Úryvkové úterý - #21

Meme pocházející z dílny AliPeli, jeho úkolem je zveřejnit každé úterý úryvek z knihy, který zrovna čtete, či jste četli. Velikost úryvku je čistě na vás, ovšem měl by být pokud možno bez spoilerů. Pojďme se tedy společně podívat, co čtu zrovna já. Každopádně budu moc ráda, pokud se také zapojíte a dáte mi do komentářů odkaz na vaše meme.  P.S. Co jste zrovna přečetli, případně čtete teď? Neváhejte se podělit do komentářů! ツ

***

Co zrovna čtu a jaké jsou mé dojmy? 

Kamarádka mi přinesla „Fandom“ z nakladatelství Baronet, že prý je to docela povedená kniha, kterou bych si měla přečíst. Dlouho jsem neotálela a do knížky se skutečně pustila. Mám sice takový dojem, že už jsem asi odhalila, jak to všechno nakonec skončí, ale nevzdávám se a čtu vesele dál. Musím říct, že čtivostí tenhle pilotní díl opravdu překypuje, a tak se od něj nemohu odtrnout. I námět je výborný. Vypadá to, že Anna Day má svým fanouškům hodně, co nabídnout. Jsem na to čím dál, tím víc zvědavá. Opravdu se nejedná o špatný začátek série! A taky musím zjistit, zda mám správný typ, co se závěru týče, či nikoliv...☺

Ukázka z knihy FANDOM - Anna Day

Naše čtveřice se jako ve snách dovleče přes trosky kovu a zařízení k nápisu VÝCHOD. Vyvalíme se ze dveří, kašleme a prskáme a tiskneme se jeden k druhému. Do očí se mi zakousne denní světlo. Připadám si jako nějaký druh upíra, mžourám a skláním hlavu. Všimnu si, že se citelně ochladilo, a rázem mi naskočí husí kůže. Svezeme se na dláždění, záda opřeme o studenou kamennou zeď.

 „Kde to, sakra, jsme?“ řeknu. Naštěstí ještě umím tvořit slova, ale slyším jen ohlušující rámus, jako bych stála v tunelu a kolem mě se řítil, rachotil a skřípal vlak a vířil prach. Nejdřív mě napadne, že je to silný tinnitus, kdy mozek protestuje proti sebemenšímu pohybu, ale pomalu začínám rozlišovat barvy a tvary. Lidi. Tisíce lidí. Všichni vysocí, štíhlí, na sobě perfektně padnoucí oblečení. Pěsti bušící do vzduchu a zvýšené hlasy; zadní strana stehen mi vibruje záchvěvy dusajících nohou.

 „Musíme přivolat pomoc,“ křikne Nate a vyndá z kapsy mobilní telefon. Pásku musel někde ztratit, protože jsou vidět obě oči, lesklé slzami. „Není tu signál,“ řekne. Přikývnu, ale ihned toho lituju. Bolest v hlavě se mi převaluje jako toxická tekutina. „Russell a Julia jsou pořád uvnitř…“ I ochrankáři a ta paní s psací deskou… pokusím se dodat, ale můj hlas se ztratí ve fanfáře trubek. „To je nějaká kostýmová akce?“ huláká Alice.

***