Lauren Oliverová - REPLIKA 

Originální název: REPLICA
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2016)
Počet stran: 456
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Věda je jen dobrým sluhou!

Lyra toho zatím moc nezažila. Veškerá její existence je spjatá s Havenovým institutem, jehož zdi nikdy neopustila. Je to její jediný domov, ve kterém vládne řád, čistota a sterilnost. Děvče je jedním z mnoha obyvatel tohoto zdravotnického zařízení, kteří mají místo jména číslo a jejichž jediným smyslem je plnit příkazy zdravotnického personálu. Pokud je někdo příliš slabí a neprospívá, tak zkrátka zemře. Jednoho večera se však stane něco strašného, teroristický útok, jenž zničí jediný svět, který je dívence tak důvěrně známí.

Naproti tomu Gemma vyrůstá v luxusu. Jakožto dcera farmaceutického giganta má všechno, co si jen může v životě přát. Milující matku, oborské rodinné sídlo se spoustou personálu a věrného psího kamaráda. Jenže po ničem z toho zrovna dvakrát neprahne. Už ji nebaví být pořád vzorný maminčin mazánek. Ráda by okusila trochu toho dobrodružství. A tak se rozhodne podniknout něco šíleného, utéct z domova, a ještě k tomu se spolužákem, kterého zná jen od vidění!

Testování soukolí probíhalo ve velké místnosti v oddělení D, kde táhlo a kde dřív byly klece s králíky, takže to tu pořád bylo cítit granulemi a králičí močí. Lyra nevěděla, co se s těmi králíky stalo. Havenův institut byl obrovský a řada místností byla nepřístupná, takže měla za to, že králíky prostě někam přesunuli. Anebo možná králíci taky neprospívali, jako některé repliky.

Každý týden bylo Testování soukolí trochu jiné: někdy měly repliky posbírat co nejrychleji malé, kluzké špendlíky, nebo měly poskládat 3D skládačku, nebo vybrat na papíru vzor, který nepatřil mezi ostatní. Trvalo to celý den. Ženské repliky, všech devět set šedesát, chodily dovnitř po čtyřiceti podle barev. Rosalgin už se vrátila z Krabice a posadila se vedle Lyry.

Originálně zpracovaná kniha, kterou je radost číst!

Dvě mladé dospívající dívky jsou odlišné asi jako den a noc. Vlastně se nikdy neměli setkat, ale přesto se tak stalo. Dvě na první pohled různorodá individua však sdílejí stejný osud. Pojí je hluboká pravda o jejich minulosti. Pravda, která měla zůstat skrytá, a přesto se nyní dere na povrch odhodlána změnit vše, co děvčata doposud tak důvěrně znala.

Lauren Oliverová vnáší do světa literatury pro mládež zcela nový aspekt. Replika je totiž knihou, kterou můžete číst hned několika způsoby. Tohle dílo v sobě snoubí dva příběhy, dvou hlavních hrdinek Lyry a Gemmy. Můžete tak začít se čtením jednoho a postupně se propracovat k druhému. Důrazně se však doporučuje postupovat střídavě po kapitolách. Díky tomu vám totiž jednotlivé detaily lépe zapadnou a začnou dávat větší smysl. Nicméně já jsem četla oba příběhy odděleně a musím říct, že i tento princip měl své kouzlo.

Pak Línej Zadek ohlásila, že čas vypršel, a sestra No Jasně papíry vybrala a všechny repliky seděly, ani nedutaly, zatímco se vyhodnocovaly jejich výsledky, propočítávaly se a zapisovaly do jejich složek. Lyře se potily dlaně. Teď to přijde.

„Zapomněla jsem ty písmenka,“ kňourala Rosalgin. „Nemohla jsem si vzpomenout na ty písmenka.“ „Tak fajn, to by stačilo.“ Línej Zadek se ztěžka zvedla ze židle a zaškvířila se, jako vždycky po testování. Repliky se taky postavily. Jediná Lyra zůstala sedět a srdce se jí v hrudi svíralo a zase uvolňovalo.

Jakmile byla Línej Zadek na nohou, začala si okamžitě stěžovat, jako obvykle. „Zatracený boty. Zatracený počasí. A teď musím ten svůj línej zadek dostat až do Adminu. Tam a zpátky mi to zabere dvacet minut. A k tomu ještě dneska dorazí ti muži.“ Línej Zadek normálně pracovala na recepci a u testování jen vypomáhala. Měla aspoň padesát kilo nadváhy a v horku jí natékaly kotníky, až byly nakonec stejně oblé a tlusté jako kmeny palem na dvoře.

Příběh nejen pro milovníky sci-fi, ale i pro romantické snílky!

Za zmínku stojí i postavy, které se v průběhu celého příběhu velice výrazně vyvíjí. Zatímco na začátku jsou obě nesmělé. Gem se v prvopočátcích docela dost podceňuje, myslí si, že je k ničemu. Jenže jak přichází napětí a ve vzduchu je cítit nebezpečí, vše se rapidně mění. Dívčina vylézá ze své bezpečné komfortní zóny a je připravena postavit se tváří v tvář realitě, byť je sebevíc krutá.

Autorka zkrátka umí psát. Stvořila realistické dílko, které je postaveno na v dnešní době velice diskutovaném tématu. Na mušku ji totiž tentokráte přišlo klonování a jeho možné dopady na lidské pokolení jako takové. Musím říct, že ze všech Oliverových knih je tato, tedy alespoň pro mě tou nejlepší. Nechybí v ní totiž kromě napětí, dobrodružství a záhad, i trocha té lásky a mezilidských vztahů. Já ji rozhodně doporučuji a dávám 5. z 5. hvězdiček! Kéž by brzo vyšlo pokračování! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Nikdo se jí ale neptal. Prošla kolem sesterny, kde sedělo několik sester a smály se dvěma ženám v televizi – repliky, pomyslela si Lyra a bodl ji osten nadšení, ale pak si všimla drobných rozdílů a došlo jí, že jsou to jen dvojčata. Potom šla kolem ubikací zaměstnanců: menších pokojů, kde na palandách vždycky spali až čtyři lidé, sestry nebo mladší výzkumníci, a prostornějších ložnic doktorů. Nakonec přišel Hrnec. Z pachu dušeného masa se jí okamžitě zvedl žaludek.

Sklopila hlavu a spěchala dál. Když si bzučákem otevřela dveře do oddělení A, hlídač, který měl službu, sotva vzhlédl. Prošla mramorovou recepcí, kde stála kamenná busta Richarda Havena, prvního Boha, které někdo natáhl červenomodrý plášť a směšný klobouček. Lyra chápala, že je to nějaká hra, že má něco společného s místem zvaným Penn, odkud přišel první i druhý Bůh. Kousek za hlavním vchodem stál umělý vánoční stromek, původně koupený na každoroční havenský večírek, ale teď už tři roky neuklizený. Jen ho od jara do podzimu zhasínali. Ze zdí se usmívaly fotky cizích lidí, a na jedné z nich byli Richard Haven a doktor Saperstein, mnohem mladší než dnes a oblečení v červenomodré. Dokonce měli pomalované tváře.

Dneska se u nich ale Lyra nezastavovala. Prošla dveřmi ke schodišti. Bylo to tu slabě cítit po cigaretách.

S.J. Maasová - Dvůr křídel a zmaru

Originální název: A Court of Wings...
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2017)
Počet stran: 720
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: CooBoo

Válka se nevyhnutelně přibližuje!

Feyre, kdysi smrtelná dívka a nyní vznešená víla je vtažena do víru nebezpečných intrik, které mají tu moc navždy změnit uspořádání světa. Mladá panovnice se musí vrátit na Jarní dvůr, do míst, které ze srdce nenávidí. Předstírat lásku k muži, který ji zradil a usmívat se na své někdejší přátelé, kteří nyní stojí na druhé straně barikády. Má se stát špehem, stínem, který vyčkává, až přijde jeho chvíle. Jen a jen ona se totiž může dovědět cenné detaily o postupu hybernských vojsk. Zdá se, že nová válka je na spadnutí!

Nenasytný vladař dychtí po pomstě. Touží získat odvetu za veškerá léta křivd a trápení, které se jeho lidu děly. Nezastaví se před ničím a nyní má navíc v ruce mocnou zbraň, Kotlík, který stvořil veškerý život. Avšak pokud jeho magické schopnosti i nadále zůstanou v rukou hybernského panovníka, přinese to pouze zkázu. Dokáže „Ničitelka kleteb“ zareagovat včas a předejít tak apokalypse?

Dva roky před zbudováním zdi.

Bzučení much a křik přeživších dávno vystřídaly dunění válečných bubnů. 

Válečné pole se změnilo ve spletenec bezvládných těl lidí i víl, který pouze sem tam narušovala zlámaná křídla čnící k šedé obloze či mohutná koňská mršina.

V tom horku bude jejich puch zanedlouho nesnesitelný, a to i navzdory pokrývce těžkých mraků.  Kolem očí hledících nehybně vzhůru už lezly mouchy. Ty nedělaly rozdíl mezi masem lidí a nesmrtelných víl.

Kráčel jsem po kdysi travnaté pláni a všímal si zástav napůl pohřbených v blátě a krvi. Stálo mě většinu sil, co mi ještě zbývaly, abych nevláčel křídla po mrtvých a kusech zbroje. Z mé moci zbyla vyprázdněná studnice už předtím, než krveprolití ustalo. Poslední hodiny jsem bojoval tak jako smrtelníci po mém boku mečem i pěstmi, s brutálním, nepomíjejícím soustředě­ním.  Drželi jsme linie proti Ravenniiným legiím.  Hodinu za hodinou jsme je drželi, jak mi otec přikázal, a já věděl, že není jiná možnost.  Pokud bychom zklamali, zasadilo by to smrtící ránu naší již beztak rozdrolené obraně.

