Křišťálový meč - Když rudí povstanou!

Victoria Aveyardová - Křišťálový meč

Originální název: Glass Sword
Rok vydání: 2016 (originál vydán 2015)
Počet stran: 444
Vazba knihy: Vázaná
Nakladatelství: CooBoo

Krev opravdu není voda!

Mare Barrow, téměř osmnáctileté děvče ovládající smrtící sílu elektřiny sebou nese naději na lepší zítřky. Na svět, kde by lidé s červenou barvou krve nemuseli trpět a tvrdě otročit pro své pány, mocné stříbrné. Změny jsou zcela jistě na dosah ruky, stačí si pro ně jen dojít. I když to znamená utkat se se svými utlačovateli na život a na smrt. Jedno je nicméně jasné už teď, v tomhle světě lží a intrik, přežije pouze nejsilnější. 

Blýskající holčička dosud dokázala dvě vcelku obstojné věci, zaprvé utekla ze spárů stříbrného dvora. Jehož novopečený krutý panovník Maven, touží se jí zmocnit. No a tou druhou nemálo důležitou věcí je fakt, že drží v ruce smrtící zbraň, lépe řečeno seznam lidí, kterým v žilách koluje krev rudá jako úsvit. Ovšem tito lidé nejsou jen bezbrannými osobnostmi, naopak mají nadpřirozené schopnosti, které předčí i to, co dokáží jejich utlačovatelé.

Šátek, který mi dala, byl čistý, ale přesto páchl po krvi. Mně to však nevadilo. Beztak jsem měla krev všude na oblečení. Rudá samozřejmě patřila mně. Ta stříbrná pak mnohým dalším. Evangelině, Ptolemovi, nymfovi, všem, kdo se mě v aréně pokusili zabít. Nějaká patrně patřila i Calovi. Tam na písku dost krvácel, pořezaný a pohmožděný těmi, kteří se měli stát našimi katy. Teď seděl proti mně, zíral na zem a čekal, až jeho zranění projdou pomalým procesem přirozeného uzdravování. Podívala jsem se na jednu z mnoha ran na své paži, patrně od Evangeliny. Byla čerstvá a dost hluboká na to, aby mi po ní zůstala jizva. Někde hluboko mě ta představa těšila. Ten zubatý šrám nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku pod chladným dotekem léčitele. Cal a já už jsme nepatřili do světa Stříbrných. Nebyl tu nikdo, kdo by jednoduše smazal naše poctivě vydobyté jizvy. Unikli jsme. Tedy alespoň já jsem unikla. Calovi připomínala pouta na rukou, že on je vězněm.

Je čas ukončit tyranii a bojovat, tak tedy do zbraně!

 Avšak bude je schopná Mare a její spojenci najít dříve, než krvelačný vládce? Je vůbec tohle všechno pravda, anebo se jedná jen o další lest lidí se stříbrnou krví? Jedna věc je však nad slunce jasná. Schyluje se k velké bitvě, která na vždy zpečetí osudy všech obyvatel království. Ba co víc, vítězem může být jen jedna strana bitevního pole. Na ty poražené čeká tvrdý a zcela nemilosrdný trest!

Křišťálový meč je již druhým pokračováním pětidílné série Rudá královna, která v sobě mísí prvky z Hunger games, či princeznovské selekce. Zároveň v knize najdeme vše, co je tak neochvějně typické pro fantaskní žánr.  Přesto si můžete být jistí, že doposud jste nic takového nečetli, autorka spolu dokonale míchá svět plný nekonečných nepravd a přetvařovaní se. 

