Princ - Love story jako z pohádky!

Nichole Chase - Princ

Originální název: Reluctanty Royal
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2014)
Počet stran: 256
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Baronet

I slavné osobnosti mají šrámy!

Maxwell James Trevor je sice synem královny Lilarie, avšak svůj titul i postavení z duše nenávidí. Světské večírky pro smetánku, i pozornost v záři reflektorů, tohle všechno je mu úplně cizí. Nejraději by ty novinářské hyeny rukama. Před všemi těmi paparazzi a lovci žhavých okamžiků se skrývá ve svém malířském ateliéru. Jedině tam může hodit za hlavu své démony a oddat se tomu, co skutečně z hloubi duše miluje – obrazům a umění. Skrze svá výtvarná díla žije, realizuje se a stává se svobodným. Štětec, olovnaté barvy, malířské plátno, to jsou tři proměnné, které ho dokáží povzbudit a přivést na jiné myšlenky.

Nicméně jeho zarytým stereotypům je teď konec, dostal totiž od svého bratra úkol, o nějž se za boha vůbec neprosil. Musí oznámit zdrcené vnučce starého zesnulého vévody tragickou novinu. Lady Thysmerová není zrovna partií pro někoho, kdo je královské krve. Pochází z nuzných poměrů a teprve se snaží vypořádat s vyhlídkami na to, že jí teď patří titul, i uznání druhých. Ze všech sil se zuby nehty snaží zajistit lepší budoucnost pro sebe, i svého šestiletého syna. Jenže se smrtí milované osoby všechny její plány vezmou za své a ona se musí rozhodnout, zda zůstane trčet ve zlaté kleci, anebo se navrátí zpět k nevalným kořenům.

„Lady Meredith.“ Max osvobodil svou dlouhou postavu ze sedadla, a než mi podal ruku, vstal. „To bylo překrásné.“

Hřejivými prsty uchopil moji ruku a zvedl ji ke rtům. Zpod světle hnědých vlasů ke mně vzhlédly jasně zelené oči. Na okamžik se o mě pokoušely mrákoty, ale rychle jsem se vzpamatovala. Pohledná tvář je ideální zástěrka pro falešné hráče. Mám s tím své zkušenosti. Moc dobře vím, jak rychle se takový úsměv umí změnit v úšklebek.

„Děkuju.“ Usmála jsem se na něj, protože jsem na nás cítila pohledy těch, co zůstali v hledišti. „Co vás přivádí do Londýna?“

„Přijel jsem na vernisáž obrazů –“

„To je báječné! Vystavoval jste něco?“ Usmála jsem se. Slyšela jsem, že princ je znamenitý malíř, ještě jsem však neměla příležitost vidět jeho díla.

„Ano –“

„Musím se jít podívat.“ Skousla jsem si ret a v duchu si vynadala, že mu skáču do řeči. Ale to dělám pokaždé, když jsem z něčeho nadšená.

„Nevěděl jsem, že vás zajímá umění.“ Oči se mu na chvilku rozzářily a vážný výraz vyjasnil. Doufejme, že mi mou nezdvořilost nebude mít za zlé.

„Líbí se mi všechny druhy umění.“ Usmála jsem se. A taky se mi líbilo, jak se mu košile a sako napíná přes širokou hruď.

Moderní Popelka pro všechny romantické příznivce!

U nakladatelství Baronet vyšel závěrečný díl trilogie, „Royal“ jenž především čtenářky nechá nahlédnout pod pokličku šlechticů a osob s modrou krví. Zatímco v úvodním díle se čtenáři teprve seznamovali s prostředím, do nějž je děj situován, poznávali postupně všechny důležité postavy a „učili se chodit v kramflecích“ té nejvyšší vrstvy. Tak zakončení celé ságy poodhaluje jednoho z nejtajemnějších protagonistů, jeho veličenstvo prince, který nejen příslušnice něžného pohlaví okouzlí svým gentlemanstvím a grácií.

Stejně jako v předchozích úsecích této dějové linie, tak i zde najdeme přirozenou ich-formu vypravování, ve které se střídají dva úhly pohledu ve stylu „ona“ a „on“. Obě „hrdličky“ jsou samozřejmě zcela odlišní, asi jako den a noc. A tak zatímco Max hýří emocemi, impulzivností a tunou svalové hmoty, kterou se nebojí v případě potřeby použít. Meredith je umírněnější, tichá a empatická žena, která si ve skrytu duše prožívá své vlastní sny a útrapy.

