Dvůr křídel a zmaru -Epické zakončení série!

S.J. Maasová - Dvůr křídel a zmaru

Originální název: A Court of Wings...
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 720
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Válka se nevyhnutelně přibližuje!

Feyre, kdysi smrtelná dívka a nyní vznešená víla je vtažena do víru nebezpečných intrik, které mají tu moc navždy změnit uspořádání světa. Mladá panovnice se musí vrátit na Jarní dvůr, do míst, které ze srdce nenávidí. Předstírat lásku k muži, který ji zradil a usmívat se na své někdejší přátelé, kteří nyní stojí na druhé straně barikády. Má se stát špehem, stínem, který vyčkává, až přijde jeho chvíle. Jen a jen ona se totiž může dovědět cenné detaily o postupu hybernských vojsk. Zdá se, že nová válka je na spadnutí!

Nenasytný vladař dychtí po pomstě. Touží získat odvetu za veškerá léta křivd a trápení, které se jeho lidu děly. Nezastaví se před ničím a nyní má navíc v ruce mocnou zbraň, Kotlík, který stvořil veškerý život. Avšak pokud jeho magické schopnosti i nadále zůstanou v rukou hybernského panovníka, přinese to pouze zkázu. Dokáže „Ničitelka kleteb“ zareagovat včas a předejít tak apokalypse?

Dva roky před zbudováním zdi.

Bzučení much a křik přeživších dávno vystřídaly dunění válečných bubnů. 

Válečné pole se změnilo ve spletenec bezvládných těl lidí i víl, který pouze sem tam narušovala zlámaná křídla čnící k šedé obloze či mohutná koňská mršina.

V tom horku bude jejich puch zanedlouho nesnesitelný, a to i navzdory pokrývce těžkých mraků.  Kolem očí hledících nehybně vzhůru už lezly mouchy. Ty nedělaly rozdíl mezi masem lidí a nesmrtelných víl.

Kráčel jsem po kdysi travnaté pláni a všímal si zástav napůl pohřbených v blátě a krvi. Stálo mě většinu sil, co mi ještě zbývaly, abych nevláčel křídla po mrtvých a kusech zbroje. Z mé moci zbyla vyprázdněná studnice už předtím, než krveprolití ustalo. Poslední hodiny jsem bojoval tak jako smrtelníci po mém boku mečem i pěstmi, s brutálním, nepomíjejícím soustředě­ním.  Drželi jsme linie proti Ravenniiným legiím.  Hodinu za hodinou jsme je drželi, jak mi otec přikázal, a já věděl, že není jiná možnost.  Pokud bychom zklamali, zasadilo by to smrtící ránu naší již beztak rozdrolené obraně.

Pevnost, jež se mi tyčila za zády, byla příliš cenná na to, abychom ji nechali padnout do rukou králových přívrženců.  Nejen kvůli její poloze v srdci světadílu, ale také kvůli zásobám za jejími zdmi. Kvůli kovárnám na západní straně, z nichž dnem i nocí stoupal dým a kde kováři v potu tváře pracovali na výzbroji pro naše vojska.

Bravurní závěr nadupané trilogie je konečně tady!

A je to tady, volejte sláva! Konečně jsme se dočkali. Třetí díl trilogie „Dvůr trnů a růží“ si našel cestu i do našich knihovniček. Je to sice pořádný kus, čítající více než 700.stran, ovšem nudit se u něj rozhodně nebudete. Zatímco prostředek série byl spíše romantický, se zaměřením na vztahovou linii mezi hlavními postavami. Závěrečný díl prudce otočil a chrlí na své čtenáře jednu akční scénu za druhou. Avšak nic se nebojte o lásku, či měla bych říci spíše o Rhysanda, rozhodně nepřijdete.

Zajímavý je taktéž vývoj pilotních aktérů. Ohledně nich vyjdou najevo skutečnosti, které měly zůstat nadosmrti skryté a vy se nestačíte divit. Máte se rozhodně na co těšit, protože někteří „kostlivci ve skříni“ jsou více než šťavnatí. Ovšem zdaleka největším vývojem si prošla „naše hlavní hrdinka“ z křehké smrtelnice s naivními představami, se nám změnila v neohroženou bojovnici, která si naprosto nekompromisně hodlá vzít to, co ji právem patří.

