Tichá modlitba - Když nezbývá více, než doufat!

Angela Marsonsová - Tichá modlitba 

Originální název: Lost Girls
Rok vydání: 2017 (originál vydán 2015)
Počet stran: 424
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: Knižní klub

Když se to nejhorší stane skutečností!

Dvě nejlepší kamarádky Amy a Charlie se beze stopy ztratily hned po své pravidelné hodině plavání. Jak je to ovšem možné? Sportovní areál se nachází v lidnaté čtvrti a dívčiny sem docházely naprosto pravidelně, celý objekt byl navíc střežen kamerovým systémem. Tak, kde se stala chyba? Proč se mamince jedné z holčiček porouchalo auto těšně před tím, než dívkám skončila plavecká lekce? A co májí obě rodiny společného? Kam se mohly podít dvě dívenky ve věku devíti let, naprosto sami a bez dozoru?

Vystrašení rodiče okamžitě kontaktují místní policii, bojí se totiž nejhoršího. Naneštěstí se noční můry opravdu vyplní ve chvíli, kdy ztrápené manželské páry dostanou nelítostnou textovou zprávu – jejich děti byly uneseny, zatím jsou obě na živu, avšak domů se vrátí pouze jedna z nich. V rodinách nastane panika, rozhořčení a beznaděj. K případu je na žádost jedné z matek povolaná vyšetřovatelka Kim Stoneová, ona a její tým musí sehrát zoufalou bitvu s časem, aby dostala obě kamarádky živé a zdravé do bezpečí. 

Únor 2014

 

Výkřik Emily Billinghamové zanikl v dlani, která jí zakrývala ústa. Tenké silné prsty jí bolestivě tiskly spodní čelist. Škubla dozadu hlavou, aby se neznámému vytrhla. Temenem však narazila na něco tvrdého, na žebra. „Nech toho, ty blbá malá čubko,“ zavrčel a dál ji vlekl dozadu. Bušení v uších téměř přehlušilo jeho slova. Vnímala, jak jí prudce tluče srdce. Kus hadru zavázaného přes oči jí znemožňoval vidět okolí, ale pod nohama cítila štěrk. Každým krokem se vzdalovala od Suzie. 

 

Emily se znovu vzepřela. Pomocí nadloktí se pokusila od něj odstrčit, přitáhl si ji však ještě pevněji k tělu. Snažila se vymanit z jeho sevření, ale jen víc zatnul paže. Nechtěla s ním jít. Musí se osvobodit. Musí najít pomoc. Táta by věděl co dělat. Táta by je zachránil obě. Uslyšela zaskřípání dveří od auta. Ach ne, zase ta dodávka. Emily napjala všechny síly a znovu se pokusila vykřiknout. Nechtěla, aby ji zavřel zpátky do dodávky. „Ne… prosím…“ naříkala, zatímco se mu snažila vykroutit. Surově ji zezadu kopl do podkolenní jamky. Noha se jí podlomila a Emily zavrávorala dopředu, ale muž ji popadl za vlasy a zabrzdil tak její pád na zem.

S minulostí je potřeba bojovat důstojně,  tváří v tvář!  

Tichá modlitba je již třetím dílem britské detektivní série s názvem „Případy Kim Stoneové“. V hlavní roli zde tedy máme mladou ženu, policistku se svými vlastními ideály, ale také s vlastní nepříliš veselou minulostí. Možná právě kvůli nelibým vzpomínkám z období dospívání je Stoneová naprosto uzavřená a nikoho si moc nepouští k tělu. Jediným přítelem, kterého má je parťák Bryant, on jediný měl dovoleno nahlédnout pod pokličku její minulosti a zjistit, co se nachází pod pečlivě udržovanou maskou.

Samotný případ je pak velice zajímavý hned z hlediska dvou faktorů. Zaprvé se jedná o opravdu reálno situaci, která se dost dobře může někde stát. Postavy se chovají opravdu přirozeně prostředí, do kterého jsou vtaženy. Nenajdeme tu žádné zbytečné popisy, či emocionální úskoky, při kterých byste si ťukali na čelo a měli za to, že se jedná o „scénu přitaženou za vlasy“. 