„Počkej.“ Vzdal jsem únikový plán, bral schody po dvou a posadil se vedle něho na zem. Fajn. Jsem tady s ním. A dál? „Víš co… Tvoje máma za tebou určitě brzo přijde.“

Mlčky pokrčil rameny.

To nebylo dobré znamení. Musím ho uklidnit, a aby se mi to podařilo, potřebuju, aby mi řekl, co ho opravdu trápí – i když to pravděpodobně vím. Jak přimět malého kluka, aby se svěřil cizímu člověku? Vzpomněl jsem si na svou sestru Cathy, která ustavičně mele něco o otevřených otázkách, které hodlá využít ve svém projektu pro základní školy. O dotazech, na něž se nedá odpovědět ano, nebo ne.

„Kde je tvůj pokoj?“

„Tamhle.“ Ukázal na pootevřené dveře.

„Hm… Máš nějaké videohry?“ Do háje. To nebyla otevřená otázka.

„Jo.“ Pokrčil rameny, jako by to byl ten nejpitomější dotaz na světě.

„Jaké máš nejradši?“

„Všechny.“ Zadíval se na mě úkosem skrz mokré řasy.

„Třeba automobilové závody?“ V hlavě se mi líhnul plán. Nebo jsem si to aspoň myslel.

„Jasně. Ty jsou bezva. V Indy 2000 jsem fakt dost dobrej.“ Otřel si nos o hřbet ruky. „Chcete si zahrát?“

„Chceš prohrát?“ Šťouchl jsem ho loktem.

Nenáročná kniha jako společník pro dlouhé zimní večery!

Příznivci tvorby Nichole Chase, dostanou to, na co jsou zvyklí, a to lehké, nenáročné čtivo, ve kterém kromě primárních romantických prvků, nechybí ani hlubší myšlenka. Knížka si vás jednoduše získá, je totiž čtivá, s dobře vykreslenou atmosférou plnou pozlátka a intrik. Okouzlující panna a její rytíř na bílém koni k sobě postupně hledají cestu, přičemž celý jejich vztah jim komplikuje situace, v níž se „dívka v nesnázích“ nepřízní osudu ocitla.

Něžná milostná romance rozhodně není jen laciným harlekýnem bez komplikací. Život příslušníků elity je sice v lecčems jednoduší než živoření běžných smrtelníků, ale rozhodně se nejedná o pohádku. Lze se tu setkat s běžnými zvraty, i osudovými „klacky“, jenž se objevují pod nohama oblíbených charakterů. Tento počin lze rozhodně doporučit všem křehkým dušičkám i těm, kteří si chtějí přečíst “něco lehčího“, co má smysl. Za mě rozhodně povedené dílko, které si zaslouží 3. 7 hvězdiček z 5. možných! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Do očí mi vstoupily slzy. Honem jsem je vymnula sevřenými dlaněmi. Pláč naší rodině nepomůže. Možná budu muset odejít ze školy, abych měla jistotu, že nám otec nezničí šanci na nový život. Kdyby nenastala ta zásadní změna, pořád bych pracovala jako servírka v restauraci v Southamptonu. Opřela jsem hlavu o panel dveří a zavřela oči. Pořád můžu dokončit studia, jen ne na vysoké škole múzických umění. Jakákoli akademická hodnost bude lepší než žádná, nehledě na to, že ještě nedávno by mě vůbec nenapadlo, že se mi naskytne příležitost nastoupit na konzervatoř.

„Milostivá paní, večeře je hotová.“ Do chodby vešel hlavní komorník a ukázal směrem k jídelně.

„Děkuju.“ Odlepila jsem se od dveří a přála si, abychom se mohli najíst u kuchyňského ostrůvku společně s dědečkem. Stravování ve formální jídelně nesnášel. Obvykle jsme jedli u televize v obývacím pokoji. Slavnostní nábytek, prostírání a stříbrné nádobí nám byly dočista cizí.

„Mami! Co máme k večeři? Nic hnusnýho, že ne?“ Marty seskákal ze schodů. Narovnala jsem ramena a usmála se. „Nejradši bych si dal pizzu.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Pizza nebude. Myslím, že máme pečené kuře.“

„To je otrava…“

„Třesky plesky.“ Přitáhla jsem ho k sobě a zamířili jsme k jídelně. „Držíš se?“

„Já nevím.“ Sklopil hlavu. „Je mi smutno, ale Max mi trochu zlepšil náladu. Bavilo mě hrát s ním videohry.“