Pevnost, jež se mi tyčila za zády, byla příliš cenná na to, abychom ji nechali padnout do rukou králových přívrženců.  Nejen kvůli její poloze v srdci světadílu, ale také kvůli zásobám za jejími zdmi. Kvůli kovárnám na západní straně, z nichž dnem i nocí stoupal dým a kde kováři v potu tváře pracovali na výzbroji pro naše vojska.

Bravurní závěr nadupané trilogie je konečně tady!

A je to tady, volejte sláva! Konečně jsme se dočkali. Třetí díl trilogie „Dvůr trnů a růží“ si našel cestu i do našich knihovniček. Je to sice pořádný kus, čítající více než 700.stran, ovšem nudit se u něj rozhodně nebudete. Zatímco prostředek série byl spíše romantický, se zaměřením na vztahovou linii mezi hlavními postavami. Závěrečný díl prudce otočil a chrlí na své čtenáře jednu akční scénu za druhou. Avšak nic se nebojte o lásku, či měla bych říci spíše o Rhysanda, rozhodně nepřijdete.

Zajímavý je taktéž vývoj pilotních aktérů. Ohledně nich vyjdou najevo skutečnosti, které měly zůstat nadosmrti skryté a vy se nestačíte divit. Máte se rozhodně na co těšit, protože někteří „kostlivci ve skříni“ jsou více než šťavnatí. Ovšem zdaleka největším vývojem si prošla „naše hlavní hrdinka“ z křehké smrtelnice s naivními představami, se nám změnila v neohroženou bojovnici, která si naprosto nekompromisně hodlá vzít to, co ji právem patří.

Ať Jurian naznačoval cokoli ohledně toho, jak se bude Rhysand k mým sestrám chovat, sdělila jsem mu, ať je Noční dvůr, jaký chce, oni mým sestrám takhle neublíží aspoň prozatím.  Rhysand zná  vynalézavější způsoby, jak je trápit. Zdálo se, že o tom Lucien stále pochybuje. Na druhou stranu jsem při kratičkých „návratech“ paměti také naznačila, že já takovéto vynalézavosti nebo pozornostem unikla.

To, že tomu tak snadno uvěřili, že se domnívali, že by kdy Rhysand někoho nutil... Tu urážku jsem přidala na dlouhý, předlouhý seznam věcí, za které mi zaplatí.

Odložila jsem štětec, sundala si zástěru plnou skvrn a opatr­ně jsem ji odložila na stoličku, na níž už jsem dvě hodiny seděla. „Půjdu se převléknout,“ zamumlala jsem a přehodila si cop přes rameno.

Tamlin přikývl a sledoval každý můj pohyb, když jsem k nim zamířila. „Ten obraz je nádherný.“ „Ještě zdaleka není hotový,“ odpověděla jsem a oprášila jsem přitom tón dívky, která není zvyklá na chválu a poklony a nestojí o pozornost. „Pořád vyžaduje spoustu práce.“

Popravdě řečeno byl to jeden z mých nejlepších výtvorů, ovšem to, že postrádá ducha, bylo zřejmé jenom mně. „To se asi dá říct o nás všech,“ nadhodil Tamlin s váhavým úsměvem. Potlačila jsem nutkání protočit panenky a oplatila jsem mu úsměv. Když jsem ho míjela, přejela jsem mu rukou po rameni. Deset minut nato jsem se vynořila ze své nové ložnice a Lucien na mě už čekal.

To pravé ořechové pro příznivce kvalitní fantasy pro mládež!

 Kniha v sobě mísí romantickou a fantaskní část. Ačkoliv jsem příznivcem spíše fantasy žánru nežli červené knihovny, tak musím uznat, že ani ta romantika ve výsledku není vůbec špatná. O konci, který byl nervy drásající a natolik emotivní, že doslova rval srdce z těla, radši ani nemluvě. Téměř jsem si napětím okousala všechny nehty, co mi to ta autorka proboha dělá?

„Dvůr křídel a zmaru“ byl jednoznačně TOP záležitostí. Nicméně pár drobných chybiček by se přeci jen našlo. Pominu-li trochu vleklý prostředek knihy, tak pro mě asi největším zklamáním bylo poměrně dosti otevřené zakončení. Jistě, chápu, že Maasová má v plánu doprovodnou novelu k trilogii. Ovšem od pomyslné třešničky na dortu bych očekávala přeci jen o něco víc. Jenže i přes všechny drobné mouchy nemohu hodnotit jinak než 5. z 5. hvězdičkami. Pokud patříte mezi příznivce Young Adult fantasy, tak vězte, že toto dílko vám rozhodně nesmí proklouznout mezi prsty! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Mým prvním úkolem bylo zjistit, kde se chystají udeřit a jak  

dlouho Kotlíku potrvá doplnit veškerou moc. A pak tu infor­maci tajně doručit Rhysandovi a ostatním. 

Další den jsem se oblékla nanejvýš pečlivě. Po večeři s Ianthe, která se užírala vinou a mohla se přetrhnout, aby mně a Lu­cienovi lezla do zadku, jsem se příliš dobře nevyspala. Zdálo se, že velekněžka chce počkat, až si hybernští velitelé odpočinou po cestě, než před ně předstoupí. Zavrkala něco v tom smyslu, že jim chce dopřát příležitost, aby nás poznali, než mezi nás vstoupí, ale mně stačil jediný pohled na Luciena, abych pocho­pila, že jsme výjimečně zajedno. Nejspíš měla v úmyslu vejít na scénu ve velkém stylu.

Pro mě se tím nic neměnilo. Ani pro mé plány. Plány, které jsem ráno potom vyslala po duševním poutu v po­době slov a výjevů nesoucích se chodbou pohrouženou do noci. Netroufala jsem si pouto využívat příliš často. Od svého pří­chodu sem jsem s Rhysandem hovořila jen jednou. Pouze jed­nou, hodiny poté, co jsem vešla do své staré ložnice a uviděla trny, které ji porostly.

J.K. Rowlingová - Bajky Barda..

Originální název: The Tales of...
Rok vydání: 2008 (originál vydán 2008)
Počet stran: 128
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Albatros

Kouzelnické pohádky plné poučení!

Pohádky a nejrůznější historky mají sloužit zejména jako mravní poučení pro nejmenší. Máme si z nich odnést, že člověk má být čestný, hodný a pomáhat ostatním. Dobro vždy zvítězí nad zlem. Laskavé srdce bude odměněno, kdežto to prohnilé se dočká odplaty. Také kouzelnické ratolesti slýchali nejrůznější příběhy, ale na rozdíl od nás mudlů v nich není magie vnímána jako něco nadpřirozeného a prapodivného, ale jedná se o běžnou součást každodenního bytí.

Bard Beedley žil v patnáctém století, ale víme toho o něm poměrně málo. Jedna zachovalá dřevořezba nám ukazuje, že měl neobyčejně dlouhý a hustý plnovous. Pokud bychom měli vycházet z obsahuje jeho tvorby, tak ta poukazuje na autorův vřelý vztah k nečarům. Považuje je za příjemné společníky, kteří jsou spíš nevědomí, co se světa, čar a kouzel týče, ovšem nikoliv zákeřní. Ve svých bajkách, které se čtou dětičkám na dobrou noc upozorňuje na fakt, že každá kouzelná formule má svou cenu a nic se nesmí brát na lehkou váhu.

V jednom domě malé holčičce ve spánku zmizely bradavice, ztraceného osla našlo přivolávací kouzlo ve vzdáleném trnitém houští a jemně ho uložilo do stáje, nemocné dítě polil odvar z dobromysli, takže se probudilo zdravé a usměvavé. Ve všech domech sužovaných nemocí a žalem udělal čaroděj vše, co bylo v jeho silách, hrnec po jeho boku postupně přestával sténat a chroptět a byl znovu tichý lesklý a čistý. „Tak co, hrnku?“ zeptal se roztřesený čaroděj ve chvíli, kdy se na oblohu vyhouplo slunce.

 Hrnec si říhl, vyplivl bačkoru, kterou do něj čaroděj hodil, a nechal se ji navléknout na mosaznou nohu. Když se pak společně vydali zpět k čarodějovu domu, byly kroky hrnce konečně ztlumené. Od onoho dne však čaroděj vesničanům pomáhal stejně jako před ním jeho otec, aby hrnec neodhodil bačkoru a nezačal opět skákat.

Starý příběh dostal druhou šanci i nový vzhled!

Tuhle tenkou knížečku, která je skvělým doplněním série o čaroději s jizvou na čele, bylo možno spatřit na pultech knihkupectví již v roce 2008. Tehdy se jednalo o malou, modrou nevýraznou obálku. Minulý rok přišla změna, v podobě nového kabátku, který má rozhodně potenciál zaujmout nejednoho nového příznivce kouzlení. Avšak obsah zůstal téměř netknutý. Autorka si pro nás přichystala pět krátkých příběhů, které navíc umně doplnila o trefné ilustrace. A samozřejmě nesmí chybět ani odborný nadhled bradavického ředitele, který k vyprávění připojil i svá moudra.

Velkým plusem je zejména vykreslení postav, které rozhodně nejsou ploché a jednotvárné. Kromě kýžených vlastností, jakými jsou čestnost a ochota přiložit ruku k dílu, se tu setkáváme i s temnou stránkou lidské existence, chamtivost, touha po moci a sebestřednost. Každý hrdina je něčím jiný a nikdo není „jen dobrý“ nebo „jen zlí“ v každém se mísí jeho světlá i temnější stránka. Nakonec si každý z nás v pohádkách najde to své. Někdo zábavu a někdo životní lekci.

Vysoko na kopci v začarované zahradě, ukrytá za mohutnými zdmi a chráněná mocnými kouzly, tryskala fontána příznivé sudby.

