Malé černé - Šaty dělají člověka!

Jane L.Rosenová - Malé černé

Originální název: Nine Women, one dress
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2016)
Počet stran: 224
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Metafora

Oděvní průmysl je magie štěstí!

Morris Siegel je známá módní ikona na odchodu. Celý svůj život zasvětil navrhování šatů značky Max Hammar, jenže už není nejmladší, a tak nadešel čas odejít do zasloužené penze. Avšak nechce zanechat své kariéry jen tak bez rozloučení, proto týden před svým odchodem vypustí do světa hit sezony malé černé koktejlky, ve kterých si každá žena jakéhokoliv věku budu zákonitě připadat neodolatelná. Šušká se, že tyhle šaty oplývají jakýmsi kouzlem učinit svou majitelku šťastnou, ale je to pravda? Tyhle šaty jsou totiž naprosto dokonalé, stoprocentní ruční práce a bezvadná kvalita! Na tenhle výtvor může být právem pyšný!

Tenhle trendy kousek je opravdu žhavou novinkou, která mizí z pultů luxusních butiků rychlostí blesku. Každá bytost něžného pohlaví je touží vlastnit. Kdo by je nechtěl, když si v nich můžete připadat naprosto neodolatelně? Devíti ženám se poštěstilo tento skvost vlastnit, obléct si ho. A světe div se, on jim navždy změnil život!

Rozhlédla jsem se. Měl pravdu. Ještě minulý týden jsem byla ta hubená, nejhubenější holka na jih od Pensylvánie. Říkali mi špagetka Sally a ptali se mě, jestli musím ve sprše tancovat, abych se namočila. A teď jsem velká holka.

„Zařaď se!“

 zařval. Zařadila jsem se. Snažila jsem se soustředit: nádech, výdech, jedna noha, druhá noha. Nádech. Výdech. Holka za mnou mě vytrhla z koncentrace tím nejsilnějším newyorským přízvukem, který jsem kdy slyšela.

„Myslím, že máš možná šaty sezony,“ řekla. Znělo to spíš jako varování než konstatování.

„Šaty sezony?“ Nechápala jsem, o čem mluví. Byla jsem ráda, že dýchám. Přibližovaly jsme se k molu.

 „Každej rok jsou to jedny šaty,“ začala vysvětlovat. „Vybíraj je támhle ty lidi, co sedí v první řadě. Vidíš je?“ Ukázala k mezeře mezi dvěma obřími závěsy. Jak se zavlnily, na chvilku jsem zahlédla diváky. A hned jsem toho litovala.

Mluvila dál. „Jak přijde podzim, tyhle lidi v první řadě dostanou ty šaty na obálky časopisů, na červený koberce a do výloh. A většinou jsou to malý černý, jako ty tvoje.“

Láska číhá doslova na každém kroku, jen o ní stát!

Jane L. Rosenová má naprosto osobitý styl, kterým okouzlí nejednoho čtenáře. Přestože kniha pojednává o více postavách, tak se vám nikdy nestane, že byste netušili „která bije“. Každá kapitola je vedena z pohledu jiné postavy, a to vždy v ich-formě. Nemálo zajímavý je také fakt, že přestože se jedná primárně o román s ženskými postavami, setkáme se tu i s mužskými názory. Všechny aktéry, ale nakonec spojí právě ony „malé černé“. Autorka píše velice lehce, čtivě s náznakem humoru, ale i situací ve kterých si popláčete.

Už na předsádce najdete zmínku na známý film „Láska nebeská“, pokud se vám líbí a jste jeho příznivci, tak se určitě do tohoto díla pusťte. Budete z něj totiž opravdu nadšení. Láska na první pohled doslova kam se podíváš. Vlastně se jedná o takovou malou příjemnou pohádku pro dospělé, ale ruku na srdce dámy, která z nás přesně tohle občas nepotřebuje?

