti přístupu do hlavního světa. Během přípravy na trest jsem tuto část nějak přehlédl. „Pokud vězeň získá přízeň dozorců na místě svého trestu, může být přeložen do hlavního světa.“ Další část nařizovala strávit šest měsíců od počátku v přiděleném táboře, i pokud získáte přízeň strážných druhý den po příchodu do dolu. Navíc musíte odevzdat třicet procent všech vydělaných peněz. Zbytek nařízení si už nepamatuju, ale hlavní věc je, že mám šanci dostat se do hlavního herního světa.

Mým hlavním cílem bylo získat respekt a zalíbit se vedoucímu dolu. Nebo se nejdřív zalíbit a pak si získat respekt. Nezáleželo na pořadí, hlavně, abych odsud zmizel. Skvělé, jsem tu jen pár minut a už osnuju plány, jak zmizet.

K.Oram- Cinder a Ella

Originální název: Cinder and Ella
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2014)
Počet stran: 376
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

Stačí málo a vše co jste dosud znali zmizí!

Ellin život je všechno, jen ne pohádkový. Pouhých pět vteřin rozhodlo o jejím nelítostném osudu. Jedna automobilová nehoda zahýbala vesmírem a obrátila ho vzhůru nohama. Před necelým rokem totiž vinou nepozornosti řidiče před nimi ztratila člověka, kterého milovala ze všeho nejvíce, svou maminku. Ona sama přitom sotva unikla ze spárů smrti. Nesčetné jizvy a popáleniny ji však ani na okamžik nenechají zapomenout na hrůzy toho dne, který měl být pro ni tím nejlepším. A teď se navíc musí přestěhovat k otci, kterého sotva zná. Tatínek ji totiž opustil ještě když byla malá holčička. Nyní má novou rodinu jako vystřiženou z módního časopisu, avšak ona sama mezi ně jen stěží zapadá.

Chmury všedních dnů ji pomáhá odvrátit Cinder, tajemný internetový kamarád. Vlastně se jedná o jediného přítele, který ji zbyl. Nicméně dívence to vůbec nevadí, protože on je tím jediným v celé galaxii, kterému může říct naprosto všechno, protěže ji chápe. Má rád stejné filmy a knížky jako ona. Navíc je vtipný a pro slovíčka nechodí daleko. Jenže když se z jejího virtuálního druha vyklube slavná hvězda Hollywoodu začne její mizerné živoření nabírat zcela jiné obrátky.

S pohádkami je problém v tom, že většina z nich začíná tragédií. Chápu, proč tomu tak je. Nikdo nechce číst o rozmazlené hlavní hrdince. Skvělá postava potřebuje překonávat překážky, potřebuje zkušenosti, které jí dodají hloubku a zranitelnost a díky nimž se s ní čtenáři lépe ztotožní a oblíbí si ji. Dobré postavy si svou sílu musejí tvrdě vydřít. Dává to smysl, jenže to stojí za prd, když tou hlavní hrdinkou jste právě vy.

 

Můj život neměl s pohádkou nikdy moc společného. Nikdy se mi nesplnila kouzelná přání, nikdy mě ale ani nepostihla skutečná tragédie. Když mi bylo osm, táta měl nemanželský poměr a mámu a mě opustil, ale krom toho jsem měla opravdu dobrý život.

 

Jsem docela hezká díky chilským předkům z máminy strany mám dlouhé vlnité černé vlasy a hebkou, zlatavě hnědou pokožku. Oči mám však po tátovi velké a jasně modré. Jsem i docela chytrá mívám jedničky, přestože se moc neučím. A jsem taky celkem oblíbená o přátele a občasné sobotní rande jsem nikdy nouzi neměla.

Jak by si počínala taková princezna našeho století?

„Cinder & Ella“ je příběhem, který se inspiroval slavnou a všemi oblíbenou pohádkou. Tak trochu kouzelně také působí. Jedná se o první knihu známé americké autorky Kelly Oram, která si našla cestu i na pulty českých knihkupectví. Počin má na starosti nakladatelství Baronet, které nezahálelo a díky velkému čtenářskému úspěchu přivedlo k životu i pokračování s názvem „Šťastně až na věky“.  Sama spisovatelka má na svém kontě již nespočet skvělých knih, z nichž většina je právě romantického ražení.