Jednou do roka, vždy v době mezi sluncem východem a západem nejdelšího dne roku, se jedinému nešťastníkovi dostalo příležitosti probojovat si cestu až k fontáně, vykoupat se v jejích vodách a po zbytek života se pak těšit přízni osudu. Onoho určeného dne mířily k zahradě stovky lidí z celého království tak časně, aby ještě před rozbřeskem dospěly k jejím zdem. Muži i ženy, bohatí i chudí, mladí i staří, čarodějové i mudlové se scházeli v temnotě a každý z nich doufal, že právě on bude tím jedním, který bude smět do zahrady vstoupit.

Na okraji shromážděného davu se setkaly tři čarodějky, každá obtížená vlastním břemenem žalu, vyprávěly si navzájem o svých strastech a čekaly na svítání.

 První z nich se jmenovala Asha a trpěla chorobou, již nedokázal vyléčit žádný z léčitelů. Doufala, že ji fontána jejich příznaků zbaví a umožní jí žít dlouhým a šťastným životem.

Bajky jsou milou povinností pro každého správného fanouška!

 Příběh tří bratří se dokonce objevil na filmovém plátně, coby vysvětlení původu relikvií smrti. Magických předmětů, které propůjčují jeho majiteli ohromnou moc díky níž se stává téměř neporazitelným. Rozhodně se jedná o záležitost, která se těší velké popularitě z řad fanoušků Harryho Pottera. Pokud tedy milujete svět J.K.Rowlingové, tak vězte, že tohle je něco, co by vám nemělo uniknout.

Já sama jsem opravdu ráda, že jsem se k bajkám konečně dostala. Rozhodně se jednalo o velice zajímavé dílo, jehož čtení jsem si opravdu užila. Nyní mám v plánu pustit se i do dalších doprovodných knih. Breedleyho zcela určitě doporučuji vaší pozornosti a dávám maximální hodnocení 5. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu MegaKnihy, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

,,Fontána příznivé sudby“ je pohádkou nadčasovou a natolik oblíbenou, že se stala předmětem dosud jediného pokusu obohatit vánoční oslavy v Bradavicích o divadelních představeních. Náš tehdejší učitel bylinkářství, profesor Herbert Beere, nadšený příznivec ochotnického divadla, přišel s návrhem upravit tuto dětmi milovanou pohádku do podoby vánočního představení pro učitele i studenty. Já sám jsem tehdy byl mladým učitelem přeměňování a Herbert mě pověřil zajištěním,, speciálních efektů“, k nimž patřilo vytvoření plně fungující fontány příznivé sudby a miniaturního travnatého pahorku, po němž měli naše tři hrdinky a jeden hrdina zdánlivě stoupat vzhůru, zmíněného dojmu bylo dosaženo tím, že se pahorek pomalu propadal pod jevištěm a mizel obecenstvu z dohledu .

Leopold Gout - Génius: hra

Originální název: Genius - The Game
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2016)
Počet stran: 304
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fragment

Připravte se, hra právě začíná! 

Jen si to představ, někdo tě sleduje doslova na každém kroku. Televize, počítače, tablety nebo třeba mobilní telefony, tyhle přístroje jsou jedno velké ucho a jedno velké oko. Před nimi se neschováš, sledovací zařízení si tě najdou, ať jsi kdekoliv. Internet je dobrý sluha, ale špatný pán. Jenže právě internetová síť je poslední možností, jak najít ztraceného bratra, nebo svést boj s korupcí. Právě vody internetového prostředí dají dohromady tři geniální puberťáky, kteří by se jinak neměli šanci potkat. Barevná vlčice je populární blogová aktivistka, která se snaží nastolit spravedlnost. Thunde je naopak nadaným konstruktérem, který i z kousku šrotu dokáže stvořit veledílo. A Rex je tím nejlepším programátorem široko daleko.

Afričan, Číňanka a Američan stejně jako sto devadesát sedm jim podobných mladých geniu dostalo svou životní příležitost. Byli pozváni na hru, kterou organizuje vizionář Kiran Biswas. Ten se dokázal vypracovat z chudoby až na vrchol společenského žebříčku. Nyní dává šanci dalším nadaným dětem vzít svůj osud do vlastních rukou. Vítěz bere vše, dokáže v pravém slova smyslu změnit budoucnost, bude totiž psát dějiny! Jediné, co je potřeba, je porazit ostatní při "hodině H". Tým z doupěte si věří, přesto, že se nikdy na živo neviděli, jsou to přátele na život a na smrt, ochotní si pomoc, ať jde o cokoliv. Jenže, co když hra v sobě ukrývá víc, než je blahosklonné poslání?

Od: Rex_n_effex@doupe_revoluce.com 

Předmět: Vítej na palubě

Albert Einstein kdysi prohlásil: „Pravým důkazem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost.“

Měl pravdu. Lidi, které znám, měli vždycky v rukávu trumf v podobě kreativity. A věk je nikdy nezastavil. Kimu Ungyongovi bylo osm let, když studoval v NASA astrofyziku. Taylor Wilson postavil fúzní reaktor ve čtrnácti. Síla, co? Moje maličkost napsala počítačový program, který jediným kliknutím najde pohřešovanou osobu. A to mi ještě nebylo dvacet.

Říkají o nás, že jsme „neobyčejní“, ale přesto jsme jako ty.  Chodíme do kina, hádáme se s rodiči, dovedeme se po uši zamilovat a litujeme, že nám to nejde drobátko líp na skateboardu. Akorát k tomu všemu máme mozek, kterému bílé pláště říkají „organický počítač“. Sami jsme si to nevybrali, zkrátka je to tak. A víš, co je na tom nejlepší? Všichni ostatní nás odepsali.  Ještě před dvaceti lety by po mně a mých kamarádech neštěkl pes. Po mně, protože jsem z chudé rodiny, po nich, protože pocházejí z míst, která jsou každému ukradená nebo je lidi nenávidí. Jenže teď máme technologii a ta nám dává křídla. Posaď mě k počítači a napíšu každý program, o kterém se ti kdy snilo. Dej kámoši Tundemu součástky z hodinek a postaví funkční mobil. Kámoška, co se jí říká Barevná vlčice, zase vyřeší jakýkoli problém.

Svět, v němž vyrostli naši rodiče, je tentam. Stará pravidla   jsme zahodili. Budoucnost tvoříme my. My jsme otcové zakladatelé. Zařiď nám dost rychlý internet a kuřecí křidýlka v medu a česneku a napravíme svět.

Novodobý román, který si prostě nesmíte nechat ujít! 

Fragment poslední dobou opravdu vydává jednu knižní „pecku“ za druhou. Na přeplněný trh s Young Adult literaturou totiž přichází neuvěřitelný román plný moderních technologií. Připravte se na parádní jízdu, ve které nepůjde o nic menšího než o záchranu světa před zlotřilými padouchy, kteří se snaží změnit lidskou populaci k obrazu svému. Jen se nebojte, o žádné sladké klišé se nejedná, právě naopak, nic podobného jste zatím ještě nečetli, to mi věřte!

Do popředí se dostávají v pravém slova smyslu různorodé postavy, a to nejen po kulturní stránce. Setkáváme se s lidmi z odlišných sociálních vrstev. Každá ze tří hlavních postav má odlišné smýšlení i světonázor. Jistě, trochu neuvěřitelných momentů kniha přeci jen nabízí. Přiznejme si, kdo z nás je tak talentovaný, aby se za deset minut naboural do kvantového počítače? Během hodiny stvořil důvtipnou aplikaci nebo z kusů starého plastu postavil zcela fungující solární elektrárnu? No, já to určitě nejsem, jelikož i zapojení tiskárny do počítače je pro mě pěkným oříškem. Nicméně, pokud se přes tento drobný „technický úlet“ dokážete přenést, tak na vás čeká opravdu napínavý příběh s neočekávanou zápletkou.

WALKABOUT byl ten nejsložitější program, který jsem napsal. Zdroják tak složitý, že jsem sám nevěděl, jak jsem ho dal dohromady. Tak šílený, že se dal pořádně rozběhat leda na kvantovém počítači, tedy na přístroji, který pracuje na kvantové úrovni. Ta nejostřejší technologická špička. Počítač, který běží deset miliardkrát rychleji než laptop, co máš na stole.  Takový se nevidí každý den.

WALKABOUT byl zkrátka a dobře mystický. Jo, drobátko přeháním, ale fakt jen trochu. V kultuře Austrálců neboli Aboridžinců je tradicí, že se mladí muži vypraví do divočiny a musí o samotě přežít až půl roku. Tomu se říká Walkabout. Je to zkouška dospělosti. Je to pauza, únik z normálnosti.  Čas vymezený k úvahám   o tom, co chceš v životě dokázat, čím chceš být. A je to taky posvátný obřad, při němž se adept může přenést i na duchovnější úroveň, do stavu, kterému se říká čas snění. Přítomnost se tu prolíná s minulostí a budoucností.  V čase snění můžeš navštívit své předky a skrze ně najít odpovědi na všechny otázky života.

Když Teo odcházel, řekl mi, že má před sebou výpravu na zkušenou.

Děj, jenž vás srazí na kolena a donutí přemýšlet o světě!

Body k dobru získává tahle série i za své grafické zpracování. Pokud si všichni chválili „Akta Iluminae“ jako naprostý skvost na poli sci-fi pro mládež, právě díky jejímu obsahu, tak „Hra“ se jim s přehledem vyrovná. Nákresy, náčrty, poznámky na okrajích stránek nebo třeba záznamy ze skrytých kamer, to je jen špetka toho, co si Leopold Gout přichystal pro své čtenáře. Navíc každý z pilotních hrdinů má svůj vlastní styl, díky němuž ho můžete skvěle odlišit od ostatních!

Musím říct, že já jsem byla s „Géniusem“ více než spokojená. Neotřelá dějová linie, která je navíc svižná a má „grády“. Ani chviličku jsem se při čtení nenudila. Autor mě navnadil na další díly a už teď se těším s čím opět přijde. Dávám 4.7 hvězdiček z 5.možných za ten trochu ufiknutý konec a rozhodně doporučuji vaší pozornosti! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Naija Boi: Barevná vlčice bude brzo online. Můžem zatím probrat goniofotometrie?

