Křiváci - Děsivé hrůzy znovu ožijí!

Maureen Johnsonová - Křiváci

Originální název: Truly Devious
Rok vydání: 2019 (originál vydán 2019)
Počet stran: 336
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Elitní zařízení pro mladé génie!

Ellinghamova akademie je skvostem na poli středoškolského vzdělávání. Slavný institut ve Vermontu poskytuje přístřeší všem nadaným žákům bez ohledu na barvu pleti, náboženství nebo sociální status. Pokud projdete netradičním příjímacím řízením, tak máte vyhráno, o všechno ostatní se postará škola. Jenže tohle místo není jen studijní idylkou, je to také místo, kde se stala dosud nevyřešená vražda, která i po téměř jednom století nepřestává zanechávat stopy. A právě kriminalistická hádanka je hlavním lákadlem pro Stevie Bellovou, která se v budoucnu hodlá stát brilantní vyšetřovatelkou. Podaří se jí rozlousknout více než sto let starý oříšek?

Stevie je průměrně vypadající puberťačka, která ze všeho nejraději tráví svůj volný čas předčítáním thrillerů. Touží se stát novodobým Sherlockem, proto se vydává do destinace, která jse záhadami a krví přímo proklatá. Jenže vrah se nespokojí s málem, vrátil se zase do hor a je připraven dokonat to, co už jednou začal. Dívčina se tak pouští na tenký let v honbě za přízrakem. Čím hlouběji pátrá, tím katastrofálnější sled událostí zpustí. A zdá se, že jednou smrtí to zdaleka neskončí!

Osud si pro Dottie Epsteinovou přišel o rok dříve v podobě předvolání do ředitelny.

Nebyla v ní ani zdaleka poprvé.

Dolores Epsteinovou neposílali na kobereček kvůli nějakému obyčejnému prohřešku – neprala se, nepodváděla, nepropadala ani nechodila za školu. Dottie do ředitelny chodila kvůli závažnějším záležitostem – protože sama vymýšlela chemické experimenty, vyslovovala pochybnosti o odborných znalostech učitele v neeukleidovské geometrii nebo protože četla při hodinách knihy. Měla totiž pocit, že se tady nic nového stejně nenaučí, a tak ten čas v učebně může klidně strávit něčím užitečnějším.

„Dolores,“ říkával pan ředitel, „nemůžeš se chovat, jako bys byla chytřejší než ostatní.“

Ale já jsem,“ odpovídala. Nebyla namyšlená, prostě jen konstatovala pravdu.

Tentokrát si Dottie nebyla jistá, co provedla. Vloupala se sice do knihovny, aby našla jednu konkrétní knihu, ale byla přesvědčená, že o tom nikdo neví. Dottie už prošmejdila každý kout školy, překonala kdejaký zámek a nakoukla do všech přihrádek, kumbálů a zákoutí. Ale ne se zlými úmysly – většinou chtěla jen něco najít nebo zjistit, jestli se tam prostě dá dostat.

Nástupkyně legendární britské kriminální hlavičky!

Přiznejme si, kdo z nás se aspoň jednou nechtěl stát policistou, přijít na kloub něčemu velkému? A právě takováto dětská touha je ústředním motivem „Křiváků“ prvního dílu nové napínavé detektivní young adult série z produkce nakladatelství CooBoo. Ovšem nemějte strach, nezůstane jen u mrtvol a tajemna, na své si přijdou i romantické dušičky, či milovníci pořádné porce dobrodružství a napětí. Hned ve dvou dějových liniích současnosti a minulosti se totiž podíváte pod pokličku americké elity a zjistíte, že lesk a okázalost v sobě skrývají hluboké trhliny.

Příběhem čtenáře provází slečna Bellová, mladá nadějná studentka, která je přesně taková, jakou byste ji chtěli mít. Chytrá, empatická, ale i lehce introvertní. Není vždycky dokonalá a její zvědavost jí nejednou přivede do pořádného průšvihu, přesto však nepostrádá smysl pro povinnost a přátelství jí taktéž není cizí. Zkrátka je to postava, kterou si nejde nezamilovat a každý si v jejích povahových rysech najde kapku sebe sama.

