P.S. Stále tě miluju - Láska někdy opravdu mate!

Poté co jsem před relativně krátkou dobou dočetla první díl série s názvem Všem klukům, které jsem milovala, hlodala ve mne zvědavost, jak se příběhy našich hrdinů budou vyvíjet dál. Hlavně tem opravdu otevřený konec mě opravdu neskutečně naštval, to přeci autorka nemůže myslet vážně, takto si pohrávat se smyslovým ustrojím čtenářů a hrát jim na city.

Celé pokračování se stejně jako pilotní kniha odvíjí od událostí každodenního života, které se mohou stejně dobře přihodit komukoliv z nás. Drobné zvraty v ději navíc dodávají celku trochu většího spádu a akčnosti. Knížku přečtete s hravostí během pár hodin, ale zanechá ve vás neuvěřitelně sladký pocit a ten je podmíněn nejen tím, že hrdinka pořád peče nějaké dobroty. 

Kitty už od rána v jednom kuse kňourá a mám podezření, že Margot i táta mají malou novoroční kocovinu. A já? Já mám v očích srdíčka a v kapse kabátu dopis, který mi snad vypálí díru do hrudi.

Když se obouváme, Kitty se ještě na poslední chvíli snaží vykroutit z povinnosti jít na návštěvu k tetě Carrie a strejdovi Victorovi v hanboku. „Koukněte na ty rukávy! Jsou mi jen tříčtvrteční!“

 „Takové být mají,“ prohlásí nepřesvědčivě taťka. Kitty ukáže na mě a Margot. „Tak jak to, že jim jsou akorát?“ Babička nám hanboky koupila, když byla posledně v Koreji. Margotin hanbok se skládá ze žlutého kabátku a jasně zelené sukně. Můj má zářivě růžovou sukni a slonovinově bílý kabátek s dlouhou růžovou mašlí s vyšitými kytičkami vepředu. Sukně je objemná, nadýchaná jako zvon a dlouhá až na zem. Kitty ale její sukně sahá jen ke kotníkům.

Sympatická hrdinka a nenáročný příběh, to je to pravé!

Donesly se ke mně nějaké zvěsti o tom, že Jenny Hannová má v plánu vydat poslední díl, jenž nese v originálu název Always and Forever, Lara Jean, na který se už teď nesmírně těším, ačkoliv již v této knize můžeme najít některé náznaky toho, kam by se tahle „romance“ mohla postupně ubírat. Nicméně i tak, kdo z nás by si pro jednou nechtěl přečíst něco příjemného s okouzlujícím šťastným koncem, který přímo vystupuje z knihy?

Za mě dostává P. S. Stále tě miluju 4 z 5 hvězdiček, protože tu jednu si uschovám do zásoby pro již zmíněný „Happy End“. Já jen doufám, že se ho dočkám brzy, nesnáším totiž protahování a zdlouhavé čekání! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

O Joshovi jsem se celou dobu ani nezmínila, vzhledem k tomu, co se mezi námi stalo. Margot mi sice odpustila, ale nemá cenu otevírat staré rány. Takže jsem jí posledních pár dní jen poskytovala tichou podporu a doufala, že to bude stačit. Margot ale už za necelý týden odlétá zpátky do Skotska. Nepřijde mi správné, aby odjela a už si s Joshem nepromluvila. Byli jsme přece tak dlouho kamarádi, všichni tři. Vím, že já a Josh to mezi sebou urovnáme, protože bydlíme vedle sebe, a když se s někým vídáte tak často, prostě se usmíříte. Všechno se napraví skoro samo od sebe. Ale pro Margot a Joshe to takhle fungovat nebude, když je Margot tak daleko. Pokud si o tom nepromluví hned, ta jizva bude jen čím dál hlubší a nakonec zakrní, takže budou jako dva cizí lidi, co se nikdy nemilovali. A to je hodně smutná myšlenka