KingRx: Tak jo. Ale jakmile se přihlásí, všechno nám řekneš a nebudeš nás napínat. Přesně za jedenáct minut končí první poločas. 1.1

Tak jo, probereme goniofotometry. Když jsem o goniofotometru slyšel poprvé, taky jsem si musel

najít, co to je. Je to přístroj na měření světla. Tunde se snažil vylepšit svou solární elektrárnu (vysvětlí až k tomu), ale obnášelo se na dost komplikované kódování a se dostal k poměrně zastaralým počítačům. Asi tak dvacet let zastaralým. Jako PCDOS 6.3. Dalo by se toho nechat, ale měl kliku, protože já čirou náhodou rád trápím mozek psaní programů pro staré kompy. Je něco jako překládat HTML na papyrus.

Fungovalo to jednoduše. Tunde mi poslal hromadu údajů ke zlepšovákům pro tu svoji elektrárnu a taky obecné představě o tom, jak by to mělo nakonec vypadat. Já měl přijít na to, jak to vyřešit na softwarové úrovni. V tomhle případě nainstaloval nový heliostaty (zrcadla, které odrážejí sluneční světlo směrem k vrcholku sběrné věže).

Naija Boi: Takže ten goniofotometr se propojí se spektrometrem.

KingRx: Ehm, a to je co?

Naija Boi: To je snad jasný, ne? Měří spektrální intenzitu záření slunečního světla.

A. de la Motte - Konec léta  

Originální název: Slutet Par Sommaren
Rok vydání: 2018 (originál vydán 2016)
Počet stran: 352
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub

Letní rodinná tragédie přichází!

Léto 1983 zpočátku nebylo ničím abnormální. Pravda panovalo obrovské vedro, ale to bylo tak jediné. Nikdo nečekal, že se na jeho konci stane něco strašlivého. Pětiletý Billy si hrál sám venku před domem a pozoroval králíčka, který si hověl v trávě. A najednou zmizel. Jediné, co poměn zbylo je jedna teniska, která se povalovala v kukuřičném poli. Zoufalé příbuzenstvo vyburcuje všechny místní i policii. Jenže po kloučkovy jako by se slehla zem. Většina indicií nasvědčuje tomu, že byl chlapeček unesen. Vesničané dokonce našli i pachatele Problematický Tommy Roth, který si odjakživa zahrával se zákonem se pro tuto roli více než hodí. Jenže v případě nedostatku důkazů je třeba ctít presunkci neviny, a tak je Tommy krátce po svém zatčení propuštěn.

Po dvaceti letech však Billyho sestře zkříží cestu podivný mladík. Na skupinové terapii totiž začne vykládat podivnou historku o svém kamarádovy, který zmizel v kukuřičném poli. Veronika ihned zpozorní, zdá se, že jeho historka má až příliš mnoho podobností a její rodinnou tragédií. Kdo je ten prazvláštní cizinec a proč se objevil zrovna teď? Brzy začnou na povrch vyplouvat nebezpečné skutečnosti, které měli zůstat skryté. Minulost se vrací, ale tohle setkání nebude vůbec příjemné.

Králiček se krčil ve vysoké trávě. Srst měl mokrou a lesklou od rosy, která se právě vkradla do zahrady, aby dělala společnost soumraku.

Billy věděl, že by měl jít dovnitř. Mámě se nelíbilo, když byl venku sám, zvlášť když se stmívalo. Ale teď už je velký, brzy mu bude pět a soumrak měl moc rád. Už brzo se začnou pohybovat noční zvířata. Z pod velkých keřů vykouknou ježci a budou legračně kličkovat po trávníku. Mezi vysokými stromy začnou vířit netopýři a od kaštanové aleje na druhé straně obytného domu už se ozývá první houkání sov.

Ze všeho nejvíc se těšil na králíky. Vlastního králíka měl na seznamu přání hned na prvním místě. Hebké králičí mláďátko, přesně takové, jaké teď sedí támhle v trávě. Zvířátko na něj koukalo a krčilo čumáček, jako by nedovedlo posoudit Billyho pach. Poznat, jestli je nebezpečný, anebo neškodný. Billy udělal pár opatrných kroků k němu. Králík se dál nehýbal, zjevně pořád váhal.

Netradiční příběh, který se vymiká všem známým žánrům!

Konec léta je již šestou knihou z péra tohoto švédského spisovatele, který se u nás proslavil zejména díky své trilogii „hra“, která má za cíl varovat před nebezpečím, jenž v sobě skrývají tolik oblíbené a stále se rozvíjející moderní technologie. Za zmínku také stojí i autorova profese. Anders de la Motte je totiž bývalým policistou, který se dnes živí jako mezinárodní konzultant bezpečnostních služeb. A tak není divu, že dokázal stvořit mrazivě napínavý děj.

Kniha žánrově nezapadá do rámce detektivky, ale ani thrilleru. Spíše se jedná o takový mix, který lze umístit někam mezi. Daleko spíš by se dalo konstatovat, že se jedná o jakousi „kriminálku“ v pravém slova smyslu. Na začátku je sice obsažen lehký nástřel vyšetřování, ale jedná se jen o lehký nástřel pro čtenáře. Jelikož je vám okamžitě jasné, že se dítě nenajde. Daleko větší pozornost je pak věnována sestřičce pohřešovaného, která si z oněch prázdnin nese doživotní trauma.

V kukuřici něco zachrastilo, Billy si nejdřív myslel, že je to zase vítr. Pak zahlédl bílý ocásek, jak mizí mezi vysokými rostlinami. Králík už nehopkal, teď běžel ze všech sil. Uši měl připlácnuté dozadu k hlavě, od pacek mu létala hlína. Teprve, když mu králík zmizel z dohledu, uvědomil si Billy, co se děje. Že citlivý zvířecí čenich zachytil pach někoho jiného. Někoho s ryšavou srstí a ostrými zuby, komu moc voní králíci. A malí kluci…

Srdce se mu rozbušilo rychle, ještě rychleji, splašilo se, jako by patřilo také vyděšenému králíčkovi. Nad ním se tyčily kukuřice jako tmaví klátící se obři a tlačily ho zpátky k plotu. Do krku mu stoupl pláč. Koutkem oka zahlédl, jak se něco hýbe, něco červeného. Otočil se a v tu chvíli si uvědomil, že cvrčci už dávno zmlkli. Mami! Stihl si ještě pomyslet. Mami…

Čtivý děj i dobře vykreslené postavy vás nenechají chladnými!

Jedná se o docela čtivé dílko, i když první polovina se na můj vkus až moc vleče. Ta druhá už daleko více odsýpá, ale zakončení je zbrklé. Až příliš rychle se odhalí celá zápletka, a tak žádné velké „wow“ v samotném závěru nepřijde, což je trochu škoda, protože Anders na to rozhodně má! Co se musí nechat je však detail s jakým je vylíčena pilotní postava. Charakterové vlastnosti i prožívání zvládl Motte popsat na jedničku s hvězdičkou, až budete mít někdy pocit, že vás z ní mrazí.

Určitě chápu důvody, pro které je tato kniha tak oblíbená. Sto tisíc švédských prodaných výtisku je určitě na místě. Rozhodně se jedná o TOP tvorbu svého druhu. Pokud máte rádi trocha toho napětí v kombinaci se záhadou, tak byste po titulu měli sáhnout. Velkým plusem je i absence krvavých scenárií. Takže s chutí do toho. Já hodnotím velice pozitivními 4.5 hvězdičkami z 5. možných! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Veronika má odjakživa ráda podzim, nebo skoro odjakživa. Byly doby, kdy si přávala, aby léto nikdy neskončilo. Aby světlo, teplo a čisté modré nebe trvaly věčně. Ale to bylo dávno. Na zcela jiném místě, ve zcela jiném životě.

Nástěnné hodiny ukazují, že do začátku sezení zbývá jedenáct minut. Zatím jde všechno dobře. Společně s Ruudem namazali housky a nalili kávu do pumpovacích termosek. Postavili židle do úhledného kruhu na šedý koberec. Dvanáct otlučených židlí z plechu, patrně víc, než bude potřeba, ale zas ne tolik, aby kruh zel prázdnotou a ke každému místu položili balíček levných papírových kapesníků.

Když bili hotoví, Ruud odemkl dvoukřídlé dveře do vestibulu. Vpustil dovnitř dva účastníky, kteří přišli dřív a spolu s nimi vůni teplého asfaltu po dešti. Tu má Veronika ze všech pachů města nejradši. Asi proto, že má v sobě něco očistného. Nový začátek. Jímž by měl být i dnešní den.

James Nicol - Čarodějka v zácviku

Originální název: The Apprentice Witch
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 308
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Fragment

Vítejte ve světě plném čarodějek!

Arynwin je čerstvě patnáct, což znamená, že se musí podrobit té nejtěžší kouzelnické zkoušce ze všech. Examinaci, která má za cíl změřit výši jejich magických schopností. Pokud uspěje, stane se plnohodnotnou čarodějkou a bude přidělená do svého vlastního města, kde se bude starat o každodenní potřeby obyvatel. Jenže při slavnostním ceremoniálu přezkoušení na Úřadě pro čarodějnické záležitosti v Kingsportu se něco hrozně zvrtne a pro Arywin takovýto vývoj situace nevěstí vůbec nic dobrého.

Jen díky dobrým konexím své babičky, kdysi jedné z nejlepších kouzelnic své doby, dostane dívka ještě jedno malou šanci. Čarodějek je v důsledku války nedostatek a každá sebemenší magická pomoc se opravdu cenní. A tak Wyn ověnčená bronzovou měsíční broží „čarodějnické učednice“ vyráží vstříc novým dobrodružstvím do malého městečka jménem Limb. Místa, kde lišky dávají dobrou noc. Na takovém odlehlém, světem zapomenutém kraji se ji přeci nemůže nic zlého stát. Nebo snad ano?