Dílo je sepsáno v ich formě času minulého a jak už je dnes milým zvykem, střídají se nám pohledy dvou pilotních postav. Zatímco „ženská část“ působí poněkud pochmurným dojmem, jelikož Ellamara nemá zrovna na růžích ustláno a okolnosti posledních dvanácti měsíců ji zanechaly silné rány nejen na těle, ale i na duši. Tak Brian je jejím přesným opakem. Herecká hvězdička, která zažívá své nejslavnější období, díky filmovému trháku, který se má brzy objevit na plátnech kin.

Žádné podrobnosti z nehody si nepamatuju, jasně si však vybavuju strach, který jsem toho dne cítila. V jednom kuse se mi zdají noční můry. Jsou pokaždé stejné – několik rozmazaných výjevů a pak kakofonie chaotických zvuků, jenže mě paralyzuje strach tak silný, až zapomenu dýchat, dokud se s křikem neprobudím. Sen je vždy prodchnutý naprostou hrůzou.

 

Kdyby mi do obličeje nepálilo slunce a tělo mě nebolelo z více než pětihodinového letu z Bostonu, říkala bych si, že se mi nejspíš zdá další takový sen. Tak strašně vyděšená jsem byla, když jsem z příjezdové cesty hleděla na svůj nový domov.

 

Cestou z letiště do domu mého otce jsem z okna auta neviděla nic než kopce zvedající se nad Los Angeles. Už to stačilo, aby mi došlo, že Los Angeles nemá s Bostonem nic společného – ačkoli dopravní ruch na dálnici se mi snažil namluvit pravý opak.

 

Kéž by jediný rozdíl byl ve scenerii. Na intenzivní péči jsem strávila osm týdnů a dalších šest měsíců v rehabilitačním centru. Celkem osm měsíců hospitalizace a teď mě propustili do péče muže, který před deseti lety zmizel z mého života – do péče mého otce a ženy, kvůli níž mě opustil a s níž vychovával dvě dcery, kterými mě nahradil.

Milý příběh, který vám vykouzlí úsměv na tváři a zahřeje u srdce!

Pokud se to vezme kolem a kolem, tak hrdinové jsou rozhodně více než zajímavý. Ano, nějakému tomu klišé se jen stěží vyhneme, ale zas na druhou stranu protagonisté rozhodně nejsou černobílí. Každý z nich má své světlé stránky, a naopak i ti největší andílci ukrývají ve skříni nejednoho kostlivce. Navíc počáteční dějová linie, která je z velké části tvořená zprávami a komunikací pomocí chatu se velmi rychle mění v něco víc. A samozřejmě nesmím opomenout ani Los Angeles, do kterého je celý tento románek umně zasažen.

Závěr se „nečekaně“ nese ve stylu „a byli spolu, dokud je smrt nerozdělila“, nicméně i tak si tuhle sladkou jednohubku užijete. Na zaláskované knihy mě normálně moc neužije, ale této jsem jednoduše podlehla. Možná je to tím, že Kelly má opravdu čtivý styl, a tak její tvorbu vůbec nedáte z ruky. Nevím, každopádně už se nemohu dočkat, až se ke mně dostane druhý díl! Hodnotím 5. z 5. hvězdiček a vřele doporučuji jako ideální letní čtení někam k vodě nebo jen tak na zkrácení dlouhých chvil.  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

No konečně žádné depresivní téma. „Nevím,“ odpověděla jsem upřímně. „O místo na Bostonské univerzitě jsem přišla, všichni přátelé na mě zapomněli. Nebylo by to stejné, kdybych se vrátila, takže bych si asi vybrala jiné město.“

 

„A kam byste šla?“ zeptala se doktorka Parishová znovu. „Co byste dělala se svým životem?“

 

„Nejdřív bych si přes internet dokončila střední školu. Přes internet bych mohla začít hned a maturitu bych si udělala už za pár měsíců, místo abych musela opakovat celý čtvrtý ročník. Potom bych šla na vysokou. Chci studovat žurnalistku. Jen se asi musím rozhodnout, kam jít. Mohla bych jít kamkoli, ale chtěla bych psát recenze a kulturní články, takže bych mohla zůstat tady nebo jet do New Yorku. Asi bych spíš vybrala ten New York, protože to mám na východním pobřeží ráda.“

 

Jakmile doktorka Parishová přimhouřila oči, pochopila jsem, že jsem řekla něco špatně. „Odešla byste? Jen tak? Na vysokou, do města, kde byste byla sama a nikoho neznala? Neměla tam žádné přátele?“

Alwyn Hamiltonová - Zrádce trůnu

Originální název: Traitor to the Thorne
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 440
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Schyluje se ke krvavé válce!