Black Country – březen 2015

 

Kim Stoneová cítila, jak se v ní postupně rozhořívá hněv. Z ohniska v mozku putoval jako elektřina až do chodidel a pak se znovu začal šířit vzhůru. Kdyby teď vedle ní stál její parťák Bryant, nabádal by ji, aby se uklidnila. Aby nejdříve myslela a teprve potom jednala. Aby zvážila svou kariéru, své živobytí. 

 

Takže bylo jenom dobře, že teď byla sama. Fitcentrum Pure Gym se nacházelo na Level Street v Brierley Hill a táhlo se od obchodního centra Merry Hill až ke komplexu kanceláří a restaurací Waterfront. 

 

Bylo nedělní poledne a parkoviště praskalo ve švech. Kim ho jednou objela, než uviděla auto, které hledala. Potom zaparkovala motocykl Ninja venku u hlavního vchodu. Nehodlala se tam zdržet dlouho. Vešla do vestibulu a přistoupila k recepci. Hezká žena s vysportovaným tělem se na ni zářivě usmála a napřáhla ruku. Kim si domyslela, že recepční od ní očekává nějakou členskou kartu. Ale Kim měla vlastní speciální kartu. Policejní průkaz. „Nejsem členka, ale potřebuju si krátce promluvit s jednou vaší klientkou.“ Žena se rozhlédla, jako by hledala nějakou radu. „Policejní záležitost,“ prohlásila Kim. Svým způsobem, dodala v duchu. Žena přikývla.

 

Kolik stojí takový obyčejný život malého človíčka?

Tento příběh vás zkrátka vtáhne a nepustí, jednoduše nebudete moci přestat číst, protože každá kapitola, respektive každičká jednotlivá stránka v sobě skrývá nespočet napětí. Budete si kousat nehty strachem, budete příbuzným dětiček držet palce a doufat ve šťastný konec, ale především budete nedočkavostí hltat jednotlivé pasáže, protože prostě potřebujete vědět, kdo za tím vším stojí.

Ačkoliv nepatřím mezi velké příznivce detektivek, tak musím konstatovat, že si mne Angela Marsons naprosto získala. Její dílo nemělo chybu, tedy alespoň já jsem žádnou nenašla. Takže dámy a pánové, dnes je to naprosto bez přemýšlení maximální hodnocení 5. z 5. hvězdiček. Mám takový pocit, že nutně potřebuji další autorčinu tvorbu. Tak tedy, šup sem s ní, už se nemohu dočkat! Prostřednictvím této recenze bych chtěla velmi poděkovat e-shopu KNIHY DOBROVSKÝ za poskytnutí recenzního výtisku! TAM si knihu můžete také koupit a to za velmi dobrou cenu, která se rozhodně vyplatí!

„Kim, díky bohu. Děkuju, žes přišla. Děkuju ti.“

 Kim strpěla, aby jí stiskla ruku na celé tři vteřiny, pak ji zase stáhla. Vedle Karen se objevila druhá žena. Strach v jejích očích vystřídala naděje. Karen ustoupila stranou. „Kim, to je Elizabeth, matka Amy.“ Kim kývla na pozdrav ženě s černými kruhy pod očima od rozmazané řasenky. Ořechově hnědé vlasy měla hladce sčesané, takže vypadaly jako helma. Měla o nějaké to kilo víc než Karen a oblečená byla v krémových bavlněných kalhotách a svetru třešňové barvy. 

„A ty jsi máma Charlie?“ otočila se Kim zpět na Karen. Karen horlivě přikývla. „Našli jste je?“ zeptala se Elizabeth napjatě. Kim zavrtěla hlavou a odvedla je zpátky do kuchyně. „Jsem tu, abych shromáždila základní údaje pro…“ „Nepomůžeš nám najít…“ „Ne, Karen, v současnosti se formuje tým. Jsem tu, jen abych zjistila první detaily.“ 

Karen otevřela ústa, aby něco namítla, ale Kim zvedla ruku a konejšivě se na ni usmála. „Můžu ti slíbit, že na tu práci budou přiděleni ti nejlepší policisté, s mnohem většími zkušenostmi s takovými případy. Čím dřív mi poskytneš ty informace, tím rychleji je předám a vaše děvčátka se dřív vrátí domů.“