Čarodějky odjakživa pomocí kouzelných symbolů nazývaných glyfy krotí, ovládají a využívají magii kolem nás. Existují čtyři základní glyfy a dva vedlejší. Magii si představujete jako nit a glyf jako jehlu. Jedno bez druhého nám příliš neposlouží.

 Čarodějka jednou nebo více glyfy přitahuje magii k sobě a v okamžiku, kdy se spojuje magie s glyfem, vznikne kouzlo. Všechny čarodějky používají stejné sady glyfů, ale schopnosti každého z nich a dostupné množství kouzel je každá kouzla zcela jedinečná.  – PŘÍRUČKA PRO ČARODĚJNÉ UČEDNICE

Ten pravý kouzelný příběh pro dlouhé chvíle je konečně tady!

Máme tady další magický příběh, na rozdíl od světa z péra J.K. Rowlingové v něm jsou kouzla na denním pořádku. O existenci magie všichni vědí, čarodějky se tak nemusí schovávat a mít obavy o svůj krk. Vybraní šťastlivci ji dokonce dokáží ovládat pomocí čtyř základních a dvou pomocných glyfů, což jsou tajemné symboly, jejichž původ je značně nejistý. S jejich dopomocí dokáží k sobě přitahovat kouzla, které je možné nalézt stejně jakou jakoukoliv jinou surovinu, ve volné přírodě.

Celý děj se sice odehrává ve smyšleném světě, ale ten není nikterak vzdálený od toho, ve kterém žijeme. Lidé jezdí v autech a autobusech. Používají telefon, či rádio. Jedinou odlišností je značná pověrčivost místních. Různé ochranné amulety, kamínky nebo zvonečky jsou totiž běžnou záležitostí bez které pomalu ani nemůžete vytáhnout paty z domu. Bezpečnost a ochrana jsou totiž dvě naprosto nejdůležitější věci!

Všechny čarodějky Hylundu,“ hlásal plakát, „vaše země si vás žádá! Ještě DNES se přidejte k nám!“  Arian wyn zírala na elegantní ženu hrdě shlížející z plakátu. Měla zlaté a bujné vlasy a zářivě rudé rty. Na sobě měla námořnicky modrou uniformu a na ní stříbrnou hvězdu čarodějky absolventky. Arianwyn se podívala na vlastní plášť a na místo, kde se brzy také bude třpytit hvězda.

Zvony v dálce odzvonily celou a jejich hlas prořízl lomoz hustého ranního provozu. Auta se hrnula ulicí jedno za druhým a čas od času se ozvalo ječivé zatroubení klaksonu. Jestli tu bude ještě chvíli takhle okounět a fantazírovat, tak přijde pozdě. Sebrala tašku, prohopkala davem kolemjdoucích, proběhla vysokou bránou z tepaného železa a vydala se za směrovkami, jež ji vedly k zápisu. Vy­stoupala po schodech a otevřenými dveřmi vešla do dlou­hé nablýskané chodby.

Kolem ní pospíchaly další čarodějky, některé hrdě vystavovaly na odiv zářivé hvězdy i úsměvy a nejrůznější úřednice a tajemnice se stohy papírů a desek. Bzučelo to tu vzrušeným brebentěním a ve vzduchu visel pach vlhkých vlněných kabátů a dezinfekce. Arianwyniny mokré boty na naleštěné podlaze pískaly. 

Prvotina mladého spisovatele pro všechny fanoušky Harryho Pottera!

Čarodějka v zácviku je poměrně typickou knihou pro mládež, ve které nesmí chybět ani pořádně nesnesitelná mrcha, která dokáže hlavní hrdince udělat ze života doslova peklo na zemi. Naproti tomu velké překvapení v sobě skrývá poměrně propracovaný vývoj hlavní postavy, která si celkem ochotně bere poučení ze svých počátečních selhání a snaží se je napravovat, což se ne vždy povede tak, jak bylo původně zamýšleno. Dalším velkým pluse přináší bezpochyby humor, který má v knížce opravdu silné slovo.

Musím říct, že ačkoliv se jedná primárně o dílko, které cílí na čtenářky okolo 13-16 let, tedy mladší věkovou kategorii. Na své si přijdeme i my starší. Debut britského autora Jamese Nicola je vskutku příjemným čtením, které vám rychle uteče. Já nevím, jak to ti Britové dělají, ale na tajuplné příběhy mají zkrátka čich! Jisté podobnosti s Harrym Potterem se sice nevyhneme, ale i přesto jde o velmi kvalitní dílo, které si vaši pozornost rozhodně zaslouží! Za mě pěkné 4.5 z 5. možných hvězdiček!  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Bronzová brož si hověla na tmavém kabátě, jako by   tam byla odjakživa. Co se to stalo? Ředitel se obrátil k čekajícímu publiku.

„Dámy a pánové, navzdory neklasifikovanému měření s potěšením udělujeme slečně Flintové měsíční brož. Tu získává studentka, která vykazuje určitý potenciál, ale její síly se ještě plně nerozvinuly. Úřad pro čarodějné záležitosti je pod nesmírným tlakem a máme tu pozici, která by jinak zůstala neobsazena.“

Arianwyn hořely tváře. Co se v té kanceláři stalo? Znovu se podívala na babičku, ale její tvář zůstávala skryta ve stínu. Co udělala?

Zazněl skomíravý potlesk, který skončil stejně náhle jako začal. Profesorka Newamová popošla o kousek blíž a promluvila přímo k Arianwyn: „Panu řediteli zřejmě záleží víc na přízni Rady starších než na dodržování postupů a protokolu.“

Pak vrhla babiččiným směrem kyselý pohled a pokra­čovala. „Vím o jednom městečku, vlastně spíš větší vesnici, poměrně odlehlé. Určitě se nechají přesvědčit, aby vás přijali jako nekvalifikovanou čarodějku. Budete se tam mít báječně, o tom nepochybuji.“

Nicholas Sparks - Život ve dvou

Originální název: Two By Two
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 512
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Ikar

Manželství není vůbec hračka!

Třicetiletý Američan Russel Green může být se svým životem zcela jistě docela spokojený. Poté co úspěšně vystudoval vysokou školu dostal solidní práci, ve které setrval do dnešních dnů. Doma ho navíc vždy očekává krásná milující žena Vivian a rozmilá dcerka London pro kterou by udělal první poslední. Vlastní útulný byteček v dobré čtvrti a rodiče bydlí jen o pár bloků dál. Jeho starší sestra Marge je tu pro něj dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, stačí jen zvednout telefon a zavolat.  Zda se, že má opravdu všechno, co potřebuje, už to nemůže být lepší!

Jenže hezké živobytí se najednou začne zcela neočekávaně bortit jako domeček z karet. Ve firmě, kde pracuje se najednou propouští. Manželka je čím dál více nespokojená, a tak místo obvyklého sezení doma a obstarávaní rodinného blahobytu odchází do zaměstnání. Russ se tak najednou stává tátou na plný úvazek. Musí se naprosto sám postarat o pětiletou dcerku a vyřešit náhlé finanční problémy, které se pomalu, ale jistě derou na povrch. No a aby toho nebylo málo, do jeho každodenní rutiny vstoupí nečekaná tragédie. Dokáže dříve spokojený a vyrovnaný muž opět nalézt klid a mír?

„Páni!“ vykřikl jsem, když Vivian vyšla z koupelny a ukázala mi pozitivní těhotenský test. „To je skvělý!“ Popravdě řečeno by se moje pocity dali vyjádřit spíš výrazy... Fakt? Už?

Byl jsem v šoku a trochu vyděšený. Žili jsme spolu něco málo přes rok, a když jsme se rozhodli, že budeme mít dítě, Vivian prohlásila, že zůstane několik let doma. Souhlasil jsem s ní, přál jsem si totéž, ale v tu chvíli mi došlo, že brzy skončí život se dvěma příjmy. Ba co víc, nebyl jsem si jistý, zda jsem připravený stát se otcem, ale co jsem mohl dělat? Netajila se přemnou, že chce mít dítě a oznámila mi, když přestala brát antikoncepci. Já jsem pochopitelně taky chtěl děti, ale Vivian přestala brát pilulky teprve před třemi týdny. Pamatuji si, jak mě utěšovala, že to potrvá nejmíň několik měsíců, než se ženské tělo dostane do stavu vhodného k početí. Podle mých znalostí to znamenalo, že by mohla mít s otěhotněním potíže, což znamenalo, že to mohlo trvat i rok nebo dva.  

Král romantiky se vrací s další skvělou novinkou!

 Hlavní hrdina je opravdu tátou v sukni se vším všudy. Jedná se o milého a vnímavého člověk, kterého si prostě nelze nezamilovat. Oproti tomu jeho druhá polovička Vivian v sobě skrývá naprosto nesnesitelnou ženu, kterou budete během celého čtení spolehlivě nenávidět. Je to zkrátka pěkná mrcha se vším, co k tomuto pojmu patří, i když za ní Russel běhá doslova a do písmene jako poslušný pejsek. Splní ji všechno, co jí na očích vidí a neustále ji bezhlavě miluje. Někdy opravdu dokážeme být slepí, zvláště pokud bezhlavě milujeme a Sparks tohle lidové pravidlo jen a jen umocňuje.

Sám autor je přezdíván králem romantiky, na svém kontě má nejedno dílo, které slaví u čtenářek po celém světě obrovský úspěch. Ačkoliv je to muž dokáže své fanynky opravdu nadchnout lépe než kdokoliv jiný. Je zkrátka opravdu velmi talentovaný na všech frontách, pomocí svého textu míří hluboko do srdce. Jeho knihy obsahují více než jen jednoduchý příběh se šťastným koncem, který vás zabaví na pár večerů. Sparksova díla v sobě skrývají hluboké životní poselství a poučení. Dá se s jistotou konstatovat, že pokud si tohoto spisovatele vyberete, tak nikdy nemůžete minout, je to sázka na jistotu, protože si v něm každý najde to své!