„Musím jít,“ vyrazila ze sebe. Vydala se směrem k poklopu a osoba její pohyb napodobila. Byli jako dva hráči na šachovnici, kteří se postupně propracovávají k nevyhnutelnému závěru.

„Víš, že tě nemůžu nechat jít,“ pronesla osoba. „Kéž by to bylo možné.“

„Vždyť je,“ namítla Dottie. „Umím držet jazyk za zuby.“ Pevně stiskla výtisk Sherlocka Holmese. Dokud ho svírá, nic se jí nemůže stát. Sherlock ji ochrání.

„Prosím,“ žadonila.

„Omlouvám se,“ vydechl návštěvník a v jeho hlase byl cítit upřímný smutek.

Ve hře zbýval přesně jeden pohyb a Dottie věděla, že nehraje v její prospěch. Ale když už vám na desce nezbývají žádná políčka, uděláte, co musíte. Prudce vyrazila k poklopu. Neměla čas chytit se žebříku – upustila knihu a skočila přímo do temného otvoru. Naslepo hmátla rukama. Prsty jí sklouzly po kovových příčkách, zachytit se nedokázala. Padala. Podlaha ji přivítala smrtícím objetím.

Když přistála, na zlomek vteřiny se jí projasnila mysl. Cítila skoro až sladkou bolest a kolem ní začalo téct něco teplého a lepkavého. Osoba slézala po žebříku. Dottie se pokusila hnout, posunout se po podlaze, ale marně.

„Kéž bys sem nikdy nechodila,“ prohlásil návštěvník.

Když si pro Dottie přišla temnota, byla rychlá a definitivní.

Vítečný počátek skvěle vystavěné série pro mladé!

Samotný styl, jakým je knížka napsána by se dal zařadit mezi ty jednoduší kádry. Dominantní jsou především jednoduché věty, jenž propojují četné dialogy mezi nejen pilotními protagonisty. Velkou výhodou je i absence nadměrného popisného balastu. Jistě, některým obecnějším „scénám“ se nevyhnete, ale prim zde hraje především tragédie jako taková, právě kolem ní se točí veškeré další dějství. Zkrátka a dobře, čtení si užijete, ať už se budete nacházet v první, či poslední části tohoto úvodu.

Maureen Johnson dala vzniknout jednoduchému, ale přitom zábavnému čtivu, které si užijí jako příznivci tvorby pro mladé dospělé, tak i ti, kdož hledají něco lehčího. Zejména pokud se pídíte po něčem, u čeho nebudete chtít moc přemýšlet, ale zároveň nechcete jen bezduchou červenou knihovnu, tak jste právě našli svého favorita. Za mě je to velmi zdařilý „nášlap“ nové trilogie, který toho rozhodně má mnoho, co nabídnout. Osobně považuji spisovatelčin počin za příjemné překvapení a hodnotím ho plným počtem 5. z 5. hvězdiček! Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu PalmKnihy za poskytnutí recenzní e-knihy, TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Svah se pomalu srovnával a stromy začaly odhalovat rovnější cestu lemovanou zeleným trávníkem. Autobus se přiblížil k příjezdové bráně se sochami na podstavcích po obou stranách. Byla to kamenná okřídlená stvoření se čtyřmi tlapami, ocasem, usměvavými tvářemi a prázdným výrazem v očích.

„To jsou ale zvláštní andělé,“ pronesla máma a natahovala krk.

„To nejsou andělé,“ opravila ji Stevie. „Jsou to sfingy. Mýtická stvoření, která lidem pokládají hádanky, než je nechají projít. Pokud neuhádnou, sfinga je sežere. Jako v mýtu o Oidipovi a Antigoně. Neplést s Anticolem.“

Matka jí znovu věnovala svůj typický pohled. V zásadě jsme toužili po holčičce, co bude chodit po nákupech, tančit na diskotékách a prožívat svůj maturiťák, ale místo toho jsme skončili s touhle podivínkou, kterou máme vážně rádi, ale většinu času nemáme ani páru, o čem mluví.

Stevie své rodiče občas litovala. Do jejich kolonky zajímavý spadal jen hodně omezený soubor věcí. Pochybovala, že se dokážou bavit tak jako ona.

Germaininy velké oči za brýlemi zabloudily ke Stevie. Dívka měla v tváři stejně nečitelný výraz jako sfingy venku.