Amání mladá dívka s nadpřirozenými schopnostmi jen o vlásek unikla vlastní smrti. Díky tomu, že jejím otcem není nikdo jiný než mocná první bytost, je pro všechny lákavou kořistí. Mnozí věří, že má léčivou moc a dokáže zacelit jakékoliv neduhy. Díky tomu je ona, i všichni jí podobní, neustále pronásledována. Teď se navíc připletla k tajemnému spolku, „Nový úsvit, nová poušť“ který je nově se formulující povstaleckou skupinou mající za cíl svrhnout krutého sultána, který neváhal zavraždit svého vlastního otce jen proto, aby se dostal na trůn, a nastolit vládu rebelského prince.

Jenže tahle malá holka z pouště přitahuje problémy jako jeden obrovský magnet, a tak není divu, že ji cesty zavedou rovnou do zajetí. Jenže jejím věznitelem není nikdo jiný než zlovolný panovník. Nyní se nachází za zdmi jeho harému, ze kterého zdá se, není úniku. Avšak i tak neztrácí naději v úspěch své věci, tajně slídí po paláci a sbírá informace, které by mohli pomoci jejím přátelům i budoucnosti celé Miradži. Jenže si po čase začíná uvědomovat, že mocný despota toho ví mnohem více, než je ochoten připustit.

Tuhle košili jsem měla vždycky ráda. Škoda té krve.  Aspoň že většina nebyla moje. Vlastně moje nebyla ani   ta košile, tu jsem si vypůjčila od Šazád a nikdy jsem se ji neobtěžovala vrátit. No, teď už ji nejspíš chtít nebude. 

„Stůj!“ 

Trhnutím mě zastavili. Měla jsem svázané ruce a provaz se mi bolestivě zařezával do odřených zápěstí. Sprostě jsem zaklela a zvedla hlavu, abych konečně odlepila oči od svých zaprášených bot a upřela pohled do pouštního slunce. Hradby Saramotai v posledních paprscích denního světla vrhaly opravdu dlouhé stíny.

Byly přímo mytické.  Netečně přestály jednu z největších bitev První války, mezi hrdinou Attalláhem a Ničitelkou světů. Byly tak starobylé, že vypadaly, jako by je tvořily kosti samotné pouště. Avšak ta slova, ledabyle načrtnutá nad branou bílou barvou... ta byla nová. VÍTEJTE VE SVOBODNÉM MĚSTĚ.

Tajemný svět ožívá v představivosti svých čtenářů!

Konečně jsem se dočkala a po dlouhých pochybách, zda vydat pokračování, či nikoliv je „Zrádce trůnu“ konečně na světě. Po akci nabytém začátku mě kniha do sebe doslova vtáhla. Jedno napětí střídá druhé. Nicméně autorka si najde nějakou tu mezeru mezi těmi všemi přestřelkami a připomene svým věrným příznivcům, co se stalo v mezičase, kdy byli od svých oblíbených hrdinů odloučení.

Zvraty a velká odhalení se tady střídají doslova jako na běžícím páse, až budete mít během čtení pocit, že vám srdce buší až v krku. A pak přijde srdcervoucí konec a vy máte pocit, že to s vámi jednoduše sekne. Alwyn Hamiltonová je zkrátka mistryně intrik, servíruje vám je pod nos stránku, co stránku.

Teď jsem však přemýšlela nad tím malinkým sluncem v rukou Raná’a. Bylo neškodné, jak si ho, tak držela v dlaních. Ale kdyby se stokrát znásobilo, už by tak neškodné být nemuselo. Najednou vypadaly   sultánovy vyhlídky poněkud nadějněji.