Říká se, že narozená miminka vypadají buď jako Winston Churchill, nebo jako Mahátna Ghándí, ovšem mě ze všeho nejdřív napadlo, že naše dítě, protože kvůli anémii bylo pěkně bleďounké připomíná Yodu, pochopitelně bez těch uší. Krásného Yodu, úchvatného. Zrovna přijeli moji rodiče, celý nervózní a nadšený jsem je čekal na chodbě a vyhrkl první slova, která mě napadla.

„Máme šedivé dítě!“

Matka na mě koukala jako na blázna a otec si zašťoural prstem v uchu, jestli ho nemá ucpané špínou. Na moji poznámku nic neřekli, vstoupili do pokoje a spatřili Vivian s naší dcerkou v náručí. Zadíval jsem se stejným směrem a pomyslel si, že London musí být ta nejnádhernější holčička v dějinách.  Tohle si určitě myslí každý otec o svém dítěti, ale přesto je jasné, že nejnádhernější holčička v dějinách může být prostě jen jedna, a proto jsem se trochu divil, že naši dceru nechodí ostatní obdivovat.

Velice emotivní příběh, který vás rozhodně nenechá chladnými! 

První polovina knížky se trochu táhne, obsahuje detailnější popisy každodenní rutiny Russe a jeho dcerky. Nicméně posledních sto stran už opravdu odsýpá jako po másle. Nicholas opět vstupuje na scénu se svou nejsilnější zbraní v podobě mezilidských vztahů, poukazuje na jejich komplikovanost a propletenost. Na faktor přetvářky a krutosti lidské existence jako takové. Poněvadž během jedné minuty se může stát událost, která má tu moc vám obrátit život vzhůru nohama a vy s tím opravdu nic nenaděláte, ať se budete snažit sebevíc.

Život ve dvou lze s naprostou jistotou doporučit nejen romantickým dušičkám, pro které je Sparks troufám si říci už povinností, ale i všem příznivcům společenských románů. Pokud hledáte dramatickou příhodu s překvapivým koncem, tak jste na správném místě. Za sebe dávám 3.7 z 5 hvězdiček za poněkud nudnější úvod a rozhodně doporučuji vaší pozornosti. Věřte, že tento kousek z nakladatelství Ikar by vám rozhodně neměl uniknout!  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Možná se ptáte, co bylo dál?

Jako každá manželská dvojice jsme se ocitali jednou nahoře, jednou dole. Jsem přesvědčený, že manželství je aspoň teoreticky báječná věc. 

V praxi bych spíš použil slovo komplikovaná.

Manželství nikdy nedopadne tak, jak čekáte. Moje romantické já si ho nepochybně představovalo jako prodlouženou reklamu na filmový kanál. – svíčky, růže a samá láska a důvěra. Moje praktičtější já vědělo, že pokud spolu chcete vydržet, vyžaduje to oboustranné úsilí. Věrnost, ústupky, spolupráci, zvlášť pokud vám život hází klacky pod nohy, právě když to nejméně čekáte. V ideálním případě kolem vás proletí bez větší škody, jindy dvojici ještě víc spojí.

Ale občas vás zasáhnou do prsou blízko u srdce a zanechají tam modřiny, které se snad nikdy nezahojí.

Richelle Mead- Půlnoční klenot

Originální název: The Midnight Jewel
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Měkká
Nakladatelství: Domino

Život dokáže být pěkně krutý!

Mirabel to v životě neměla vůbec jednoduché. Osud si s ní již od počátku jejich mladých let nemile pohrává. Byla totiž vyhnána ze své rodné země, která se utápí ve válečné vřavě. A co je ještě horší, přišla o všechnu svou rodinu. Otec zůstal v rodných končinách, odhodlán bojovat za spravedlnost a ochraňovat ty, kteří to nejvíce potřebují. Naopak její milovaný bratr Lonzo upadl do otroctví. Ona ani netuší, jak se mu teď daří a zda je vůbec naživu. Zůstala sama. 

Její jedinou nadějí na lepší život je velkolepý podnik „Třpytný dvůr“, místo, kde se i ta nejchudší dívka může cítit jako královna. Tohle místo totiž dává takovým jako je Mira naději na nový začátek. Možnost zbavit se okovů minulosti a stát se strůjcem svého štěstí.  Je to příležitost, stačí jen podepsat smlouvu, naučit se základy etikety a vyrazit daleko po moři vstříc branám koloniálního světa. Navíc právě ony kolonie jsou posledním místem, kde byl její bratříček spatřen. Dívčina neponechá nic náhodě, zachrání bratra a získá lepší živobytí pro ni, i Lonza a to třeba s manželem po boku!

Na místě jsem ztuhla. Stála jsem uprostřed schodů vedoucích do katedrály Kyriel.

Za sebou jsem uslyšela hlasitý dupot těžkých bot a v příštím okamžiku mi cestu zastoupil mladý člen stráže. Byl snad o třicet centimetrů vyšší než já a tmavé vlasy měl oholené téměř až na lebku stejně jako většina ostatních příslušníků hlídky. O těch se ovšem nedalo říct, že by vládli dýkou se stejným sebevědomím jako tenhle mladík. Nejčastěji se spokojili s těžkou palicí.

Klidně jsem se mu podívala do očí. „To si vyprošuji, pane. Jdu se pomodlit.“

„Nevěš mi tady bulíky na nos,“ zavrtěl hlavou a ušklíbl se. „Všichni vědí, že vy Simové jste alanzané a pohané. A já tě navíc znám. Pamatuju si tebe i toho vraha, tvého bratra.“

Rozhořel se ve mně plamínek vzteku, ale zatím jsem ho dokázala skrýt. Ignorování podobných poznámek jsem měla dobře nacvičené. „Vlastně jsem se chtěla modlit právě za jeho duši. Jsem oddanou služebnicí Ura. Nebo si myslíte, že by andělé dovolili vstoupit na tuto svatou půdu nějakému kacíři?“

Ukázala jsem na impozantní dvoukřídlé dveře nad námi. Vstup byl skutečně majestátní také díkyohromnému oblouku vytesanému do kamenných zdí katedrály, v nichž byly dveře zasazeny. Právě jimi vyšel ven mnich Vaielova řádu v tmavě zelené kápi a jako by potvrdil posvátnost místa, na kterém jsme stáli.

Netradiční pohled na věk mořeplaveckých objevů a přesidlování! 

Půlnoční klenot je druhým dílem ze série právě „Třpytného dvora“, který vypráví trochu přeformátované koloniální dějiny. Co byste řekli na výhodný sňatek se šlechticem nové éry? I chudoba může jednou skončit. Právě dvůr něco takového nabízí. Výhodnou smlouvu pro prosté dívky, kteří výměnou za svou krásnou tvářičku mohou získat bohatství a vliv, stačí se jen výhodně provdat. Vždyť koloniální panstvo má peněz dost!

Richell Mead konečně opustila svou upírskou tématiku a jala se objevovat nové žánry. Právě tato řada je skvělým romantickým čtivem, které na sebe strhne pozornost nejedné čtenářky. Kromě krásných obálek, na nichž je vždy zobrazována pilotní hrdinka příběhu, může totiž nabídnout i opravdu zajímavý příběh s propracovaným, realistickým světem, ve kterém není nic zadarmo. I když jisté podobnosti s kolonialismem 18-19. století spatřovat lze. Ovšem i přes tento drobný detail si spisovatelka rozhodně zaslouží pochvalu, napsala totiž dílo „tlustšího“ rázu, které v sobě neskrývá ani špetku magie, ale přesto je opravdu čtivé! 

„Slyšíš mě?“ křičela jsem. „Ještě jedno slovo, jediná zmínka o tomhle, a budeš toho do konce života litovat!“

Má soupeřka, Clara Hayesová, odpověděla vzdorovitým úšklebkem, i když v očích jsem jí četla nejistotu. Bylo těžké cítit se přehnaně sebevědomě, když vás někdo tiskl k venkovní stěně domu nožem téměř zapíchnutým do hrdla. Kolem nás vytrvale padal déšť, ale já jsem vnímala jen ženu před sebou, nikoli promočené vlasy a noční košili.

„Pravda bolí, co?“ odsekla.

Není to pravda, a ty to víš. Celé sis to vymyslela.“

„Ale zní to věrohodně.“ Clara se pokusila pohnout, byť nepatrně, ale já jsem ji držela přišpendlenou ke zdi. „Proč jinak by si do domu pouštěl Simku? Teda, pokud by to samozřejmě nebyla uklízečka. Asi se ti nemůžu divit. On je fakt nádherný. Ale až to zjistí jeho otec, jako omluva ti to stačit nebude.“

Nehnula jsem ani brvou. Dokonce jsem nejspíš ani nemrkla, což nebylo lehké, protože se mi do očí řinula voda. Clara byla doslova mojí zhoubou už od okamžiku, kdy jsme dorazily do domu U Modrého pramene. Přesně jak mi předpověděl Cedric, chovaly se ke mně některé z místních dívek se stejnými předsudky, jaké jsem znala z města. Zcela upřímně, Claře byla má minulost zřejmě ukradená. Jednoduše jen ráda někoho ponižovala. Potřebovala oběti. Já jsem byla vůči jejím vtípkům a posměškům imunní, ale tenhle týden zašla moc daleko, protože začala roznášet, že jsem si místo ve Třpytném dvoře získala přes Cedrikovu postel. To mě hluboce zasáhlo, protože tím nechtěně probudila moje vzpomínky na dobu, kdy jsem byla nucena prodávat své tělo za různé výhody.

