Opak věčnosti - Když málem nestačí!

Elizabeth Weinová - Krycí jméno Verity

Originální název: Opposite of Always 
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2018)
Počet stran: 448
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Pro lásku, šel bych světa kraj!

Jack je zářivým příkladem šedivé průměrnosti. Není premiant, špičkový sportovec, dokonce ani oblíbenec třídy. Všechny tyhle životní milníky měl málem na dosah, ale nikdy se mu nepodařilo je uchvátit za pačesy. Situace se opakovala i v případě jeho nejlepší kamarádky Jillian, kterou už nějaký ten pátek tajně miluje, ale když dívka jeho dětství začne chodit s jeho nejlepším kamarádem, nezbývá mu nic jiného než, tiše zůstat v ústranní. A tak ho život zavane na nudnou vysokoškolskou party, kde jako obvykle pouze posedává mimo středobod veškerého dění, ale právě tam, na starých zaprášených schodech potká někoho, kdo prolomí jeho koloběh bytí.

Zpočátku se mohlo zdá, že je to setkání jako každé jiné, formální a chvilkové, které za pár okamžiků vyšumí do ztracena. Jenže Jackie má za sebou dost těžkých bojů s osudem, a proto se rozhodne vzít rozhodování do svých rukou a s Kate se pomalu stávají něčím víc nežli jen dobrými přáteli. Avšak jejich láska není obyčejná, je proklatá tajemstvím, které si vyžaduje lidský život, existuje jen jedno východisko – cestovat časem a přepsat dějiny, ale čím víc se chlapec snaží zasahovat do spletitých vláken minulosti, tím větší dopad to na něj, i na jeho blízké má. Kam až je ochoten zajít, aby spasil tu, která je jeho vyvolenou?

Když Kate umírá potřetí, jsem tváří naplácnutý na kufr policejního auta. Krabička, která jí měla zachránit život, se mi zmačkaná válí u nohou.

Cestou jsem dostal pár lekcí. Například: oblečením se nezdržujte.

Venku je zima na svetr. Já mám na sobě triko s krátkým rukávem, flanelové kalhoty od pyžama a pár okopaných conversek, které nosím, když sekám trávník. Zevnitř jsou vlhké a v pravé mě dře chuchvalec trávy, ale na ponožky nebyl čas. Ponožky a oděv uzpůsobený danému počasí, to je luxus. Vyžaduje čas. A času já nemám nazbyt.

Ne dnes večer. Vlastně nikdy.

Protože velká lekce číslo jedna zní: ani cestování v čase nemůže zachránit ty, které milujete.

Chcete nějaký "starý dobrý" YA "doják"? No prosím!

„Opak věčnosti“ už na první dobrou evokuje typicky letní čtení, které se skvěle hodí k dlouhým dnům nic nedělání. Ovšem nenechte se zmást zářivě žlutou obálkou a krásnou grafikou, jenž zdobí začátek každé kapitoly. V ruce totiž nedržíte nic „klasického“, jelikož se dílo v mnoho ohledech vyhýbá starým stereotypům, ale zároveň se k nim i oklikou vrací.

Pilotní protagonista je normálním dospívajícím jedincem, středoškolákem v maturitním ročníku, jehož doprovází vcelku běžné naděje a sny. Neoplývá žádnými super schopnostmi, ani neumí pohnout zeměkoulí. Ke svým cestovatelským schopnostem přišel doslova jako slepý k houslím. A přesto tu je jedna holka, Kat, jež trpí vzácnou genetickou chorobou, kvůli ní je ochoten obětovat cokoliv. Hodný kluk, nemocná holka a svízele osudu, to všechno už tu nejednou bylo, třeba takový „John Green“ by mohl vyprávět. Nicméně i tak je tahle knížka něčím výjimečná, je vtipná, čtivá a donutí vás přemýšlet o lidech kolem sebe.

Lidi strašně rádi říkají, že láska někde čeká na každého z nás.

Je to jedna z těch věcí, co vám máma řekne, abyste se cítili líp, když vám totálně ztroskotá vztah, nebo co zamumlá váš obvykle nekomunikativní táta, než vás poplácá mezi lopatkami a prohlásí: „Dobře jsme pokecali.“ Ale vesměs je to pravda. Když uvážíte, kolik lidí se toulá po téhle planetě, musí tu přece být někdo, kdo se k vám dokonale hodí, nebo ne? Člověk, kvůli kterému bude vaše srdce blábolit šílenosti typu „Vždycky tě budu milovat“, „Nemůžu se dočkat, až poznám tvoje rodiče“ a „No jasně, že si dám tvoje jméno vytetovat na krk.“ Potíž je v tom, že se většinu času jen honíme za někým, kdo ve skutečnosti patří k někomu jinému, a nakonec nám zbyde maximálně třetina času, který jsme bývali mohli strávit s osobou, co k nám skutečně patří. Pokud se s ní tedy nemineme úplně.

I ze stereotypů se dá stvořit originální kousek!

Dějová linie v mnohém připomíná jiné vlajkové trháky, zejména „Hvězdy nám nepřály“, „Chvíle před koncem“, či filmový snímek „Všechno nejhorší“. Hlavní hrdina se zas a stále vrací do předem vybraného časového úseku a snaží se napravit (ne)jen své pochybení, ale není to pochopitelně vůbec jednoduchý úkol, a proto se do tříměsíčního intervalu navrací hned pětkrát za sebou, což vám postupem času může trochu lézt na nervy a snižovat tak i celou atraktivitu knížky. Dílko je to tloušťkou lehce nadprůměrné, ale zde by běžná třistastránková norma přišla vhod.

Autorův styl psaní není vůbec špatný, ale není to ten běžný způsob, na který je čtenář YA literatury zvyklí. Z toho lze usuzovat jediné, ne každému sedne, a ne každý z něj bude nutně nadšený. Ich forma není žádné novum, ale čtivější a méně čtivé pasáže, jenž se neustále prostřídávají nepatří mezi typizované prvky. Vcelku lze tvrdit, že se jedná o počin, který určitě stojí za přečtení, ale na zadek si z něj rozhodně nekecnete. Jestliže hledáte relaxační oddychovou záležitost, tak budete uspokojeni, v opačném případě se porozhlédněte v jiných spisovatelských končinách! Za mě solidní průměr v podobě 3. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Jsem Jack King. Ten kluk, co na párty plné lidí sedí s půldenním strništěm a starou flanelkou u paty schodiště v obýváku, v ruce drží prázdnou sklenici a po očku sleduje basketbalový zápas v televizi, ale většinu času prostě zírá do kuchyně na…

Pokaždé na tu samou. Jillian.

Když jsme se hlásili na den otevřených dveří na Whittierově univerzitě, představoval jsem si, že budeme mít s Jill konečně trochu času pro sebe. Že strávíme víkend spolu a ona konečně pochopí, že jsem (celkem) okouzlující a (vlastně docela) cool a (více méně) zajímavý. Že můžu být víc než jen kámoš Jack, chápete?

Místo toho tu ale už dobrou půl hodinu sedím sám. Ačkoli přísně vzato nejsem tak úplně sám; celkem dost lidí do mě vráží po cestě nahoru a dolů po schodišti. Přísahám, že obvykle nejsem takový stydlín, takový asociál.

Vysvětlím.