 „Vaše povstání ho zatím udrželo mimo tuhle část pouště. Jak dlouho si myslíš, že to ještě vydržíte?“ 

Tak dlouho, jak bude potřeba. Radši se propadnu, než bych sultánovi dovolila, aby nějakému jinému demdži udělal to, co Núršamovi. Raná’a sice možná byla vypiplaný fracek s hlavou v oblacích z toho, jak jí celý život lili do hlavy, že je reinkarnací mytické princezny. Ale byla demdži. A my se o svoje lidi starali.

 „Můžu ji odvést do bezpečí.“ Tady jsem ji nechat nemohla. Ne, když existovala možnost, že ji najdou a já na ni budu koukat a mířit na ni revolverem. „Ven z města.“ „Já s tebou nikam nechci,“ vzpírala se Raná’a. Obě jsme ji ignorovaly.

Skvělá autorka a ještě lepší knižní série! 

Spisovatelka píše opravdu skvostně. Strhující styl a perfekcionistickou zápletku si jednoduše zamilujete. Po přečtení poslední kapitoly si tak budete přát, aby příběh nikdy neskončil. Dokonalé využití bujné fantasie ve spojitosti s perfektním dějovým načasováním je opravdovou zárukou úspěchu. A samozřejmě nechybí ani trocha té exotiky, cizokrajných slov a příchutě dalekých končin. Vytříbené postavy, které rozhodně nejsou černobílé, jen přidávají ke kvalitě celkového dojmu!

Čekala jsem velkolepé knižní dobrodružství, ale dostala něco mnohem většího. „Poušť v plamenech“ je vskutku výjimečnou sérií na poli Young adult žánru. Snoubí v sobě klasické westernovky s trochou fantasie a špetkou orientu k tomu. Zajímává kombinace, nemám snad pravdu? Já jsem více než nadšená a hodnocení 5. z 5. hvězdiček tomu jen a jen nasvědčuje! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Jednoho dne dorazila k Hawá do Izmánu zpráva o tom, že velké město na druhém konci pouště je v obležení ghúlů a bojuje tam i Attalláh. Město se každý den snažilo vybudovat nové obranné valy, ale ghúlové je každou noc znovu   strhli a nutili tak obyvatele, aby za úsvitu, až ghúlové zmizí, začali znovu.  Jakmile Hawá uslyšela, že Attalláha čeká téměř jistá smrt, vyšla do pouště za Izmánem a ronila tak   mučivé slzy, že jeden z búraqi, nesmrtelných koní z písku   a větru, se nad ní slitoval a přišel jí na pomoc. Přecválala na   něm poušť a zpívala tak krásně, že jakmile dojela Attalláhovi po bok, na oblohu vyšlo slunce.

Když dorazila do Saramotai, udržela slunce na nebi a tím i ghúly od města po   celých sto dní, dost dlouho na to, aby lidé ze Saramotai postavili svoje vysoké neproniknutelné hradby, a tak na nich   pracovali dnem i nocí, dokud nebyli v bezpečí. Když byla práce konečně hotová, Hawá slunce pustila a v bezpečí za městskými hradbami se provdala za svou lásku, Attalláha. 

Hawá pak na hradbách hlídkovala každou noc, když    Attalláh vyjížděl do bitvy, a pokaždé se jí za úsvitu vrátil.  Dalších sto nocí Attalláh vyjížděl za brány hájit město. V bitvě byl nedotknutelný. Žádný z ghúlů mu nedokázal zkřivit ani vlásek. Princezna Hawá stála na hradbách každou noc a o stoprvní noci její hlídky zasáhl hradby zbloudilý šíp z bitvy a skolil ji.

Když ji Attalláh viděl padat z hradeb, srdce se mu zastavilo žalem. Ochrana, která mu po sto nocí tak dobře sloužila, najednou zmizela, ghúlové ho přemohli a vyrvali mu srdce z hrudi. Ale v okamžiku, kdy Attalláh a Hawá zemřeli, slunce naposledy zazářilo uprostřed noci. Ghúlové na slunci bojovat nemohli. Místo toho je jeho záře spálila a Hawá s Attalláhem tak město svým posledním dechem zachránili.