Sympatické dívčí postavy i vskutku zajimavý děj beze špetky magie! 

Dívky, které hrají v celém příběhu zásadní roli jsou opravdu bravurně vykreslené. Každá z nich je opravdu své, se svými klady, ale i zápory. A hlavně, všechny skrývají nějaké tajemství, které autorka vyjevuje postupně napříč celou sérii. Každá přišla do Dvora s určitým cílem, osobními sny a životními zkušenostmi. Jsou připraveny brát se o vlastní štěstí, ale přitom stále zůstávají nejlepšími přítelkyněmi, ať se děje cokoliv!

 Riechell mě opět velice silně překvapila. „Půlnoční klenot“ je totiž opravdu jedinečná kniha. Už od prvních chvil ve mně dokázala vzbudit zájem a souznění právě s Mirou, krásnou uprchlicí. Držela jsem ji pěsti od začátku až do konce, doufajíc v to, že najde své šťastně, dokud nás smrt nerozdělí. Přesto mi však něco málo chybělo, možná kapka té čtivosti vprostřed příběhu, který se na můj vkus až příliš dlouho vlekl a stál téměř na mrtvém bodě. Na druhou stranu, zakončení bylo opět fenomenální a plné napětí! Mám z pokračování smíšené pocity, ale zcela určitě vím, že sáhnu i po finální knize. Příběh Tamsin totiž nesmí uniknout! Za mě tedy dnes pěkných 3.7 hvězdiček z 5! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Čekala jsem, dokud jsem si nebyla jistá, že Adelaide s Tamsin spí, a pak jsem pro jistotu čekala ještě chvíli. Ležela jsem ve tmě, srdce mi divoce tlouklo a v ruce jsem svírala sadu šperháků. I když jsem se probděla do okamžiku, kdy už všichni v domě museli dávno spát, stále jsem váhala. Co kdyby po chodbě bloudil nějaký nespavec? Co kdyby si někdo šel do kuchyně dát něco malého na zub?

Bylo mi jasné, že jestli si budu těmihle možnostmi dál lámat hlavu, nevyrazím nikdy a zůstanu ležet v posteli. Myslela jsem na Lonzovu statečnost, na nadšené odhodlání mého otce, dokonce i na fantastické činy legendárních hrdinů, o nichž jsem si tak ráda četla v knize, kterou jsem si přivezla ze Sirminicie. Tohle zvládnu.

Vyklouzla jsem z naší ložnice, aniž by se některá z dívek pohnula. Chodba byla prázdná a všude ticho, stejně jako o patro níž. Pokaždé, když pod mými chodidly zaskřípala podlaha, přikrčila jsem se. Každé zavrzání mi připadalo jako ohlušující rámus a cesta ke kanceláři paní Mastersonové na míle vzdálená. Nacházela se v části domu, kam jsme chodily jen výjimečně.

Když jsem došla ke dveřím, nebylo tam moc světla a já jsem se musela orientovat spíš citem. Spoustu běžných zámků v domě, s nimiž jsem experimentovala, šlo s tím správným nástrojem otevřít poměrně snadno. Tenhle zámek byl pro mě novinkou, ale po několika pokusech a omylech jsem uspěla se zatočeným nástrojem, který jsem zatím nikdy nepotřebovala. I s ním jsem si však musela pěknou chvíli jemně hrát, než jsem uslyšela cvaknutí, které určitě bylo slyšet po celém domě. Co nejtišeji jsem otevřela dveře a pak je za sebou rychle zavřela. Jakmile jsem získala pocit, že jsem v bezpečí, rozsvítila jsem malou lampičku.

Rachel Caine -  Z kostí a inkoustu 

Originální název: Ink and Bone
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2015)
Počet stran: 344
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fragment

Vědění je klíč k záchraně lidstva!

Vítejte v novém světě roku 2025, ve světě, kde je vědění doslova vším. Vládu nad novým státním zřízením všech zemí drží spolek Velké knihovny se sídlem v Alexandrii. Právě knihovníci a učenci patří mezi elitu národa. Každoročně příjme Knihovna do svých řad pár mladých tváří. Nadějné mladé talenty, kteří dostanou životní šanci uspět. Pokud projdou všemi fázemi zkoušek, mají šanci dostat se až na vrchol společenského žebříčku. Nicméně pokud selžou, tak je zcela jistě nemine trest. Za chyby se tvrdě platí a jízdenka domů je jen jedna z mírnějších variant této odplaty, v horším případě lze přijít doslova o hlavu.

Jess je synem pašeráka knih. Člověka, který provozuje nelegální obchod se znalostmi. Sbírá a prodává křehké originály, které Knihovna zavrhla pro jejich nevhodnost a buřičský obsah. Opravdoví cenitelé jsou však ochotni za takovýto kousek zaplatit doslova majlant. Jenže mladý chlapec nechce být jako jeho předci, pouhý zlodějíček a prostředník. V žilách mu koluje inkoust a láska k papírovým knížkám s pevnou vazbou. Miluje pach stránek a rád cítí jejich dotek na kůži. Proto se jeho otec odhodlá koupit mu místo právě v Knihovně s vidinou toho, že by synáček mohl být rodince prospěšný i jinak. Ovšem vydobýt si své místo na slunci nebude vůbec jednoduché!

Výnos mistra archiváře ohledně učence Johannese Gutenberga, roku 1415. Na příkaz mistra archiváře určeno pouze pro Černý archiv a kurátory.

Jedna věc je jistá: založení samotné Velké knihovny, od Doktríny zrcadlení dále, klade bezpečí a budoucnost lidského vědění do rukou obskuristů a jejich práce. Tento systém není dlouhodobě udržitelný.

Navrhuji čistě mechanické řešení. Přikládám nákresy zařízení, které je schopné účinně a přesně reprodukovat texty bez zásahu obskuristy, za použití jednoduchých ručně vyřezávaných písmen, rámu, do kterého budou umístěny, inkoustu a čistého papíru. Tato metoda eliminuje Doktrínu zrcadlení a pomůže rychle a jednoduše vytvářet reprodukce našich svazků.

Sestrojil jsem funkční model a reprodukoval stránku, kterou nyní držíte v ruce. Je první svého druhu a věřím, že představuje budoucnost světa.

Omnis cogito est.

Pozuruhodná série, která vás dovede do nového světa budoucnosti!

Musím se přiznat, že již od prvních kapitol jsem se nemohla zbavit dojmu, že mi „Z kostí a inkoustu“ až příliš okatě připomíná jiná veledíla z prostředí Young Adult. Prvky z „Univerzity výjimečných“, či „Hunger games“ nebo Stránek světa“ prostě nešlo přehlédnout. Jenže jako obvykle zvědavost převážila a já se rozhodla dát pilotnímu dílu šanci mě ještě přesvědčit o své čtivosti. Nyní jsem za to ráda, protože jinak bych si nechala mezi prsty proklouznout vcelku obstojné dílo.

Rachel Caine čtenáře rozhodně nešetří a již od počátku jim servíruje pod nos vcelku zdlouhavé kapitoly. Nicméně není to nic, co by mělo ubírat na kvalitě. Protože i přes zdlouhavost, neztrácejí jednotlivé pasáže svoji čtivost a napětí. I prostředí je vykreslené opravdu excelentně. Moderní vynáleze se mísí se staromódním způsobem života a vytváří tak opravdu jedinečný rámec celého děje. Třeba takové moderní parní kočáry, nebo polstrovaný, luxusně zařízené rychlovlaky bych si dozajista nechala líbit. A to nemluvím o hrůzně vyhlížejících živých sochách, kteří střeží jednotlivé pobočky Knihovny!

Nikde nebylo vidět ani jediný ručně psaný originál. Callum Brightwell si dával dobrý pozor na to, aby nebylo patrné nic jiného než to, že je to zdatný dovozce zboží. Dnes napodoboval vzdálený východ, takže pod sakem měl červenooranžovou vestu z čínského hedvábí.

„Otče,“ oslovil ho Jess a čekal, až jeho táta zvedne oči a všimne si ho.

Callum si ještě perem několik vteřin zapisoval něco do osobního deníku a pak ho vyzval: „Sedni si, Jessi. Chci s tebou mluvit.“ „Brendan mi to říkal.“

Callum odložil pero a sepjal ruce. Seděl za bohatě vyřezávaným mahagonovým stolem s fantastickými obličeji a obřími nohami s drápy, které Jessovi vždy připomínaly lvy od Knihovny.

„Musíš se přestat toulat,“ začal. „Není dobré počasí na to, abys někde lelkoval, a mimo to, měl jsem pro tebe práci.“ „Promiň,“ omlouval se Jess. „Netušíš, kam se poděla moje kopie Inventio Fortunata? Měl jsem na ni kupce.“

Dobře uchopená myšlenka, která se rozhodně neztratí! 

Jen postavy mi přišly malinko nedotažené. Jako tělo bez duše. Nebyly vyloženě špatné, ale chyběla jim určitá jiskra, jenž by je oživila. Tak nějak mi žádný z učenců nedokázal přirůst k srdci. I hlavní hrdina se tvářil na můj vkus až příliš racionálně a nějaké pořádné emoce postrádal. Tak doufám, že se tenhle drobný detail do příště zlepší. Přeci jen se adresát příběhu s jeho charaktery rád ztotožňuje.

Jinak musím konstatovat, že mě úvod do série „Velké knihovny“ mile překvapil. I přes drobnou podobnost si dokázal zachovat vlastní nápad a nesklouznout k pustému opisování toho, což už tu minule bylo. Navíc svět plný knih je pro pravého knihomola jako balzám na duši. Za mě tedy spokojenost a pření, aby stejná laťka přetrvala i do pokračování, na které se velice těším! Dnes zaslouženě 4. z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Většina vypadala vyděšeně, ovšem nebylo jisté, zda se děsili selhání, nebo úspěchu. Všichni na sobě měli nóbl oblečení a jejich budoucnost nepochybně závisela na výsledku zkoušek. Bohatý druhorozený syn dneška je chuďas zítřka, říkával jeho otec.

