Konečně doma z brazilského dobrodružství!

Tak se vám konečně po třech týdnech hlásím… Jsem zpátky doma, hurá, hurá, hurá! Předvčírem pozdě v noci jsme konečně přistáli na vojenském letišti v pražských Kbelích. Let byl velmi dlouhý, kolem patnácti hodin, i když dlužno říci, že jsme si první let nečekaně prodloužili neplánovanou nocí na Kapverdských ostrovech, které patří Africe. Poněvadž nám do křídlového motoru vletěl nějaký opeřenec, což je nanejvýš pozoruhodné, protože na Kapverdách jich opravdu moc není. 

Předně bych VÁM VŠEM hrozně ráda poděkovala za všechna milá slova, přání a jiné vzkazy, které jste mi tu zanechali. Hrozně moc mě to potěšilo. Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou vám povím, že to byl slovy nepopsatelný zážitek, na který budu hrozně ráda vzpomínat. Vidět na živo jak na nad vaší hlavou plápolá paralympijský oheň, soutěžit a setkávat se s těmi nejlepší, to je slovy nepopsatelný zážitek!

Já jsem nakonec po dvou kolech skončila na 13. místě z 26. startujících s průměrným výsledkem 68.5%. A své první paralympijské hry tedy zakončila zároveň první polovinou startovního pole. Pro mě to je nádherný výsledek, když vezmu v potaz, že se jedná o subjektivní sport, protože vás hodnotí jen a pouze rozhodčí.

Co víc k tomu říct? Viděla jsem sochu Krista spasitele, žehnajícího Riu, svezla jsem se lanovkou na Cukrové homoli, kde se mi otevřel výhled na celé Rio de Janeiro. Cachtala jsem se v Atlantském oceánu a konečně závodila po boku těch nejlepších! Nádhera, co víc si přát!

Teď jsem však konečně zpátky a tak to tady bude opět žít, můžete se těšit na spoustu knižních recenzí, unboxingů a mnoho, mnoho dalšího! A já se zas těším na vás, mí milovaní čtenáři!