Ať Jurian naznačoval cokoli ohledně toho, jak se bude Rhysand k mým sestrám chovat, sdělila jsem mu, ať je Noční dvůr, jaký chce, oni mým sestrám takhle neublíží aspoň prozatím.  Rhysand zná  vynalézavější způsoby, jak je trápit. Zdálo se, že o tom Lucien stále pochybuje. Na druhou stranu jsem při kratičkých „návratech“ paměti také naznačila, že já takovéto vynalézavosti nebo pozornostem unikla.

To, že tomu tak snadno uvěřili, že se domnívali, že by kdy Rhysand někoho nutil... Tu urážku jsem přidala na dlouhý, předlouhý seznam věcí, za které mi zaplatí.

Odložila jsem štětec, sundala si zástěru plnou skvrn a opatr­ně jsem ji odložila na stoličku, na níž už jsem dvě hodiny seděla. „Půjdu se převléknout,“ zamumlala jsem a přehodila si cop přes rameno.

Tamlin přikývl a sledoval každý můj pohyb, když jsem k nim zamířila. „Ten obraz je nádherný.“ „Ještě zdaleka není hotový,“ odpověděla jsem a oprášila jsem přitom tón dívky, která není zvyklá na chválu a poklony a nestojí o pozornost. „Pořád vyžaduje spoustu práce.“

Popravdě řečeno byl to jeden z mých nejlepších výtvorů, ovšem to, že postrádá ducha, bylo zřejmé jenom mně. „To se asi dá říct o nás všech,“ nadhodil Tamlin s váhavým úsměvem. Potlačila jsem nutkání protočit panenky a oplatila jsem mu úsměv. Když jsem ho míjela, přejela jsem mu rukou po rameni. Deset minut nato jsem se vynořila ze své nové ložnice a Lucien na mě už čekal.

To pravé ořechové pro příznivce kvalitní fantasy pro mládež!

 Kniha v sobě mísí romantickou a fantaskní část. Ačkoliv jsem příznivcem spíše fantasy žánru nežli červené knihovny, tak musím uznat, že ani ta romantika ve výsledku není vůbec špatná. O konci, který byl nervy drásající a natolik emotivní, že doslova rval srdce z těla, radši ani nemluvě. Téměř jsem si napětím okousala všechny nehty, co mi to ta autorka proboha dělá?

„Dvůr křídel a zmaru“ byl jednoznačně TOP záležitostí. Nicméně pár drobných chybiček by se přeci jen našlo. Pominu-li trochu vleklý prostředek knihy, tak pro mě asi největším zklamáním bylo poměrně dosti otevřené zakončení. Jistě, chápu, že Maasová má v plánu doprovodnou novelu k trilogii. Ovšem od pomyslné třešničky na dortu bych očekávala přeci jen o něco víc. Jenže i přes všechny drobné mouchy nemohu hodnotit jinak než 5. z 5. hvězdičkami. Pokud patříte mezi příznivce Young Adult fantasy, tak vězte, že toto dílko vám rozhodně nesmí proklouznout mezi prsty! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Mým prvním úkolem bylo zjistit, kde se chystají udeřit a jak  

dlouho Kotlíku potrvá doplnit veškerou moc. A pak tu infor­maci tajně doručit Rhysandovi a ostatním. 

Další den jsem se oblékla nanejvýš pečlivě. Po večeři s Ianthe, která se užírala vinou a mohla se přetrhnout, aby mně a Lu­cienovi lezla do zadku, jsem se příliš dobře nevyspala. Zdálo se, že velekněžka chce počkat, až si hybernští velitelé odpočinou po cestě, než před ně předstoupí. Zavrkala něco v tom smyslu, že jim chce dopřát příležitost, aby nás poznali, než mezi nás vstoupí, ale mně stačil jediný pohled na Luciena, abych pocho­pila, že jsme výjimečně zajedno. Nejspíš měla v úmyslu vejít na scénu ve velkém stylu.

Pro mě se tím nic neměnilo. Ani pro mé plány. Plány, které jsem ráno potom vyslala po duševním poutu v po­době slov a výjevů nesoucích se chodbou pohrouženou do noci. Netroufala jsem si pouto využívat příliš často. Od svého pří­chodu sem jsem s Rhysandem hovořila jen jednou. Pouze jed­nou, hodiny poté, co jsem vešla do své staré ložnice a uviděla trny, které ji porostly.