List papíru na Jessově stole se začal zaplňovat textem. Bylo to staré knihovní písmo, krásné a zdobné, polovina vítězství byla už ho přečíst... ale Jess jen tak pro zábavu zkoumal a luštil mnohem složitější texty.

Úvodní otázky, přestože byly navržené tak, aby otestovaly vědomosti uchazečů, pro něj byly až směšně lehké. Mohl se tím trochu utěšovat, protože další oddíl byl mnohem těžší a netrvalo dlouho a začal si dělat starosti a potit se.

Sekce alchymie a mechanika mu daly pořádně zabrat a u sekce medika si taky nebyl dvakrát jistý. Tolik k jeho úmyslu udělat test bez zaváhání. Jess dlouho váhal, než se nakonec podepsal pod poslední odpovědi.

Písmo poté ze stránky zmizelo a elegantní nápis, který se objevil místo něj, ho informoval, že výsledky budou brzy zveřejněny a nyní může odejít ze Serapea.

Když odcházel, královna Anna stále ještě soudila kolemjdoucí a Jess, který bral schody po dvou, se snažil nedívat se jí přímo do očí. Bylo teplo a slunce svítilo, na nádvoří poletovali holubi a Jess

hledal kočár Brightwellů, který měl být přistavený poblíž.

 Popojel ale kousek dál a Jess se k němu rozběhl. Uvědomil si, že je nervózní. Ve skutečnosti je napjatý, jak si poradil s testem. Záleželo mu na tom. Byl to pro něj nový pocit, který mu nebyl zrovna příjemný. 

Devět dní - Zuzana Strachotová 

Originální název: Devět dní
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2017)
Počet stran: 320
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Fantom Print

Věřit a nepochybovat, tak zní heslo!

Vítejte v novém temnějším světě. V dimenzi, která byla zmítána nespočtem válek. Lidstvo si prošlo doslova peklem, a to vše jen díky demokracii a svobodomyslnosti, tomu všemu byla nyní učiněna přítrž. Lidé se navrací do lůna božího. Sabrie, s hlavním městem Citadelou je pevně v rukou otců představených, kteří si rozhodně umějí srovnat pořádek. Důležité je zachovat víru v systém, jako celek a nikdy nevybočovat z řady. Jen s poslušností je totiž možné přežít a postavit nový svět. Avšak dobromyslnost citadelských kněží stále pokoušejí špinavý povstalci, kteří žijí ideály starého světa.

Povstaleckou skupinu je třeba likvidovat hned v základech, než se rozšíří a svými kacířskými myšlenkami nakazí ostatní poddajné obyvatelstvo. Je třeba zorganizovat vojenskou operaci, která nadobro vymýtit předáky odboje jako nebezpečný parazitující hmyz. Jeden z nejlepších vojáků církve Lee Parker je vyslán na tuto nebezpečnou misi, aby chytil a přivedl před soud Seru Trantorovou, dceru předáka povstalců. Jenže osud mu zkříží nebezpečný přírodní úkaz, růžová  bouře. Díky běsnění živlů je nucen s dívkou jiného smýšlení strávit celých devět dní v izolaci. Mohou pro něj tyto dny změnit vše, co doposud znal? 

Nechal se ovládnout zvědavostí a prošel bránou na pozemek školy. Chlapci mezitím pokračovali v soupeření a jemu nemohla uniknout mladíkova vítězství. Sám protivníky vyzýval a několikrát jim dokonce určité pohyby vysvětloval. 

Jakmile ho skupina spatřila, daly se děti na ústup. Popošel blíž a střetl se s černovlasou ženou, která se před ním hluboce uklonila. 

„Věřit a nepochybovat, je mi ctí setkat se s vykonavačem citadelské vůle,“ řekla.

 „Věřit a nepochybovat, to je váš syn?“

 „Ano, pane,“ odpověděla, postrčila chlapce dopředu a rychle poupravila jeho postoj. 

„No tak, jak jsme se to učili? 

Omlouvám se. Je nervózní z vaší hodnosti.“

 „Kolik je mu let?“ zeptal se.

 „V létě mu bude třináct.“

„Zdá se, že je vysoce pohybově nadaný. Už jsi, hochu, přemýšlel, jak Citadele posloužíš, až vyrosteš?“

Epická knižní jízda od začátku až do samotného konce!

Devět dní je strhujícím úvodním dílem postapokalyptické série české autorky Zuzany Strachotové. Jedná se vlastně o její prvotinu. Musím říci, že nejsem velkým příznivcem dystopií, respektive alternativních poválečných světů, jenž si prošly určitou katastrofou. Již dříve jsem přečetla opravdu nespočet knih s touto tématikou, ale v současné době se najde jen hrstka děl z tohoto žánru, která by mě dokázala něčím opravdu překvapit! Většinou se totiž jedná o tuctová a ničím nezajímavá témata, která se opakují stále dokola. Proto jsem byla k této novince poměrně skeptická.  A víte vy co, Zuzana Strachotová mě dokázala přesvědčit o opaku a já si čtení vážně užila!

Vytvořila totiž velice originální prostředí, které se v ničem nepodobalo tuctovým stereotypům. Velkým plusem jsou rozhodně promyšlené detaily týkající se samotného fungování světa, do nějž je příběh zasazen. Zvláštní přírodní úkazy, které postihují jen živé tvory. Ničivé blesky, růžová obloha a ohlušující rána. Podivuhodné zmutované druhy zvířat, či nové nemoci. To vše dodávalo knížce reálný ráz. 

Sera rychle promyslela své možnosti. Mohla by vylézt po sesuvu někam nahoru a doufat, že se schová v puklině skály. Toho by si ovšem určitě všiml. Ani na sekundu ji nenapadlo, že by pronásledovatele setřásla. Může být za ní maximálně tři sta metrů, hned by ji uviděl. Další možnost skýtala skupina stromů asi dvacet metrů vepředu. Kdyby mezi ně stihla doběhnout dřív, než se on dostane na okraj svahu, mohla by mu zmizet. Do kapradin šikmo vlevo se vběhnout nedalo. Rostly tak hustě, že by se v nich zasekla po pár krocích. Déšť naneštěstí začal polevovat a viditelnost se pomalu zvyšovala. Všechno hrálo proti. Mozek jí pracoval na maximum, adrenalin držel tep až nezdravě vysoko.

Musím se rozhodnout!

Z příruční tašky vytáhla otlučené zrcátko a opatrně ho zvedla. V odraze se objevil svah, ze kterého sklouzla. Zaúpěla při zjištění, že její tělo vytvořilo v bahně jasně viditelnou brázdu. Ve chvíli, kdy v duchu vymyslela dostatečně drsnou nadávku, která by vystihla nespravedlnost situace, se z kapradin vyřítil on. Jen taktak se zastavil na okraji, aby neopakoval Seřin skluz. Stopy po její přítomnosti si ale všiml okamžitě. Vzápětí se rozhlédl po mýtině.

Nadějná hvězdička české spisovatelské scény je tady! 

Co se spisovatelce musí nechat jsou jednoznačně příjemné pilotní postavy. Sera i Parker měli něco do sebe. Rozhodně mi během čtení nelezli na nervy a nechovali se vyloženě hloupě. I když jsem si více oblíbila ženskou hlavní hrdinku, tak i Lee nakonec nebyl špatný, i když na počátku mi přišel poněkud zamlklý. Naopak Otce Felibiuse jsem z duše nesnášela, už dlouho my žádný záporák nelezl tolik na nervy. Na něm jsem opravdu nedokázala najít žádné pozitivum, a to jsem se opravdu snažila!

Česká fantaskní prvotina mne opravdu mile potěšila. Stránky rychle ubíhaly a já se nemohla dočkat, až zjistím, jak to celé dopadne! I přesto, že se jedná o poměrně tlustší úvodní díl, tak to vůbec není na škodu, spíše naopak! Spisovatelka se se svým poprvé skvěle vyrovnala a troufám si říct, že svou tvorbou předčila i mnohé zahraniční autory. Za sebe dávám 4.5 z 5. hvězdiček a doufám, že se brzy dočkám pokračování! Jen tak dál! Toto recenzí bych velice ráda poděkovala autorce za poskytnutí recenzní e-knihy. Na oficiálních stránkách naleznete více informací a také ODKAZ na koupi knihy!

Lee Parker zamžoural do paprsků planoucího slunce a rychle se posadil. Několika zkušenými pohyby si osvobodil ruce a pak sáhl do boty, aby vytáhl záložní nůž. Přeřízl pouta na nohou a postavil se. Nic mu nedávalo smysl. Zatímco prohledával batoh, aby zjistil, co mu ukradla, přemýšlel.

Probral se přesně ve chvíli, kdy ho ta holka vytahovala ven. Samozřejmě na ni mohl hned zaútočit, ale nemohl si dovolit, aby došlo k nějakým vážným zraněním. Kněží dali jasné příkazy: přivést tu holku, ať už se jmenovala jakkoli, bez úhony k výslechu. Z toho, co si stačil všimnout, usoudil, že měla zlomená nebo naražená žebra. Kdyby se s ní začal prát, mohlo by jí zlomené žebro způsobit vnitřní krvácení, a on si byl jist, že by se bránila dost tvrdě. Navíc nemusel ani nikam pospíchat. Jeho kořist mu nikdy neuteče, ať se pokusí schovat kdekoli. Ovšem hlavní důvod pro předstírání bezvědomí byla její nečekaná reakce. Zaslechl, co si pro sebe říkala, a popravdě ho zajímalo, co bude dělat. Vůbec nechápal, proč mu pomohla, a pravděpodobně by se asi opravdu utopil, kdyby nezasáhla. Zamyšleně si přejel rukou po obvazu. Docela slušná práce.