Důvod našeho spěchu mi ale nikdo nemusel vysvětlovat. Stačilo se podívat na Farley a členy Šarlatové hlídky napjaté jako struny. Pořád jsme na útěku. Maven tudy už jel a vydá se sem znovu. Tentokrát již s vojskem, se svou matkou a s novou korunou. Ještě včera byl princem, dnes už je z něj ale král. Myslela jsem si, že byl mým přítelem, mým zaslíbeným, teď už ale znám pravdu. Už vím, že ho mám nenávidět, že se ho mám bát. Kvůli koruně napomáhal vraždě vlastního otce a celý zločin hodil na vlastního bratra. Ví, že radiace obklopující zničené město je jen lež, podfuk. Ví, kam vlak míří. Útočiště, které Farley vybudovala, už není bezpečné, ne pro nás. Ne pro mě. Už teď se možná řítíme do pasti. Někdo vycítil mou úzkost a položil mi ruku na ramena. Shade. Po- řád nemůžu uvěřit, že můj bratr je tady, živý, a co je nejzvláštnější, že je stejný jako já. Rudostříbrný. A silnější než příslušníci obou ras. „Nedovolím jim, aby se tě znovu zmocnili,“ zašeptal tak tiše, že jsem mu sotva rozuměla. Loajalita k čemukoli jinému než k Šarlatové hlídce, dokonce i k rodině, je nejspíš zakázaná. „To ti slibuju.“

Dá se v království vládců a ovládaných vůbec někomu věřit?

A tak je docela možné, že se v příběhu, který přetéká manipulací, ztratíte nejen vy, ale i hlavní postavy. Nikdy totiž nebudete vědět, kdo stojí na které straně barikády a zda je to nepřítel, či spojenec. Poněvadž v tomto světě může zradit opravdu každý. Sama hlavní hrdinka hodlá obětovat kohokoliv, jen aby dosáhla svého cíle! Ano, přesně taková je říše rozdělená krví!

Musím říci, že mě pokračování tak trochu zklamalo. Oproti pilotnímu dílu tu totiž, alespoň z počátku bylo méně akce, protože jsme se museli potýkat s vnitřní bitvou pilotní postavy. Poté, co se děj přehoupl přes polovinu, už to bylo výrazně lepší a ten nervy drásající konec mě donutil těšit se na pokračování. Bohužel, i tak si neodpustím o trochu nižší ohodnocení a to sice 3.5 z 5 hvězdiček!  Touto recenzí bych velmi ráda poděkovala e-shopu eReading.cz za poskytnutí recenzní e-knihy,TAM si můžete také přečíst i samotnou ukázku z knihy!

Ruinami Naercey se nesla zvláštní ozvěna, tišší, než by měla být. Trhla jsem sebou, když mi došlo proč. Uprchlíci už jsou pryč. Žena, která zametala hromady popela, děti, které se schovávaly v příkopech, stíny mých rudých bratrů a sester, všichni utekli. Nezbyl nikdo než my. „O Farley si mysli, co chceš, ale pamatuj si, že není hloupá,“ odpověděl mi Shade na mou otázku ještě dřív, než jsem se stačila zeptat. „Dala příkaz k evakuaci už minulou noc, poté co utekla z Archeonu. Myslela si, že ty nebo Maven při mučení promluvíte.“ Tak to se spletla. Mavena nikdo mučit nemusel. Všechny informace i svou mysl poskytl zcela dobrovolně. Pustil si do hlavy matku, celé jí to tady ukázal. Podzemní vlak, tajné město i ten seznam. Teď to všechno patří jí, stejně jako jí odjakživa patřil i on. Za námi kráčeli vojáci Šarlatové hlídky, chaotická řada ozbrojených mužů a žen. Kilorn šel hned za mnou, očima kmital sem a tam. Farley udávala směr. Hned za ní vedli dva statní vojáci Cala. Pevně ho drželi za paže. S rudými šátky vypadali jako přízraky z nočních můr. Zbylo nás už ale tak málo, možná třicet, a všichni jsme byli zranění. Tak málo přežilo. „Není nás dost na to, abychom tohle povstání udrželi při životě, i kdyby se nám podařilo znovu utéct,“ pošeptala jsem bratrovi. Můj hlas se skoro ztratil v mlze, ale on mě i tak slyšel. V koutku úst mu maličko zaškubalo, jak se chtěl usmát. „To není tvoje starost.“