Cestou výtahem do šestnáctého patra jsem si na okamžik dovolil se zasnít a představit si obálku Women’s Wear Daily. Za ta léta jsme se na obálku dostali několikrát, ale tohle byla moje poslední šance, poslední týden módy před tím, než odejdu do penze. Máme jedny šaty, do kterých jsem vkládal naději. Od chvíle, kdy mi náš návrhář ukázal nákres, věděl jsem, že tenhle kus bude něco extra. Skrz těžké prosklené dveře jsem viděl, že nám dovnitř prostrčili tisk, stejně jako každé ráno. Zaostřil jsem a srdce mi poskočilo. Jsou tam! Letošní malé černé jsou moje.

Dokonale předvedené nějakou modelkou s velkýma nevinnýma očima, která vypadala, že stojí na molu vůbec poprvé. Ty šaty jsem dělal vlastníma rukama. Šaty sezony! Do obchodů se dostanou zhruba v srpnu, což je za pár měsíců, a než se prodají poslední kusy, bude prosinec a já budu oslavovat konec kariéry. Je to dobrý pocit, odcházet na vrcholu.

 Do předváděcí místnosti Maxe Hammera přicházím každý den první, v šest hodin ráno. I dnes, kdy na ulicích Manhattanu leží poslední sněhový poprašek letošní zimy, jsem tady včas. Tedy včas podle mých měřítek. Ostatní se začnou trousit až za několik hodin.

Odemknu těžké skleněné dveře, tahem je otevřu a cítím se při tom jako vítěz. Na devadesátiletého chlapa to ujde.

Pro romantické dušičky je tento příběh to pravé ořechové!

Pokud se rozhodnete dát „Malým černým“ šanci, tak se rozhodně není čeho obávat. Nevybafnou na vás složité věty, ba ani sáhodlouhé popisy děje. Nenajdete tu nic než krásnou romantickou atmosféru. Kolikrát se přistihnete při pomyšlení, že se při čtení naprosto pitomě uculujete a sníte o tom, že se něco podobného přihodí vám. Musím říci, že takovouto romantickou idylku bych si klidně také nechala líbit. Ostatně, kdo by nesnil o krásném princi?

Rychle odvyprávěny příběh, sympatické hlavní postavy a opravdu velice „náhodná“ setkání je to, co z tohoto díla tvoří něco víc než jen průměrný příběh z vínku červené knihovny. Knížku jsem přelouskala ani ne za týden, a to jsem zrovna na čtení neměla ani moc čas, takže se opravdu jedná na příjemnou oddychovou na pochmurné podzimní večery. A nebojte se, šťastný konec je samozřejmě zaručen! Za sebe hodnotím hezkými 4.5 z 5. hvězdiček! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu Martinus.cz, za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit, a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

Doufala jsem, že na sobě nemám šaty sezony. Vypadaly tak prostě. Čekala bych, že šaty sezony budou tak nějak okázale křiklavý, asi jako ta holka, co mi vykecává díru do hlavy. Ty moje jsou vcelku nenápadný. Já teda o módě vím houby.

Znám jen to, co jsem viděla v časopisech, a ty jsem si prohlížela jen párkrát, když jsme byly s mámou a s Carly v Batesvillu na nehtech. Tam vlastně moje cesta do New Yorku začala. V jednom časopise byl článek „Mohla byste být modelkou?“. Prošla jsem seznam podmínek. Výška: 175–180 cm. Mám. Prsa: 78–86 cm. Mám. Pas: 56–61 cm. Mám. Boky: 78–89 cm.

Mám. V salonu mě hned přeměřily. Než zaschly dvě vrstvy višňově červenýho laku, bylo rozhodnuto. Rodiče si stejně nemohli dovolit, abysme šly studovat obě, a „Carly na to měla buňky“. „Jeď!“ Postrčili mě a byla jsem pryč. Bylo to jako skočit z letadla. O skákání z letadla teda taky vím houby. Vstoupila jsem na molo a blesky začaly lítat ze všech stran, přesně jak říkala ta holka. Málem to se mnou seklo. Upřímně.